Názory k článku Dopisy dětem

Článek je moc hezký,hodně jsem nad ním sama přemýšlela.Mám doma dvě děti,dcera je ve věku,když už to s ní hezky tříská,má 14let.Syn je teprve na začátku,ten měl jedenáct let.Občas si říkám,že nás ty děti zkouší,co všechno vydržíme a co všechno jim povolíme.Je fakt,že až odejdou z domu,tak mi budou moc chybět.Pokaždé se těším na společné chvíle s rodinou,ale někdy je jich jako šafránu.Dcera už na nás nemá tolik času jako dřív,musí stihnout spoustu věcí a pak večer sedí dlouho u počítače a píše si s přáteli.My jsme tu stále pro ně,zatím nás pořád potřebují a to je dobře.Markéta

Ja mela a mam s maminkou velmi dobry vztah, je naprosto skvela, dala mi toho moc. A ja bych chtela to same i vic (pokud to jde) dat sve dceri. Ted ziju v Italii a maminka mi hodne chybi, i kdyz sem tam je prisna a ja treba hur snesu to, co mi rika nebo namita, ale vim, ze to vzdycky mysli dobre. Co bych za to dala, kdybych mohla za ni kdykoliv zajit s Kristynkou, nechat ji ji, kdyz jdu do prace. Vim, ze by si ji strasne rada uzila. Ale dalka nedovoli se setkavat tak maximalne o prazdninach a o Vanocich. A to je tak strasne malo. Zvlast, kdyz ma clovek male deti, a treba potrebuje poradit, tak maminka velmi chybi.

Myslím, že i tohle patří k "užívání si" rodinného života Vždyť která část vašeho společného soužití je rodičovství? Není to náhodou každičký prožitý okamžik, ať už jste v tu chvíli pohromadě nebo jste spolu jen v myslích? Čím jsem starší, tím víc si myslím, že to tak je. Že nic už nemůže odpreparovat naše provázané životy, i kdybychom byli stovky kilometrů od sebe.

Díky za krásný článek a ještě hezčí nápad psát dětem dopisy.Ale asi bych nevěděla, kdy je ta správná chvíle jim je dát.Mám taky dítě procházející hormonální bouří a někdy mám co dělat,abych nervy udržela na uzdě.To by se mi asi dopis špatně psal i dával.Pak mám ještě jedno mladší dítě a miminko a času s nimi si vážím čím dál víc.I když úplně klidně je občas nechám na hlídání babičce,chůvě nebo nějaké instituci(abych mohla občas pracovat nebo si jen tak odpočinout),přesto tu obrovskou lásku v srdci nedokážu slovem snad ani vyjádřit.Pak si dokážu 100%vychutnat každou chvilku strávenou s nimi.No a puberťáka občas "zpacifikuju",občas mě už dohnal skoro k zoufalství,ale už vím,že to zase přejde a že mi možná tyto občas krušné chvilky budou jednou chybět.A s těmi dopisy to možná zkusím.

Já bych si užíval, ale tak nějak přes samý stromy nevidím les. Snažím se z baráku a okolí vytvořit ideální pohodové rodinné prostředí a (hlavně teď v létě) mi nezbývá čas ani na vyvenčení psa - lezu domů zvenku kolem desáté večer. Tak snad příští rok - ještě, že ten náš dvouapůlletý záškodník leze pořád za mnou a zdržuje, alespoň občas zvolním a přestanu tvořit.