| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

 Celkem 185 názorů.
 kveta19 


moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 9:21:32)
Poprve-manzel byl schopen v jakoukoliv denni ci nocni dobu pro me sehnat cokoliv-pres jahody,az po parfem,ktery mi zavonel.Jsem rozumna zena a nikam jsem ho nehnala,po celodenni praci toho ma dost :-)
Ted podruhe-manzel dela co mi na ocich vidi,shanel na nasem malem meste zazvorova lizatka,proste si ho nemuzu vynachvalit.Jen se mu snazim naznacit,ze jsem tehotna,ale ne nemocna.Pomalu si sama nemuzu zvednout ani flasku s pitim :-))))
Ovsem lepsi pozorny muz,nez chlap,co necha zenu tahat se s nakupama :-((,i to obcas vidim.Chlapek jde metr pred zenou,cigarko,ruku v kapse a ona za nim vlaje s taskama z marketu.:-((
 Veru+2 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 9:51:26)
Tak můj manžel prožíval těhotenství asi stejně jako manžel autorky.Ikdyž mu možná trochu křivdím.Sem tam se s bříškem pomazlil,ale nakupování a listování se mnou v knížkách,to se moc nedělo.On je totiž ten typ,co moc o svých emocích nemluví.On vždycky tvrdí,že to prožívá vnitřně.Ale nejvíc dojatý byl u porodu a pak ještě když jsme spolu byli na ultrazvuku-to poprvé viděl své miminko.A teď by se pro malého rozkrájel:-))))
 Bob the Ghost 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 10:06:33)
Nino,
ono ti možná připadá důležitější donekonečna řešit barvičky dupaček, než zjistit, zda dostanu kočár do auta a jestli budu moct nabít chůvičku,
jenže objektivně to tak není.

Tvůj muž mi připadá docela normální - tvoje nároky nikoli.
 fisperanda 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 10:18:48)
Já si myslím, že je důležitý smířit se s tím, že ženy a muži jsou úplně jiný živočišný druhy. nemůžu od manžela čekat, že bude pročítat články o těhotenství a rozplývat se nad dupačkama. Stejně tak on nepochopí, že bych si vybrala auto podle barvy a né podle technických parametrů :o)
To ale vůbec není důležitý. Důležitý je, jak se chlap staví k věcem, který se od něho čekají, jestli umí být praktický. Já jsem po manželovi nechtěla, aby mi hladil břicho a mluvil na dítě, buď chtěl a nebo ne, jeho věc. Ale bylo pro mě důležitý, aby byl u porodu, a to byl, a překvapilo mě, jak praktický dokázal být a všechno obstaral. Vím, že se na něho můžu spolehnout, že když týden doma nebudu, tak se o dcerku skvěle postará, a to je důležitější než aby mluvil o svých pocitech, který k nám chová.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 11:13:38)
No vidíš, a na mne zase kouká jako na blázna můj syn (tudíž budoucí muž), když mu nadšeně vyprávím o technických parametrech auta, protože ho to vůbec nezajímá a radši si prohlíží encyklopedii savců. :o)))
To není zas tak úplně o pohlaví, ale o nátuře. Navíc si myslím - díky svým empirickým zkušenostem - že dost těchto "prvků" ovlivňuje výchova. Mne nikdo do holčičího chování netlačil, s dědou jsme lezli po stromech, se strejdou si četli Svět motorů, protože to mně bavilo, zatímco panenky ne. :o)
A i když jsem sama měla takhle liberální výchovu, taky mne zamrzelo, že se syn nezajímá o fotbal a o auta.
Ať žijou genderový stereotypy! :o)))
 kveta19 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 11:42:24)
Oni jsou totiz rozdily mezi muzem a zenou,to,ze maji rozdilne naroky,je myslim si samozrejmost.Troska tolerance k citlive zene by neskodila :oD.
 Nina 
  • 

Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 12:13:34)
Milý Bobe,
Nesnažila jsem se zesměšnit to, že se můj manžel zajímal spíš o technickou stranu věcí ani tvrdit, že to bylo nepodstatné (jsem řidička, takže manipulaci s kočárkem jsem samozřejmě řešila taky). Stejně tak se ale ani moje starosti netočily kolem barvy dupaček, to jsi hodně zjednodušil. Doufala jsem, že podstata článku bude trochu jinde.
Nina
 Míša 
  • 

Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 13:32:52)
Samozřejmě, ta podstata je úplně jinde, odevšud se řítí masáž typu "můj dokonalý muž prožívá moje těhotenství se mnou", pomalu se chce říci "na věčné časy a nikdy jinak", ale realita je občas jiná. A neznamená to, že muž to neprožívá, že se netěší. Můj muž byl to samý, žádný ťutiny ňuniny na břicho a nad dupačkama a nad článkama a knížkama a ultrazvukem, ale když jsem ho pak viděla poprvé s malou v náručí, bylo to jasný.
Jenže pokud jsi zmasírovaná, hejbou s tebou hormony, tak můžeš mít (naprosot zbytečně, ale to v tu chvíli nevíš) pocit že je něco špatně i když je vše naprosto v pořádku.
 Reya 
  • 

Re: moje tehotenstvi :-)) 

(15.11.2007 12:59:47)
Nevím, jak ostatní, ale připadá mi, že přesně tohle je závěr, ke kterému Nina došla :-).
Co si takhle poposednout?
 Věrka a 3 kluci 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(15.11.2007 21:45:53)
Bobe, prosím, přečti si to znovu!!! Nina nemá žádné nároky a ze závěru jasně vyplývá, že svého manžela chápe a rozumí mu... mluví tu hlavně o svých pocitech, ale myslím, že jejich plnění si na manželovi nenárokovala...
 Isabellla 


Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 10:10:01)
Já myslím, že mám taky štěstí na moc pozorného přítele. Mimi jsme sice dlouho plánovali, ale nedařilo se, tak jsme se od těch myšlenek a plánování trochu odporstily. Když to konečně přišlo, tak jsem na příteli viděla, že byl trochu zaražený nemohl tomu uvěřit. Po pár týdnech se ale začal chovat úplně úžasně, každý den když přijde z práce mi břísko pohladí nebo mi na něj dá pusu a plánuje si jak si bude s mimi hrát a uspávat ho a tak. Je to opravdu moc hezké, slyšet tohle od chlapa, málokterý muž dokáže těhotenství prožívat. A to že třeba o výbavičce budu více méně rozhodovat já mi přijde logické, rozumíme tomu jako ženy více a taky chceme to co se nám líbí, takže pokud nebude chtít nakupovat semnou nevadí:o)
 Míša 
  • 

Re: moje tehotenstvi :-)) 

(14.11.2007 10:22:22)
Já si svého muže nemohu vynachválit. Do obchodů s oblečkama moc nechodí, všechny informace sbírám já, ale on mi pak pozorně naslouchá:) Pak však přijde výběr kočárku...a to vyrazil do obchodů a vybral ten nejlepší (nejdražší), když jsem já váhala s cenou, vypočítal mi všechna pro a proti a přeci se nebudu tahat s nějákým těžkým kočárem! A do výběru chůvičky taky moc nemluvím. On se na to podívá svýma očima, pročte návody (narozdíl ode mě)... a je rozhodnuto. No zkrátka jsem moc spokojena:). A mazlit se také umí:)
 Katka 
  • 

Re: moje tehotenstvi :-)) 

(18.12.2007 11:26:34)
Tak to já mám smůlu nebo alespoň teď to tak vidím.Můj manžel má pocit,že když jsem doma,že se jen válím.Těžko mu vysvětlit,že jsem těhotná a do práce už nemůžu a že když nechá po sobě všude každý den nepořádek,tak se moje každodenní činnost začíná úklidem po něm,pak vařením a pak zařizování po úřadech (protože já na to mám čas na rozdíl od něj) a na starosti kolem nájmu a bydlení všeobecně taky.S výbavičkou si hlavu moc nedělám,protože na ní nemám finance(jelikož žiju z té nemocenské)a manžel mi prozatím neprozradil z čeho to chce pořizovat. Miminko jsme chtěli,povedlo se nám hned a byli jsme moc šťastní až na to,že všechno kolem těhotenství a manželství(po technické stránce) zůstalo na mě.Takže co...?!S bříškem se občas mazlí,technickou stránku jako jsou chůvičky a kočárek taky řeší,jen je to tak trochu na nic,když nepomáhá s tim důležitým,co se týká každodenního žití a má pocit,že těhotenství je asi něco jako rýma. Najedné straně by se moh jevit jako ideální a na druhé je to neskutečný sobec,takže se nevejde do žádné stereotypní škatulky.Těhotenství zatím zvládám dobře po zdravotní stránce,ale šťastná moc nejsem.Zatím jen doufám,že až se nám mimi narodí,že mi alespoň s něčím pomůže.Tak by mě zajímalo,jestli to u někoho doma vypadá také tak.
 Stáňa a dva kluci 


podobné 

(14.11.2007 10:34:31)
Nino, tak u nás to bylo dost podobné:))! U prvního jsem to ještě moc nechápala, teď už mu rozumím víc..Manžela navíc neberou ani moc malá mimča, potřebuje "parťáka", s kterým už může trošku komunikovat. A opravdu je nejlepší to přijmout jako fakt a netrápit se tím.
Ale nesouhlasím s tím, že důležitější jsou ty mužské starosti. Je to naprosto rovnocenné. A shazovat to jen na barvu dupaček mi přijde hodně zjednodušené.
 Míša 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 10:53:36)
taky si myslím, že nám nejde o barvu dupaček. Ikdyž růžové s květinkama nebudu kupovat chlapečkovi, to je taky pravda:) Starosti jsou to rovnocenné, každý má to svoje a to je prima:)
 Lucka 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 11:24:58)
Prosím poraďte. Co s přítelem, který miminko nechce? Pořád tvrdí, že na to máme hafo času, ano máme, je nám 22let. Ale bojím se, že kdyby to příšlo náhodou, tak se nebude těšit, nebude to se mnou prožívat, nebude mě opečovávat... Nevím co si o tom myslet, myslíte, že se to změní? že i když ho teď nechce, tak až to přijde, tak se bude těšit a bude rád??? nebo mám prostě čekat, až začne chtít sám? i když riskuji, že to bude za 10 - 15 let? a já bych miminko chtěla už teď...
 suzann 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 11:33:03)
"myslíte, že se to změní? že i když ho teď nechce, tak až to přijde, tak se bude těšit a bude rád??" to se ho musíš zeptat sama
- nechce dítě? Pak není nejlepší nápad tajně vysadit antikoncepci a otázky typu "až to přijde, tak se bude těšit" nejsou na místě, protože tato situace by teoreticky vůbec neměla nastat.
- nevadí mu, když tu antikoncepci vysadíš? Pak se s nim musíš bavit ty, jestli se bude těšit a bude rád. To tady nikdo neví
 Leedie 


Re: podobné 

(29.11.2007 21:18:17)
Tohle je fakt těžký. S přítelem jsme spolu už sedm let. Plánovali jsme společnou budoucnost (svatba, děti..). Ale až za pár let. Na prvním místě ale u nás teď bylo dostudovat a vyrazit do světa.
Ale chybička se vloudila a já zjistila, že jsem těhotná (je mi 22). První reakce přítele byly pro mě hrozné. Dítě nechtěl. Byl v šoku, zoufalý, myslel, že dítětem pro něho všehno končí... Neřekl mi sice, abych šla na potrat. Řekl ať se rozhnodnu, jak chci a on že mě bude respektovat a bude se mnou. Věděla jsem, že si dítě nechám, ale taky jsem viděla, jak je z toho nešťastný. Hrůza:(

Dnes jsem už ve 4. měsíci. Přítel kolem mě skáče, hladí bříško, mluví na mimi a plánuje, co všechno ho naučí, co my tři musíme všechno podniknout. Je to fakt taťka.

Ale rozhodně bych to nezkoušela s vysazením antiko bez jeho vědomí,abys zjistila jeho reakci. To je fakt sviňárna.
 Lizzie 


Re: podobné 

(14.11.2007 11:35:29)
Lucko,

normálně do podobných debat nepřispívám, ale věkově jsem ti celkem blízko a tvůj příspěvek mě zaujal.Lidé jsou různí, ale 22 je i pro mnohé slečny (o opačném pohlaví nemluvě) dost nízký věk na rodičovství,prostě se na to necítí, což je pravděpodobně i případ tvého přítele. Pokud chceš teď dítě za každou cenu, fakt bych se o něj nesnažila, již proto, že ,,(ne)plánované" těhotenství by mi přišlo na 22letého kluka jako podraz (i když to je podraz i na 30letého..). To, když říká, že máte na děti hafo času nějak tak trochu avizuje, že děti chce, což je plus a dobré znamení:-)) A v případě, že bys opravdu čirou náhodou otěhotněla, by se k tomu (možná - spekulace) dokázal i lépe postavit...

Ale fakt se tím teď netrap...Toť můj názor.
 drakovka, 12tt 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 13:14:51)
Ahoj Luci, na to musí přijít sám. Můj přítel také dlouho nechtěl. Snažila jsem se mu vždycky vysvětlit proč to není dobré odkládat, ale netlačila jsem ho do toho, protože jsem věděla, že by to bylo horší. Viděl, že mi to je líto. Naštěstí jsme se dohodli, že až přistavíme, tak pak bude miminko. Ale i ten první krok splodit dítě byl pro něj těžký, musel na to přijít sám. Oni chlapy nemaj biologický hodiny, tak to cítí jinak než ženský. Ostatně ti držím palce ať na to přijde co nejdřív, nikdy nevíš jaký budeš mít gynekologický potíže a s věkem se to zhoršuje. Pa drakovka
 suzann 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 13:22:41)
můj chlap asi má biologický hodiny :-) strašně moc chce dítě, řekla bych že ani některý ženy nechtěj dítě tolik jako on. Je o 6 let starší než já a momentálně jsme na začátku cesty zvané léčba neplodnosti (chceme zkusit nejdřív "přirozenější metody", nejdeme hned třeba do IVF...) takže má i takový depresivně-biologický myšlenky že čas se chýlí...... :-)
 Maci1 


Re: podobné 

(14.11.2007 15:43:25)
suzann, nechceš přijít k nám na diskusi Snažilky zima 2007? Je to na záložce Nové, sloupec vpravo :-). Zatím jsme tam holky s různými problémy...
 Maci1 


Re: podobné 

(14.11.2007 15:45:27)
Ježíš já už dneska blbnu - mělo tam být sloupec vlevo, ale to najdeš ;-)
 Lucka 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 16:27:11)
Děkuju za Tvůj názor.
Já se na to cítím připravená dost. Nejsem ten typ, co chodí 3x za víkend na diskotéku a musí se pořád bavit a "užívat si". Raději svůj volný čas trávím čtení na Rodině :o) a s přítelem. Opravdu bych miminko chtěla, ale akceptuji názor svého přítele a nikdy (!!!) bych na něj neudělala podraz, že bych vysadila antikoncepci. To by hodně porušilo naši důvěru. Jsme spolu 5 let a nemyslím si, a nikdy jsme se nezradili.
S gyn. problémy máš pravdu. Moje maminka mě měla v 18letech a po poporu jí řekli, že kdyby neotěhotněla teď, tak už žádné děti nikdy neměla. Já tedy chodím často na gyn. prohlídky, prý je vše v pořádku, ale bohužel často trpím na záněty a kvasinky, takže se bojím. Jedno vím jistě, nechci to oddalovat moc dlouho, takže nejdýl do 25, pak si raději najdu jiného přítele než abych přišlo o možnost mít miminko.
 Hanka 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 19:34:11)
Lucko, nečetla jsem tvůj příspěvek, než jsem napsala ten svůj.
Působíš na mě jako rozumná a férová holka, která ví co chce. Moc ti držím palce, ať ti v životě všechno vyjde, jak si přeješ.

Jen mě napadá, také nejsem a nikdy jsem nebyla diskotékový tip, co takhle zkusit výlety (i "jen" po Čechách) jsou báječné a sporty jako kolo, vodu, lyže (běžky vládne i nelyžař), squash.., a nakonec jsou to i věci, které se dají dělat i s rodinou.. Víš myslím tím, že tebe to odvede od myšlenek na dítě (líp se ti bude čekat, až to bude chtít i partner) a jemu to ukáže o čem může být váš jednou rodinný život.
Já si přesně (jsem výrazně starší než ty) u těhle aktivit říkám, jak se těším, až to budeme moci dělat s dětmi, ale současně si to moc užívám i manžela přitom i nás dva navzájem :-) Na dítě "čekáme" oba, je mi už přes třicet.

Tak držím palce a www.rodina je moc prima, ale neserfuj jen po ní.. i když to ty určitě neděláš.

 štěpánka 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 22:18:28)
Lucko, vidím jako podstatné, jestli miminko nechce teď, když je vám oběma 22 let a nebo ho nechce vůbec. Je třeba pokusit se zjistit, jak to je a jestli platí 2. varianta, raději utéct. Jinak 22 let, to je fakt brzy na "vážné" starosti, ale dýl nez 5 let bych asi nečekala (Mám špatnou zkušenost -bývaly manžel měl stále názor že je na děti brzy, ale pro něj bude na děti brzy i v 60 letech. Naštěstí jsme včas pochopili, že chceme od života každý něco jiného, tak jsme se rozvedli a já mám teď spokojenou rodinku s prima normálním mužským. S tím 1. bych jen prošvihla ty biologické hodiny - byli jsme totiž stejně staří.)
 Isabellla 


Lucko 

(15.11.2007 7:48:48)
Lucko vidím, že nemáme jen společná jména. Já jsem na tom byla podobně jako ty. S přítelem jsme spolu od jeho 16, mých 15, tedy už bez 2 měsíců 7 let. Taky jsem strašně začala toužit po miminku, bylo to tak zhruba před rokem. Přítel se když jsem mu to řekla zrovna 2x netvářil, ale myslím že u chlapů je to spíš hodně strach z neznáma. Taky ze začátku nechtěl, ale dala jsem mu čas a netlačila na něj spíš jsme si jen tak povídali, jaké by to bylo a tak. V únoru jsem vysadila HA a čekala co bude, pár měsíců se nám nedařilo a v tu dobu se to asi zlomilo, přítel viděl jak moc mi na tom záleží a sám byl semnou smutný z každého měsíce neúspěchu. Nakonec se nám podařilo a já se v září radovala ze // na testu. Já myslím, že nezáleží na věku, ale na tom jak jsou partneři zajištění, jaké mají zázemí a také jak jsou spolu dlouho. Přesně jak tady psala myslím Hanka, po určité době je na rodinu opravdu čas, jinak by se vztah mohl taky rozpadnout. Tak hodně štěstí.
 Hanka 
  • 

Re: podobné 

(14.11.2007 19:25:35)
Lucko, představ si, že ty bys miminko teď nechtěla a on ano. Asi by musel počkat ne ?
Určitě tě nenabádám, abys čekala 10 nebo 15 let. To v žádném případě,protože tobě budou tikat biologické hodiny (teď ještě netikají, neboj), měl by časem mít jasno, zda chcete být manželi a rodiči, a kdy asi s tebou bude chtít založit rodinu. A řeči, že za 10-15 let to bude vědět nebo chtít - na ty bych se nespoléhala. Mělo by to být také o kompromisu, ne ? Když on asi za 10 (ve 32 letech to konečně není nic neobvyklého) a ty v 22, tak byste se mohli sejít, že se třeba v 25 začnete snažit - vždyt to taky nemusí jít hned. Kdyby to nešlo, aby sis nevyčítala, a jemu nezazlívala, že to je kvůli němu. Ale myslím, že po něm nemůžeš chtít, ať chce dítě v 22 letech.
Taky tedy záleží na tom, jak jste spolu dlouho. Možná od 16 a pak se váš vztah dostává do fáze, kdyby možná měl pokračovat rodinou a může se stát přechozeným a event. se kvůli tomu rozpadnout. Ale stejně bych to radši neřešila tím, že si dítě "náhodou" pořídím.
Pořídit si dítě "náhodou", myslím tím schválně ze strany jednoho z manželů nepovažuju za nejlepší. Znám dvojice, kteří to tak měli, ale dvě ze tří nejsou nejšťasnější. Kdybys to chtěla udělat, dobře to zvaž. Partner si může připadat podvedený, můžeš si pořídit dítě do vztahu, který se později rozpadne, budeš na dítě sama... zvaž jak kvalitní je vůbec váš vztah.
 Arka 


hlášky: 

(14.11.2007 10:50:44)
Těhotenství:
Já:"Chceš jít se mnou na UTZ?" - M: "Proč, vždyť to dítě uvidím, až se narodí?"

Já: "Porodník říká, že příště si budeme povídat o tom, jak by měl vypadat porod, chceš tam jít?" (pravda to byla spíš konverzační otázka, jasně, že jsem věděla, že tam nepůjde) - M: "Proč, potřebuje s něčím poradit? Snad se to naučil ve škole?"

Pár dní před porodem: M:"Ty se vůbec o nic nestaráš, máš už nějaký manuál na to dítě?" Vytáhla jsem Velkou knihu o matce a dítěti už několik měsíců důkladně studovanou. "No aspoň něco"

Sice mi bylo líto, že to neprožíval se mnou, i ty technické věci jsem si řešila sama - aby se vešel kočárek do auta, chůvičky atd. i na výchovu dětí jsem sama, ale má je rád a má rád mě. Děti mám "půjčené" jen na pár let, ale s ním budu žít zbytek života, tak to tak beru.

 Veru+2 


Re: hlášky: 

(14.11.2007 12:06:32)
Ten manuál na dítě mě opravdu pobavil.V těhotenství jsem taky přečetla kde co,ale kdybych to nečetla tak udělám líp.Pak jsem nad vším moc přemýšlela a dělala si hlavu,tak nakonec všechny knížky skončily v šuplíku:-))
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: hlášky: 

(14.11.2007 12:33:01)
No, něco podobného bylo u nás.Manžel těžký flegmatik,databázový specialista.Oblečky, pohyby,ultrazvuk...."hmmm". Při prvním porodu,který skončil SC ,opravil během toho řezu setřičkám rozbité kolo u vozíku.... ALE: když jsem byla po císaři bolavá a nemožná,zvládal bravurně úplně všechno. Koupal nosil ke kojení, odříhával,jezdil na nákupy (nevadí mu kupovat vložky apod.),vařil a uklízel. Najednou jsem zjistila,že to rozplývání se nad ultrazvukem a hlazení bříška není zas tak důležité a už vůbec neukazuje na "kvalitu" chlapa....
 suzann 
  • 

Re: hlášky: 

(14.11.2007 13:10:22)
"nevadí mu kupovat vložky" :-D áá to se dostáváme k velmi zajímavému tématu. Můj manžel se nejdřív tvářil, že je mu u regálů s vložkama trapně. Teď už ale ví, co tak nějak kupuju, a protože nesnáší, když ty vložky vybírám dlouho (jinak on u jiných věcí při nakupování stráví hodiny :-D ) tak něco popadne, řekne "Tohle?" a de :-D
 Míša 
  • 

Re: hlášky: 

(14.11.2007 13:42:22)
hahahaha bomba, ještě teď se chcechtám na celý kolo, u nás je to taky tak, u DVD, elektroniky může me stát třeba hodinu, ale drogerie jakéhokoliv druhu, případně plínky, kašičky... jak když se stydí a chce to mít co nejrychleji za sebou. to znám.
Můj drahý má jinou úchylku, miluje obchody pulťáky, a když hned v prvním krámě mají vše co on chce, tak by to vykoupil všechno i to co nepotřebuje. Ale jakmile narazíme na obchod, kde hned napoprvé něco nemají, nedostanu ho už nikam ani do krámu 5 metrů daleko, a to i kdyby to co chtěl potřeboval dost nutně. Prostě to zabalí a jedeme domů..........
 Silvie79 


Re: hlášky: 

(15.11.2007 12:17:12)
Naprosto s Tebou souhlasím v každé větě Katko, kdyby nebyl můj manžel s náma po práci doma, rozhodně bych ho hledala u Vás :-)))
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


výbavička ho nebrala 

(14.11.2007 12:13:50)
Taky to trochu znám i když zájem docela měl, ale nebyl takový nadšený jako já. Hlavně ho vůbec nebavilo nic nakupovat na mimi a to mi bylo líto, nerozplýval se nad malýma oblečkama a čepičkama a vždy jen hlásil - kup si co chceš. Ale já jsem s ním chtěla poradit, neměla jsem jinak moc rádce. Ale porod a pak miminko prožíval velmi intenzívně.
 Lenca 
  • 

Re: výbavička ho nebrala 

(14.11.2007 14:16:29)
Heh, tak to ja mam opacny problem.. :-) Pred rokem pritel ze dne na den zmenil nazor, ze proste dite chce, nezavisle na tom, ze jsem do nej "hucela" asi uz rok predtim. A ted, kdekoliv vidi neco pekneho na prcka, tak se pta, jestli to jdeme koupit. Takze doma je pomalu pul vybavicky a miminko se stale nedari... A vysvetlit si nenecha, ze to zatim nepotrebujeme a kdo vi, jestli kdy potrebovat budeme, ze...
 suzann 
  • 

Re: výbavička ho nebrala 

(14.11.2007 14:28:36)
jj to mi taky připomíná nás: když jsme se vzali, já to neřešila, manžel strašně chtěl dítě. Tak mě tím nakazil. V obchodem jsem nahlížela zásadně do knížek o těhotenství. Máme novou "naší" hlášku a to "Jdeme se kochat" (to znamená jdeme si prohlížet miminkovský oblečení - já se rozplývám, on říká "tyjo to stojí pěkný prachy")
Pak jsme zjistili, že otěhotnění nebude úplně jednoduché... To manžel pak chodil a řikal - koupíme si ty oblečky, třeba pak to mimčo přijde :-) zatím ale doma nic nemáme.
 čaroda 


jak baba v listi :) 

(17.11.2007 22:48:39)
Oba jsme mimco chteli a nastesti se povedlo s prvni kapkou :) az me zaskocilo ze tak rychle, tesili jsme se na tvoreni :)))
Kazdopadne jsme tomu odolavali, ja prvni vec koupila az kdyz to na me bylo videt a mela jsme po disertacni zkousce -za odmenu. Pak neco pujcila kamaradka a pak jsme objela par kramku i sekacku. A naivne jsme si myslela ze zbytek dokoupim az se to narodi a budu vedet pohlavi apod...to bych ale nesmela kojit kazde dve hodiny vzdy hodinu!! proste naivni predstava.
manzel "vymekl" az v 8 mesici, maloval a budoval apod... Moje pomoc byla uz slusne omezena pupkem a nevolnostmi. I kdyz vzpominam ze jsem v 9 mes suverene vesela zaclony balancujic na topeni abych dosahla na tyc - fuj! Klasicky syndrom pripravy hnizda! A po jakemkoliv stresu nebo jen tak pro vetsi pohodu jsem si zalezala ke komode s vecickama na mimco a prerovnala - protistresove, stereotypni a uzasne!! -doporucuju! nechapu jak kamaradka vydrzela nic nemit pripraveno az do porodu a nechat tu radost na manzovi...
Ovsem muj manzel to klasifikoval: hrabes se v tom jak baba v listi :)
 Nona, 48 let 
  • 

Co si nalháváme 

(14.11.2007 16:19:48)
my, ženy, jsme neustále nabádány, jak se chovat, aby to s námi měli muži lehké. Nějak už se zapomíná na to, že i muži by se měli na oplátku snažit nám ženám trochu přizůsobit. A tak si myslím ,že tom těhotenství, a právě v něm, by žena rozhodně neměla trpět emocionální samotou a (popíraným) nenápadným, ale o to záludnějším, zklamáním. Prostě něco zásadního v tom vztahu chybělo, a to bylo emocionální souznění. Dobrý táta je jedna věc, jistě chvályhodná, a dobrý manžel, při kterém se cítíme šťastné - je věc druhá.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 0:54:28)
Nono,
jakpak to, že se muži nemusí přizpůsobovat?

V dnešní době genderové rovnosti se po nás požaduje, abychom projevovali emoce po ženském způsobu, abychom se rovným dílem starali o domácnost, abychom pečovali o miminka od nejútlejšího věku, abychom byli nejen pozorní, ale i žensky empatičtí apod.
Čímž vám ženám ubylo spoustu povinností, které dříve byly výhradně na vás.

Přitom ovšem mužům zůstala povinnost být ambiciózní, sportovně zdatní a zdravě agresivní, dále abychom si vydobyli dobré společenské postavení a solidní příjem, protože jsme to zpravidla my, kdo odpovídá za životní úroveň rodiny. Což se od žen takto bezpodmínečně nepožaduje.

Prostě mužům přibylo spoustu nových povinností, aniž by odpadly ty staré. Kdežto ženám mnoho starých odpadlo, aniž přibyly nové.

Nestěžuju si, my chlapi to zvládáme.

Ale zvládly byste to i vy?
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 7:51:02)
Jestli by to ženy zvládly? Proč ten kondicionál? Ty povinnosti se přece, jak sám píšeš, přesunuly Z ŽEN na muže, takže není potřeba mluvit hypoteticky. Ženy to ZVLÁDALY, ale na vlastní úkor - nevím, proč by v tom měly pokračovat.
PS Chápu, že v současnosti můžou mít muži problém v tom, že se po nich chce tohle a támhleto, což po jejich otcích nikoho chtít nenapadlo. Myslím, že je fér, aby jim v tom ženy pomáhaly, jak můžou. Ale pokud někdo říká, že je to příliš těžké a proto by se tímhle směrem vůbec nemělo jít, tak s tím nemůžu souhlasit. Myslím, že ty změny jsou nutné.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 10:23:00)
Kubulo,
nechceš snad říct, že to jsem já, kdo říká, že "je to příliš těžké a proto by se tímhle směrem vůbec nemělo jít".
Protože já říkám pravý opak - a ty to víš.
Já jsem na to naopak hrdý.

A asi jsi mě úplně nepochopila - z žen na muže se skutečně povinnosti přesunuly - kdežto z mužů na ženy ne. Chlapům všechny dosavadní zůstaly. A asi nebudeš tvrdit, že dřív chlapi nedělali nic.

P.S. Nedušovala ses před časem, že se se mnou nebavíš? Co ta změna?
 Líza 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 11:36:45)
Chlapům ubyly a přesunuli je na stroje, obchody a poskytovatele služeb. Nechodíš do lesa kácet dřevo na topení a neporazíš vlastnoručně prase, když chceš mít maso... ubyla spousta fyzicky náročný práce, kterou si dneska kupujeme. Peníze umí vydělat muž i žena a fyzicky míň náročné práce taky oba. Skutečně - a obzvlášť panelákových chlapů - platí, že práce chlapům za posledních sto let ubylo, protože ubylo fyzicky náročných prací, které kdysi byly nutné k tomu, aby mohla domácnost fungovat. Ostatně, ani ty ženy kdysi nepřinášely domů peníze, ale byly doma a staraly se o domácnost - takže není pravda, že by jim nic, co dřív patřilo téměř výlučně chlapům, nepřibylo.

POkud jde o vaření - radost, úklid - nenáročnou rutinu, nechtěl bys k nám o víkendu zaskočit?
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:37:00)
Madelaine,
proč bychom si to prohazovali?

Mě to takhle baví. Psal jsem to už dvakrát.
Kolikrát to pro tebe budu ještě muset opakovat?
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:00:26)
Lizo,
souhlas:O)
taky by me zajimalo, krom prasete a kopani parezu, kdy Bob naposledy rukoval a kolik nepratel skolil pri obrane vlastniho kmene a teritoria.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:40:16)
Lízo,
vymezovat chlapskou práci jako tu překonanou fyzickou je nesmysl.
Protože stejně tak ženám (podle tradičního rozdělení!) za posledních sto let ubylo předení, draní peří, praní na valše a pečení chleba.

Čti pořádně - mluvil jsem o vydělávání peněz a získávání společenského postavení.
 Líza 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:44:24)
Číst umím, ale nevybírám si z reality tu stejnou výseč, jako ty.
A jsem poslední, kdo by říkal, že maj chlapi lehký. Naopak. Podle mě ve svých nových rolích plavou ještě víc než ženy. Nicméně na tom těžko něco změníš, dřív dřeli doma oba a měli oba rachotu od rána do večera. V jistém přechodném období chlapovi domácí práce ubylo a dřela jen ženská. To se dneska mění. Chápu, že řvete, ale to je tak to jediný, co s tím můžete dělat.

Pokud jde o živení a zabezpečení rodiny, ani to není neřešitelné a neměnné, je to tak?

A furt jsi mi neodpověděl. Nechtěl by ses o víkendu stavit u nás a udělat něco málo těch nenáročných, radostných rutinních činností? Byla bych moc ráda. Ze svých zaměstnání jsem totiž v současné době vyflusaná až na půdu (manžel taktéž) a domácnost to docela výrazně odnáší.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:50:50)
Lízo,
ta tvoje otázka je ale pitomá, viď? Proč bych k vám proboha chodil uklízet? A ještě zadarmo?

Pokud tě to nebaví, tak si na to někoho najmi.
 Líza 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 13:04:51)
A proč ne?

 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 22:19:23)
Bobe, ne, nechci říct, že ten, kdo říká, že by se tím směrem nemělo jít, jsi ty.

A není pravda, že se žádné povinnosti nepřesunuly z mužů na ženy - já neznám moc rodin, kde "živí" výhradně chlap. Většina rodin pokud vím druhý příjem nutně potřebuje. Čili podle mě se z chlapů na ženský částečně přesunula povinnost živit rodinu.

Jo, říkala jsem U NÁS NA DISKUSI, že už na tebe nebudu reagovat, protože ses tam choval hnusně. Pokud se pamatuju, tak jsem to dodržela. (Ale možná to rozšířím i na ostatní diskuse, protože už zase slyším ten tvůj oblíbený překrucovací podtón... a to mě neba.)
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 23:49:43)
Kubulo,
ale přiznej, že neznáš příliš mnoho rodin, které živí HLAVNĚ žena.
O ty "domácí" práce se partneři mají dělit ideálně rovným dílem. A zhusta se to tak děje.
Kdežto s materiálním zajištěním rodiny to tak není.

A Kubulo, na té debatě se ženou, která týrala svoje dítě, ses chovala hnusně ty, když jsi ji omlouvala.
A protože mě tady chceš očividně pomlouvat, bude lépe, když svůj chvályhodný slib na mě nereagovat budeš skutečně dodržovat.
(Ono dodržet ji na "té vaší" debatě nebylo tak těžké, když tam nechodím - to vaše kolektivní omlouvání toho, že někdo ubližuje malému dítěti, mě pořádně znechutilo. A to nejsem žádná fajnovka.)
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 23:58:26)
Bobe, já někdy tvrdila, že je VĚTŠINA rodin, kde živí žena? O tom nic nevím. Ale pravda je, že dnes se mi ozval další bývalý spolužák, který před dvěma měsíci odešel na RD. Takže kolem mě jich pomalu přibývá.

Pokud se o zajištění nestarají rovným dílem, je to nepochybně taky proto, že pokud je veškerá domácnost plus děti na ženě, dost těžko se jí hledá čas na to, aby vydělávala stejně jako chlap, že. Pokud má spolupracujícího partnera, tak to v mnoha případech, možná dokonce většinou, jde.

Zřejmě se neshodneme, kdo se choval hnusně, s tím dokážu žít. Na debatu jsi chodil ještě dost dlouho a znechutil jsi mě do té míry, že jsem fakt neměla problém vydržet na tebe nereagovat. Ale sorry, o tom, na koho budu a nebudu reagovat na jiných diskusích, hodlám rozhodovat sama. Tohle je téma, které mě zajímá, takže když uznám za vhodné, budu reagovat zase. Vyrovnej se s tím, jak umíš:-).
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 0:03:06)
Kubulo,
tak to jsem rád, že připouštíš, že jen menšinu rodin živí žena.

Pak taky připustíš, že rodin, kde rozhodující podíl "domácích prací" je jen na ženě, je dnes už jen mizivá menšina.

Co z toho vyplývá?

P.S. S tím nereagováním je to tak, že to prostě nevydržíš.
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 0:12:45)
To snad ani nepřipouštím, že "rodin, kde rozhodující podíl "domácích prací" je jen na ženě, je dnes už jen mizivá menšina" - já "většinu rodin" prostě neznám. V mém okolí je to tak napůl, řekla bych - lidi mého věku a mladší se o tyhle věci většinou dělí, v generaci mých rodičů jedou většinou striktně "ženské práce" vs. "mužské práce". Bobe, pěkně prosím, ty znáš "většinu rodin"? Jak to v té většině prosím tě chodí? A jak stíháš vysoce hodnocenou práci, trávit čas s rodinou a ještě znát většinu rodin??? :-OOO

Mmch připouštím, že menšinu rodin živí VÝHRADNĚ žena. Myslím, že naprostou většinu rodin živí jak žena, tak muž - ale jak říkám, JÁ většinu rodin neznám.

PS Kdybych reagovala jen proto, že to nevydržím, co je ti prosím tě do toho?
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 0:14:03)
Moje zkušenost neodpovídá realitě? A zažila jsem ji asi tak kde? Ve snu??? :-O
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 0:16:09)
Tím looserem se netrap. Krom učitelů angliny to tak píšou prakticky všichni :-D.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 1:00:15)
OK,
oprava, neodpovídá tomu, jak to zpravidla chodí.

Na můj popis toho, jak to ve společnosti zpravidla je (schopní muži mají atraktivní ženy, ti neschopní mají ty, které na ně zbyly), jsi reagovala jen tím, že TY to máš jinak.

Když se nad tím zamyslíš, tak to s mnou popsaným stavem vůbec nemusí být v rozporu.

P.S. Tobě se to řekne, netrap! Je to průser. Moje ješitnost je těžce raněna. A hlavně, moje atraktivní žena si zaslouží chlapa, který v anglině nedělá chyby :-)
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 8:39:51)
Bobe, mám dojem, že lajna "schopní muži mají atraktivní ženy, ti neschopní mají ty, které na ně zbyly" tady zatím vůbec nepadla, takže sorry, působí to na mě, že vytahuješ svůj oblíbený leitmotiv, aniž by se úzce týkal diskuse :-O. A rozhodně jsem nereagovala tím, že já "to" (=tohle) mám jinak, protože tohle je jedna z mnoha věcí, kde se odmítám nějak "poměřovat" s ostatními. Pro tebe to můžou být kyselé hrozny, pro mě to znamená, že nebudu dobrovolně strkat hlavu do oprátky (máloco mi přijde jako větší nesmysl než pouštět se do nějakých imaginárních "soutěží", kdo je větší nebo menší loser, kdo má "atraktivnější" manželku apod. Jednak v tomhle myslím osobní štěstí fakt nespočívá, jednak - copak nevidíš, že tenhle přístup je továrna na frustraci? Pokud na tuhle hru přistoupím, bude tam jeden, JEN JEDEN "vítěz" a ostatní se budou nutně užírat, že první nejsou. Proč se užírat něčím, co ani není důležitý? :-O)

Jj, věcného způsobu debaty se dožaduju, ale u tebe už léta marně, tak si občas dovolím taky menší prohřešek proti netiketě. Já bych byla pro to, abysme se věci drželi oba, ale sorry, nebudu dělat toho korektního vola sama.

Samozřejmě můžeš konstatovat, co je ti libo:-D, fakt ti nehodlám dělat bachařku. Nicméně dovol mi taky konstatovat, že jednak nemáš ponětí, jak u mě vypadá OPRAVDU podrážděná reakce :-D, jednak že pitvání motivací a osobnostních rysů ostatních diskutujících je tak trochu jako "heč, stejně ti na mě záleží víc než mně na tobě". Bobe, tohle snad opravdu nemáš zapotřebí.

 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:24:24)
Kubulo,
jak to, že to tu nepadlo? Naopak se o tom už nějakou dobu bavíme. Protože tvrzení "úspěšní muži si mohou ženy vybírat" a "schopní muži mají atraktivnější ženy" jsou v zásadě jedno a totéž.

A že tenhle přístup odmítáš akceptovat, neznamená, že ho odmítá akceptovat většina lidí.

Je naprostá pravda, že to je "továrna na frustrace". Ale pozor - jen pro losery (uf!)! Nikoli pro vítěze. A je nesmysl, že vítěz je jenom jeden. Kdo jako? Americkej prezident?
 16.5Salám&Lajka14 


:o))) 

(16.11.2007 11:29:58)
...ale o tom zde již dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho!
 Apolena. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:38:10)
Jsem ráda, že můj úspěšný muž si mě vybral - a poté mě ukecal, upsal a utelefonoval - kvůli tomu, že máme stejný druh humoru, podobné záliby, že máme podobný názor na společný život, výchovu dětí atd.
Protože bych nechtěla žít s idiotem, který si vybírá partnerku podle vzhledu.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:42:35)
Sylvo,
a kdo říká, že atraktivní žena je POUZE krásná? Skutečně atraktivní žena je navíc inteligentní, vzdělaná a charakterní. Nemluvě o tom, že je skvělá milenka.

Muž, který by si ženu vybíral pouze podle vzhledu, by byl skutečně idiot.
Podobně jako žena, která by si vybírala muže POUZE podle prachů nebo podle svalů, by byla kráva.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:45:30)
Mno, Bobe, ale to ostatní je jaksi vidět až posléze, že. :o)
Pokud se ovšem neseznamuješ na inzerát nebo po netu a fotky si vzájemně nevyměníte, až když je utvořeno jakési duševní pouto, to pak člověk ledasco odpustí.
První signál je podle mne PRO KAŽDÉHO, jak ten člověk vypadá - ale zas je výhoda, že mají lidé různý vkus. :o)
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:49:49)
To jo,
ale to ostatní snad vyjde najevo dřív, než "spadne klec", ne?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:55:04)
Bobe,
jasně. :o)
Ale přijde mi pokrytecký tvrdit, že na vzhledu vůbec nezáleží, samozřejmě chlap nemusí vypadat jako model z reklamy na Levisky... ale z množiny x chlapů se stejnými či podobnými vlastnostmi si nejspíš vyberu toho, který se mi taky bude líbit. :o)
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:58:28)
Monty,
no dyť jo!

Stejně jako si z množiny hezkých chlapů vybereš toho, který bude mít ještě něco navíc.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:04:04)
...z hezkých pro mne, protože to je docela důležitý zmínit. Málokterý člověk je univerzálně krásnej, aby se líbil úplně každýmu.
Mám dojem, že v těch fyzických záležitostech lidi dost zaměňujou krásu, přitažlivost, charisma, "zajímavost" za to, že krásnej/hezkej automaticky znamená vypadat jako retušovaná fotka modela/modelky z časopisu.
Viděla jsem dost lidí, kteří mi přišli vyloženě hnusný. Ale to nevylučuje, že pro někoho nemůžou být zajímavý a charismatičtí, že jo.
Takový Klaus Kinský nebyl rozhodně prototyp krasavce a přitom mi přišel docela dost sexy. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:05:57)
...zatímco fůra chlapů, ze kterých většina žen padá na zadek pro mne nemají naprosto žádný kouzlo. :o)
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:14:07)
Monty,
to je samozřejmě pravda, byť na nějaké jakés takés univerzální "kráse" se lidi shodnou.
Například většina žen se shodne na takovém Bradu Pittovi (však taky ženský u nás v kantýně říkaj, že mi je trochu podobnej).

A je taky pravda, že to charisma je trochu záhadné. Jedna známá je vysloveně ošklivá, má například obrovský frňák, ale - ať mě čert vezme - je děsně sexy! Vůbec netuším, proč je tomu tak.
(Doufám jen, že to nečte Lakmé, podle toho nosu by ji ihned identifikovala...)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:17:06)
Bobe,
no vidíš a mně se třeba Brad Pitt nelíbí. :o)
Resp. takhle - je to hezký chlap, ale pro mne není sexy.
Pro mne byl třeba strašně sexy Al Pacino v Ďáblově advokátovi. :o)))
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:52:14)
No právě, Bobe, já to akceptovat nebudu, protože mi připadá nesmysl cpát se do systému, kde je 50%, nebo spíš 95% pravděpodobnost, že se budu užírat něčím, co ve skutečnosti není podstatné. Dělat losera je špinavá práce, ale někdo to (v tom tvém systému) dělat musí, že. A jestli to akceptuje "většina", musím to akceptovat taky? Mně přijde smysluplnější ukázat, že to není jediná a nevyhnutelná cesta.

Mmch už jsem ti jednou psala, že mindráky tady většinou vytahuješ ty... Tím, že to budeš házet na mě, se tím nic nezmění :-/.

Původní téma NEBYLO, jací muži si mohou vybírat, bylo to o tom, na koho se přesunuly jaké povinnosti (teda v okamžiku,kdy já jsem vlezla do diskuse). Nějak se stalo, že jsme u tvého oblíbeného "úspěšní muži si mohou vybírat"... Jak jsem se tam proboha dostali?? Pak mluv o obsesích... :-/.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:56:40)
Kubulo,
tvůj problém je v tom, že předem předpokládáš, že právě ty budeš loser.
Měla by sis víc věřit.

Ostatně, když se "do systému cpát nebudeš", neznamená to, že nebudeš ani jedno, ani druhé. Budeš prostě loser.

A Kubulo, ano - než jsi TY vlezla do diskuse, bavili jsme se o něčem jiném.

Čímpak to?
 Sylvie 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:03:58)
Bobe, dílčí problém je v tom, že Kubula bude loser pro ty, kteří si potřebují nahonit vlastní ego, ale ona sama se tak vnímat nebude, tedy vcelku není důvod, aby ji zajímalo, že aby si někdo udržel sebevědomí a pocit vlastní výjimečnosti, tak si ji představuje v roli losera ;o)
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:04:06)
Bobe, podle tvých měřítek jsem pravděpodobně celkem výrazný winner :-P. Já do toho systému nechci proto, že mi nepřipadá SPRÁVNÝ, kdy už to pochopíš? Konkrétně mně by sice přinášel výhody, ale nějak nemám potřebu honit si ego nad tím, jak jsem lepší než všichni okolo. Já chci systém, ve kterém je dobře všem, kdo pro to něco udělají, tak se snažím trošku přispět k tomu, aby vůbec existoval. Respektive on existuje, ale spousta lidí to neví, protože mají na očích klapky, na jedné z nichž je napsáno winner a na druhé loser. Mně přijde smutné, když přes ně nevidí jiné možnosti.

Přesně, PROČ jsme se bavili o něčem jiném a teď zase o tom, že "úspěšní muži atd"? Kdo to téma zase vytáhnul? Máš dojem, že já???
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:07:18)
Kubulo,
já jsem třeba podle Bobových měřítek typickej loser a je mi to úplně jedno. :o)))
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:14:50)
Monty,
zajímavé - a co vlastně považuješ za "Bobova měřítka"?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:21:46)
Bobe,
nejde o to, co za ně považuju já - vycházím z tvé debaty s Kubulou, nikoli z reality. :o)
Jsem teď u strašně pomalýho počítače, takže nechci listovat - jak to tam bylo, úspěšnost, přitažlivost, dokonalá milenka?
Úspěšná se sama necítím. Jsem hrdá na to, že jsem soběstačná, ale úspěch si ve svý profesi představuju jinak. Pro mne by jednoznačný měřítko úspěchu v profesi bylo NEMUSET PSÁT NA KŠEFT. Z toho důvodu jsem napsala, že podle těchto měřítek jsem loser. Byť jsou to spíš MOJE měřítka než tvoje, která neznám. :o)
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:16:37)
To je přesně ono, Monty, já jsem asi "winner" a je mi to taky jedno. Kdybych byla loser, bylo by mi to taky fuk. Podle mě jde o to, nenechat si diktovat sebehodnocení zvenčí, podle kritérií někoho jinýho (pokud mám sama jiný kritéria).
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:09:04)
Kubulo,
a říkám snad, že ten systém je správný?
On totiž není správný nebo špatný, on prostě je.
Jsi schopna téhle trošky sociologické abstrakce?

Můžeš s ním nesouhlasit, ale... (dál už to znáš).

Je to podobné, jako kdybys říkala, že není správné, když je někdo čahoun a jiný prcek.
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:14:35)
Nevím, jestli je podle tebe ten systém správný, k tomu ses nikdy nevyjadřoval (nebo jsem to nečetla). Ale spíš mám dojem, že ti vyhovujou výhody, který ti dává (viz "je to továrna na frustraci, ale jen pro losery" - tím asi myslíš, že když je frustrovanej loser, je to ok, ne? zatímco pokud ty jsi winner a frustrovanej nejsi, je to ok?)

Já přece NEŘÍKÁM, že ten systém neexistuje, říkám, že existujou alternativy. Proč do toho taháš mou schopnost abstrakce, je mi celkem záhadou.

Jo, můžu s tím nesouhlasit, a taky s tím můžu aktivně něco málo dělat. Tak to dělám.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:19:01)
Kubulo,
a já zas neříkám, že ty říkáš, že ten systém neexistuje. Nepodsouvej.

Říkám že do něčeho, co je objektivní fakt, vnášíš hodnotící měřítka špatný/správný.

Což potvrzuješ.
 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 12:21:35)
Bobe, já přece neříkám, že říkáš, že ten systém neexistuje. Tohle už je dada :-DDDDDDDDDDDDDDD.

Jo, podle mě je špatnej, protože většina účastníků se v něm cítí špatně. Myslím, že jsem nikdy neslibovala, že o špatných věcech nebudu říkat, že jsou špatný :-O.

Sorry, musím pryč. Dočtu vás večer.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 11:35:43)
Kubulo,
teď na to koukám: "pitvání motivací a osobnostních rysů ostatních diskutujících... Bobe, tohle snad opravdu nemáš zapotřebí."

Tohle je zrovna od tebe mimořádně srandovní podotek - zkoumání motivací a tvých oblíbených hypotetických midráků je především tvoje obsese.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(16.11.2007 1:07:08)
Kubulo,
mluvím-li o většině rodin, opírám se o průzkumy, kterých je všude plno. Ale když statistikám nevěříš...

Mimochodem, jízlivé poznámky typu "A jak stíháš vysoce hodnocenou práci, trávit čas s rodinou a ještě znát většinu rodin???" tak docela nezapadají do věcného způsobu debaty, kterého se tolik dožaduješ.

P.S. A říkám snad, že mi něco je do toho, že nevydržíš nereagovat? Prostě to konstatuju. Nechceš snad říct, že nemám právo to konstatovat? Navíc jsem se, soudě podle tvé podrážděné reakce, evidentně trefil do černého.
 Katka 
  • 

Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 8:47:58)
Milý Bobe,

jako matka samoživitelka mám obě role vyzkoušené, jsem vlastně mámou i tátou v jedné osobě. Přes den chodím do práce, vydělávám celkem obstojně, snažím se být dobrá, řeším pracovní problémy s kolegy, soutěžím s nimi. Odpoledne se ze mě mávnutím kouzelného proutku stává máma, která vyzvedává dítě ze školky, hraje si s ním, pere, žehlí, vaří. A druhý den zase nanovo. Když tak obě role srovnám, myslím, že méně náročné (aspoň pro mě) je role táty, tedy chození do práce a vydělávání peněz. Bez problémů si dovedu představit, že bych po celodenní práci přišla domů, kde by na mě někdo čekal s uvařenou večeří a spokojeným dítětem. Mnohem obtížnější je pro mě role mámy, nedovedu si představit, že bych se přes den jenom starala o dítě, večer čekala na manžela s uvařenou večeří, byla na něm závislá. Takže podle mých zkušeností je role muže důstojnější a snad i snadnější než role ženy. Záleží samozřejmě na konkrétních případech.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Pod to se ti podepíšu 

(15.11.2007 9:12:54)
Taky mě méně unavuje "mužská role". A Bobe,zrovna u nás je to tak, že o něco větší podíl financí do domácnosti zajistím já.Stojí mě to hodně času a námahy ale s dětmi doma bych nezůstala ANI NÁHODOU - to říkám zcela upřímně. Takovou pakárnu otravnou,jako na MD,bych už nechtěla zažít.Holt asi nejsem ta správná samička...To je jedno. Jinak by sis opravdu pěkně popovídal s mým mužem - na zmíněné téma "kdo to má horší - ženy nebo muži" dokážeme vést u sedmičky vína hodinové debaty :)
 Bob the Ghost 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(15.11.2007 10:16:37)
Katko,
v tom se lišíme. Správná samička jsem patrně já. Narozdíl od tebe dobu, kterou můžu strávit se svými dětmi, nenazývám "pakárnou otravnou".
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Pod to se ti podepíšu 

(15.11.2007 12:25:18)
Bobe, já ted,co chodím do práce, tu dobu strávenou s dětmi taky užívám a miluju. Ale zkoušel sis to někdy užívat ve dne v noci alespoň rok nepřetržitě?
S paralelní,scela marnou snahou udržet jakž takž čistou domácnost.Najít si horko těžko půl hoďky na osprchování,najít půl hoďky na uvaření,5 minut na to, aby si se sám najedl...Protože tak jsem myslela tu "pakárnu otravnou"... ne vlastní kontakt s dětmi.
 Bob the Ghost 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(15.11.2007 12:52:25)
Katko,
rok nepřetržitě nikoli, ale chystám se na to a už se na to těším.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Pod to se ti podepíšu 

(15.11.2007 15:00:06)
Good luck :)
 LU,2děti 
  • 

Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 14:49:27)
Asi ta správná samička jsem já. Prostě mě baví být s dětmi doma- pravda mám spoustu aktivit, diář na příští týden mám plný:-) Manžel si mě váží za to , jak vychovávám děti. Prý by se z té zodpovědnosti zbláznil- já to na rozdíl od něj neřeším. On má doma oázu klidu a na druhou stranu mi to vrací častými "exkurzemi" do společnosti (např.zítra jedeme bez dětí na lyže)Myslím, že nejsem domácí slepice- pracuji na sobě, nejen abych dobře vypadala, ale abych byla vzdělaná a měla rozhled, neztrácela vtip. Dělám vše pro to, abych se cítila šťastná a z mého pohledu jsem "winner"- mám vše, co považuji za důležité(sebevědomého chlapa, šťastné děti, hezký domov, spoustu vlastních zájmů a aktivit). Zaměstnání by mě omezovalo mnohem víc, než péče o děti. Doma můžu uklízet- když chci!Můžu pít kafe- když chci! A na nicnedělání se taky čas najde. co neudělám, buď udělá syn nebo manžel, nebo já druhý den a nebo se to nepos...A k tomu mám úžasnou zpětnou vazbu ve štastné rodině.
A diskutovat o tom , jestli to mají horší ženy nebo muži je stejné, jako diskutovat o tom, který mozek je lepší. Každá role je zkrátka jiná. A pokud se ve vztahu otevřeně komunikuje, dá se většinou dojít kompromisu. A nebo jít každý jinou cestou:-)Pro mě neexistuje pocit se pro něco proti své vůli obětovat, taková subka zase nejsem:-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 10:15:19)
Zajímavé, mne ta "ženská" role přijde daleko snazší. :o)
Ne že by mne víc BAVILA, to ani náhodou, ale proti té mužské je to úžasný relax. :o)

Je vidět, že se dneska lidi v práci moc nepředřou, když je pro ně těžší naházet prádlo do pračky a zapnout mikrovlnku. :o)))
 Kubula K. 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 10:25:08)
Monty, myslím, že v tom mačkání čudlíků na pračce ta náročnost fakt nespočívá. Ale o tom jsme se přece bavily už mockrát, já myslím, že je to spíš v tom, dělat milion různých "blbých" mechanických maličkostí a nemoct vypnout ani si to něčím zásadně zpestřit :-). Dokolečka dokola děti domů, odpadky ven a tak :-D.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 10:35:12)
Upřímně řečeno, po zkušenostech s několika "soužitími" jsem stále ještě nepochopila jednu věc.
Kromě posledního případu VŠICHNI chlapi, se kterými jsem nějaký čas sdílela společnou domácnost předpokládali, že budu pracovat stejně či více (spíš více) než oni, vydělávat víc peněz, ale po skončení práce budu relaxovat s hadrem na nádobí nebo na podlahu. Logické a podle mne přirozené řešení - nechci to dělat ani já ani ty, vezmeme si paní na úklid bylo odmítnuto slovy: "Nechci cizí lidi v bytě."
Tudíž jsem je musela informovat o tom, že tím pádem si tyhle záležitosti MUSÍ obstarávat sami, protože já to zkrátka za relax nepovažuju a dělat to nebudu.
VŽDYCKY to byl problém.
Teď mám vztah s chlapem, který vydělává mnohonásobně víc než já a v životě jsem od něj neslyšela něco o "ženských pracech", "ženských povinnostech", prostě normálně a automaticky uklízí, myje nádobí atd. atd.
Poprvé v životě mi nepřijde divné uklízet, protože to po mně nikdo nevyžaduje jako mou POVINNOST, prostě to bere jako samozřejmé, že když v nějakém bytě žijí dva lidé, tak si tam uklízí a starají se o to, aby jim tam bylo hezky.
Dělám to dokonce i ráda, protože to nechápu jako PRÁCI.
Takže ono je to taky hodně o přístupu.
 Kubula K. 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 10:48:12)
Určitě. Mmch myslím, že tohle je řešení - najít si chlapa, který má tenhle přístup, a exemplářům, které popisuješ výš, se zdaleka vyhnout. Když to takhle udělá většina ženských, věřím, že se to pohne:-).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 10:52:37)
Kubulo,
no jo, ale kolik jich je?
Pokud si dobře pamatuju, bydlela jsem se 4 chlapama a jen JEDEN Z NICH se choval - dle mého názoru - normálně.
Kupodivu ten, který by si to "mohl dovolit", tím myslím "degradovat" ženskou na uklízecí stroj, protože je to chlap, který nemá ve šrajtofli nikdy míň než čtyřicet tisíc.
Ti tři první v pořadí se nechali naprosto bez mrknutí oka živit a ještě se děsně divili, že se s radostí nevrhám na vysavač.
Buď je těch prvních víc, nebo jsem prostě měla smůlu. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Napadla mne k tomu 

(16.11.2007 11:02:24)
docela zajímavá věc...
z toho modelového vzorku, který jsem popisovala, ti tři chlapi měli všichni matky. A všechny ty matky byly zvyklý se o ně starat. Ten poslední měl matku v tomto smyslu "nefunkční" a v době, kdy jsme se poznali, už ani nebyla naživu.

Takže je docela dobře možný, že muži vychovaný podobným způsobem prostě díky té výchově očekávají, že se o ně budou starat i manželky, že to je nějaká ženská povinnost nebo poslání, protože jejich maminky to přece taky dělají a jak rády.

Z čehož mi vyplývá, že můj syn by měl v tomto ohledu být ideální partner, protože ten mne s prachovkou nebo vysavačem v životě neviděl. :o)))
 Kubula K. 


Re: Napadla mne k tomu 

(16.11.2007 11:06:00)
Jj:-D. Mému manželovi umřela máma, když mu bylo devět, a soběstačný je dokonale, takže to taky zapadá:-). Ale vím i o případech, kdy maminka pečovala, ale pokud to nebyl úplný zabedněnec a manželka mu to dostatečně jasně a razantně vysvětlila, tak taky začal spolupracovat (a dneska mu přijde divnej ten původní model).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Napadla mne k tomu 

(16.11.2007 11:21:51)
Kubulo,
ten původní model by mi až tak divnej nepřišel, pokud ženskou baví být doma a starat se o děti/domácnost (znám takové) a chlap jí to umožňuje tím, že vydělává. Proč ne. Když to vyhovuje oběma.
Divné mi přijde očekávat, že ženská, která je zvyklá pracovat, práce jí baví, umí vydělat dost peněz se bude ve volném čase věnovat oprašování páníčka, kterej pro ni nehne prstem a nedá jí ani floka. Nechápu to sebevědomí nebo jak to nazvat - tu jistotu, že JÁ jsem ten pan SKVĚLÝ, kterýmu leží všechny ženy u nohou a ty bys měla být RÁDA, že mi můžeš podstrojovat.
Víš co, já mám radost, když můžu pro chlapa něco udělat, možná jsem tudíž taky jen obyčejná slepice - jenže pro chlapa, kterej to ad jedna nevyžaduje, ad dvě si to dle mého soudu zaslouží, navíc to samé je schopen a ochoten udělat pro mne. Protože o tom to je. Já děsně ráda udělám večeři a snažím se, aby ty talíře byly hezky upravený a nazdobenej stůl, protože to samý dělá ten chlap i pro mne. Když se ráno probudím dřív a udělám mu kafe, neberu to jako posluhování nebo ženskej úděl, protože vím, že když se probudí první on, udělá ho mně. A to je to, co jsem nikdy nevysvětlila svým předchozím partnerům, že to není tak, aby jeden jen dával a druhej bral a natahoval ruce.
Bohužel to nepochopili a pak se děsně divili, že mi to nevyhovuje.
 Kubula K. 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 11:04:12)
No ono je těch nepoužitelnejch možná opravdu hodně, ale já mám takovou teorii: proč spousta ženskejch dělá služky? Protože maj pocit, že to "jinak prostě nejde", protože "ten jejich" prostě na nic nešáhne apod. Jinými slovy že kdyby služky nedělaly, tak jim to "neprojde". No a podle mě když dáš chlapovi dostatečně jasně najevo, že mu něco "taky neprojde", je šance, že se podle toho začne chovat. Pokud jsi to zkoušela a nevyšlo to, může to být myslím taky tím, že ti tvoji jelimani bohužel věděli, že pro svoje zcestné pojetí najdou v okolí vždycky víc podpory než ty pro to své rovnoprávné. Čili jsme asi v nějakém přelomovém období, kdy nastavujeme atmosféru pro to, jak to tady bude za deset dvacet let. Pokud předpokládáme, že i chlapi chtěj radši žít ve vztahu než mimo něj, tak v okamžiku, kdy bude aktutní nedostatek "pečovatelek", budou si asi muset zvyknout na jinou odrůdu ženských a přizpůsobit se, řekla bych. Hodně se snažím, aby moji synové brali takovou věc jako samozřejmost, víc v tuhle chvíli asi udělat nemůžu. Jo a ještě mohutně propaguju rovnoprávná manželství, čímž k tomu taky doufám přispět :-D.


 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 11:12:12)
Kubulo,
s tou podporou je to zajímavý... je fakt, že u mého druhého manželství to tak nějak podobně bylo.
On teda manžel ty věci dělal, ale neodpustil si nikdy poznamenat, že to dělá "za mne" a já "nedělám nic". Argument, že živím dítě a dost podstatným způsobem i jeho byl pokládán za podružný a nedůležitý.
A teď pozor. Jeho matka i POTÉ, co jsme se rozešli, chodila za mnou a vykládala mi, že se manželovi vůbec nediví, že se se mnou chce rozvést (přitom on nechce - chci já, on je proti), že jsem strašná ženská, že neuklízím, nevařím...
Já: "Ale já vydělávám prachy a v rámci možností se věnuju dítěti. Přece nebudu dělat všechno já a on nic!"
Ona: "Já jsem to taky zvládala. Jednou jsi máma musíš."
Já: "Ale tady nejde o dítě, dítě je v pohodě, jde o to, proč bych měla manželovi zabezpečovat veškerej servis a on nedělal NIC! Já pracuju, starám se o dítě, to jsou DVĚ zaměstnání, mám mít ještě třetí (domácnost) a on NIC?"
Ona (mmch. vskutku kuriózní odpověď): "My jsme ti ho nenutili! Já bych si takovýho chlapa nevzala!"

I po téměř dvou letech od rozchodu se tváří, jako kdybych já byla ta ošklivá, co od manžela něco chce a nějak ho vydírá či co, protože i když jsem hrozná, nejhorší, tak se NECHCE rozvádět (vždycky týden chce a pak ho to přejde).

Nevím, nějak tomu světu asi nerozumím.
Když jsem tak hrozná, proč není rád, že se mne může lehko zbavit? :o)
 Markéta 
  • 

Re: Pod to se ti podepíšu 

(16.11.2007 23:06:15)
monty, gratuluju k chlapovi, co je chlap, zatim jsi mela ocividne stesti na pekny uhejbaky. at to vyjde! :-)))
 Katka kluci 5 a 8 
  • 

No.. 

(16.11.2007 18:43:18)
Monty,ujiš´tuji tě,že se v praci flákam zcela výjimečně.Většinou přijedu domů večer a značně urvaná.nevím,dle čeho jsi usoudila,že komu se nechce být ženou v domácnosti,ten se v práci fláká.Mě prostě moje práce baví a chci jí dělat dobře.Nechci být žena v domácnosti.Je v tom nějaký zásadní problém?Upřímně:od tebe bych čekala pro toto víc pochopení....
 16.5Salám&Lajka14 


Re: No.. 

(16.11.2007 19:22:59)
Ale já napsala, že komu přijde práce ženy v domácnosti TĚŽŠÍ než práce, že se nejspíš v práci fláká, to jsou dvě různé věci - a navíc to bylo míněno lehce ironicky. :o)
 Katka kluci 5 a 8 
  • 

Re: No.. 

(17.11.2007 10:19:39)
OK,TĚŽŠÍ to doma fakt asi není, ale alespoň pro mě je to práce velmi nudná a stereotypní a především pro zbytek rodiny zcela neviditelná - takže se holt lépe cítím v práci,která mě baví a za kterou ještě dostanu zaplaceno.Na děti se pak těším a manžel mi s domácností pomůže - což nedělal,dokud jsem byla doma.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: No.. 

(17.11.2007 11:11:55)
Ono je to taky asi hodně o tom, kdo má jaké dítě. Sice jsem na MD nebyla, ale dokud jsem syna kojila, pracovala jsem hlavně doma. A kdybych nepracovala, fakt bych nevěděla, co celý den dělat, protože syn nebrečel, neměl žádné koliky, o růstu zubů jsme nevěděli, on prakticky jen spal a když nespal, tak si vystačil sám.
A je pravda, že holky, co znám a jsou na MD s hodnejma a nenáročnejma dětma mi všechny říkají, že se nudí, pořád volají, kdy se stavím a co novýho, takže tam je ten stres a otrava spíš spojená s tou sociální izolací než s nějakou ukrutnou fyzickou dřinou a námahou...
 Kubula K. 


Re: No.. 

(17.11.2007 12:12:08)
Asi nemáme úplně definováno, co je to TĚŽŠÍ. Já když říkám, že pro mě je těžší být na MD než chodit do práce, myslím tím, že je to víc psychicky vyčerpávající, což souvisí s tím stereotypem, kterej já špatně snáším. V práci vidím studenty hodinu a půl a pak zas přijde někdo jinej, bavím se o něčem jiným, má problémy s něčím jiným, je jiná úroveň pokročilosti, vyžaduje jiný metody, jinej přístup atd. Mám hodně individuálů a některý studenti jsou fakt svérázný, takže je to hodně i o psychologii :-D. Doma je to pořád stejný dítě, který podvacátý za hodinu říká ťap ťap, když venku padaj trakaře, a kterýmu nemůžu už třetí týden vysvětlit, že opravdu nemůže dloubat psovi oko lžící. V práci mi to přijde "lehčí" taky proto, že řekněme aspoň na 50% (a někdy na víc) využívám svou mentální kapacitu, což je pro mě živá voda, kdežto na MD mi to přišlo pořád v jednociferných číslech. Možná je moje chyba, že jsem to nedokázala zvednout, ale tak to bylo. A OPRAVDU si myslím, že kdo to nezažil, dokáže si to velmi těžko představit. Ono to nezní nijak náročně - uvařit zeleninku, pohrát si s drobečkem, přebalit, jít na procházku, znova nakrmit, znova přebalit, znova si pohrát... Někdo (Bob?) psal, že být se svým dítětem je ta nejlepší věc na světě. Jasně, je. Dovolte mi takovou paralelu: Sex je taky bezva, ne? Ale představte si, že byste museli sexovat dvanáctkrát denně, přesně po hodině. Další den zase. Další den zase. A další den zase... Pořád to zní jako bezva věc? :-D
 16.5Salám&Lajka14 


Re: No.. 

(17.11.2007 12:17:42)
Kubulo,
já to naopak vidím asi takhle: být na MD, řekněme s 1 a 1/2 roku, 2 roky starým dítětem, nemuset pracovat rovná se moci KDYKOLI "strčit" dítě k babičce/tetě a jít na výstavu, divadlo, koncert, jet na výlet, sejít se s přáteli, účastnit se nějaké akce, jít do kina, na kulečník...
to samé v situaci, kdy muž plně zabezpečí rodinu a já si budu moci pracovat jen tak, jak mne to baví a fakt se věnovat jednomu projektu třeba rok.
Protože já to beru tak, že pokud chlap vydělá dost na to, aby uživil rodinu, vydělá i na to, aby nejhorší domácí práce dělala paní na úklid a s dětma mohla kdykoli být doma aupairka.

 Kubula K. 


Re: No.. 

(17.11.2007 14:20:49)
Monty, jo, tohle zní jako ráj na zemi:-). Blbý je, když ty babičky máš jednou za měsíc a na aupairku se nějak necítíš... Prostě když jsi v takovým tom "vězení". Sice s člověkem, kterýho miluješ, ale vězení to bejt může.
 Kubula K. 


Re: No.. 

(17.11.2007 14:21:37)
A ještě k tomu když nějak neuneseš, aby tě někdo "živil" :-D.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: No.. 

(17.11.2007 14:26:04)
Kubulo,
vždycky jsem si říkala - děti mít nechci a neplánuju, ale KDYBYCH už někdy, tak jedině za podmínek, že mne to nijak nebude omezovat. Že prostě budu mít dost peněz na to, abych mohla i nadále žít tak, jak jsem zvyklá a dítě bude BONUS navíc. O živení nebyla řeč - nepočítala jsem, že by někdo živil mne, ale ohledně živení dítěte by to mělo být aspoň napůl.
No, člověk míní a život mění, že. :o)
 Ivana Procházková 


Re: No.. 

(17.11.2007 21:23:07)
No Monty,

to co popisuješ může zdánlivě znít jako parádní MD.. Ale opravdu jen zdánlivě nebo možná jak pro kterou náturu..

Mám muže, který dokáže velmi dobře zabezpečit rodinu. Mám paní na úklid a žehlení. Mám prima holčinu (ehm, mladou paní) na hlídání. Mám babičku (byť mimopražskou), kterou vnučka miluje a která vnučku od mimina velmi ráda a ochotně pohlídá. První rok na MD jsem dokonce měla pár nenáročných pracovních projektíků pro celkové rozptýlení :).

Mohla jsem si na MD spokojeně válet šunky, nemít žádnou honičku, chodit pravidelně do fitka, být odpočatá, navštěvovat výstavy a já nevím co dalšího jsi jmenovala a "pro radost" dělat nějakou drobnou profesní prácičku.. Ale spokojená jsem u toho nebyla.

Mně tam ke štěstí chyběl ten "challenge". Tak jsem se v jednom roce dítě vrhla do práce pořádně, začala jsem být krutě nevyspalá (pracovala jsem hlavně po večerech, když dítě usnulo), přestala jsem chodit do fitka (ač nerada, ale prostě nebyl čas), rezignovala na chození ke kadeřnici, na solárko, na kosmetiku a jediné co jsem dělala bylo, že jsem se starala o dítě + občas o manžela (nikoli ve smyslu uvařit, uklidit...:)))))))) a pracovala. A hele, ze mně byl najednou náramně spokojený člověk.

Každý má holt ten svůj koláč štěstí poskládaný jinak.

 Zasjaj. 


Re: No.. 

(17.11.2007 21:33:13)
:O)) Aha, Ivule, na to mame ty "adrenalinove sporty" ne?
 Ivana Procházková 


Re: No.. 

(17.11.2007 21:38:50)
Zasjaj,

právě že cokoli "adrenalinového" (kromě toho "profesního adrenalinu") nemusím :). Nesnáším ani horory, ba ani detektivky nemám moc ráda a jako malá jsem právě kvůli tomu "napětí" nenáviděla pohádky (kromě kreslených) :))).
 Kubula K. 


Re: No.. 

(17.11.2007 21:54:35)
"... koláč štěstí poskládanej jinak" - to nemá chybu :-D.
 Kohnova 
  • 

Re: No.. 

(17.11.2007 12:27:57)
Ono to souvisi taky s casem. Mela jsem tyhle stavy s prvnim a druhym ditetem, pak se to zmenilo, dneska by me z materske nedostali ani heverem, fakt.
Studenti mi nechybi, vim, ze si s nima pred duchodem jeste nejspis nejaky casek pobudu, pokud nebude osos chtit jinak.
 Kohnova 
  • 

Re: No.. 

(17.11.2007 12:28:21)
OSUD.. pardon.
 * Liv 


Re: No.. 

(17.11.2007 15:15:09)
KUBULO,
s tím sexem je to fakt dost dobrý přirovnání.
Jinak já jsem na MD, pracuju 2 dny v týdnu, práci si užívám (asi nemusím vysvětlovat proč), navíc mám tak dokonalé hlídání, že když přijdu domů, je tam šťastné dítě + uklizeno, vyžehleno..., uvařeno i na zítra:-)
Já bych taky chtěla být chlap, co má doma po příchodu z práce full servis, živit bych uměla, dokonale se věnovat dítěti 3 hodiny denně taky :-)

 * Liv 


Re: No.. 

(17.11.2007 15:19:08)
Ještě poznámka: zbylé dny kdy jsem matka na plný úvazek si taky užívám, opravdu, ale asi také díky vidině, že zase přijde "moje" úterý a středa a já půjdu do práce
 Kubula K. 


Re: No.. 

(17.11.2007 15:42:45)
Liv, já na MD sice "nejsem", ale pracuju cca 3,5 dne v týdnu, takže zaplaťpámbu to vychází tak, že děti zároveň dost vidím. Kdysi jsem pracovala s rok a půl starým dítětem na plný úvazek a už bych to znova nechtěla - už jsem měla pocit, že ho prakticky nevidím, stávalo se, že chtěl všechno "od táty" a ode mě ne... To už bylo docela smutný. Takže já vždycky horuju pro to, aby člověk i dělal něco mimo MD, i dost viděl dětičky:-).
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 10:30:57)
Katko,
taky mám obě role vyzkoušené, i když rozhodně ne tak důkladně jako ty. To připouštím.

Úklid domácnosti je prostinká rutina, vaření vysloveně zábava, praní už neexistuje, žehlení je relax... a hrát si s dětmi a vymýšlet pro ně zábavy je to nejlepší na světě!

Pokud jsem na nějakou "tradiční ženskou povinnost" zapomněl, napiš.

Práci mám sice skvělou, ale narozdíl od jmenovaných věcí vyčerpat umí, to zas jo.
 Katka 
  • 

Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 11:25:43)
Bobe,

záleží taky na tom, jaké kdo má dítě. Jsou takové, které jsou méně náročné, vyhrajou si samy, nechají tě v klidu číst. Moje dcera bohužel taková není a asi nikdy nebude. Od rána Proč, Dívej se, Pojď se mnou, Jakto, Hele, Řekni mi, Kde seš, Pojď se podívat, Proč se tak tváříš, Ty se nedíváš, neodpovídáš, nevnímáš, nereaguješ, Ty to snad nevíš, Proč to nevíš, Kdo to ví.....prostě živé a temperamentní dítě. Ty domácí práce, pokud se k nim vůbec dostanu, jsou pro mě vlastně takový relax.

Řekla bych, že i profese, kterou vykonávám, je dost zodpovědná, nebylo vůbec lehké ji sehnat, je často vyčerpávající, i když možná monotónní. Ale jsem z ní večer daleko méně unavená než například z víkendu, kdy se intenzivně věnuji dcerce. Už proto, že se aspoň na chvíli můžu zavřít do kanceláře a v KLIDU vypít kafe nebo se podívat, co je nového na Rodině, což třeba o tom víkendu nemůžu (Jé, můžu se na počítač dívat s tebou, můžu jezdit myší, na co mám teď kliknout, jé, já jsem ti to asi smazala.....)
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 2:59:46)
Katko, Bobe,
ona asi ta kazda prace doma i ":ve svete" je vycerpavajici jinym zpusobem. Ale jedno si myslim, ze se da zobecnit, ze praci doma muze delat vicemene kazdej, psychopaty, alkoholiky a chrome vynechme, ale vyriznout slepy strevo nebo litat s helikopterou jaksi kazdej nemuze. Dalsi vec je ta, ze na domaci praci si kriteria klade kazdy sam: to, jak mas mit uklizeno, navareno nebo deti v lati, do toho ti nikdo nekeca, a kdyz jo, tak uz ho na navstevu nepozves :O) zatimco praci "ve svete" hodnoti jini - at uz tvi nadrizeni nebo tvi zakaznici, pokud sama podnikas. Takze si myslim sumasumarum, ze byt doma je mene narocne. Ale je to i tim, ze ja doma nikdy nebyla, ty dva mesice po porodu nejsou dost exemplarni.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 7:25:23)
Zasjaj, to bude právě asi tim, žes nijak dlouho doma nebyla.
Jasně že (ten den počtvrtý) vytřít rozlitý pití, nebo rozmatlaný jídlo technicky zvládne kdekdo. Ale i nosit v noci od jedný do tří řvoucí mimino, kterýmu rostou zuby, technicky zvládne každej - tak proč teda člověk, kterej to dělá opakovaně zvažuje přidušení polštářem?
Co na mateřský deptalo mě je:
1) že to děláš furt dokola a výsledek za chvíli stejně neni vidět (protože jídlo se sní - několikrát za den), nádobí se vzápětí zase ušpiní atp.)
2) že jsi poměrně izolovaná od dalších lidí (já měla vždycky dost kamarádů, ale otěhotněla jsem jako první ze všech a tudíž když jsem byla doma, tak ostatní byli v práci nebo ve škole; o víkendu se třeba někdo stavil, nebo šel s námi ven, ale přes dvě střídavě fňukající nebo jinak komunikující batolata jsme si toho stejně moc neřekli)
3) že když má dítě blbej den, tak uslyšíš kňourání od rána do večera a i kdyby ses rozkrájela, tak s tim nic neuděláš
4) že to vpodstatě nikdo neocení (protože vždycky někdo, kdo to nikdy nezažil, dokáže zhodnotit, že bejt na mateřský je pohoda).

Když to shrnu, tak konkrétně já jsem první dva roky na mateřský dodělávala vejšku a byla to docela makačka, ale když jsem další jeden rok "jen" byla na MD, tak jsem z toho byla tak vyřízená, že jsem s radši zase přihlásila ke studiu a další rok na částečnej úvazek do práce, protože to je balzám na psychiku. Od tý doby, co při dětech pracuju, jsem spokojená.
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 19:56:05)
Ja nechci vubec zpochybnovat narocnost prace doma, jen to, ze oproti praci "ve svete"
za prve: neni vystavena konkurenci (na trhu prace nebo v souboji o zakazniky), cili nepodleha zadnym vnejsim meritkum
za druhe: na praci doma neni nutna zadna kvalifikace, specificky talnet nebo dlouhodoba zkusenost

i v prirode postavit hnizdo, snest vejce a cvrlikat kolem mladat je naprosto instinktivni chovani a kdo ho neprojevuje, je psychopat. Nevynaset bobecky z hnizda nebo z nej bezmocna ptacata dokone vystrkovat, to je patologicke chovani a v lidske spolecnosti na takoveho cloveka prileti socialka. Ale sehnat dostatek potravy, aby smecka pres zimu nechcipla hlady, to je sice taky vrozeny instinkt, ale podleha soutezi s ostatnimi "predatory" a casto se prave v prirode stava, ze se to nepodari. V nasi spolecnosti uz sice nebojujeme o hole preziti, jako snezni lepardi, ale pokud je zivitel rodiny dlouhodobe bez prace nebo na velmi nizkem ci minimalnim prijmu, tak ... no blby.

Jak jsi nekde rikala, ze jsi chtela zalozit skolu a vlastne kvuli detem nemohla. Vis, ja zase chtela pracovat na urcitem projektu a podala si grant a ten jsem nedostala. Tvuj muz grant dostal, ale ono to jaksi neni samozrejme, ze ten predator v souboji o korist uspeje. Tvuj manzel uspel, ja neuspela. A nemam se na co vymlouvat jedine na to, ze jsem spatnej lovec.

Znas nekoho, kdo by neuspel v praci doma? Jo, muj svagr ma furt reci, ze tam ci onde deti nezdravi nebo maji doma bordel. Ale co je mu do toho, tak to tem lidem vyhovuje. A ze by nekdo opustil vlastni zenu a odesel za jinou kvuli tomu, ze je vecne pripalena omacka, to jsem tedy taky jeste neslysela. Ale to, ze pracoviste nedostalo grant a muj muz byl zcela neplanovane bez prijmu, to se stalo zrovna mne!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co si nalháváme 

(18.11.2007 11:13:40)
Zasjaj, myslim, že to je složitější.

Co se týká konkurence: jsou chlapi, kteří ženu na mateřský buzerujou i za něco, v čem by v případě volný soutěže obstála, ale jim to prostě nestačí - chtějí víc a jejich žena nemá šanci uspět. Někdy to skončí i tim zmiňovanym rozvodem. Kdyby matka nechtěla primárně udržet rodinu a utvořila by prostor pro soutěž jejího muže s nějakym dalšim, mohla by se stejnýma dovednostma obstát na úplně jiný rovni, takže nesoutěžní prostředí neni vždycky výhoda.

Co se týká grantů: i můj manžel některý nedostane a některý dostane. Letos dokonce nedostal grant, jehož realizace už byla rozjetá (práci museli zahájit hned jak začly růst nějaký kytky a jaro přišlo dřív, než se čekalo, tak nemohli čekat do vyhlášení výsledků), takže jsme museli sáhnout do vlastních peněz. Prostě musí udělat tolik pokusů, aby se jich dostatek vydařil.

Ale obdobný pokusy svym způsobem děláme i doma - třeba mně tento týden nevyšel pokus přebrat věci, který se nashromáždily v autě a manžel je přines v krabici domů. Výsledek je, že jednu zimní bundu rozkousaly myši, což by se nestalo, kdyby visela na věšáku a neměla po kapsách sušenky.
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(18.11.2007 17:42:37)
Jeno, to je asi fakt, to me nenapadlo, ze vlastne to nesoutezni prostredi muze byt i nevyhoda - manzelka nema zadnou moznost predvest, ze by byla jeste lepsi sekretarka, tlumocnice nebo kdovico, co je jeho milenka.

S temi granty jsem to uvadela jako priklad, samozrejme, ze ani orel kazdou mys neulovi, uspesnost predatoru je velice mala a pokousi se znova a znova. Jen mi prijde, ze pokud je spatny lovec, tak muze i chcipnout hlady a firma zkrachovat. Ale selhani v praci doma? To nema vnejsi meritka pomineme-li ta, na ktera prijde ta socialka. To je extrem, ze nekdo tak kasle na deti a domacnost, ale normalne ti nikdo nebude kecat do toho, jak maj vsechny ty bundy bejt vyveseny ve skrini a saticky nazehleny. Tak akorat uskoprsa kamaradka muze pustit nejapnou poznamku, to ji pak ale uz nepozves na navstevu a je to. Zkrataka jak si to udelas, tak to mas. Ale firma, ta to musi udelat tak, aby obstala ve vnejsi konkurenci a uspokojila zakazniky. A kdyz ne, tak takovy zivitel rodiny skonci treba dlouhodobe bez prace...
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 20:23:33)
Jeno,
nekde jsem cetla, ze nejstastnejsi zeny jsou pracujici na castecny uvazek. Maji primerene casu na deti i na seberealizaci.

Ale vis, co me k tomu napada!? Ze dalsi duvod je, ze NEMAJI STRES uziveni rodiny - z toho, ze pracuji na castecny uvazek, vyplyva, ze prijem je pouze doplnenim rodinneheo rozpoctu, takze ty nervy, co si jen pocneme, kdybych prisla o praci, odpadaji. A to je, ver mi, velmi podtstana cast toho pocitu stesti, ktery clovek ma, kdyz se muze hezky venovat zajimave a podnetne praci i vlastnim detem.

Ja jsem bohuzel byla v situaci, kdy na mem prijmu zavisela moje rodina, muj muz sepisujici doktorat i moje dite a navic, jelikoz jsme se rozhodli, ze i dalsich par let chceme zit v te zemi, v ktere jsme zrovna zili, ze nesmim prijit o tohle konkretni misto a jit si hledat jine, jelikoz tim bychom vsichni ztratili visa. To je proste ta zodpovednost predatora hajiciho teritorium.

 Kubula K. 


Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 21:06:22)
Zasjaj, já tu rodinu víceméně "živím" s přestávkama šest let. Uznávám, že je blbý přijít o práci, se kterou člověk počítal, ale zároveň myslím, že je trochu chyba nemít nějakej plán B pro tyhle případy. Já se teď možností, že bych přišla o zaměstnání, nijak nestresuju, protože vím (do tý míry, jak je možný takovou věc vědět), že jsme spokojený jak já, tak klienti. Na druhou stranu ale přesně vím, co bych dělala, kdyby ta práce najednou skončila. Jasně že bych měla nějakej propad v příjmu, aspoň měsíc dva. Ale vyhrabat se z toho dá, nakonec vy jste se z toho určitě taky vyhrabali, ne? Jen myslím, že kdybyste na tuhle eventualitu pomysleli dřív, možná by to hrabání šlo trochu líp nebo trochu rychlejc, a bez takových nervů.
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 21:24:27)
kubulo,
jo, my jsme to prezili, vsak tech alternativnich planu taky bylo vic. Akorat to bylo v cizine, tudiz jsme byli ruzne limitovani - visama, pracovnima povolenima na to konkretni misto a tak. Jen si rikam, ze pokud nekdo pracuje s tim klidem ve svem vedomi, ze se bez jeho prijmu nic zasadniho v rodine nezmeni, tak je to vetsi pohoda, nez kdyz nekdo sam zivi rodinu a navic se firma potyka s problemy a aletrnatvnni plan B znamena treba i o hodne mensi prijem a tak.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co si nalháváme 

(18.11.2007 11:22:49)
Zasjaj, to s těma vízama je samozřejmě blbý. Z toho, že nemůžu v případě problémů odejít z konkrétní práce a nabídnout svý dovednosti někde jinde, bych byla taky hotová.

Ale co se týká částečnýho úvazku, klidně bych si vyměnila roli s manželem. Je pro mě důležitý, aby děti trávily dost času s rodičema, ale už nelpim na tom, že by to musela bejt primárně matka. Samozřejmě bych tim pádem nedělala to, co oficiálně dělám teď, ale vzala bych práci líp placenou, která se mi taky nabízela, ale nemohla jsem ji vzít kvůli těm dětem.
 Sylvie 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 9:28:38)
Přitom ovšem mužům zůstala povinnost být ambiciózní, sportovně zdatní a zdravě agresivní, dále abychom si vydobyli dobré společenské postavení a solidní příjem, protože jsme to zpravidla my, kdo odpovídá za životní úroveň rodiny. Což se od žen takto bezpodmínečně nepožaduje.

Co to? A já až doteď byla přesvědčená, že po ženách se tak nějak "požaduje", aby byly jako z katalogu - štíhlé, svěží, sexy... s čímž souvisí i sportovní zdatnost, naštěstí přibývá fitek s hlídáním dětí (i když já sama absolvovala několik různých cvičení specialně připravované pro cvičení s kojencem v náručí, taky se to dá), domácnost, kde by měl muž tak solidní příjem, že by zajistil běžný standard a žena nemusela chodit do zaměstnání, osobně znám jenom jednu - zato mám hned několik kamarádek, které musely z finančních důvodů pracovat, i když by radši pečovaly o domácnost (jasně, o těch, co pracují dobrovolně, nemluvím, je to jejich volba zpravidla bez ohledu na příjem partnera) - pracující oba rodiče je u nás většinový model a neříkej, že je to pro ženy nějaká novinka :o))) A ta ambicioznost a zdravá agresivita s tím vším taky souvisí ;o)



------------------------
 Bob the Ghost 


Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 10:15:01)
Sylvie,
nejde o to, že by žena zůstávala doma.

Ale po chlapovi se požaduje (společnost, jeho žena), aby dělal kariéru. Ten ji prostě dělat MUSÍ.

Zatímco po ženě to nikdo nechce (ani společnost, ani její manžel). Ale ani jí nikdo nebrání. Ta ji dělat MŮŽE.

A to je rozdíl.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 10:25:45)
Bobe, ale jak po kterém chlapovi a jak která žena, ne? Poměr mých kamarádek, které to po chlapovi chtějí a nechtějí je tak 1:1. A touha těch, které chtějí, aby muž dělal kariéru, je většinou nereálná - tak 70 tisíc plat a ve čtyři odpoledne doma.
 Bob the Ghost 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 10:36:23)
Markéto,
to jsou hezké teorie a mnoho žen si to takhle namlouvá, jenže ve skutečnosti je prostě atraktivnější muž, který má funkci a prachy.

Manželům těch tvých kamarádech bych doporučil, aby se zdánlivě moderním názorem svých manželek nenechali ukolébat - jinak jim jednou žena uteče s jejich šéfem!
 Sylvie 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 10:48:56)
to jsou hezké teorie a mnoho žen si to takhle namlouvá, jenže ve skutečnosti je prostě atraktivnější muž, který má funkci a prachy.


No, já bych řekla, že tím si jenom muži, kteří mají funkci a prachy dodávají sebevědomí ;o)
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 11:28:49)
No pro některou ženskou je atraktivnější chlap který má prachy a !!POSTAVENÍ !!, pro některou chlap, který má pěkný zadek, pro některou sportovec a pro některou chlap, s kterým může večer příjemně pokecat. Většinou je to ale kombinace mnoha faktorů. Takže to, že manželovi zdrhne žena k jeho šéfovi jenom proto, že je bohatý a má POZICI, se obvykle nestává.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 15:19:21)
Pro mě je atraktivní chlap, kterej má podobný hodnoty a rád tráví čas se mnou a dětma.
Za prachy bych to nevyměnila.

Co se týká vystřídání n meteřský - znám chlapa, kterej chtěl manželce dokázat, že mateřská je flákárna, tak se domluvili, že ona půjde do práce. Jenže on ten výsledek nejde stejně srovnávat - ona s dětma prošla třeba období, kdy ona celej den a noc kojila nebo utěšovala uřvaný mimino a do toho se snažila zabavit dvouletý dítko jinak než televizí a večer doobstarávala domácnost... on pak dával do školky do oběda jedno tříletý dítě a do 17ti hod pětiletý a večer jim pustil tu pohádku. A zatimco jeho žena dál obstarávala domácnost, tak ji od počítače poučoval jaká je ta mateřská pohoda...
 Bob the Ghost 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 15:35:47)
Jeno,
to je ovšem "argument", přes který nejede vlak.
Dřív chlapi na mateřskou nechodili a ženy říkaly - co oni o tom můžou vědět.
Teď na ni chlapi chodí a ženy tvrdí - no jo, jenže ta chlapská mateřská je jen taková hra.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(16.11.2007 21:28:23)
Bobe, já napsala, že "znám chlapa, kterej..." ne že "chlapi, kteří jdou na mateřskou, tak..."

Tak nevim proč se čertíš?

Pokud už bych chtěla něco zobecňovat, tak leda, že člověk, kterej na mateřský "jen" hlídá dítě, ale neobstarává domácnost nemůže svou zkušenost srovnávat s někym, kdo dělal obojí (případně na částečnej úvazek ještě práci po nocích).

 Kubula K. 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 22:27:22)
"to jsou hezké teorie a mnoho žen si to takhle namlouvá, jenže ve skutečnosti je prostě atraktivnější muž, který má funkci a prachy." - Bobe, tohle je to, co mi u tebe vadí. Ty jsi JEDEN BOB S JEDNĚMI SUBJEKTIVNÍMI NÁZORY, ale tváříš se, že TY VÍŠ, zatímco ostatní si různé věci NAMLOUVAJÍ. Kde se v tobě bere takováhle arogance? Nutí mě to přemýšlet o tom, V ČEM PROBOHA je ten tvůj příšernej mindrák, že máš potřebu se takhle chovat.
 Bob the Ghost 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 23:57:35)
Kubulo,
je prokázaný fakt, že muži s větším příjmem a vyšším společenským postavením mají například častější sex a mají více sexuálních partnerek, než looseři.

Jsou pro ženy prostě atraktivnější (stejně jako pro muže jsou atraktivní mladé a hezké ženy).

Je to logické - takový muž zajistí lepší budoucnost případným potomkům. Nejen primárně materiálně - díky vyšší životní úrovni jsou děti bohatších mužů zdravější.

Takhle to je objektivně - a že ty máš jinou životní zkušenost, například spokojeně žiješ s nějakým looserem, nelze zobecnit.

P.S. A Kubulo, to, jak opakovaně, prakticky při každé příležitosti, mluvíš o mindrácích, vypovídá především o tobě. Něco tím na sebe prozrazuješ.
 Kubula K. 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(16.11.2007 0:07:06)
Bobe, existujou tři druhy lží: lži, prachsprostý lži, a pak statistika. Pomocí statistických čísel může dokázat prakticky kdo chce co chce. Já nežiju ve statistice, žiju svůj vlastní život a vidím to, co vidím. Jinde to může vypadat jinak, ale já pořád nějak víc věřím vlastním očím než statistice, kterou si kdekdo může vycucat z prstu. HA HA HA, a máš pravdu, já deset let spokojeně žiju s někým, kdo podle tvých statistik je zřejmě "looser".(Mmch se to píše loser, když už jsme u toho.) No, já jsem s ním dost šťastná a o děti se staráme spolu včetně finančního zajištění - a jestli to nejde zobecnit? Vždyť to je to, co pořád říkám - že tyhle věci prostě zobecňovat NEJDOU. Moje zkušenost není míň hodnotná jen proto, že je menšinová, bože můj.

:-O Ty máš pocit, že čím víc sexuálních partnerek, tím šťastnější člověk? Mně by spíš přišlo, že musí být poměrně nešťastný, když pořád nemůže najít někoho, co by mu vyhovoval - nebo někoho, komu by vyhovoval on... :-O

Prosím tě oprav mě, jestli se pletu, já mám zase dojem, že mindráky při každé příležitosti vytahuješ ty. Nevzpomínám si, že bych se o nich zmiňovala jindy než dneska...? :-O
 Bob the Ghost 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(16.11.2007 0:10:34)
Ty jo! Looser! No to je ostuda.

Neříkám, že tvoje zkušenost není možná. Jen říkám, že neodpovídá realitě.
 Sylvie 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 10:43:14)
Bobe, já ti nevím. Budu-li to brát podle "společenských časopisů", tak ta kariéra se požaduje jak po mužích, tak po ženách. Budu-li to brát podle svého okolí, tak tu kariéru dělají jenom ti muži, kteří ji dělat chtějí a pokud ti mají partnerku, která má "bezkariérovou profesi", tak ta nezřídka má i na talíři, že se zahrabává, že by měla profesi změnit a bla bla bla. Předpokládám, že asi to bude platit i opačně :o)
 jak 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 10:50:51)
hm, me spis prijde, ze jakmile ma karieru zena, je to az divne a treba ja o tom v realu skoro nemluvim. protoze mi to nestoji za to, za prve ty reci, kolik mam penez a za druhe ten podiv, proc to delam. Asi jsem chlap, protoze ja bych bez te " kariery" byt nemohla. me bavi ten stres a nervy atd.
 Sylvie 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 11:16:22)
Jak, nesnažila jsem se naznačit, že kdo chce kariéru, je chlap. Snažila jsem se říct, že co znám chlapy s kariérou, tak ti ji nedělají kvůli společenskému tlaku, ale prostě proto, že je to baví, berou to tak, že musí jít výš a výš a co nejvýš a berou to jako samozřejmost a nezřídka (ne vždycky) to vyžadují i po své partnerce, protože třeba nechápou, jak je možné, aby byl někdo tak neambiciozní, "nechtěl na sobě pracovat"... Prostě že to není ani tak společenský tlak, jako spíš vlastnost každého jedince, jak muže nebo ženy. Nevybavuje se mi žádná žena, která by dělala kariéru v rozsahu mých známých, proto jsem mluvila o mužích. Ale ono je to dané tím, že já sama jsem dětská sestra a okruh mých známých jsou právě sestry nebo učitelky, kde tedy kariera sice není vyloučená, ale přeci jenom "dravější ženy" volí spíš jiné profese. A zrovna karieru nedělá každý muž, kterého znám. Vím i o těch, kteří se o ni nijak nesnaží nebo o těch, kteří na "karierním žebříčku" klesli, ale dělají to, co je baví víc.
 jak 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(15.11.2007 11:32:39)
jo vzdyt ok Sylvie. Ja treba nekolikrat slysela, jak jsem karieristka. Spis to bohuzel u zeny nabira negativni nadech.
Ale skvele jsi to vystihla, ja mam taky problem s tim, ze nekdo nema ambice:)))) ale uz jsem se naucila to nerikat a nechat ostatni zit:))
 Zasjaj. 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(17.11.2007 3:12:31)
Sylvie, Jak,
ja si myslim, ze to neni jen o kariere, ale proste o vsem. Kdybych si namluvila dirigenta, coz nehrozi, nevim, kde bych k nemu prisla, mozna by me mohl oslovit v metru, ale casem by mu urcite vadilo, ze nezazpivam ani notu a ja bych si asi casem taky pripadala menecenna mezi jeho prateli a kolegy. Jednomu konkretnimu klukovi zas pred vic jak dvaceti lety vadilo, ze ja jdu studovat chemii zatimco on nezna zpameti ani ny naty ity icity a ze bychom se teda meli rozejit.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(17.11.2007 7:00:52)
Zasjaj, to mi přijde docela dětinský. Já nerozumim manželovu oboru, on nerozumí mýmu a nikomu z nás to nevadí. Proč by taky mělo?
Když už na druhýho přijde řeč mezi kamarádama, tak on řekne, že já se zabývám XY a já zas čim se zabejvá on.
Maximálně teda v našich případech nastupuje otázka co to přesně znamená, protože oba děláme ne až tak častou práci, tak už umim zjednodušeně vysvětlit podstatu, ale to je vše.
 Zasjaj. 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(17.11.2007 15:45:37)
Jeno,
mne tenkrat taky vubec nevadilo, ze si plete ny a icity. Jenze jemu jo. Ja jsem odpovidala na to, co se tu resilo, zda muz musi delat karieru a a nekdo napsal, ze takovej chlap to bude vetsinou chtit i po ty holce.

Spoluzacka z lidovky or dotahla na virtuosku a vzala si vehlasneho dirigenta. Docela si dovedu predstavit, ze dal prednost solistce pred nejakou bezejmenou holkou ctvrtou zprava v druhejch houslich. A uz vubec mi pripada nepravdepodobny, ze by si vzal puvabnou pokladni z Tesca nebo prave treba mne!!! :O) Nerikam, ze se to nedeje, ale vrana k vrane ve vetsine pripadu seda.

jeno ja chapu, ze kazdej jste s muzem v jinym oboru, ale z toho, co jsem od tebe cetla, nejste na nijak zasadne rozdilne urovni, jako ja bych byla v partnerstvi s vehlasnym dirigentem. Vis co myslim.nerikam, ze by to bylo nemozne, ale nejak se to nestava ..
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(17.11.2007 18:23:47)
Zasjaj, tak moc rozdílná asi přímo ta úroveň práce neni, ale jen neoficiálně... oficiálně vlastně dělám něco jinýho, než co dělám v reálu (protože některý zákony u nás fungujou jen teoreticky) a nevydělávám ani polovinu toho co manžel.
Takže kdyby měl nějaký komplexy a chtěl mi to předhazovat, tak má příležitost. Naštěstí je to člověk, kterej když bude vyprávět kamarádům co dělám, tak ho ani nenapadne hrát si na geroje a shazovat ženu s tim, že má doma diagnózu učitelka, ale bude jim zaujatě vykládat o tom jak fungujem, že nikdo nebrzdí nadaný děti, že nemáme tabuli a učebnice, ale obsáhlou knihovnu a nonstop přístup na internet, že všechny ročníky spolupracujou na projektech a tak podobně.
Ale stejně dobře dokáže ocenit kamaráda, kterej je výbornej truhlář, nebo kamarádku švadlenu, když se její muž zmíní, že např. "tuhle supertelou mikinu mám od Ivči". Prostě je to něco co neumí každej, tak si to zaslouží ocenit.
 Zasjaj. 


Re: Kariéra: Žena může, muž musí 

(17.11.2007 19:31:34)
Jo Jeno, ja to v podstate taky tak citim a vazim si naseho udrzbare v praci naprosto stejne jako myho sefa, protoze spravit takovej stroj, to je vec, ja to teda nedokazu, tu mikinu bych taky neupletla ... ale nejak to kolem sebe moc nevidim, ze by to vetsina lidi tak vnimala. Na nekolika pracovistich, kde jsem delala, nektery lidi ani nezavadili pohledem nejen o pani uklizecku, ale proste o vsechny, kdo byli v hierarchii jen o stupen niz. Nekdy se tomu az musim smat, stacilo by, aby jim cihla spadla na hlavu, a takova pani uklizecka jim bude trikrat denne utirat zadek ;o) a jeste ji za to budou vdecni.

jeste jsem neco pripsala k tve odpovedi na jinem miste.....
 Nikola 
  • 

Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 9:39:24)
Hele, prumerny plat je 20 tis. hrubeho. Kolik chlapu prinese domu 40tis.hrubeho, tak aby zena mohla delat podle tebe "sve povinnosti" v domacnosti jen sama? Myslim, ze jich je takovych malo a tak zena chodi do prace, tudiz se musi i na domacnosti a vychove a obstaravani deti podilet chlap. City at projevuje kazdy jak chce. Kdo je parez je parez, i kdyby se snazil sebevic. Mam opravdu nejradeji, kdyz si chlapi stezujou, ze musi doma taky prilozit ruku k dilu. Tak budte takovi frajeri a vydelavejte tolik, aby zenska mohla zustat doma a obskakovat Vas, spolecne deti a spolecnou domacnost. Vis doba se jaksi zmenila a i od zeny se ceka v praci, ze bude uspesna atd. a navic skvela matka, hospodyne a milenka. Tak to mili panove "prd a pajz", aby zenusky makaly stejne jako vy (ano, opravdu si v praci nelakuji nehty 8 hodin jak si asi nekteri muzi mysli) a mely jeste na starost celou domacnost a deti. Kazdy je jen clovek a at si hezky povinnosti rozdeli.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 10:11:53)
Nikolo,
a kdo si tady stěžuje? Výslovně píšu, že si nestěžuju a že mě to baví.

Naopak si všimni, že tady na Rodině (i v reálném světě) si spousta žen stěžuje, že ten jejich chlap vydělává málo a proto se musej uskrovnit.

Málokterá řekne, že jejich rodina se musí uskrovnit, protože ONY vydělávaj málo.

Prostě odpovědnost za živení rodiny je z větší části na chlapovi.
 Barča, M 07 a E 10 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 10:55:17)
Nevidím to stejně jako vy.
Dokud jsem oba z manželem pracovali, vyžadovala jsem , aby se stejným způsobem staral o chod domácnosti jako já. Nyní čekáme potomka cca 20 dnů a od první chvíle co jsem zůstala doma jsem ho odprostila od domácích pracích. Pracoval jinak - připravoval náš byt na příchod miminka a to mi bohatě stačilo. Až se vrátíme z porodnice zapojím ho do péče o miminko, ale né proto aby pomohl mě, ale aby se o něj uměl postarat, kdyby se se mnou cokoliv stalo.
Jinak nám to od počátku naprosto klapalo, vím, že neumeje koupelnu a záchod, tak to dělám já. Já nevynáším odpadky a tříděný odpad. Střídali jsme se ve vaření. Dali si pravidla a klape to. Je to o komunikaci. Doté doby než jsem otěhotněla jsem jezdila po nákupech sama a taktéž si je vynosila do 4 patra bez výtahu. Když bylo potřeba utáhnou kliku a manžel byl v práci, tak jsem jí utáhla. Můj manžel není despota a když není utřený stůl tak prostě není.
K těhotenství - manžel není typ, který o svých pocitech mluví. Vím to a respektuji, znám jeho nonverbální komunikaci a vím, kdy je štasný a spokojený. O svých pocitech jsem tedy mluvila já a on pozorně naslouchal. Výbavičku jsem pořizovala já a vlasně mi to vůbec nevadilo. Pro našeho syna udělal krásný přebalovací pult a mě to stačilo. Když jsem chtěla, aby viděl jakýho máme fotbalistu, tak to stejně bylo zbytečné, protože naše miminko jako naschvál přestalo kopat. Do ničeho jsem ho netlačila. Přesto nikdy nezapomenu, jak byl dojatý, když viděl malého na ultrazvuku. Samozřejmě to nepřiznal, ale slzy v očích jsem viděla.
P.S. neměnila bych.
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:25:07)
Bobe,
dovoluju si tvrdit, ze za zivotni uroven vetsiny evropskych rodin zodpovidaji oba. Fakt, ve vetsine rodinnych rozpoctu ma prijem zeny sve nezastupitelne misto a urcuje vysku hypoteky cili velikost domu, pocet automobilu a odlehlost prazdninovych pobytu. Ale v USA tomu ve vetsine pripadu tak neni.

Obecne z generace nasich prababicek vetsina zen do prace nechodila, pece o domacnost byla narocna, nasypat slepicim a podojit kozu, nanosit vodu, zatopit a do kamen prikladat, to je prace na cely den. Zatimco z generace nasich matek vetsina zen do prace chodila na plny uvazek, mliko se sice uz nedojilo, ale koupilo v samosce a domacnost jim ulehcila pracka nebo vyavac, ale manzel nikoli, ten se koukal na televizi nebo zasel do hospody; zpravidla O:) Ted se ovsem ocekava, ze se i ten chlap zapoji, kdyz uz nemusi kacet ty stromy nebo rabovat sousedni vesnice, to za nej delaji profesionalove placeni z dani. Takze mne to prijde tak akorat spravedlive.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 12:48:16)
Zasjaj,
jenže chlap, obrazně řečeno, ty stromy stále kácet musí.

Nevím, proč stále taháte příklady z doby kamenné. Svědčí to o tom, že jste si nějak nevšimly, jak funguje moderní byznys a společnost vůbec.

Ano, všímat si toho nemusíte. To je přece starost vašich mužů...
 Líza 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 13:06:11)
Já ostatně ty obrazné stromy taky kácím.
Tak se tak nežer, Bobe.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 13:14:59)
Lízo,
sama asi úplně nechápeš smysl věty, kterou jsi právě napsala.

Je to jen naučená fráze, o které si myslíš, že na chlapy platí, když je chceš usadit.
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 13:21:37)
Bobe, proc jses osobni? ja si toho vsimat konkretne musim, co jsem odesla z domova mne nikdo nikdy nezivil ani minutu.

Zenam ubylo predeni a chlapum valecna tazeni, hadry jsou v obchodaku a do Afganistanu odtahla profesionalni armada. Co jako konkretne je tvuj argument? Jak ty konkretne kacis stromy nebo branis teritorium? Ze svych dani! To ovsem ja delam taky umerne memu platu.
 Bob the Ghost 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 13:30:51)
Madelaine,
inu proto, že jistá Nona si tady stěžovala, že "my, ženy, jsme neustále nabádány, jak se chovat, aby to s námi měli muži lehké. Nějak už se zapomíná na to, že i muži by se měli na oplátku snažit nám ženám trochu přizůsobit."

Tak jsem jí ukázal, že to tak není.

A původně byla řeč taky o emocích, vzpomínáš? Ale vy, ženy, jste tu debatu vymezily na kácení stromů a praní prádla.

O čem to svědčí? Co tedy vlastně považujete za důležitější?
 Zasjaj. 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 13:44:06)
Bobe
ted me napada, kdyz rikas, ze muzi stale kaci stromy v prenesenem slova smyslu coz je ten profesionalni svet, o kterem ja nemam paru, rikam si, ze je to tim, ze chlapi svou praci neustale prozivaji jako dobyvacene tazeni zatimco zeny tu samou praci prozivaji jako to drani peri - cili spolecne tvurci usili pri kterem si muzou i pratelsky poklabosit :O)

Ja konkretne mam stejnou kvalifikaci, zastavam stejnou funkci a vydelavam stejne jako muj muz.
 Ivana Procházková 


Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 23:29:20)
Tak to je sice poměrně neotřelý stereotyp, nicméně to stereotyp je a pořádný. (..mužům zůstala povinnost být ambiciózní, sportovně zdatní a zdravě agresivní, dále abychom si vydobyli dobré společenské postavení a solidní příjem...)
(Mimochodem od tebe bych ho nečekala.)

To ti jako kdo stanovuje tyto povinnosti? Tvoji známí, rodina, manželka? Ne, je to jen tvoje zažité vidění světa (resp. "povinností muže"), od kterého se neumíš odprostit. A možná je v tom tvoje potřeba vyniknout, aby sis uspokojil pocit, že za něco stojíš.

Pominu-li skutečnost, že toto vidění světa nemá s realitou nemá nic společného, dám ti radu: zkus se toho pohledu na svět zbavit, budeš to mít v životě jednodušší.




 Kohnova 
  • 

Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 12:21:43)
Zvladly, Bobiku. I kdyz muzum nove pribyly a stare zustaly, porad jeste maji celkove mene (takovy muz, jakeho ty popisujes, ne ze by se nedal najit, da, ale je to vyjimka, vetsinou nejdes spis smes patriarchalnich predsudku, oidpovskeho komplexu ruzne intenzity - jadrem kazdeho patriarchatu je totiz babicka-, citove lability a celkove nevyzraleho charakteru). To je prave jadro pudla ery patriarchalni spolecnosti a jejicho nynejsiho probihajiciho konce. Ze zeny nemusi byt vykonne, ambiciozni, drave, vydelecne produktivni atd., to je blbost jak bic.
 Jiřina+Honzík 4 roky 
  • 

Re: Co si nalháváme 

(15.11.2007 7:45:38)

Ahoj, cítím to stejně, tak jak jsi to napsala. Můj muž mě na rukou nosil, zajímalo ho všechno, od početí do porodu. Všechno jsme dělali spolu, pro mě bylo těhotenství citově, nejkrásnější období. Hůř jsem to nesla, když se malý narodil, protože najednou mezi nás vstoupil. Dost jsem trpěla tím, že muže nechtěně zanedbávám. Trvalo to tak rok a dneska je to pohádka. A jak píše autorka, že její muž je skvělý táta, to je pro mě přirozená věc. To my si vybíráme chlapy a jedno z kriterií je, že bude dobrý táta...však je to jeho dítě, ne? :-DDD Měj se krásně. Ahoj Jiřina
 ivi 
  • 

Re: Co si nalháváme 

(17.11.2007 21:55:15)
tak to s Váma musím úplně souhlasit. Hlavně to, že taková malá zklamání jsou zrádná.Mluvím z vlast. zkušenosti. S přítelem jsme se po 3letém vztahu domluvili, že založíme rodinu.Mimi se podařilo hned první měsíc.Oba jsme se těšili, nebydleli jsme sice spolu, ale i tak byly první měsíce velice intenzivní-každá sms s pozdravem pro "třešničku".Na UZV se mnou přítel , kvůli velké vzdálenosti našich bydlišť nemohl-asi ani nechtěl.Kdyz jsem byla v 5m, vzali jsme se a začali spolu žít.Byla jsem plná očekávání a těšila se na "povídání s rostoucím bříškem" ale tu přišlo to PRVNÍ ZKLAMÁNÍ.Nic takového nenastalo, najednou zájem o těhot. začal klesat.Dokonce jsem občas slyšela, že s tím břichem vypadám nějak divně. Omlouvala jsem to, že prostě asi není ten "těhotný manžel",ikdyž mi to opravdu moc mrzelo. tak jsem se obcas uchýlila k trapné otázce" jestli se vůbec těší???".Chápu, že v pudu vlastní sebezáchovy těžko mohl odpovědět něco jiného , než , že ano.Pak přišel porod- manžel nechtěl k němu jít, tak jsem to respektovala a nenutila ho.Občas jsem sice zkusila malé citové vidíráníčko.ale stejně jsem věděla, že to nemá cenu.Když se narodil syn, byla jsem straaasně šťastná, manžel si kluka přál. Po zdravotní stránce bylo vše ok, tak dny v porodnici byly nejkrásnější,co jsem zatím prožila.Strašně jsem se těšíla na společné chvíle ve 3.Jenže ony nějak nepřicházely, omlouvala jsem to tím, že se toho prcka bojí,aby mu neublížil.ale i tak to mrzelo-DRUHÉ ZKLAMÁNÍ.Teď je malému rok a manžel sice docela pomáhá, ale pořád se nějak nemůžu zbavit pocitu, že to dělá, protože by měl, nebo že musí.Nešel ani jednou sám ven s kočárkem. Teď si už s prckem hraje, koupe ho.Ale nikdy jsem neslyšela, že ho to baví,nebo něco na ten způsob.Když se zase uchýlím k nějaké trapné otázce, ve smyslu,baví Tě to.Radši už ani neodpovídá.Nikdy jsem neslyšela,jak je to skvělé být tátou, že je rád, že nás má a tak=DALŠÍ ZKLAMÁNÍ. a nejvíc jsem zklamaná sama ze sebe, protože si to mateřství pak také nějak nedokážu užívat bez pocitu provinění,že co bych ještě chtěla,vždyť jsem všichni zdraví a že mi to utíká mezi prsty a já se pořád zaobírám "nesmysly".Jenže to nějak nejde PŘEJÍT BEZ POVŠIMNUTÍ. OMLOUVÁM SE ZA TAK DLOUHÝ TEXT!
 Rosina 
  • 

Výstava 

(14.11.2007 18:17:47)
Když jsem byla asi v sedmém měsíci těhotenství a čekala jsem dvojčata, šli jsme s manželem na výstavu fotografií Lenarta Nillsona (fotky miminek v různém stadiu prenatálního vývoje). Těšila jsem se, jak to manžela osloví a jak se bude rozplývat a on prohlásil, že kdyby věděl, jak hnusnými stadii musí jeho děti projít, tak si je snad raději nepořídí. Byla jsem smutná a zmohla jsem se pouze na konstatování, že naštěstí teď, v sedmém měsíci, už mají naše děti víceméně lidskou podobu. Teď je našim dětem sedm let a já dnes a denně zjišťuji, že lepšího otce jsem jim vybrat nemohla :-)
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Výstava 

(15.11.2007 9:57:30)
Ha ha, zrovna u mě byla na návštěve velmi čerstvě těhotná kamarádka a prohlížely jsme si knížku Zázrak života s těmito fotografiemi (já jsem v tom těhotná ležela dost často). Upřímně - tak pětitýdenní mimino opravdu vypadá dost otřesně, naštěstí se z toho dost rychle vylíže. Ta knížka je krásná.
 Gábi, 2 děti 


Nechápu 

(15.11.2007 13:03:02)
Moc tomu nerozumím, já sama jsem "nakupování výbavičky" nikdy moc neprožívala. Spíš mmě zajímaly technické parametry kočárků a autosedaček ;-) Pro první dítko jsem dopředu neměla vlastně nic kromě kočárku. Část "blbinek" nakoupil můj muž, když jsem byla v porodnici a ostatní až, první dny po návratu nebo "až někdy". A řekla bych, že "prožívání těhotenství" se opravdu nedá měřit nákupem výbavičky.
 Veronika+3kluci 


Re: Nechápu 

(19.11.2007 12:33:12)
Ty jo, a do čeho jste miminko oblíkali?
 Blanka,maminka čekatelka 
  • 

přesný! 

(16.11.2007 10:05:55)
Ahoj Nino,napíšu jen krátce.Čekala jsem přes půl článku,jak to dopadne.Kdybych nevěděla,že jsem něco takového nepsala,myslela bych si,že to je můj článek.Sice jsem ještě neporodila,mám před sebou ještě půl roku,ale na 99%to bude taky takhle vypadat i u nás.Musela jsem se smát,měla jsem z toho vždycky smutno,ale teď jakmile se zase něco podobného přihodí,určitě si na tebe vzpomenu a zasměju se tomu.Přeju hodně štěstíčka s tvýma ratolestma a krásný Vánoce.Ahoj Blanka
 Nina 
  • 

Re: přesný! 

(16.11.2007 13:38:57)
Ahoj Blanko,
to je dobře, že tě článek potěšil a hlavně uklidnil, že v tom nejsi sama. Svoje těhulkovství si krásně užívej a nad chováním své drahé polovičky přivři oko a ber ho s úsměvem, on se z něj časem vyklube prima táta - a to je opravdu to nejduležitější. I vám přeji krásné a za rok ještě krásnější Vánoce!
Nina
 pezule 


Může to být i horší... 

(16.11.2007 10:36:53)
Já jsem těhotenství prožívala úplně jinak. Věděla jsem, že ani po desetiletém vztahu můj přítel děti nechce a pořídila jsem si ho i s rizikem toho, že zůstaneme s mimi sami. Na začátku těhotenství ho rázně odmítal a dost jsme se kvůli tomu i hádali, ale já si ho chtěla každopádně nechat. Časem se zvolna smiřoval s nastávajícím otcovstvím - po třech měsících jsme to řekli rodičům a kamarádům, v práci to oznámil až skoro před porodem. O výbavičku se nijak nezajímal ani žádné zvláštní úlevy (nákupy, úklid...) jsem se nedočkala. Ke konci těhotenství se ale začal měnit. Měla jsem zdrav.problémy a on se mnou téměř ob den jezdil do nemocnice na kontroly, hlídal, abych se šetřila, hrabal stále sníh, abychom mohli případně kdykoli odjet k lékaři... Chvílemi jsem přemýšlela, jestli je to stále ten zarputilý starý mládenec, který se mnou léta žil. Po mém vyvolávaném předčasném porodu se pak proměnil úplně. Malou naprosto zbožňuje a je to zkrátka jiný člověk. Není asi třeba dodávat, že je to změna k tomu nejlepšímu, co jsem si mohla přát.
Proto bych moc nedala na to, jak by se měl budoucí tatínek chovat dle příruček a snad i pocitů bud.maminky (s tou cloumají i hormony) v těhotenství, ale vyčkala bych hlavně na to, jaký bude mít vztah k dítku po narození, protože tatínkové si ho, myslím, vytvářejí později až toto pouto je nějak víc skutečné. Pokud si ani po narození miminka cestu k němu nenajde, je to až potom opravdu problém! Těhotenství si zkrátka užijte hlavně sama a muže berte s rezervou!
 Božetěcha 


Re: Může to být i horší... 

(17.11.2007 16:24:09)
Ano, už to tu proběhlo, taky mám pocit, že jsem článek psala sama. První i druhé (ještě asi tak měsíc bude probíhat) těhotenství stejné. Jediné, co momentálně mého muže zajímá, je, jak se bude prcek jmenovat, protože se na jménu pro kluka, a kluk to na 99% zase bude, nemůžeme shodnout.
Ale Tobě moc blahopřeji, že to s Tvým partnerem takhle dopadlo. Nevím, jestli bych na sebe takové riziko vzala. Aspoň je to happy end :o).
 Káťa 
  • 

Mateřská láska vzniká postupně 

(17.11.2007 22:18:49)
Tak s tímto článkem se ztotožňuji. Musím přiznat, že i já sama jsem byla ze svých vlastních těhotenských pocitů dost zmatená. Zjistila jsem, že mateřská láska je něco, co vzniká postupně. Pořád jsem manžela nabádala, aby byl vnímavější, ale dělala jsem to jen proto, abych potlačila vlastní pochybnosti. Když se naše malá vytoužená narodila, vůbec jsem nepociťovala pocity absolutního štěstí, to přicházelo postupně, pozvolna, časem. Teď je to naše zlato, které bychom za nic na světě nedali, ale z počátku to tak opravdu nebylo :-)
 Míša 
  • 

Re: Může to být i horší... 

(21.11.2007 0:11:05)
Já znám spoustu chlapů, co dítě nechtěli, a když se to nechtíc povedlo, nejdřív byly kategoricky proti, pak jim to postupně docházelo, a nakonec jsou z nich ty nejpyšnější otcové.
A za sebe můžu řict, že jsem šťastná, že jsem v sobě našla tu odvahu, riskla to a nešla na potrat, i když mi v tu chvíli dal partner nůž na krk "buď dítě nebo já". Nakonec nejenže se smířil s prtětem, ale sám vymyslel svatbu a dnes jsme spokojená rodinka.
 pezule 


Re: Může to být i horší... 

(29.11.2007 13:13:11)
Tak já sice nikoho v okolí se stejnou zkušeností s chlapem nemám, ale jinak mi mluvíš přímo z duše a bylo to u nás úplně stejné. Potrat jsem zavrhla i přes naléhání partnera, nakonec vše překonal a změnil se k nepoznání. Nakonec došlo i u nás na tu svatbu. No, prostě přesně, jak píšeš! S chlapy se ženská nenudí a nikdy neví, jak se jim to rozleží v hlavě!
 Markéta, čtyřměsíční Samuel  
  • 

Jak to bylo u nás :-)) 

(18.11.2007 15:45:04)
Jak to tady tak pročítám, tak musím taky přidat svoje zkušenosti. Dozvěděla jsem se, že jsem těhotná až v 19 týdnu, protože jsem celou dobu měla menstuaci a ani ve snu mě nenapadlo, že ty moje nevolnosti a divná nálada mohou být příznaky těhotenství :-) já bydlela se spolužáky na bytě a můj přítel na bytě zase s jinými lidmi. Když jsme byli postaveni před hotovou věc nezbylo než hledat společné bydlení a začít řešit co vlastně takové mimnko všechno potřebuje. Přítel duchaplně sehnal kočárek a sedačku a oblečky na mimi jsem zas až někdy v 8. měsíci sháněla já se svou mamkou. Nějak jsme ani nechápali jak rychle to utíká a těhotenství vůbec neřešili-ani jeden. Já jsem měla dost učení na zkoušky a navíc zařizování bytu bylo taky zábavné. :-))) Bydlení jsme sehnali až když jsem byla v 7. měsíci, takže malování, pokládání koberců atd. probíhalu už s mým maxi břichem :-)) Rodila jsem ve 4 hodiny ráno a ještě odpoledne jsme navrtávali do zdi stolek na počítač. :-D Když se na to teď zpětně podívám jsem docela ráda, že to bylo jak to bylo, protože jsem v podstatě vůbec neřešila že jsem těhotná a tak nějak to uteklo bez problémů a zbytečného řešení blbinek. ;-)
 Zuzka, miminko kazdym dnem 
  • 

jaké to je i bylo u nás... 

(19.11.2007 8:51:20)
Chtela bych se s vami take podelit o zkusenost...sice jeste miminko mam v brisku, takze nemohu posoudit, jaky bude pritel tata...ale kazdym dnem se nam ma miminko narodit, takze snad uz mohu celou situaci posoudit. Vsude jsem cetla, jak si budouci tatinkove povidaji s briskem, jak ho laskaji, jak mu vypraveji basnicky a u nas se to az tak nekonalo. Pritel me vzdy vyslechl, co jsem se kde docetla, co je u miminka "noveho", jak se citim...ale proste to neprozival...na druhou stranu to ocenuji ted, kdyz jiz pres tyden prenasim - a to neni zrovna lehke obdobi a pritel je naprosto v klidu, nestresuje me dotazama a proste to bere tak jak to je. Jsem rada, ze je spise prakticky a verim, ze to nebude na ukor miminka. Jenom takovy poznatek...ptala jsem se ho jak si miminko predstavuje, jak si to predstavuje, ze za par dni budeme tri a on na to...ja ani nevim, proste az to prijde tak to bude, do te doby si nic nepredstavuju...docela me to zaskocilo ale verim, ze muzska mentalita je odlisna a nemohou to prozivat jako my...
Takze se budouci maminky taky nebojte, kazdy je jiny...Mejte se vsechny moc krasne a preju krasne a hlavne zdrave deticky.
 Zuzka, miminko kazdym dnem 
  • 

jaké to je i bylo u nás... 

(19.11.2007 8:51:24)
Chtela bych se s vami take podelit o zkusenost...sice jeste miminko mam v brisku, takze nemohu posoudit, jaky bude pritel tata...ale kazdym dnem se nam ma miminko narodit, takze snad uz mohu celou situaci posoudit. Vsude jsem cetla, jak si budouci tatinkove povidaji s briskem, jak ho laskaji, jak mu vypraveji basnicky a u nas se to az tak nekonalo. Pritel me vzdy vyslechl, co jsem se kde docetla, co je u miminka "noveho", jak se citim...ale proste to neprozival...na druhou stranu to ocenuji ted, kdyz jiz pres tyden prenasim - a to neni zrovna lehke obdobi a pritel je naprosto v klidu, nestresuje me dotazama a proste to bere tak jak to je. Jsem rada, ze je spise prakticky a verim, ze to nebude na ukor miminka. Jenom takovy poznatek...ptala jsem se ho jak si miminko predstavuje, jak si to predstavuje, ze za par dni budeme tri a on na to...ja ani nevim, proste az to prijde tak to bude, do te doby si nic nepredstavuju...docela me to zaskocilo ale verim, ze muzska mentalita je odlisna a nemohou to prozivat jako my...
Takze se budouci maminky taky nebojte, kazdy je jiny...Mejte se vsechny moc krasne a preju krasne a hlavne zdrave deticky.
 Zuzka, miminko kazdym dnem 
  • 

jaké to je i bylo u nás... 

(19.11.2007 8:51:44)
Chtela bych se s vami take podelit o zkusenost...sice jeste miminko mam v brisku, takze nemohu posoudit, jaky bude pritel tata...ale kazdym dnem se nam ma miminko narodit, takze snad uz mohu celou situaci posoudit. Vsude jsem cetla, jak si budouci tatinkove povidaji s briskem, jak ho laskaji, jak mu vypraveji pohadky a u nas se to az tak nekonalo. Pritel me vzdy vyslechl, co jsem se kde docetla, co je u miminka "noveho", jak se citim...ale proste to neprozival...na druhou stranu to ocenuji ted, kdyz jiz pres tyden prenasim - a to neni zrovna lehke obdobi a pritel je naprosto v klidu, nestresuje me dotazama a proste to bere tak jak to je. Jsem rada, ze je spise prakticky a verim, ze to nebude na ukor miminka. Jenom takovy poznatek...ptala jsem se ho jak si miminko predstavuje, jak si to predstavuje, ze za par dni budeme tri a on na to...ja ani nevim, proste az to prijde tak to bude, do te doby si nic nepredstavuju...docela me to zaskocilo ale verim, ze muzska mentalita je odlisna a nemohou to prozivat jako my...
Takze se budouci maminky taky nebojte, kazdy je jiny...Mejte se vsechny moc krasne a preju krasne a hlavne zdrave deticky.
 vladka sedlakova,tehulka 
  • 

ted se mi ulevilo 

(20.11.2007 10:57:55)
prispevek autorky me mile prekvapil....a ja uz si myslela ze sem jedina!miminko sme si planovali,zijeme spolu dva roky a mame se radi!jenze od te doby co jsem otehotnelo,se spise hodne trapim protoze mi pripada ze muj milovany se na miminko netesi jako ja!!ano nekdy se me pta jestli je mi dobrea tak!ale na miminko se nepta.jak roste co je noveho...atd!nakupovani oblecku?!v zadnem pripade!pokazde jen rekne ze je jeste spousta casu a kdyz neco krasneho dostaneme tak se na to podiva jen letmo a vetsinou pronese neco takovyho jako to sou vase zensky veci!ultrazvuk?!to pronesl teda uzasnou vetu,no myslim ze neco o fleku!taky sem si pripadala opustena,hrozne sama a ze se na miminko vubec netesi!dokonce me nekdy napafdaji myslenky,jestli nema zajeci umysly!uz se ani tak moc nemilujeme protoze mi tvrdi ze mu to prijde divny stouchat do mimnka...:o)jinak je ale take mily,jen to proste neproziva tak jako ja!!!doufam ze az se nam nase holcicka narodi..bude zarit stestim!mimichodem nechce byt ani u porodu!ma hroznej strach!takze to budem muset zvladnout sami!ale mam zase nadeji,ze az se mala narodi bude jimmit rad!a uzivat si tatinkovani!:o)
 Monika Havlová-očekávající chlapečka-9.měs. 
  • 

Díky moc... 

(15.10.2008 14:13:21)
Jsem prvorodička a mám chlapa, který je úplně přesně popsán ve vašem příspěvku...přesně-řeší jenom praktické otázky a ve všem mě nechává samotnou. Když chci, aby mi šáhnul na bříško,tak mi na něj šáhne na vteřinku a řekne-no jo no...pořád brečím-jako správná těhule, že nás nemá rád, ale vy jste mě aspoň trošičku uklidnila, že chlap-dokavaď miminko nemá v náručí-nic nemůže cítit-protože je u mě v bříšku a ne u něj...
 Sabrina 
  • 

Těhu romantika 

(13.8.2010 10:46:06)
Tak u nás to bylo přesně taky tak, minimálné hlazení na bříško či povídání s mimimkem. Když zjistil, že čekáme(plánovaně), měl ohromnou radost a pak mne jen šetřil v práci a taháním těžkých věci, někdy sem si říkala, že se snad netěší, když jsem to říkala, tak prý, že se těší.....A nakonec? Je z něho báječný táta se vším všudy.....takže milé těhulky, já si myslím, že ten chlap prostě neví, jaké to je, nosit v sobě zázrak, ale až ten zázrak bude držet v náruči, bude naměkko a báječný otec....

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.