| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak se cítím sama

Jako stromPodle času
 Celkem 55 názorů.
 Sandra + Vojta 07+ ? 
  • 

To je normální 

(29.5.2008 8:58:24)
Já jsem manželovi také celou dobu podsouvala knížky s obrázky miminek v tom či onom týdnu a on se na to vždy tak bez zájmu mrknul a řekl něco jako -hmmm, zajímavý. A pak byl se mnou u porodu, malého držel v náručí a brečel- ještě mi pak večer volal úplně psychlej, že se "konečně" začetl do těch knížek o péči o dítě, které jsem mu celou dobu podsouvala a najednou měl pocit, že je to hrozně náročné, že je moc veliký a neohrabaný a že péče o miminko je celá věda, že to nezvládne a kladl mi takové otázky jako (pár hodin po porodu) "nepřijde ti, že má hlavičku pořád doleva? Tady v té knížce píší, že by neměl mít hlavičku pořád na jednu stranu." Přišlo mi to vtipné, kdyby se připravoval víc dopředu, nebyl by z toho pak tak úplně mimo. Jenže to máš těžký- ty máš mimčo uvnitř, cítíš, jak v tobě roste, jak se hýbe...ten chlap je v podstatě mimo. Pro něj to dítě nabývá konkrétní podoby až s příchodem na svět. Nu, manžel to nakonec bravurně zvládnul a dnes už z pozice mazáka poučuje kamarády nastávající tatínky:-)
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: To je normální 

(29.5.2008 9:15:43)
Opravdu je to běžné. Muž těhotenství fyzicky neprožívá. Ale můžu říct, že s dalšími těhotenstvími a dětmi se to zlepšuje. Ale až s tím třetím a dalším. (Jedno těhotenství bylo u nás neúspěšné.)
Odpovědět
 lklasinka 


Re: To je normální 

(29.5.2008 12:05:11)
podle mě je to proto, že se bojí, u nás to bylo s oběma dětmi to stejné
Odpovědět
 petra 
  • 

introverti a extroverti 

(30.5.2008 9:16:01)
třeba to není tím, že je tvůj manžel muž, ale tím, že je introvert. U nás doma to totiž funguje přesně opačně. Manžel je extrovert a já jsem děsný introvert.
Takže manžel a zybtek rodiny se mně pokaždé návštěvě poradny ptají, jak to probíhalo a jak mně je. A mně prostě tyhle otázky nejsou po srsti, přesto že vím, že zbytek rodiny to zajímá a mají na podobné otázky nárok, tak stejně ve finále jenom zavrčím coby, v pohodě, všechno v pořádku. Manžel naštěstí o té mé "introvertní úchylce" ví, ale chápu, že ho to asi taky mrzí. Takže jsem mu posledně aspoň přinesla fotku z ultrazvuku, aby měl radost. A protože mně fakt zná, rozesmál mě hláškou - no to tě teda muselo stát sil, to ses překonala.
Takže neboj, nezájem to není. Prostě si o tom poklábos s kámoškama. (můj manžel se zase chodí 1x týdně venčit na fotbal,aby ze mně nezcvok.)
Odpovědět
 luisa30 


Re: To je normální 

(30.5.2008 20:31:26)
Je to normální. Od manžela to sice neznám (asi to musí být pro tebe moc těžké), ale od svého táty. Vnučky ho vůbec nezajímaly (dá se říct že ani očičkem nezavadil), ale jen do té doby než začaly komunikovat s okolím. to se pak děly věci :-))) Vzal kopačák a šel je učit hrát fotbal, ukazoval jim jak se sedí na nočníku,......... když byla nejstarší miminko, tak jsem ho jen jednou zahlídla jak se nad ni naklání - v tu chvíli si asi myslel že nikdo není v dohledu. U syna to bylo jiné - přišel za náma do porodnice, moc se divil že si může jít sednout do jídelny a tomu, že může může jít dokonce i ke mě na pokoj nechtěl věřit. Chválil si, jak se v porodnici kde se narodili všechny jeho děti změnily poměry. Prvního a zatím jediného vnuka si užíval už od začátku a starším holkám se věnuje skvěle. Jen to asi trochu dýl trvalo než se smířil s mrnaty, které mu po pár měsících začali říkat dědo.
Odpovědět
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Umění mluvit 

(29.5.2008 9:00:47)
Renato,
je mi líto, že se v té situaci cítíš sama, a úplně Ti rozumím. Neznám Tvého muže, ale obecně můžu říct, že o těch niterných pocitech umíme líp mluvit my ženy, chlapi to obvykle moc neumí a ani jim to není příjemné. Oni si to prostě prožijou sami, "zavřou se do jeskyňky", a až si to vyřeší, tak je po všem a nepotřebují o tom mluvit. My se potřebujeme vypovídat, slyšet ujištění o tom, že miminko milujeme, že všechno dobře dopadne... Chlapi jsou v tom jiní. Ale to neznamená, že to v sobě uvnitř neprožívají, jen to není vidět.
Tip: zkus si najít nějakou kamarádku, se kterou si o tom budete povídat. Od manžela se nejspíš o jeho prožitcích zase dozvíš až zpětně...
Odpovědět
 Iva Svobodocva, Klarka 01/06, Karolinka 05/08 
  • 

opravdu je to normalni 

(29.5.2008 9:10:26)
Muj manzilek uplne stejny. Poprve se trosku o rostouci brisko zajimal,a le myslela jsem si ze bude vic nadseny, ale jak se Klarka narodila byl ( a stale je) z ni uplne vedle. Podruhe me jeho chovani v tehu uz aspon neprekvapilo , bylo pak pro me mile kdyz mi v 9. mesice s Klarkou trochu vic pomahal, zase sel k porodu a do druhe dcerky ( kterou mimochodem moc nechtel, vyprosila jsem si ji ja) se zamiloval asi jeste vic nez ja. Takova perlicka - neveril mi ze budu rodit- ten den kdy se nam narodila druha princezna odesel do prace s tim ze mi tvrdne brisko uz 3 tydny a jen strasim, nakonec prijel kolem poledne a stihli jsme to tak tak - na sale jsem si pred porodem pobyla 17 minut:)) Chlapi.... Iva
Odpovědět
 Maka* 


Re: opravdu je to normalni - Můžu potvrdit :-) 

(2.6.2008 8:06:57)
Tak Iva mi mluví úplně z duše. Já mám pro změnu 2 kluky. Když jsem čekala prvního, bylo mi 24, manželovi 27 a nejevil o moje těhotenství moc zájem. Porod byl příšerný, kleštěma, manžel byl u porodu a prohlásil, že už by tam nešel.Týden po porodu musel odjet na 1/2 roku do zahraničí na služebku a jezdil po 2-3 týdnech na víkend.Syna měl určitě rád,mazlil se s ním, ale "zrovna se nepředřel". Když pak syn začal komunikovat a běhat, teprve mu docvaklo, že je ńáš a že ho miluje. Druhého syna jsem si vyžadonila já, manžel chtěl ještě počkat. ´Bylo mi 30, manželovi 33 a tak jsem si říkala, že to bude vnímat už jinak, protože ví, do čeho jdeme a jsme taky starší a zkušenější. A????....opět nic moc. Zájem o bříško minimální, spíš mi připadalo, že se mě občas zeptá neo všimne břicha spíš ze slušnosti.... Když jsme porodili, nepoznávala jsem ho. Tentokrát byl doma a tak si našeho druhého syna mohl užít naplno. Je z něho úplně "poprděnej", chodí se na něj koukat, jak spinká,dojatě říká, jak je krásnej. A ještě perlička: manžel by strašně rád ještě do třetice tu holčičku. No, nezabili byste ho? TI CHLAPI OPRAVDU ASI MUSÍ TO MÍMO VIDĚT NA VLASTNÍ OČI, JINAK JSOU MIMO A NECHÁPOU, CO SE TO S NÁMI DĚJE, KDYŽ NÁM ROSTĚ PUPEK. Takže Ivanko vydrž, až porodíte, budete šťastní jako blešky. Do té doby zkus manželovi říct, jak se cítíš, třeba se to zlepší. Buďme rády, že jsou Ti naši chlapi z těch mimísků hotový aspoň po jejich narození, někdo třeba nemá ani to štěstí..... HLAVU VZHŮRU !!!!!~s~;)
Odpovědět
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Normální 

(29.5.2008 9:22:50)
Přidám se, je to běžné. Můj můž úplně stejné a kolegové v práci s manželkami DTTO. Zeptáš se jich a nevědí pomalu, ani v kterém je manželka v měsíci natož týdnu.Za celou dobu znám slovy JEDNOHO chlapa (kolega), který to prožíval, chodil důsledně na UTZ a tak....
Odpovědět
 Mili+2 


Re: Normální 

(29.5.2008 12:30:36)
Tak treba ja jsem vybirala jmeno snad uz ode dne poceti:-D,a manzel odmitl v techto "diskusich" spolupracovat,coz mne pod vlivem tehotenskych hormonu privadelo do amoku.
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 10:23:19)
Možná, že to trošku chápu, ale možná to bude i něčím jiným. U nás to bylo naopak manžel se zajímal, ale já (ačkoli jsem byla těhotná já:-) jsem se držela stranou. Špatně se to vysvětluje, ale moje těhotenství bylo od začátku docela problémové a jednu chvíli (právě okolo 16 až 17.týdne) to vypadalo velice špatně. Možná to bude znít divně, ale nějak si snažila od svého těhu díky tomu držet dál - na ultrazvuk jsem koukala jen po očku, upřednostňovala jsem, když doktorka používala výraz "to" nikoli miminko, nebo vaše dítě, protože jsem jistě nevěděla, zda donosím nebo potratím. Všechno se zlomilo v 29.týdnu, kdy mi řekli, že šance na přežití bez velkých následků je vysoká a navíc i můj stav se už trošku zlepšil. Takové to těšení, které popisujete jsem začala cítit skutečně až ke konci. Možná to Váš manžel vidí, resp. cítí stejně, prostě má jen strach, že se objevily komplikace. Zkuste si s ním o tom promluvit.
PS:Jednotlivé fotky z ultrazvuku jsem taky pořádně prohlížela až ke konci těhotenství.
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Re: Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 10:29:05)
Renato,
neboj, tvůj muž to určitě prožívá, ale nedokáže to prostě dát tak najevo. Pprožívá to uvnitř.
Taky se někdy cítím sama, mám pocit, že je všechno na mě, moje starost, moje zodpovědnost, ale když se s tím svěřím manželovi nebo když se nad tím sama zamyslím opravdu nezaujatě, často to jsou stavy vyvolané mojí úzkostí nebo únavou. Ve skutečnosti to tak doopravdy není.
I můj muž prožívá moje těhotenství, ale uvnitř. Třeba má i strach, ale protože mě nechce znervózňovat, tak radši mlčí. Nebo by se rád zeptal, ale ví, že občas bývám podrážděná a odseknu nebo se mi nechce mluvit, tak se taky radši neptá.
Jsou to prostě chlapy, ale mají nás rádi, neboj ;)
Odpovědět
 Mona, 1 dcera 
  • 

Re: Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 10:45:25)
U mě se ty pravé maminkovské pocity taky objevily až po narození dcery... Na miminko jsem se celou dobu hodně hodně těšila, ale celé těhotenství mi bylo špatně a soustředila jsem se spíš na to, abych nezvracela na nevhodných místech :-)
Každý to má ale asi nastavené jinak a nedělej si s tím hlavu - po narození děťátka se tatínek zblázní štěstím :-)Zajdi na nějakou diskuzi, kde se budeš na miminko těšit sice s cizíma budoucíma maminkama, ale budete všechny na jedné lodi a nebudeš se cítit sama...
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 10:46:45)
Mono, já zvracela, kudy chodila:-) a až do konce těhotenství
Odpovědět
 Mona, 1 dcera 
  • 

Re: Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 11:12:36)
To se pak těžko můžeme radovat z průběhu těhotenství :-) Mimochodem, všichni mi říkali, že to odzvracím za miminko a to pak bude hezky papat a nezvracet... HAHAHA!!! :-)
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 11:45:29)
Jo, to znám. Mě už znali skoro všichni doktoři z nemocnice, kde jsem rodila a pak se na mě byli po porodu podívat. A jeden z nich mi s úsměvem říká - No, vidíte, tak jsme se k té holčičce úspěšně prozvraceli:-)
Odpovědět
 Simmi 


Re: Pohled z druhé strany 

(29.5.2008 21:53:05)
Já si fotky z ultrazvuku prohlídla, až když bylo malému půl roku.
DVDčka jsem si ještě ani nepustila.
A to jsem měla bezproblémové těhotenství.
Na každém UZ jsem strachy skoro omdlévala.
Odpovědět
 Sára 
  • 

Re: Pohled z druhé strany 

(30.5.2008 10:44:09)
tohle chápu. čekám druhé mimi, první těhu jsem prožila ve stresu, jestli vydrží, tak teď jsem si dala o těhotenství prostě distanc. A jelikož probíhá bezproblémově, není to vůbec problém. Jen někdy nechápavě kroutím hlavou nad "deníčky" různých "těšilek" a "snažilek", co mají alba plná počůraných těhotenských testů se dvěma čárkami a fiktivních kočárků, po kterých touží, ale které si nekoupí, neb jsou příliš mastné :-).
A říkám si,jestli jsem divná já, nebo ony.

Prostě - až dítě bude, tak bude. Když nebude, nebude. Život půjde dál.
Odpovědět
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Každý je jiný 

(29.5.2008 11:16:19)
Milá Rendo, možná to zní divně, ale poznala jsem, že skutečně každý muž je jiný. Můj bývalý manžel nikdy nebyl na jakékoli city. Nevím zda se za ně styděl, nebo je necítil. Když sme plánovali dítě, řekl mi stroze, že chce DÍTĚ a to bylo vše. "Naštěstí" se nám to nepodařilo, protože jsem se poté dozvěděla, že už v té době měl jinou. Můj nynější přítel je jeho pravým opakem. Je něžný, milující a citlivý. A dává to najevo. Když za mnou přišel a začal mi opatrně vyprávět, že by si moc přál, abych měla v bříšku naše miminko, rozbrečela jsem se jako malá. Teď jsme ve fázi snažení, ale občas mám pocit, že to prožívá víc než já. Přála bych takového chlapa každé, ale každý má své plusy i mínusy. A uklidním tě. I s tímto "dokonalým" mužem si dost často připadám sama, jako by mi nerozuměl...ale to je prozměnu úděl nás žen...Přeju hodně štěstíčka a držím palečky
Odpovědět
 Amálka 
  • 

Komunikace 

(29.5.2008 12:14:14)
Je pravda, že hodně mužů je spíše introvertních a s pocity se nesdělují.
Já když potřebuji slyšet něco povzbudivého v jakékoliv situaci, tak si o to řeknu. Přijdu se přitulit a řeknu :"Potřebuji cítit, že mě máš rád." Potřebuji vědět, že jsi tady pro mě obejmi mě prosím". Nebo řekni mě něco pozitivního . Většinou je na to naučený,... že mě obejme a řekne jen to bude dobrý,...
Zkus mu říci, že bys potřebovala slyšet nebo nějak jinak cítit,... Zkus mu říci, ráda bych ti řekla co teď prožívám... nic mě k tomu nemusíš říkat jen mě naslouchej,... buď tady se mnou,...
V těhu se hodně maminek cítí samo, ale jsou to mnohdy naše rozbouřené hormony,...
Odpovědět
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

holky, neblázněte, 

(29.5.2008 12:58:28)
jsme to MY, kdo je těhotný a jsme to především MY, kdo to celé tak silně prožívá. Nemůžete chtít od muže, aby byl stejný jaky MY, když má jiné hormony. On zase silněji prožívá jiné věci, také důležité. Je fakt, že v těhotenství jsme přecitlivější, ale buďme rády, že je náš chlap normální a má nás prostě rád a těší se na miminko, i když to neumít dát tak okatě najevo.
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

U nás... 

(29.5.2008 19:40:40)
Manžel se taky příliš nestaral. Já neustále listovala v knížkách, jak už je mimi velké a co všechno už mu funguje, zajímala se o porody a vůbec o péči.
Manžel podobné pocity prožíval snad jen na UTZ, kde byl se mnou a mohl tedy i vidět, že to je skutečně dítě. Úplně se rozzářil, když nám mimísek zamával z monitoru. A po UTZ zase klídek, nic se neděje.

I když... zas tak klidnej nebyl, protože já sleduju Ordinaci a tam vlastně každý porod byl boj lékařů o život rodičky i dítěte. (ty díly s přirozenými porody šly když už jsme to měli za sebou). Tak měsíc před porodem byl vystresovanej na nejvyšší míru. Auto mělo permanentně plnou nádrž, 2 kamarádi v záloze, manžel se doslova bál odejít z domu a jen jsem trošku zakňourala (bolely mě záda) tak stál v pozoru s otázkou: Už? Dokonce se ptal známýho doktora, jestli by nebylo možné mě dovést do porodnice hned, abych tam ten měsíc radši počkala, že mi prý zaplatí i nadstandart!
Odpovědět
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


To samé 

(29.5.2008 13:09:53)
Byla jsem na tom při druhém těhotenství psychicky podobně - a to jsem neměla žádné zdravotní komplikace a k doktorce jsem se vozila sama. Na ultrazvuku jsem byla jednou sama, podruhé se sestrou a potřetí jsem požádala manžela aby mě tam odvezl, že mi není dobře (byly 30 vedra a tvrdlo mě břicho). Nevím, jestli to bylo tím, že už to jednou zažil ... Jinak je to skvělej táta a manžel a o obě děti se vzorně stará :-) Takže vydřž - už jenom pár měsíců a zase bude dobře :-)
Odpovědět
 *Niki* 


Renato, u nás to samé. 

(29.5.2008 14:16:10)
Ahoj Renato, jak napsala většina hole - u nás je to to samé. Vím, že se manžel těší na naše třetí dítě stejně jako na předchozí, ale nedává nic najevo. Nepohladí bříško, jen občas se zeptá, jak se cítím a něco mě nebolí (o masáž si říkám a vždy mi vyhoví, ale že by sám nabízel...). Já bych taky ráda občas zažila nějaké to souznění, ale prostě - komu není dáno... na druhou stranu zařídí, co je potřeba. POstará se o starší děti, vezme je na výlet, uvaří, žehlí - abych si odpočala. Možná je to lepší, než aby kecal a nic nedělal :-)
Ale taky se někdy cítím opuštěná a osamělá... ale je to i hormony, moc se těším na porod a dojímá mě kde co :-)
Odpovědět
 Vroni 


Chlap to nemůže pochopit 

(29.5.2008 14:22:02)
Myslím, že v těhotenství prožíváme všechno daleko silněji, veškeré naše pocity a vnímání okolí je umocněno vlivem hormonů. Dodnes si vzpomínám na přívaly pláče, které ve mně vyvolávala reklama na Ariel. Chlap byť sebevíc empatický, prostě tuhle emocionální injekci nemá, jeho hormony mu nepomůžou a ani v nejbujnější fantazii si nedokáže představit, co cítíme. Uvnitř něj nic neroste, necítí unitř žádný pohyb, to je dáno pouze nám. Ten strach, aby bylo všechno vpořádku, aby se nestalo nic nám i dítěti, aby bylo zdravé, šťastné ..... žena se potýká s těmi myšlenkami neustále, nemůže na to přestat myslet, chlap si najde nějakou činnost a dokáže zapomenout na to, že čeká rodinu, stačí, když si lehne a usne ... ale žena, ... i samotné ležení zejména ke konci těhotenstvín bývá problém, nestálé návštěvy záchodu .... díky břichu je všechno nějak daleko ... stůl, umyvadlo ... i ta spracha je malá ... máme naše dítě neustále na očích i na mysli.
Já jsem manželovi musela říct, že potřebuji, aby si mne víc všímal, sama jsem říkala, co se děje ... on se částečně ostýchal a také nevěděl na co by se ptal, měl to vlastně složité... on začal opravdu vnimat naše kluky až když se narodili, já je znalo o 9 měsíců déle.
Odpovědět
 Vlasta, 2 děti - 2,5 a 14 dní 
  • 

Nic si z toho nedělej 

(29.5.2008 15:19:35)
Milá autorko, já sem prožívala to samé, ale takoví už chlapi jsou. Mám skvélého manžela a tátu v jedné osobě a také se choval jako bych 9 měsíců nic nenosila, u prvního dítěte to všechno bylo nové a poprvé, ale u druhé dcery už to bral jako samozřejmost. Teď máme 14dní miminko a zvyká si na další přírustek, pro něj první dítě je jeho všechno a stále měl obavy jak bude dělit lásku mezi dvě děti. Chlapi reagují až je věc hotová, v tomhle případě až je dítě na světě. Stále mi říkal, jak je divné, že budeme mít vlastně 2 děti a jak to bude dělat, když první dcera je jeho zlatíčko atd. Prostě měl strach z toho jaké druhé dítě bude, nebylo pro něj v bříšku hmatatelné. Můžu Vám říct, že za téměř celé moje druhé těhotenství se mě ani nedotkl a nebylo to tím, že by mě měl mít o něco méně rád, nebo neměl zájem. Teď se nad druhou dcerkou rozplývá a vpadl do toho rovnýma nohama, že ani nemá čas si uvědomit, jestli lásku musí dělit nebo ne, jak si myslel. Také jsem měla zdravotní problémy, měla sem vcestnou placentu a hrozil mi císařský řez, a myslela, sem, že jsem na to sama, ale chce to asi víc povídat si o tom co cítíte a co si myslíte, i když je to v dnešní době těžké. Tak Vám přeji hlavu vzhůru a hoďte chmury za hlavu, uvidíte, že až bude miminko na světě budete to vidět jinak a vše se otočí.
Odpovědět
 Kahlan+5 


Je to normalni, ale... 

(29.5.2008 17:16:32)
Jak pisou holky, je to normalni, muzi ten prozitek nemaji nebo ho maji, ale jinak, nemuzou citit pohyby ditete, necloumaji s nimi hormony. ALe nesouhlasim s tim, ze by nebyli schopni si k diteti budovat vztah jeste predtim, nez se narodi. Ja jsem z manzela nikdy nemela pocit, ze by se ho tehotenstvi netykalo. Naopak, zajimal se o nej od zacatku, samozrejme nejradeji mel snazeni:-) Na UTZ chodi rad, kdyz nejde, pta se po fotkach, chce vedet, co rikal doktor, jak je mimco velke, resime spolu jmena, o mimi se spolu bavime pomerne casto, stejne tak o porodu. Deti mame dve, ted cekame treti, od zacatku bylo jasne, ze u vsech porodu bude, vubec ho nenapadlo o tom premyslet. Brisko mi rad pohladi, podiva se, jak roste, kazdy den rekne neco nebo udela neco, co mi pripomene miminko. Proste mam od zacatku pocit, ze jsme na to dva, no ted vlastne uz tri, protoze starsi synek (skoro 6 let) projevuje o miminko velky zajem a docela hezky se o mne stara:-) Mozna je muj manzel vyjimka, ale rekla bych, ze to uz dnes je docela caste. Jinak manzel chtel jit na rodicovskou, tak jsem nakonec povolila, byl se synem rok a pul a dodnes na to moc rad vzpomina (nebylo to z financnich duvodu, proste jen chtel).
Odpovědět
 10.5Libik12 


Re: Je to normalni, ale... 

(29.5.2008 20:00:01)
Já když jsem v těhotenských poradnách, kde byla organizace provozu taková, že bylo evidentní, že část přítomných dam tam sedí na ostro, navíc v ruce s lékovkou s ranní močí, potkávala tatínky, co to jakoby prožívají, dost mě to vadilo.
Navíc oni se projevovali jaksi věšákovitě, tj. četli Blesk (Sport nebo Respekt, to je jedno) a občas něco tiše podrželi.
Jak má vypadat zájem o těhotenství?
Můj muž znervozněl z představy, že mimíno čurá do vlastní plodovky (když jsem vychylovala, že holčičce nebyl na UTZ vidět močový měchýř, ale že paní doktorka předpokládala, že je čerstvě vymočená:)) a jednou se tvářil jako šťastný debil, když jsem mu ukázala první snímek. Jinak se naše hovory točily kolem běžných věcí, tj mluvili jsme spolu hodně, ale nikoliv o tom, že mě pálí žáha.
Odpovědět
 Kahlan+5 


Re: Je to normalni, ale... 

(30.5.2008 9:34:44)
Libiku,

tak ja mela u vsech tri tehotenstvi organizaci takovou, ze k takovymto situacim, ktere popisujes, nedochazelo. Osobne si myslim, ze otec ma stejne pravo jit na UTZ jako matka a je problem zdravotnickeho zarizeni, pokud si to neumi zorganizovat tak, aby meli vsichni soukromi.
Odpovědět
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Je to normalni, ale... 

(30.5.2008 10:20:21)
Právo samozřejmě má. Ale tvůj muž je fakt spíš výjimka, pokud ho to zajímala celou dobu a prožíval to podobně intenzivně jako ty.Většina mužů tam opravdu působí poněkud rozpačitě a věšákovitě - domnívám se, že tam jdou, hlavně aby byl klid - tedy kvůli mamině.
Odpovědět
 Ivana Procházková 


Re: Je to normalni, ale... 

(31.5.2008 7:33:59)
Já si manžela s sebou na gyndu v těhu nevodila, nějak mě ani tenkrát nenapadlo, že bych měla..
Nicméně dodnes si zpětně myslím, že jsem ho ochudila o zážitek, když neviděl první ultrazvuk ve 12 tt. (nebo kdy se dělá), protože mě samotnou tenkrát překvapilo, jak moc mě zasáhlo to mímo na UTZ vidět.

Takže úplně chápu, že chlap na UTZ ano a souhlasím s názorem, že je chyba zdravotnického zařízení, pokud při tom není zajištěno soukromí ostatních pacientek. To by snad mělo být zajištěno bez ohledu na to, zda tam mezi ně nějaký muž difunduje nebo ne.
Odpovědět
 Markéta 
  • 

Re: Je to normalni, ale... 

(2.6.2008 22:41:51)
muj muz mi rovnou rekl, ze zadny fotky z ultrazvuku nechce videt, mimino je prece v brise a do bricha videt neni, no ne :-))). a bylo. myslim, ze si to prekvapko potom snad uzil svym zpusobem jeste vic nez ja.
Odpovědět
 simka02 


Re: Je to normalni, ale... 

(30.5.2008 14:19:20)
Nechci komentovat emoční pochody těhotných, každá to máme jinak. Stejně tak je každý nasávající otec jiný. Proto mi nepřijde podivný ani jeden přístup ("UTZ-táta" ani "počkám,ažsetonarodí-vyroste-odmaturuje-táta";).

Rozhodně ale chci podotknout, že jsem ráda, že mám doktora, u kterého se mnou můj muž může chodit na všechny kontroly, aniž by svou přítomností rušil ostatní těhotné. Já osobně bych rozhodně k doktorovi, kde musím sedět "naostro" s močí v ruce v kolektivu dalších těhotných, nechodila. ;)
Odpovědět
 simka02 


Re: Je to normalni, ale... 

(30.5.2008 14:29:45)
...nasávající otec... to se povedlo :-D
Odpovědět
 Petra, Kryštof 7 let 
  • 

Chlapi, chlapi... a co když je "ten druhý" ženská? :-) 

(29.5.2008 20:34:45)
Musím se přidat do diskuse, protože si myslím, že mám docela zajímavou zkušenost. Žila jsem 13 let s jednou partnerkou, narodil se nám syn. Já jsem "bio matka" (z toho označení si dělám trochu legraci.) Pak jsme se rozešly a teď je těhotná moje nová partnerka. Když jsem byla už před více než 7 lety těhotná, nepřipadala jsem si nějak "osamělá", ale jako kdybych cítila, že prostě nemůže být úplně se mnou. Knížky jsem četla sama, o porodu uvažovala spíš sama. Někdy mi třeba připadalo, že ji skoro nutím, aby si sáhla na bříško... ale to bylo spíš zpočátku, kolem 5. měsíce. Pak už byla zvědavá... ačkoliv, moje nadšené výkřiky: "A teď koplo... a zase!" ji taky "nebraly" až tolik. U porodu byla, pomohla mi a pak se opravdu hodně starala - musím říct, že v porovnání s hetero kamarádkami jsem měla tu oporu a pomoc obrovskou!
S mojí druhou partnerkou jsme se několikrát skoro pohádaly, protože mi vyčítala, že se dost nezajímám. A to si myslím, že oproti (některým) chlapům se zajímám až až! :-)Ale první trimestr byl náročný, zdálo se mi, že "hormony" ji hrozně ovlivňují, nahoru dolů a najednou jsem si uvědomila, jak je ta zkušenost nepřenosná - vím, jaké to je být těhotná, vím, jaký je první trimestr, všechny ty nevolnosti, strachy, poryvy nálad... ale stejně se úplně vcítit nedokážu! Já prostě NEJSEM V TOM... tohle vyjádření těhotného stavu se mi zdá nejpřesnější.
I ten nejcitlivější partner je zkrátka vedle, ne přímo V TOM (stavu).
Já vím, někdo namítne - ale ono to vlastně není "tvoje" dítě, tak se nediv. Myslím, že zrovna tímhle to dané není.
Někdy, když hladím partnerčino bříško (a často mě o to musí poprosit!) - napadá mě, jak si přeju, aby už bylo trochu větší nebo abych už cítila kopání mrňouse. Ten kontakt se prostě zvenku navazuje o něco hůř než zevnitř. :-)
Odpovědět
 Petra neomi 
  • 

Re: Chlapi, chlapi... a co když je "ten druhý" ženská? :-) 

(30.5.2008 1:48:48)
Tohle je hodně zajímavý pohled. Díky :)
Odpovědět
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Chlapi, chlapi... a co když je "ten druhý" ženská? :-) 

(30.5.2008 8:20:14)
Petro, tohle je docela odzbrojující :)

Jsem to včera nadhodila manželovi a řekl mi docela zajímavou věc: pocit má takový, že nemá "dítě v břiše své ženy" (a tudíž vztah k němu), ale "těhotnou ženu" (a tudíž vztah k ní). Takže pokud jde vše dobře, není co řešit :) Kdyby nastal nějaký problém, bude zainteresovaný až až.
Odpovědět
 Kocour 
  • 

Re: Chlapi, chlapi... a co když je "ten druhý" ženská? :-) 

(30.5.2008 14:41:55)
Moc děkuju za tak odvážný, intimní a docela zásadní příspěvek. To se jen tak nečte...
Odpovědět
 sally 


Mám pocit, 

(29.5.2008 22:33:04)
že ti chlapi, co údajně všechno prožívají a líbají bříška a konzultují s gynekology jsou jen v nějakých seriálech....

Můj manžel děti chtěl, má je rád... na první ultrazvuku probíral s laborantkou systém připojení přístorje na obrazovku a toho všeho na nemocniční intranet. Když mě odvezl do nemocnice s krvácením, tak dlouho zkoumal čudlíky na posteli, až mě z ní málem katapultoval... a tak... obávám se, že v nemocnici jsme díky němu značně "profláknutí" - alespoň se k nám teda hlásily i sestřičky, které nás viděly letmo před několika měsíci :-)

Na druhou stranu - v okamžiku kdy byl průser, tak byl schopnej se o mě starat - včetně věcí jako plést mi copy (s kapačkama v ruce sama nezvládnu), nebo se mnou chodit na záchod (neudržela jsem se pořádně na nohách a ztrácela jsem orientaci)... že neplakal dojetím nad dvoučárkovým testem mi přijde jako maličkost.
Odpovědět
 lklasinka 


Re: Mám pocit, 

(30.5.2008 10:43:15)
R^R^R^R^R^R^R^:-D:-D:-D:-D:-D:-D
Odpovědět
 petishee 


Re: Mám pocit, 

(30.5.2008 16:06:08)
Tak to je super :-D R^ R^ R^ Když jsem to přečetla mému muži, tak prohlásil, že šak jasně, vždyť to je projevování zájmu, protože je třeba zjistit všechny technické podrobnosti :-)

Což mi připomnělo, když jsem se ho kdysi ptala, jestli by šel (zatím hypoteticky) k porodu, tak prohlásil, že asi jo, že to musí být celkem zajímavé - ne aby mi byl oporou, aby viděl zázrak zrození nebo co, ale proto, že to bude zajímavé - něco jako: "Viděl jsi včera ten přírodopisný dokument o žralocích?" "Jo, viděl, to bylo fakt zajímavé." :-)

Takže já bych si, být autorkou, zase ten "nezájem" tak nebrala, chlapi to prostě prožívají jinak a v souvislosti s jednou záležitostí se zajímají o jiné věci než my...
Odpovědět
 Mili+5 


Možná je dobře, že jsou jiní 

(29.5.2008 22:54:45)
Chlapi jsou prostě jiní, nevím nakolik to mají získané výchovou a nakolik vrozené, ale vyjadřovat emoce a dávat je najevo je pro ně nějak nepřirozené a ruku na srdce, myslím, že o to vyjadřování emocí nám asi nejvíc jde. To že nějaký tatínek to vezme jako úkol a vše pečlivě nastuduje takovým tím chlapským technickým způsobem, to nakonec jeho ženu moc nenadchne, naopak ji to třeba leze na nervy. Jenže emoce spojené s těhotenstvím jsou podle mě nepřenosné a i kdyby se nějaké na ně přenesly, nebudou natolik silné, aby je donutily dát je najevo. Porod, to už jsou obvykle natolik silné emoce, že ty mohou aspoň většinu mužů donutit k otevření a vyjádření. Mého muže tedy porod vždy donutil a bylo to krásné a opravdové a moc jsem si jeho kladné emoční projevy užívala, protože jinak s nimi celkem šetří. Plakat opravdově a zoufale jsem ho viděla jen, když nám umírala Milenka a to bylo taky o tom, že bolest byla silnější než všechny zábrany a co je zvláštní, přes pláč jsem u nás obvykle já, ale když jsem ho viděla plakat, najednou jsem já sama plakat nemohla, najednou jsem měla pocit, že nyní aspoň chvíli musím být já ta silná, co nepláče. Možná(je to jen taková úvaha) nám muži svým menším podléháním emocím umožňují, abychom je my ženy mohly tolik a tak silně prožívat. Kdyby v tom byli stejní jako my, třeba bychom spolu ani nedokázali žít.
Odpovědět
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Re: Možná je dobře, že jsou jiní 

(31.5.2008 14:09:09)
Moc hezky jsi to napsala,tohle si musím zapsat do srdíčka. Díky Ti! ~s~
Odpovědět
 Barka+Kryštůfek 


Taky tak... 

(29.5.2008 23:24:40)
Ahoj, neboj, u nás to bylo taky tak, dokud přítel prcka neviděl na ultrazvuku, byl dost vlažný, až teprve potom začal být nadšený. A pak při porodu, to byl úplně zjihlý. A brečel:o)
Odpovědět
 DENISA 
  • 

Neres, neprepinej 

(30.5.2008 4:10:36)
Muj muz prozival moje tehotenstvi vic nez ja, ale kdykoliv jsem jela k dr. a mluvila o tom 3 dny dopredu, tak pak mi zavolal do prace a misto aby se optal jak to dopadlo, pripomnel mi ze mam koupit mliko. Vubec se nezeptal jak a co a me to strasne mrzelo a tak to bylo pri kazde kontrole. Pak z nej vypadlo, ze si VUBEC nepripoustel ze by se NECO mohlo stat. Takze bud se boji, nebo se neboji, nebo, nebo, nebo..... fakt to neres, chlapy jsou proste takovy a o budoucim vztahu k diteti to nic nevypovida.
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Muz tehotenstvi a porody psychicky protrpel... 

(30.5.2008 11:27:47)
Mame dve male deti, ale muj muz moje tehotenstvi a porody psychicky protrpel. Kdyz chodil do zakladni skoly, jeho vzdalena pribuzna umrela pri porodu i s ditetem, jeho vlastni maminka byla v te dobe tehotna a na neho tahle zprava tak mocne zapusobila, ze se bal (mival nocni mury) o svoji maminku, aby taky neumrela. Tenhle psychicky blok si nese do dnesnich dnu. TAkze kdyz jsem poprve otehotnela, mel velmi uzkostne stavy, nemohl v noci spat, zdalo se mu o smrti ve vsech moznych podobach. Dokonce navstivil psychoterapeuta, ale odmitl lecbu farmatiky. I kdyz byl u porodu prvniho ditete a rika, ze to byl silny zazitek, tak zaroven dodava, ze mel celou dobu o me a o miminko neuveritelny strach, ze z toho nekolik nasledujicich noci po porodu nemohl spat, ani jist...Dohodli jsme se, ze u druheho porodu nebude - sama jsem to navrhla a jemu se viditelne ulevilo. Jak jsem napsala v uvodu, muz se mnou tehotenstvi a porody psychicky protrpel, porad rikal, ze uz chce, aby bylo dite venku, ze do te doby nebude mit klid. TAky obcas "zertoval", ze my zeny mame vlastne vyhodu oproti muzum, protoze ujizdime na hormonech a jakekoliv problemy si nepripoustime (tak jsem tehotenstvi a porody prozivala alespon ja - vetsinou jsem mela opravdu vybornou a velmi povznesenou naladu...). Jinak ale musim rict, ze co se tyka psychicke podpory behem "nekrizovych udalosti" (krizove udalosti jsou pro meho muze tehotensti a porod), tak je psychicky stabilnejsi on. Take ho obdivuji, jak trefne umi analyzovat mezilidske vztahy, jak me umi podporovat, ocenovat a motivovat napr. ke studiu behem rodicovske dovolene. Kazdy chlap je proste jinej a ja jsem rada, ze mam takoveho, jakeho mam....
Odpovědět
 Kocour 
  • 

Jako muž 

(30.5.2008 14:39:39)
musím říct, že jsem měl nutkání napsat něco o tom jak prožíváme a (ne)dáváme najevo pocity. Ale po přečtení všech příspěvků jsem úplně nadšený :o) tolik empatie a pochopení směrem k vašim chlapům, to je nádhera. Jako muž nemusím nic dodávat, vystihly jste to nádherně. Takovou diskusi je radost číst. Už dlouho jsem neměl z přečteného tak dobrý pocit...
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Re: Jako muž 

(30.5.2008 17:00:00)
my to o svých chlapech většinou víme. Bohužel v těhotenství to nechápeme. Hormony udělají své...
Odpovědět
 helena 6 
  • 

Můj manžel říká: 

(30.5.2008 16:27:24)
"už se těším, až to miminko vykoukne, je to pořád takové ´abstraktní´ v tom bříšku" :-) a to už naše mimi kope až až :-D
Odpovědět
 Markéta 
  • 

neres to tolik 

(2.6.2008 22:31:11)
reakce jsem necetla, jen muzu rict, ze to je normalni, rekli mi to vsechny kamosky. manzel byl jen trochu nameko kdyz mimi zaclo kopat a ziral na konci obdivne, jak mam strasne velkej pupek, ale jinak nic. maximalne se me obcas po vysetreni zeptal, jestli je vsechno ok, ale rozhodne necekal, ze mu budu vykladat detaily.
zato trpelive poslouchal moje desny tehotensky narky, pomahal mi v domacnosti, hlavne kdyz jsem to na konci uz moc nezvladala, zavazoval mi boty a byl proste moc hodnej.
z ditete byl pak uplne vedle a taky je rad, ze byl u porodu.
neocekavam, ze moje pristi bricho bude oprasovat a chodit kolem nej po spickach. staci mi, ze me neposle do haje az budu zase nemozna ubrecena tehule, jako jsem byla.
Odpovědět
 Martina 4děti-17,15,5,2roky 
  • 

Jak se cítím sama 

(4.6.2008 10:27:00)
Ahojky všem-se zájmem jsem si přečetla článek i diskusi-moc zajímavé a stále mě napadají dvě věci-Víte co chce žena-No něco jiného! a taky Jaký si to uděláš -takový to máš.Je to možná drsné-určitě se teď rozpoutá bouřlivá diskuse o tom,že nemám pravdu,ale já to tak cítím.Prostě ,když máme chlapy,kteří by nám snesli modré z nebe-tak už to modré z nebe ani vlastně nechceme.A když jsme nespokojené s tím,jak to u nás chodí-zajímají se málo,tak proč si o tom s nima nepromluvíme,ovšem ne stylem-tlačit na pilu,ale já cítím to a to,trápí mě to ,chtěla bych to jinak....Oni chlapi prostě nemůžou vědět,jaké pocity má žena,pokud mu o nich neřekne.No a jestli ani pak na to správně nereagují-tak to prostě v té chvíli líp nezvládnou,prostě to dělají tak,jak to v dané situaci zvládnou nejlíp.Ale neznamená to,že nás nemají rádi.Někdo psal v diskusi,že se to opakováním zlepšuje-jo,to můžu potvrdit-mám za sebou 4těhotenství,4porody a pokaždé to bylo jedinečné,nové a lepší,co se týká podpory ze strany partnera v kritické situaci.Ale samozdřejmě jsem po něm nemohla chtít ženský přístup k bříšku a miminku-je to prostě chlap a taky ho při prvním porodu nejvíc zajímaly technické věci,jako např.moje poslední fotgrafie,když mám kontrakce-to jsem ho málem umlátila,při druhém-technické vybavení sálu-v té chvíli jsem nechápala,při třetím už se polepšil a soustředil se na porod tak urputně,že z toho na sále usnul-trvalo to fakt dlouho a bylo to v noci a naposledy usnul už na přípravném pokoji-no byl prostě unavený po práci a mimi se zase přihlásilo v noci.Kdybych se měla sostředit jen na tyto perličky,tak by to byl úplně nemožný chlap-ale mimo těchto maličkostí-kterým už se teď směju ,tam bylo spousta opory a pomoci během těhotenství i porodu i potom-pro mnohé nadstandartních-hlazení bříška ,masáže,noční přebalování a uklidňování našich křiklounů,žehlení,mytí nádobí....atd Takže-nic se nejí tak horké,jak se to uvaří-hledejme na těch svých chlapech to dobré a neporovnávejme je s ostatními-oni ty ostatní zase dělají blbě to a ono,co ten náš zvládá levou zadní...A když vám někdo popisuje,že u nich vše funguje bezvadně,tak to nemusí být tak úplně pravda.Samozdřejmě máme taky nárok na naše hormonální nálady,zvláště v těhotenství a pak i v každodenním kolotoči o naše zlatíčka.Držím vám všem palce,ať jste štastnější s tím,co máte.Hezký den.M.
Odpovědět
 Tulina159 


ahoj 

(23.10.2008 10:20:23)
Tak to já mám uplně stejný pocit.Vždycky ukazují v televizi jak jsou chlapi nadšení z těhotenství sve partnerky a jak ju rozmazlují a nosí ji pamlsky a když si vzpomene,že má na něco chut tak letí i o pul noci.U nás mi spíš partner všecno sežere.Co si dobrého koupím.A když přijdi od doktora tak se taky nák neviptává,spíš začnu vykládat všechno já,protože ten zájem tak velký není.Proto mam istrach,že bude všechno na mě.A partner k temu jako přerostlé dítě.
Odpovědět
 Marie Havrdova , prvorodicka 
  • 

dokud ho nevidi, tak pro ne neexistuje, al e jak poznam jestli se to pak zmeni 

(5.12.2008 16:47:36)
Od te doby co jsme tehotna se n a me pritel po dvou letech uplne vykaslal prvnich 11 tydnu me nutil do potratu natlakem ze to nezvladnu ze si to nedovedu predstavit a podobne. A vlsatne s emnou mluvi jako ze my spolu zadne dite nemame. A to pred tim upozornoval na kazdou tehotnou jak se mu tehotne libi .....Ale me ani nechce videt.Nevim asi je to tehotnestvim, al e mylsim ze by se mi sytuace ze se mnou sice jezdi k doktorovi, ale nejevi zajem libila vic nez tohle... ale treba je to rouhani. M.
Odpovědět
 Leny,08+11 


Re: dokud ho nevidi, tak pro ne neexistuje, al e jak poznam jestli se to pak zmeni 

(10.12.2008 19:40:21)
Marie,je mi líto že to takhle tvůj partner bere.Nevím jestli tě neurazim,ale takový chlapi si dar jako je mimminko vůbec nezaslouží!!!Nevim co si o sobě vůbec myslí že tě posílá na potrat!~q~ Pryč s takovýma chlapama!Ale je dost možné,že až se prcek narodí,úplně obrátí.A až si ho pochová,pak na něj začne mimi houkat a chytat za prsty...to by byl opravdu na odstřel kdyby to s nim nehlo.Myslim že to bude dobrý.A pokud možno ho vem k porodu,ať to pozná se všim všudy.Ale stejně by tě měl v těhotenství podporovat a těšit se s tebou abys nebyla smutná,protože na to mimi to má opravdu vliv.Tak se snaž být veselá i když se chová takhle.Snaž se kvůli tvýmu drobečkovy.~m~ Uvidíš že ti to pak vrátí:-) Mam synka a těhotenství jsem také neměla jak by mělo být.Tak buď silná,zvládneš to!~x~
Odpovědět
 podperka007 


taky se tak cítím 

(29.5.2009 10:13:53)
úplně a naprosto vím o čem mluvíš cítím to úplně stejně,jsem v 23tt a ten můj mi někdy připadá jako kdyby se vůbec nic nedělo. Při tom je to také velmi spúolehlivý partner.Jen mám někdy pocit,že jsem na všechno kolem miminka sama.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.