| Jája (49 let, 1 dítě) | •
 |
(2.1.2008 8:58:44)
Taky jsme to doma měli. Asi v 6 týdnech si dítko vzpomnělo, večer úderem půl osmé žačalo řvát a nebylo k utišení. Uklidnilo se kolem 22.00 hodiny. Nepomohlo nic, napít, vyvětrat, pohladit, promluvit, přebalit, otočit na bříško, dítě prostě řvalo jak tur. Byli jsme z toho zoufalí. Za dva měsíce jako když utne a od té doby byl klid. Tenkrát (psal se rok 1984) nám říkali, že se to stává a že si dítě potřebuje roztáhnout plíce. Moje reakce byla, plíce ať si klidně roztahuje, to je jeho problém, ale ať si u toho neotvírá hubu.
PS: dítě bylo jak načasované, padla půl osmá večerní a dítko otevřelo hubu. Do deseti se vyřvalo a pak spalo skoro až do rána.
|
| Martina, 3 synové | •
|
(2.1.2008 9:07:28)
Náš nejstarší kluk řval tak, že zaléhaly uši. Začal na porodním sále a skončil asi v 7 letech. První rok řval 12 hodin denně a nešlo to ničím zastavit. Sosedi v paneláku si na to živě pamatují ještě dnes a to už je to 23 let. Další děti už byly docela hodné - tedy ve srovnání s tímto bylo hodné každé. divím se, že jsme to vůbec přežili.
Uřvancům zdar!
|
| marketaX |
|
(2.1.2008 11:09:36)
Naše dcera to měla taky jak načasované na hodinkách, teď je jí 5 týdnů a od takového 3.týdne okolo půl osmé, jako kdyby ji člověk zapnul, tak začala a skončila někdy kolem půlnoci; pak obvykle už spala dobře. Poslední týden - ač jsem si říkala, že to bude snad lepší, tak se to ještě zhoršilo, s menšími pauzami vydrží pořvávat celou noc. Vždycky tak hodinka klid, trochu spí, pak hodinka kroucení se a řvaní. Když spí, tak u mě v náručí. Zjistila jsem, že občas pomůže těsnější zavinutí. Jen se modlím, aby to trvalo pouze do toho 3., 4. měsíce jinak se z toho už zvencnu!
|
| táranka | 
|
(2.1.2008 14:09:27)
je to únavné a vyčerpávající(dcera 2,5 měsíce),nám pomohl šátek na nošení dětí,ten jsem zvolila poté co jsem vyzkoušela baby vak a nosítko chicco 0-1rok-(to je skvělé na rychlé připevnění ale naší malé v ní stále klimbala hlavička) s ním mám nejlepší zkušenost.má ovšem nevýhodu,jak v něm malá usne,nelze ji vyndat aniž by se vzbudila.skvěle mi to uvolnilo ruce,dá se s ním dělat sposta věcí,malá buď usne nebo pozoruje, včetně toho že hupnu i se spícím dítkem v šátku do postele a zkusím se taky trochu prospat:)Mimo jiné uvázat do šátku taky pomáhá na prdíky.Dále se nám osvědčilo pevné zavinutí(viz příspěvek tišící metoda,knížka nejen poradí ale i objasní proč může dítko ječet)a houpání na míči.pak také doporučuju články od bellany zde na rodině,nejen že nás s manželem povzbudily(že u nás to tak strašný není)ale taky pobavily.fakt jsem se od srdce zasmála.Držím palce,u nás se to začíná lepšit.
|
| sojka+07+09 | 
|
(5.1.2008 13:21:51)
zdravím maminky všech uplakánků. Naše holčička řvala strašně, už v porodnici si toho všimli lékaři a prohlásili, že je zvýšeně dráždivá. Mnoho měsíců se nedovedla sama uklidnit a jakmile byla unavená a chtěla spinkat, tak prořvala mnoho hodin. Byla jsem hodně frustovaná a vyčítala jsem si to, navíc jsem totiž měla poporodní depresi a tak jsem se bála, jaký to mělo na moje sluníčko vliv. Když neplakala, tak byla ale velice spokojená. Časem jsem si prostě řekla, že asi dělám všechno správně když je mimo pláč tak spokojená.Špatně opečovávané děti by plakaly pořád. a teď je jí devět měsíců. Už měsíc krásně spinká, usíná během chvilky a spí v noci 10 hodin. Je šťastná a veselá, všichni o ní říkají, že je to neobyčejně pohodové dítě. Dokáže se nádherně soustředit na hru, mazlí se a vůbec je prostě skvělá. Trvalo to ale déle, než by jakýkoliv lékař řekl. Některým dětem prostě trvá vyzrávání nezralé CNS déle. Tak se s vámi chci podělit o to, co jsem já klinická psycholožka a hlavně neurotická matka dělala:
- nikdy jsem nenechala dítě vyřvat, brala jsem pláč jako něco, čím mi dítě říká, že něco chce. Nebylo to pro mě vydírání, ale touha po kontaktu a bezpečí. Dávala jsem jí tedy všemožně najevo, že jsem tu, kdykoliv chce. A maminky kupodivu, nestala se z ní "manipulativní bestie" jak by mnohé babičky řekly
- nejvíc pomáhalo skákání na míči, často u televize. Potřebovala totiž odvést pozornost jinam
- skvělé bylo balení do šátku, baby vaku, zavinovačky. Šátek na nás funguje dodnes.
-rytmické skákání na míči, s monotónní úkolébavkou
-uspávám dodnes dítě až když je ospalé a chce spát, nikoliv ve stejnou hodinu, také nejdu spát, když nejsem unavená
- večer mám na dítě čas, pracuji přes den, večer musí být ve znamení postupného uklidňování a pohody
- známé a bezpečné věci před spaním: koupel, masáž, zpívání, houpání a mazlení
- rektální rourka, nebo teploměr na prdíky, masáž bříška, teplý obklad na bříško
- mlíčko před spaním
To je asi tak v kostce vše. Ati z vás kdo nevěří, že by se to mohlo zlepšit, nezoufejte. Jednou to přijde.
-spaní v posteli s rodiči (vždy s námi spala o několik hodin déle než sama v postýlce)
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(5.1.2008 18:47:03)
Já celkem věřím, že na tvoji holčičku toto mohlo platit - ale na druhou stranu, jak by ses s tím vypořádala, kdyby to uplakané dítě bylo až druhé na řadě - nenechala bys plakat to miminko nebo to druhé dítko, které taky maminku potřebuje? Ono to není tak černobílé, jak to vypadá, ačkoliv to zní dobře, možná to ve všech domácnostech nepůjde uplatnit.
Jediné, s čím tedy já se svými zkušenostmi (zcela obyčejnými, matky dvou dětí) nesouhlasím, je uspávání ve chvíli, kdy se dítku chce - my máme režim nastavený tak jako vy - přesný sled (večeře, koupání, čtení pohádky), ale vždy ve stejnou dobu. Holky i tak usínají krásně a i mi to vyhovuje, po celodenním kolotoči čekat, až se jim bude chtít spát - no to bych se taky mohla zbláznit.
|
| sojka+07+09 |
|
(5.1.2008 18:52:57)
No to je jasný, já mám jenom jedno dítě a proto si to můžu dovolit. Opravdu nevím, jak bych to zvládala se dvěma dětmi. Až budu mít dvě, tak budu asi muset vymyslet něco jiného.
|
| Neslysici petra a dve slysici deti | •
|
(8.1.2008 0:55:44)
Kdyz budete mit druhe dite, urcite to v pohode zvladnete. Mate uz pohodovou holcicku,takze nebude urcite problem.
Ja jsem se s prvnim miminkem zachazela stejnym zpusobem jako vy (noseni v satku, spolecne spani...)a kdyz se mi narodilo druhe miminko,tak moje skvela ctyrleta dcerka pochopila,ze uz ji nemuzu uspavat a klidne sla sama spat. Nezarli na bratricka, miluje ho. V nejhorsim pripade budete uspavat dve deti, to neni tak tezke. Kdyz se dcerka chce obcas mazlit, tak uspavam obe deti a je nam tak krasne.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(8.1.2008 7:36:37)
Rozdíl 4 let je asi na tohle dostačující, ale já třeba jsem chtěla mezi dětmi menší rozdíl, už z toho důvodu, že nechci být tak dlouho doma - a co vysvětlíte 4-letému dítěti, 2-letému nevysvětlíte určitě.
Já to nevztahuju na naši rodinu, moje děti nebyli citlivější ani problémové - bojovali jsme jen se zdravotními problémy malé a byla jsem vyšťavená, a to normálně v noci spala, přes den pohodové úsměvné dítko - jen jsem chtěla říct, že ty situace tu prostě jsou.
|
| petra 2 deti | •
|
(9.1.2008 22:22:47)
To je v poradku. Moje dcerka byla taky pohodova, hned po narozeni se v noci budila jen jednou, spala sama v postylce. Byla uplne v pohode. Kdyz ji byly dva ci tri mesice, jsem potkala kamaradku, ktera mela 4 deti (rozdil mezi nimi byl jeden ci dva roky). A ta mi vysvetlila, proc je lepsi nosit miminka v satku a s nimi spat. Je to velmi zdrave, zacina se o tom hodne psat, ted byla vydana nova knizka, ktera se jmenuje: Ztracene stesti pro sebe i pro nase deti.
Nic se nedeje. Tato metoda velmi pomaha plactivym detem.
|
|
| Šárka, 2 kluci | •
|
(15.3.2010 9:27:52)
To je pravda, já mám třeba děti rok a čtvrt od sebe a je to masakr. Oba mají podobné potřeby a mě nezbývá nic jiného než jednoho nechat řvát. Starší kluk je naštěstí hodný ale ten malý, to je přesně takový řvoun jak se píše v článku. Nosit v šátku zkouším, ale už mu bude 6 měsíců a doteď si na to nezvykl, dere se ven a řve ještě víc než když ho položím :D Mám taky nosítko, to mu celkem nevadí, ale mě z toho ukrutně bolí záda, takže občas ho prostě musím nechat ležet a poslouchat řev. Nedá se nic dělat, uvařit se musí, uklidit a vyprát taky :) A staršímu synovi nočník nic neříká, takže i ho přebaluju a krmím, no prostě není čas chovat a skákat na míči u telky. Opravdu je to něco úplně jiného než pouze s jedním dítětem. Ale, vždycky si říkám, jak to asi mají ti co mají dvoujčata? Těžko obě nosí v šátku, a když se jedno přebaluje, druhé holt řve... Tak to prostě je, rodič se musí naučit přestat si ten pláč brát tak k srdci, protože jinak je to na Chocholouška!
Vím že píšu s dvouletým zpožděním, ale stejně :D
|
|
|
|
|
| adriM+M+N | 
|
(5.1.2008 22:25:12)
Souhlasím v uspávání v pravidelném čase - mám takový e-mail který se jmenuje - Každé dítě se umí naučit spát a vyřešil nám problém se spaním - je tam podmínka když špatně spí v noci- nechávat spát méně přes den, v pravidelných časech a nedávat spát 4-5 hodin před večerem a tohle u nás platí a začali jsme spát krásně..Ale to je jen v kostce,jinak bych také dítě nemohla nechat vyřvat,protože na to nemám srdce:-)
|
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(2.1.2008 15:25:15)
My to taky měli, tak od 1. týdne do 2,5 měsíce. Bylo to přesně načasované (19:55 - 22:00) :-) a nefungovalo nic. Teda jedině tak na 10 minut zabralo vzít do náruče, říkat básničku "Tiše tiše ježek spí." a hodně u toho dupat. Jakmile se nedupalo nebo se neříkala básnička, nefungovalo to :-). Bylo to přesně jako v článku, bez zjevné příčiny a pak cca ve 2,5 měsících to přestalo, jako když utne. Bylo to o nervy, ještě že to máme za sebou. A jak jsem záviděla ostatním maminkám, jejichž děťátka téměř nebrečely a jenom spaly...
|
| Kočanská |
|
(2.1.2008 22:54:51)
Hezky jste napsala, jak jste záviděla maminkám, jejichž dítka krásně spinkala. Naše dítko bylo to spinkající.
Já jsem ale byla ze začátku naprosto zmatená. Očekávala jsem, že si z porodnice přivezu řvoucí uzlíček, ke kterému budu muset pořád běhat ve dne v noci. A ono to jen "žralo" a "chrnělo". Já se bála, jestli je vůbec v pořádku, že se nijak moc neprojevuje. Pořád jsem si říkala, že to není normální. Ze začátku jsem se chodila pořád dívat, jestli vůbec dýchá.
Jinak mám také zkušenost "trpících sousedů" - i když musím konstatovat, že nám to zas tak nevadilo, protože jsme měli naše sousedy i přesto rádi. jejich dítko začalo ječet den co den v 18.00 a skončilo ve 22.00. Sousedka občas přiběhla na 10 minut na kafe, naprosto vyřízená a jen skučela "já se z toho zblázním, já se z toho zblázním". Asi Vás nepotěším, protože se opravdu o několik let později trochu zbláznila - ale kdo z nás je normální, že?
|
| Maja | •
|
(3.1.2008 10:17:35)
To s tou hodinou pláče denně nemusí být pravda. Náš prcek nebrečel a ani nespal. Prostě celý den koukal, jedl a vypadal strašně spokojeně. Když něco chtěl, tak udělal takové "he he" a čekal, co bude. Spal tak 3krát dvacet minut během dne a v noci s občasnou přestávkou na jídlo. Taky jsem měla strach, že není normální, ale je. :-)
|
|
| Linda | •
|
(3.1.2008 17:00:21)
No jo, holt každé dítě je jiné...To jste musela mít pohodičku :-).
Ne že by mě dětský pláč nějak zaskočil, ale jakožto nezkušená matka jsem si naivně myslela, že když se dítě vezme do náručí, že se dá ukonejšit (pokud není nemocné). Ani i většina článků, které jsem četla, byla ve smyslu: vyjděte plačícímu miminku vstříc, neignorujte jeho pláč...z toho pro mě logicky vyplývalo, že když dítě pochovám, uleví se mu a brečet přestane. Až tento článek potvrdil naši zkušenost, že holt existují mimina, která - ač zdravá - prostě brečet NEPŘESTANOU, i kdyby se člověk stavěl na hlavu.
|
| Ufonka | 
|
(5.1.2008 13:48:45)
Mám naprosto stejnou zkušenost. Naše první dcerka byla co se týkalo pláče a spaní příšerná. Byla ze mne chodící mrtvola. Doma vydržela spinkat i coby jako novorozenec a malý kojeneček max 20 minut. To jsem se stihla tak najíst a opláchnout nádobí. Pak následoval spurt do kočárku a nekonečné procházky s kočárkem přerušované pauzami na kojení. Nechat ji vyřvat absolutně nefungovalo. Moje mamka mě pořád tlačila, ať to zkusíme. Tak jsem jim to jednou předvedla na návštěvě a táta mě po hodině a půl seřval, že už toho má dost :-)) (a to jsem ji chodila střídavě chovat a pohupovat na míči) Po čtvrtém měsíci to přestalo. A taky nám super fungoval gymnastický míč. Teď s druhou dcerkou mám o mnohem lepší zkušenost. Ta je oproti Ele spavá. Ve svých deseti týdnech vydrží přes den bdít max hodinu a půl po jídle, ale spíš jen hodinu. Dopoledne a přes den si usne sama. Problém ale nastává navečer a po koupání.... I když je na ní vidět, že by spinkala, neusne a pláče. A kolikrát ji nechám trochu poplakat, pak ji vezmu do náruče a v tu ránu spinká. Ale po pár minutách se budí. Začne hlasitě křičet a kroutit se a prdět. Takže jsme s manželem rezignovali a bereme si ji k televizi. A ona je naprosto spokojená. Problém je, že natvrdo usíná dost pozdě mezi 23 a 24 hodinou. To už jsem fakt hotová, protože ráno vstávám v šest do školky. Pozitivní ale je, že během spánku nekrmím, neboť malá vydrží až do rána a někdy ji i budím, abychom tu školku vůbec stihli :-)) Takže věřím tomu, že pláč a nespavost zase ustoupí a bude nám všem fajn.
|
| Zuzana, 2 vnoučata | •
|
(7.1.2008 8:56:26)
Tohle vše jsem zažila nejen s dcerou, ale i s vnučkou a s vnukem... pouze můj syn spal od krmení ke krmení... dcera takhle šíleně brečela celé dny téměř 6 měsíců. Bylo to ale evidentně od bolavého bříška, měla prdíky, byla neustále nafouklá, bříško měla jako žába, pomáhalo trochu chování a přimáčknutí k tělu,kdy se prdíky uvolňovaly, nejhorší pro ni bylo ležení na zádech, to se napínala a brečela, až modrala. Nechat ji "vyřvat" vůbec nefungovalo, neměla jsem na to srdce, protože mi bylo jasné, že nebrečí jen tak, že by mě "trénovala", naopak bylo mi jí hrozně líto, když tak plakala - protože byly i světlé okamžiky, kdy jí bolest povolila - a pak to bylo nejroztomilejší dítě v širokém okolí, které se už od 2 měsíců smálo na každou tvář, která se nad ni naklonila, třeba i úplně cizí lidi, kteří na ní šišlali do kočárku..dcera švagrové byla o rok starší a ta spala po nakrmení do dalšího krmení, do věku několika měsíců snad spala pořád a švagrová se divila, že nestíhám domácnost...chodila jsem a uklízela a vařila s miminem na boku...škoda, že tehdy nebyly šátky! A něco podobného se opakovalo po téměř 30 letech s vnučkou a posléze s vnukem. Jedině můj syn spal dobře, ale bylo to nejspíš tím, že jsem ho odstavila v 6 týdnech, neboť jsem usoudila, že dcera brečela po mém mléce. A skutečně to vypadalo,že jsem měla pravdu, neboť jakmile jsem ho s těžkým srdcem odstavila, začal spát a spal a spal spokojeně celé dny. Moje vnoučata byla obě kojená zhruba do 10 měs. a také prakticky po celou dobu kojení plakala.. není to asi vždy pravidlem, někdy naopak prý děti pláčou po umělé stravě, ale v mém i dceřině případě to prostě bylo takhle. Jednou jsem jela s dcerou, synem a první holčičkou dcery na týdenní dovolenou, bydleli jsme na Horské Kvildě v penzionu a celý týden každý večer brečela tak, že sousedi nás snad museli nenávidět...to jí bylo 6 měsíců. A ráno se pak vesele na všechny v jídelně smála. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme si koupili špunty do uší, aby se aspoň střídavě někdo vyspal... nezapomenu na pohled magistry v lékárně, když jsme tam vešli - my tři dospělí - syn nesl vnučku "na koníčku" a já jsem řekla: dejte mi prosím troje špunty do uší....Ale říkala jsem si: kdybyste to zažila, tak byste tak nekoukala...
|
|
|
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(2.1.2008 16:15:08)
Jájo můj 9letý dělal to samé jen s rozdílem 17-21hodiny.... ječel a nebyl k utišení 3 měsíce...skoro jsem na to zapomněla.... po tom co to druhý syn nedělal vůbec....DAn vůbec míň brečel než Luk
|
|
| Zdenda+Tes 2/04+Zuzi 11/06 | 
|
(4.1.2008 10:38:29)
Moje první dcera probrečela první rok života. Naštěstí aspoň v noci spala (když nepočítám večerní záchvaty pláče od 7 do 9),tak se to přes den pak dalo vydržet,i když to bylo psychicky dost náročné. Když nespala-řvala. Ale opakující se otázky a komentáře typu "Není jí něco?" a "To není normální" mně vytáčely do nepříčetna. Navíc všichni považovali za nutné mi sdělit,jak jejich děti jenom papali a spinkali a koukali a vůbec neplakali... Hmmm...jak povzbuzující! No nějak jsme to přežili a za odměnu se nám narodila druhá dcera,která jen papala,spinkala a vůbec neplakala ;+) Teď jsou to obě naše zlatíčka :c)))
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)