Aspoň jeden dopis...

... bych svému dítěti chtěla napsat. Je ještě malé, číst neumí - ale člověk nikdy neví, co se může přihodit. Takže aspoň pár slov o nás, jeho rodičích. Jakou posloucháme hudbu, seznam těch nej knížek, které jsme četli, nejlepších filmů, které jsme viděli, která místa jsme měli rádi a jak to vůbec s námi začalo a kdy jsme se rozhodli, že dva je málo... a taky jak moc ho máme rádi...

Poznala jsem v životě pár sirotků, kterým tyto informace zoufale chyběly - neměly se s čím ztotožnit, ani nad čím ohrnovat nos, protože rodiče znali jen z idealizovaného vyprávění babiček a vyšisovaných fotek. Možná to někomu připadá morbidní, ale podle mě by takových pár stránek bylo lepších, než vůbec nic.

Takže si už brzo vyčlením hodinku dvě na psaní!




Pěkný článeček, Maceško!