| Róza | •
 |
(5.5.2008 11:31:14)
Ráda bych se zeptala, jestli máte někdo zkušenosti s přijetím sourozence u samostatnějších dětí (rozuměj těch, kteří nejsou na rodiče fixováni). Změnilo se to? Bylo to jednodužší nebo naopak složitější?
|
| arsiela, | 
|
(5.5.2008 11:42:35)
Já mám mimčo 13 let od prvního,v první chvílu to byl děs běs,šílená scéna,jak jsme mu to mohli udělat.Ignoroval mě,cítil se poníženej,že ho máma ztrapnila,měla jsme zákaz chodit na rodičáky a podobně.Pak se všechno otočilo,když jeho spolužačka měla malou sestřičku,najednou se začal zajmat.Vybíral kočárek a podobně.
Ted je malému osm měsíců a starší bráška je chůva k pohledání,opravdu mě s malým nesmírně pomáhá.Je trpělivý i když prcek brečí tak houpe,skáče s ním na míči,podává co je třeba.Chodí s kočárkem.
Ale snažím se aby večer když mimčo usne byl čas jen an toho staršího,procházíme věci do školy,hledáme co potřebuje na netu,připravuju ho na přírodovědnou olimpiadu.Jednou měsičně svěříme mimčo tatínkovi a jedem an celý den někam na výlet,další víkend zas jede s tatínkem.
|
| Tea, Mates10/02, Anika11/04 | 
|
(5.5.2008 12:01:51)
tak já s naším 25měsíčním rozdílem moc o příliš samostatném dítěti povídat nemůžu. Mates byl do začátku připravován ve stylu velkého bráchy a k Aničině smůle mu to vydrželo doteď  taky se neskutečně milujou nebo nesnáší.
Ale švagrová má starší dceru o 7let než dvojčata. Neteři musím k dobru přičíst obrovské plus že se přestala chovat jako fracek a začala brát i o 3roky mladšího Matěje. Rozhodně bych neřekla že žárlí před rodiči. Stala se z ní velká slečna a pečovatelka, ale je na ní strašně vidět že jí ten pocit jedinýho dítěte chybí. Vždycky byla samostatná, já sama a šla k babičkám, ale nijak extra. Teď je jak opuštěný štěnátko, tulí se kdy může s kým může. Nevidím ji každý den, ale je vidět že ty starší prostě potřebujou ten čas jenom s rodičema. Macek maximálně Aniku odstrčí když si čtem knížku, ale nezuří nechá ji jen nesmí překážet.
|
|
| katka+katka | •
|
(5.5.2008 12:20:59)
Spolužačka ze základní školy má taky o 13 let mladšího sourozence. Vždycky byla hrozně nešťastná, protože rodiče o ní skutečně přehnaně pečovali (stále kde jsi, kam půjdeš, kdo na tebe bude dávat pozor, pozor, aby ses nezranila...). A pak jednoho dne přišla do třídy, pusu od ucha k ucha a říká - Máma je v tom. A školnice na to - Tak to se určitě těšíš na miminko. A kamáradka - Ne, těším se, že už budu mít klidA pak ho taky skutečně měla, rodiče pečovali o mladšího sourozence a k ní se konečně začali chovat normálně
|
|
|
| Róza | •
|
(5.5.2008 12:42:29)
Hlavně by mě to zajímalo u 2,3 nebo 4-letých odstupů. 13-ti leté děti jsou podle mě úplně jinde.
|
| Káča+2 | •
|
(5.5.2008 13:05:40)
Mám téměř tříletého chlapečka a téměř roční holčičku. Syn je přesně ten typ samostatného kluka, JÁ SÁM byla jeho asi nejčastější věta. Snažili jsme se před narozením dcery připravit všechny změny, které by mu pak mohly vadit: od mého šestého měsíce nebyl v kočárku, jen v krosně, bez plen, byl zvyklý na velkou postel a byl v ní rád, naštěstí:) Když se nám narodila Ema, "hrával" si chvílemi na miminko, takže jsem ho oblékala (do té doby jsem mu taky pomáhala, ale jen pomáhala, chtěl sám), krmila a pod. Tyto jeho stavy ale trvaly vždy jen krátce, nikdy jsem ho ale neodstrčila s tím, že už je veliký. Mám pocit, že se mu opět začíná vracet jeho "já sám", chce hodně pomáhat s dcerkou, což mě sice brzdí, ale na druhou stranu on se zase zabaví. Mám štěstí, moje děti se vzájemně milují (zatím:)
|
| Sima + 2 | •
|
(6.5.2008 7:19:33)
U nás je to stejné. Máme 2,5 letou a 1měsíční dceru a ta starší si občas hraje na miminko (lehne si na záda, třepe rukama a nohama a křičí), občas se chce povozit v kočárku nebo si vleze do malé postýlky a prohlíží si hračky. Žádné scény se u nás nekonají. Baruška Emičku miluje, chce při všem pomáhat a pokud se něco týká jí samé, důrazně pronese to své "SAMA". Od návratu z porodnice běžně říkám, že jdu kojit a že si může ke mě sednout a dívat se nebo si může hrát jak chce, ale ať chvíli nekřičí a neskáče po posteli. Jiná omezení jsme neurčili. Samozřejmě koriguju přehnaně vřelá obětí nebo pokusy samostatně přebalit, namazat, učesat, ..., ale nenadávám jí za to, jen důrazně řeknu, že to uděláme spolu a že může připravit plínu, kartáček, krém, peřinku, oblečení, ... (podle situace)
|
|
| Helča+3svišti | 
|
(16.5.2008 19:56:58)
Mám v podstatě totéž doma - jen holka je starší 2r.+5m., kluk má 2měs. Dominiku jsme na příchod bráchy poctivě připravovali, je velká citlivka, takže jsme se snažili stihnout před porodem všechny důležité změny - přestala jsem jí kojit (hned jak jsem zjistila těhotenství), nemá plíny, má svou velkou postel, všude chodí pěšky... To všecho se povedlo, je myslím dost samostatná a v pohodě. Začala teĎ samozřejmě více vyžadovat naši asistenci u věcí, které dělala dřív už skoro sama - oblékání, jídlo... Beru to, že je to normální a čekám, kdy se to její "sama" zase vrátí - kdy to bylo u Vás?
Jen dudlík se nám nepodařilo odstranit, takže teď znovu dudlá i chvílema přes den (měla ho už jen na spaní) a brát jí ho teď nepovažuju za vhodné - myslím, že je toho na ní teď dost... Počkáme do 3 let, to už snad půjde...
|
|
|
| Betull |
|
(5.5.2008 14:23:20)
tak my mame rozdil 21 mesicu, dve holcicky, mladsi se narodila v breznu a ta starsi to zvlada dobre, ze zacatku mi prislo, ze ji trvalo, nez vzala na vedomi, ze tu s nami bydli i miminko, myslim, ze kdyz mala spala, tak ta starsi na ni uplne zapomnela a pak zase byla jako trsku prekvapena, ze to tu miminko jeste mame... Jinak pohoda, jen se nam s manzelem zda, ze se chce mozna vice mazlit nez drive, coz samo neni zadny problem, obcas chce pochovat "jako miminko", vzdy vyhovime. Zadne jine zmeny nepozorujeme, neni na nikoho z nas fixovana, o malou se krasne stara, pomaha koupat atd. Krasne si taky od te doby hraje s panenkama, s miminkama, a rika jim, co slysi u nas a napodobuje snad vse, uz i kojije to stasne roztomily, slyset vety: ty muj broucku, co te trapi...tak si povida s tema svyma miminkama
|
|
| arsiela, |
|
(5.5.2008 14:49:47)
JJ jsou ptala jsi se na samostatné,tak jsme myslela,že chceš ty starší.Omlouvám se.
|
| Róza | •
|
(5.5.2008 15:11:03)
Právě že moje dcera je samosatná, někdy až moc. Ale myslím to v tom smyslu, že není mamánek, co brečí když mámu 5 minut nevidí ap. Stále jí ale v době narození sourozence budou jen 3 roky a chování má samozřejmě úměrné svému věku.
|
| Iva, dcera 3 roky a syn 3 měsíce | •
|
(5.5.2008 16:27:19)
Milá Rózo, my máme doma přesně odstup 3 roky. Dcera byla vždy vysazená spíš na tatínka (já jsem holt nebyla tak vzácná :) Na mimčo jsme ji připravovali, těšila se. Když jsem byla v porodnici prý si ani "nevzpomněla". Ze začátku doma dobrý dokonce i pomáhala a všechno ji zajímalo, ale postupně začala používat věty typu: Mami, polož ho a pojď si se mnou hrát apod. Brzy pochopila, že je na ni méně času a začala vyžadovat, abych s ní chodila na záchod, abych jí krmila a když jsem jí chtěla na noc sundat plínu (ano, stále je má, je to učůránek:) řekla mi, že brácha ji mít může a ona chce taky. Někdy se vzteká, že se na ní bráška nesmí ani dívat a někdy ho chce chovat a říká, že ho nikomu nedá... Někdy je v pohodě a někdy mi dělá při kojení naschvály.
Je ale pravda, že projevy nevole jsou naštěstí jen ústní, jinak na něj ošklivá není a nemá snahu mu ubližovat. Snažím se jim oběma věnovat, ale oba musí někdy počkat.
|
|
|
|
| Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) | 
|
(5.5.2008 19:29:39)
ahoj,
mám 2 klučíky, rozdíl mezi nimi je 29 měsíců, tj. zhruba 2 a 1/2 roku. Starší byl na příchod sourozence připravován (chodil se mnou na ultrazvuky, ukazovali jsme mu fotky jeho jako miminka, knížky, časopisy - nejvíc ho bavilo patlání gelu na moje břicho). Byl tou dobou už docela samostatný - plenky jen na noc (od 2 a 1/4 roku), najedl se sám lžičkou a vidličkou, jen jsem mu pomáhala při dojídání. Kojit jsem přestala 2 měsíce před termínem porodu (vzal to statečně, prý že přenechá pitinky miminku) a od dvpu let spí ve svém pokojíku ve velké posteli. Je to ale divoch, a tak jsem měla velké obavy. Oprávněně. Zpočátku strašně žárlil, bála jsem se, aby malému něco neudělal. Jednou jsem miminko taktak stihla zvednou, skočil na něj na matraci. Tahal ho za nožky, když ho někdo držel v náručí, chtěl ho štípat do hlavičky ... Když jsem potřebovala malého položit, dávala jsem ho kvůli bezpečnosti do kočárku. Ne, že by na něj útočil neustále, ale občas jednal zkratovitě. Nejhorších bylo prvních 14 dnů, naštěstí se tu vystřídali prarodiče a pomáhali. S domácností i s mmiminkem, takže jsem se občaś mohl mít starší syn mámu "jen pro sebe". Občas mě odmítal, jindy naopak nechtěl nikoho jiného.
Situace se pozvolna zlepšovala, takže jsem si asi po 7 týdnech troufla na společné foto, když jsem je posadila vedle sebe na dosah (mimčo v lehátku). Pomáhal mi s přebalováním, podával plenky, staré nosil do koše, myl miminku nožičky, zajímalo ho, zda se miminko pokakalo nebo počůralo apod. Když jsme začali dávat malého pod hrazdičku, vysvětloval mu, jak si má hrát, nosí mu hračky, říká mu: "Neboj se, neplakej!", drndá s kočárkem ... Momentálně o něm mluví jako o "mimouš(k)ovi". Vypadá to, že ho přijal, ale vzhledem k jaho temperamentu jsem stále obezřetná. Do náruče bych mu ho určitě nedala.
Ještě když jsem byla v porodnici, návštěvy trvaly pět minut. Poté starší synek prohlásil, že ho to tam nebaví, a že raději půjde s dědou hrát hokej
Iva
|
|
| rrradkah | 
|
(14.5.2008 23:46:36)
My máme věkový rozdíl u dcer 20měsíců. Ač se to nezdá, tak ta starší, Hedvika, je na svůj věk velmi samostatná, umí se skoro celá oblíknout a obout, sama se nají i napije. Na mě byla hodně fixovaná asi do 15měsíců, pak z ničehonic řekla: "mami pá" a v klidu a bez řevu odešla s tatínkem na procházku a od té doby už jsem i já mohla v klidu jít např. na wc. Otěhotněla jsem, když jí nebyl ještě ani rok, plánovaně, a od těch cca 18m jsme jí začali na miminko intenzivně připravovat, když jsem nevěděla, co koupit, ukázala jsem jí to a ona vybrala. Roztřídily jsme spolu hračky a vybrali i kočárek, který ona sama vyzkoušela ve verzi sportáku. Zařídili jsme pokojíček a tomu říkali, že je to zatím jen její pokojíček, ale za rok tam bude bydlet i se ségrou, že tam, kde je ted skřín, bude další velká postel apod. Dneska je jí 25 měsíců a malé Patricii necelých 5 a pořád a ve všem na ní myslí. V obchodě nakupuje "ňami" i pro Patynku, ale říká že Patynka "nesmí toto, schováme" . Kdykoliv Paty zapláče, hned k ní běží a dává dudlík nebo kometnuje svojí přítomnost. Obléká jí ponožky, češe vlásky, ve vaně "koupe" a pak maže krémíčkem. O tom, že venku vozí kočárek, ani mluvit nemusím. Žárlivost jsme snad překonali, ale je fakt, že díky tomu, že já jsem orvaná a vyřízená, protože každou volnou chvilku věnuju Hedvice, nikoliv sobě a odpočinku. O domácnost se starám až v noci a spím cca 4-5 hodin, ale stojí mi to za to a jsem ráda, že se holky zatím milujou, i když z toho asi mc velký rozum ještě nemají. Ale je radost je pozorovat, jak se Hedvika stará a Patynka se na ní vděčně usmívá a ošahává jí.
|
|
|
| zuzkasim | 
|
(5.5.2008 14:38:36)
Syn (teď 2 a 3/4 roku) je v rámci svých možností samostatný, není to velký mazel, ale u nikoho cizího jsme ho nikdy nenechali (nějak ani nebyla příležitost). Jsem vcelku racionální typ, takže jsme se ho na příchod miminka snažili připravit, když jsem chovala mimčo např. u sestřenice, tak docela žárlil, ale narození brášky mladšího o 2 roky a kousíček bral naprosto v pohodě. V porodnici ho chtěl pochovat, vozit v tom pojízdném vozíku, všechno ho zajímalo. Okamžitě si začal hrát na to, že kojí plyšáky (po pár měsících s tím přestal sám od sebe), hrál si, že je taky miminko a museli jsme jako cvičit nožičkama na prdíky, dávat na odbrknutí (to pak udělal šílený zvuk a všichni jsme se smáli)... Chápal to ale jenom jako hru na něco, co prostě denně viděl. Na nočník začal chodit nedlouho před narozením brášky a naštěstí ani v tomhle neudělal s příchodem miminka krok zpět. Spával v postýlce, mimiko v košíku, po 3 měsících předal postýlku bráškovi, zařídili jsme pokojíček (od začátku jsme zdůrazňovali, že je to pro oba, ale maličký si v něm bude hrát, až se to naučí) a dostal velkou postel. Hlavně se pořád těší, až bude bráška chodit, že si spolu budou kopat balónem, pořád mu vykládá, že bráška bude brankář. Jsem moc ráda, že to proběhlo tak hladce, ale je fakt, že já nikdy neskákala jen okolo něj, slova Počkej, Za chvíli, Teď to nepůjde atd. znal i dřív.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)