| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč mě sesadili z trůnu?

 Celkem 40 názorů.
 Liška s banem :) 


Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(5.5.2008 10:16:06)
Zatím jsme ji testovali na malém bratránkovi a žárlila tedy hodně. Když jsem ho chovala, ani se na mě nepodívala. Zkoušíme ji více zafixovat na tatínka (protože po narození miminka na ni nebudu mít tolik času) a ve středu jde s námi na ultrazvuk. Bude to její první seznámení se sourozencem.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(5.5.2008 10:26:56)
Někdy děti překvapí i tím, jak vše báječně zvládnou, tak to bylo u nás - já jsem z toho měla obrovské obavy, protože Tereza na mě byla šíleným způsobem fixovaná, už můj pobyt v porodnici prozvracela z nervů, ale jakmile jsme si přivezli malou domů, hned se zapojila do provozu a Michalka byla jen a jen její. Nikdy nezapomenu, jak pyšná byla, když jsme jí malou (přes značné protesty babiček) v porodnici půjčili pochovat, byl to krásný okamžik.

PS: holky jsou od sebe 2 roky a 7měsíců, no a dneska se samozřejmě buď milují nebo rvou :-D
 Róza 
  • 

Re: Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(5.5.2008 10:34:04)
Nás to čeká v srpnu. Budou od sebe skoro přesně 3 roky. Po holčičce přijde chlapeček. Na mě dcera naopak fixovaná není vůbec, to spíš je teď strašně zamilovaná do tatínka. Já holt nejsem tak vzácná. Přesto jsem zvědavá, jak kloučka přijme. Trochu si slibuji, že ji ztráta trůnu a částečná ztráta mojí pozornosti jenom prospěje. Jen abych se ovšem nedivila, až pozná o čem to je :-(((.
 MSteflova 


Re: Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(5.5.2008 10:43:01)
Nás to čeká také v srpnu, také přijde po holčičce kluk, jen rozdíl bude dvouletý. Na bratranci, kterému je teď skoro 5 měsíců se už dostatečně vyřádila, je z něj unešená, maže mu prdelku a neustále ho pusinkuje. I když se také stalo, že mu jednu "vyťala", spíše převládá kladný pocit. Snad jí ta láska vydrží i pro bratříčka.
 petra 
  • 

Re: Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(5.5.2008 10:49:05)
nás to čeká v příjnu a děti od sebe budou 3 3/4 roku.
Dcerka už naštěstí spí sama ve velké posteli ve svém pokojíčku a chodí do školky, ale stejně nevím... Hraje si spíš se staršími dětmi, tak jsem docela zvědavá, jak miminko přijme. Ztím je pro ní taky "bohem" táta, máma je ta, co něco chce (třeba chodit spát, čistit zuby...), tak třeba jí taky začnu být vzácnější...Jinak slečna je poměrně hidně samostatná, tak se docela bojím, že se na mě začne ze žárlivosti fixovat... uvidím.
 Marci 
  • 

Re: Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(6.5.2008 8:11:31)
Moji kluci jsou od sebe 5 let a bylo to v pohodě. Starší si odbyl miminkovská léta bráchy v poslední třídě MŠ a důležitě chodil domů po o, aby mamince doma pomohl. Díky MD jsme bez problémů zvládli i první třídu.
Kamarádka má nyní dva kluky 6 let po sobě. Prvorozený nesl příchod bráchy hodně těžce. Je fakt, že 6 let se kolem něj točil svět a kamarádka si došla sama na záchod až když mu bylo 5 let. Pak přišel brácha, Vojtíšek šel na druhou kolej a v 6-ti letech se začal počůrávat a vyžadoval na noc dudlík jako brácha. Myslím, že první rok, pro ni byl noční můrou.
 Kačka+Miška+Eli+Anička 


Re: Nás to čeká v září a nevím nevím, jak to naše princezna (2 roky) ustojí. 

(6.5.2008 6:46:48)
U nás to proběhlo taky v pohodě :-D, Já jsem se bála, aby pro něho nebyl traumatizující pobyt v porodnici a chtěla jsem jít v ideálním případě domů, no nakonec jsme tam skejsly 7 týdnů (já, Eliška jen 6 ;), musela ven o 6 týdnů dřív kvůli mému vysokému TK) a Míša to vzal úplně skvěle, když pro nás s taťkou přijeli tak se hned ke mě hrnul.... :-D , ovšem tatínek mu ovšem celou dobu doma na TV pouštěl fotečky a videa co udělal v porodnici ;)
 Eli+3kluci 


žárlení jsem se moc bála 

(5.5.2008 10:27:49)
Mám dva syny s věkovým rozdílem 4 let. Měla jsem ze žárlivosti velký strach, již v době plánování druhého dítěte jsem se připravovala, všechny Ondrovy změny musely přijít před narozením - Ondra dostal velkou postel, začal chodit aspoň na dva dny v týdnu do tzv. malé školky (klub pro děti, které do klasické MŠ nechodí), aby si pak nepřipadal odstrčený, jako že ho dávám do školky, protože se nám narodilo nové mimi. Když jsem byla těhotná, chodil se mnou na ultrazvuk, prohlíželi jsme knížky, moc ho zajímalo, jak mimi roste. Do porodnice si pro nás přijeli s tátou oba dva. Od počátku jsem se stranila vět typu: Teď nemám čas, počkej, kojím apod. Doslova jsem kojila za pochodu, pokud to bylo nutné, nebo jsem situaci řešila tím, že jsem staršímu u kojení četla, nebo jsme hráli nějakou stolní hru. Pokud byl Ondra na Jendu moc divoký, dostali "vyhubováno" oba, aby neměl starší pocit, že je mladší nedotknutelný. Pokud jsem řekla někdy staršímu, aby chvíli počkal, že teď např. přebaluji, nezapomněla jsem to pak vrátit i mladšímu. Jeníkovi je už rok, a myslím, že jsme žárlení ustáli, i když to mnohdy nebylo jednoduché. Ale fakt je, že i větší věkový rozdíl na to má v našem případě kladný vliv, Ondra je chápavý a spousta věcí se mu už dá vysvětlit. Jednou se ale zeptal, proč jsme si pořídili ještě jednoho kluka? Nejdřív mě zarazil, ale nakonec jsem mu vysvětlila, že jestli to bude kluk nebo holka my neovlivníme a dodala jsem, že jsme chtěli, aby nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic. :-) ELI
 JitkaM 


taky se bojím-dopředu 

(5.5.2008 16:51:55)
Já se žárlení malého taky moc bojím a to dopředu - ještě nejsem podruhé těhotná, ale už to s manželem plánujeme, tak jsem si řekla, že nikdy není času dost a už teď si se synem (2roky) vyprávíme o miminkách, že se narodí a jak to s nimi potom je, že se o ně musíme hodně starat a tak... Někdy kýve, že jo, že mi bude pomáhat, někdy zase že ne, to je jasné, zatím asi moc netuší o čem vlastně mluvím, i když miminka v kočárku ho zajímají moc. Když máme ale na návštěvě malé mimčo a já si ho chovám, tak to je trága. Syn se opravdu mocně dožaduje mojí pozornosti, chce taky chovat, a vyžaduje abych miminko zase vrátila pryč tetě, přeci on je mámy a ne mimi. Tak jsem na to taky jednou zvědavá, ale říkám si, že třeba už ten 3letý rozdíl bude zase lepší, že už si to nechá líp vysvětlit a tak... No aspoň nějaká útěcha pro mě. A s těma změnama bych taky byla ráda, kdybychom všechno zvládli před tím, než mimi přijde, mám na to řekla bych úplně stejný názor, jak jste to popsala vy!
Říkám si, nakonec to stejně nějak bude muset dopadnout a já doufám, že co nejlépe ;)
 Róza 
  • 

příliš samostatné děti 

(5.5.2008 11:31:14)
Ráda bych se zeptala, jestli máte někdo zkušenosti s přijetím sourozence u samostatnějších dětí (rozuměj těch, kteří nejsou na rodiče fixováni). Změnilo se to? Bylo to jednodužší nebo naopak složitější?
 arsiela, 


Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 11:42:35)
Já mám mimčo 13 let od prvního,v první chvílu to byl děs běs,šílená scéna,jak jsme mu to mohli udělat.Ignoroval mě,cítil se poníženej,že ho máma ztrapnila,měla jsme zákaz chodit na rodičáky a podobně.Pak se všechno otočilo,když jeho spolužačka měla malou sestřičku,najednou se začal zajmat.Vybíral kočárek a podobně.
Ted je malému osm měsíců a starší bráška je chůva k pohledání,opravdu mě s malým nesmírně pomáhá.Je trpělivý i když prcek brečí tak houpe,skáče s ním na míči,podává co je třeba.Chodí s kočárkem.
Ale snažím se aby večer když mimčo usne byl čas jen an toho staršího,procházíme věci do školy,hledáme co potřebuje na netu,připravuju ho na přírodovědnou olimpiadu.Jednou měsičně svěříme mimčo tatínkovi a jedem an celý den někam na výlet,další víkend zas jede s tatínkem.
 Tea, Mates10/02, Anika11/04 


Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 12:01:51)
tak já s naším 25měsíčním rozdílem moc o příliš samostatném dítěti povídat nemůžu. Mates byl do začátku připravován ve stylu velkého bráchy a k Aničině smůle mu to vydrželo doteď :-D taky se neskutečně milujou nebo nesnáší.
Ale švagrová má starší dceru o 7let než dvojčata. Neteři musím k dobru přičíst obrovské plus že se přestala chovat jako fracek a začala brát i o 3roky mladšího Matěje. Rozhodně bych neřekla že žárlí před rodiči. Stala se z ní velká slečna a pečovatelka, ale je na ní strašně vidět že jí ten pocit jedinýho dítěte chybí. Vždycky byla samostatná, já sama a šla k babičkám, ale nijak extra. Teď je jak opuštěný štěnátko, tulí se kdy může s kým může. Nevidím ji každý den, ale je vidět že ty starší prostě potřebujou ten čas jenom s rodičema. Macek maximálně Aniku odstrčí když si čtem knížku, ale nezuří nechá ji jen nesmí překážet.:-)
 katka+katka 
  • 

Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 12:20:59)
Spolužačka ze základní školy má taky o 13 let mladšího sourozence. Vždycky byla hrozně nešťastná, protože rodiče o ní skutečně přehnaně pečovali (stále kde jsi, kam půjdeš, kdo na tebe bude dávat pozor, pozor, aby ses nezranila...). A pak jednoho dne přišla do třídy, pusu od ucha k ucha a říká - Máma je v tom. A školnice na to - Tak to se určitě těšíš na miminko. A kamáradka - Ne, těším se, že už budu mít klid:-)A pak ho taky skutečně měla, rodiče pečovali o mladšího sourozence a k ní se konečně začali chovat normálně
 Róza 
  • 

Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 12:42:29)
Hlavně by mě to zajímalo u 2,3 nebo 4-letých odstupů. 13-ti leté děti jsou podle mě úplně jinde.
 Káča+2 
  • 

Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 13:05:40)
Mám téměř tříletého chlapečka a téměř roční holčičku. Syn je přesně ten typ samostatného kluka, JÁ SÁM byla jeho asi nejčastější věta. Snažili jsme se před narozením dcery připravit všechny změny, které by mu pak mohly vadit: od mého šestého měsíce nebyl v kočárku, jen v krosně, bez plen, byl zvyklý na velkou postel a byl v ní rád, naštěstí:) Když se nám narodila Ema, "hrával" si chvílemi na miminko, takže jsem ho oblékala (do té doby jsem mu taky pomáhala, ale jen pomáhala, chtěl sám), krmila a pod. Tyto jeho stavy ale trvaly vždy jen krátce, nikdy jsem ho ale neodstrčila s tím, že už je veliký. Mám pocit, že se mu opět začíná vracet jeho "já sám", chce hodně pomáhat s dcerkou, což mě sice brzdí, ale na druhou stranu on se zase zabaví. Mám štěstí, moje děti se vzájemně milují (zatím:)
 Sima + 2 
  • 

Re: příliš samostatné děti 

(6.5.2008 7:19:33)
U nás je to stejné. Máme 2,5 letou a 1měsíční dceru a ta starší si občas hraje na miminko (lehne si na záda, třepe rukama a nohama a křičí), občas se chce povozit v kočárku nebo si vleze do malé postýlky a prohlíží si hračky. Žádné scény se u nás nekonají. Baruška Emičku miluje, chce při všem pomáhat a pokud se něco týká jí samé, důrazně pronese to své "SAMA". Od návratu z porodnice běžně říkám, že jdu kojit a že si může ke mě sednout a dívat se nebo si může hrát jak chce, ale ať chvíli nekřičí a neskáče po posteli. Jiná omezení jsme neurčili. Samozřejmě koriguju přehnaně vřelá obětí nebo pokusy samostatně přebalit, namazat, učesat, ..., ale nenadávám jí za to, jen důrazně řeknu, že to uděláme spolu a že může připravit plínu, kartáček, krém, peřinku, oblečení, ... (podle situace)
 Helča+3svišti 


Re: příliš samostatné děti 

(16.5.2008 19:56:58)
Mám v podstatě totéž doma - jen holka je starší 2r.+5m., kluk má 2měs. Dominiku jsme na příchod bráchy poctivě připravovali, je velká citlivka, takže jsme se snažili stihnout před porodem všechny důležité změny - přestala jsem jí kojit (hned jak jsem zjistila těhotenství), nemá plíny, má svou velkou postel, všude chodí pěšky... To všecho se povedlo, je myslím dost samostatná a v pohodě. Začala teĎ samozřejmě více vyžadovat naši asistenci u věcí, které dělala dřív už skoro sama - oblékání, jídlo... Beru to, že je to normální a čekám, kdy se to její "sama" zase vrátí - kdy to bylo u Vás?
Jen dudlík se nám nepodařilo odstranit, takže teď znovu dudlá i chvílema přes den (měla ho už jen na spaní) a brát jí ho teď nepovažuju za vhodné - myslím, že je toho na ní teď dost... Počkáme do 3 let, to už snad půjde...
 Betull 


Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 14:23:20)
tak my mame rozdil 21 mesicu, dve holcicky, mladsi se narodila v breznu a ta starsi to zvlada dobre, ze zacatku mi prislo, ze ji trvalo, nez vzala na vedomi, ze tu s nami bydli i miminko, myslim, ze kdyz mala spala, tak ta starsi na ni uplne zapomnela a pak zase byla jako trsku prekvapena, ze to tu miminko jeste mame... Jinak pohoda, jen se nam s manzelem zda, ze se chce mozna vice mazlit nez drive, coz samo neni zadny problem, obcas chce pochovat "jako miminko", vzdy vyhovime. Zadne jine zmeny nepozorujeme, neni na nikoho z nas fixovana, o malou se krasne stara, pomaha koupat atd. Krasne si taky od te doby hraje s panenkama, s miminkama, a rika jim, co slysi u nas a napodobuje snad vse, uz i koji:-)je to stasne roztomily, slyset vety: ty muj broucku, co te trapi...tak si povida s tema svyma miminkama;)
 arsiela, 


Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 14:49:47)
JJ jsou ptala jsi se na samostatné,tak jsme myslela,že chceš ty starší.Omlouvám se.
 Róza 
  • 

Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 15:11:03)
Právě že moje dcera je samosatná, někdy až moc. Ale myslím to v tom smyslu, že není mamánek, co brečí když mámu 5 minut nevidí ap. Stále jí ale v době narození sourozence budou jen 3 roky a chování má samozřejmě úměrné svému věku.
 Iva, dcera 3 roky a syn 3 měsíce 
  • 

Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 16:27:19)
Milá Rózo, my máme doma přesně odstup 3 roky. Dcera byla vždy vysazená spíš na tatínka (já jsem holt nebyla tak vzácná :) Na mimčo jsme ji připravovali, těšila se. Když jsem byla v porodnici prý si ani "nevzpomněla". Ze začátku doma dobrý dokonce i pomáhala a všechno ji zajímalo, ale postupně začala používat věty typu: Mami, polož ho a pojď si se mnou hrát apod. Brzy pochopila, že je na ni méně času a začala vyžadovat, abych s ní chodila na záchod, abych jí krmila a když jsem jí chtěla na noc sundat plínu (ano, stále je má, je to učůránek:) řekla mi, že brácha ji mít může a ona chce taky. Někdy se vzteká, že se na ní bráška nesmí ani dívat a někdy ho chce chovat a říká, že ho nikomu nedá... Někdy je v pohodě a někdy mi dělá při kojení naschvály.
Je ale pravda, že projevy nevole jsou naštěstí jen ústní, jinak na něj ošklivá není a nemá snahu mu ubližovat. Snažím se jim oběma věnovat, ale oba musí někdy počkat.
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


Re: rozdíl 29 měsíců, 2 kluci 

(5.5.2008 19:29:39)
ahoj,

mám 2 klučíky, rozdíl mezi nimi je 29 měsíců, tj. zhruba 2 a 1/2 roku. Starší byl na příchod sourozence připravován (chodil se mnou na ultrazvuky, ukazovali jsme mu fotky jeho jako miminka, knížky, časopisy - nejvíc ho bavilo patlání gelu na moje břicho). Byl tou dobou už docela samostatný - plenky jen na noc (od 2 a 1/4 roku), najedl se sám lžičkou a vidličkou, jen jsem mu pomáhala při dojídání. Kojit jsem přestala 2 měsíce před termínem porodu (vzal to statečně, prý že přenechá pitinky miminku) a od dvpu let spí ve svém pokojíku ve velké posteli. Je to ale divoch, a tak jsem měla velké obavy. Oprávněně. Zpočátku strašně žárlil, bála jsem se, aby malému něco neudělal. Jednou jsem miminko taktak stihla zvednou, skočil na něj na matraci. Tahal ho za nožky, když ho někdo držel v náručí, chtěl ho štípat do hlavičky ... Když jsem potřebovala malého položit, dávala jsem ho kvůli bezpečnosti do kočárku. Ne, že by na něj útočil neustále, ale občas jednal zkratovitě. Nejhorších bylo prvních 14 dnů, naštěstí se tu vystřídali prarodiče a pomáhali. S domácností i s mmiminkem, takže jsem se občaś mohl mít starší syn mámu "jen pro sebe". Občas mě odmítal, jindy naopak nechtěl nikoho jiného.
Situace se pozvolna zlepšovala, takže jsem si asi po 7 týdnech troufla na společné foto, když jsem je posadila vedle sebe na dosah (mimčo v lehátku). Pomáhal mi s přebalováním, podával plenky, staré nosil do koše, myl miminku nožičky, zajímalo ho, zda se miminko pokakalo nebo počůralo apod. Když jsme začali dávat malého pod hrazdičku, vysvětloval mu, jak si má hrát, nosí mu hračky, říká mu: "Neboj se, neplakej!", drndá s kočárkem ... Momentálně o něm mluví jako o "mimouš(k)ovi". Vypadá to, že ho přijal, ale vzhledem k jaho temperamentu jsem stále obezřetná. Do náruče bych mu ho určitě nedala.
Ještě když jsem byla v porodnici, návštěvy trvaly pět minut. Poté starší synek prohlásil, že ho to tam nebaví, a že raději půjde s dědou hrát hokej :-D

Iva
 rrradkah 


Re: příliš samostatné děti 

(14.5.2008 23:46:36)
My máme věkový rozdíl u dcer 20měsíců. Ač se to nezdá, tak ta starší, Hedvika, je na svůj věk velmi samostatná, umí se skoro celá oblíknout a obout, sama se nají i napije. Na mě byla hodně fixovaná asi do 15měsíců, pak z ničehonic řekla: "mami pá" a v klidu a bez řevu odešla s tatínkem na procházku a od té doby už jsem i já mohla v klidu jít např. na wc. Otěhotněla jsem, když jí nebyl ještě ani rok, plánovaně, a od těch cca 18m jsme jí začali na miminko intenzivně připravovat, když jsem nevěděla, co koupit, ukázala jsem jí to a ona vybrala. Roztřídily jsme spolu hračky a vybrali i kočárek, který ona sama vyzkoušela ve verzi sportáku. Zařídili jsme pokojíček a tomu říkali, že je to zatím jen její pokojíček, ale za rok tam bude bydlet i se ségrou, že tam, kde je ted skřín, bude další velká postel apod. Dneska je jí 25 měsíců a malé Patricii necelých 5 a pořád a ve všem na ní myslí. V obchodě nakupuje "ňami" i pro Patynku, ale říká že Patynka "nesmí toto, schováme" :-D. Kdykoliv Paty zapláče, hned k ní běží a dává dudlík nebo kometnuje svojí přítomnost. Obléká jí ponožky, češe vlásky, ve vaně "koupe" a pak maže krémíčkem. O tom, že venku vozí kočárek, ani mluvit nemusím. Žárlivost jsme snad překonali, ale je fakt, že díky tomu, že já jsem orvaná a vyřízená, protože každou volnou chvilku věnuju Hedvice, nikoliv sobě a odpočinku. O domácnost se starám až v noci a spím cca 4-5 hodin, ale stojí mi to za to a jsem ráda, že se holky zatím milujou, i když z toho asi mc velký rozum ještě nemají. Ale je radost je pozorovat, jak se Hedvika stará a Patynka se na ní vděčně usmívá a ošahává jí. :-D
 zuzkasim 


Re: příliš samostatné děti 

(5.5.2008 14:38:36)
Syn (teď 2 a 3/4 roku) je v rámci svých možností samostatný, není to velký mazel, ale u nikoho cizího jsme ho nikdy nenechali (nějak ani nebyla příležitost). Jsem vcelku racionální typ, takže jsme se ho na příchod miminka snažili připravit, když jsem chovala mimčo např. u sestřenice, tak docela žárlil, ale narození brášky mladšího o 2 roky a kousíček bral naprosto v pohodě. V porodnici ho chtěl pochovat, vozit v tom pojízdném vozíku, všechno ho zajímalo. Okamžitě si začal hrát na to, že kojí plyšáky (po pár měsících s tím přestal sám od sebe), hrál si, že je taky miminko a museli jsme jako cvičit nožičkama na prdíky, dávat na odbrknutí (to pak udělal šílený zvuk a všichni jsme se smáli)... Chápal to ale jenom jako hru na něco, co prostě denně viděl. Na nočník začal chodit nedlouho před narozením brášky a naštěstí ani v tomhle neudělal s příchodem miminka krok zpět. Spával v postýlce, mimiko v košíku, po 3 měsících předal postýlku bráškovi, zařídili jsme pokojíček (od začátku jsme zdůrazňovali, že je to pro oba, ale maličký si v něm bude hrát, až se to naučí) a dostal velkou postel. Hlavně se pořád těší, až bude bráška chodit, že si spolu budou kopat balónem, pořád mu vykládá, že bráška bude brankář. Jsem moc ráda, že to proběhlo tak hladce, ale je fakt, že já nikdy neskákala jen okolo něj, slova Počkej, Za chvíli, Teď to nepůjde atd. znal i dřív.
 Radka,Martin 11/05,Daniel 7/08 


I nás bude o jednu víc 

(5.5.2008 12:44:14)
Tak nás taky tahle změna čeká-už za 3 měsíce.Malýmu je 30 měsíců a zatím se na miminko těší.Všem na potkání říká,že maminka má v bříšku miminko,jak se bude jmenovat.Imaginárně si ho večer "vyndá z bříška" a uloží vedle sebe do velké postele.Nebo mu zpívá ukolébavku a vždycky mu nezapomene dát pusu a popřát dobrou noc.Tak snad máme dobře nakročeno,ale i tak se toho trošku bojím,jsem s malým převážně sama,tak nevím jak rozchodí,že se má o mámu taky dělit
 ivaxx 


Re: I nás bude o jednu víc 

(5.5.2008 13:10:31)
Mám děti od sebe 2 roky a 8 měsíců. Syna jsme na miminko připravovali, ale myslím, že pochopil co bude, až když jsme malou přinesli z porodnice. Největší krize nebyla po narození, to jsem to řešila už jak tu bylo uvedeno - při kojení číst a podobně, ale tak mezi rokem a rokem a půl když mu začala lézt do hraček. Obývák jsme přepažili v rohu dětskou rozebranou ohrádkou za kterou on měl své království a malá šmejdila kolem a hledala kudy by tam vlezla :o). Kolem jejího roku a půl si začali spolu hrát a teď je to dost pohoda - občas se perou, ale jinak se mají dost rádi. Moc nám i pomohlo, že syn šel do školky až když malé byly 2 a čtvrt. Do té doby se fakt sžili a nežárlí na sebe.
 Novotňásci 


Nás už to potkalo 

(5.5.2008 13:44:16)
A hned dvakrát.Když Filipovi bylo 17měsíců narodil se Vojtík.Filip to snášel kromě kojení dobře.Do nedávna jsem si to myslela.Nechce se se mnou mazlit a je to asi tím,že jsem neměla tolik času na mazlení v době kdy to potřeboval a také je to trochu i tím jak se k nám chovali v porodnici po jeho narození.Odnesli mi ho a přinesli až za 24h.Bez udání důvodu.
Ale jinak je to dvojka.drží při sobě,ale také se rvou.Nejhorší jsou ty jejich vymyšlené lumpárny.Filip s Vojtou vylezou na střechu traktoru.Když je vidím a houknu na ně,že si jako pro ně vylezu a bude mazec tak Filip sleze a uteče a chudáka Vojtu tam nechá,protože Vojta už neumí slézt.A nebo naopak.Vojta vleze do nějaké díry Filip za ním,ale Filip už neumí pozpátku vylézt a tak se tam nějak vymění Vojta uteče a Filipa musíme tahat my.

V lednu se jim narodila sestřička.Jsou to chůváci k pohledání.Mají jí moc rádi až jí musím před jejich péčí chránit.A Vojta ten žárlí.Pořád kňourá a pofňukává a vyžaduje pozornost větší než když byla ještě v bříšku.

Kluci jsou skorodvojčata a Katka je od Vojtíka o 3,5roku přesně.
Já nelituji i když mám s nimi práce nad hlavu a velký byt k tomu.
 SnowWhite 


A co odstup 5-6let? 

(5.5.2008 13:34:08)
Nás v září čeká též přírůstek. Ráda bych věděla, zda má někdo zkušenost s rozdílem 5 let? Starší je skoro 11, mladší bude šest za třičtvrtě roku..... Na sebe samozřejmě žárlí, tedy spíše ta mladší na starší. Ráda by jí ve všem dohnala, dělala stejné věci jako starší...apod. Teď se bojím, že sesazením z trůnu "mladšího mazla" bude dost trpět. Zatím se moc těší, ale kdo ví, co nás čeká
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: A co odstup 5-6let? 

(5.5.2008 14:06:04)
Z pohledu matky to neznám,jen z pohledu staršího dítěte (no jo, tenkrát v pravěku :-D).
Nejvíce mě tehdy mrzelo, že mamka byla týden s bráchou v porodnici, pak, že ho zabalila do mojí růžové deky (než pořídili tenkrát velice moderního Ferdu Mravence). Ale byla jsem ráda, že si mamka takové to mazlení odbyde s bráchou a já mám klid. Pak mi vadilo, že mi ho cpali s sebou ven, když povyrostl - to se přimlouvám za všechny starší sourozence, pokud si to sami nepřejí, nedělejte to.
ALE! Má to jedno velké ale - mám nejlepšího přítele na celý život, a to není málo a určitě to za to vše i stálo.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: A co odstup 5-6let? 

(5.5.2008 15:03:09)
já musela o 5 let mladšího bráchu vodit do školky... byl o děs běs. Myslím, že jsme se začali mít rádi a vyházet spolu až když mi bylo 14 a jemu 9 a dostala jsem svůj pokoj. Pak to byla už vcelku pohoda.
 Lenka, 2 děti 
  • 

Re: A co odstup 5-6let? 

(5.5.2008 21:03:11)
Máme děti o 5,5 roku, starší dceru. Byla a je strašně nadšená z bráchy. Myslím, že jsme jí dali ten nejlepší dárek :-). Má doma živou panenku :-). On je z ní taky nadšený, tak je většinou nechávám, ale když už ho moc tahá, tak zakročím. Někdy je to bohužel velice často "nech ho". I si spolu vyhrají, tak je to celkem fajn, starší se o sebe postará, teda většinou, jezdíme na kole, bruslíme, chodíme plavat, všechno, co se s dětmi s velmi malým odstupem dělat nedá. Jsem spokojená. Až tedy na to, že je starší moc rozmazlená :-(. TAkže až bude starší v opravdobé pubertě a mladší v dětské, tak se budu procházet ve velké zahradě a oni mě budou navštěvovat. Jen by mě zajímalo, jestli i pubertální dcera :-).
 M+4 
  • 

Re: A co odstup 5-6let? 

(5.5.2008 21:27:00)
Ahoj, naše první dvě dcerky jsou 3,5r od sebe. Starší již byla samostatná, chodila do školky(já do práce), spíš tatínkův mazel. Když byla sama, přestavovali jsme dům, byla zvyklá, že vždy nemůžeme běhat jenom kolem ní. Snažila jsem se jí věnovat, když malá spala. Proběhlo to v pohodě. Když jsme po 4,5l čekali dvojčata, měla jsem strach, jak holky vezmou můj dvouměsíční pobyt v nemocnici a pak dvě miminka najednou. Dopadlo to skvěle, byly moc smutné, když jsem nebyla doma, ale nikdy mě to nevyčetly, pochopily proč to muselo být, do miminek se hned zamilovaly. První rok jsme měli "trojvrstvou" domácnost(rodiče+holky+miminka). Myslím, že jim moc pomohlo, že už byly dvě. Od asi roku dvojčat jsou dvojčátka přesvědčena, že jsou s velkými holkami rovnoprávní a chtějí všechno, co mají holky, žárlí, když se mazlím se staršími. Nikdy jsem si nevšimla, že by velké holky žárlily na prcky, pouze na sebe navzájem. Naopak malí žárlí na ně i na sebe navzájem. M
 Dreza 


Re: A co odstup 5-6let? 

(6.5.2008 10:57:51)
Mám dva kluky od sebe 5 let. Starší byl docela samostatná jednotka, od roku sám v pokojíku, od 3 ve školce, po babičkách běžně. Jak se narodil Fil, trochu žárlil, ne že by mu ubližoval, to nikdy, ale měl pocit, že se malýmu věnuje příliš mnoho času a ne něj nezbývá nic. Když bylo Filovi 5 měsíců, přestěhovali jsme ho k Dávovi do pokoje, protože si to hrozně přál. U něj je to jak kdy, na jednu stranu je pyšnej, že ho Fíla tak hrozně miluje, že po něm všechno opakuje (už ho naučil i několik ne zrovna vhodných výrazů :)), ale zase tuhle mu cosi zničil, tak to zuří, i víc brečí. Pak začal hrát fotbal, trénuje to manžel, takže jsou spolu opravdu hodně času (na můj vkus až moc :)), takže ten pocit křivdy už nemívá.
 Pavla, Anetka leden/04 
  • 

rozdíl 5 let 

(5.5.2008 16:27:44)
Tak u nás bude s největší pravděpodobností taky rozdíl pěti až šesti let. Ale nějak se žárlení nebojím. Naše Anetka je velký mazel, ale už téměř rok nemluví o ničem jiném, než že chce sourozence. Pořád se vyptává, proč ještě nemáme, kdy budeme mít.... Je mi jí líto, všichni kolem ní totiž mají sourozence, jen ona je sama. No snad se nám už konečně zadaří a i já jí budu moct brzo říct, že bude mít sestřičku nebo brášku. Myslím, že u nás to žárlení nepřijde. Aspoň v to doufám!
 ali36 


Re: rozdíl 5 let 

(5.5.2008 20:28:55)
Tak u nás je rozdíl 7 let. Dcera byla docela rozmazlenec ( první vnouče, první dítě...)a pak se narodil syn.Od začátku se mnou chodila na ultrazvuky a také měla jen svůj pokoj. Ale jelikož byla odjakživa samostatná, tak nijak nežárlila.A nikdy syna nemusela hlídat a vozit ho v kočárku, když sama neprojevila zájem - zastávám názor, že dítě jsme chtěli my, ne dcera. Dneska jsou už větší, někdy se milujou, jindy si nadávají a řežou se. Snad i z tohoto vyrostou........:-)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


najlepsi kamarad je muj bracha.... 

(6.5.2008 7:27:12)
... tak presne touhle vetou nas nedavno uzemnil mladsi synek po prichodu ze skolky.
Deti mam brzy po sobe, s malym vekovym rozdilem. Ano, byla to "fuska" , ale stalo to za to.
Obcas se perou, ale vetsinou jsou partaci a kamaradi. Tak z 85% nejlepsi kamosi, zbylych 15% bych rekla chvilkove rvacky.. mozna, ze prehanim. Nekdy se poperou opravdu jen jednou tydne o nejakou hloupost.. tu zabavim a je klid.
Nejake zarleni jsem nepocitila nikdy. Starsi proste mladsiho prijal, jako by byl s nami odjakziva - coz je z meho pohledu super.
Ja mam segru o sedm let mladsi - obe jsme tedy z pohledu psychologu "jedinacci". Presto jsem pocitila jakesi ostrceni ze strany rodicu. Ale spis si to uvedomuji az ted. Vzpominam si na obdobi, kdy se mnou mamka chodila na prochazky a delala ruzne veci, pak prislo mimino, nedelo se nic - obcas mi soupli kocar. Ale pak uz mam v pameti jen litani venku s kamaradkama... ucila jsem se sama, do segry se cpali vedomosti.... ukoly sama, se segrou se muselo sedet.. po stredni na kolej, segra si porila podnajem az ve 24 letech. atp. ale jak rikam ted ZAPLATPANBUH za to , ze ji mam :-D i pres to vsechno, si uvedomuju fakt: je to moje krev, az mi na tehle planete nikdo nezustane, ona tady bude. Ale jak uz psali holky prede mnou, cesta k sobe byla dlouha, a rozumet jsme si zacali, az po me svatbe , tj. osm let nazpet.
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: najlepsi kamarad je muj bracha.... 

(6.5.2008 11:59:44)
Taky doufám, že to tak u nás bude taky!!! Zatím je mladší parťák moc malý ale i tak už za ním leze pod hrazdičku :-D. Jen je starší moc hrrr, takže musím zatím hlídat jako ostrýš, aby malému něco neudělal - ne úmyslně ale nevědomky!
Starší nežárlí, jen někdy zlobí když musím kojit, ale to se snaží na sebe hlavně upozrnit.
 Lizzie 


Když... 

(8.5.2008 13:02:13)
se narodil sourozenec, zvlášť poté, co povyrostl mě štvaly ty kecy ostatních typu: ,,ty musíš bejt rozumnější, seš větší, starší..". Sourozenec měl rozumu až dost, když se v pěti cíleně vztekal a provokoval, ovšem já měla bejt v klidu:-))
A co mě vytáčelo úplně nejvíc..ta snaha babičky, abych brala děcko s sebou..brr, naši naštěstí měli dost rozumu, že to nějak neprotlačovali ale stejně. I tak jsem si díky žalování, rozmazlenosti a celkové sebestřednosti mladší užila dost:-))
Snad jednou uzná jaká byla mrška..spousta mladších to v dospělosti tedy minimálně připustí.
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

na co nezapomenu... 

(9.5.2008 16:24:45)
Když jsem byla v porodnici s mladším, staršího hlídala moje mamka. Chodili za mnou (byla jsem tam jen 4 dny) a vše vypadalo idylicky. Pak jsme přijeli domů a babi přivezla staršího. No a on se rozhodl, že tam nebude, že pojede zase s babičkou k ní.Brečel, že se mu doma už nelíbí, že chce k babičce... nedalo se to zvládnout, opravdu spolu zase odjeli. Tvrdil jí, že je to doma "hnusný", že "není posekaná tráva".Neřekl, že mu vadí mimi.Přitom se na něj těšil. Asi jak mu to pak došlo naplno, viděl postýlku,mimčo kojení.. No srovnal se, další den už zůstal doma. Ale příjezd z porodnice jsem si tedy fakt představovala jinak. Jo a dneska spolu usínají a stýská se jim po obě vzájemně víc než po mámě, když jsou od sebe.....
 Beruska7 


Láska - neláska 

(3.2.2009 13:26:00)
Prosím o radu, nejspíš reaguji trochu pozdě, ale pro mě je aktualní. Dcerka 4.5 roku svou mladší sestru (5měsíců) určitě miluje.Ve všem mi pomáhá - při koupání,oblíkání,hraní...jenže to jsem s oběma holkama v místnosti i já. Jakmile si odběhnu třeba jen na WC, starší Verunka své chování změní - snaží se ji zvednout,schválně na ni křičí,dělá rámus hračkami,překrývá ji dekou i přes hlavičku a mohla bych pokračovat do nekonečna.Vím to protože jsem ji tajně pozorovala, abych věděla jak se k ní chová, když o mě neví. A já prostě nevím jak jí mám vysvětlit, že může Amálce ublížit. Skoušela jsem to po dobrém i po zlém ...

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.