Názory k článku Proč mě sesadili z trůnu?

Prosím o radu, nejspíš reaguji trochu pozdě, ale pro mě je aktualní. Dcerka 4.5 roku svou mladší sestru (5měsíců) určitě miluje.Ve všem mi pomáhá - při koupání,oblíkání,hraní...jenže to jsem s oběma holkama v místnosti i já. Jakmile si odběhnu třeba jen na WC, starší Verunka své chování změní - snaží se ji zvednout,schválně na ni křičí,dělá rámus hračkami,překrývá ji dekou i přes hlavičku a mohla bych pokračovat do nekonečna.Vím to protože jsem ji tajně pozorovala, abych věděla jak se k ní chová, když o mě neví. A já prostě nevím jak jí mám vysvětlit, že může Amálce ublížit. Skoušela jsem to po dobrém i po zlém ...

My máme věkový rozdíl u dcer 20měsíců. Ač se to nezdá, tak ta starší, Hedvika, je na svůj věk velmi samostatná, umí se skoro celá oblíknout a obout, sama se nají i napije. Na mě byla hodně fixovaná asi do 15měsíců, pak z ničehonic řekla: "mami pá" a v klidu a bez řevu odešla s tatínkem na procházku a od té doby už jsem i já mohla v klidu jít např. na wc. Otěhotněla jsem, když jí nebyl ještě ani rok, plánovaně, a od těch cca 18m jsme jí začali na miminko intenzivně připravovat, když jsem nevěděla, co koupit, ukázala jsem jí to a ona vybrala. Roztřídily jsme spolu hračky a vybrali i kočárek, který ona sama vyzkoušela ve verzi sportáku. Zařídili jsme pokojíček a tomu říkali, že je to zatím jen její pokojíček, ale za rok tam bude bydlet i se ségrou, že tam, kde je ted skřín, bude další velká postel apod. Dneska je jí 25 měsíců a malé Patricii necelých 5 a pořád a ve všem na ní myslí. V obchodě nakupuje "ňami" i pro Patynku, ale říká že Patynka "nesmí toto, schováme" . Kdykoliv Paty zapláče, hned k ní běží a dává dudlík nebo kometnuje svojí přítomnost. Obléká jí ponožky, češe vlásky, ve vaně "koupe" a pak maže krémíčkem. O tom, že venku vozí kočárek, ani mluvit nemusím. Žárlivost jsme snad překonali, ale je fakt, že díky tomu, že já jsem orvaná a vyřízená, protože každou volnou chvilku věnuju Hedvice, nikoliv sobě a odpočinku. O domácnost se starám až v noci a spím cca 4-5 hodin, ale stojí mi to za to a jsem ráda, že se holky zatím milujou, i když z toho asi mc velký rozum ještě nemají. Ale je radost je pozorovat, jak se Hedvika stará a Patynka se na ní vděčně usmívá a ošahává jí.

se narodil sourozenec, zvlášť poté, co povyrostl mě štvaly ty kecy ostatních typu: ,,ty musíš bejt rozumnější, seš větší, starší..". Sourozenec měl rozumu až dost, když se v pěti cíleně vztekal a provokoval, ovšem já měla bejt v klidu)
A co mě vytáčelo úplně nejvíc..ta snaha babičky, abych brala děcko s sebou..brr, naši naštěstí měli dost rozumu, že to nějak neprotlačovali ale stejně. I tak jsem si díky žalování, rozmazlenosti a celkové sebestřednosti mladší užila dost)
Snad jednou uzná jaká byla mrška..spousta mladších to v dospělosti tedy minimálně připustí.

Mám dva kluky od sebe 5 let. Starší byl docela samostatná jednotka, od roku sám v pokojíku, od 3 ve školce, po babičkách běžně. Jak se narodil Fil, trochu žárlil, ne že by mu ubližoval, to nikdy, ale měl pocit, že se malýmu věnuje příliš mnoho času a ne něj nezbývá nic. Když bylo Filovi 5 měsíců, přestěhovali jsme ho k Dávovi do pokoje, protože si to hrozně přál. U něj je to jak kdy, na jednu stranu je pyšnej, že ho Fíla tak hrozně miluje, že po něm všechno opakuje (už ho naučil i několik ne zrovna vhodných výrazů :)), ale zase tuhle mu cosi zničil, tak to zuří, i víc brečí. Pak začal hrát fotbal, trénuje to manžel, takže jsou spolu opravdu hodně času (na můj vkus až moc :)), takže ten pocit křivdy už nemívá.

... tak presne touhle vetou nas nedavno uzemnil mladsi synek po prichodu ze skolky.
Deti mam brzy po sobe, s malym vekovym rozdilem. Ano, byla to "fuska" , ale stalo to za to.
Obcas se perou, ale vetsinou jsou partaci a kamaradi. Tak z 85% nejlepsi kamosi, zbylych 15% bych rekla chvilkove rvacky.. mozna, ze prehanim. Nekdy se poperou opravdu jen jednou tydne o nejakou hloupost.. tu zabavim a je klid.
Nejake zarleni jsem nepocitila nikdy. Starsi proste mladsiho prijal, jako by byl s nami odjakziva - coz je z meho pohledu super.
Ja mam segru o sedm let mladsi - obe jsme tedy z pohledu psychologu "jedinacci". Presto jsem pocitila jakesi ostrceni ze strany rodicu. Ale spis si to uvedomuji az ted. Vzpominam si na obdobi, kdy se mnou mamka chodila na prochazky a delala ruzne veci, pak prislo mimino, nedelo se nic - obcas mi soupli kocar. Ale pak uz mam v pameti jen litani venku s kamaradkama... ucila jsem se sama, do segry se cpali vedomosti.... ukoly sama, se segrou se muselo sedet.. po stredni na kolej, segra si porila podnajem az ve 24 letech. atp. ale jak rikam ted ZAPLATPANBUH za to , ze ji mam i pres to vsechno, si uvedomuju fakt: je to moje krev, az mi na tehle planete nikdo nezustane, ona tady bude. Ale jak uz psali holky prede mnou, cesta k sobe byla dlouha, a rozumet jsme si zacali, az po me svatbe , tj. osm let nazpet.