| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Příběh první - Proč právě já?

 Celkem 160 názorů.
 fisperanda 


Je to děsný 

(16.5.2008 9:34:45)
Soucítím s tebou, stalo se mi něco podobnýho. Šla sem na revizi z důvodu nepostupujícího těhotenství. Myslela sem si, že v pohodě přežiju všechno. Musím říct, že doktoři a sestřičky na mě všichni byli moc hodní, a ohleduplní, na operačním sále sem se hystericky rozbrečela, a doktor mě tak dlouho hladil po vlasech, než sem usnula. Ale nemůžu jim tak nějak odpustit, že po tom zákroku, kdy sem přišla o dítě, a většina žen na pokoji byla v podobné situaci, jakože s rizikovým těhotenstvím a nejistým výsledkem, nám na pokoj dali maminku, která čerstvě porodila, protože na šestinedělí nebylo místo. Chodili jí dávat miminko na kojení, přišla matrikářka... bylo to strašně krutý.
Myslela sem si, že se nic neděje, že tu situaci zvládnu, sumírovala sem v sobě, že moje dítě vlastně ani nebylo ještě pořádně člověk... ale všechno marný. Je to tři měsíce, a pořád se z toho nemůžu dostat, hrozně to bolí.
 olsche 


Re: Je to děsný 

(16.5.2008 14:19:24)
Také jsem si to prožila, kdo nezažil, nepochopí,co je to za hrozný pocit. Absolutní bezmoc a beznaděj. A když je k tomu ještě personál takový, jaký byl u Radky. Jedním slovem utrpení.
Už je to 6 let, tenkrát mi doktor řekl,že po 6ti měsících můžu otěhotnět znovu. Za 4 měsíce mě tam měl znovu, tentokrát aby mi potvrdil těhotenství. Teď už mu je 5 let a vše je OK, ale zapomenout se nedá
 satty 


Re: Je to děsný 

(16.5.2008 14:26:45)
Musím říct, že z tohoto příběhu jsem v šoku, nedovedu si ani představit, že je tohle vůbec možné. Také jsem přišla o jedno mimi a chodím do soukromého zařízení, kde se ke mě chovali moc pěkně. I když jsem to obrečela a máme již ročního malého sladkého skřítka, stejně vím, že to ve mě bude navždy. Jsem zvědavá, kdy naše lékařství pochopí, že nejen tělo, ale i duše potřebuje v takových situacích léčit.
 Zuzana+Jony, 3 roky 
  • 

Re: Je to děsný 

(18.5.2008 7:40:42)
Taky jsem si hodně podobný scénář prožila - něco se mi nezdálo v 11 tt., těžko jsem to definovala, ale nebylo mi dobře, tak jsem jela na pohotovost a do nemocnice v Ostravě - Fifejdách.... Doktor na příjmu nejdřív machroval, že mi nic není, ale že mě radši vezme na ultrazvuk - tam se jeho chování ve vteřině změnilo a bohužel mi oznámil, že miminku nebije srdíčko :(. Vysvětlil mi, co se bude dít dál - sestra i on byli velice příjemní. I na gynekologickém oddělení byly sestry příjemné - vše probíhalo bez zbytečných otázek,když jsem poprosila, jestli bych nemohla být na pokoji sama, tak sestra vyjádřila obavu (jestli jsem psych. opravdu v pořádku a nechci si něco udělat....), nicméně svolila a chodila mě co 15 minut kontrolovat a ptala se, jestli nemám bolesti nebo nekrvácím - takže úplně jiné chování než u autorky článku.... Celé se to odehrálo v sobotu po obědě, do 19 hodin jsem čekala na anestziologa, na sále chování také v pořádku, nikdo se na mě ošklivě ani nepodíval.
Zato po probuzení z narkozy nastoupila na směnu sestra "drsňačka", která se mnou jednala stylem "tak šup šup z postýlky, žádné ležení, chodit..." anebo "manžel vám nedonesl bačkory??? a včem jako budete chodit???". Prostě byla dost ironická - anebo mi to v tu noc tak připadalo.... Ráno mě čekala nedělní kontrola u mladého sloužícího lékaře - opět velice příjemný, klidný, vše mi vysvětlil a doporučil nějakou dobu s miminkem počkat. Co se dělo dál radši popisovat nebudu - upadla jsem do hlubokých depresí, skončila málem na psychiatrii, nicméně se mi po 6ti měsících podařilo otěhotnět znova - a dnes již máme 3letého kluka.
Co chci ještě dodat je, že je to opravdu jen a jen o lidech - a navíc by asi v danou chvíli nebylo moc dobré být nějak utěšována a litována... Každá žena se s tím musí vyrovnat sama a musí dostat prostor - a to autorce článku určitě chybělo. ROzhodně bych si na jejím místě ale toto chování nenechala líbil a lékaře nebo jiný postup bych si prostě vyřvala ihned na místě. Určitě bych tak dlouho nečekala - jak říkám, lékař a nemocnice jsou služba lidem jako každá jiná. Je to sice více o emocích, ale právě proto bychom k tomu tak měli přistupovat a na lékaře a sestry tlačit k více osobnímu jednání.
 Dája.N. 


Re: Je to děsný 

(18.5.2008 11:09:05)
Ahojky,
máš pravdu. Všechno je jen o lidech. Moje těhotenství bylo prakticky od začátku rizikové. Pominu-li první měsíc a půl. Ve 13 tt jsem byla poprvé na pohotovosti. A protože mám za sebou 3 samovolné potraty, samozřejmě, když jsem začala krváce, hrozně jsem se lekla a už jsme jeli. Lékař, který mě přijímal byl ne zrovna moc milý. Nejprve mi řekl, že jsem tlustá a že až se budou ultrazvuky dělat jen přes břicho, tak nebude nic moc vidět a když jsem se ho pak ptala, zda-li je miminko v pořádku, nepříjemně mi odpověděl, že tohle by miminkem rozhodně nenazýval. Vím, pro něj je to rutina, gravidních žen mu proběhlo rukama nespočet, ale pro každou těhotnou je to prostě zázrak.
A další zkušenost, v pardubické rizikovce - tedy na lůžkové části, tam jsou naprosto úžasné sestřičky. Hezky vás tam hýčkají a starají se pomolu jak rodina. Pane, to je pak pecka, když porodíte a přejdete na odd. šestinedělí. Tam jsou fakt slepičky. Měla jsem poměrně těžký a vyvolaný porod a zrovna jsem měla chřipku jak hrom. Můj chlapeček měl problémy se srdíčkem, převezli mi ho do Hradce Králové a pak i do Prahy do Motola. Nejen, že mě nejprve dali na pokoj, kde byly maminky se svými miminky a já ho nemohla mít, ale měla jsem téměř čyřicítku horečku a sestra na mě vyjela, že jestli chci vyměnit prádlo, tak teda at se uráčím z tý postele vstát. No hnus. Prostě lidi jsou různé. Všem hlavu vzhůru!!!
 zuzkasim 


Re: Je to děsný 

(16.5.2008 14:28:09)
Já se naopak ocitla v pozoci čerstvé maminky mezi těmi čekajícími na revizi a po revizi. Bylo mi to za ně hrozně líto, i když ony byly moc statečné a milé. Bohužel na odd. šestinedělí nebylo místo, takže nás dávali normálně na gyndu.
 JiBi* 


Re: Je to děsný 

(16.5.2008 23:12:10)
Fisperando, je mi lito, ze to potkalo i tebe, rikala jsem si, ze jsem te tady dlouho "nevidela", a ty zatim....
 Eva 
  • 

Re: Je to děsný 

(17.5.2008 16:05:41)
proboha tohle je na zalobu!! Trochu jsem doufala, pri cteni, ze to treba je nejake jina zeme, jine stoleti :-(( Od sester i doktoru to bylo opakovane a neeticke jednani, koukam na to jak blazen...
 Kamila + Michalka 26.6.07 


Re: Je to děsný 

(18.5.2008 12:15:56)
Tak to je šílený, co se děje v 21. století. Já byla také na revizi dělohy v červenci 2006, některé sestry se chovaly nehezky, ale takkový přístup jsem nezažila. V takovém to případě bych podala okamžitě žalobu.

Do necelého roka se nám narodila zdravá holčička-Michalka, které bude letos z kraje léta 1 rok. Doktoři mě řekli, že za 6 týdnů se můžeme pokusit znova, tak jsme si to nechali s přítelem na dovolenou (3 měsíce poté) a vše proběhlo v naprostém pořádku.

Přeji hodně štěstíčka a pevné nervy, ať to všechno zvládnete.
 dassy 
  • 

Re: Je to děsný 

(18.5.2008 17:38:32)
ahoj a muzu se te zeptat jak si na tom ted, jestli ses zacala pokouset o dalsi??? ja to mam za sebou je to dva mesice a muj gyne. mi rekl ze uz to muzu zase zkouset, ale problem je v tom ze mi nasel maly myom v deloze tak uvidime
 fisperanda 


Re: Je to děsný 

(18.5.2008 22:56:28)
Já už další děti mít nemůžu, takže ... bezpředmětný pro mě. Ale přeju hodně štěstí! :-)
 Dassy 


Re: Je to děsný 

(19.5.2008 23:59:05)
to je mi moc lito a uz mas deti nebo ne??? Moje to bylo prvni tak doufam ze se to povede a nemuzes mit deti pro ten zakrok nebo pro neco jineho??? Promin ze se te tak vyptavam ale jestli nechces tak neodpovidej. Mej se moc hezky a preji ti hodne stesti do zivota to co si budes prat;)
 mumbaba 


Re: Je to děsný 

(21.5.2008 20:17:49)
Také jsem prožila před lety podobnou situaci, nezájem v porodnici v Motole, když se mi narodil ve 33.týdnu těhotenství syn, jeho odvezli na nedonošenecké oddělení a mně dali, abych nezabírala místo rodičce, když jsem tu bez dítěte, na gynekologii, na přistýlku do pokoje 9 žen, kde já jsem se modlila za život svého druhého dítěte, a tiše štkala do polštáře, a kolem mne půl dne vozili ženy na potraty, a ty si pak barvitě líčily, jaké to bylo a jak jsou rády, že to mají za sebou. Divím se, že jsem neztratila mléko, které jsem potom vozila měsíc synkovi denně v lahvičce odstříkané ze Zlíchova do Motola (bez auta).Potom jsem si vydobyla pobyt i s dítětem na nedonošeneckém. Do toho manžel promoval, dcerku hlídala moje maminka s tatínkem. Malého jsme si přivezli domů pěkného po 6 týdnech, ovšem další příběh je smutný, je mu 32, je vozíčkář, prodělal dětskou mozkovou obrnu, je analfabet, i když chytrý-možná Vás chtěl osud tohoto uchránit. Máme ho všichni rádi, ale nikdy už se nic nedá prožívat tak, jako by se nic nestalo, je to běh na dlouhou trať a síly ubývají.
 cindy1983 


Je to hrůza 

(22.8.2008 12:16:04)
Ahoj všem, nechci tady říkat, že to bude dobrý, že vše přebolí, to je sice pravda, dlouho to ale potrvá, ale chci reagovat na FN Bulovka. Jsem z menší vesnice nedaleko Olomouce, ale v Praze jsem před těhotenstvím (2letá holčička) skoro 3roky bydlela, pak jsem otěhotněla a vrátila jsem se na Moravu k rodičům, kde mám zázemí, mám kde bydlet a neplatím nehorázně velké částky za podnájem jen jednoho pokoje v bytě....No, ve 4.měsíci těhu jsem začala krvácet, bylo to měsíc před odstěhováním z Prahy, v 11 večer jsem volala na pohotovost poslali mi sanitku a saniťák se teprve rozhodoval, kam má jet, jestli na Bulovku nebo do Krče (z Holešovic), bohužel vyhrála Bulovka.Sestry i lékaři na Bulovce na gynekologicko-porodnickém oddělení-jedním slovem HRůZA DĚS!!!!!!! V životě bych tam už nechtěla ležet, jednali se mnou jako s kusem hadru...o měsíc a půl později jsem ve skoro 6.měsíci opět krvácela, to už jsem ležela někde úplně jinde-zlatá nemocnice a jedna sestřička mi říkala, že bude její sestra rodit na Bulovce, to jsem jí na to řekla, že jestli se může rozhodnout, tak ať právě tam nerodí, tu samou sestřičku jsem zase potkala o 3měsíce později, tentokrát už po porodu, tak jsem se ptala, jak dopadla její sestra, prý ještě nic podobného nikde nezažila, bohužel si také z té samé porodnice přivezla ten nejhorší zážitek po porodu, jaký mohla!
Omlouvám se za tento příspěvek, doufám,že se na mě nikdo zlobit nebude, jen jsem to prostě chtěla napsat. A stalo se to v únoru 2006, tedy jen 3měsíce po tom, co se stalo tady první pisatelce :-((( Hodně štěstí!
 pipi841 


Re: Je to děsný 

(17.2.2009 9:18:20)
PRED TYDNEM JSEM Z JISTILA ZE JSEM TEHOTNA. PODLE POSLEDNICH MESICKU 7tt. VCERA SE ALE STALO CO JSEM NECEKALA. RANO JSEM SE PROBUDILA A MELA KRECE V PODBRISKU A ZACALA JSEM KRVACET. HNED JSEM SE OBLEKLA A SLA DOKTORCE. BOHUZEL DOKTORKA TAM NEBYLA JEN SESTRA A TA ME POSLALA DO NEMOCNICE. KDYZ JSEM PRISLA DO NEMOCNICE. PRISLA JSEM NA RADU AZ ZA TRI HODINY. PRVNI DOKTOR CO ME VYSETRL BYL MILI A V POHODE. REKL MI ZE V DELOZE NIC NEVIDI TAK MA TRI VARIANDY 1)TEHOTENSKE TESTY LHALY A MAM OPOZDENE MESICKY 2)JSEM TEHOTNA BYLA A RANO POTRATILA 3)MIMODELOZNI OPLODNENI, ZE MI UDELA JESTE KREVNI TESTY A ODPOLEDNE MAM PRID PRO VYSLEDKY. JESTE ME POUCIL KDYBYCH MOC KRVACELA A MELA ZNOVU KRECE HNED DO NEMOCNICE. ODPOLEDNE JSEM SI PRISLA PRO VISLEDKY A BYL TAM JINY DOKTOR. TEN UZ V POHODE NEBYL. REKL MI ZE KDYBY TAM CHODILA KAZDA ZENA S MESICKY JAKO JA KAM BY JSME SE DOSTALY. TAK JSME SE HO ZEPTALA JAK DOPADLY TESTY. POPRVE SE DO NICH KOUKL A ZJIZTIL ZE JSEM TEHOTNA BYLA ALE ZE HCC JE UZ VELMI NIZKE. TAK JSEM OPRAVDU POTRATILA. NEZAPOMENU ALE NA VETU ,,KAZDA ZENA S MESICKY,,
 Tvoje horší já 


Re: Je to děsný 

(17.2.2009 9:23:50)
Chudák holka. Narazila jsi na hovado.~:(
Je mi to líto, v takovém případě člověk potřebuje podporu, a ne tohle.~a~
 Hela, děti 20, 18 a 1 rok 
  • 

Nevzdávej to 

(16.5.2008 9:40:43)
Milá Radko,
nevím, kolik máš let, ale zázraky se pořád dějí. Mám dvě děti z prvního manželství. Ve druhém manželství jsme moc chtěli miminko. 2x jsem potratila, už jsme ani nedoufali, ale v mých 43 letech se napotřetí zadařilo! Ke zdaru nám také určitě přispěla homeopatie.
 Jana+ Vojtisek 
  • 

Re: Nevzdávej to 

(16.5.2008 13:32:33)
Můžu se zeptat, jaké homeopatika? Snažíme se o druhé mimčo, ale zatím nic. První těhotenství bylo až po užívání hormonů, teď už něco užívám zase.
 Keťa 2 děti 
  • 

Homeopatika 

(17.5.2008 21:45:17)
Měla jsem problémy otěhotnět u obou dětí. Poprvé do mě cpali hormony, zadařilo se po roce a půl. Podruhé jsem otěhotněla bez nich. Bohužel jsem potratila. Homeopatka mi dala Follicculinum. Teď bohužel nevím ředění. Vzala jsem 5 gr. 10. den od začátku menstruace. Na druhý pokus se zadařilo a mám 7 měs. holčičku. Věřím, že pomohla homeopatika. Ale určitě je lepší se poradit se zkušeným homeopatem.
 Robin* 


Re: Homeopatika 

(18.5.2008 22:42:15)
O miminko jsem přišla v těhotenství dvakrát v roce 2007. Také jsem dvakrát podstoupila revizi dělohy. Dnes vím, že revize dělohy není vždy nutná. V cizině se od ní hodně odstupuje. Hlavně pokud se jedná o samovolný potrat, kdy žena krvácí a vše může přirozeně odejít. To se mi stalo poprvé v 7.týdnu. Podruhé mi zjistili zamlklé těhotenství v 9.týdnu. Na revizi jsem šla, až když jsem začala krvácet.
Oba zákroky jsem podstoupila v ÚPMD Podolí a přístup lékařů i sester byl velmi profesionální a velmi ohleduplný.
S Bulovkou mám také špatnou zkušenost. Rodila jsem zde v roce 2005.
Absolvovala jsem genetická vyšetření a byla mi zjištěna jedna trombofilní mutace, která může potraty také způsobovat.Proto jsem teď sledována v Trombotickém centru na Karlově náměstí. Tuto mutaci má ale asi 30 procent lidí a jen někomu může dělat problémy. Většina lékařů nad tím mávne rukou, že to nic nedělá, ale nejnovější studie dokazují, že není úplně nevýznamná. Hodně se tím zabývá dr. Koucký od Apolináře. Dle jeho informací jsem si léčbu sama zařídila.
Nyní jsem počtvrté těhotná a přiznám se, že strachu z potratu jsem se nezbavila. Budu klidná až budu mít zdravé miminko v náručí. Užívám kyselinu listovou 10mg denně, což by měla být prevence.
Také jsem já i můj partner podstoupila léčbu konstituční homeopatií. Ta by měla dalším ztrátám zabránit.
Nevím jak jsi na tom teď, ale závěr tvého článku nezní moc optimisticky. Pokud jsi potratila vícekrát určitě trvej na vyšetření trombofilních mutací a nenech se odbýt tím, že ti zjistí mutaci, kterou má velké procento lidí a nebudou tě chtít nijak léčit.
Držím ti moc palce a pokud by jsi chtěla nějaké bližší informace ozvi se mi na email. Určitě se brzo miminka dočkáte.
 Emiška 
  • 

Re: Homeopatika 

(20.5.2008 13:50:17)
Aiko,

můžeš mi, prosím, napsat konkrétně o jakou mutaci se jedná?

Díky moc
 Dája.N. 


Re: Nevzdávej to 

(18.5.2008 10:56:40)
Milá Radko,
také já ti "radím" nezdávej to. Víš, mně je bez mála 30 let. Dnes jsem šťastnou maminkou 16-ti měsíčního děťátka. A ani já nemám postavu jako ze žurnálu. Narovinu - jsem tlustá jako čuník. Ale můj muž na mě uznává jiné hodnoty než váhu a vzhlednost. Co se mých zkušeností s gynekologií a otěhotněním týče - nevěřit doktorům ani za mák. V době, kdy mi bylo něco přes 20 let, tedy nejvhodnější doba k otěhotnění, se mi to skutečně podařilo. Ovšem o miminko jsem v 8 týdnu těhotenství přišla. A proběhlo to tak ještě 2 x a opět v 8 týdnu. Asi to bylo zakletý. Dneska si říkám, že v tom musela být vyšší moc (vysvětlení níže). Brala jsem různé léky, hormony a nic. Nakonec mi moje gynekoložka řekla, že po proběhlém zánětu vaječníků mám takové srůsty, že už se mi nepodaří otěhotnět. Navíc mám otočenou dělohu, takže o to to ještě bylo horší. Nakonec to všichni sváděli na moji váhu. No, jistě to svou vinu taky má. Ovšem, v mém životě proběhly obrvské změny. Rozvod s alkoholikem a gamblerem, hledání nového bydlení, dluhy - jedním slovem HRŮZA. Po delší době jsem se seznámila se svým současným mužem a navzdory prognozám, že otěhotnění je s mým zdravotním posudkem naprosto vyloučené, máme nádherného rok a půl starého synka Kryštůfka ~s~ . Asi je něco mezi nebem a zemí, protože ten nahoře zřejmě věděl, že ještě na miminko není ta správná chvíle. Ta přišla až po 7 letech od doby, kdy jsem miminko začla chtít. Tak hlavu vzhůru. Dája
 kveta19 


Je mi to moc lito.... 

(16.5.2008 9:42:35)
Na tohle prostě slova nestačí a každá utěcha vyzní jako prázdná slova :-(.Je dobře,že svým příběhem varuješ ostatní před zařízením jako je Bulovka.Osobne s ni zkusenost nemám,ale tohle je neprofesionalni a rekla bych skoro trestne jednani.
Hodne stesti a preju,aby vytouzene miminko prislo co nejdrive.
 Adamsova 


Re: Je mi to moc lito.... 

(16.5.2008 11:11:25)
Ahoj Radko,
i ja bych Ti rada poprala, at se rany rychle zhoji. Je to moc smutne cteni, ale je treba hledet do budoucnosti s optimismem.
Jak pise Lila, je fajn s doktorem prodiskutovat moznost podpurne hormonalni lecby, nutno vsak realisticky vnimat skutecnost, ze ani ta neni vsemocna...
Ohledne stale diskuze o chovani a pristupu na jednotlivych gynekologicko porodnickych pracovistich, ver ze spatny pristup neni stigma nemocnice, ale konkretniho osetrujiciho personalu. Ja si tez na Bulovku (gynekologii) nemuzu stezovat, je treba jednoznacne zaujmout postaveni (nikoli ofenzivu!), Ja jsem pacient, Ja jsem clovek a tak se ke mne budete chovat. Ovsem obcasne vlidne slovo, podekovani, pochvaleni dela neskutecne divy(tusim, ze z toho co si tu mam moznost precist me spousta lidi bude kamenovat, ze neni zac dekovat a chvalit, ale mozna, ze by se nekterym neprijemnostem prave vlidnym slovem dalo predejit...)
Co je smutne, ze nemocnice jako instituce maji velice malo moznosti sankcionovat. Maji napnute stavy, odchodem personalu zatezuji ostatni personal, ktery ma tez nervy jenom jedny. Bohuzel, v nasem zdravotnictvi neplati pravidlo, "kdo nechce, at nedela"...
Timto se nijak nezastavam pracovist s mizernou povesti, jen jak vidite mile damy (samozrejme i panove :-)), setkate se tu casto s odlisnymi nazory na temer vsechna "proflakla" pracoviste.
Preji Ti mnoho zdravi, nejlepsim lekem je milovat se a milovat, proste to jednou klapnout musi!
S pranim pohodoveho patku vsem
Adamsova
 katka+katka 
  • 

Vinu sobě určitě nedávejte 

(16.5.2008 9:42:44)
Vy za nic nemůžete, je hrůza, s jakým chováním se člověk v nemocnici setká. U mě vše taky nevypadalo růžově a taky jsem u Apolináře našla lékaře a sestry, které uměly člověka ještě více "vydeptat" než byl. V tomto ohledu můžu jen doporučit nemocnici Motol, chovali se tam ke mě výborně (jednou jsem tam ležela ještě před porodem a pak jsem tam rodila), lékaři mi vše vysvětlili (nejdřív odborným způsobem, pak tak aby tomu porozuměl i smtelník) a sestřičky byly úžasné - kromě léků poskytly i psychickou podporu. Navíc nic vám tam nevnucují, naopak respektují vaše přání (i když s ním úplně nesouhlasí). Moje zkušenost je stará 5 let, tak doufám, že se od té doby nic nezměnilo.
 Repulsion 


Motol...  

(16.5.2008 9:49:57)
Pravda, naše zkušenost z Motola je stará 9 let. Ale moc pozitivní není, i když ani vyloženě negativní. Také nám první těhotenství nevyšlo. Kdo tam byl tehdy hodně příjemný a hodně nám pomáhal, to byly praktikantky. Opravdu strašně milé a ochotné holky. Doktor byl dost neosobní, byť ne vyloženě nepříjemný. Sral mě tam ovšem jeden lapiduch, co vezl ženu na sál a ze sálu. To byl sprostý chlap, jehož chování bylo opravdu hnusné. Ten mohl být rád, že nedostal přes hubu.
 katka+katka 
  • 

Re: Motol...  

(16.5.2008 9:55:26)
To mě docela překvapuje, protože mě tam lékaři i drželi za ruku a po porodu byli snad ještě milejší.
 Ilca a kluci 6/06 


Re: Motol...  

(16.5.2008 11:06:30)
Já byla v Motole na gynekologii, je to čtyři roky a musím říct, že to byl otřesný zážitek. Protivná a neosobní sestra na příjmu a v křečích a slzách jsem čekala na chodbě dvě hodiny na dr :-(
To rozhodlo o tom, že ač mám Motol 10 minut od bydliště, tak celé mé rizikové těhotenství jsem strávila v Podolí a kde jsem nakonec porodila. Na Podolí nemůžu říct křivé slovo.
Kamarádka má z Motola čerstvou zkušenost, je těhotná a měla problém ( krvácení cca v 17 týdnu ), tak se k ní chovali dost hrubě a neohleduplně. Dle jejich slov do Motola už ani nepáchne.

Autorce příspěvku držím pěsti,ať se brzy dočká toho vytouženého štěstí v podobě miminka, já taky čekala dlouho a vím jak je to krutý, ale nakonec se povedlo a klukům budou brzy dva roky.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Motol...  

(16.5.2008 20:40:19)
:-) vidíš, a já zase ty zkušenosti, jako ty máš z Motola, mám z Podolí...

a ještě mi tam při revizi protrhli dělohu a tak nějak se zapomněli při "informovaném souhlasu" zmínit, že je to komplikace, která se děje u 3% žen... Jedinou komplikaci, kterou mi přiznaly: "takové to běžné riziko při narkoze, jinak je to rychlý, jednoduchý zákrok"

Děs běs, probrala jsem se za 6 hodin na JIPu plná hadiček ;((;((;(( fakt prima vzpomínka na ÚPMD Podolí a jejich vysokou neprofesionalitu (kvůli bodům jsem dostala o litr infuze navíc, ačkoli jsem již dávno sama pila a vypila jsem 2 litry čaje - tím vystavili vědomě moje ledviny obrovské zátěži, operatérka si asi nepřečetla všechny záznamy, protože mě špatně medikovala a následně došlo vlivem toho k protržení dělohy... dostal se mi do ruky operační záznam, takže jsem ho mohla konzultovat s jiným dr., díky tomu vím, k jakému pochybení a proč došlo).
 Barča 
  • 

Re: Motol...  

(18.5.2008 11:40:18)
Já zase byla v Motole a byly fajn. Ale je to opravdu případ od případu, každý má jinou zkušenost, narazí na jiné lidi. Já třeba měla hrůzné zkušenosti s porodem v zařízení, které každý vynášel do nebe. Když sem to někde řekla, byly na mě naštvaní a nadávali mi do hysterek, prostě když byli spokojení oni, musí být asi každý...
 Cita 


Re: Motol...  

(16.5.2008 22:50:36)
S Motole mám taky hodně špatné zkušenosti..Rv
 Anezka73 


Re: Vinu sobě určitě nedávejte 

(16.5.2008 14:13:44)
Já mám s Apolinářem jen ty nejlepší zkušenosti. Ležela jsem tam několikrát, rodila jsem tam a nemůžu si stěžovat. Personál je milý, ochotný a když někdo nemá svůj den, to se stává, přejdu to v klidu.
 katka+katka 
  • 

Re: Vinu sobě určitě nedávejte 

(16.5.2008 16:46:29)
Já už bych zase k Apolináři nešla - asi nejhorší zkušenost mám s jednou sestrou, která jiné sestře přede mnou říkala "To se divím, že ještě nepotratila" - byla jsem tam v 17.týdnu, hrozně mě to vyděsilo a naštvalo. Když jsem odcházela (přitom vůbec nezjistili příčinu mých problémů) mi s úsměvem říká "Tak už je to venku? Nebojte, ještě to stihnete" - chtěla říct ještě něco dalšího, ale to už jsem jí vrazila pár facek. Dodnes nevím, kde jsem k tomu vzala sílu a odhodlání, ale nelituju. Přišlo mi to tak neuvěřitelně drzý. Naopak v Motole to bylo jako sen, sice taky nezjistili přesnou příčinu, ale chovali se velice slušně, podporovali mě, nic mi neslibovali, ale neděsili mě a chovali se ke mě s respektem.
 .Žaba 


Re: Vinu sobě určitě nedávejte 

(16.5.2008 20:48:27)
Katko, to vás teda obdivujem, myslím za tu odvahu prezentovať tak nekompromisne svoj názor na sestru :-)

Tiež som po revízii, je to pár mesiacov. Radka nepíše, v ktorom týždni sa to stalo, ale ak predtým nebola na UTZ, je možné, že na tom bola ako ja. Iba váčok bez vyvíjajúceho sa plodu. V 7tt bol váčok veľkosťou odpovedajúci 5tt, ale emryjko sa nevyvíjalo (hoci aj v 5tt tam už malo byť) = zamlklý potrat. Možno preto mala napísané v papieroch, že potratila už predtým, než tam prišla.... Tiež som mala pomerne nízku hladinu hGC, žiadne nevoľnosti, ale krvácanie s bolesťami začali náhle, v tom 7 týždni. Našťastie v nemocnici nečakali, kým to zo mňa vyjde samo, ale šla som hneď na revíziu. Musím napísať, že boli všetci veľmi milí...

Tak či onak, chovanie personálu v Radkinom prípade bolo skutočne hrozné a neospravedlniteľné.
 Lila* 


Hormonální profylaxe už od začátku těhu 

(16.5.2008 9:57:52)
radko, jestli můžu poradit do dalšího těhostenství, tak si vždy už od začátku, co budete vědět, že jste těhotná, vyžádejte podpůrnou hormonální terapii - Utrogestan a pod. nevím, co se dnes už předepisuje.
Já byla měla dvě těhotenství, která nedopadla dobře, a při třetím jsem už k doktorovi naklusala, a řekla, že nechci čekat, až začnu krvácet, ale že chci hormony hned.
ted mám dva zdravé kluky
 Pája 


Re: Hormonální profylaxe už od začátku těhu 

(19.5.2008 12:28:33)
Souhlasím, já naklusala k dr. ještě 3 dny před případnou MS, dělalla jsem si těhu test 11 dní po OVU a byl pozitivní... před tím jsem 8 x potratila a už jsem nehodlala na nic čekat, nejsem nejmladší a doma jsem měla 9 leté dítko....podařilo se a od února mám nádhernou, vymodlenou princezničku... nedej se, bojuj, nenech se odbít, já mám super gynekologa, který mi nabral hned krev na HCG(lehce pod 100), napsal mi Utrogestan, brala jsem ho do 14.týdne...v 18. týdnu jsem šla na amniocentézu kvůli riziku věku a OK...brala jsem tohle těhu jako dar, ano, přiznávám, měla jsem strach, ale byla jsem pozitivně naladěna a vše proběhlo v pohodě...prošla jsem si předtím peklem, měla jsem šílené deprese, proč zrovna já nemohu mít další dítě, ale naše malá princeznička je tak spokojené, pohodové mimi, že mám pocit, že je to odměna za ty krušná léta plná čekání, zklamání a proplakaných nocí...Držím palce, aby až přijde čas, přišlo i další mimi, které by pomohlo zahojit staré rány
 -Majda 


To máš tedy hrozný zážitek :-( 

(16.5.2008 10:07:34)
Takových příběhů už jsem vyslechla spousty.Právě proto když se mi stalo ve 12 týdnu druhého těhotenství,že jsem začala z ničeho nic doma masívně krvácet,čekala jsem po přívozu do nemocnice chladný neosobní personál.Vím,že to je pro ně běžná věc.
Moc mě překvapil přístup mladé lékařky a starší sestry.Byli obě milé a se soucitem mě vyšetřili.Lékařka se mi s pohledem baseta omluvila,že mi bude vyšetření nepříjemné,ale pokusí se být co nejjemnější.Řekla že tak velké krvácení budou muset zastavit pod narkózou.Pak mě ještě prohlédla ultrazvukem a oznámila mi,že miminku ještě bije srdíčko,ale může být otázkou chvilky,kdy přestane a tak mi to nebude ukazovat,aby mi to nebylo líto.Zdálo se ji,že krvácení samo ustává,tak mi píchne injekci a pokusí počkat.Třeba se mimčo udrží,ale ať si nedělám velké naděje.Pak mě nechali pár dní ležet v nejistotě a čekalo se jak si příroda poradí.
Moc jsem si záchranu mimča přála,bála jsem se,ale moc mi pomohlo,že byl personal velmi příjemný.Všichni od uklízeček,sester až po lékaře byli milí.
Bylo to v Ostravské Vítkovické porodnici.
Miminko se k našemu velkému překvapení udrželo,koncem 38 týdne jsem si prošla rychlým porodem bez komplikací a máme dnes už 17měsíčního Ondráška.Takže u nás to byl příběh šťastný.
Přeji i tobě ať se dočkáte brzy bezproblémového těhu a zdravého miminka.A ať se už nesetkáte s takovým necitelným personálem.
Mějte se hezky!!!
 Tamie + 5 


Re: To máš tedy hrozný zážitek :-( 

(16.5.2008 11:01:50)
Bohužel i já se musím přidat se svou zkušeností z Bulovky. Je to ještě hodně čerstvé :-( Tohle těhu jsem tam ležela dvakrát na rizikovém. Chování sester opravdu naprosto příšerné. Poprvé jsem tam ležela v 10tt. s velmi silným krvácením. Přestože se krvácení nelepšilo a přijímali mě v jednu odpolko, lék na zastavení krvácení a podporu těhotenství jsem dostala až nevím proč o půlnoci. Do té doby jsem moc krvácela, po léku se to prakticky okamžitě tak o polovinu zlepšilo a s dalším lékem bylo ještě lépe. Bohužel ale od začátku krvácení k podání léku uběhla dostatečně dlouhá doba a já přišla o jedno ze svých dvojčátek :-( Pochopitelně nevím, zda by se to stalo i kdybych lék dostala okamžitě...ale já ho nedostala a tak si vyčítám, že jsem si to měla "vyhádat" a pokusit se. Ale já se bála, vždy když jsem se na něco zeptala, dostala jsem vynadáno. Jak malá holka. No co, vždyt už máte tři děti, tak vám jedno stačí. Dvojčata by bylo moc práce. Ale já si zrovna dvojčátka vždycky moc přála :-(
Další problém byl v tom, že mi dvakrát dali léky pro někoho úplně jiného. Jednou se mi nezdálo že jich je v lékovce nějak moc, tak jsem se optala sestry. Až na šesté zeptání se opravdu zašla podívat do karty...a jé, já vám jich omylem dala dvakrát tolik, tak je vyhoďte. Podruhé mi rovnou dali léky jiné pacientky. Naštěstí jsem si všimla..po předchozí zkušenosti jsem si to už hlídala, že mají jinou barvu, než ty předtím. To samé se stalo i paní vedle mě na lůžku. Dali jí kapačku a nádavkem ještě to samé v lékách. Tak dlouho jsme je obtěžovaly, že tablety mít nemá, až se další směna konečně mrkla do karty a tablety pak odnesla s tím, že máme pravdu.
Podruhé jsem skončila na rizikovém na Bulovce v 26.tt. Čtyřicítky horečky využila lékařka k tomu, aby mi nechala píchnout do břicha lék, který jsem odmítala- neb zatím nebyl potřeba. Nejprve jsem s ní o tom diskutovala, že injekce mám u sebe a kdyby bylo potřeba, tak si je začnu píchat. Nejdřív na mě dělala bububu, jak zabiju svoje dítě nebo sebe atd. A to neměla k dispozici ani mé krevní výsledky, zřejmě jasnovidka. Vše probíhalo za přítomnosti sestry a mého manžela. Jde totiž o to, že v momentě, kdy si lék začnu píchat, ho musím pak píchat pravidelně každý den a to nejen v těhu, ale až dokonce šestinedělí. Zatím nebyl potřeba. V noci jsem poprosila sestru o další deku, měla jsem zimnici. Myslela jsem, že na mě rovná tu druhou deku byla jsem unavená a tak jsem ani neotevřela oči..a ejhle, píchla mi onu injekci do břicha. Připadala jsem si jak nevolník. Je to přeci mé tělo, mé dítě a nikdo nemá právo bez mého souhlasu mi podat lék. Jsem zodpovědná osoba a nikdy bych nedopustila, aby se něco stalo kterémukoli z mých dětí. Navíc mám alergii na nějaké léky. Nejen že lékařka není hematolog a už vůbec se nespecializuje na problém, který s krví mám, ale tím co udělala mi způsobila stres na pár měsíců. Každý den si musím píchat bolestivé injekce. Ty navíc mají spousty vedlejších účinků. Na těhotných nikdy nebyli pochopitelně zkoušeny, to se nesmí...a tak se na letáčku dočtete, že těhotným potkanům v prvním druhém trimestru problém způsobili jen občas, v prvním a třetím trimestru však nejsou s lékem u těhotných žádné zkušenosti. V době kojení by snad do mléka lék přecházet neměl. No prostě paráda..takže paní doktorko, tímto vám za sebe i své dítě moooc děkuji!!!
Další dny na pokoji byli také naprosto příšerné, každodenní dohadování se sestramy i lékaři. Nezvracela jsem a tak jsem odmítla kapačku- jen čistou glukozu. Často jsem musela na toaletu a běhání se stojanem bylo strašné. Jednou jsem si málem vytrhla kanilu, jindy zakopla o stojan a břichem málem naletěla na sousední postel, navíc nefunkční stojan a příšerné zvuky, které vydával budili v noci celý pokoj. Na svou odpovědnost se mi podařilo až nad ránem a na několikátý pokus přesvědčit sestru, že zavodňovat nepotřebuju-neb jsem dospělá a umím pít z hrnečku. Opět bububu, musíme vám proplachovat kanilu, kdyby byla potřeba jí použít a dát vám nějaký lék do žíly a tak vám kapačka kapat musí. nenechala jsem se zmást. Kanilu lze propláchnout okamžitě injekcí. Pak že to musí volat lékaři, jestli to povolí vyndat. Řekla jsem fajn, já si počkám, volejte. A odhodlaně jsem si stoupla do dveří sesterny. Zašla za roh, hned vyšla, odpojila mi kapačku..nikam pochopitelně ani nevolala. Na otázku co se stojanem..když jste si ho přinesla, tak si ho taky odneste. Od té doby jsem u každé vizity poslouchala jak si sestry stěžují lékařům..to je ta paní, co odmítá léčbu. A tak jsem se hádala dál..neodmítám léčbu, léky beru, jen nechci glukozu, je pro mě zbytečná. Jestli nastane situace, kdy jí budu opravdu potřebovat, pak si jí ráda vezmu..ted to ale není. Jedna, už nevím jestli lékařka či sestra, mě fest seřvala...fajn, tak až vám bude tak zle, že nebudete moct, tak my vás jen převezeme na jipku. A to i prakticky nic nebylo..cítila jsem se každý den lépe a lépe..teda fyzicky..po psychické stránce mě deptali dost statečně. Přišlo mi to jak samé bububu nebo naopak trhněte si. Někdo by jim měl vysvětlit, že nejsme žádní nevolníci. Že tam nejsme pro ně, ale oni pro nás. A hlavně, že oni tam jsou proto, aby nám pomohli, provedli nás léčbou a ne nás ignorovali jako obtížný hmyz.
 Beezi,V+J 


Re: To máš tedy hrozný zážitek :-( 

(16.5.2008 13:59:31)
Evíku, v první řadě držím palce a přeju zdárný zbytek těhotenství, pohodový porod a zdravé miminko.

Tvé zážitky z Bulovky jsou opravdu odstrašující, brr. Stěžovala sis? Protože, přesně jak píšeš, "někdo by jim měl říct, že takhle se k nám chovat nemají." V takovýchto případech prostě jedině napsat dopis na vedení nemocnice, v kopii primáři oddělení. A až takových stížností bude přibývat, snad s nad tím někdo začne zamýšlet a pokusí se věci měnit. Jiná cesta není.
 Tamie + 5 


Re:  

(16.5.2008 15:34:52)
Beezi,nestěžovala jsem si. Jako každý jiný. Sice v době pobytu jsem se snažila tam remcat a uhádat si to, na co mám právo..ale bez výsledku. Člověk je pak tak štastný, že už tam nemusí být a má strach, že co kdyby tam skončil znova...takže si nestěžuje nikdo. Ale zvažuji to. Nebylo to jen tohle. Když mi do žíly dokapala antibiotika, tak si manžel všiml, že tamje napsáno cizí jméno a že to není moje kapačka. Sestra se hájila tím, že ta paní z jiného pokoje v ní má stejná antibiotika jako já....ale co to je?! To přeci není omluva, proto se to nadepisuje, aby se to nespletlo. Co kdybych jako alergik na léky dostala nějaký jiný lék?!!
A chování sanitárky...kaitola sama pro sebe. Paní se tam dusí na alergii na prach...a co já s tím, to není moje práce, to řekněte zítra uklízečce. Nakonec to tedy neochotně umyla. Když se pak paní přestěhovala na nadstandart a šla převléct její postel, všecho z ní hodila na moje nohy. Pak mi vynadala, že proč jsem si jako už tři dny neumyla skleničku. A to jsem jí ráno říkala, že už tam tři dny stojí se starým čajem, aby jí odnesla, protože mám strach, abych to nerozlila.Seřvala mě, že to si to jako neumím umýt sama. Argumentovala jsem, že jsem ležící pacient a nesmím vstávat. Tedy jen na wc...tak když prý půjdu na wc, tak jí mám vzít sebou a umýt si jí. Vykašlala jsem se na to. Potom co převlékla postel po paní, otřela jí stolek, namočila ten samý hadr do kyblíku, a umyla mi tím tu skleničku..a paní vedle také. Fuuuuj, už jsem se nenapila jinak než z láhve.
Tuším v pátek ráno se dostavila asi v půl šesté, vtrhla do pokoje, že dnes bude vizita. přišla ke mě, já rozespalá, po probdělé noci totálně mimo...otevřela můj stolek a šuplík, prohrabala to tam, že jako uklízí a pak odešla. Když jsem se pak probrala a došlo mi to...to snad nesmí ne?! vždyt to je jediné, kde mám své osobní věci a nikomu do toho, jak to tam vypadá nic není. Skleničku neumyje, ale do osobních věcí mi lezla. Byla jsem velmi zklamaná nejen chováním sester a lékařů, sanitárky, ale i naprostou ztrátou toho zbytečku soukromí.:-(
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re:  

(16.5.2008 15:56:05)
To ale není pravda, že si každý jiný nestěžuje. Já jsem na Bulovce byla před jedenácti lety (opravdu historie) na odstranění vejcovodu z důvodu mimoděložního těhotenství. Veškerý personál byl úžasný, až na lékaře, který třetí den po přijetí těhotenství ve vejcovodu našel. Neskrýval radost nad tím nálezem, zavolal na kukandu kdo šel zrovna po chodbě, takže nakonec okolo mě s roztaženýma nohama postávalo asi deset úplně cizích lidí, možná včetně uklízeček. Pak mi zhruba vysvětlil, co mě čeká, a když jsem začala natahovat, jestli poté, co mi odstraní vaječník, budu mít problém otěhotnět, sprdnul mě, že neumím poslouchat, že jasně mluvil o vejcovodu. Pak už zase jen zacházení v rukavičkách. V nemocnici jsem si nestěžovala, na to jsem opravdu energii neměla, ale po propuštění ano, písemně. Dostala jsem omluvný dopis a zřejmě, podle některých příspěvků, to žádný pozitivní vliv na přísup nemocnice nemělo, ale aspoň vedení vědělo, že někdo s jejich přístupem spokojený není. Takže já bych to, co tady popisuješ, pěkně hodila na papír a poslala řediteli nemocnice.
 Beezi,V+J 


Re:  

(16.5.2008 17:22:34)
Přesně tak, Evíku, moc se přimlouvám za to, abys takový dopis vedení nemocnice napsala. Tvé špatné zážitky už ti nikdo neodpáře, ale třeba se aspoň malým dílem zasloužíš o to, aby to už nezažívaly další. Ono opravdu nestačí stěžovat si tady, na Rodině. Především ta zpětná vazba musí směřovat na adresu příslušné nemocnice. Dokud si lidi nebudou stěžovat a stěžovat, tak si personál prostě bude myslet, že je to tak v pořádku a že má na takové jednání právo.

Mimochodem - to má gynekologické oddělení na Bulovce kompletně jený personál, než tamější šestinedělí? Já tam rodila (prosinec06)a ač k porodu mám jisté výhrady, na šestinedělí si absolutně nemůžu stěžovat. Teda až na tu sanitářku, ta byla protivná, nicméně tolik, jako píšeš si ani náhodou nedovolila.
 Tamie + 5 


Re:  

(16.5.2008 18:04:28)
Beezi, ano jsou tam úplně jiné sestřičky. Služby mění jen v rámci oddělení. Na patrech se nestřídají. Já tam rodila už třikrát. Chodím tam už ze zvyku. Nelíbí se mi tam, ale jsem tam zvyklá. Vím jak to tam chodí a co kde je...to teda díky Bohu, protože jinak by se tam nikdo ani neobtěžoval mi to říct :-(
Mám tam výhrady i k jednomu lékaři a to tak velké, že se moc bojím, aby mi nepřišel k porodu. Asi bych ho vyhodila. Ale slibuju, že hned jak odrodím a budu doma, tak to sepíšu a asi i osobně zanesu vedení nemocnice. A budu chtít nějaké řešení. Co je moc, to je moc.
 lklasinka 


nechápu 

(21.5.2008 8:08:26)
Dobrý den , Na Nový rok jsem taky přišla o miminko, kamarádka mě odvezla do zlína a to co popisujete nedokážu pochopit. V Baťovce - sestra na přijmu příjemná, hned volala lékaře, přišel mladý lékař, představil se jako dr. Kovalčík, podal mi ruku, a pak mi vysvětlil co a jak. Protože už mám 2 děti, uprosila jsem ho aby mě pustil po revizi domů. na sále všichni příjemní,anestezioložka se mi taky představila a podala mi ruku, pak mě hladila až jsem usnula. chovali se hrozně hezky, příjemně. Po zákroku mě sestřička snad 10 za hodinu kontrolovala a přemlouvala ať se tam do rána vyspím, že si odpočinu. Nic méně po dvou hodinách přišel na moje přání dr. Kovalčík a propustil mě domů, nezapoměl se slušně rozloučit, opět mi podal ruku a popřál mi hodně štěstí. I přez tu hrůzu co jsem prožila jsem se tam cítila opravdu dobře, a to platí i o mých dvou porodech před tím, takže nechápu jak je možné že v tolik vychvalovaných a známých nemocnicích to takhle probíhá, "Holky to bych si nenechala," No a určitě bych tam nešla rodit, když odsud máte tak děsivé zkušenosti
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re:  

(19.5.2008 9:53:00)
Já si myslím,že nemocnice by měly mít nějaký dotazník, kterým získávají zpětnou vazbu od pacientů. Tohle má třeba na svých webovkách Gennet, kam jsem teď docházela, sestřičkami jsem byla upozorněná, že o jeho vyplnění klinika velmi stojí. Upřímně řečeno, kdybych byla spokojená, asi bych jej nevyplňovala, ale bohužel způsob sdělování výsledků amniocentézy byl tak špatný (po naprosto vzorném přístupu všech lékařů a sester), že jsem neodolala.
 dahu 
  • 

Re:  

(16.5.2008 22:38:50)
Jak říká moje maminka: "Jakmile se rodinný příslušník octne v nemocnici, má rodina pohotovost!" A ještě to nemusí stačit. Bohužel jsem se i já setkala ve zdravotnictví s podobnou zkušeností. Byla jsem se synem (2,5 roku) na dětském oddělení a jen náhodou jsem se sestry zeptala, jaký lék malému podává. Beze slova se vytratila. Vrátila se asi za 5 minut a prohlásila, že se omlouvá, ale že lék patří jinému dítěti. Byla jsem docela v šoku, protože kdybych se nezeptala... a tohle bohužel nebyl jediný problém, se kterým jsem se během hospitalizace setkala! Chápu, že i lidé ve zdravotnictví jsou jenom lidé a nikdo není neomylný. Na druhou stranu, je to práce s lidmi - navíc s lidmi, kteří mají problémy, fyzické i/nebo psychické bolesti... a pro to by měl mít zdravotnický personál za každé situace pochopení. A pokud nemá? Použiju opět citát, tentokrát mojí babičky z Valašska: "Taková práca - enom aby to bylo hotové - na to sa možeš vysrať".
 Mapik+Betka+Fili 


Nevzdavej to!!!! 

(16.5.2008 10:55:40)
Radko, hlavne to nevzdavej a do tretice to urcite vyjde! Moc a moc Ti drzim palce - at uz se dockas vytouzeneho miminka a at uz mas jen stesti na doktory a sestricky, ktere krome odbornych znalosti nezapominaji, ze maj pred sebou i cloveka a dovedou s nim tak jednat! Hodne stesti!!!
 chesneymonkey 


Re: Nevzdavej to!!!! 

(18.5.2008 10:48:54)
Ahoj Radko, úplně se mí svíralo srdce nad takovou bezohledností!!Nevím proč si ty sestry a doktoři na Bulovce vybrali tuhle práci, když nejsou schopni dělat ji se vším všudy. Přeji Ti mnoho síly, snaž se najít v sobě trochu optimismu, a i kdyby se mimi náhodou nepovedlo, pořád je u nás spousta dětí, které by si určitě vážily Tvé lásky a péče. Držím palce, ahoj Lucka
 Zdislava a kluci 


jde to i jinak 

(16.5.2008 11:18:21)
byla jsem na udrzeni tehu v nemocnici (benesov u prahy) a byl za mnou nejdriv dokor a ptal se me jestli by mi nevadilo se prestehovat na jiny pokoj,ze prijmaji pacientky na revizi a ze by to jejich psychickemu stavu ublizilo, sestra se mi taky omlouvala kdyz me balila, me to nevadilo,taky by mi to nebylo prijemny,vsechno vysvetlili a byli moc hodny :-) jde to i jinak a vsechno je o lidech....takze moje prani je aby jsi priste potakala ty spravny lidi s tou spravnou naladou :-)
 Pavlína 
  • 

Bulovka-pořád stejné 

(16.5.2008 11:34:13)
Ahoj Radko, tvůj příběh je smutný, bohužel na Bulovce je to pořád stejné, absolvovala jsem tam něco podobného co popisuješ před 2 lety. A ještě ve chvíli kdy jsem nastupovala s krvácením a plnou hlavou obav mi tam doktor který měl službu nabízel svou knihu kterou právě napsal. V tu chvíli má člověk úplně jiné myšlenky. Když jsem v noci hodně krvácela, byla to sobota a sestry to nějak nenapsaly , nebo ani nikomu neoznámily, v neděli se nic nedělo a v pondělí jsem si už řekla o ultrazvuk, který akorát ukázal že už se dá akorát vyčistit děloha a jít domů.
 Hanka 75 


Jojo Bulovka 

(16.5.2008 11:44:23)
Já ležela na infekčním na Bulovce a opravdu ukázka neprofesionálního chování. Ovšem ze všeho je vidět, jak jsou to pro ně zajeté koleje a že na tom nehodlají nic měnit. Jen jako příklad: arogantní chování, lépy podané bez zápisu v zdravotní dokumentaci... jedna spoluležící babička si stěžovala, že jí sestra zkroutila ruce a násilím nutila léky. Nevěřila jsem jí, když jsem odcházela, tak už jsem věřila, tu sestru jsem také zažila.
 Jiitule+3 


Re: Jojo Bulovka 

(17.5.2008 23:09:42)
Připojuji se k pohaně Bulovky. V prvním těhu se mi objevila silná alergie na kravské mléko, skončila jsem s příšerným průjmem v 6.měsíci právě na Bulovce. Mým tvrzením, že to je alergie, se nikdo nezabýval, mermomocí mě cpali na infekční oddělení, nakonec po x vyšetřeních uznali, že to není infekční a nechali mě na porodním oddělení. Péče po celý týden pobytu byla nulová, první 3 dny jsem doslova proseděla na záchodě, nikdo se o nic nezajímal, kapačka žádná. Po 3 dnech mi dali normální stravu a živočišné uhlí, dieta žádná, z domova mi nosili suchary abych vůbec něco mohla sníst. V propouštěcí zprávě se objevily názvy asi 4 léků, které jsem údajně dostávala, ve skutečnosti vůbec neviděla. Haha, proč by pojišťovna nezaplatila jen tak, že?
Naopak jsem vděčná Apolináři, kde jsem již 2x porodila císařským řezem, poprvé akutním, podruhé plánovaným, a pokaždé to bylo na jedničku.
Raduško, moc a moc držím palce, ať se vám konečně miminko podaří a ať už nikdy nemusíte zakusit ničí bezohlednost a aroganci.
 Hanka 75 


Re: Jojo Bulovka 

(18.5.2008 19:56:37)
Ahoj, mohu se zeptat na tvé zkušenosti z porodnice ? Totiž zřejmě mě čeká totéž, císař a tatáž porodnice, takže bych byla moc ráda za informace. Např. zda při plánovaném císaři dostane také člověk na chvilku miminko nebo až potom, a kdy, jak dlouho jsi byla na JIPce a tak vůbec. Děkuju
 Sabi + 2 


Re: Bulovka-opačná zkušenost 

(16.5.2008 13:03:37)
Loni v prosinci jsem na Bulovce absolvovala revizi (zamlklé těhotenství). Musím říct, že od příjmu na ambulanci, přes pobyt na oddělení až po zákrok na sále jsem si připadala jako v pohádce. Všichni byli milí, hodní, utěšovali a povzbuzovali. Byla jsem tam dva dny, takže se nejednalo jen o náhodné setkání s jednou příjemnou směnou.
 Lusika 
  • 

Re: Bulovka-opačná zkušenost 

(17.5.2008 20:58:55)
Já na Bulovce rodila, 90% byli moc milý, některé informace nedávali automaticky, až po dotazu. Po dotazu mi vždy odpověděli a všetšina byla milá a měli osobní přístup.
Byla jsem tam 7 dní před dvěma roky, takže to taky nebylo jen štěstí na směnu. Lusika
 helena 6 
  • 

Lékaři a sestry nejsou bozi 

(16.5.2008 11:50:13)
.. ale bohužel se tak někdy chovají. Že oni mají právo za nás rozhodovat (i když nemají) a oni mají právo si nás nevšímat, protože toho mají přeci tolik, oni mají milion práv a důvodů a výmluv, ale my jako lidé nemáme téměř nikde odvolání. A který pacient se čtyřicítkou, krvácením, bolestmi si půjde stěžovat primáři, řediteli, svazu pacientů, lékařské komoře??? V tu chvíli téměř nikdo z nich, protože člověk má strach o sebe, často neví co se děje, zdravotně je na tom mizerně a psychicky ještě hůře a nemá sílu na to řešit tyto situace.
Ale rozhodně stojí za to si stěžovat alespoň později. Alespoň dopisem, e-mailem, když už ne žádnou oficiální stížností.
Můj bratr byl nedávno na operaci kolene. Výsledky z operace a podrobnosti se dozvěděl asi až za 14. dní, když si na něj operatér našel čas!!! (nechápu), nehledě na to, že jeden lékař říkal po týdnu chodit, druhý spíše nechodit, operatér tvrdil V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nechodit - berle dostal až po těch zmíněných 14. dnech :-(. Jenže po týdnu chození už to bylo asi jedno, protože jde na revizi.. :-(
Když jsem chtěla na návštěvě sehnat operatéra ihned, případně někoho kdo alespoň sdělí NĚCO (jsem takový bojovník) - bratr řekl ať to nedělám, že by mu sestry už nenalily ani čaj.. Je dospělý, nechala jsem ho. Ale NEPŘIJDE MI TO NORMÁLNÍ, že se zdravotnický personál takto chová!!!
 Fifinkaa 


A proč ne právě ty? 

(16.5.2008 12:41:42)
Souhlasím s předešlými názory, je to opravdu hrozná zkušenost a bohužel se takové věci v nemocnicích stále dějí. Také autorce moc přeji, aby se mimísek už konečně podařil a vše zlé bylo pryč.

Reagovat však chci jen na větu "Proč právě já?". Abych řekla pravdu, jsem na tohle běžně používané úsloví dost alergická. Říkáš tím totiž, že bys byla ráda, kdyby za tebe tuhle ošklivou životní situaci prožil někdo jiný. Zkus si představit kohokoliv ze svého okolí, komu bys to, co jsi prožila přála. Nikomu? To je logické a normální. Je taky normální, že špatné věci se lidem dějí a tak to prostě je a bude a myslet si, že mě se to stát nemělo je dost sobecké.
 Ptáčátko 


Re: A proč ne právě ty? 

(18.5.2008 14:49:27)
ahoj, zažila jsi někdy to, aby jsi o miminko přišla? asi ne, protože bys nikdy nic takového nemohla říct. Nám umřelo miminko krátce po porodu. A narovinu, je mi ukradený jestli je to sobecké nebo ne, ale taky si doteď říkám PROČ ZROVNA MY. Tady nejde o to, že to přeješ někomu jinému, ale o to, že si říkáš o co já jsem horší než ty ostatní.
 10.5Libik12 


Re: A proč ne právě ty? 

(18.5.2008 16:52:00)
Fifi, tvůj rozbor věty "proč právě já", je vadný. Proč by tato věta měla znamenat sobecké přání zla nekomu jinému a ne otázku "proč právě já?"
Já jsem se už třeba několikrát v životě setkala s tím, že člověk normálně myslel to, co řekl

;)

Byla bych jako ty, kdybych napsala, že chceš od nešťastných, aby se nesobecky radovaly, že zrovna je postihla "tragédie" a nepostihne jiné lidi. Taky by to bylo na hlavu, i když se to z tvé interpretace nevinné věty, kterou si asi každý někdy položil, dalo vyšroubovat.
 Fifinkaa 


Re: A proč ne právě ty? 

(9.6.2008 12:28:06)
Ptáčátko a Libíku, já tuhle větičku opravdu tak cítím, jiní třeba ne. O miminko jsem sice nikdy nepřišla, ale zažila jsem jiné ošklivé věci. Prostě bych použila spíš něco jako "proč se to stalo?", "proč jsem to musela zažít", ale to spojení "proč JÁ?" prostě přímo vybízí k doplnění "proč já a ne někdo jiný?". Tak to prostě vnímám.
 Hryzalka, 2 myši 


Věřím, že přijde jednou i ten dobrý konec 

(16.5.2008 12:50:41)
Neetický, neempatický a nelidský postoj zdravotního personálu z vašeho příběhu je opravdu hodný jen odsouzení.

Jen jsem vás chtěla ubezpečit, že je nás naopak velmi mnoho, které mají za sebou zkušenost s potratem mrtvého (nevyvíjejícího)se plodu a následnou revizí dělohy. Sama jsem tohle zažila již dvakrát a mezi tím roky čekání na další šanci ... v mém posledním zaměstnání jsme z 5 kolegyň měly 4 prolbémy buď s otěhotněním nebo udržením a donošením miminka. Jedna z nás porodila v pátém měsíci těhotenství a chlapeček dodnes (4 roky) není plně zdráv. Takže sama nevím, koho vinit, zda své nedostatečné tělo či matku přírodu anebo snad katastrofu v Černobylu ???
 Linda 
  • 

Re: Věřím, že přijde jednou i ten dobrý konec 

(18.5.2008 18:40:11)
Já vím že je to strašně nepříjemné a pro těhotnou ženu nepochopitelné, sama jsem to zažila. Ale většinou to není ani vina těla matky, ani Černobylu, ale naopak moudrý tah přírody, která první pozná, že je "něco špatně", prostě přirozený výběr. Je to pro nás jistá útěcha. Takto končí každé třetí těhotenství, leckdy ještě dřív, než poznáme, že jsme těhotné. Zrození je prostě zázrak a měli bychom to tak brát.
 likta 
  • 

Bulovka 

(16.5.2008 13:33:53)
Ráda bych čtenářky varovala před gynekologií na Bulovce. Já tam zažila něco podobného (a ne 1x). Tam snad soustřeďují nejhorší zdravotní personál z celé Prahy. Neochota a arogance tam jde napříč celým oddělením...
 MM, 2 kluci 
  • 

Na ten neprofesionální... 

(16.5.2008 14:21:52)
... a hrubý způsob jednání bych si tedy rozhodně stěžovala a zveřejnila bych to i se jmény - to fakt nejde tak nechat a jinak se to nezmění :-(((!

Jinak je to holt smutné, ale jak sama autorka píše, bohužel se to stává - pak by ale bylo na místě laskavé a povzbuzující jednání "pečujícího" personálu, a ne te tohle!
 natalii + 09/08 


Re: Na ten neprofesionální... 

(16.5.2008 15:54:25)
Milá Radko,předem chci napsat,že ti moc držím pěsti,ať se i ty jednou dočkáš a ať je miminko zdravé!
Já mám za sebou zamlklý potrat v 10.tt,kdy miminku přestalo bít srdíčko.Na revizi jsem byla v Motole,musím říct,že i přes to,že měli zrovna narváno,tak se snažili chovat mile... Dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat,dlouho jsem se trápila.Po roce jsem otěhotněla znovu a snad je zatím vše v pořádku,i když jsou to pro mě od začátku spíš nervy,než užívání si a fakt se těším,až těhotenství budu mít za sebou..Na naše první miminko jsem nikdy nezapomněla,často na něj myslím,často přemýšlím,co by bylo,kdyby s námi zůstalo a chybí mi.Takže věřím,že to pořád bolí a jen tak nepřestane...
A k těm nemocnicím.Při prvním těhu jsem byla na pohotovosti u Apolináře,bolelo mě břicho a musím říct,že k Apolináři už bych se v životě nevrátila,ten přístup byl strašný,jak od sestry tak doktorky.Jednali se mnou jak s kusem dobytka,co je strašlivě obtěžuje,takže tam už nikdy.A v nynějším těhotenství jsem byla na pohotovosti v Motole.Musím říct,že sestry tam mají opravdu "moudré a ochotné",chovají se jak,když na lékaře studovaly ony a nebýt tam můj manžel tak tam sedím s křečemi v břiše od slepáku dodnes,protože mi podle sestry nic nebylo.Doktoři přístup vlažný,přehazovali si mě jak horký brambor,nikdo se se mnou nechtěl zaobírat.Jen jedna paní doktorka byla příjemná a milá... Takže do Motola jen v případě nejvyšší nouze... Snad už žádnou pohotovost potřebovat nebudu.
 Gobbi 


Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 16:01:46)
Ahoj, já jsem taky prožila podobnou věc. Bylo to loni v srpnu, byla jsem v 8 týdnu těhu a předposlední den v práci, kde jsem během směny začala špinit, špinění trvalo i další den, den na to jsem začala i slabě krvácet a tak mě ráno manžel odvezl do Brna na Obilní trh na ambulanci, kde jsme čekali asi 3 hodiny, než jsme přišli na řadu. Po vyšetření mi pí doktorka řekla, že je všechno OK, že je vidět srdíčko a napsala mi prášky na udržení. Po příjezdu domů jsem si šla lehnout, když jsem se probudila krvácela jsem ještě víc než ráno, šla jsem na WC a při cestě z WC se ze mě spustil potok řídké krve a vypadlo něco, promiňte mi ten výraz, něco jako přerostlý pulec. Opět následovala cesta do Brna, kde mi pí doktorka (už jiná) oznámila, že plodové vejce se roztrhlo a tudíž došlo k potratu, takže si mě tam nechají aby provedli kyretáž (výškrab - fuj, hnusné slovo). Protože ale neměli volnou postel, dali mě na gyn.-onkologické odd. Sestřičky vstřícností zrovna neoplývaly, ale ani nedělaly žádné obličeje a když jsem něco potřebovala byly ochotné a vyhověly (prostě dělaly svou práci), lékaři a lékařky byli příjemní a ochotně mi všechno vysvětlili. Mělo to být moje první mimi a o to víc jsem to prožívala. Myslím, že mi hodně pomohlo se znovu napřímit a jít dál to, že jsem byla na pokoji, kde těm ženám šlo opravdu o život a kde jsem si uvědomila, že jsou na tom lidi daleko hůř než já a že to tak asi mělo být. Změnila jsem zaměstnání a myslela na to jaké to bude až se nám zadaří podruhé ... a zadařilo, teď jsem v 8 měsíci těhu a čekáme holčičku. Ovšem tohle těhu je trochu jiné, moc si ho neužívám, žiju stále ve strachu aby se náhodou něco nezvrtlo, po každé malé na WC kontroluju toaletní papír, prožívám každé píchnutí v břiše atd. Při tom prvním těhu jsem taky měla hodně malou hodnotu HcG a i těhutest ukazoval slabou druhou čárku, kdežto u tohoto těhu byla čárka krásně výrazná. Ovšem ani tohle těhu se mi neobešlo bez špinění, bylo to v 10 týdnu, přesně 1.1. (byla jsem první pacoš, který si zaplatil 90Kč za pohotovost). Taky jsem už celý den špinila, ale tentokrát jsem to nehodlala nechat na náhodě a nechala se manželem odvézt na pohotovost, opět na Obilňák do Brna. Moje dobré zkušenosti z minulé návštěvy tohoto ústavu zastínil pan doktor Šula. Už když se šoural po té chodbě bylo na něm vidět, jak moc se mu chce někoho vyšetřovat. Když si otevřel mou anamnézu, vyslechla jsem si přednášku o tom, že jsem na první dítě už stará (bylo mi 29, teď 30), a jestli to myslím vážně s tou mojí váhou, že bych se měla nad sebou zamyslet a po porodu s tím okamžitě něco začít dělat (s váhou má pravdu, ale trochu taktu by neuškodilo - v té době jsem měla asi 115kg), pak mě tedy prohlédl jak rukou tak ultrazvukem, když prohlásil, že je vše OK tak jsem se zeptala jestli je mimi normálně velké, odpověď zněla "přišla jste sem kvůli potratu, nebo se zeptat jak je to velké?", pak už jsem přestala komunikovat. Když jsem odcházela, tak mi ještě sdělil, že kdybych potrácela, tak že oni s tím stejně už nic neudělají a pokud nebudu krvácet tak, že neprokrvácím za 20-30min dvě vložky, tak že tam vůbec nemám chodit. Tak jsem to pochopila tak, že - potrať si to doma a sem přijď jen na výškrab. Já vím, že když už je potrat rozjetý, tak že už to zastavit nejde, a že když žena potratí, tak že ten plod pravděpodobně nebyl v pořádku, ale empatie s někým, kdo má strach a nechce znovu zažívat pocit bezmoci, zoufalství a méněcenosti, to by vážně pana doktora nezabilo. Takže autorce držím pěsti, určitě to vyjde, a věz, že všechno co se člověku děje, se neděje bez příčiny, všechno má svůj čas a až přijde, tak se to stane. Já jsem si říkala, že třeba ještě ta dušička, která by k nám chtěla, že ještě není připravená. Tak se drž a vydrž. Ahoj Gabča.~s~
 & 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 17:08:35)
Holky, muze se zeptat proc se to cisteni {kyretaz} provadi? Co vim, tak v zemi kde bydlim se to automaticky nedela. Oni tvrdi ze, je lepsi kdyz se zena vycisti sama.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 17:21:51)
H&M, myslím, že to bude stejný důvod jako medikace pro odchod placenty a podobné další rozdíly mezi českým a vaším zdravotnictvím ... všechno mít rychle hotové a "vyřešené", razitko "uzavřeno".
 Tamie + 5 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 17:45:57)
přijde mi to strašné, takhle rutině každou poslat na revizi. Vždyt pak z toho může být neplodnost a jiné zdravotní problémy. Také jsem nadtím přemýšlela, proč se tam musí povinně?!
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 17:50:02)
Evo, "musí" se tam asi tak stejně, jako se "musí" být po porodu 72h v porodnici. To znamená, že je to u nás rutinní postup, který odmítnout lze, ale není to nabídnuto, zkonzultováno, a pokud by se k tomu žena rozhodla, tak bude pravděpodobně zastrašována :(
 & 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:08:35)
Marketo,

bohuzel je vetsina zen celou situaci, tak zaskocena, ze se neodvazi neco odmitnout a ani nevi, ze by mohly. ;((
Na porod se muzes "relativne" pripravit, ale kdo by se pripravoval na potrat. Ikdyz by nejaka osveta na tema "prirozeny potrat" byla uzitecna.
 severanka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:16:44)
přesně, taky se občas stane že na kyretáž posílají předčasně. Já ji předloni odmítla a díky tomu mi teď v postýlce vrní 15 měsíční mimi. A taky dělali bububu. bohužel jsem ale rok před tím neodmítla, protože jsem byla v šoku co se to děje a měla jsem dojem že doktoři ví co dělají. Po druhé jsem už byla informovaná. zlatý internet
 & 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:26:33)
Severanko,

rozimim tomu dobre, ze te posilala na kyretaz a ted mas z toho tehotenstvi doma zdravi dite?
 severanka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:40:06)
dr. při přijetí mě chtěl poslat na kyretáž s tím, že to stejně z 95% dopadne jako předešlé těhotenství. odmítla jsem. do karty mi napsali že jsem odmítla kyretáž a uložili mě mezi pacientky které měli např. rakovinu děložního čípku atd. po týdnu jsem se složila psychicky a jela domů, každý druhý den jsem jezdila na ultrazvuk. Malou jsem v donosila. je zdravá a pěkný buclík.
někdy je lepší dr. neposlechnout
 & 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:52:32)
To je drsny... Vi to ten doktor, asi ne co? Jinak gratuluji k holcicce.
 severanka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:55:18)
díky, po tom co mě propustili z léčby v 10tt. jsem už doktory nepotřebovala, teda až na konci:-)a to jsem šla k Apolináři.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 22:02:29)
Ty jo, to se divím, že jsi tu léčbu nedala do uvozovek ;((
 severanka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 22:14:22)
dávali mi Utrogestan a Askorutan, takže léčba byla:-)pak když jsem tam ležela byla péče dobrá, jen mi nedávali moc naději, před každým ultrazvukem který byl co druhý den jsem nesměla jíst ani pít...abych mohla jít když tak na sál. Někdy se stalo že dr. měl tolik práce že jsem na ultrazvuk šla až ve 14h. Sestřička mi např. tajně donesla kolu:-) Ale ty paní s rakovinama vedle mě postupovaly různé operace a měnily se před očima. Bylo to smutné. Raději na to nemyslet.
 severanka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:53:09)
každé mimi se ze začátku vyvíjí svým tempem, bohužel doktoři mají svoje výpočty a pokud se vyskytnu odchylky + do toho třeba krvácení, tak doporučují to nejsnadnější řešení. Pro ně je to rutina. V mém případě kyretáž nebyla nutná, stačilo počkat o týden a mimi dohnalo vše co podle nich nesplňovalo. Nejdřív že nemá jádro, tep atd. Ale vše se časem ukázalo, jen později než podle výpočtů lékařů. Po prvé jsem to nevěděla a podruhé jsem si už z internetu zjistila že je lepší počkat. Ať tělo samo rozhodne. Určitě už nikdy né, na doporučení lékaře že plod je mrtví že se nevyvíjí. atd.
 Robin* 


Re: Potrat prvního mimi 

(18.5.2008 23:26:43)
No tak mě taky jedna doktorka na ultrazvuku trvdila, že je tam šance, že mimi je menší a ještě se začně vyvíjet. Pak si zavolala na konzultaci druhou doktorku a ta rovnou řekla, že je to zamlklé těhotenství.
Tak jak by jste se rozhodli,kdyby se takhle různily dva názory doktorů ve stejný okamžik na stejném ultrazvuku.
Odmítla jsem tedy revizi, ale bohužel jsem později potratila, ale dala jsem ještě miminku šanci. Jinak bych si to vyčítala celý život.
 Marcela, Tom 6,5 Marek 18m 
  • 

Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 22:05:07)
Severanko, take mam doma ditko, po odmitnute revizi delohy. Byla jsem tam v Motole v patek (moje gynekolozka byla bohuzel v te dobe nemocna, tak me sestra poslala rovnou do Motola). Taky me zastrasoval doktor, ze co si myslim, ze kdo pry me v patek v noci bude operovat. Podle me dost holek ani nenapadne, ze zakrok lze odmitnout. A taky v te emocionalni krizi, ktera provazi krvaceni, obavy a zklamani z toho, ze to nevyslo. V tom stavu podle me to muze vest k tomu, ze cloveka ani nenapadne se zeptat, jestli tam musi.

Me doktor argumentoval tim, ze pry v dnesni dobe se deloha nevycisti, ze dnesni zeny jsou slabe a ten proces neprobehne tak dukladne jako kdysi :-))) - ze při revizi to bude OK hned.
Uz mu ale jaksi uniklo, kdyz me vysetroval vaginalnim UZV, ze moje tehostenstvi trva dal. A na jiny, lepsi UZV me neposlal. Když jsem odmitla revizi, divali se na me jako na blazna, ktery riskuje. Doktor me poucil (s vyrazem zase jedna hysterka!) a rekl co mam delat, kdybych jeste krvacela, ze mam hned prijet, udelali mi predoperacni vysetřeni (EKG, vzali krev).

Vzhledem k tomu, ze mam za sebou uz jedno zamlkle tehostensvi, jsem podepsala revers a odesla.
Ted mame Marecka, slunicko, pokazde kdyz se na nej kouknu, rikam si, ze tu nemusel s nami byt.
Marcela
 & 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 22:24:15)
Marcelo,

tak jsem to pocitala, vim o sedmi pripadech samovolnych potratu, kdy ani jedna z tech zen na revizi nebyla, vetsina jich pockala tri mesice a pak znovu uspesne otehotnely. Ja jsem mela tzv. syndrom zamlklych dvojcat. V 9tt na ultrazvuku byly videt dve embrya jedno se vyvjelo normalne a u druheho se pry zastavil vyvoj v 8tt. Taky se mne nic nedelali nejvic jsem se bala prvni dva tydny pokud by to "mrtve"" embryo slo vem ze by mohlo vzit to zdrave sebou. Ani jsem nelezela v nemocnici nakonec, jsem krvacela az v 14tt doma. Sice to nebylo nic prijemneho, ale porad lepsi nez aby se to odehralo na nemocnicnim zachode. Pak jsem jela jenom na kontrolu. Nastesti bylo vse v poradku a za tri dny jsem letela do CR. :-)
 ama74 


Re: Potrat prvního mimi 

(17.5.2008 13:22:04)
K syndromu mizejicího dvojčete...měla jsem u obou těhu. Vždy cca v 8-10 týdnu. Ležela jsem 10 dní v nemocnici, než tělo ten odumřelý plod vstřebalo. Jen mi dělali UZV a dávali něco na uvolnění napětí placenty a Neolutin. Možná jsem měla štěstí...prý chemické procesy při vstřebávání mohou ovlivnit např. postižení toho přeživšího plodu, pokud ho už nezahubí úplně.
No, mám 2 zdravé děti.
 Marcela, Tom 6,5 Marek 18m 
  • 

Re: Potrat prvního mimi 

(18.5.2008 9:47:41)
Severanko,
je dobre, ze to dopadlo, tak jak to dopadlo. Je príma že taky u Tebe je vše OK.

Jen me tehdy dost zarazil pristup lekare a naprosty nedostatek empatie - Veta: "Jo to nejste první ani poslední, to se stává běžně." Já chápu, že se musejí obrnit proti tomu aby se emocionálně vyčerpávali. Každá žena ten okamžik poznání, že není to co si toužebně přála prožívá jinak a pociťuje velké zklamání. Měli by být více ohleduplní.

Kamarádka byla také s krvácením v Motole, a přístup lékaře k ní byl naprosto odlišný, prodělala několik vyšetření, kvalitní UZV a velmi se o ni staral, všechno jí vysvětlil. to byl ale jiný mladší lékař.

Já na vyšetření přišla bez dokumentu od mé gynekoložky (byla nemocná a sestra mě telefonicky poslala ať jedu přímo do Motola). Kamarádka měla od doktora žádost o vyšetření. Rozdíl je v tom, že zatímco v jejím případě vypsali zprávu jejímu ošetřujícímu lékaři automaticky a dali jí to, když jsem se ptala já, nedali mi ji, protože jsem tam neměla tu žádanku.

Jediný důvod, proč jsem nezpanikařila byl, že jsem už jednou o mimi přišla (asi v 8tydnu) a všechno bylo v pořádku bez komplikací. Což jsem doktorovi i řekla, na tu jeho poznámku, že musím na kyretáž. Takže mě asi pustil s tim, že to riskne.

PS: Pan doktor byl asi poněkud neschopný zjistit těhotenství v 8 týdnu, neboť naše gynekoložka mi řekla, že vaginální sondou by moje těhotenství taky asi neshledala, neboť mám dlouhé děložní hrdlo... můj muž si dělal pak v 8 měsíci legraci, že půjdeme se pana doktora zeptat, jestli neví, čím to je, že mu nějak žena tloustne :-)

Marcela

 severanka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 22:30:51)
popsala jsi to přesně. kdyby ženy věděly že pořád je nějaká naděje a né že to vyřčením ortelu doktora končí, bylo by těchhle příběhů se šťastným koncem víc. Buďme rády, že aspoň my jsem unikly.A gratuluji k chlapečkovi, ať ti pěkně roste. Ten bude koukat až mu budeš vyprávět jaké měl štěstí.
 Robin* 


Re: Potrat prvního mimi 

(18.5.2008 23:23:34)
jo jo. fakt zlatý internet. Člověk si může už hodně sám nastudovat a taky porovnat jak je to běžné v cizině.
A hlavně máte právo ty zákroky odmítnout.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 21:24:44)
H&M, souhlas, tohle málokdo čeká, zvlášť poprvé. Já na to byla díky Rodině teoreticky připravená až při třetím těhotenství, naštěstí jsem to nikdy nepotřebovala ...
 Robin* 


Re: Potrat prvního mimi 

(18.5.2008 23:19:42)
Taky jsem po revizi litovala, že jsem si nezjistila více info dopředu. Poprvé jsem krvácela v 7.týdnu těhotentsví a probíhalo to jako normalní menses, takže byla velká šance, že se vše vyčístí samo - přirozeně. Bohužel jsem nevěděla, že revize není nutná,jak nám naši doktoři tvrdí.
Na revizi se povinně nemusí. Můžeš podepsat revers a za pár dní se nechat prohlédnou ultrazvukem, zda v tobě nezůstali zbytky.
 Lusika 
  • 

Re: Potrat prvního mimi 

(17.5.2008 21:20:26)
Ahoj,

dříve byl potrat často zaměněn za opožděnou menstruaci. A nic se neřešilo, žena ani nemusela vědět, že je těhotná.

Doktoři se hodně bojí komplikací ve všech oborech, takže často prování velmi preventivní zásahy. Hrubé chování neomlouvá nic.

Lusika
 Insula 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 22:56:52)
HaM, někdy se ale stane, že samovolný potrat opravdu "neproběhne" tak, jak by mělo a kyretáž se musí udělat. V děloze může kousek tkáně zůstat a způsobit to tam vážné problémy (mohou vést k zánětům a neplodnosti). Takže doktoři se to asi snaží "vyřešit" rychleji a předejít problémům (i když ty mohou samozřejmě nastat i po kyretáži, i závažné, to je jasný). A také se někdy stane, že těhotenství zamlkne, ale plod nevyjde sám a tělo si s odumřelou tkání neporadí a to také může vést k velkým problémům.
 & 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 23:29:48)
Insulo,

Ja nejsem zdravotnik, ale docela by mne zajimaly statistiky ze zemi, kde se kyretaz "preventivne" neprovadi. Ke kolika komplikacim opravdu doslo? A jestli nejde treba pockat par tydnu jak si s tim telo poradi a pak pripadne kyretaz udelat?
 Lenelka 


Re: Potrat prvního mimi 

(16.5.2008 23:40:34)
No, tak ja mam za sebou nekolik potratu, prirozenych bez kyretaze. Tady v UK se tomu taky dava prednost a komplikaci je pry mene, nez problemu po kyretazich, bylo mi receno v nemocnici. Vim, ze kdyz jsi po kyretazi, tak Te v porodnim dome neprijmou k porodu, protoze je hodne zvysene riziko prirostle placenty a jine chutovky.

Jak rekla ma PA, deloha je uzasny a chytry organ a s naprostou vetsinou problemu takovehleho razu si poradi sam.
 Insula 


Re: Potrat prvního mimi 

(17.5.2008 15:46:45)
HaM, tak to nevím, taky nejsem zdravotník. Ani neumím jako laik posoudit, co je lepší. Ale jedna moje kamarádka měla právě po potratu problémy a musela na kyretáž. Pravděpodobně se "nevyčistila" tak, jak měla. ;(( Bylo jí pořád blbě a pořád krvácela a HCG jí klesalo hrozně pomalu.
A pak znám jeden případ zamklého těhotenství, kdy nedošlo ke krvácení a doktor to navíc nepoznal a bylo to fakt ošklivé. Plod už byl ve stádiu "rozkladu" a bylo namále. Nakonec to dobře dopadlo.
 dassy 
  • 

Re: Potrat prvního mimi 

(18.5.2008 17:25:36)
neni pravda ze to delaji automaticky tady v italii treba ne me revizi delohy po potratu delali ale moji kamaradce ne, zalezi na to jestli je potrat kompletni muj nebyl tak byla potraba revize
 Půlka psa 


mimo mísu 

(16.5.2008 19:26:13)
Budu teď mluvit trošku mimo mísu, ale přeci jen téma bezohlednosti ve zdravotnictví. Je to reakce na maminku, která říkala, že být čerstvou maminkou, kterou umístí mezi čekatelky na revizi, taky není nic moc. Toto se mi nestalo, ale přihodila se mi jiná věc, kdy mě s roční dcerou poslali na odběr krve do Genetu v Praze na Letné. Jednalo se o poměrně banální záležitost. Malé se objevil červený flíček po klíštěti. Šlo jen o test na boreliozu, takže jsme určitě nepotřebovali specializované genetické pracoviště.
Do Genetu určitě chodí spousta maminek třeba jen pro 3D ultrazvuk, ale hromada žen je tam kvůli vážným problémům. My jsme ve společné čekárně narazily na čtyři těhotné paní. Strávily jsme tam docela dlouhou dobu a tyhle budoucí maminky tam štkaly do kapesníků, ramen svých manželů a telefonů věci jako: "Náš Adámek nikdy nebude takhle chodit". "Naše Anička se tohohle věku ani nedožije." apod. Bylo mi v tu chvíli hrozně, snažily jsme si sednout někam za roh, jenže celá ta budova je taková prostorná hala s ordinacemi okolo, takže nebylo kam. Venku se taky čekat nedalo, protože jsem nevěděla, kdy nás zavolají.
Přístup personálu v Genetu byl super, ale nechápu, proč se musí děti posílat na odběry zrovna tam. Chtělo by to trošku víc citlivosti. Na ty nešťastné paní nikdy nezapomenu a děsím se případného dalšího odběru, jenže ony na tom byly daleko hůř než já a nepochybně mají doživotní trauma z mé zdravé čiperné dcery (která ani tu boreliozu nakonec naštěstí neměla), a která se jim předváděla v jejich příšerné situaci. Některé věci prostě nepochopím.
Každopádně autorce článku moc fandím, doufám, že budou mít brzy dětí jako smetí, a že nikde jinde už nenarazí na zdravotníky jako na Bulovce.
 Insula 


Re: mimo mísu 

(16.5.2008 22:44:08)
Heleno, taky jsem tam byla. Ale s tímhle jsem se nesetkala. Šla jsem tedy na plodovku, ale krev se brala jinde. Ale i tam jsme nakonec další týden museli (pro srovnání s našimi geny) a nepotkali jsme tam nikoho. Vzali jsme si číslo z "pořadníku" a když se rozsvítilo na dveřích, tak jsme vešli. Možná jsme měli štěstí.
 Půlka psa 


Re: mimo mísu 

(16.5.2008 23:51:58)
Je mě jasné, že jsme tehdy měli smůlu. Prostě tam bylo pár lidí v čekárně, většinou klidných samozřejmě, ale na pláč a řeči o tom, jak na tom bude dítě jedné paní v tomhle věku, opravdu došlo. Vím, že to tam tak určitě nechodí pořád, ale stát se tu může.
A tak nevidím důvod, proč jsme tam my měli jít. Něco jiného je samozřejmě odůvodněná návštěva typu podívat se na sestřičku v bříšku. Jenže u nás o něco takového nešlo. Byl to jen odběr krve, který by měli dělat na každé poliklinice.
Jinak v Genetu se mě moc líbilo. Jako těhotná jsem tam nikdy nebyla. Jen potom jedinkrát s malou, ale paní, která jí dělala odběr měla neskutečně krásný přístup.
 Půlka psa 


Re: mimo mísu 

(16.5.2008 23:58:07)
Ale pokud se to už dalším lidem nestalo, tak jsem šťastná, že je to ojedinělý případ a Gennet tak může dostát své skvělé pověsti. :)
 Robin* 


Re: mimo mísu 

(18.5.2008 23:46:08)
Heleno, ale za to přeci nemohl Gennet, že jste tam šli na odběry krve. To jste měli doporučení od svého lékaře, ne?
Já jsem do Gennetu chodila do genetické poradny a taky na odběry krve a je to tam fakt špičkový. Takhle by se měl zdravotní personál chovat ke svým klientům.
 Cita 


Re: mimo mísu 

(16.5.2008 23:21:05)
..Heleno, já tam byla na plodovce s dcerkou a okolo nás pobíhal můj ani ne dvouletý syn...nikdo neštkal, maminky se na malýho usmívaly, některé možná trochu smutně, ale měla sem pocit, že s nadějí...

Na Gennet vzpomínám ráda, na ultrazvuk, kdy jsme malýmu poprvé ukázali, že má v bříšku sestřičku..doktorka byla moc milá, vypadala, že se raduje s námi...to se jinde jen tak nezažije..
 Jíťa 
  • 

mám za sebou obojí 

(19.5.2008 11:30:24)
Znám pocity obou stran, protože je také mám za sebou.

Poprvé.
O mimi jsme se dlouho snažili za pomoci CAR a když se konečně podařilo, tak jsem hned vzápětí potratila - bylo to hodně brzy, takže revize nebyla nutná. Ovšem hodnota HCG neklesla ani po potratu, takže následoval kontrolní odběr a čekání na výsledek byl očistec. Ženy vycházely s ordinace jedna po druhé a mávaly na manžele průkazkou a já tam málem ležela v slzách pod židlí.

Podruhé.
Konečně se nám tedy narodilo vytoužené miminko, ale na šestinedělí bylo plno, tak nás několik dali na gyndu. Naštěstí jsme my maminy byly pohromadě, ale hned vedle našeho pokoje byla paní zřejmě po potratu - neustále plakala. Bylo dost nepříjemné se s ní potkávat zvlášť, když jsme šly i s miminky kvůli čemukoliv na novorozenecký, musely jsme projít kolem toho pokoje.
 Veveruše 


Protože se to stává často 

(17.5.2008 1:13:35)
Popsané chování personálu muselo být opravdu nepříjemné. Ale rozhodně nejsi jediná nebo jen jedna z mála, komu se to stalo - z rozhovorů s kamarádkami bych řekla, že potratem končí těhotenství, a obzvlášť první, snad téměř v polovině případů.
I mně se to stalo (v lednu 2004) - také jsem měla nízkou hladinu HCG (týden po vynechání menses), sestřička u mého gynekologa říkala, že nedosahuje potřebných 1000 (bylo to tuším něco přes 600), že mám přijít za týden znovu. Tudíž jsem s těhotenstvím zatím počítala tak na 50%. Když jsem přesně za týden ráno (v den, kdy jsem šla znovu na krev) začala krvácet, řekla jsem si prostě - tak nic, dostala jsem menses. Naopak pro mě bylo překvapením, když mě můj gynekolog okamžitě poslal na Bulovku. Tam mě hospitalizovali, ale nedělali se mnou nic, pouze říkali, že pokud to půjde, zkusí těhotenství zachránit. Ale jelikož hladina HCG klesala (odpoledne už byla jen něco přes 200), řekli mi, že těhotenství odumřelo a musí mě pod narkózou vyčistit. Všichni byli příjemní, měla jsem tehdy z Bulovky moc dobrý dojem. Co vím od mého gynekologa, pokud těhoteství začne takhle brzy samo zanikat, nedá se s tím celkem nic dělat. Ani umělé zvyšování HCG by s tím podle mě nic neudělalo - pokles hladiny HCG nebývá podle toho, co vím, obvykle příčina, ale naopak následek toho, že zárodek odumřel. Skutečnosti, proč došlo k potratu, se zjišťují až tehdy, když se to stane opakovaně.
Druhé těhotenství (otěhotněla jsem přesně po roce) jsem měla ukázkové. Současné třetí také začalo nízkou hladinou hormonů (něco přes 800, i když to je podle informací, co jsem našla na netu, už v normě - ale můj gynekolog na těch 1000 prostě lpí:-), posléze lékař v 11. týdnu nic neviděl na ultrazvuku (takže jsem se už pomalu smiřovala napřed s druhým potratem, posléze se zamlklým potratem), ale nakonec se ukázalo, že je všechno v pořádku.
Takže nevěš hlavu, příště to určitě dobře dopadne. Každopádně ale s bačkůrkami doporučuju počkat aspoň do konce 12. týdne těhotenství, v prvním trimestru je riziko samovolného potratu opravdu dost vysoké... (Já jsem si radost prvními novými věcičkami pro druhého mrňouska udělala předevčírem, a to jsem v 29. týdnu.)
 Radka - autorka 
  • 

děkuji všem 

(17.5.2008 8:02:49)
chtěla bych moc poděkovat všem za takovou spoustu reakcí a povzbuzení... a popřát hodně sil a uzdravení všem, kteří mají podobnou zkušenost. Abyste se s takovýcm přístupem nikdy nestakaly, a vaše miminka byla zdravá a v pořádku.
Nevím jeslti je v mých silách odpovědět každému zvlášť, proto zkusím shrnout některé informace a odpovědi na vače rekce v tomto příspěvku.

pro .Žaba - byla jsem ranné fázi těhu, byl to osmý týden.

pro Lila*a - protože jsem na začátku letošního roku otěhpotněla, žádala jsem po dr. aby mi předepsal utrogestan, ale nechtěl, že prý hormony jsou vysoké, a še vypadá v pořádku. Ve 12 týdnu jsem potratila, ted jsem zase přes měsíc po kyretáži, a vše prožívám znovu.

Jinak vidím že je tu hodně z vás, co taky zažily nevhodné umístění na oddělení - já tenkrát na té bulovce byla umístě na pokoji, na kterém se za ty tři dny vystřídalo asi pět žen jdoucích na umělé přerušení!!! Vlastně do byli skoro všechny pacientky, kromě jediné, která tam přišla s cystou. Ten pocit, že vedle vás na posteli leží žena co přišla své dítě zabít, zatímco vy se ho snažíte zachránit - byl strašný!
Proto jsem po poslední zkušenosti zvolila Podolí, sice to mělo také své drobné mouchy, ale nic není dokonalé, a v té situaci už mi bylo skoro vše jedno - ale na přístup personálu si nemůžu stěžovat, a profesionálně taky jiný přístup. Více o tom co jsem prožila v posledních měsících v dalším příběhu... Radka
 katka+katka 
  • 

Re: děkuji všem 

(17.5.2008 8:39:14)
Radko, neodsuzovala bych ty ženy, které podstupují umělé přerušení. Jsou evidentně úplně v jiné situaci než ty. Ačkoli jsem na potratu nikdy nebyla, neodsuzuju nikoho, kdo byl. Je to zákrok, o kterém žena přemýšlí, rozhodně to ty ženy nepodstupují jako kosmetiku či kadeřníka - přemýšlí o tom. Jsou různé důvody pro to, proč si miminko nenechat - věk, finance, bydlení, škola, vnitřní pocity (někdo se cítí na tom být matkou dříve, někdo později - kamarádka si nechala dítě v 17 letech, protože se na to prostě cítila, já jsem se cítila na to být mámou až po třicítce). Ani pro tebe, ani pro ty ženy to určitě nebyl příjemný zážitek, který by si chtěly zopakovat. Každopádně držím palečky, aby se brzy zadařilo!!
 Radka - autorka 
  • 

Re: děkuji všem 

(18.5.2008 18:43:25)
ahoj, neodsuzuji že to udělali, nebo že je ta možnost - i když já osobně bych to od jistého momentu nikdy neudělala, a jsem ráda že jsem to nikdy uděla nemusela. jde o to, že v té chvíli, kdy ležíš na posteli a vedle tebe leží žena která přišla na potrat a vykládá ti jak bych chtěla dodělat školu a vybudovat kariéru, to je něco, co rve srdce z těla. Odsuzuji ne ji, ale přístup bulovky, že takto bezohledně seskupují pacientky aniž by domýšleli důsledky. Když jsem byla ve stejné situaci před měsícem, byla jsem v Podolí, a měla jsem velký strach, aby se to neopakovalo, ale myslím, že tam to nehrozí, že je tam mnohem lidštější přístup - byla jsem na pokoji s paní, která byla také po samovolném potratu. I sestřičky byli milé, a hlavně po zdravotní stránce dělali vše, aby mi zmírnili krvácení i bolesti... měj se pěkně, ahoj
 Iveta,lékařka, matka více dětí 
  • 

Re: děkuji všem 

(17.5.2008 8:42:04)
Opravdu bych zkusila homeopatii. Nevím, co v Tvém případě by bylo vhodné (možností je více dle "terénu" pacientky - ale všeobecně např. Sepia, vpřípadě akutnějších potíží Arnika, Secale cornutum atd. Chtělo by to vyhledat gynekologa v Tvém okolí, který takto léčí. Určitě by stálo za to za ním dojíždět. Nebo aspoń kvalitního homeopata, ke kterému budeš mít sama důvěru.
Jinak děkuji za článek, bohužel vím, že to tak bývá, ani popisy ostatních pisatelek nejsou nadsazené.
 Hanka 75 


Re: děkuji všem 

(18.5.2008 20:05:32)
Iveto, článek od doktorky Máslové v pondělním Respektu z 12.5. o tom také vypovídá. A zřejmě to v ČR ještě dlouho bude vypadat stejně. Bohužel, je to smutné, protože zbytečné.

 Hanka 75 


Re: děkuji všem 

(18.5.2008 20:06:44)
Iveto, článek od doktorky Máslové v pondělním Respektu z 12.5. o tom také vypovídá. A zřejmě to v ČR ještě dlouho bude vypadat stejně. Bohužel.

Autorce také přeju hodně štěstí a držím palce. Z článku mám pocit, že snad na dobrého lékaře již narazila.
 Kviiitko 


Re: děkuji všem 

(17.5.2008 10:24:27)
Ahoj Radko,

je smutne, ze personal Bulovky cloveku dokaze takovou tezkou dobu udelat jeste tezsi! Ja jsem rodila v Podoli, tamni sestricky byly uzasne, i lekari, musim rict, ze to byl krasny zazitek. Chlapecek se nam narodil predcasne a uklidnovani vsech me presvedcilo, ze opravdu bude v poradku, bez nasledku a to pak clovek vse snasi jinak a veri, ze to tak opravdu bude. A je!

Bohuzel, je pravda, ze v dnesni dobe je prvni potrat "bezna" vec a lekari ho opravdu resi az pri opakovanem, je to strasne, ale bez ohledu na to by si kazdy z tech sestrer a Dr. meli uvedomit, ze se to muze stat i jim! A tokovy pristup by urcite nechtela! Maminka prave lezi na onkologii a priztip sester je nepopsatelne zrudny!!! Styl "mas to za par, tak co?" A kdyz tohle clovek vidi, opravdu by je...ani nevim co...

Ja jsem potrat nastesti nezazila, ale kolem sebe mam bohuzel mnoho kamaradek, jedna z nich potratila v 7 mes. Vse nakoupene prodala, darovala, jmeno zmenila, aby "zapomela". Nechci v zadnem pripade zadnou maminku strasit, tohle je spis vyjimkecny pripad. Tohle musi cloveka srazit na kolena. Clovek ma brisko, vsichni to vedi, miminko komunikuje, kope, je nakoupeno a ted tohle...
Nas mimisek byl take v ohrozeni, ve 24 tydnu jsem musela do Genetu, jsou to profesionalove, ale bohuzel jsou tam ty nejhorsi pripady a vzhledem k tomu, ze u nas riziko vady bylo "jen" cca 5%, ale zato pokud by se potvrdilo, bylo by to zdrcujici. Clovek si tak ale pripadal mezi pribehy ostatnich maminek hrozne, ze fnuka. Nektere maminky rozhoduji o zivote nenarozeneho prcka kdyz vedi, ze jejich vada je nezvratna. Je to strasne, neber to prosim spatne, ale pokud miminko nema dostatek sil, je to takto lepsi, nez ho udrzet a rozhodovat o nem pozdeji, coz je urcite jeste tezsi. Ja byla na pokraji sil, jit na potrat nebo doufat, ze je stane zazrak. Nedokazu si predstavit mit postizene miminko asi i proto, ze kamaradka ho ma. Druhe dite mit nikdy nebude, protoze potrebuje jeji 100% peci.

Rodko, preji ti a i vsem dalsim maminka hodne sil a hlavne nelpet na miminku a kazdy mesic cekat. Ja sama cekala a dockala se v den kdy jsem meli jit na konzultaci pred umelym oplodneni. Verim, ze to bylo jen proto, ze si clovek oddychne a vi, ze ted uz je to po tom vsem na doktorech a podari se to. Vim, ze se to lehko rekne a sakra tezko dela, ale drzime pesti, uzivej si slunicka. Urcite se to podari a kdyby nahodou je tu zazrak umeleho oplodneni:-) Mej se krasne!
 Jana,dvě děti 
  • 

je to v lidech 

(17.5.2008 10:29:37)
Je mi Vás opravdu moc líto,o nemocnici na Bulovce vím taky své ,neposlala bych tam ani svého nepřítele.já osobně jsem porodila dvě děti a jedno bohužel potratila,ale bez této Vámi prožité zkušenosti.Mě se ujali v nemocnici v Čáslavi a byli ke mě všichni moc milí a obětavý.Prostě je to v lidech.Přeji Vám hodně štěstí a hlavně miminko.
 Květa, 2 děti 
  • 

Bulovka 

(17.5.2008 12:43:47)
Už od začátku popisu hrůzy v nemocnici jsem si říkala, jestli to není Bulovka - a ona byla. Mám podobnou zkušenost z října 2001, kdy jsem dorazila po čerstvě potvrzeném těhotenství po druhém pokusu IUI se silnými křečemi a v podbřišku a chování personálu bylo taky takové. Naštěstí to byly jen povolující srůsty a z toho "problému", který sestry i doktora tak obtěžoval, je dneska už kluk, který půjde v září do první třídy.
Taky jsem se zařekla, že Bulovka už nikdy a i když jsem z Prahy 8, radši jsem dvakrát rodila v Neratovicích, na které naopak nedám dopustit a při probléměch ve druhé těhotenství jsem se radši vydala až do Motola.
Bohužel ani začátky mých kamarádek, které tam rodily v posledních dvou letech, nepotvrzují, že by se to tam nějak zásadně zlepšilo :-(
Uznávám, že práce sestry je špatně placená, vyčerpávající a člověk asi po čase otupí, ale aby dokázal tak ignorovat něčí strach, slzy, bolest a zoufalství, tak to mi nejde na rozum :-((
 Blanka+Adámek 


Re: Bulovka - opacna zkusennost 

(17.5.2008 13:35:36)
Ja jsem na Bulovce rodila v roce 2004 a mam uplne opacnou zkusennost. Vsichni byli moc mili, ani v porodici ani na oddeleni jsem rozhodne nemela pocit, ze bych nekoho obtezovala. To me snad ani nepripada mozny, ze by to byli ti sami doktori a sestricky - myslim v porodnici a pak na oddeleni sestinedeli a ti, ktere tady popisujete. A stejne vybornou zkusennost jsem mela na detske chirurgii, kde jsme byli v Adamkovo 1/2 roce na operaci kyly - taktez vsechno naprosto bezvadny. Ja na Bulovku nedam dopustit.
 Radka - autorka 
  • 

Re: Bulovka - opacna zkusennost 

(17.5.2008 15:29:43)
gynekologické a podordické (šestinedělní) oddělení jsou dvě různá... bohužel nejsem sama kdo zažil tamní hrůzu na gynekologickém, nejen z místních příspěvků, ale i osobně jsem mluvila s dalšími několika ženami, co měli naprosto otřesnou zkušenost, podobnou té mé.. to už určotě nemůže být náhoda a ""jeden špatný den"" personálu.. bohužel takovéto zážitky jsou doménou více nemocnic... kéž by něco takového nikdy nikdo nemusel zažít
 Magda 
  • 

Re: Bulovka - opacna zkusennost 

(17.5.2008 16:39:59)
Mám s Bulovkou stejné zkušenosti - když jsem tam šla poprvé na gyn.pohotovost s právě probíhajícím spont.potratem, ale nakonec jsem (díkybohu) utekla už po několikahodinovém čekání v čekárně, tak hrozně na mě působilo chování personálu. naopak v r.2005 jsem na Bulovce rodila, a bylo to tam docela příjemné (i když mouchy by se našly a jedna sestra byla zvlášť "vypečená";).
 Jana + 2 děti 
  • 

Re: Bulovka - opacna zkusennost 

(17.5.2008 22:01:02)
Na Bulovce jsem rodila v roce 2005 a s porodem jsem byla maximálně spokojená. Na oddělení šestinedělí také celkem v pohodě, kromě jedné nepříjemné sestřičky "dámy ukliďte si tady ten bordel, bude velká vizita".
Velmi špatné zkušenosti s přístupem k dospělým i k dětem mám ale z oddělení dětské chirurgie a gastroenterologie. Znovu už jsme tam nešli, moje dvouletá holčička odcházela totálně vystesovaná a já jsem si připadala neschopná, že jí nedám přes zadek za to, že se nechtěla nechat vyšetřit. Už nás tam nikdo neuvidí.
 Veveruše 


Re: Bulovka - opacna zkusennost 

(18.5.2008 21:58:03)
Sestry budou asi na těch odděleních jiné, ale rozhodně jsou na gynekologické ambulanci stejní lékaři jako v porodnici a mám dojem, že i na lůžkovém odd. gynekologie (tam si pamatuju jen příjemnou hodně starou paní doktorku, která už ale možná vůbec na Bulovce není). Já jsem měla na lékaře na Bulovce docela štěstí, dva z nich, kteří tam v době mého porodu šéfovali porodnímu sálu a šestinedělí, se mnou dokonce byli ochotni rozebírat průběh mého porodu (a každý měl úplně jiný názor:-). Akorát v době, kdy jsem po odtoku plodové vody čekala na rozběhnutí porodu, jsem narazila na lékaře, který se mi nepředstavil a v noci, kdy jsem se rozhodovala, jestli si nechat dát kapačku s antibiotiky, odmítl přijít a vysvětlit mi pro a proti, že prý jen pokud je nechci, mám podepsat revers (což jsem udělala).
 Majdlena 


Re: Bulovka 

(17.5.2008 20:46:28)
Na Bulovku mám taky jen ty nejhorší vzpomínky, už bych tam nikdy nešla i kdybych bydlela přímo naproti. Ke konci těhotenství asi měsíc mi bylo strašně, ale lékařům tam přišlo stále vše normální. Byla jsem těhotná už podruhé, tak jsem tušila, že to není tak úplně normální...ale nevím, co jsem měla dělat, abych je na to upozornila. Nepozvali mne ani na častější prohlídku, ani jsem nedostala žádné doporučení - vlastně ano, že mám zkusit jíst banány - ani mně nijak zvlášť nevyšetřovali (např. odběr krve nebo cokoliv jiného než běžné kontroly při normálním těhotenství, které navíc probíhaly - ve srovnání s mou zkušeností u apolináře - v trošku symbolickém duchu).Bohužel mi holčička těsně před porodem umřela. Ale jinak bylo samosebou všechno v pořádku. Já i dítě zdravý. Jsem přesvědčena o tom, že kdyby mně aspon vyšetřili důkladněji, mohlo být všechno jinak. A když by to dopadlo stejně, tak aspoň bych věděla, že udělali něco - cokoliv :( Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí ;((
 margaritah 


doktori 

(17.5.2008 21:00:54)
Soucitim s autorkou,i kdyz jsem zazila jine,urcite mensi hruzy (i na tom stejnem odd.Bulovka,ale ono to ani v Podoli neni uplne takove, jake by to melo byt...).Doktorum obecne jsem prestala bezmezne verit,kdyz mi chteli vzit ve dvaceti vajecnik-to me dohnalo zmenit gynekologa,presla jsem k uplne nezname mudr,ktera me dala po dvou letech trapeni behem tydne dokupy a od te doby jsem nemela s vajecniky zadne problemy.Poceti mimca se dlouho nedarilo,po navsteve samanky jsem otehotnela ihned "ve dverich",co jsem prisla od ni domu...a davalo mi to smysl.Byvala jsem hodne nemocna od detstvi,az nedavno jsem se naucila rozlisovat,s cim jit k doktorovi za 30 Kc a s cim jit k celostnimu doktorovi za velke penize (a co se da pripadne samolecit).Jsem vdecna obema smerum,ale u toho prvniho (klasickeho doktora),ci v nemocnici a porodnici uz po zkusenostech vim, ze nikdo neni dokonaly a ze je potreba byt nekompromisni,trvat na svych pravech,dozadovat se slusnosti (coz je smutne,ale bohuzel...) a nespolehat na odbornost lekare stoprocentne.I kdyz je mozne, ze Vaseho potratu by Vas neusetril ani sebelepsi lekar. Ne vsichni doktori jsou stejni a tezko se laikovi rozlisuje,komu duverovat,u porodu se navic tezko s nekym hada a dozaduje uplne zakladnich veci jako byt s miminkem aspon prvnich par vterin po porodu,nez vam ho odvezou neznamo kam a privezou az druhy den na kojeni (ktere se tezko dari,kdyz ho dokrmuji pres noc umelou vyzivou,ze).Chce to otrlost,neoblomnost,informovanost,ale i slusnost z nasi strany.S vetsinou doktoru se mi touto cestou(vyjma porodu,kde jsem se nejak nechtela hadat)podarilo se domluvit ku spokojenosti obou stran.Ale je to asi tim,ze od doktoru toho zas tolik neocekavam...A co se tyce opetovneho potraceni,v duchovnich naukach se to casto vysvetluje rodovym zatizenim z predchozich generaci.Velmi tezko se to "cisti" a odstranuje,ale ja jsem v tomto ohledu bojovnik optimista a myslim si, ze se vsim se da neco delat.Takze preji hodne stesti a az naleznete zakopaneho psa, tak se urcite mimco podari.Nekdy je to ale mnohem vetsi prace nez nosit 9 mesicu brisko a pak porodit...
 Mili+5 


Neudělali nic, vůbec nic! 

(17.5.2008 22:09:32)
Tohle je mé velké trápení, neudělali nic, poslali nás domů, nechali mé krásné sotva dvouleté děvčátko umřít, přesněji vzali jí šanci na uzdravení.
V úterý byl v Sama doma dr. Komárek, nepamatuji si všechny jeho tituly, je to přednosta dětské neurologie v Motole a mluvil o zánětech mozku, taky o herpetickém. Říkal, že se o něm moc neví, ale že se dá léčit a včasné nasazení léků má dobré výsledky. Mluvil o příznacích, je pro mě hrozné, že to nebyla žádná až tak tajuplná neznámá nemoc, jen neznalost a hlavně neochota si ji přiznat a odeslat dítě dál, kde si s tím třeba poradí. Metodou první volby při objevení takových příznaků měla být kontrola likvoru pro vyloučení zánětu mozku, když si uvědomím, jaký měl být ten správný postup, lumbálka hned při prvním objevení příznaků, acyklovirus a možná jsme mohli být za 14 dní doma jako ten chlapeček, jehož maminka mi nedávno napsala, že prodělal stejnou nemoc jako Milenka, ale jeho paní doktorka ho odeslala ihned do nemocnice, kde byli schopni postupovat tím správným způsobem. Proč to takhle neudělali, když se to ví, podle toho, co říkal ten dr. Komárek je to standartní postup, jak to že to nevěděli, že to tak neudělali.
Byla to chyba, jenže proč se stala? Mě přijde, že to prostě hodili za hlavu, že o tom nepřemýšleli, jakoby si říkali, ono to nějak dopadne, při nejhorším umře. Zatím jsem to nedokázala odpustit, i když vím, že to určitě nebylo úmyslné. Vím, že to časem musím odpustit, někdy se mi zdá, že už se mi to daří, ale když dojde na lámání chleba a třeba se o tom takhle mluví, cítím, že to mám pořád v sobě. Možná kdybych věděla, že to ví, že udělali tuhle chybu.
Odpusť, že tady vylévám svou bolest, když tady jde o tu tvou, zrovna jsem toto řešila a když jsem si četla tvé svědectví, moc se mě to dotklo, tento podivný přístup.
 Tvoje horší já 


Re: Neudělali nic, vůbec nic! 

(17.5.2008 22:19:15)
Mili, nedávno jsem povídala o Milence své sestře, která je neuroložka. Zhrozila se, myslí si, že by diagnózu určila správně, děti s herpetickým zánětem mozku prý viděla už za studií. Je mi to velice líto, asi opravdu zdravotníci v Milenčině případu katastrofálně selhali.
 Mili+5 


Re: Neudělali nic, vůbec nic! 

(17.5.2008 22:42:07)
Jani, já to už vím, že to tak bylo, postupně se mi to poskládalo z toho, co mi řekli doktoři v Motole, co vyplynulo z pitvy a co jsem se dozvěděla sama z internetu, co mi napsali lidi s podobnou zkušeností. Pořád to tak strašně bolí, snažím se, ale zatím jsem se nedokázala úplně vzpamatovat. Měsíce utíkají, lidé kolem žijí dál své životy a já jsem pořád tak bolavá a zlomená, snažím se to vydržet pro svoje další děti, ale jako bych neměla kus srdce. Nejsem silná a statečná, jsem slabá a zničená a neschopná se zvednout a jít dál, nejde mi to. Začínám si připadat k ničemu, že nejsem schopná se s tím srovnat. Moje holčička, moje malá krásná holčička! Když tu ona není, tak mi pořád něco chybí, něco důležitého, co potřebuji k životu!;((
 Tvoje horší já 


Re: Neudělali nic, vůbec nic! 

(17.5.2008 23:03:07)
Mili, je to moc smutné. A nijak ti nedokážu pomoct.
Kdyby si člověk mohl říct - byl to osud - ale když víš, že to byla něčí chyba a selhání, je to o to horší.
Něco velmi podobného jako tobě se stalo před rokem mé známé. Také šlo pravděpodobně o selhání lékařů.



 DENISA 
  • 

Re: Neudělali nic, vůbec nic! 

(18.5.2008 1:05:51)
Mili, je to tak, bude ti porad chybet, nikdo ti ji nenahradi. I kdybys mela 10 dalsich holcicek, takhle byla jedinecna a nic se s tim neda delat. Je to strasne kruty a nespravedlivy, zivot je opravdu strasna mrcha a o pristupu lekaru ani nemluvim, to je opravdu na zblazneni. Je mi te moc lito......
 Luca 
  • 

prvních 12 týdnů 

(18.5.2008 0:55:28)
Přístup lékařů mě někdy děsí! Je třeba se ozvat, ale je jasné, že v těch chvílích nejistoty, nevědomosti to člověku nejde. Jinak myslím, že je známo, že se těhotenství prvních 12 týdnů může často zvrtnout, tak jsem s tím u mých dvou holek počítala i já. NAštěstí vše bylo OK, ale často by to asi pomohlo, pokud by to nastávající mamky braly z počátku s rezervou. Ale asi je to těžké, pokud jsou problémy s otěhotněním. Přístup lékařů ve tvém případě je každopádně příšerný.
 Eva 
  • 

držím pěsti i palečky 

(18.5.2008 1:48:14)
Milá Radko...přeji ti fakt hodně štěstí...sama jsem mámou tří dětí, někdy je to s nimi na mašli, ale i tak bych neměnila. Mám kolem sebe hodně žen, co nemohou otěhotnět, ale i těch, co se jim podařilo na několikátý pokus...sousedka 5x potratila a teď konečně čeká za dva měsíce mimčo. Dokonce i moje švagrová se dočkala po deseti letech druhého. Ano, je to jiné, když už jedno mají.
Nezoufej, vydrž. Sama bych snad ještě jedno i chtěla, ale jaksi...není s kým :-D. Najít zodpovědného otce je vcelku problém.
Nepíšeš, kolik ti je a ani kolik vážíš, když jsi zmínila v úvodu svoje proporce. Sama nejsem žádná lightka, myslím si, že váha až tak roli nehraje, ale pohyb ano. Zkus břišní tance, osvědčily se jiné známé, které rozpohybovaly a zpevnily svaly v oblasti pánve a mimčo čeká!
A jak tak sleduju dění kolem sebe, jsem ráda, že mi už není ani dvacet a ani třicet a to, co žena má splnit, jsem splnila.
Radko, opravdu nezoufej a uvidíš, podaří se to. A pak nám napiš, jak je to krásné. Ahoj
 Karina 
  • 

Stížnost 

(18.5.2008 11:43:28)
To je naprosto otřesné, je mi moc líto co vás potkalo. Chápu že po takovém zážitku nezbývá síla si stěžovat, ale myslím že kdyby si každá nespokojená žena stěžovala, začali by se dít věci. Teď když si ojediněle někdo stěžuje, je označen za hysterku, protože "jinak jsou všichni spokojení, nikdo si nestěžuje". To se stalo mě, po stížnosti na personál porodnice. Nespokojené tam byly snad všechny mamky, nadávaly jak špačci, ale dle vedení nespokojenost není když si nikdo nestěžuje. Držím palce....
 Verča, 18m Toníček 
  • 

Holky nedejme se!!! 

(18.5.2008 11:44:09)
Ahoj Radko a všechny co se vám podařilo bohužel prožít zlo ve vašich mateřstvích.
Nedejme se!!!! Myslím tím hlavně, neodpouštějme "lékařskému" personálu křivdy a neprofesionalitu při zacházení s námi a našimi poklady. Oni studovali a učili se jak nám pomoci a být oporou, přísahali, že takoví budou, takže je naprosto NIC neomlouvá z toho, když se tak nechovají!
Vím, že ne pokaždé najde v sobě člověk sílu na takové hnusné jednání reagovat hned, ale i takovéhle články na "rodině" apod., kde si je mohou přečíst tísíce další lidí je důležité!

Hodně síly holky a tobě Radko děkuji za tvou odvahu svěřit se!!!
 zuzkasim 


Re: Holky nedejme se!!! 

(18.5.2008 20:33:22)
Nechci se v žádném případě zastávat nepříjemných lékařů, ale je omyl myslet si, že je někdo na škole učil být oporou pacientům. To v člověku buď je nebo není, buď to chce nebo nechce, buď se snaží nebo nesnaží. Znám lékaře, který je opravdovým odborníkem ve své oblasti, ale jako člověk neskutečně protivný (ostatně jemu by nepomohlo, ani kdyby každý semestr musel dělat zkoušku z empatie znovu), přesto dokázal spoustě lidem pomoct (alespoň po fyzické stránce).
 bauerovka 


to je děs 

(18.5.2008 21:21:26)
dobrý den,
tenhle příběh je teda děs,úplně sem měla slzy v očích když sem to četla,to snad ani neni možný.mrzí mě to co se vám stalo.
 Iva+01/06+TP11/08 
  • 

Příšerné 

(18.5.2008 21:32:15)
Radko, při čtení Tvého článku mě přechází strach, hrůza a odpor k těm lidem, kteří se k Tobě a Tvému miminku takhle chovali. Jsi statečná, že jsi všechno zvládla, i když určitě nikdy nezapomeneš. Musím se přiznat, jak málo si uvědomuji, jaké štěstí je donosit zdravé děťátko-já jsem si stěžovala na nevolnosti na začátku těhotenství (a asi tím všechny otravovala:-)) -to je ale prkotina proti tomu, co sis prožila ty! Takže opět jedno ponaučení pro mě-vážit si toho co mám... Přeji Tobě i Tvému partnerovi splnění Vašeho nejtoužebnějšího přání a hodně štěstí a sil!
 jankao 
  • 

Trošku silný kafe 

(18.5.2008 21:38:57)
Celý článek mi připadá trošku přitažený za vlasy a ovlivněný prožitým potratem. Znám spoustu lékařů a nechce se mi věřit, že to co tady paní popisuje je celé pravda. Ona totiž každá mince má dvě strany.
 Radka - autorka 
  • 

Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 12:27:51)
mrzí mě že jsou lidé kteří nejsou schopni věřit ničemu víc než co sami prožili... To že znáte spoustu dobrých lékařů ještě neznamená, že existuje i spousta špatných důktorů.
Nemám potřebu si ve svých 30 letech vymýšlet nebo dokonce lhát, a vzhledem k tomu že už je to tři roky zpátky, asi těžko se lze domnívat, že jsem stále tak """"psychicky otřesena a ovlivněna"""" abych nebyla schopna vnímat realitu a skutečnost. Mám za sebou dva potraty, ve dvou různých nemocnicích, tak můžu srovnávat - ale to co se dělo na Bulovce, je otřesné. Můj druhý potrat proběhl až ve třetím měsíci, a po té co jsem na otěhotnění čekala tři roky, a i přesto že je to neuvěřitelně bolestná ztráta , tak ale nemám z nemocnice žádné takové """"trauma"""", abych musela hanět doktory nebo kohokoliv kolem sebe nějakýma hororovýma příběhama.
Mě se to přitažené za vlasy nezdá, protože jsem to přižila, a vím že je to celé pravda, a ví to i desítky až stovky dalších žen, které zažili něko podobného, mnohdy i horšího. Staří si přečíst všechny reakce na článek, a také příběh http://www.rodina.cz/clanek3579.htm a jeho reakce. A nejen to - na internetu jsou stovky příběhů lidí, kreré zažili podobné, nebo ještě horší zacházení v nemocnici, at už šlo o potrat nebo něco jiného. Ale to nepochopí ten, kdo to neprožije.

Znám například ženu, která chodila stále k lékaři, že nemá menstulaci, a že ji bolí břicho - vždy ji obdyli, že jsou to jen větry, přístě to byla cysta, pak zas komplikace nadváhy, a pak zas něco jiného... Najednou se v práci složila, a musela ihned do nemocnice - tam přišli na to, že je v šestém měsíci těhotenství, a předčasně rodí! Nechali ji samotnou na sále, a nikdo se o ni nestaral. Když řvala na sestru, aby za ní přišli, že už to leze ven, jen ji okřikli že je ještě času dost a že oni ví co mají dělat a odešli. Dítě z ná vypadlo na zen a zemřelo!!!!
A po té, ji ani nevyčistili - dostala zánět a otravu krve, a téměř zemřela!! Léčila se z následků půl roku! - Tak co? to asi byli moc fajnový doktoři, ne?

A můj dědeček umřel kůli neschopnému doktorovi! Bylo mu v noci moc zle - babička zavolala záchranku, přijel doktor, evidentně otrávenej a protivnej, že ho v noci někdo budí - řekl že to nic není, at si dá paralen a leží. Děda už měl za sebou dva infarkty, a tak věděl že je to od srdce, a říkal doktorovi, co mu má dát za injekci, aby mu to pomohlo. Samozřejmě pan doktor je velkej frajer, než aby si nechal """"radit"""" od pacienta, a odjel. Za hodinu bylo dědovi ještě hůř, tak babička zase zavolala znovu záchranku. Přijel ten samej doktor - ještě otrávenější než před tím. Děda ho zase prosil, aby mu dal tu injekci, co dostává na srdce, ten ho zase neposlechl, a dal mu jen něco na ztlumení bolesti - místo toho, aby ho vyšetřil a odvezl do nemocnice. Po další hodině už to bylo kritické, tak babička znovu zavolala záchranku, a křičela do telefonu, že je s dědou vážně zle, je že to akutní! Zas přijel ten samej doktor, nevzal si sebou z auta ani brašnu ani nosítka ani kyslík! A když viděl jak dědovi je, než se proto vrátil do auta přišel znovu do bytu, tak děda umřel!!!!!
A víš, co je na tom všem nejhorší???? že tohle už je tomudle samímu doktorovi jednou stalo - taky na noční, a přesně to samé - neošetřil pacienta a ten zemřel. Babička dávala stížnost na lékařskou komoru, a na nemocnici, ale jak už je zvykem, zametli to pod koberec - prej i doktor je jen člověk, a může se mýlit a prej byl už na noční směně unavenej a tak pochybil! Moc pěkný, a za to zaplatili dva lidi životem! Tady ale nešlo o pochybení, že by stanovil špatnou diagnozu nebo podal jiný lék, on dědu prostě neošetřil, přesto že mohl žít, kdyby mu dal ten lék, co děda chtěl! Doktor dostal """"pokárání"""" a ordinoval dál. Uběhlo pár let, a dozvěděli jsme se (vzhledek k tomu že to je na melém městě) že to udělal znovu! Opět nechal umřít pacienta, protože ho neušetřil na noční službě! A zase se mu nic nestalo! A když jsem před pár měsíci našla v novinách článek, že opět došlo k úmrtí pacietna z viny dokrota, nemusím už asi dodávat, kdo ten doktor byl! Zabil čtyři (zatím) lidi, a nic se mu nestalo, ordinuje dál!!!
Ve srovnání s tímto, je můj příběh, - kdy mě sestra okřikla při potratu """"že si mám dát vložku a neotravovat"""" dost SLABÍ KAFE! Možná kdyby jsi ty nebo někdo z tvé rodiny něco takového zažil, mluvil by jsi jinak... A myslím že zkušenosti čtenářů tady na rodině mluví za vše...

 10.5Libik12 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 13:39:22)
Radko, nezlob se, ale tato odpověď (speciálně pasáž o těhotné), snižuje důveryhodnost toho, cos podala v článku.

 Radka - autorka 
  • 

Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 14:03:09)
bohužel tento příběh se OPRAVDU STAL.. to jestli tomu někdo bude nebo nebude věřit, a nebo kůli tomu nebude věřit mě je každého věc.. nemám zapotřebí někoho o něčem přesvědčovat.
 10.5Libik12 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 14:20:00)
Já věřím, že tvé známé pozdě diagnostikovali těhotenství, které skončilo předčasně a tragicky, ale ten popis jednotlivostí je moc.
Kdo rodil, tak ví, že dítě na zem nevypadne.
 Radka - autorka 
  • 

Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 16:19:08)
bohužel jak vidíš tak se to stát může, vzhdem k tomu že se to stalo... tvá důvěra nebo názor na tom nic nezmění - i když bych byla moc ráda, kdyby jsi měla pravdu a nestalo se to.. ale čas nikdo nevrátí
 10.5Libik12 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 19:38:32)
Radko, ty jsi byla u toho, když tvoje známá porodila děcko, které spadlo na zem, byla jsi u jejích kontrol na gynekologii?

 Tvoje horší já 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 20:54:52)
Jednou jsem rodila krátce po jiné mamince, ve vedlejším boxu. Slyšela jsem, že se to tam odehrává nějak dramaticky. Pak mi ta paní na pokoji líčila, že dítě z ní vyletělo tak rychle, že zdravotníkům vyklouzlo z rukou a pak po zemi "jelo" až ke stěně boxu.
Samozřejmě jsem to neviděla, ale je to z první ruky a nemám důvod té mamince nevěřit. Nevím, proč by si to vymýšlela. Měla o dítě obavy, pořád je prohlížela, ale zdálo se, že je v pořádku.
Proto bych vypadnutí dítěte při porodu na zem klidně věřila.
 Radka - autorka 
  • 

Re: Trošku silný kafe 

(21.5.2008 11:09:32)
ne libiku, nebyla, ale ty také ne, proto nemáš právo tvrdit že se to nestalo... jí to zničilo život, půl roku se léčila, zhubla o padesát kilo, psychicky se složila... asi to enbylo jen tak - já jí věřím - říkala to nejen ona, alei její přítel, a ten o tom asi věděl docela dost.. to že nevěříš mě, je mi docela ukradené, ale je mi to líto za ni, za to co si musela projít, a ještě je spíš terčem opovržení a nedůvěryhodnosti, než aby s ní někdo soucítil, a víc se navážíš do ní a do mě, než do těch doktorů, co jí to udělali.. smutná duba :-(
 Janka.o 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 16:25:01)
Je zbytečné se rozčilovat. Neřekla jsem, že lžete, jen, že mi to připadá přitažené za vlasy. Sama podle sebe vím, jak dokáže bolest a strach zkreslit danou situaci. Jistě jsou i špatní lékaři a neochotné sestry, to nemíním zpochybňovat, ale opravdu vážně pochybuji, že by na celém oddělení byli JEN špatní lékaři a neochotné sestry. To je můj názor.
 Pája 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 12:33:53)
Škoda že jste někdy na Bulovce neležela, je to tam celkem běžné. Neochota, arogance, neprofesionalita.Rv
 Janka.o 


Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 16:11:30)
Proč by to měla být škoda? :-)) Pokud je tak známé, že na Bulovce není odpovídající péče, tak proč tam jezdí další a další ženy. Proč si nestěžují na příslušných místech? Já naštěstí nejsem z Prahy, ale i v Ostravě je nemocnice, ke které nemám důvěru a proto tam prostě nejedu.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Trošku silný kafe 

(19.5.2008 16:40:26)
Jenomže u nás stále není běžné pídit se po tom, jak to v jednotlivých nemocnicích chodí.
To řeší víc třeba rodičky, nebo lidé, kteří již s nemocnicí nějakou (negativní) zkušenost mají.
Velká většina lidí jde prostě do nejbližší nemocnice. Nota bene když těhotné ženské crčí po stehnech krev, to nemá čas na netu hledat reference a vymýšlet kam má jet...
 Miriam,Hannah+Kristina+Lydia 


Tak to je lepsi na Ukrajine :) 

(19.5.2008 0:59:14)
Tak jak to tady ctu, tak si rikam, ze to je lepsi jit do nemocnice na Ukrajine. :) :) Taky jsme minuly rok prisli o miminko a jeste potom jsem mela problemy, protoze jsem mela zrejme prestimulovane vajecniky, delaly se mi cysty a tak...

Protoze pracujeme na Ukrajine, tak v nemocnici jsem skoncila tam. Dokonce dvakrat (ve dvou ruznych nemocnicich). A musim rict, ze prestoze vybaveni a technicke moznosti byly dost priserne -- v prvni nemocnici nebyla vubec tepla voda, casto netekla voda zadna, gyn. oddeleni nemelo ultrazvuk atd. -- tak pristup personalu byl v obou pripadech UZASNY. Vsichni, doktori i sestricky, byli strasne mili. Casto jsem si rikala, ze kdybych ja pracovala v takovych podminkach jako oni, asi bych takova mila a ochotna nebyla. Dost jsem je obdivovala.

Pri druhe hospitalizaci me museli operovat (prisla jsem o vajecnik) a po operaci jsme narazili trochu na "stret kultur" - oni mi chteli povolit k jidlu jen takove jejich ozkousene veci jako kefir a jine ukrajinske "speciality", ja jsem porad prosila o neco, co znam... Ale i v tom (i kdyz to moc nechapali), tak se snazili byt se mnou trpelivi. A dokonce jedna sestricka, kdyz prisla na sluzbu, tak mi donesla jidlo od sebe z domova, protoze myslela, ze to budu mit radsi.

Takze az budete stonat, tak doporucuju Ukrajinu :D :D :D :D
 Svetlankal 


re 

(19.5.2008 10:30:01)
Dobry den,to co se vam stalo je samosrejme moc smutne a hrozne!A je mi to moc lito!Ale take me je lito,ze tady verejne pisete takove hruzy o oddeleni,na ktere se ja muzu po nekolika zkusenostech psat jen samou chvalu!Vite,ja jsem zazila samovolny potrat v 18,je mi tet 30,mam 2 deti,a doposud na tu bolest(hlavne tu psychyckou),prazno,beznadej a vztek(proc Ja!)nemuzu zapomenout!Neni,to nahodou ovlivneno timto!Ja,treba bych nikdy nesla do Krce,mam na tu nemocnici hrozne vspominky,a opravdu bych radce rodila treba v sanitce nez v Krci,ale priznam se ,ze je to opravdu tim hroznym nezapomenutelmym zazitkem!Pres tu bolest a beznadej a prazno,jsem vubec neposlouchala,co kdo me rika,a vubec jsem s tima zdravotniki nespolupracovala,tak na me museli kricet.Tet na ne vspominam,jako na hrube bezcitne lide bez tvare,ale byla to moje chyba!!!Jsem porodni asistentka,zazila jsem pani co meli s potratu radost a take kterym se zastavil zivot!Umzeli spolu s "detatkem".Vzdycky jsem se snazila k nim byt mila,ohledupelna a vcitit se v jejich situaci.Vetsinou jsem,zaplatpan buh jim aspon trochu psychycky pomohla ale,bohuzel,jsou par,ale prece jenum pani,co asi me take "rady nemaji",ale musela jsem tak jednat,protoze jinak bych nemohla vykonat svoji praci po odborne strance dobze!Proste to tak je!Jiste i ja jsem se setkala s "otresnou"praci a pristupem kolegu ale ,protoze Bulovku znam,tak vim,ze tam to tak neni!!!Tak at se vam dari.
 Radka - autorka 
  • 

Re: re 

(19.5.2008 13:25:09)
bohužel já s bulovkou takové zkušenosti jak jsem napsala mám, a do poseldního písmene si za nimi stojím. A dle mnoha komentářů žen, které zažili na Bulovce podobné zacházení je vidět, že se nejedná o náhodu, ale o dlouhodobý a pravidelný způsob takového zacházení s ženami na gynekologickém oddělení na Bulovce. A tak jako vy byste raději rodila v sanitce než v Krči, já bych raději rodila na poli než na Bulovce - každý máme své zkušennosti a řídíme se podle nich. Jak jsem tu už uvdela u více odpovědí - Mám za sebou dva potraty, ve dvou různých nemocnicích, tak můžu srovnávat - ale to co se dělo na Bulovce, je otřesné. Můj druhý potrat proběhl až ve třetím měsíci, a po té co jsem na otěhotnění čekala tři roky, a i přesto že je to neuvěřitelně bolestná ztráta , tak ale nemám z nemocnice žádné takové ""trauma"", abych musela hanět doktory nebo kohokoliv kolem sebe nějakýma hororovýma příběhama.
Můžu garantovat, že já se žádného nepatřičného chování nedopustila, aby na mě někdo musel křičet nebo se mnou zacházel jako s dobytkem - jsem člověk poměrně racionálně uvažující, a umím zvládat i krizové situace. A v té chvíli jsem nedělala nic jiného, než tři dny ležela na posteli a mlčky trpící čekala co bude (protože se mnou nic nedělali, ani zatímco ve mě mé dítě umíralo) a to že jsem si po hodinách křečí a bolestí vymohla vyšetření lékařem je mé LIDSKÉ A PACIENTKÉ ZÁKLADNÍ PRÁVO.
Vzláštní je při druhém potratu a kyretáži v Podolí, mi nikdo nezastavoval krvácení vložkama, nikdo na mě na operačním sále nekřičel, stačilo říct že mám křeče a sestra ihned donesla čípek na zmírnění bolestí... a chovala jsem se naprosto stejně, jako tenkrát.. tak jak je to tedy možné?
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: re 

(19.5.2008 14:20:44)
Světlo, jestli zdravotník na pacienta křičí, tak podle mého názoru nevykonává svou práci po odborné stránce dobře, ale příšerně! Odborná stránka snad zahrnuje i komunikaci s pacientem.
 Magdalena,Magdík+Štěpánek 
  • 

Vzpomínka 

(19.5.2008 11:01:32)
Hezký den Vám všem,pokud jsem si přečetla hlavní příběh a poté další nemohu i já zapomenout na zkušenost mého života,bohužel nešťastnou.Bylo mi pouhých 19let,kdy jsem po půl roce otěhotněla s nynějším manželem, s kterým budu už 10let:O).Těhotenství probíhalo celkem v pořádku jen se blížil měsíc,kdy se mají dostavit pohyby,v tu dobu jsem měla i hlenovitý výtok,avšak výsledky byly negativní.Byl onen osudný pátek a mě už odpoledne lehce pobolívalo bříško,nedávala jsem tomu extrémní pozornost(samozřejmě mi to bylo podezřelé,myslela jsem i na nadýmání),navečer se mi tyto bolesti zvýšily a já už nevěděla(jako prvorodička),co dělat!Úplně se mi svírá hrdlo,jak to píši.Vidím,to jak dnes na toaletě jsem zjistila malinko krve na prádle, no neváhala jsem a vzbudila manžela a zavolali sanitku.Ta přijela,dr.mě prohlédl,více mi však řekne gynekolog.Jeli jsme tedy do FN v Hradci KRálové.Už jen při vstupu oba celí ustrašení zhlédli dr.a sestřičku,ten pohled jako co je tam zrovna při noční otravujeme.No, spousta papírů a konečně tedy UZ,předtím mi tedy skoro vynadal,proč nemám vložku,když jsem krvácela(mě to v tu chvíli ani nenapadlo, protože to byla skutečně jen větší kapka),při UZ řekl,že je vše v pořádku a že nic nevidí.Poslal mě tedy i s bolestmi, a práškem na spaní spát na pokoj.Ne zrovna vlídným tónem mi řekl,co jsem vůbec jezdila a ještě si objednala sanitku.Já však ani oči nezamhouřila,jaká bolest se mi během té noci vystupňovala,bezhlavě jsem se svíjela a kňourala,už v zoufalství jsem volala jen maminku a myslela jsem si,že umírám.Ráno až v 9hodin při vizitě byl jiný doktor,ale zase sestra trochu hrubší poslali mě na jinou vyšetřovnu v těchto bolestech ať se doplazím až na druhou stranu chodby na jinou vyšetřovnu, kde mi dr. řekl, že potrácím.V tu chvíli člověk vůbec nepřemýšlí už jsme jeli do 1.patra, kde byly dvě ženy(asi sestra+dr.)já už skoro nevnímala bohužel to nešlo jinak než vytlačit a v podstatě porodit.Asi druhý den u oběda,procházel onen dr.z pátečního příjmu a kolegyně z pokoje chtěla už domů a prosila,on si samozřejmě neopomněl dodat poznámku,že jsem přijela pozdě.No,chápete to nejdříve proč si volám sanitu a pak,že jsem přijela pozdě,teď už bych se dokázala ozvat,jenže předtím jsem byla mladá a nezkušená,samozřejmě jsem dávala své tělo a miminko do rukou jim.Jenže oni to brali jako,že je otravuji.Proč si tedy vybrali takovéto povolání.Nejsem zlomyslná,ale v tomto případě se jim to i s úroky vrátí.Nebyla jsem totiž,jak jsem u nás slyšela první.....
Byla to holčička, z jejich dohadů jsem aspoň slyšela,že to snad byla infekce.Co jsem zapomněla dodat,že už to bylo v 5.měsíci těhotenství.Byl to obrovský vnitřní propad v mém těle,prázdno,vždyť odešel kus mě...
Avšak po 2letech se mi to vrátilo a to do mé psychiky,byla to neskutečná závrať,kde se nahrnulo vše z minula.2roky jsem nemohla otěhotně mezi tím mi zjistili nízkou fci štítné žlázy a až potom,kdy už si nevěděli rady a chtěli mě poslat do poradny pro neplodné páry,že je to psychický blok.Pak jsem to tedy hodila za hlavu,že se budu věnovat něčemu úplně jinému třeba bydlení.
Měsíc jsem to nedostala,z testu z moči negativní,dle krve však HCG "něco" tam bylo,za týden z krve "roste to".Jupííííí čekala jsem naši Magdinku byla jsem ten nejštastnější člověk na planetě.Nyní jsou naší kočičce 4roky a mám už půlročního chlapečka.Cítím se maximálně šťastná , protože děti jsou kořením života a radosti a strasti patří k tomu.Napsala bych to i lépe,ale TEN POCIT SE MUSÍ ZAŽÍT.........
 Eva 
  • 

mám podobnou zkušenost 

(19.5.2008 13:37:20)
Ahoj Radko,
nedalo mi to , abych ti nenapsala pár řádků. Mám za sebou dva samovolné potraty a předloni se mi narodila krásná holčička. Čili, happy end již máme, ale to trauma které jsem zažila ohledně jednání nemocničního personálu bylo podobné a zřejmě na něj též do smrti nezapomenu.
Nerozumím tomu, proč na klinice, která se specializuje na péči o nedonošené děti, /tedy i jejich potraty/ stále pracují lékaři, které nikdo nepoučil o tom, že psychika ženy je v období těhotenství také "v jiném stavu" a že pro ženu je ztráta dítěte tragedie, kterou musí zvládnout za současně probíhající hormonální bouře, ať už mělo dítě jeden centimetr nebo tři, na tom vnitřním prožívání celkem nic nemění. Že jsou ženy, které tuto těžkou situaci zvládají samy o sobě velmi špatně, a nejsou to žádné hysterky a že není možné je v takto zátěžové situaci dále traumatizovat a zatěžovat. Pravda, slyšela jsem jednu zdravotní sestru na tom oddělení soucitně říkat " mě se to taky stalo, první den je hroznej, ale za tři dny už je to dobrý". Tedy, nevím, mě to dobrý nepřišlo ani za půl roku, to jsem docházela na psychoterapii, a protože profesně se sama terapiemi zabývám, snažila jsem se "s tím" všemožně "pracovat". Znám ženy, které se po takové zkušenosti přechodně zbláznily nebo pokusily o sebevraždu. Je to prostě těžká situace pro každou, ať už ji "zvládá" jakokoli, mimochodem oněm třem dnům se m opravdu nechce věřit.
Opravdu nerozumím tomu, že se lékařů osobně dotýká to, že žena v takové situaci pláče. Myslím si, že je spíš nenormální když nepláče, že to věstí řadu nadcházejících potíží - možná i na celý život.
Opravdu nerozumím tomu, že lékaři v takové situaci nedokážou být taktní , nebo alespoň nebýt hrubí.
Ze samé úzkosti co by se stalo kdybych při porodu natrefila na nějakého "milého" porodníka, jsem si dojela porodit do Vrchlabí, kde jsme stihly ještě "bývalé pořádky". Nikdo mě tam netraumatizoval a mému porodu asistovaly samé ženy-příjemný bonus.
Milá Radko, držím ti palce, a dávej na sebe pozor. zdravím Eva
 Péťa 
  • 

Re:zkušenost 

(20.5.2008 9:59:04)
Ahoj Radko, je mi moc líto co tě potkalo. Já mám zkušenost se samovolným potratem,ale ne s takovým přístupem personálu, i když moje gynekoložka se mnou taky nejednala zrovna v rukavičkách. Už nejsem zrovna v ideální produktivním věku (40), ale protože mám o 12 let mladšího přítele a moc bychom spolu chtěli miminko ( mám už dvě velké děti,19 a 16 z prvního manželství), tak jsme se o to pokusili. Kupodivu se to podařilo hned na poprvé po vysazení antikonpce, byli jsme nadšení a hned začali plánovat,ale asi za dva měsíce jsem začla mát pocit, že není něco v pořádku. A taky nebylo, začala jsem krvácet a paní doktorka mi po ultrazvuku suše oznámila, že miminku nebije srdíčko,a že musím na revizi. Když jsem se ptala po příčinách, její odpověď byla, že jsem stará.Připada jsem si zbytečná, přitom jsem nikdy neměla žádné gynek.potíže.Tak jsem se objednala na revizi v soukromém zařízení(jsem z Pardubic), byla jsem velmi mile překvapena, přístupem jak ošetřujícího personálu, tak vstupním vyšetřením pana doktora, promluvil se mnou, vyšetřil mě a velmi uklidnil, že se to stává,a že to klidně můžeme za 3 měcíce zkusit znovu,že jsem v naprostém pořádku. Tím mě velmi potěšil.Je strašně líto,že jsi musela absolvovat takovouto zkušenost vždycky je to totiž o přístupu lidí kolem tebe.Ale já se svou povahou bych si asi stěžovala na přístup personálu.Ne všechno si totiž musíme nechat líbit a právě v takovéhle těžké chvíli, potřebuješ porozumění a ne bezohlednost. Moc ti držím palečky a opatruj se P.
 Eva 
  • 

mám podobnou zkušenost 

(19.5.2008 13:39:45)
Ahoj Radko,
nedalo mi to , abych ti nenapsala pár řádků. Mám za sebou dva samovolné potraty a předloni se mi narodila krásná holčička. Čili, happy end již máme, ale to trauma které jsem zažila ohledně jednání nemocničního personálu bylo podobné a zřejmě na něj též do smrti nezapomenu.
Nerozumím tomu, proč na klinice, která se specializuje na péči o nedonošené děti, /tedy i jejich potraty/ stále pracují lékaři, které nikdo nepoučil o tom, že psychika ženy je v období těhotenství také "v jiném stavu" a že pro ženu je ztráta dítěte tragedie, kterou musí zvládnout za současně probíhající hormonální bouře, ať už mělo dítě jeden centimetr nebo tři, na tom vnitřním prožívání celkem nic nemění. Že jsou ženy, které tuto těžkou situaci zvládají samy o sobě velmi špatně, a nejsou to žádné hysterky a že není možné je v takto zátěžové situaci dále traumatizovat a zatěžovat. Pravda, slyšela jsem jednu zdravotní sestru na tom oddělení soucitně říkat " mě se to taky stalo, první den je hroznej, ale za tři dny už je to dobrý". Tedy, nevím, mě to dobrý nepřišlo ani za půl roku, to jsem docházela na psychoterapii, a protože profesně se sama terapiemi zabývám, snažila jsem se "s tím" všemožně "pracovat". Znám ženy, které se po takové zkušenosti přechodně zbláznily nebo pokusily o sebevraždu. Je to prostě těžká situace pro každou, ať už ji "zvládá" jakokoli, mimochodem oněm třem dnům se m opravdu nechce věřit.
Opravdu nerozumím tomu, že se lékařů osobně dotýká to, že žena v takové situaci pláče. Myslím si, že je spíš nenormální když nepláče, že to věstí řadu nadcházejících potíží - možná i na celý život.
Opravdu nerozumím tomu, že lékaři v takové situaci nedokážou být taktní , nebo alespoň nebýt hrubí.
Ze samé úzkosti co by se stalo kdybych při porodu natrefila na nějakého "milého" porodníka, jsem si dojela porodit do Vrchlabí, kde jsme stihly ještě "bývalé pořádky". Nikdo mě tam netraumatizoval a mému porodu asistovaly samé ženy-příjemný bonus.
Milá Radko, držím ti palce, a dávej na sebe pozor. zdravím Eva
 Michaela, dcera 1 rok 
  • 

Bulovka už nikdy více 

(20.5.2008 13:51:26)
Při čtení článku mi šel mráz po zádech. Loni v lednu jsem ve 22. týdnu těhotenství začala lehce špinit. Pro jistotu jsem se chtěla nechat vyšetřit a protože byl pátek večer, manžel mne odvezl na pohotovost na Bulovku. Předpokládala jsem, že to asi spíše nic nebude, bolesti jsem neměla, pohyby jsem cítila normálně. Bohužel jsem se mýlila - doktorka při vyšetření prohlásila, že mi asi teče plodová voda a že začínám asi rodit. A na mou prosbu, ať se pokusí dítě zachránit, že je opravdu vytoužené a dlouho očekávané mi odpověděla, že ještě pár týdnů a mohli by zkusit dítě vypiplat, takhle je to fakt "pech". Zhroutila jsem se, další vyšetření jsem absolvovala lehce v transu, takže mi když mi po 2 hodinách sdělili, že se s tou plodovou vodou spletli a dítě má naději, tak jsem si to nechala opakovat asi 10 x. Na Bulovce jsem strávila asi 10 dnů pro hrozící předčasný porod, úroveň sester byla střídavá, o léky jsem si musela opakovaně žádat, i přes lékařem nařízený klid na lůžku jsem byla nucena chodit do jídelny atd. Vrchol však přišel poslední večer - na pokoj byla přijata pacientka ve 23. týdnu těhotenství též pro hrozící potrat. Během pár hodin začala na pokoji rodit, na naše výzvy přišla sestra, vykázala nás za dveře, počkala u ní do konce a po porodu mimina pouze prohlásila byla to holka a trvalo ještě půl hodiny než nebohou paní odvezli na sál na revizi. Na psychice mi tato historka opravdu nepřidala, ještě ten večer jsem dostala kontrakce, naštěstí po lékách ustaly a druhý den jsem se nechala propustit domů. Přešla jsem do péče podolské nemocnice a po 4 měsících klidu na lůžku se mi narodila donošená a úplně zdravá dcera. Mé dítě péči Bulovky přežilo, ale podruhé bych to neriskovala a jela radši hned k odborníkům - do Podolí nebo k Apolináři atd.
 Petra, kluci 5měsíců, 2 a půl roku 
  • 

Naděje umírá poslední 

(20.5.2008 21:12:28)
Milá Radko,
Tvůj článek je opravdu smutný. Ani bych nevěřila, že může takový přístup v nemocnicích ještě existovat.
Chtěla bych Ti jen říct, že naděje umírá poslední. Taky se zdálo, že nikdy nepocítím jaké je to být matkou. Pro svou nadváhu jsem poslouchala, že bych měla zhubnout atd. atd. Docházela jsem do soukromého zařízení, podstoupila jsem inseminaci a umělé oplodnění. Všechno bezvýsledně. Snažili jsme se s manželem 4 roky. Neshodila jsem ani deko, spíš jsem začala důsledkem hormonů rapidně přibývat. Ale přes to všechno jsem otěhotněla. V 6. týdnu mě však vezli do nemocnice a o miminko jsem přišla. Bylo to pro mě opravdu hrozné a trpěla jsem tím ještě dost dlouhou dobu. Ale za 6 týdnů na to, jsem byla opět těhotná. Tentokrát vše vyšlo a dnes, po necelých 4 letech mám 2 krásné, zdravé kluky.
Ovšem stále ještě platí, že čím více se upřeš na touhu otěhotnět, tím spíš se ti to bude vyhýbat. Přeji hodně štěstí. Věřím, že to jednou určitě vyjde!!
 angellic 


bulovka 

(20.5.2008 22:03:53)
v době kdy jsem byla těhotná, asi 7měsíc jsem dostala nějakou střevní chřipku a manžel mě po telefonickém rozhovoru se záchranou službou odvezl na Bulovku, na infekčním oddělení se ke mě chovali příjemně, ale druhý den jsem byla na vyšetření na gynekologickém oddělení a i když ke mě nebyli nepříjemní, cítila jsem takový zvláštní pocit, ne tady rodit nikdy nechci - po přečtení článku koukám, že na Bulovce gynekologickém oddělení to zřejmě opravdu nebude dobré. Mrzí mě přístup, kterým se k vám chovali - a přeji úspěch v dalším snažení, ať brzy se radujete z přírůstku a jste šťastná.
 לארה 
  • 

vymodlene deti? 

(14.7.2008 17:26:49)
zvlastni, jak lidi touzi po detech, ale neposkytnou jim to zakladni - RODINU. K cemu je vztah 2 lidi, kteri nemaji spolecne pravni zavazky? Jiste, dneska je to v mode, ale vemte si, jak to bude brat to dite, az vyroste. Maminka ma jiny prijmeni? A co?!
 Barbora 
  • 

Re: vymodlene deti? 

(15.8.2008 2:11:59)
Jenom kratce k Bulovce...byla jsem tam kdysi na infekcnim z uplne jineho duvodu nez co tu vsichni pisi, ale byla ta, jedna doktorka, ktera me naprosto odmitala poslat na neurologii,ikdyz jsem vedela, ze muj problem je neurologicky a ne prujmovy (dali me na prujmove oddeleni, ac jsem nemela prujem, pouze zavrate...).
Nicmene, to se stane, nechala jsem se propustit na reverz a odesla jsem do Motole...Kazdopadne na Bulovku bych uz asi taky nesla :-)

Kazdopadne presne tak, souhlasim...s predchozim prispevkem...
Take (nechci nikomu upirat bolest a hruzu z proziteho traumatu potratu, ktery jsem nikdy nezazila, par holek kolem sebe znam a vim, ze je to celkem bezne...a i kdyz vam to mozna muze znit krute, tak ja myslim, ze priroda vi casto nejlepe, co a jak a jakysi "prirozeny" vyber je nejlepsi - a rozhodne je podle me lepsi potratit, nez aby se vam narodilo postizene dite. To bych radeji zadne dite nemela.
Navic me az s podivem zarazilo pri procitani prispevku, kolik zen se tu zminilo (s problemy potratu), ze jsou pri tele...
Jelikoz se na vse snazim divat take z duchovniho pohledu, neni pro vas trochu zarazejici tolik podobnych indicii, vcetne te obezity...Co vam tim asi chce priroda rict? Nerikam, ze potraty se nedeji i jinym zenam, ale obezita ci nadvaha je velka zatez pro telo a tak se vam jiste snazi neco naznacit... Rekla bych, ze proste neni vase telo uplne vhodne pro donoseni zdraveho ditete...
Ackoli se vam to muze zdat krute, tak neco na tom bude...zamyslete se nad tim...

A proc prave vy? To je presne take dobra otazka..Jak je mozne, ze se takova vec stala zrovna vam, proc jste se do takove situace dostali?
Mozna by bylo na miste si jeste lepe radeji polozit otazku. Co mi tato situace mela rict, cim pro mne byla dulezita, co mam-mela jsem pochopit?
A kdzy se to stane opakovane...Jak je to mozne? Myslim, ze je to jakesi volani o pomoc ze strany vaseho tela a neco musi byt zanedbano...

A jak uz tu zaznel i jeden prispevek - proste nebyla treba zrovna vhodna doba pro novy zivot, nebylo by zdrave, nebo by s nim byly velke problemy, znamenalo by to velke problemy pro vas...To nikdo nemuze vedet.
Ovsem rozhodne bych se snazila za takovym zazitkem hledat vic, nez jen zoufale PROC...proste protoze, na to vam nikdo jiny neodpovi, jenom vy samy...

Kdyz potratila moje sestrenice-velice blizka a dobra kamaradka, byla z toho nestastna, protoze si dite s manzelem velice prali. Ovsem po potratu si priznala a uvedomila si, ze jeste teste pred otehotnenim i behem prvnich tydnu (kdy to jeste nevedela) hodne parila, kourila, pila dost alkoholu (byla takovy vecirkovy typ a to ji uz bylo 28, takze zadna pubertalni holka..). Proste najednou citila, ze by to miminko asi nebylo v poradku a ze je vlastne "dobre", ze se toto miminko nenarodilo.
Nyni ma zdravou krasnou 3 letou holcicku a je stastna a spokojena a vi, ze uz otehotnela klidna, vyrovnana, bez koureni a alkoholu a dite bude v poradku...

Tak se zkuste opravdu zamyslet nejen nad tim, proc jste se setkaly se spatnym pristupem personalu v nemocnici (ktery je opravdu nekdy naprosto otresny - viz zkusenost moji sestry), ovsem vsechno ma dve strany mince...
 Pavliiis 


Samovolný potrat 

(13.10.2008 9:41:21)
Já jsem zažila taky něco hroznýho.Potratila jsem ve 12 týdnu.Den před tím jsem byla normálně na kontrole na gyndě a vše o.k.Tak jsem měla radost a přítel taky,na UZ jsem viděla jak se mimi hejbe byl to užasnej pocit.
Druhý den jsem měla takový divný pocit v podbřišku ale člověk neví...myslela jsem si že se mi asi furt zvětšuje děloha.Pak to přešlo do slabých bolestí ale trpěla jsem zácpou tak jsem si myslela že mě bolej střeva a nijakm jsem se zatím neděsila,doktor mi přece řekl že je miminko v pořádku.Šla jsem spát,celou noc nic vše dobrý i přes den tak nějak v pohodě.A pak večer mi projela strašně ostrá bolest podbřiškem a to jsem už tušila že to asi nění normální.Začla jsem samozřejmě hned slabě krvácet a začli hrozné bolesti které zvětšovali.Okamžitě jsem se zbalila a přítel uplně vynervovaněj zavolal sanitku.V sanitce jsem nemohla ani normálně ležet kroutila jsem se tam v strašných bolestech.
V nemocnici mě doktor vyšetřil a řekl mi že hrdlo je zavřené že potrat určitě neprobíhá a na UZ byl plod živý.Řekl mi že mám nejspíš zánět moč.měchýře a to krvácení mám kvuli malinkatému hematonu.Prdli mě na pokoj dali mi kapačku,že mi pomuže na ty bolesti.Já jsem ale věděla že to není zánět močáku.Měla jsem ho tenkrát a takhle rozhodně nebolí.Kapačka na chvilku zabrala tak jsem na tu chvilku usla.Ale vzápětí bolesti se vraátili a ještě horší,zazvonila jsem na sestru a řekla jí to.A ona at se snažím usnout že to určitě přejde..nepřešlo!Kroutila jsem se tam do rána a brečela jak blázen,musím prý počkat do vizity.V šest hodin přišla jiná sestra že potřebujou moč kvuli tomu zánětu at se jdu vyčurat.No tak jo.To už jsem krvácela skousky sraženin,takže skumavky byli plné krve a to prý stoho takhle nic nezjistěj,takže až se mi bude chtít čurat že mě vycévkujou;((
 Majolenka 
  • 

citim s autorkou 

(4.11.2008 17:20:19)
ja Bulovku a jeji personal v porodnici budu si pamatovat do konce zivota,malem jsem neprisla o zdrave miminko kvuli lhostejnosti "odborniku".Melo by se opravdu trestat za takove chovani!!!!
 Cesmína 
  • 

Hrůza - neetický přístup ošetřujícího personálu 

(28.11.2008 11:05:59)
Tak jsem si přečetla Váš článek o Bulovce a je to opravdu strašné, horší než z hororu. Já jsem se včera vrátila z kyretáže v Brně (spontánní potrat v 7 tt) a zážitek z přístupu sester raději vytěsňuji, před kyretáží jsem byla 24 hodin bez vody (a jídla), infuzi jsem si "vyplakala" asi po 20 hodinách. V nemocnici mně přijali po samovolném potratu hned ráno, ale na kyretáž jsem se dostala v deset večer, bulela jsem jak želva a kdybych byla v "plné polní" a necítila se tak bezmocná a vyčerpaná, postavila bych sestry do latě, což jsem ale po celodenním čekání a dehydrataci neuměla. Pocit strašného vzteku a naprosté bezmoci, bolest hlavy a podbřišku, na což jsem dostala paralen 500 čípek a to jsem si ho musela vyběhat, neustále ze mně tekly chuchvalce...Doktoři (kteří ovšem neměli moc čas) byli ale skvělí, selhala lidskost ze strany sester. Ale když čtu Váš příspěvek, je to nesrovnatelně horší a velmi neetické!!! Velmi neetické. Je mi to moc líto, pokud bychom s tím mohly my - ženy, které si něčím takovým projdou, udělat, aspoň pro ty další...ale naše zdravotnictví se mění velmi těžko...Držím palec, aby příště bylo líp! Nevzdávejme se!! přeji Vám a i jiným hodně štěstí a síly a asertivity.

Cesmína
 Monča Brno 
  • 

Příběh první - Proč právě já? 

(12.10.2009 23:11:40)
Ahoj Radko vím jak ti je taky jsem si to prožila aprožívám je mi 27 let a teď mi přítel řekl že miminko má rád a chtěl by ale do dnešní kruté doby asi to nepujde ale snažíme se to nějak vyřešit uvidíme taky jsem baculka a my holky kreva mlíko to máme s otěhotněnim horší.A vím jak se citíš.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.