| Magda & 2 | •
 |
(8.9.2008 11:29:17)
Napad psani dopisu se mi moc libi. Ja osobne jsem velmi "psaci typ", pisu si uz pres 10 let pravidelne deniky a kdyz byli deti v brisku, psala jsem jim tzv. porodni deniky, kde jsem si s nimi "virtualne povidala", a tak se vlastne psychicky pripravovala na jejich prichod na svet....Nekdy psane slovo dokaze formulovat myslenky, na ktere bych si v ustnim podani netroufla nebo je nedokazala tak presne vystihnout. Akorat by me Macesko zajimalo, jak reagovaly tvoje deti na dopisy v dobe puberty, jestli jste se potom spolecne bavili o tom, co je v dopisech napsane....Z vlastni zkusenosti muzu rict, ze jsem pozdni pubertu travila v zahranici jako au-pair a nekdy jsem dopisy svoji mamy spatne zkousavala a nechapala jsem, co mi to porad pise a o co ji vlastne jde.....
|
| zuni | 
|
(8.9.2008 15:02:31)
mě mamka v pubertě psala spíš pohledy, spíš na usmířenou. Vybrala nějaký hezký obrázek, napsala na to něco ve smyslu "jseš moje hvězdička" protože když jsem byla mimi, tak jsem prý měla v obličeji čáry ve tvaru hvězdy a dala mi k tomu kousek čokolády 
Tenkrát jsem to přijímala tak jakoby se vzdorem, ale dnes na to myslím s láskou  
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(8.9.2008 15:14:28)
Nejsem zrovna moc deníčkový typ, nikdy jsem si žádný nepsala, ale v průběhu prvního těhotenství jsem měla nějakou potřebu se vypsat ze svých pocitů a tak jsem začala psát dopisy mimískovi. Nijak pravidelně, prostě jak se mi to zrovna hodí, píšu do sešitu slova, která bych chtěla svým dětem říct, ale dneska by je ještě nechápaly. Ani sama nevím, jestli je někdy budou číst, ale pokud ano, doufám, že jim třeba moje dopisy pomůžou pochopit, že i máma a táta jsou jen lidé... Jako jsem si spoustu věcí uvědomila já sama, když se mi dostaly do rukou tátovy deníky z cest z doby, kdy jsem se narodila.
|
|
| maceška | 
|
(8.9.2008 17:45:19)
Každý reagoval trochu jinak - Dany mi odpovídal, raději taky písemně, hodně mu záleželo na tom, abychom mu rozuměli, a kromě toho bylo plno věcí, který by se mu do očí těžko říkaly. Dominik ani Hela se nevyjadřovali skoro k ničemu, ale byli takoví víc v pohodě. Myslím, že na několik "bodů zvratu" v jejich bouřlivých letech bych si dokázala vzpomenout
|
|
| Magda&Kristynka(2roky) | •
|
(12.9.2008 8:26:45)
Ja mela a mam s maminkou velmi dobry vztah, je naprosto skvela, dala mi toho moc. A ja bych chtela to same i vic (pokud to jde) dat sve dceri. Ted ziju v Italii a maminka mi hodne chybi, i kdyz sem tam je prisna a ja treba hur snesu to, co mi rika nebo namita, ale vim, ze to vzdycky mysli dobre. Co bych za to dala, kdybych mohla za ni kdykoliv zajit s Kristynkou, nechat ji ji, kdyz jdu do prace. Vim, ze by si ji strasne rada uzila. Ale dalka nedovoli se setkavat tak maximalne o prazdninach a o Vanocich. A to je tak strasne malo. Zvlast, kdyz ma clovek male deti, a treba potrebuje poradit, tak maminka velmi chybi.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)