Názory k článku Příběh první - Proč právě já?

Chudák holka. Narazila jsi na hovado.
Je mi to líto, v takovém případě člověk potřebuje podporu, a ne tohle.

Tak jsem si přečetla Váš článek o Bulovce a je to opravdu strašné, horší než z hororu. Já jsem se včera vrátila z kyretáže v Brně (spontánní potrat v 7 tt) a zážitek z přístupu sester raději vytěsňuji, před kyretáží jsem byla 24 hodin bez vody (a jídla), infuzi jsem si "vyplakala" asi po 20 hodinách. V nemocnici mně přijali po samovolném potratu hned ráno, ale na kyretáž jsem se dostala v deset večer, bulela jsem jak želva a kdybych byla v "plné polní" a necítila se tak bezmocná a vyčerpaná, postavila bych sestry do latě, což jsem ale po celodenním čekání a dehydrataci neuměla. Pocit strašného vzteku a naprosté bezmoci, bolest hlavy a podbřišku, na což jsem dostala paralen 500 čípek a to jsem si ho musela vyběhat, neustále ze mně tekly chuchvalce...Doktoři (kteří ovšem neměli moc čas) byli ale skvělí, selhala lidskost ze strany sester. Ale když čtu Váš příspěvek, je to nesrovnatelně horší a velmi neetické!!! Velmi neetické. Je mi to moc líto, pokud bychom s tím mohly my - ženy, které si něčím takovým projdou, udělat, aspoň pro ty další...ale naše zdravotnictví se mění velmi těžko...Držím palec, aby příště bylo líp! Nevzdávejme se!! přeji Vám a i jiným hodně štěstí a síly a asertivity.

Cesmína

Já jsem zažila taky něco hroznýho.Potratila jsem ve 12 týdnu.Den před tím jsem byla normálně na kontrole na gyndě a vše o.k.Tak jsem měla radost a přítel taky,na UZ jsem viděla jak se mimi hejbe byl to užasnej pocit.
Druhý den jsem měla takový divný pocit v podbřišku ale člověk neví...myslela jsem si že se mi asi furt zvětšuje děloha.Pak to přešlo do slabých bolestí ale trpěla jsem zácpou tak jsem si myslela že mě bolej střeva a nijakm jsem se zatím neděsila,doktor mi přece řekl že je miminko v pořádku.Šla jsem spát,celou noc nic vše dobrý i přes den tak nějak v pohodě.A pak večer mi projela strašně ostrá bolest podbřiškem a to jsem už tušila že to asi nění normální.Začla jsem samozřejmě hned slabě krvácet a začli hrozné bolesti které zvětšovali.Okamžitě jsem se zbalila a přítel uplně vynervovaněj zavolal sanitku.V sanitce jsem nemohla ani normálně ležet kroutila jsem se tam v strašných bolestech.
V nemocnici mě doktor vyšetřil a řekl mi že hrdlo je zavřené že potrat určitě neprobíhá a na UZ byl plod živý.Řekl mi že mám nejspíš zánět moč.měchýře a to krvácení mám kvuli malinkatému hematonu.Prdli mě na pokoj dali mi kapačku,že mi pomuže na ty bolesti.Já jsem ale věděla že to není zánět močáku.Měla jsem ho tenkrát a takhle rozhodně nebolí.Kapačka na chvilku zabrala tak jsem na tu chvilku usla.Ale vzápětí bolesti se vraátili a ještě horší,zazvonila jsem na sestru a řekla jí to.A ona at se snažím usnout že to určitě přejde..nepřešlo!Kroutila jsem se tam do rána a brečela jak blázen,musím prý počkat do vizity.V šest hodin přišla jiná sestra že potřebujou moč kvuli tomu zánětu at se jdu vyčurat.No tak jo.To už jsem krvácela skousky sraženin,takže skumavky byli plné krve a to prý stoho takhle nic nezjistěj,takže až se mi bude chtít čurat že mě vycévkujou

Jenom kratce k Bulovce...byla jsem tam kdysi na infekcnim z uplne jineho duvodu nez co tu vsichni pisi, ale byla ta, jedna doktorka, ktera me naprosto odmitala poslat na neurologii,ikdyz jsem vedela, ze muj problem je neurologicky a ne prujmovy (dali me na prujmove oddeleni, ac jsem nemela prujem, pouze zavrate...).
Nicmene, to se stane, nechala jsem se propustit na reverz a odesla jsem do Motole...Kazdopadne na Bulovku bych uz asi taky nesla

Kazdopadne presne tak, souhlasim...s predchozim prispevkem...
Take (nechci nikomu upirat bolest a hruzu z proziteho traumatu potratu, ktery jsem nikdy nezazila, par holek kolem sebe znam a vim, ze je to celkem bezne...a i kdyz vam to mozna muze znit krute, tak ja myslim, ze priroda vi casto nejlepe, co a jak a jakysi "prirozeny" vyber je nejlepsi - a rozhodne je podle me lepsi potratit, nez aby se vam narodilo postizene dite. To bych radeji zadne dite nemela.
Navic me az s podivem zarazilo pri procitani prispevku, kolik zen se tu zminilo (s problemy potratu), ze jsou pri tele...
Jelikoz se na vse snazim divat take z duchovniho pohledu, neni pro vas trochu zarazejici tolik podobnych indicii, vcetne te obezity...Co vam tim asi chce priroda rict? Nerikam, ze potraty se nedeji i jinym zenam, ale obezita ci nadvaha je velka zatez pro telo a tak se vam jiste snazi neco naznacit... Rekla bych, ze proste neni vase telo uplne vhodne pro donoseni zdraveho ditete...
Ackoli se vam to muze zdat krute, tak neco na tom bude...zamyslete se nad tim...

A proc prave vy? To je presne take dobra otazka..Jak je mozne, ze se takova vec stala zrovna vam, proc jste se do takove situace dostali?
Mozna by bylo na miste si jeste lepe radeji polozit otazku. Co mi tato situace mela rict, cim pro mne byla dulezita, co mam-mela jsem pochopit?
A kdzy se to stane opakovane...Jak je to mozne? Myslim, ze je to jakesi volani o pomoc ze strany vaseho tela a neco musi byt zanedbano...

A jak uz tu zaznel i jeden prispevek - proste nebyla treba zrovna vhodna doba pro novy zivot, nebylo by zdrave, nebo by s nim byly velke problemy, znamenalo by to velke problemy pro vas...To nikdo nemuze vedet.
Ovsem rozhodne bych se snazila za takovym zazitkem hledat vic, nez jen zoufale PROC...proste protoze, na to vam nikdo jiny neodpovi, jenom vy samy...

Kdyz potratila moje sestrenice-velice blizka a dobra kamaradka, byla z toho nestastna, protoze si dite s manzelem velice prali. Ovsem po potratu si priznala a uvedomila si, ze jeste teste pred otehotnenim i behem prvnich tydnu (kdy to jeste nevedela) hodne parila, kourila, pila dost alkoholu (byla takovy vecirkovy typ a to ji uz bylo 28, takze zadna pubertalni holka..). Proste najednou citila, ze by to miminko asi nebylo v poradku a ze je vlastne "dobre", ze se toto miminko nenarodilo.
Nyni ma zdravou krasnou 3 letou holcicku a je stastna a spokojena a vi, ze uz otehotnela klidna, vyrovnana, bez koureni a alkoholu a dite bude v poradku...

Tak se zkuste opravdu zamyslet nejen nad tim, proc jste se setkaly se spatnym pristupem personalu v nemocnici (ktery je opravdu nekdy naprosto otresny - viz zkusenost moji sestry), ovsem vsechno ma dve strany mince...

Ptáčátko a Libíku, já tuhle větičku opravdu tak cítím, jiní třeba ne. O miminko jsem sice nikdy nepřišla, ale zažila jsem jiné ošklivé věci. Prostě bych použila spíš něco jako "proč se to stalo?", "proč jsem to musela zažít", ale to spojení "proč JÁ?" prostě přímo vybízí k doplnění "proč já a ne někdo jiný?". Tak to prostě vnímám.