Re: Co si nalháváme

Zasjaj, to bude právě asi tim, žes nijak dlouho doma nebyla.
Jasně že (ten den počtvrtý) vytřít rozlitý pití, nebo rozmatlaný jídlo technicky zvládne kdekdo. Ale i nosit v noci od jedný do tří řvoucí mimino, kterýmu rostou zuby, technicky zvládne každej - tak proč teda člověk, kterej to dělá opakovaně zvažuje přidušení polštářem?
Co na mateřský deptalo mě je:
1) že to děláš furt dokola a výsledek za chvíli stejně neni vidět (protože jídlo se sní - několikrát za den), nádobí se vzápětí zase ušpiní atp.)
2) že jsi poměrně izolovaná od dalších lidí (já měla vždycky dost kamarádů, ale otěhotněla jsem jako první ze všech a tudíž když jsem byla doma, tak ostatní byli v práci nebo ve škole; o víkendu se třeba někdo stavil, nebo šel s námi ven, ale přes dvě střídavě fňukající nebo jinak komunikující batolata jsme si toho stejně moc neřekli)
3) že když má dítě blbej den, tak uslyšíš kňourání od rána do večera a i kdyby ses rozkrájela, tak s tim nic neuděláš
4) že to vpodstatě nikdo neocení (protože vždycky někdo, kdo to nikdy nezažil, dokáže zhodnotit, že bejt na mateřský je pohoda).

Když to shrnu, tak konkrétně já jsem první dva roky na mateřský dodělávala vejšku a byla to docela makačka, ale když jsem další jeden rok "jen" byla na MD, tak jsem z toho byla tak vyřízená, že jsem s radši zase přihlásila ke studiu a další rok na částečnej úvazek do práce, protože to je balzám na psychiku. Od tý doby, co při dětech pracuju, jsem spokojená.