| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Manželka a matka v jedné osobě?

 Celkem 185 názorů.
 Jitka, Eliška a Martínek 


Kláro.... 

(10.9.2007 10:07:17)
Kláro nějak se mi nechce věřit že ženská která dokáže takhle úžasně vystihnout pocity nejen své, ale myslím že spousty dalších žen, si nedokáže promluvit s manželem..... ikdyž znám to, vím jak je to těžké.
Moc vám děkuji...... opravdu v pár větách napsáno vše co cítím i já když večer celá zničená ulehám do postele a poslední na co mám myšlenky je manžel. Vím že se oba moc milujeme, ale chybí energie k tomu dát si to víc najevo....
Přeju vám i jiným unaveným ať přijde čas kdy bude líp.
 Pavlína 
  • 

Re: Kláro.... 

(10.9.2007 12:19:07)
PO narození první dcery jsem taky neměla na nic energii a čas, ale po pár měsících jsem se prostě zařekla, že s tím musím něco dělat. Bohužel sex po prvním porodu byl zpočátku bolestivý, což taky nepřidá. Ale chtěla jsem to změnit a tak jsem manželovi řekla, že to bolí (a to nebylo nic lehkého, neumím o těchto věcech mluvit), došla jsem si k doktorce, ta poradila, dala lokální znecitlivění a doporučila gel. Nakonec stačil gel a trpělivost. Musím říct, že jsem to zezačátku brala tak trochu jako "stranický úkol" :-)) ale vyplatilo se. Další rok byl plný příjemného sexu (i když ne nijak častého :-) a "výroba" druhé dcery byla moc příjemná :-))
I teď jsou dny, kdy nemáme čas, ale když to trvá moc dní, až týdnů, tak zkrátka večer nádobí počká, a povinně si spolu sedneme, lehneme na gauč a ono i to mazlení po chvíli přijde.
Někde jsem četla, že sex je návykový a když mu odvyknete, je problém si na něj zase zvykat, a když pak zase chcete, tak se musí pomalu po malých dávkách a pravidelně, aby návyk opět nastal :-) Myslím, že na tom něco je.
A jinak doporučuji nechat si dát jako dárek od rodičů (resp. prarodičů) místo nákladných dárků dva dny hlídání vašich dětí s tím, že vy odjedete někam do klidného penzionu a budete se věnovat dva dny pouze sobě. Fakt to moooc pomáhá:-))
Lásce zdar!!!
 ila,2mrňata,2dospělačky 
  • 

Re: Kláro.... 

(14.9.2007 1:06:19)
tak to máš štěstí, že máš někoho na hlídání a nepočítáš spánek na hodiny, protože miminko má pořád hlad a máš manžela, který to chápe a hlavně nechrápe. Kdepak nestěžuji si, jen si tak pod fousy konstatuji, protože Ty děti, co se z lásky narodili, jsou tak kouzelný a já jsem u všech jejich krásných chvil a ony mě za to milují. Nejde být dokonalá vždy a všude a tak nejsem asi tak dokonalá manželka, jenže než v duchu večer dokončím svou myšlenku, že naše manželství by chtělo oživit, už zase spím a přiznám se, že jsem ráda, že mám hodinku navíc k spánku, i když vím že bych jí měla věnovat manželovi, překoná mě únava. Nevím, jestli jsem sobecká, unavená, frigidní nebo na konci dne totálně k.o.
 MaminkaLucinka 


Sex ..... co to je? :-) 

(17.9.2007 9:09:47)
Tak to jsme na tom dost podobně, sex..... co to je? U nás horší o to, že máme skoro 9tiletého syna a půlroční miminko. Zatímco malá usíná kolem 8. hodiny, náš syneček chodí spát nedřív kolem 9. a hodinu mu trvá, než zabere, protože ještě před usnutím musí pořešit otázky týkající se existence světa, vánočních dárků, kdo má lepší svíčkovou, žízeň a ve finále ještě kadění... Jo a v protože tak nějak pořád něco rekonstruujeme, nemáme nikde dveře (kromě záchodu a koupelny), takže i kdyby člověk sebevíc po usnutí kojence chtěl, tak mu za chvilku bude stát za prdelí ustaraný človíček, který neví, jak to tady bude vypadat za 5 milionů let a hlavně kdy mu udělám na svačinu amolety:-) A taky jsem rodila 2x císařem, při druhém porodu mi praskla děloha a před nedávnem jsem zjistila, že manžel má nejspíš strach se se mnou milovat... A já zase nemám po usnutí obou potomků už ani sílu si ty kalhotky stáhnout:-D Ale pevně doufám, že bude líp:-D Zatím to beru s humorem....
 Jarka 
  • 

Re: Kláro.... 

(12.9.2007 12:25:59)
Chtěla bych vám všem říct, že to odkládání není na nic. Najednou zjistíte, že on ten manžel je na tom stejně, ne-li hůř, protože se cítí odstrčený a většině trvá dost dlouho pochopit, že to není jeho vina. Že jenom jsme daly děti na první místo, protože to tak každá máma cítí a nechápe, jak to někdo nemůže pochopit. Mluvím z vlastní zkušenosti.
Máme tři děti, dneska už dospělé, ale na tohle období vzpomínám docela nerada, protože si uvědomuji,že jsem byla taky unavená, vyčerpaná a trvalo mi delší dobu, než jsem pochopila, že když se k němu stulím, tak je mi dobře.Opravdu to neodkládejte, protože to, že se milujete, je moc dobře, ale i láska potřebuje živit, aby nezašla na úbytě, jak říkala moje babička. Ony ty doby klidu stejně nepřijdou, protože pořád je něco. Je mi padesát, tak si myslím, že už o životě něco vím.
Přeju hodně sil
 Sona 
  • 

Re: Kláro.... 

(17.9.2007 12:29:50)
Milá Kláro, diky za tento clanek, spise zamysleni. Mluvis mi z duse. Jako kdybych to psala já. Úplne chápu, ze uz ani nemas silu o tom mluvit, ono to je stejne o tom, ze si vsechno povite a pak si slibite, ze se take budete venovat sobe a ...... Stereotyp pokracuje dale. Na to je nejlepsi dat deti hlidat k babicce, pokud je funkcni a vypadnout na vikend. My se na to s manzelem chystame na jare, az bude malemu 2. Uvidime, jak to dopadne. Urcite sé nam bude styskat, ale manzelstvi musi fungovat. Drzim Ti palce a nam vsem, ktere to mame podobne.Sona
 Sona 
  • 

Re: Kláro.... 

(17.9.2007 12:30:30)
Milá Kláro, diky za tento clanek, spise zamysleni. Mluvis mi z duse. Jako kdybych to psala já. Úplne chápu, ze uz ani nemas silu o tom mluvit, ono to je stejne o tom, ze si vsechno povite a pak si slibite, ze se take budete venovat sobe a ...... Stereotyp pokracuje dale. Na to je nejlepsi dat deti hlidat k babicce, pokud je funkcni a vypadnout na vikend. My se na to s manzelem chystame na jare, az bude malemu 2. Uvidime, jak to dopadne. Urcite sé nam bude styskat, ale manzelstvi musi fungovat. Drzim Ti palce a nam vsem, ktere to mame podobne.Sona
 Jana Pokorná,Matěj 11,Vašík 9měsíců 
  • 

Re: Kláro.... 

(20.9.2007 15:05:50)
Kláro,moc na diskusi nechodím,jsem tu náhodou,ale to,co píšete...je dojemné a hlavně je to přesně můj případ,můj stav,moje momentální situace.Co děláme za chybu?
 Hadi a spol 


Zvedám se hned 

(10.9.2007 10:09:36)
Taky se dostávám do takových stavů :-) ale když je taťka doma, tak se okamžitě zvedám a jdu za ním :-) byť jenom kvůli tomu abych mu dala pusu a popřála dobrou noc. Naučila jsem se takovéhle důležité "maličkosti" neodkládat.
 Audrey77 


znám 

(10.9.2007 10:26:30)
Milá Kláro, tak to znám na 100%. My jsme spolu 13 let, z toho 7 let manželé. Celá ta léta takový ten pár na sobě závislý, zamilovaný, za ruku se držící, mazlící...Když se nám narodil syn, celý svět se začal točit kolem něho. Manžel je báječný tatínek, jako rodina asi fungujeme vzorně, ale vím přesně, o čem mluvíš. Přestali jsme zcela nenápadně fungovat jako partneři...všechen ten cit jako by přešel na syna. Už se málokdy chytneme za ruce, o mazlení ani nemluvě. Teď čekáme druhé miminko, tak si říkám, že to možná do vztahu vrátí trochu života...
Ale vyčítat to můžeme jen sami sobě - je to jasné - stačí přece vstát a dát si lásku najevo...
 fisperanda 


Perfektní 

(10.9.2007 10:53:04)
Tohle znám taky. Někdy se zdá, že člověk, který je nejblíž, je zároveň tak strašně daleko... a nechce se nic napravovat, ono to možná samo... :o)
 Lizzie 


Re: Perfektní 

(10.9.2007 10:53:52)
No, tož se mám na co těšit, ale stejně to zkusím:-)
 fisperanda 


Re: Perfektní 

(10.9.2007 11:19:05)
Já jsem si strašně naivně myslela, že manželství znamená víceméně kamarádství. Jenomže se musí dělat ústupky, trochu manévry, taky je tam trochu vypočítavosti, nezřídka kdy se objeví směnný obchod... za takových podmínek si člověk připadne, že naletěl... zjištění, že manžel není moje kamarádka, byl docela šok...:o)
 Lizzie 


Re: Perfektní 

(10.9.2007 11:25:41)
:-)Dovedu si představit, ale sklon k téhle představě mám taky, teď si to poměrně přesně vystihla. Tak aspoň vím, čeho se vyvarovat, i když ono to stejně všechno probíhá přísně inedivudálně u každýho..no, je to dobrodružství:-)
 Helena 
  • 

Re: Perfektní 

(11.9.2007 17:31:32)
To nechápu, Tvůj manžel není zároveň Tvým přítelem? Od toho ho přeci mám, kromě milence je to také zároveň můj nejlepší přítel...
 Lizzie 


Re: Perfektní 

(10.9.2007 10:53:52)
No, tož se mám na co těšit, ale stejně to zkusím:-)
 Radka+2treperendy 
  • 

Taky tak 

(10.9.2007 11:02:02)
Zrovna včera jsem se nad přesně stejnou situací zamýšlela (opravdu jen krátce..). Manžel se chtěl po obědě milovat, mimčo spalo, ale starší dcera nespala a pobíhala po bytě. Říkala jsem, že večer, ale to už jsem byla unavená a i kdyby ne, tak v manželské posteli spalo mimčo a je mi proti srsti provozovat sex vedle spícího nemluvněte. Ráno jsem vstala dříve (teda ve 4) s tím, že manžela něžně probudím, ale zase byl čas kojení.... Těším se, až odjedou obě za pár let na víkend nebo týden pryč a nebudeme muset vymalovat, přestavit byt či jít do práce, jen se budeme povalovat jako za svobodna..
 zuzana 
  • 

Re: Taky tak 

(10.9.2007 11:36:57)
No jo a nebude to už pozdě? Já si to také pořád říkám, protože článek mi mluví z duše. Teď v létě to ještě šlo, ale zase začíná ten kolotoč rutina a večer padám únavou na hubu. Jakmile aspoń jedno dítko z těch tří broučků de k babičce máme spoustu jiných povinností a jsme stejně vyčerpaní jako když je nás plný počet. Hrozně moc pomůže aspoň takový článek, že si člověk uvědomí, že na tom není sám podobně. Někdy si říkám, že asi dělám něco špatně, že to prostě nezvládám domácnost a tři děti, protože mi nějak málo energie zbývá na manžela. On si drahý zatím nestěžuje, jen někdy spíš z legrace, ale co když mu to jednou vadit začne? Mě také zchází to mazlení, něžnosti a rozhovory, vše se točí jen kolem dětí a to je právě ono neříkat si jen zítra, zítra to bude určitě jinak. Proč si člověk nenajde čas a energii pro toho, pro koho té energie ještě nedávno tolik měl??
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Taky tak 

(10.9.2007 12:45:42)
Radko,mě se to také napřed nezdálo,ale "provozovat sex vedle spícího nemluvněte " jde docela dobře....Jinak by se ti taky mohlo stát,že ho opravdu nebudeš provozovat nikdy.U nás je to ted tak,že večer kluci vydrží být pomalu déle vzhůru než my, takže si s manželem většinou "přivstaneme" v sobotu a v neděli..To jsme to dopracovali,ještě že si z toho umíme dělat srandu.
 MSteflova 


Souhlas 

(10.9.2007 12:52:39)
Sex vedle spíciho nemluvněte není problém. Problém u nás vždy spíše byl, jak to zařídit, aby bylo spící :-)
 irlev 


Re: Souhlas 

(10.9.2007 12:58:36)
Já nevím, já sexu vedle spícího nemluvněte schopná nejsem. Myslím, že tohle je opravdu hodně individuální.
 MSteflova 


Re: Souhlas 

(10.9.2007 13:07:33)
MajoZrzko, já myslím, že není zase až tak rozdíl, jestli spí dítě metr od rodičů, nebo o 2 metry dál v postýlce. Dcera už teď usíná v postýlce, v průběhu noci se k nám stěhuje. Když byla ale kojená po 2-3 hodinách, spala jen s námi a tak jsme se přizpůsobili nově vzniklé situaci. Není nad to, když je dítě u babičky a člověk se může pořádně rozvalit po celé posteli, ne vždy je to však uskutečnitelné. Ale chápu, že to nemusí vyhovovat každému.
 r 
  • 

Re: Taky tak 

(10.9.2007 18:46:26)
no co, zkusím se překonat, snad malou nevzbudíme
 Ráchel, 3 děti 
  • 

to mi připomíná 

(11.9.2007 21:03:18)
to mi připomíná knihu s vtipným názvem "Is There Really Any Sex After Kids?" aneb pro neangličtináře "Vážně je možné mít nějaký sex, když máte děti?" ... jo, tuhle větu si občas doma (v angličtině :)) s úsměvem a zároveň povzdechem citujeme, hlavně když se nám v setmělé ložnici zjeví v nevhodné chvíli jeden z našich neomylných "radarů"... :))) Ale jo, jde to, hlavně je dobrý se občas, nastane-li konečně "vhodná" chvíle, an pnavu vybodnout a prostě jít na to :), protože šance se zase dlouho nemusí opakovat :))) Jinak víkend jen ve dvou mohu jen a jen doporučit - osvědčilo se nám to!
 MM, 2 kluci 
  • 

Nechápu to... 

(10.9.2007 11:36:48)
... - snad jediné co na tom příspěvku chápu, ze že autorka je večer vyřízená, utahaná - to já bývám taky. Ale jinak?!

Ten úvod zní, jako by děti ukládala autorka sama, nádobí myla sama, hračky sbírala sama... A co manžel? Když píše že se milují, tak by se snad mohl podílet, snad nějak spolu komunikují, nebo snad ne...?!

U nás tyto věci děláme spolu (resp. nádobí už asi rok myje myčka, předtím jsme se střídali). Potom, když jsou děti v posteli, si řekneme co bychom chtěli večer dělat - pustit si film, internetit, debatit, tulit se..., taky někdy ještě skládáme prádlo apod.

Někdy toho už večer moc nestihneme, i toho ("intenzivnějšího" ;-)) tulení by mohlo být víc (často jsme prostě už unavení), ale že bychom si během celého večera nedali ani pusu, ani se jedinkrát nepohladili??? Nebo si neříct dobrou noc a nedat si pusu??? Nemyslitelné! To snad jenom, když se pohádáme - a i tehdy je nám brzy smutno a jeden či druhý se snaží to nějak překonat...

A když už autorka píše, že dostala chuť se k manželovi přitulit, tak proč to sakra neudělá? Proč si neřeknou co by chtěli jinak, a jak to udělat?

No prostě fakt nechápu, přijde mi to jak z jiného světa, nedokážu si to představit.
 Mirka,měsíční syn 
  • 

Re: Nechápu to... 

(10.9.2007 11:58:33)


Naprosto souhlasím...Pokud je manžel tak úžasný tak proč seděl a nepomáhal,nějak tomu nerozumím,protože pokud je můj manžel doma,tak kromě syna se nemusím starat o nic.A i kdyby to tak jinde nebylo,tak nechápu jednu věc...autorka si ztěžuje že nemá dost energie,ale proč jí teda investuje tam kde to nikdo neocení.Ono nádobí jí neuteče a že nebudou uklizené hračky? Svět se nezboří.
Možná kdyby tuhle energii věnovala manželovi,byl by pak více ochotný jí s tím pomoci.

I tak jí ale přeji hodně štěstí
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Nechápu to... 

(10.9.2007 12:15:55)
Připomělo mi to situaci asi před rokem a půl až dvouma. Druhé dítko bylo miminko-nespavec, manžel mi pomáhal s dětmi i domácností, ale na to tulení nějak nezbývala energie. Jednou večer jsme se zase oba vyčerpaní potkali v koupelně a manžel začal meditovat - "příjdu z práce, vrhnu se na děti, udělám, co je potřeba, ale nějak zapomínám, že mám taky manželku a přitom ty jsi to nejdůležitější v mém životě". Hrozně mě to dojalo. Od té doby se fakt snažíme, abychom si na sebe čas našli - protože na ostatní "důležité" věci typu úklid, práce si čas vždycky najdeme
 MSteflova 


Mirko 

(10.9.2007 12:30:57)
s něčím ve Vašem příspěvku se i dá souhlasit. Nedá se ale srovnávat péče o měsíčního syna a o starší dvojčata. Pokud máte na starosti pouze dítě a ještě takhle malé, nedošla jste ještě do stádia, o kterém se tady mluví. Alespoň u nás nastal největší zlom, když dcera začala běhat. Souhlasím, že úklid hraček není priorita...okud ale máte hračky roztahané po celém bytě, takže noční cesta na záchod by se mohla stát nebezpečnou bojovkou, pak to raději neriskujete :-) A přeji Vám, aby ten přechod byl pozvolný a aby byla Vaše rodina stále spokojená.
 Mirka,měsíční syn 
  • 

Re: Mirko 

(10.9.2007 13:49:35)


Nerada bych tady rozebírala svůj osobní život...ale věřte že bych tohle nepsala kdybych neměla tuhle zkušenost co má autorka.
 MSteflova 


Re: Mirko 

(10.9.2007 14:37:25)
Mirko, mrzí mě, jestli jsem se přiblížila k nějakým citlivým místúm Vašeho života. Tak to ale vyznělo. Reagovala jsem na Vaší větu "pokud je můj manžel doma,tak kromě syna se nemusím starat o nic", protože to každý tak zkrátka nemá. Nicméně zase souhlasím s tím, že každý je strůjcem, či alespoň spolustrůjcem, svého štěstí.
 Mirka,měsíční syn 
  • 

Re: Mirko 

(10.9.2007 15:29:02)

Myslím že se je věe v pořádku.Je mi naprosto jasné,že mnoho chlapů bere pořád MD jako dovolenou.Možná by chtělo zamyslet se ne nad sebou a tím proč nejsme dokonalé,ale nad tím jak jim tohle přiblížit.Pak by bylo jednodušší mluvit o citech i bežných starostech
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Nechápu to... 

(10.9.2007 12:08:14)
Přesně tak, taky to tak cítím. Vzhledem k tomu, že si svého manželství vážím a jsem za něj šťastná, i unavená se donutím o něj pečovat. U nás to funguje tak, že holky už kolem osmé obě spí - já nedělám nic, žádnou práci, to je moje pravidlo - tahle chvilka patří mě nebo nám. Jsme spolu v obýváku, hodně si povídáme, ne vždycky, to ne, třeba si čtu a manžel sedí u PC, ale jsme spolu. A manželovo pravidlo je zase takové, že protože chodím dříve spát (i já vím, co je to padat únavou na hubu), vždycky mě chodí uložit do postele, přikryje, dá mi pusu, popřeje dobrou noc, cestou zpět zkontroluje děti a já...
já už si pak jenom řeknu, že jsem šťastná. A to doopravdy jsem.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nechápu to... 

(10.9.2007 13:47:46)
MM a ty máš dvojčata? Ono je taky přece jen něco jiného mít děti po sobě než naráz, tak bych to tak příkře nehodnotila. A jak píše Klárka, tak manžel hodně pomáhá.

Klárko, chápu:), s dvojčaty to musí být mazec...sama jsem s dvojčat a tak si už umím představit, že to mamka neměla lehké, navíc bez babiček.
I tomu tvému bloku rozumím, sama mám něco podobného, i když asi trochu v jiném směru. Jen, až budeš mít o něco více času a dočkáš se:), začni na tom pracovat, protože žít s tím celý život je mrhání časem.
 MM, 2 kluci 
  • 

Stáňo... 

(10.9.2007 14:12:31)
...nevím co je na tom "příkrého"??? Napsala jsem jen jak to cítím (já subjektivně, není to žádné "objektivní hodnocení" to ani nejde!), a že to fakt nechápu...

Dvojčata nemám, staršímu synkovi je 3a půl roku, mladšímu 16 měsíců.

Ale přece PRÁVĚ PROTO, že je to s malými dětmi zápřah (a teď pominu zda s dvojčaty či "normálními" sourozenci), je důležítá ta spolupráce obou rodičů, ta komunikace mezi sebou, to soustředění se na to nejdůležitější!

Jak jsem psala, utahaní býváme oba taky dost, ale kdyby ještě k tomu nebylo ani to pohlazení, ta pusinka, prostě takové to hezké mezi námi, co nechce ani moc času či energie, tak bychom na tom přece byli ještě mnohem hůř, myslím že bych snad ani nedkoázala normálně fungovat...
Stojím si za tím, že si to fakt nedovedu představit.

 Stáňa a dva kluci 


Re: Stáňo... 

(10.9.2007 15:56:08)
MM promiň, jestli se tě to nějak dotklo, ale příkře mi to vyznělo...chápu, že to nechápeš:), mně vždycky jen tak trošku vadí neochota podívat se na věc očima druhého. Ale nechci se hádat:), každý rozumíme něčemu jinému a každý máme bloky někde jinde:).
 kveta dvojčata 
  • 

Re: Vysvětlení 

(10.9.2007 14:09:29)
Asi jsem to špatně napsala,nějak vynechala...My to právě všechno děláme spolu,spolu uklidíme hračky,nádobí někdy umyje i manžel.Někdy to dokonce i všechno udělá sám.Ale jde o to,že i když spolu při tom mluvíme,tak jen o dětech,co dneska zase nového udělaly,jaké dělají pokroky,atd.Máme z toho radost,a zapomínáme mluvit právě o sobě,tak nějak nás to ani nenapadne.A to mi je právě líto,že si na to vzpomenu,až když jsem v posteli,a říkám si že mi něco chybí.Pro mně je to těžký,svěřovat se,říkat co chci a nechci,mam problém už od dětství.Ale chci to řešit,snad to zvládnu.
 8.5Yettynkaa12 


Role 

(10.9.2007 14:23:41)
Mám občas problém, že nestíhám všechny své role. Jsem rebelka, matka,studentka, kamarádka, milenka(svého muže), dcera, manželka(svého muže), uklizečka domácnosti-hospodyně...Tak třeba - chci-li být dobrá hospodyně, tak už nestíhám být dobrá studentka a matka...Snažím se to nějak skloubit a ošidit, udělat nějaký kompromis. Odnáší to domácnost, kde není vzorně naklizeno. Kdybych se měla oznámkovat jako ve škole, tak by mé vysvědčení bylo:
rebelka - 1
matka - 3
studentka - 3
kamarádka - 1
milenka - 1
dcera - 3
manželka - 2
hospodyně -4
Jo taky jsem tak trochu lenoch a potřebuju čas k regeneraci, tak třeba ted tu vysedávám a relaxuju. A pak se divím, že nestíhám.
 MSteflova 


Re: Role 

(10.9.2007 14:31:23)
Tak to jsi téměř premiantka :-) Já právě proto, že je těch rolí moc, bych si nedala jedničku z ničeho. To, jaká jsem milenka, dcera, matka či sestra, ať posoudí můj přítel, matka, dcera a bratr, ale jedno vím - za domácnost bych si lepší než 4 nedala...
 8.5Yettynkaa12 


Re: Role 

(10.9.2007 16:27:00)
no, možná jsem shovívavá k sobě podobně jako k žákům - jsem totiž učitelka:)
 8.5Yettynkaa12 


Re: Role 

(10.9.2007 16:32:12)
Jednička přece nevyžaduje stoprocentní výkon. Možná jsi k sobě moc kritická. I kdyby to bylo naopak, že já bych byla ta nekritická, asi chápeš, jak jsem to myslela.
Je toho na mne občas dost. Nabrala jsem si toho na sebe dost dobrovolně - studium jazyků při mateřské, tak občas nestíhám, ale je to svobodná volba. Můj tajný sen - den, co má víc než 24 hodin, aby se dalo vše lépe stihnout.
 Lizzie 


Re: Role 

(10.9.2007 16:34:07)
Milko, moc ti fandím, ať se ti daří, a ať bereš stále všechno s takovým nadhledem:-)
 MSteflova 


Re: Role 

(10.9.2007 16:36:41)
Kdepak, já nikdy po jedničkách neprahla. Trojka je přeci "dobrá", no ne? A navíc, mít už teď jedničky, nemám k ničemu motivaci. Jo, jo, stále je co zlepšovat.
 MSteflova 


Re: Role 

(10.9.2007 16:38:16)
A jinak, co se toho rebelství týče...nenazvala bych se přímo rebelkou, spíše velké sousto pro maloměsto. Hold ta změna přišla pozdě a já spadám do kolonky "nepřizpůsobiví".
 10.5Libik12 


Re: Role 

(10.9.2007 16:29:50)
Co je to být rebelka?
 8.5Yettynkaa12 


Re: Role 

(10.9.2007 16:36:18)
Nevím jak to popsat, nechovám se jako klasická ženská ve svém věku, ale spíš jako přerostlý teenager. Když nemůžu pryč na divoké večírky, tak si je např. pořádáme u nás doma, jezdím s dětma na skluzavce, baví mě šokovat okolí...Já vím, že to není zrovna oceněníhodné, ale mě děsně baví řádit, vybíjet ze sebe energii, bavit okolí. Neumím se této části své povahy vzdát. Už na gymplu jsem provokovala a tak trochu provokatér jsem dodnes.
 Lizzie 


Re: Role 

(10.9.2007 16:40:05)
Milko a co je oceněníhodné, když ne tohle?:-) Já myslím, že tu spontánnost na tobě mají a budou mít tvé děti rády a jejich kámoši jim budou závidět pohodovou maminu:-)))Ostatně znám to, i ženská v 45(není to žádný věk, ale znáte některý ten názor..)může být ohromně spontánní, pohodová a až ,,nekonvenční"(pitomé slovo). Několik let jsem měla podobného člověka před sebou, jsem s ní stále v kontaktu a pro život mi byla, je a bude velkým vzorem - tedy pro to, jak ten život brát:-))
 fisperanda 


Re: Role 

(10.9.2007 17:08:23)
Nic si z toho nedělej, já sem si obarvila pramínky vlasů na růžovo, koupila sem si skejtový boty, objednala si tričko s praštěným potiskem, pořád poslouchám Billy Talenty a taky sem jakože někde jinde. Nikdy nebudu nosit kostýmky a vysedávat v cukrárně, to by mě pohřbilo. Potřebuju energii, čím víc, tím líp... Puberťák hadra. V některých rovinách jsem dospěla, ale někde se držím poměrně úspěšně :o)
 8.5Yettynkaa12 


Re: Role 

(10.9.2007 18:05:15)
no ne Fisperando, čím víc Tvých příspěvků čtu, tím víc jsi mi sympatická:)))
 fisperanda 


Re: Role 

(10.9.2007 18:08:11)
Taky jsem ráda za každýho "prdlouše" do klubu :o)
 Andrea (2 chalani) 
  • 

Pochopenie 

(12.9.2007 11:09:09)
tak toto absolutne chápem, mám ten istý pocit. že cez deň sa rozprávame o deťoch a o nutných veciach, ktoré treba vybaviť, urobiť, príp. uvariť. :o) ale nie je čas na nás, a ten si žiaľ večer nenájdeme. u nás fungujú pusinky a milé gestá počas celého dňa, ale nevieme si nájsť čas na porozprávanie, zapálenie sviečky atak. už nie som na materskej a starší syn začal chodiť do školy, takže teraz sme v jednom behu až do večera. ale aj na materskej to bolo podobné, horšie o to, že dietky boli oveľa menej samostatnejšie. v každom období niečo je, čo človeka zamestná. a nejak postupne to došlo do tohto štádia :o( niektorá z vás v tejto diskusii písala, že postupne človek odvykne,ani nevieš ako). a niekedy sa zbadám cez deň v práci a poviem si, tento večer si to vynahradíme, ale keď prídem domov do toho kolotoča proste mi to nepríde na um a večer zaspávame bez rozhovoru. nie je to však vždy tak, ale mohlo by to byť podstatne častejšie, veď sme si najbližší na svete a akosi nato zabúdame.
 Matylda 11/2006 


Re: Nechápu to... 

(10.9.2007 15:17:42)
No to je zase kňouráni. Musí chodit do práce! Tahle věta mě fakt vytáčí a holka doma na MD se jako kope do zadku ? Přijde mi, že tyhle šichty na MD jsou mnohem náročnější než chodit do práce. Když je manžel tak super proč jí nepomůže. Zajímá jí co si manžel myslí. Nechápu proč se ho nezeptá. Já jsem na tom stejně, ale zatím mě nenapadlo takhle to ventilovat.
 Sova, 1 sovicka a vajicko v hnizde 
  • 

Re: Nechápu to... 

(10.9.2007 15:40:56)
Ja bych "chut se pritulit" popsala spise jako pocit "ze bych mela mit chut se pritulit".

Osobne nejsem zrovna "zavisla na sexu", tedy nikdy jsem nebyla a to ani za idealnich podminek zamilovanosti, vrcholu sve mozne telesne krasy :-) a bezdetnosti. Sex pri pouzivani znecitlivujicich pripravku proti bolesti, jak tady dale nektera psala, se pro me pak stava, jak to rict, velmi neprijemny ukol, trosku nadnesene az za umyvanim nadobi a prebalovani mimina, kdyby teda uz slo o stupnici.

Ubyva i pozitivnich konverzacnich temat - kdyz odmyslim dite, rozestaveny barak (nestavime svepomoci, ale i tak je toho dost) a pokusy (opet odebirajici energii) se aspon z domu zapojovat trochu do prace.

 Helena 
  • 

to teda good luck 

(10.9.2007 20:32:16)
Sovičko, to je teda nářez. Tak ať Vám to všechno klapne. Znám dost lidí, kteří stavěli svépomocí - je to teda dost náročné a ještě k tomu děcko + další na cestě.
S tím sexem si nic nedělej. Můj manžel mě tuhle pobavil, když mi říkal, že se bavili s kamarádem a ten mu říkal, že ženy jsou po prvním dítěti nejvášnivější. Ach jo, jaká já bývala vášnivka - když mi bylo takových 25. Dneska jsem ráda, že jsem ráda. Sex se mi pořád líbí. Když mi ale manžel začne povídat o svých fantaziích, tak mu vždycky říkám, jestli bychom mohli nejdříve nacvičit nějaké ty jednodušší polohy a pak se uvidí. Kdybych tušila, jak to se mnou dopadne, tak bych tomu asi nevěřila. No, jo, člověk nikdy neví, co mu život přinese.
 Petanda + Neo (10.9.05) 


To je dost smutne.... 

(11.9.2007 6:28:28)
Kdyz jsem si tu par prispevku procetla, tak jsem se pousmala a musim rict, ze jako zenske teda moc nevydrzite a nektere stoji i jako manzelky za prd. Nedivim se, ze chlapi pak maji milenky apod.
Preci kdyz nepracuju a jsem doma s deckem, tak rano poklidim, no dobra, behem dne uvarim obed (neco malo pro dite a sebe), po byte jsou hracky, to, pokud dite nema doma hrackarstvi mam uklizene za 5 minut....tak co sakris cely den delate? Mam takovy pocit, ze zeny, co jsou tak "strasne vyrizene" jak to tu popisuji...tak jim dokonce jeste manzel, az prijede domu z prace, doma uklizi, stara se o dite....a jeste ani nemaji chut se s nim pomilovat, pardon, jsou tak strasne unavene.
Ano, i ja se nekdy citim unavena a vyflusnuta, ale ze bych se kvuli tomu nestarala o manzela....jsem preci v prve rade manzelka, z toho vzeslo dite, proste ja tohle nechapu.
 Lassie 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 10:15:58)
Petando, já nevím, zda máte doma služku, či pouze uklízíš hračky....Já mám doma o dost víc práce než jen to, co jsi zde vyjmenovala. Navíc se naprostou většinu času věnuji dceři a věci, jako je žehlení či úklid kuchyně, dělám až když se přítel vrátí z práce a převezme malou. Jinak mě se přítel nestará o domácnost a dítě, ale nám se stará o domácnost a naše dítě, pokud zrovna není na služebce nebo se nevrátí moc pozdě. My totiž to dítě máme spolu, není jen mé.
 Petanda + Neo (10.9.05) 


Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 10:29:50)
Lassie,
nemam doma sluzku, jen si asi vse umim lepe zorganizovat. A to poklizis kuchyn jednou denne, to az prijede manzel z prace? To teda mas doma asi pekny neporadek. Ja jsem psala, ze poklidim rano. Az nachystam snidani a postaram se o maleho. Kuchyn, to poklizim prubezne, behem vareni nebo jak dojime. Stejne nechapu, takze tvuj manzel ti pomaha s domacimi pracemi a take pracuje, tak co teda delas ty? Cely den si hrajes s ditetem? Ja to proste mam rozvrzene tak, ze se venuji i ditku, poklidim a az prijede manzel, tak se venuji jemu a uzijeme si casu s malym nebo spolu nebo proste se kazdy venujeme tomu, na co mame naladu, knizka, film....dokonce si predstav, ze mam i cas se ucit. Ne, nejsem nejaka supermama, myslim, ze bych spoustu veci mohla delat lepe, ale i tak, kdyz to tu ctu, tak mi prijde, ze vetsina z tech mamin co si tu postezovaly, delaji, jak kdyby nesly tihu sveta.
Tak proc si tu nestezuji ty, co jsou mamky samozivitelky, co pracuji, co maji treba 4 deti? Je to tim, ze ty na to nemaji cas. Dulezite je, aby jsi ty i tva rodina byla stastna, kdyz vam takovy styl zivota vyhovuje. Ja jsem jina, to je vse, proste to nepochopim.
 fisperanda 


Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 11:10:28)
Já třeba uklízím až když manžel příde z práce a dcerku zabaví. No a že přichází do nepořádku? No a co jako? Tu chvilku než poklidím, to klidně přežije. Přes týden mu nevařím, stará se o sebe sám, dělám mu teplý jídla až o víkendech. Mně zase příde že s některýma chlapama se zachází jako s dětma. Aby byli ušetřeni nepořádku, aby děti byly oblečený v čistým až se tatínek vrátí z práce, aby nezlobily... tatínek přece není žádnej Bůh...
Že mám doma přes den bordel je druhá věc. Pokud přijde neohlášená návštěva, její problém. Pokud se někdo ohlásí, uklidím... Pokud přijde moje mamka, je z toho dycky mela, JAKTO že nemám vyžehlený, JAKTO že není umytý nádobí... ale to považuju za její problém, né můj.
A uklízení a šůrování rozhodně nepovažuju za prioritu svýho života, je to nutný zlo, a jsem trochu naštvaná, že jsem ženská a víceméně to leží na mně. I když manžel pomáhá. Hodně. Nedovedu si představit, že kolem chlapa budu skákat jak tajtrlík, to bych si na sebe upletla pěknej bič. My to máme tak, že třeba si vyhradíme půl, možná čtvrt hoďky denně na úklid. Rozdělíme úlohy (já uklidím hračky, ty jdi s košem, já zametu předsíň, ty vydrhni umyvadlo...) a za chvilku nemáme co dělat. Je taky otázka, jak moc kdo doma uklízí. Já například nepěstuju poličky se serepetkama, který budu muset denně otírat od prachu a vyhazuju zbytečný věci, který nepoužívám, aby se mně furt nepletly pod nohy. Určitě neumývám parapety zvenku a taky dveře od bytu neleštím. Rohožku před bytem sem nevyklepávala snad nikdy.... :o) Okna můžou být zasviněný třeba rok nebo dva... :o)
 MSteflova 


Moje řeč 

(11.9.2007 11:57:16)
Jako bych to psala já. Neohlášené návštěvy nemusím, ohlášené návštěvy zajišťují, že máme doma jakž takž uklizeno (vždy, když má nějaká přijít, udělám akci "Kulový blesk", jelikož máme návštěv celkem dost, uklízím celkem pravidelně). O víkendu také probíhá "Kulový blesk", to si s přítelem rozdělíme činnosti a za dvě hodinky je hotovo. Okna myji, až když přes ně není skoro vidět. Také nejsem sběratel a nerada shromažďuji haraburdí - přítel je, bohužel, opačný případ, tzv."to se může hodit" typ. I jsem také zastáncem toho, že na chodu domácnosti se mají podílet všichni, kdo tu domácnost obývají.
 fisperanda 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 12:14:43)
Přesně tak. Pokud budu skákat kolem manžela a děti nepovedu k tomu, aby pomáhaly, tak se pak nemůžu divit, že na všechno zůstanu sama a přerůstá mi to přes hlavu. Teď na mateřské, si můžu říct, že všechno udělám sama, že přece manžel chodí do práce, jenomže až začnu chodit do práce já, tak si nedělám iluze, že si manžel zase začne zvykat na luxování a věšení prádla, když to čtyři roky dělat nemusel. Zažila jsem kolegyni, která každý den volávala svýmu manželovi, jestli si ohřál ten oběd, který mu uvařila, radila, aby si to kdyžtak malinko přisolil a když nestihla navařit předchozí den, vstávala o pěti ráno, aby měl mužíček oběd. Hrůza a děs. A protože její vyvolený měl rád sladký, tak na Vánoce pekla snad třicet druhů, do roztrhání těla. A ještě se tím chlubila, tomu sem se musela fakt smát.
 MSteflova 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 12:44:53)
To mi připomíná mou tchýni - jinak zlatou ženu. Celý život lítala okolo svého manžela a dvou synů. Mladší syn se sice bude během pár měsíců stěhovat do svého(první odchod od rodičů v 26 letech)ale rovnou se svou těhotnou přítelkyní. Není divu, že z toho hrůzou nespí. Neví, kolik co stojí. Nikdy nemusel nic dělat. Když tchýně odjela s dětmi na školní výlet, navařila předem na týden dopředu a nechala doma instrukce na popsané A4.Všechno doma bylo společné, aniž by kdy přidal alespoň pár stovek. Sára Saudková tyto jedince přirovnala k ojetým autům, které nikdy nedoženou své vrstevníky. Jejich životní partneři mají pak s nimi celý život peklo. Budu se snažit už odmala vést své děti k samostatnosti ať je to dcera či syn(zatím mám dceru). Řeči typu :"Ty bys to měla umět, jsi přece ženská" si, doufám, odpustím. Lidé by měli být už odmala vedeni k tomu, že ruku k dílu by měl přidat každý.
 Lizzie 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 12:47:33)
Fisperando, souhlas:
1. sběratelství všelijakých kravin, na které se akorát práší na poličkách, no to je zlo, sběratelka si plete sama na sebe bič.
2. okna nemytá vydrží (ostatně, kdo myje okna víc než 1x - 2x do roka? 1x ročně stačí, pokud je zrovna extra nepose*ou ptáci)
3. bordel v bytě - šťastné dítě (a vůbec nějak tak všichni), navíc bordel není špína, spíš tvůrčí nelad:-) A mezi námi..když je perfektně uklizeno, taky marně hledáte něco, co jste předtím měli furt na očích?:-)
Dost odstrašující příhoda..onehdá jsem seděla u příbuzných v křesle s potahem, koukala na televizi a zvedla se pro něco k pití..než jsem se vrátila byl perfektně srovnaný přehoz:-)) Ani sedat se mi do toho znovu nechtělo..
 zuzini 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 13:16:36)
Moje kamarádka jezdí umývat k babičce na barák okna co 2 měsíce. Chuděra
 Lizzie 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 13:18:42)
Tak to je síla..ani u největších pořádkomilů jsem se s podobným druhem sebedestrukce nesetkala:-)cca 6x do roka? Ach ne..
 Sylvie 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 13:27:35)
Lizzie, já taky umývám okna zhruba tak 6x do roka. Minimálně, občas i častěji. Bydlíme na magistrále, je tu špinavý vzduch, okna jsou za chvíli dost zašedlá. Byt je málo prosvětlený denním světlem (spodní patra orientovaná na severozápad) a přeci jenom pár dní po umytí má člověk pocit, že je v bytě aspoň trochu světla a není to tak depresivní :o) Ale fakt je ten, že už jsem dávno opustila systém kýbl s vodou, mokrý hadr na mytí, suchý na leštění (a nejlépe doleštit novinama a pozor na šmouhy), ale prostě vezmu do jedné ruky stříkací čistící prostředek, do druhé hadr a během čtvrt hodiny mám umyta okna v celém bytě. Letem světem, hlavně když je pak vidět :o) (no, v celém bytě - máme jenom dvě místnosti)
 Lizzie 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 13:33:56)
Silvie pokud to ta okna potřebují (a máte dvě místnosti) budiž, ale pravdou je, že jsem moc nepochopila takový ten systém úklidů velký vánoční, jarní apod, když někdo drhne celý byt jak blázen, nevím, ale když sem tam něco poklidíš přes rok, je to v pohodě, tak nač tyhle šílenosti? No a akce jako čištění koberců apod., je možné si rozdělit i přes rok.
Jinak my okna víckrát než 2x do roka nemyli a to vlastně proto, že na ně dost s*ali (jiný výraz mi k nim prostě nesedí) již zmínění ptáci, je to tak za 2 hoďky, ale stejně otrava neskutečná...
Já jsem fakt jednou zralá na nějakou paní na úklid..
 Lizzie 


Re: Moje řeč 

(11.9.2007 13:35:09)
Jinak systém hadr - čistící prostředek chápu, ale bývalá sousedka, ta je myla snad čtyřikrát..na vesnici, dost síla.
 Linda 
  • 

Re: Moje řeč 

(12.9.2007 22:45:11)
Lizzie, myslím, že sehnat někoho na mytí oken se vážně vyplatí. Dá se to snadno delegovat, moc to nestojí a snad se na tom ani nedá nic zkazit. A člověk si ušetří tu pakárnu. My si necháváme mýt okna tak 2-3x do roka, ovšem vypozorovala jsem, že okna se vždy po umytí tak za týden až dva zašpiní do určitého stádia, na kterém se to ustrne a dál se to nezhoršuje. S výjimkou hoven od ptáků, ty nesmeje ani déšť...:-)
 Lizzie 


Re: Moje řeč 

(13.9.2007 9:31:40)
Lindo, opět si mě potěšila:-)
 zuzini 


Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 13:12:34)
Fisperendo, a já myslela, že jsem jediná. To jsem si oddechla :-)
 reena 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(13.9.2007 9:56:07)
Jé, tak to u nás je to podobné, také uklízíme společně, říkáme tomu rodiná terapie :)) vylízáno tedy doma nemáme takřka nikdy, úklid je pro nás nutné zlo k tomu aby se nám pěkně bydlelo, ale rozhodně nemáme takové ty uklízecí soboty atd. jako měly třeba naše mamky.... ve volném čase máme tedy lepší program :) Manžela myslím nerozmazluju :) ale zase je pravda, že chodí domu na obědy (má to kousek a hospodskou stravu nemáme rádi, my si spíš potrpíme na zdravou výživu), takže vařám každý den pro všechny oběd a někdy i teplou véču, když nezbude od oběda nebo není salát nebo pomazánka... Mrňousovi se věnuju maximálně a manželovi myslím také a také snažím u toho studovat... takže jde to... Podle mě záleží na organizaci a domluvě....
 Petra 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(26.9.2007 13:45:46)
JSI ÚŽASNÁ .... jako moje kopie :-)))
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 18:07:28)
Petando, chystáš se do práce? To, co tady popisuješ, byl systém, který se doma tak nějak zavedl, když jsem byla chvíli na mateřské. Tj. muž přišel večer domů, měl tam klídek, pohodu, nic nemusel. Nepřišlo mi to zatěžko, dokud jsem se nevrátila do práce. Jenom po těch pár měsících vysvětlit, že byt je nás obou, že dítě může do jeslí vodit i tatínek, že okolo bydlení existuje nějaká ta administrativa atd. byl dost velký problém. Přitom předtím můj muž fungoval úplně normálně. No, po pár měsících jsme to nějak srovnali, a teď to funguje celkem príma,myje myčka, pere pračka, suší sušička, nežehlíme, vařím o víkendu, úklid jsme až do prázdnin řešili uklízečkou, ale teď jsme o ni přišli a musíme hledat novou. Pár drobností nakoupíme u nás ve večerce, větší nákup jednou za dva týdny. Ale upřímně, i když jsme to doma zjednodušili jak to jen jde, je to strašně časově náročné - ráno šup do školky, běh do práce, běh z práce, šup ze školky, na chvíli ven, pak domů, večeře, prcek spát - a najednou je deset. Pokud je muž doma (tak půl roku z roku), tak do jedné do rána si povídáme, pokud není, tak čtu, cvičím, dělám fotky atd. Taky tak do té jedné. Vstávám po šesté. A začíná to na mě nějak doléhat, což ale asi bude ta čtyřicítka na krku. A protože tak mentoruješ ostatní holky v diskusi, taky ti poradím - dej si na zaběhaný systém bacha, pokud nehodláš po návratu do práce (jestli se plánuješ vrátit) outsourcovat úplně všechno.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 21:12:58)
no, tak to třeba pochopíš, až budeš mít dětí víc, budeš je vodit na kroužky, dělat s nimi úkoly, honit je do jejich poviností, řešit jejich konflikty s učitely... případně k tomu budeš mít práci (ať už klasické zaměstnání nebo z domova)... a k tomu se budeš snažit taky normálně "žít". To jsem zvědavá, jestli budeš pořád dělat takový ramena.
 MSteflova 


Re: To je dost smutne.... 

(12.9.2007 9:31:16)
Petando, myslím, že záleží také na věku dítěte. Níže(než jsem si všimla tvé odpovědi)jsem psala, že je dcera jak z divokých vajec, kromě té hodiny, co v poledne spí, lítám jen za ní. S ní připravuji snídani, s ní poklízím. Buď jí mám na ruce, nebo jí po 10 vteřinách kontroluji, kde je a co zrovna dělá(máme doma různá zakoutí, ztratí se mi z dohledu jedna-dvě). Kuchyň také uklízím průběžně, ale pouze jak to dcera zrovna umožní, pokud na to mám klid, udělám to důkladněji. Mezitím se přítel vyblbne s dcerou, která si ho omotala kolem prstu a vítá ho s nadšením, jakmile se objeví ve dveřích. Honí se po bytě, dělají "baf" a tak :-)Až bude dcera více schopná se sama zabavit, věřím, že to bude lepší. Zatím jí raději vezmu ven, jelikož pokud něco uklízím v kuchyni, roztahá dcera něco jiného, třeba prádlo z koše někde jinde.
Jinak přítel jezdí na služebky, bývá 3-4 dny v týdnu mimo domov. Má to sice náročné ale sám říká, že si tam odpočine. Jednak, když si zapne v 8 tv, slyší i zvuk a hlavně se v noci vyspí. Já stále po 3 hodinách v noci kojím.
Bez mučení se přiznám, že mám velmi ohleduplného a chápavého partnera a také super aktivní babičku.
Co se týče svobodných matek, ty jsem obdivovala už v době, kdy jsem byla bezdětná, natož teď, když mám dceru.
 Stáňa a dva kluci 


Re: To je dost smutne.... 

(12.9.2007 11:12:41)
Petando,
ono je taky opravdu velký rozdíl, mít jedno dítě, koukám že tvé už je dvouleté, a dvojčata nebo děti rychle za sebou. Když bylo Matýskovi rok a půl a byl sám, navíc klidné dítko(s hyperaktivkou by to bylo zase o něčem jiném:-)), tak už to byla opravdu pohoda, tak to tak nesuď.
 Petra 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(26.9.2007 13:38:02)

Úplně s Tebou souhlasím, a s Petardy si nic nedělej, ať se v tom všem (domácnost, děti, a vše kolem) máchá sama ... my "normální" to prožíváme spolu s partnerem a nejde nám jen o ten sex :-)), ale o vyšší cíle
 Linda 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 15:55:09)
Tvůj příspěvek mi připadá velmi zvláštní, to jsi asi supermatka nebo máš superdítě. Otázku: "Co celý den děláte?!" bych od jiné ženy na mateřské opravdu nečekala.

Mě přijde péče o malé dítě na jednu stranu pohodová (je fajn si hrát, smát se, mazlit se s dcerkou), ale na druhou stranu je to věčný koloběh: nachystám jídlo, nakrmím malou, přitom se umaže nádobí, sem tam něco poleje, sem tam zašpiní prádlo. Denně peru, 2-3x denně dávám prát myčku. I když člověk vlastně nedělá nic konkrétního, jedno z druhým zabere čas i energii. Navíc je nutné být neustále ve střehu, vypnout lze jen v okamžicích, kdy dítě spí (a to zas člověk musí dávat pozor, jestli se náhodou nevzbudilo). A to celé trvá celý den, nikoliv 8 hod. denně, jako jiná práce. Včetně víkendů. Pokud jsem na všechno sama, jdu s malou 2x ven, což znamená min. 4x převlíct jí i sebe. Neustálá komunikace s malou, hry, zpívání - i toho je za celý den dost, když to mám dělat jen já.

Bohužel pocházím z neúplné rodiny, a tak přesně nechápu, v čem by měla spočívat péče o manžela???? Domnívám se, že 2 leté batole péči vyžaduje, na rozdíl od dospělého muže. Můj muž vyžaduje klid a nebuzerovat (a i s tím mám občas problém, abych mu to poskytla :-).
 10.5Libik12 


Re: To je dost smutne.... 

(11.9.2007 21:22:58)
Madelaine, já ti chtěla přitakat, protože je to jasná pravda, ale pak jsem si uvědomila, že mám tu slepici, která inklinuje k tomu chápat manželství jako "starost o manžela" v sobě. Nejde o to, že bych mu posluhovala, ale mám prostě nepříjemnej pocit, když je binec a on přijde utahanej z práce. Přitom on je feminista po obou rodičích.:)
Holky, zabme v sobě ty slepičí syndromy, nebo ještě naše dcerušky budou kmitat vedle pánů tvorstva při naprosto stejné náročnosti povolání. Je to strašné. Já svou výchovu trochu kompenzuji přirozenou leností a nepořádností, ovšem moje máti a její mužskej, to je neuvěřitelný. Ten snad neví ani, kde jsou kapesníky a kam se uklízí hrnky, všechno až pod frňák, strašný:-( a máti si zpívá u hadru, když otčím sleduje dokument v TV a vykládá jí, co je tam zajímavého a vůbec jí to nepřipadá divný.
 Petanda + Neo (10.9.05) 


Re: To je dost smutne.... 

(12.9.2007 1:43:54)
Vsechny vase reakce jsem si poradne procetla, zamyslela se nad tim a shrnu to. Bavila jsem se o zenach na materske. Samozrejme, ze zeny, ktere pracuji, nemohou doma lestit skrinky a litat kazdy den s hadrem. Je to ale jiny pripad. S manzelem jsem tema, az pujdu do prace, probrala a samozrejme se o domacnost budeme delit, ale kdyz nepracuji a jsem cely den doma, tak muzu poklidit, beru to tak, ze ted je to moje prace. Na to, kolik kdo poklizi, to je kazdeho vec, moje mama moc nepoklizela a vadilo mi to, snazila jsem se pomahat, ale protoze jsem chodila po skole na brigady a tak, nestihala jsem a bylo mi docela trapne, kdyz moje nej kamaradka mela doma poklizeno (to prosim jejich mama byla sama s dvema deti) a nam se v kdejakem koute valel prach a stavalo se, ze mi dosly treba cista tricka. Proto si svou domacnost vedu jinak, mam mensi dite a chci, aby byl v cistote. A take si proste sveho manzela vazim, pracuje hodne, dela to pro nas, ne ze by byl pan tvorstva, ci tak neco, ale i kdyz se vecer citim unavena, radsi se chvili premuzu a pobudu s nim, protoze jsme proste partneri a jeden druheho potrebujeme.
Autorka clanku ma dvojcata, to je samozrejme jeste o necem jinem a v tom pripade je pomoc muze nezbytna, ale zase by si zaslouzil, aby se jeho partnerka starala i o jeho potreby (nemyslim ve smyslu doma se vse leskne, ale citove). To ze ma nekdo dite jedno a nekdo deti 3, kazdy si sam vybere na co staci.
Mejte se hezky
Pa Petanda
 MSteflova 


Re: To je dost smutne.... 

(12.9.2007 8:57:14)
Petando, moje máma také dříve "šůrovala" od rána do večera, nemohu tedy říct, že by se u nás vše blýskalo, ale uklizeno a navařeno bylo pořád. Zase si ale nepamatuji, že by si mohla dovolit nám věnovat tolik času, jako třeba já dnes věnuji dceři. Pamatuji si, že často říkala:"Počkej, až tohle dodělám", nebo "teď nemůžu" aj. Má dcera spí většinou hodinu přes den, to je čas, za který mohu něco udělat. Nedávno začala běhat a je teď jako neřízená střela, ještě občas neudrží balanc, takže ji nesmím spustit z dohledu. Do toho máme rozdělaný dům, ale vím, že o tomhle případu jsi nemluvila.
Jen si prostě myslím, že žena pracuje doma a muž v práci. V tom s tebou souhlasím. Co ale pak? Muž má padla a žena pokračuje dál? Mně přijde rozumné, že muž dítě na chvíli přebere, už jen z toho důvodu, aby si ho také užil a strávil s ním nějaký čas. Je to přeci také...
Co se toho přemáhání týče - nemyslím, že sex může být příjemný pro toho, kdo se přemáhá a chce dopřát potěšení druhému. Sex má dopřát potěšení oběma. Pokud si partneři navzájem pomohou, mají hotovo v 8 a ne v 11 večer, pak vznikne určitě lepší prostor, aby tomu tak bylo.
 MSteflova 


Re: To je dost smutne.... 

(12.9.2007 9:00:03)
...je to přeci také rodič. :-)
 Linda 
  • 

Tos napsala hezky, 

(12.9.2007 15:50:21)
mluvíš mi z duše :-).
 Ivana Procházková 


Re: To je dost smutne.... 

(13.9.2007 7:09:27)
Petando,
ono tvrzení, že když je žena s jedním dítětem na MD, tak má čas na to, aby se postarala o domácnost sama a měla by to tedy dělat i za svého muže, má jen zdánlivou logiku (i když já bych na to se svým nenáročným dítětem čas také měla..).
Podívej se, my jsme s manželem vedli společnou domácnost dost dlouho před tím, než se narodilo dítě (asi 8 roků). Za tu dobu jsme si (zcela logicky - oba jsme pracovali) rozdělili úkoly v domácnosti. No a nevidím jediný důvod, proč bych s nástupem na MD měla jeho část úkolů převzít, když přeci mně namísto pracovních povinností nastaly mateřské povinnosti. Připadá mi trochu nespravedlivé, aby mojí náplní dne byly všechny ty nudné domácí práce, díky čemuž bych měla o to méně času na své dítě. Přeci jsem se vzdala své profesní dráhy a odešla na MD právě proto, abych se starala a byla s dítětem, ne proto, abych vytvářela domácí zázemí ve prospěch svého muže a jeho pracovní kariéry. (já se ke své profesi na MD zase rychle vrátila, ale to je jiná věc)
 Jana, syn, 20měsíců 
  • 

vytváření zázemí? 

(13.9.2007 9:16:22)
Ivule,
o Tvém příspěvku jsem docela dlouho přemýšlela.
Myslím, že teoreticky máš pravdu. Proč bělat doma servis, aby manžel mohl nerušeně růst ve své vlastní kariéře a přicházet o čas na vlastní kariéru. Prakticky mi to ale přijde trochu přitažené za vlasy, protože to přece není tak, že zatímco manžel pracuje, matka se stoprocentně věnuje jen a pouze dítěti (pokud by to tak bylo, a psaly jen matky dětí které zrovna spí, diskuze by asi značně prořídly). Já během toho co si můj syn hraje nebo spí zvládnu udělat spoustu vlastní práce - pracuju na počítači, syn si hraje vpodstatě vedle mě, takže to není problém. Časově to odpovídá víc než půl úvazku. no když to tak počítám tak určitě denně pro svoji vlastní kariéru pracuji kolem šesti hodin denně. Cca dvě hodiny ráno než se syn vzbudí, dvě během jeho odpoledního spaní a zbytek v právě už zmiňovaných chvílích kdy si hraje sám. Vzhledem k tomu, že moje práce je prací "pro mě" já se na ni těším a baví mě, ale vydělám s ní poměrně málo, kdežto manžel přes den chodí do práce pouze z důvodu našeho finančního zabezpečení a až večer, když přijde domů dělá co ho baví(píše disertační práci), nepřijde mi divné, že občas uklidím i po něm. Navíc mi ani nepřijde, že by toho uklízení bylo nějak zvlášt, jsou samozřejmě momenty, kdy mám pocit, že mám dost, ale to je tak jeden večer za dva týdny - manžel je z práce unavený mnohem častěji, a jsou momenty, kdy mu opravdu nezávidím. Ale zase chápu že je spousta profesí, které se nedají dělat doma od počítače, a tam potom určitě ta frustrace, z pouhého vytváření zázemí manželovi, přijít může.
 Ivana Procházková 


Re: vytváření zázemí? 

(13.9.2007 21:37:14)
Jano,
no já nemůžu úplně říct, že by mě moje práce vždy bezvýhradně bavila a pokaždé bych se na ní těšila - pracuji proto, abych něčeho konkrétního dosáhla, což s sebou nese různé povinnosti a termíny, někdy méně zábavné než bych si přála.
Ale pokud jde o domácí práce a jejich rozdělení mezi manžele, z nichž jeden je na MD, tak je pro mě přirozené, že pokud jeden padá na hubu (konkrétně třeba ten pracující manžel - i když u nás to bývám dle svého soudu spíš já :)), tak druhý převezme část jeho úkolů v domácnosti a opačně.
Jen nepovažuju za správné a logické, že když žena nemusí chodit na MD do práce, tak by automaticky měla hned zajišťovat všechny ty nudné a ubíjející práce kolem domácnosti sama s odůvodněním, že má ten luxus, že "ji manžel živí". Také to lze interpretovat opačně: manželovi se dostává luxusu, že mu doma vyrůstá spokojené dítko a zároveň má plný časový prostor pracovně se při tom realizovat.
 Míša 
  • 

Re: vytváření zázemí? 

(20.9.2007 0:05:15)
Nevím jestli mám nenormální dítě, ale moje holčička (2,5 roku) je živel, a nechat jí "hrát si" samotnou znamená, že mám během 20 sekund rozebranej pokoj, a během minuty celej barák. Pokud si s ní nehraju, nebo jí alespoň nějak neustále nemotivuju aby si hrála s hračkama, tak jde prostě za hlasem své přirozené zvídavosti a s obrovskejma kukadlama se mě ptá "jů mámí co je to" a drží v ruce něco co by rozhodně držet neměla. a je tak "šikovná", že mi během pár sekund co mi trvalo odnést talířek se lžičkou na linku (2 metry) a vrátit se s plínou na utření pusy, vylezla ze židličky, otevřela mrazák a vytáhla šuplík. ten spadnul, prasknul, vše se vysypalo................ než jsem to alespoň nahrnula zpět do mrazáku, vyrabovala kastroly........ tak jsem ještě podala vařečky, a učily jsme se hrát na pánvičky........

Umíte si představit ty nervy, když příroda zavelí, a já musím kamsi? z postýlky už vyleze sama............
 MSteflova 


Re: vytváření zázemí? 

(20.9.2007 9:46:38)
Míšo, mám doma něco podobného. Dceři je teprve 14 měsíců, ale zvídavá je také dost a v židličce dlouho nevydrží. Už před měsícem jsem šla něco vyhodit do koše, otočim se a ona v té židličce stála...krve by se ve mně nedořezal. Teď jí krmím na zemi na takových těch pěnových puzzle, co se dají poskládat dohromady. Sedíme tam spolu, malá si několikrát poposedne, přesedne a je spokojená. Řekla bych, že si to jídlo víc vychutná a sní větší porce. Co bude dělat ve 2.5 letech si raději zatím nepředstavuji :-)
 Míša 
  • 

Re: vytváření zázemí? 

(20.9.2007 23:24:53)
narostou ti asi tak dva páry přídavných rukou, další nohy abys rychlejc běhala, a hlavně, vyrostou ti oči na zádech, na zadku, na břiše, ty horní na zádech abys mohla koukat dozadu a ty na zadku a na břiše, abys viděla přesně to co vidí malá z jejího úhlu pohledu. a své okolí budeš vnímat jako soubor nástrah a zároveň vytušíš co tvou malou nejvíce na čem zaujme. Malou už zásadně neposazuju do vozejčku na to sedátko pro děti, protože buď musím blokovat prostředek uličky aby na nic nedosáhla, nebo se mi nenápadně stěhujou věci do košíku. a ne po kusech, ale rovnou po krabicích......... takovej karton tatranek, a je to rychlý, než ho vrátíš zpět, máš tam jeden s čokoládama a asi 20 pytlíků hašlerek..................
 Petra 
  • 

Re: To je dost smutne.... 

(26.9.2007 13:24:37)
NO, tak Ty jsi mě opravdu dostala, asi jsi buď vzor ženy (manželky + matky + hospodyně) a nebo lezeš manželovi do zadku (pardón) jak můžeš, jen aby si nenašel milenku. A jak se navíc vyjadřuješ k tomu, že jiní vzorní manželé (asi Tvému stačí chodit jen do práce, když Ty jsi na té dovolené) vypomáhají v domácnosti a s výchovou svých vlastních dětí ... to už jsi mne opravdu dorazila!!! Na dítě musí být vždycky dva a tak by to mělo být i po celý život (a tak by to mělo být i u domácnosti). A opravdu Ti závidím, že při dětech vše zvládáš, asi Tvé děti nezlobí, nejsou nemocné, nejsou hyperaktivní, nejsou prostě náročné, protože jinak by jsi na to sama nemohla stačit, a jestli ANO, tak jsi prostě HVĚZDA a já se skláním.
 M + 4 
  • 

Re: Nechápu to... 

(11.9.2007 12:19:38)
Kdo nezažil neuvěří!! Aneb kdo nezažil dvojčata na vlastní kůži, asi možná ani nemůže pochopit. Od té doby, co je máme, se snažíme si občas dát aspoň pusu - jako energii na přežití :-))
 I.N.+ 4 děti 
  • 

Re: Nechápu to... 

(11.9.2007 20:52:11)
Úplně s Vámi souhlasím,a moc se mi nechce věřít přístupu pisatelky úvodního článku.Je mi 44 a mamželovi 47 let.Máme čtyři dětin 3,6,16 a 25(který je na invalidním vozíku),máme s manželem práce až nad hlavu,ale není dne abychom se k sobě několikrát denně alespoň nepřitulili a nedali si pusu.Na dobrou noc je to úplně normalní,že si dáme pusu a usínáme spolu.Na milování máme chuť skoro stále,takže když je chuť,tak se čas i prostor najde.Je to asi o přístupu obou manželů,nebo jsem asi z jiné planety.
 Linda 
  • 

Re: Nechápu to... 

(12.9.2007 22:57:52)
Tak to vám opravdu závidím, mít při 4 dětech ještě tolik elánu. I když je fakt, že asi i proto ty 4 děti máte...Klobouk dolů, že i přes tolik práce máte čas myslet i na sebe! Jako bezdětná jsem měla vždycky sex ráda (zejména v období zamilovanosti), ale od té doby, co na sebe máme s manželem méně času, to prostě není ono. Tak nějak jsme se (oba!) přeorientovali na dceru a ten sex už nás tolik nebaví. Tím spíš, že jenom potichu, abychom ji nevzbudili, jenom v noci, protože jindy to nejde - to mně od celé akce dokáže pěkně odradit :-(
 Renata 
  • 

Re: Nechápu to... 

(15.9.2007 20:38:44)
Tak buďte moc ráda a užívejte si to!
 Jana, tři děti 
  • 

Re: Nechápu to... 

(18.9.2007 12:57:02)
Taky s tebou souhlasím. Mám tři děti 9 let, 1,5 roku a 4 měsíční. Je to docela záhul, a manžel jezdí po republice, takže bývá někdy i tři dny pryč. Celý den kolem těch dvou malých + s větším škola (3 třída). Ale manžel je úžasný a jak to jen jde tak pomáhá se vším. Býváme taky oba utahaní a unavení, ale právě proto, se snažíme být každou (no skorokaždou) chvilku spolu. A nemusí to být mazlení, či sex, stačí jen když jdeme něco dělat spolu, třeba se koukneme na něco v TV nebo na netu nebo jsme spolu v koupelně nebo jdeme zároveň spát a při tom všem, když se střetneme tak si "lupneme" pusu a už jde zase všechno líp. Navíc i přes tu unavenost nám funguje i sex a mazlení, možná právě proto, že se snažíme jít spát ve stejný čas. Ono se stačí opravdu jen třeba přitulit, obejmout toho druhého.... a vůbec nevadí že zrovna umývá nádobí... o to mi to přijde intenzivnější :-))) A hold některé věci počkají, ale manželství ne!!
 irlev 


Trochu znám 

(10.9.2007 12:54:38)
Já myslím, že ani tak nejde o uklizené hračky nebo umyté nádobí. Jde prostě o celkovou únavu, o to, že celý den věnujeme city především dítěti, s ním se mazlíme, hrajeme, utěšujeme ... a je to velká dávka citů, různých a hodně silných.
A někdy prostě večer už není síla na další, tolik jiné, city k manželovi. Někdy je to umytí nádobí prostě příjemný relax, chvilka samostatné činnosti bez dítěte v zádech.
Určitě je správný, když tě, Klárko, přepadne ten pocit, opravdu vstát a dát manželovi pusu. Možná na to čeká, sedí v obýváku a říká si, že by měl vstát a jít za tebou. Ale chápu, že ta síla někdy není.
Někde je ta hranice, kdy se to zlomí a ta chuť vstát nebude. Ale to beru jako mezní bod, ke kterému bych nerada někdy došla.

Ono se hrozně lehce říká, že na vztahu se musí pracovat. Pravda to je, ale náročný je to někdy taky.
Rozumím ti, Kláro, a přeju hodně sil :)

 Winky 
  • 

Re: Trochu znám 

(10.9.2007 13:26:40)
Taky mi přijde že ten manžel v tom výčtu večerních činností nějak nebyl zahrnutý....
U nás teď nastala situace, že když okolo osmé uložíme dítko (zatím 1), já se "vrhnu" na ten úklid (možná zbytečná energie namítnete, ale mě hrozně ubíjí nepořádek, zvlᚍ ráno když vstanu, takže si večer udělám čisto aby moje vstávání bylo aspoň trochu příjemné), manžel se "uklidí" k TV, pak si s ním jdu chvilku popovídat, a pak už mě volá moje práce na PC... které musím věnovat tak 3 h denně.... Občas bych si k němu moc ráda lehla, ale to pak moje práce nabere skluz který se špatně dohání (soustředěně pracovat doma s pobíhajícím dítětem je utopie).
Taky mám někdy pocit že mluvíme jen ve větách "zařídit, udělat,.." Ten sex je tedy už lepší (ten první rok jak tu někdo píše to byl pro mě spíš ten "stranický úkol" - to s tím odvyknutím je velká pravda), dokonce jsem zjistila že pokud se probudím ve tři ráno ... je chuŤ na obou stranách ....

A pozor na tu "těžkou romantiku" ve dvou, pokud dáte dítě k babičce... Taky jsem si to malovala, a pravdou bylo, že po dvou letech starosti o dítě byly čtyři dny jen s mým drahým takové.... zvláštní, trochu nucené, trochu zoufale plánované (já natěšená na aktivity, chození, výlety, on na odpočinek).... takže romantika se moc nekonala. Je dobrý se nad tím zamyslet než vyrazíte a neočekávat že se automaticky dostaví
 simiki+koťátko 03/07 


Re: Trochu znám 

(10.9.2007 23:04:09)
Winky, taky dělám doma, a ten rituál je stejný, uspat malou, mezitím přítel namáčká svůj večerní prgram na tv, a já jdu dělat ty tři hodiny denně (taky tři hodinky, možná děláme stejnou práci;) romanitka v prčicích
 JiBi* 


Kláře 

(10.9.2007 14:09:36)
Když manželovi nedokážeš říct to, co bys chtěla, co kdybys mu dala přečíst ten článek?
 květa-dvojčata 
  • 

Re: děkuju 

(10.9.2007 14:16:00)
Já na to zrovna myslela.Určitě mu to dám přečíst!
 Lizzie 


:-) 

(10.9.2007 15:21:15)
No, tak manželkou nejsem a pěkný čas taky (dobrovolně) nebudu, ale několikrát tu zaznělo, že autorce manžel s ničím nepomáhá. V článku stojí: ,,Pomáhá jak může,lepšího tátu neznám". Takže tak..
 Linda 
  • 

Chápu a souhlasím 

(10.9.2007 15:40:45)
Jsem na tom podobně. Sice nemáme dvojčata, ale princip je stejný. Dítě zabere veškerou energii a na manžela moc nezbyde. Když je malá vzhůru, maximálně se jí věnujem. Nějaké dlouhé rozhovory jaksi moc nepřichází v úvahu (jsem ráda, když dokončím větu nebo aspoň myšlenku). No a když pak usne, jsem tak ráda, že je klid a že mám čas pro sebe, že se přiznám, že si radši přečtu kus pěkné knížky nebo prostě padnu a spím. Prostě s dítětem je to jiné, člověk myslí míň na sebe i na partnera, času je taky míň a je to otázka priorit, čemu kdo dá přednost...
 Katoun 


Re: Chápu a souhlasím 

(10.9.2007 22:48:37)
Postupně pročítám všechny reakce a vidím, že mnohde je situace stejná nebo podobná. Taky já přesně tohle prožívám. Jsem sama na své dva syny, manžel je od rána do večera v práce, někdy i soboty a neděle. Když příjde domů, nají se, sprchne a usne u televize. Na celou domácnost jsem sama (dům, zahrada na vesnici), pokud je něco potřeba udělat kolem domu, dělám to já, včetně sečení trávy, skládání dřeva, práce na zahrádce, ... Někdy mi připadá, že jsem já a děti a teprve někdy se k nám na schvíli připojí manžel. Večer je tak unavený, že o nějakém společném programu nemůže být ani řeč, oba jsme rádi, že si můžeme jít lehnout. Manžel měl před lety dopravní nehodu a měl přeražené obratle, nosní přepážky (mimo jiné) - strašně kvůli tomu chrápe a čím je unavenější, tím je to horší. Dokud jsme neměli děti, tolik mi to nevadilo. Teď mám tak křehké spaní, že se prostě spolu nejsme schopní celou noc "vyspat". S prvním synem s námi ještě spával v ložnici, pak byl nemocný, nechtěl nás nakazit, odstěhoval se do druhého pokoje a už tam zůstal. Zjistil, že se mu tak lépe spí, více si odpočine. Bohužel to tak zůstalo dodnes. Narodil se nám druhý syn, ... dnes spím já s mladším v ložnici a manžel se starším v dětském pokoji. Tím si připadám ještě více sama, na chvíli se třeba příjde přitulit, ale na povídání náladu taky moc nemá a po chvíli raději jde spát vedle. Připadá mi, že jsme se docela odcizili dříve jsme se k sobě tulili, ... přitom máme pěkný vztah a k dětem také. Také já zjišťuji, že dávám hodně lásky mezi syny a manžel je až někde vzadu. Hodně se to projevilo také v sexu. Manžel by mohl pořád, ale já když jsem unavená (spíš psychicky, naši synové jsou pořádná kvítka), náladu teda zrovna nemám, v poslední době už si připadám jako nějaká frigidka, nechci totiž vlbec a musím se hodně přemáhat, aby vůbec něco bylo. Taky se snažím o nápravu, někdy to jde lépe, někdy se nechce vůbec, někdy rezignuji, pořád mám pocit, že do manželství, partnerství, rodičovství dávám více já, ... jsme spolu 8 let, z toho 5 let manželé (pominu to, že se známe od dětství). Když si vzpomenu na začátky našeho vztahu, ... a jaká se s námi stala změna. Může za to rodičovství? Každopádně je to asi problém všech dnešních maminek, někde více, někde méně a taky si to každá jinak připouštíme. Hlavně vydržet - radí mi ostatní zkušené maminky, nejkritičtější doba je, když jsou děti malé, pak se upraví i vztah mezi partnery. Chce to ale snahu, toleranci, trpělivost ... - u obou.
 mateřídouška 
  • 

jo jo 

(10.9.2007 16:17:03)
no :-) tak to má asi hodně maminek,jen se o tom asi moc nepíše...respektive spíše ve smyslu rad abychom také nezapomínaly být milenkami atp... a není toho na jednu ženskou trochu moc?
přiznávám nejsem kyberexstrasupermatkamilenkakamarádkakuchařkauklízečka....
mám dvě děti (splození druhého považuji za zázrak) dnes už se zase s manželem obejmeme, dáme pusu,ale doba narozenní druhorozeného a tulící povaha povaha toho prvního bylo jednu dobu opravdu pro jednu náruč dost.pak když si oba ujištěni fyzicky hráli či spali přichází manžel mně také pomazlit (se pomazlit?),mývala jsem pocity všelijaké,naprosto unešená ze chvil kdy na mně nikdo nemaká....
dnes je to lepší,ale na sex to opravdu není,kolikrát usínám dobitá s dětma v osm večer.... žádat ode mne trochu toho sexu,možná z donucení a z toho by snad neměl nikdo radost,přijde doba kdy bude zase všeho akorát...ráda bych byla i milenka, ale mám poněkud nemilenkovské starosti...počkám až na mne přijde ta milenkovská nálada...
snad by každý opravdu milující můž měl tohle pochopit
tomu mému o také trochu trvalo a máme za sebou dobu kdy se mi přiznal že na děti žárlí a není to trochu dětinské? tenkrát jsme is o tompovídali a dohodli se ,že vždy počká až se potulit přijdu já (bývala jsem až alergická,když se ke mně vrhal)pak to bylo opravdové, měla bych mu za to poděkovat,ale na druhou stranu si myslím že je snad normální,měloby být, nikoho nenutit do toho co sám nechce a trochu mě ranilo,když musím takové věci vysvětlovat
přesto DĚKUJI jakož i za to umývání nádobí,občas podlah,pověšené prádlo uvařený oběd,chvilky kdy sebere děti a já nemusím nikoho hlídat být ve střehu
DÍKY
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: jo jo 

(10.9.2007 16:47:28)
Rozumím ti Mateřídouško,máš štěstí,že to tvůj muž takhle "vzal". Ten můj je fakt fajn chlap,ale tohle prostě NEPOCHOPIL - myslím ty stavy totální únavy a potřeby prostě být malou chvilku sama. Pro něho je sex nejlepší relaxace a nechápe,že to prostě někdo má jinak... ještě že už máme na sebe víc času,jednu chvíli to u nás kvůli tomu trochu skřípalo.
 Sova, sovicka a vajicko v hnizde 
  • 

Re: jo jo 

(10.9.2007 18:07:18)
Jooo, ta potreba byt sama, to je presne vystizene.

Kdyz bylo male kolem pul roku, tak pro me byla extaze chodit vecer s tridenym odpadem - mame to dost daleko :-).
Muj vecerni ritual - vykoupat, nakojit, osprchovat se, oblect (jen sebe) a bez kocaru vzit dve pet flasky a tradaaaa. Myslim, ze to manzel nechape dodnes, proc jsme sice meli vsude bor..l jak v tanku, ale zato kazdy den vynesene vsechny odpadky.

 Mysak, Janek a Tom 


Re: jo jo 

(10.9.2007 21:23:25)
Ja to mam podobne. 2 maly kluci kteri jsou k neutahani. Rekla bych ze jsem se dostala do stadia kdy jsem hodne vic matka nez milenka ale s manzelem o tom mluvime. Nejhorsi je ze on to nemuze pochopit i kdyz uz to ode me slysel snad milionkrat ze to neni jeho chyba ze nemam chut na sex. Ale snazi se .....jde mu to tak 1 den a druhy uz ma zase ty smutne oci. Pro nej je sex taky nejlepsi relax a dobiti energie a pro me to je uplny opak momentalne. Tudle jsem mu rikala ze si mel vzit nymfomanku a on na me prekvapive ze pry si ji bral!!!!!!
Pomaha mi uplne se vsim doma nemuzu rict ze jsem utahana fyzicky jsem spis psychicky z reseni tech prokotinovych problemu ci je to auticko a kdo bude mit ted tento balon, jake tricko si ma vzit starsi a proc zase haze mladsi na zem jidlo. Je to furt dokolecka a ja uz mam kolikrat chut se sebrat a zmizet na nekolik dni ne hodin!!!!
Pro me je ted nejvetsi relax kdyz si muzu sednout vecer ke knizce a vim ze me manza nebude obtezovat...chudak maly.
 mateřídouška 
  • 

Re: že by už? 

(6.11.2007 12:05:57)
byla zase milenkou,nevím co se v člověku hnulo,ale snad bude pro všechny znít optimisticky,že zase toužím být i tou milenkou
jen máme dva sabotéry a je to až komické jak se na ně domlouváme vymýšlíme termíny :-) (neb manželova pracovní doba je na směny)
no nevím jestli to není tou přírodou tak zařízeno,ptorože když to tak vemu hodně biologicky,tak bych asi dříve nebyla sto mít fyzicky ani psychicky další mládě a teď tu uvažujeme, že by bylo hezké, aby tu byli ty mláďata tři....
to jsou věci :-)
 ajka těhulka  


stačí těhotenství 

(10.9.2007 17:29:55)
Jsem asi divná, ale na tuhle situaci nemusím mít ani mimčo. Teď sem ve 36 týdnu a sem fakt vyřízená a to toho moc doma dělat nemusím (mam skvělého manžela). Taky trpím špatným svědomím, že nezvládám být milenkou. Ale já se nebála si s ním o tom promluvit, říkal že se to snaží chápat. A zavedli jme si alespoň rituály, které snažíme dodržovat: chodí mě mydlit do vany, večer mě chodí ukládat do postele atd. nejvíce ho ovšem baví mazlit se s bříškem :o) Ale Klárku chápu, taky kolikrát ležím v posteli a říkám si, že bych měla za ním jít do obýváku a říct mu jak moc ho miluji a vlepit mu pusu, ale síla není.
 Baba Jaga 


U nas se nic nezmenilo 

(10.9.2007 18:13:27)
Manzel chodi domu z prace az pred pulnoci, tak na nej cekam a pak jsme spolu tak do dvou do tri. Stejne jako nez jsme meli mimco, mozna je to ted i hezci nez driv.
 Linda 
  • 

Re: U nas se nic nezmenilo 

(10.9.2007 20:46:28)
Tyjo, to by se mi taky hodilo - chodit spat ve dve ve tri, rano vstavat a byt v pohode! Skoda, ze potrebuju 9 hodin spanku :-(
 Baba Jaga 


Re: U nas se nic nezmenilo 

(10.9.2007 20:48:18)
no kdyz ho chci videt pres tyden, tak mi nic jineho nezbyva. Ale jinak ja vstavam tak kolem pul desate, sem tam treba i v jedenact, takze jsem v pohode.
 Helena, Evička 10M 
  • 

je to změna 

(10.9.2007 20:11:41)
Za sebe musím říci, že narození děcka je velká změna v životě páru. Já si myslím, že muži ji snášejí o něco hůře než ženy. Nám pomáhají zřejmě hormony - naštěstí :)
Nebudu si tu hrát na to, že mám manželství, které by všem mohlo být příkladem. Máme své problémy. Taky jsem si představovala, že to bude s děckem trošku jiné. Ale tak nějak postupně se s tím učíme žít.
Taky mám někdy blok si s manželem promluvit - takže chápu o čem píšete. Navíc muži jsou prostě takoví, že neumí moc naslouchat a navíc jim to často připadá, že jim stále něco vyčítáme. Mně naštěstí pomohlo, že jsem začala pracovat na částečný úvazek. Obnovila jsem kontakty s přáteli. Navíc kromě žen, mám i pár kluků se kterými si můžu otevřeně pohovořit. Tak nějak vidím, že hodně lidí řeší podobné věci, navíc mi to pomůže mužský aspoň trochu chápat.
Dřív jsem to tak necítila a celkem jsem byla schopná chlapi pochopit a žít s nima. Ovšem po narození dcerky, se mi zdá že muži a ženy jsou tak moc jiní a pro mě je někdy těžké manžela pochopit. Když si tak povídáme, tak pro něj je zas těžké 100% pochopit co cítím já. Máme se rádi, to ano, ale i tak to někdy zaskřípe.
Žádný recept na nic nemám, připadám si stále jako naprostý amatér :)
 simiki+koťátko 03/07 


Re: je to změna 

(10.9.2007 22:54:22)
Klárko, jak jste jen vystihla mé dnešní pocity!! s tím přídavkem, že přítel, který vstává v 5hod a přichází domů utahaný jak kotě, má jen chuť si odpočinout, a ne mi ještě pomáhat, i když říká, že pomáhá... a myslí to upřímně. dnes to na mě dolehlo, a to máme jedno super úžasné hodné dítko, cítím se nedoceněná, frustrovaná, vyhořelá, nemilovaná... a když se pokoušíme o tom mluvit, je z toho hádka, slzy, depka...
 zuzana 
  • 

Re: je to změna 

(10.9.2007 23:12:41)
Ano přesně tak. Říkám si jsem na mateřské a manžel vstává v 5 a noci u nás nejsou klidné, vrací se zase v 5, potřebuje si trochu dáchnout. Kolikrát si říkám zvládnu to vše sama, většinou mi to ani tak moc nevadí, ale občas to nezvládám a tak mu to vyčtu, že všechno dělám já(takové ty blbé řeči hlavně v afektu). Nemluvě o tom, že on ani nic dělat nemusí a stejně si zase tak moc při naších 3 broučcích neodpočine. Prostě mám někdy pocit, že je na mě toho moc, pak to nezvládám, chybí energie a hlavně trpělivost na děti, jsem nervní a na děti reaguji zbytečně podrážděně, pak se zlobím sama na sebe a taky si říkám kde mám vzít ještě sílu být i usměvavá, vtipná sexi milenka:-)).
 M,Christina+Dean 
  • 

Re: je to změna 

(11.9.2007 7:20:35)
Uplne to same.Manzel stava v 5 rano a prijde tak okolo 7 vecer protoze ma cas se stavit este za kamaradama jinak by byl doma uz okolo pul seste.Prijde mladsi dite uz spi a skoro petileta se diva semnou na telku.Kazdy den to same -poveceri divame se na telku mezitim mluvime-uprimne me uz se ani vubec nechce protoze toho za den namluvim az az no a on je unaveny ale kazdy den ma chut na sex az moc coz ja uz zase nejak nemusim.A kdyz treba ted den nic neni tak je stoho uplne hotovy.Kolikrat mel i kecy co cely den delam ze sem ani neuvarila-jeden den se sedmi -co ma na to clovek rict oni si kolikrat mysli ze si jenom valime sunky.Asi tak 4 krat hlidal decka sam na par hodin a byl s toho hotovy tak na dva dny a vzdycky rikal jak na to mam nervy s nimi prezit cely den ale zacas na to zapomene a je to zase ve starych kolejich co k tomu dodat
 Alice, 2 dospělé dcery 
  • 

V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 7:15:55)
Taky byly malé,ale byla to krásná doba. Ráno jsem se před 6.rozloučila s manželem, odběhla přes ulici nakoupit/vystát frontu/ k řezníkovi, do mlékárny a pro pečivo či banány - dnes už bych to nedělala, za 15 minut jsem byla zpět - děti se za ta léta nevzbudily ani jednou. Uvařila oběd, sebrala prádlo/to jsem vždy prala po koupání, aby se usušilo na balkoně či v bytě podle počasí/,co bylo nutné vyžehlila a když děti prolouply oči,bylo tak 1/2 8. Pak s nimi snídaně, stlaní a šup ven. Jen průtrž a enormní mráz nám v tom bránily. Pokud bylo léto,vzala jsem hotový oběd v přepravních nádobách na kočárek a hurá na zahradu, do parku či ke kamarádkám, kde si nás muž odpoledne našel. Nebyl mobil, takže platilo pravidlo - krásné počasí=nejsou doma. Výlet někam dál se plánoval stejně předem, tak nebylo tak složité se najít. Společně jsme si užili odpoledne, večer se vraceli domů. Po koupání a uložení dětí jsme si sedli, povídali o všem,četli, sledovali TV či se zavrtali spolu pod peřinu. Fakt to šlo. Nikdy mi nepřišlo, že nestíhám. Ale vstávala jsem brzy, to je fakt a děti jsem nevláčela na nákupy. Velké nákupy jsem sepisovala na lístek a pak podle typu nákupu se vydal do obchodů jeden z nás. Bylo to celkem jednoduché - všude byly stejné druhy zboží, jednotné ceny. Dnes už děti s námi nejsou, ale nákupy řešíme stejně. Nesnáším je, takže raději sepíšu seznam/obvykle jej stejně necháme doma/ a pak 1x za týden až měsíc vyrazím na 1 hodinu do supermarketu, kde mají vše. Drobnosti vyřizuji cestou z práce. Někdy nákup splkáchneme cestou z divadla autem. Ale abych neodbíhala. Prostě na mateřské jsem pochopila, že i výdělečně činná polovina rodiny je její součástní a jestli to zakomponuju do programu, záleží čistě na mé maličkosti. Tak ahoj. Nic neodkládat, sex, rozhovor, držení za ruku. A proč u Vás neukládá děti táta, aby se maminka mezitím vykoupala, naladila a třeba i připravila náladový filmík, svíčky, lahvičku.... U nás to fakt tak bylo. Jen překonat sama sebe. Čím dříve,tím lépe. Hodně rychle změňte systém, než bude pozdě. Já se vdávala v 26 letech, děti měla v27 a30 a přesně jsem věděla, co rozhodně nechci. A to jsme si vyříkali hned. A už jsme oslavili 25 let. Alice
 8.5Yettynkaa12 


Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 8:28:49)
Alice gratuluju, vyzařuje z vás klid, pohoda...S vámi musí být radost žít. Teda asi, pokud toho klidu není až moc, to by mě možná neba, ale chlap musí být určitě spokojenej.
My spolu tolik času netrávíme, chodím s dětmi ven sama, mezitím muž doma dodělává papíry do práce a pak paří onlinovku Warcraft(přece mu neseberu jeho letitý koníček:), ale večer se věnuje už výhradně nám a po osmé večer mně:). To uložíme děti. O víkendech trávíme čas společně - teda asi ho dost hýčkám, protože dopoledne ho nechávám pařit, ale odpoledne jdeme ven. Každý večer si popovídáme, obejmeme se...my se vlastně objímáme pořád, po příchodu z práce, před odchodem do práce, ve frontě v obchodě, ...První manželství skončilo fiaskem, ale ted jsem už dva roky zamilovaná do svého muže.
 květa,dvojčata 
  • 

Re: Alice, 

(11.9.2007 8:42:32)
Máte pravdu,člověk si musí užít každý den,radovat se,že má zdravé děti,hezké manželství.Ale nesmím zapomínat,že jsem také manželka,jestli si chci udržet hezký vztah pokud možno do smrti,tak proto je také třeba něco dělat.
A na to já právě zapomínám při všech těch starostech,a vyčerpání.Uvědomuji si to,a budu se snažit to napravit:-)
 Lassie 
  • 

Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 9:04:27)
Alice, a to tehdy otevírali v krámech po šesté? Já mám z dětství zafixované otevíračky 8-12 14-18 SO 8-12(?)
Jinak hezký, inspirující příspěvek.
 Edita kluci 4a2 
  • 

Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 10:01:30)
Nechtěla bych dobu vrátit,ale v něčem byla jednodušší.Vzpomínám jak naši dělali od 6-14 nebo od 7-15h.Pak se věnovali rodině ,sobě.My máme dům,postavili jsme ho s manželem svépomocí,je nám 35,máme dva malé ROŠTÁKY!Manžel je většinu dne v práci,v 5odchází z domu a v 17h zase přijíždí.Stará se o dům,velkou zahradu.krom toho se zdokonaluje v AJ.Já se starám o děti,dům zevnitř ,vařím,neustále něco peču ,vymýšlím čím své 3chlapy nakrmit.Spíž mám plnou různých zavařenin,marmelád.chodím 1xtýd na power jogu,do AJ.Do to ho mám silnou cukrovku.Večer padnu a do minuty o sobě nevím.Večer-spíš tak po půlnoci.Tím vším chci říci,že se nemůžeme srovnávat.většina mých kámošek toho nemá ani polovinu jako já a pořád kňourají,že nestíhají,jsou unavené.Znám holky ,které při dětech a domu ještě studují-to zase nechápu já.mě toho manžel doma nepomůže moc,nemá toptiž kdy.Když jsme ještě bydleli ve městě v bytě,tam mi pomáhal,ale teď má své práce venku dost.Víte jsem proto,aby se živoz žil,užíval,ale jen o tom není.Sáhněte si někdy do svědomí,nejsme my čím dál tím více pohodlní?Jak někdy poslouchám ty maminy na hřišti tak pořád jen stukají,stěžují si a baví se o seriálech.Ale o tom život není.Možná mě ukamenujete,ale je to můj názor....
 Mortadela 


Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 10:25:16)
Já bych řekla, že je to také tím, že někdo má víc energie a někdo zase míň. Jenže sytý hladovému nevěří, ten kdo hýří energií, těžko pochopí toho, kdo se snadno vyčerpá, nebo s energií neumí dobře hospodařit. Pak se snadno řekne - ta nic nestíhá, je neschopná...
 M,Christina+Dean 
  • 

Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 10:35:40)
presne tak
 MSteflova 


Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 10:36:33)
Pravdu máš. Já bych třeba potřebovala trochu zapracovat na tom, abych si uměla věci víc zorganizovat. Záleží ale také na dítěti. Moje tchýně, jinak sama superžena, sama nechápe, jak mohu s tím naším šídlem něco doma udělat. Do toho rekonstrukce baráku...třeba v pátek nám, frajeři, navrtali plynovou trubku,tak js,me byli dva dny bez plynu. Pořád je co dělat, pořád je co řešit.
Ještě k tomu milostnému životu - jsem přesvědčená o tom, že záleží také hodně na partnerovi. Já jdu málokdy do postele natěšená, většinou se nemohu dočkat, až si konečně lehnu. Ale přítel je vynikající milenec, velmi pozorný a nesobecký, a to udělá hodně. Takže se většinou úplně přeladím na jinou vlnu a únava je ta tam. Je důležité na vztahu stále pracovat a navzájem se sobě věnovat. Parnerský život je jak květina - když už je zvadlá, je pozdě zalévat.
 MSteflova 


Re: V jedné osobě nás je víc 

(11.9.2007 10:49:04)
Jinak se omlouvám za všechny chyby a překlepy, mě/mně, chybějící písmena apod. Jsem od rána v poklusu...
 Stáňa a dva kluci 


Re: V jedné osobě nás je víc 

(12.9.2007 11:34:15)
Alice,
jste určitě dobrá co se organizace týče a určitě jste mě inspirovala. Ale, přece jen už je to nějaká doba, co byly vaše děti malé a mysl má dobrou schopnost pamatovat si hlavně to pěkné. Tím bych ráda uklidnila nás všechny včetně mě:-), co to nemáme tak idylické. Já osobně si myslím, že mateřská je opravdu psychicky i fyzicky náročné období a má to i své duchovní důvody. Já mám dost často pocit nestíhání a cítím se unavená, o sexu není moc co psát:), popovídat si tedy občas stihnem, ale na úkor nějaké práce. Já už jsem si to ořezala a dělám jen to nezbytně nutné, aby bylo co jíst a mít aspoň něco na sebe:)))

 Ála (2holčiny) 


Re: V jedné osobě nás je víc 

(15.12.2007 23:37:06)
Ahojky. Váš článek mě po dlouhé době nakopl něco připsat. Ač jste jiná věková kategorie než já, to co popisujete je přesně můj/náš styl života. Úplně se vším souhlasím. Je mi 28let, s manželem jsme spolu celkem 11let, čili žádní začátečníci. Máme 2holčičky a o třetí miminko se pokoušíme. Náš život celou tu dobu samozřejmě nebyl idylka, ale vždy jsme v sobě viděli to nejcenější a vždy si na sebe najdeme chvilku. Manžel je skvělý tatínek, s dcerkami má super vztah, jak může - pomáhá. Souhlasím se všemi holčinami na MD - ani já nejsem vyjimka, která večer nepadá únavou, ale i tak si každý okamžik bez holek s mým mužem užívám. Miluji ho, on miluje mě a neumím si představit, že bychom se večer, kdy kočičky konečně stopnou svou aktivitu, míjeli. A co se týká sexuálního života, tak ten je stejně super jako před dětmi a kolikrát i intenzivnější. Jakobychom si užívali tyto společné chvilky ještě s o xy% větším nasazením a s vědomím, že jsou opravdu "jen naše." (- protože stejně jako všem ostatním nám děti asistují na záchodě, v koupelně, u vaření, prostě u všeho)...
Vlastně jsem svým příspěvkem nechtěla říct vůbec nic zásadního, jen to, že se svým mužem a dětmi (a pořád v jednom kole) JSEM ŠŤASTNÁ.
Všem přeji něco podobného, ale co si budem namlouvat, hodně je to jen a jen o nás. A.
 Petra,roční dvojčata 
  • 

Taky mám dvojčata 

(11.9.2007 12:51:01)
Taky mám dvojčátka, takže vím co to obnáší. Manželství se po intimní stránce změní všude, když přijdou děti. Pokud se ti dva mají rádi,čas si na sebe najdou.
Manžel je hodně pracovně vytížený, ale pokud je doma,pomáhá jak se dá. Umí se o děti postarat po všech stránkách. Po porodu, byl se mnou nějaký čas doma. Vstávali jsme spolu k dětem, oba jsme byli vyčerpaní a nevyspalí. Teď už děti spí většinou celou noc, tak si čas na sebe najdeme.
Asi tak jednou za měsíc požádáme rodiče,aby nám pohlídali a zajdeme do kina,na večeři,do divadla... Je to důležité jak pro manželství, tak pro děti.
Oba jsme pak spokojenější, máme společné a jiné zážitky(nejen hovínka, zoubky a papání dětí). A je pravda,že když je spokojený rodič, je i spokojené dítě.
Práce,starosti a radosti s dětmi, to máme asi všechny podobné. No ale když si uděláme čas na brouzdání po netu, tak to nebude tak hrozné:)

 Jana, syn 20měsíců 
  • 

pomáhá vlastní- mimo rodinná- práce 

(11.9.2007 13:04:24)
já jsem sice občas taky pořádně vyfluslá, ale zjistila jsem, že ze všeho nejvíc mě dobije, pokud se mi daří něco z má vlastní práce mimo rodinu (dělám webovky a občas napíšu nějakou recenzi na výstavu). Manžel doma už nijak zvlášt nepomáhá, protože když přijde z práce, píše disertační práci, nebo se připravuje na vlastní přednášky. Pravda, když už má pocit že nepořádek evidentně nezvládám, tak třeba vytře podlahu. Někdy tady v diskuzi zaznělo, že i umytí nádobí bez dítěte za zády může být příjemný relax s čímž souhlasím. Nejdřív jsem si přišla divná, jakože- jak mi proboha může dělat dobře být zavřená v kuchyni a máchat si ruce v jaru, no nicméně občas si toto dopřávám vyloženě s chutí. Manžel si hraje se synem a já si u umývání pročistím hlavu - přemýšlím o tom co mám napsat, nebo o jiné své vlastní práci a je mě dobře. Pro případ nouze, např. když byl manžel na služební cestě, mám ještě slečnu na hlídání. Babičky bydlí každá cca 250 km od nás, tj moje mamka přijede tak na jeden víkend za měsíc no a manželovi rodiče s námi teď o prázdninách jeli na dovolenou, díky čemuž to taky dovolená byla, jinak by jsem se s manželem ani v klidu nenaobědvali. Všechno to hlídání je sice dobrý, ale kdybych neměla ještě mimo péči o dítě vlastní práci, tak si budu připadat trochu ukřivděná a méněcenná - už jsem jedno takový dvouměsíční období měla - což v posteli obnášelo to, že jsem se manžela neustále ptala, jestli se mu jako ještě líbím atd. a to ve frekvenci která se nelíbila ani mě.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: pomáhá vlastní- mimo rodinná- práce, JO! 

(11.9.2007 16:56:17)
Ačkoliv je to divné,je to tak. Já se srovnala s návratem do práce - samozřejmě domácnost nestíhám o to víc,ale nějak to líp snáším :)A zdá se mi,že i okolí (i vlastní rodina)reaguje tak nějak jinak,prostě : "to je jasný že nemáš naklizeno,když chodíš v pět z práce a máš 2 děti..." Přitom všechny víme,že úplně největší a nekonečná vysilující "pakárna" je být s prťaty doma a snažit se mít uklizeno.Takže když jsem šla pracovat ( u obou kluků brzy,kolem 1 roku),byla jsem večer sice utahaná,ale na kluky natěšená a tak nějak spokojenější se vším okolo...
 Magda, 2 děti 
  • 

Jak z toho ven? 

(11.9.2007 16:32:27)
Vše co píšeš znám a to nemám dvojčata pouze dvě děti 3 roky po sobě. My to s manželm řešíme každoročním 4 denním "útěkem" z reality. Děti pošleme k babičce s dědou a my odjíždíme v květnu na 4-5 dnů na "eurovíkendy" každý rok jiná země, jiné město. Musím říct, že si to fakt ve všech směrech užíváme.
 sonulinecka 


jde o organizaci 

(11.9.2007 18:17:44)
Také jsme u prvního děcka nestíhala, ale pak se narodilo druhé a já nestíhala už vůbec nic. Bohužel mám kamarádky co mají domov jako z reklamy. Což jsem chtěla mít také.
Takže dopolko nakoupit, uvařit, uklidit, ven s dětma, uvařit večeři. Večer jsem byla docela vyřízená. Tak jsem řekla stop a dala si priority a to byly rozhodně děti!!! Takže obědy mi již vozí uvařené z místní vývařovny, zbyde i na večeři. Peru jednou za 4 dny, žehlím také jednou za 4 dny. Když mám okolo sebe uklizeno, tak je mi lépe. Pořídila jsem si myčku. Najednou je mateřská se dvouma dětma opravdu relax. Do práce se rozhodnš nepohrnu. Bohužel na nějaké divadlo neni hlídnání, ale snad časem bude...
Tím vším jsem chtěla říci, že opravdu záleží na organizaci času a hlavně využít všchny prostředky, které Vám zjednodušší život. Večer načnu vínko, povídáme si . . . je to lepší....
 Lemora 


Něco pro pobavení 

(11.9.2007 17:13:20)
Nebudu reagovat na článek vlastními zkušenostmi, protože bych tu psala prakticky totéž co řada z vás, ale vzpomněla jsem si na jeden email, co mi nedávno přišel, tak se o něj s vámi podělím:

"Otec se vrací z práce a vidí jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a
hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou
rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak
dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po
druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek:
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hrála
televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku.
V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na
plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží
kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem
a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.
Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se
jí něco vážného stalo. Viděl jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam
a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla
a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly
mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou. Rychle se
otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a
čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho jak se měl celý
den.
Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: "Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla: "Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se
vracíš z práce, ptáš se mně: ""Co jsi, do prdele, dělala celý den?"""
"Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ........... jsem nedělala nic !"""
 Konie 


Re: Něco pro pobavení 

(11.9.2007 20:16:19)
:-) Tak tenhle je fakt boží. Fakt jsem se pobavila. Jinak u nás to tak po dvou dětech taky vypadalo všelijak. Potom povyrostly a bylo to lepší a lepší a pak jsem znovu otěhotněla a tak máme doma zase miminko. Jenomže teď je to jakoby naopak. Manžel vstává do práce v 5 a vrací se v 17 a je pořád unavený. A já bych se tolik chtěla aspoň mazlit a tulit když už ne milovat. Což o to, když ho dráždím a hladím, tak on si to užije. Ale kdo pohladí mě. Na dětské pohlazení začínám být alergická, ale léčím se, abych nebyla. Dětem by to bylo líto...
 mat 
  • 

Re: Něco pro pobavení 

(11.9.2007 20:49:13)
To je přesně ono!!!!:)
 zuzi 
  • 

Re: Něco pro pobavení 

(11.9.2007 23:38:24)
Jsem se opravdu pobavila:-))
 Zdenča+Vojtíšek 
  • 

Re: Něco pro pobavení 

(17.9.2007 9:02:59)
Úžasné, opravdu jsem se od srdce zasmála. Takových odlehčujících příspěvků ať je tu více. Člověk musí mít trochu humoru aby se nezbláznil.
 Milada 
  • 

Jsme unavene pro manzela, ale mame cas na Internet? 

(11.9.2007 18:27:18)
Precist vsechny prispevky k tomuto clanku a jeste vkladat vlastni nazory zabere pomerne dost casu. Proc tento cas radsi nevenovat manzelovi?
 Petra+Julinka 2/03 + Kuba 5/06 


Re: Jsme unavene pro manzela, ale mame cas na Internet? 

(11.9.2007 22:37:07)
Ano. Já jsem unavená pro manžela a mám čas na Internet. A proč místo toho "vysedávání" nevěnuju čas manželovi? Psala to tu už jedna mamka někde výše: protože po celém dni, kdy se musím věnovat dětem, kdy pořád po mě někdo "tlapká", pořád jsem v tělesném kontaktu, pořád ve střehu... tak prostě večer potřebuju chvíli sama pro sebe. Ten čas, který bych (dle Vás) MĚLA věnovat manželovi prostě radši věnuju sobě. Někdy s knížkou, někdy u internetu, ale každopádně se svými myšlenkami, se svým soukromím. A opravdu na tom nevidím nic špatného, naopak.
 Milada 
  • 

Re: Jsme unavene pro manzela, ale mame cas na Internet? 

(12.9.2007 18:08:20)
At si kazdy travi cas jak chce - vsechno je o prioritach...
 MSteflova 


Re: Jsme unavene pro manzela, ale mame cas na Internet? 

(12.9.2007 18:29:59)
Milado, já si nové příspěvky pročítám třeba u kojení nebo v pauze mezi uklízením, když dcera dovolí. Dopoledne si třeba našla zábavu, že vedle mě vyndala všechna CD ze stojanu. Byla jsem ráda, že jí mám na očích a nemusím za ní nikam běhat, tak jsem jí nechala dílo dokončit :-)
Internet také potřebuji na emaily, posílám třeba cvičení lidem, které doučuji. Ač mám mnoho přátel, v místě, kam jsme se nedávno přistěhovali, nikoho neznám. Někdo má příležitost si několikrát týdně zajít popovídat s kamarádkou, já si povídám s virtuálními přáteli. Nezabere to moc času a je to levnější, než pravidelná útrata v kavárnách.
Jinak ale souhlasím s tím, že se nic nemá přehánět. Takový internet či tv dokáže člověka opravdu vysát a pokud chci s přítelem prožít hezký večer, vypínám většinou obojí.
 Milada 
  • 

Re: Jsme unavene pro manzela, ale mame cas na Internet? 

(12.9.2007 22:43:44)
Lassie66, souhlasim s Tebou. Taky jsem trochu ""odtrzena"" od pratel a prave proto vim, ze Internet se muze stat tak trochu zavislosti... Obcas si treba rikam, ze ten cas co brouzdam po Internetu, tak bych treba mohla treba vyuzit zehlenim a tim padem mit potom vecer (kdyz na me padne unava) pocit, ze jsem cas vyuzila plnohodnotne. Urcite psani mailu pratelum je plnohodnotna cinnost - jedna se mi spis o tu zavislost na diskuzich a forech atd.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Někdy stačí to říct 

(11.9.2007 18:34:07)
Taky jsem to řešila, když bylo starší rok a půl a mladší dva měsíce... A tak jsem řekla manželovi, že vím, že mi už na něj moc času a energie nezbývá, že se to asi hned tak nezmění... ale že to není o mém vztahu, že se to týká jenom naší situace. Ale že ho mám pořád moc ráda a že si vážím všeho, co pro mě a se mnou dělá.
A reakce? Skoro měl slzy v očích. Řekl mi, že to ví a že to chápe, ale že mi moc děkuje, že jsem mu to řekla. Pak jsme se objali a chvilku si ten moment vychutnali...
Na sex nedochází pořád moc často, ale myslím že je dobře, že o tom spolu aspoň občas mluvíme. Abychom věděli, že se pořád máme rádi. To přece potřebujeme oba :-)
 Lenka M. (skoro 2 děti) 
  • 

Kláře 

(11.9.2007 22:09:27)
Naprosto, naprosto chápu.
Když se narodila dcera (teď jí bude 21 měsíců), říkala jsem si ze začátku, že se nezměnilo vůbec nic. Manžel přišel domů z práce, společně jsme koupali, žehlil plínky, navíc jsme měli opravdu dítě andílka, který večer a hlavně v noci usínal při kojení, skoro nebrečel apod. Pro jiné to mohlo být asi opravdu idilické období, v šestinědělí jsem dokonce byla tak našlápnutá hormony štěstí, že jsem se nemohla dočkat, až šestinedělí skončí a budeme konečně s manželem zase "spolu". Je pravda, že s koncem šestinedělí jsem se začala spíš obávat bolesti a podobně, ale to se nám podařilo časem odbourat hlavně díky velkému pochopení mého manžela.
Během prvního roku své dcery jsme toho zažili ještě dost a dost, hlavně jsem přišla o tatínka, a to mi pohody do duše moc nepřidalo. Možná jsem začala mít dokonce pocit, že na příjemné nicnedělání a mazlení se svým manželem nějak nemám právo, když jsme jinak prožívali s tatínkem hrozné chvíle. Ještě víc jsme se upnuli na dceru a na naše potřeby jsme skoro zapoměli...
Když jsme oslavili první narozeniny, tak jsem podruhé otěhotněla. Bohužel než jsem to zjistila, tak jsem si dohodla trochu práce, která byla sice časově omezená, ale druhé těhotenství nebylo tak idilické jako první. A tak jsem přesto, že můj manžel mi pomáhal, jak mohl, byla úplně vyčerpaná, a na nějaké dlouhé hovory (kdy jsme dokázali něco rozebírat dlouho do noci), natož na něco víc jsem prostě neměla. Spánek se stal absolutní prioritou.

Teď už se nám snad každým dnem narodí syn, a já doufám, že se jednou vše vrátí zase do normálu. Ale když jdu večer spát, měla bych i třeba chuť jenom manžela pohladit, přitulit se, taky to nedokážu, protože chci hrozně spát a asi už jsem si odvykla...


 Colorlight 


Dvojčata 

(12.9.2007 9:36:45)
Ahoj, taky máme dvojčata, 14 měsíců, a kluka 5 let.
Dvojčata se nedají srovnat s monodětmi, je to úplně neuvěřitelný rozdíl. Těžko tady něco psát maminkám, které se dohadují, jestli se mají mýt okna 1x, nebo 2x za rok. Já říkám okna? Co to je? Asi jsme je myli nějak před rokem, ale nevím, jestli je letos budu mýt zase. I přes to, že prostě okna, spousta úklidu i žehlení apod. jsem vypustila a manžel pomáhá, co to jde, poté, co se vrátí v 19:30 nejdřív z práce, jsem na tom stejně, jako pisatelka. Je to tóčo, den uteče, i když se uklidí, tak je za 5 minut binec jako před tím. Večer v 21 h, kdy děti zpravidla usínají, poté, co uklidíme hračky a jiný binec, jsem tak vyčerpaná, že už nemám sílu na milování. Max. tak se najím, vlezu na hodinu do vany s knížkou a pak jdu spát.
Je mi to moc líto, ale my o tom s manželem mluvíme. Nicméně on by se moc rád miloval, on to zvládne, i když je unavený, já prostě ne. Nevím, co s tím. A jestli se to někdy změní.
Protože do 12ti to uteče, pak jdou děti spát, já zatím vařím a uklízím, nebo žehlím či věším prádlo, vstanou, najedí se, letíme pro staršího do MŠ, někdy na hřiště, na nákup, domů v 18 h, pak vaření, úklid, večeře, koupání, převlékání, krmení... A je 21 h ani nevíš jak, děti usnou a my opět začneme kolotoč kolem domácnosti...
Zkus ten svůj článek zkopírovat na www.dvojcata.cz, tam najdeš více pochopení, myslím, že všechny, které tam chodíme, to máme stejné...
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Dvojčata -smekám 

(12.9.2007 10:47:39)
Mamky od dvojčat, máte můj obdiv a soucit,protože to je děs.PS:okna taky vypouštím,a to nemám dvojčata.Však se to nepo....
 Teraza Horáková 


Re: Dvojčata -smekám 

(12.9.2007 18:13:34)
Katko, taky je máme, nesmekej. Když připustíš, že dvojčata (nemám srovnání, jsou to moje první děti) chtějí totéž, kdežto dvě děti rozdílného věku každou chvíli něco jiného, tak to tak zlé není. (dokud je uneseš obě najednou v náručí :-)))), pomůže Ti občas babička a HLAVNĚ manžel nepracuje od rána do večera) :-))))
 Teraza Horáková 


Re: Dvojčata -smekám 

(12.9.2007 18:14:30)
Katko, taky je máme, nesmekej. Když připustíš, že dvojčata (nemám srovnání, jsou to moje první děti) chtějí totéž, kdežto dvě děti rozdílného věku každou chvíli něco jiného, tak to tak zlé není. (dokud je uneseš obě najednou v náručí :-)))), pomůže Ti občas babička a HLAVNĚ manžel nepracuje od rána do večera) :-))))
 papirovka 


Re: Terezo,,, 

(12.9.2007 19:13:34)
Nevím jak máš staré dětičky,já jsem si to také říkala,ale dokud jen leželi.No,asi tak do sedmi měsíců to byla pohoda.Jak začli lézt a pak chodit,začlo nám nejhorší období :-) Ted´s nima nemůžu jít sama ven,v kočáru nechtějí být,a venku je sama neuhlídám.No prostě někdy jsem na nervy.Ale to samozřejmně není všechno,to by bylo na dlouho.Tedˇje nám rok a půl.
 Colorlight 


Re: dvojčata 

(12.9.2007 19:32:34)
No já nad tím zrovna přemýšlela, jaké je to mít děti tak rok od sebe. Jenže... To maličké jenom leží, nikam neleze, nic nerozhrabává. S tím začne až když staršímu jsou dejme tomu 2 roky, je stabilní a nepadá, trošičku i proti ročnímu poslouchá, umí si hrát a tak dál. A tak rostou a do těch 3 let je to vždy s tím jedním lepší. Já je mám teď ve věku, kdy se naučili chodit, ale nejsou stabilní a neposlouchají oba dva vůbec. Pořád padají, nestíhám je chytat a uklidňovat, váží dohromady 20 kg, takže je těžko unesu oba...
No bylo by to fakt na dlouho, má to zase své výhody, ony se spolu zabaví a nemusím si s nimi tolik hrát. Taky jsou vycepovaní, moc si toho nemají šanci vyřvat. Atd...
 Colorlight 


Re: květinko 

(12.9.2007 19:36:08)
Zkus je dát do kočáru a dojet na nějaké oplocené hřiště a tam je vypustit. Já to tak dělám. Musíš ale přežít ten řev v kočárku. Když to tak uděláš pětkrát, tak nejspíš už v kočárku řvát nebudou, budou se těšit na hřiště a budeš mít klid. Já chodím s nimi ven každý den, jinak bych se zbláznila.
 papirovka 


Re: květinko 

(12.9.2007 20:03:08)
Nojo,ale u nás je to s těma hřištěma špatný,ale něco tedy vždycky najdu,musim jít sice delší trasu,ale nedá se nic dělat:-)
Občas mi to připadá,že je to hrozný stereotyp,a přepadají mně "depky".Zvlášt´když jsem s nimi celý den sama a nemam si ani s kým promluvit.Kromě dětí tedy:-)
 Colorlight 


Re: květinko 

(12.9.2007 21:19:16)
No já jsem na tom podobně. Manžel chodí pozdě, tak zbývá občasný kontakt s maminkami v MŠ, když jdeme pro staršího, nebo paní v obchoďáku, pár maminek z okolí. Chce to ale chodit ven, jinak toho kontaktu moc nemáš. Já už jsem vděčná i za tlachání o hadrech, plenkách a co všechno zdražilo. Hlavně, že občas s někým promluvím. Ony ty dvojčata zase hodně přitahují pozornost lidí na ulici, kolikrát si nás pamatují lidi, o kterých si myslím, že je vůbec neznám, protože jsem s nimi v rychlosti někdy prohodila pár slov. Pak se přihrnou a člověk zírá, co si všechno pamatují :o) Tak za to jsem vděčná. Ale uznávám, že ta izolace je značná...
 Teraza Horáková 


Re: Terezo,,, 

(13.9.2007 15:54:06)
Květinko, už jsou školáci. Taky pamatuju na doby, kdy se rozlezli jak švábíci po bytě každý na jinou stranu. Ohrádku na schodech, sprchování a používání WC s otevřenými dveřmi (dlouho jsem se to pak odnaučovala :-)))
 Teraza Horáková 


Re: Terezo,,, 

(13.9.2007 15:54:06)
Květinko, už jsou školáci. Taky pamatuju na doby, kdy se rozlezli jak švábíci po bytě každý na jinou stranu. Ohrádku na schodech, sprchování a používání WC s otevřenými dveřmi (dlouho jsem se to pak odnaučovala :-)))
 Nona, 48 let 
  • 

Nesaháš do svých citových rezerv sama? 

(13.9.2007 5:21:33)
Napadá mne. Protože totéž by si mohl říct i manžel, ne? A jak to bude dál, až děti odrostou? Co vám zůstane? Teď to není vidět, staráte se o děti,"zplácáte" to tím, ale co pak? Nějak se mi to celé nelíbí. Připomínáte mi spíš pracovní jednotku než plnohodnotný vztah.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Děti krátce po sobě - co se nám osvědčilo 

(13.9.2007 14:36:54)
Ahoj, taky máme děti rok a čtyři měsíce po sobě. Někdy je to záhul. Doma se nudí starší a venku v kočárku zase ta mladší (pokud nespí)...
Venku se mi osvědčilo být s kočárkem pod stromy. Ať už jet nebo stát na místě. Malá se dívá na listy, jak se hýbají ve větru, a je klid. Občas zahučí, to pak stačí ukázat se jí a ujistit, že jsem pořád na blízku, a pak je zase delší dobu klid. Jen si tam spokojeně brouká...
 sonulinecka 


Moje děti si ale neumí hrát 

(13.9.2007 23:07:16)
No já tedy s holkama moc práce neudělám. Ani jedna si neumí hrát sama, když si sednu k PC, tak mi tahají šňůry a řvou, ječí, plazí se po mě. Takže já zapínám svůj PC večer a to jednou za 3 dny. Moc nechápu matky co stačí ještě na MD pracovat. Neudělám toho v domácnosti taky moc, opakuje se ten samý rituál jako u PC. :(
 Jana 
  • 

Re: Moje děti si ale neumí hrát 

(14.9.2007 14:26:27)
Ono je to u některých dětí těžké, ale nejdříve musíme děti naučit si hrát s konktétní hračkou. U starší (dnes 4)to nebyl velký problém. Mladší (2) je netrpělivý, ale také to jde (s oskřípanou sklovinou). S holčičkou jsem mohla i na pc pracovat a ona si vedle mě malovala, skládala apod. Pokud je chlapeček vzhůru, tak počítač vypínám i z elektriky :-) Přeju hodně síly a trpělivosti všem ( i sobě .-)
 Jana 
  • 

Re: Moje děti si ale neumí hrát 

(14.9.2007 14:26:28)
Ono je to u některých dětí těžké, ale nejdříve musíme děti naučit si hrát s konktétní hračkou. U starší (dnes 4)to nebyl velký problém. Mladší (2) je netrpělivý, ale také to jde (s oskřípanou sklovinou). S holčičkou jsem mohla i na pc pracovat a ona si vedle mě malovala, skládala apod. Pokud je chlapeček vzhůru, tak počítač vypínám i z elektriky :-) Přeju hodně síly a trpělivosti všem ( i sobě .-)
 Eva 
  • 

Poznámka 

(15.9.2007 12:02:32)
Milá Kláro.
Přesně vím, jak se cítíš. Mám to "zlehčené" tím, že jsem bez partnera. Ale přitom to zlehčené není. Muž v životě chybí a chybí moc.
Nechci a nebudu dělat nějaké křesťanské přednášky, ale je fakt, že se mi líbil názor jednoho faráře z Prahy, který radil mé sestře v manželství. Řekl jí, že děti nejsou hlavní, že hlavní je ona a její muž. A když se nad tím člověk zamyslí, je to pravda. Základy rodiny stojí na šťastných rodičích a jejich pevném svazku. Navíc - děti jednou odejdou z domova a bylo by smutné zjištění že si nemáte s manželem co říct, že jste si cizí.
Takže moc přeji, ať se situace změní a nemáte takové úzkostné stavy.
PS: mám jednoho syna, kterému jsou tři roky, ale při představě, že by byli dva, se třepu. Takže držím pěstičky i při zvládání každodenních povinností týkajících se péče o děti a jejich výchovy. Eva.
 LU,2děti 
  • 

Re: Poznámka 

(20.9.2007 19:28:50)
Tak to mě poprvé farář pozitivně překvapil. Své děti moc a moc miluju, ale o chloupek před nimi je moje manželství. Po několika krizích si s manželem rozumíme čím dál líp. Pravda, jedna z těch krizí byla právě, když se narodilo první mimino. Taky jsme oba cítili malinko odcizení. Ale když se člověk snaží (musí se snažit oba) a komunikuje, dá se to překonat. Když se nám narodila dcera(synovi bylo 8), tak i přes moje zdravotní trable žádné odcizení nenastalo, ale bylo to úplně naopak.
Myslím, že nemá cenu si pěstovat drobné křivdičky, ale na férovku si to vyříkat. Pokud máte chlapa, co vás miluje, tak vás pochopí. A možná že i on má nějaké pocity křivdy, o kterých nemáte ani tuchy. Tak ať žije asertivita!
 Dáda (Lukášek 18m) 
  • 

Mluvíte mi z duše 

(15.9.2007 13:27:15)
Ano Kláro, opravdu mi mluvíte z duše, u nás je to jen ještě o trochu horší v tom, že u muže v práci se změnili majitelé a on je tam teď od rána do večera, často i sobota nebo celý víkend. Od tohoto pondělí viděl syna 15 minut ve středu přes den, když jel pracovně okolo, tak se zastavil a dneska v 5 ráno jednu minutu, když vstával do práce a malej se vzbudil a povídá táta. Muž snad přijede zítra odpoledne a když se nezadaří, tak až večer a zase ho neuvidí. Propadám zoufalství být na všechno sama a to mám jen jedno dítě, babičky i dědové jsou pracovně vytížení a daleko, ach jo...
 Renca, dcerka 1,5 
  • 

Holky - manzela nezanedbavat a sex a mazleni neodkladat!!!!!!! 

(17.9.2007 12:46:56)
Vsem ucastnicim diskuze:
Holky, uplne jsem se zhrozila nad nekterymi vasemi prispevky!
Mam taky maloú holcicku, praci (mame firmu, ktere je treba se porad venovat), dokoncuji vysokou skolu a nemam chuvu! Manzel mi celkem pomaha, nestiti se zadne prace, ale nema na to cas...
Ale ze bychom zanedbavali jeden druheho to fakt ne!!! To nesmite, jinak vam rikam na rovinu tak jak to je: najde si jinou! Stoprocentne! Potrebuje neznou naruc, ktera ho taky pohladi a povzbudi... nedate mu to vy, da mu to nekdo jiny. A vy se pak na nej nezlobte....
Neumim si vubec predstavit, ze bych sla spat bez toho abych mu aspon dala pusu! To je strasne sobecke a pripada mi to jako konec vztahu! Hruza!
 Martina a Anicka 
  • 

Re: KLÁRA 

(17.9.2007 20:10:55)
Ahoj Kláro ! Nezufej ? já vím máš sice dvojčátka a já jen jednu holčičku , zat je to pěkný šroubek . tvůj příspěvek je tvrdá realita, ale prožívám dma totéž. přeju ti mnoho sil do dalších dnů .
 Robert, dvě malé dcery 
  • 

Mužský náhled 

(18.9.2007 11:53:54)
Asi se na této stránce budu vyjímat jako pěst na oko, protože jsem zástupce mužského pokolení, ale rozhodl jsem se zareagovat poté, co mi odkaz na tento článek poslala moje partnerka do práce a do předmětu napsala “To znám…“. Taková poznámka samozřejmě nutí k zamyšlení a reakci. Mám čtyři křížky, partnerka je výrazně mladší a doma žijeme s její 6letou dcerou z prvního manželství a naší roční holčičkou. A teď k věci. U nás sex po narození miminka také téměř vymizel a pokud napíšu, že na něj dojde jednou za dva měsíce, tak budu možná i přehánět. A rozhodně nejsme ten případ, že bych já žadonil a ona odmítala. Unavená je sice často, ale ten blok je spíše ve mně, neboť ona mi absenci našeho sexu často naznačuje. Co se tedy děje? Za sebe mohu prohlásit, že děti za to primárně nemůžou. Partnerka mě přestala vzrušovat, hlavně asi proto, že sex s ní je nuda. Není vynalézavá, spokojí se s jednou polohou a o nějakém dalším laskání, orálním sexu či dalším vynalézání nemůže být ani řeč. Není frigidní, je jen submisivní, bez vlastní aktivity. Takže já se soustředím na dosažení jejího orgasmu, sám ho někdy ani nemám. Tím se z toho stává jakési preventivní opatření, aby mi jednou neutekla s dcerkou, kterou mám rád, u jejíž všech krůčků chci být a poslední, co bych jí (i sobě) přál, je dětství v neúplné rodině nebo s nějakým náhradním tátou, který by nepřímo spolurozhodoval, zda mi půjčí mou vlastní dceru nebo ne. Brrr. Nejsem nevěrný, ale vím, že pokud bych si chtěl užít kvalitního sexu, musel bych se ohlédnout jinde. Takže jsme se ocitli v takové slepé uličce, protože věci, které jsem napsal, jí říct nedokážu, abych ji neranil. Možná nějakým naznačováním. Asi mi tady některá z vás namítne, že všichni chlapi jsou chlípní nebo úchylní dobytci a mají v sexu úplně jiné priority než ženy. Asi ano, ale mé to pocity nezmění, protože pro mě je sex touha, láska, chtíč, živelnost, něžnost, dobývání, prostě všechno, jen ne úkol. Z toho všeho mi vychází neřešený a neřešitelný rozdíl mentalit obou pohlaví, daný přírodou. Vždyť i Fráňa Šrámek ve svém Splavu píše, že „muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín“. Neříkám, že z toho mám radost… malheureusement, c’est la vie, mesdames.
 Xantipa. 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:12:11)
Roberte, nechci rýpat, ale co když ona sama si myslí to stejné, co ty? Že je to nuda, že je všechno stejné a že jde jen o uspokojení tělesné - z tvé strany. Třeba by pomohlo být trochu iniciativní a je jedno, jakým způsobem - jestli o tom bude spolu hovořit a nebo změníš zavedené praktické rituály a změníš sám tu nudu při "akci". Tím samozřejmě nemyslím "akci Z"-)))))
 Xantipa. 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:13:40)
Roberte, nechci rýpat, ale co když ona sama si myslí to stejné, co ty? Že je to nuda, že je všechno stejné a že jde jen o uspokojení tělesné - z tvé strany. Třeba by pomohlo být trochu iniciativní a je jedno, jakým způsobem - jestli o tom budete spolu hovořit a nebo změníš zavedené praktické rituály a změníš sám tu nudu při "akci". Tím samozřejmě nemyslím "akci Z"-)))))
 Xantipa. 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:14:40)
Roberte, nechci rýpat, ale co když ona sama si myslí to stejné, co ty? Že je to nuda, že je všechno stejné a že jde jen o uspokojení tělesné - z tvé strany. Třeba by pomohlo být trochu iniciativní a je jedno, jakým způsobem - jestli o tom budete spolu hovořit a nebo změníš zavedené praktické rituály a změníš sám tu nudu při "akci". Tím samozřejmě nemyslím "akci Z"-)))))
 Xantipa. 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:16:19)
Pardon, 3x to tam nemělo být.
 fisperanda 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:29:36)
Roberte, tleskám ! Napsal jsi to pravdivě, zřetelně, jasně. Myslím, že můj manžel by se s tebou ztotožnil ve všem. Vím, že to tak je. Není nutný nalhávat si, že se partněři po x letech vzrušují. Daleko ušlechtilejší se mi zdá, když jsou spolu oba i přes to, že tomu tak není, a jejich sex rovná se šolichání tuleňů. Asi je to otázka priorit. Do manželství jsem nešla proto, abych měla orgasmy každý den, ale proto, abychom měli dítě a postarali se o něj. Nedá se čekat, že si budem po sedmi letech vylizovat pusy :o))
Že chlap to má se sexem jinak než žena, je mi víceméně jasný, proto jsem k této věci přistoupila tak, že až bude mít manžel zálusk jinde, prosím, ale ať o tom nevím. A hlavně ať si vezme ochranu. Pro mě osobně není hrozba manželství to,že si chlap někde "odskočí", ale například to, že by přestal pracovat, nebo se přestal o nás zajímat.
 Lizzie 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:34:26)
Zajímavý názor, neříkám, že se s ním ztotožňuji, ale dokázalas napsat, co si myslíš. Jinak já jsem žárlivá apod.,ale když se dívám kolem sebe tak vidím, že jsou manželství, kde se i po letech milují, jsou si věrní - bezvadné, ale jsou také manželství, kde spolu žijí, ale mají vlastní milenky či milence. Někomu vstávají vlasy hrůzou na hlavě, já to respektuji také - ti lidé jsou naprosto normální, žádná individua, a tak jim to prostě funguje (po 10, 20 nebo 30 letech manželství)...Už jsem se naučila, že nelze nic zobecnit a málokdy je možné něco jednoznačně odsoudit.
 Lizzie 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 12:45:35)
A byť se kloním pořád k tomu optimističtějšímu (naivnějšímu, romantičtějšímu..co já vím) náhledu na vztahy, i když to kolikrát tak růžový není..kdoví, co bude za 20 - 30 let vyhovovat mně..
 Xantipa. 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 13:24:02)
Fisperando, chceš říct, že jsi smířena s tím, že už napořád se sex bude rovnat "šolichání lachtanů"? To mi připadá divný. Pro mě osobně není sex středobodem světa, ale "když už, tak už", určitě by mi nestačilo "šolichání lachtanů".
 Xantipa. 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 13:26:08)
Fisperando, chceš říct, že jsi smířena s tím, že už napořád se sex bude rovnat "šolichání lachtanů"? To mi připadá divný. Pro mě osobně není sex středobodem světa, ale "když už, tak už", určitě by mi nestačilo "šolichání lachtanů".
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Mužský náhled - teda ! 

(20.9.2007 18:03:12)
tedy Fisperando, málokdy s tebou souhlasím,ale tomuhle tleskám.Je to takové věcně suché,ale dobré. To "vylizování pus po 10 letech " mě fakt dostalo....:)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 13:01:06)
Z empirického průzkumu ve svém okolí bych řekla, že má Robert pravdu.
Ale na druhé straně, dámy, není důvod si zoufat. Většina chlapů si třeba najde i milenku, která bude v posteli drezúrovat medvědy v na motorce a bezprostředně po orgasmu proskakovat hořící obručí, ale manželku stejně neopustí. :o)
 Kačenka 
  • 

Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 17:54:59)
Roberte, pokud Ti Tvoje partnerka poslala odkaz na tento článek a chodí na stránky Rodiny, tak si nejspíš přečte i Tvoji reakci. Doufám, že s tím počítáš.
 Zdenikova 


Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 20:49:15)
Roberte a se svou ženou si o tom mluvil?? Ví o tom, že se při sexu nudíš?? a jak už tu někdo psal, první co mě napadlo, jestli si tvá žena nemyslí to samé...prostě děláš to pořád stejně..jako v úkole... tak se nudí taky...a docela bych řekla, že fakt jo.

jak tohle můžete dlouho vydržet? přeju hodně štěstí..oběma.

Z.
 venusa 
  • 

Re: Mužský náhled 

(18.9.2007 22:15:53)
To máš dosť blbé, ak žiješ v takom strese, aby ti neušla s dcérou. To zrejme vypovedá o nedostatočnej dôvere vo vzťahu, ale asi máš svoje dôvody. Vobec si nemylím, že si chlípnik, práve naopak, iný chlap by sa na to vykašlal a nesnažil by sa o uspokojenie partnerky za každú cenu. Je to skor obetavé a obdivuhodné ako chlípne.
 Jana, syn 4, dcera 2 
  • 

Re: Mužský náhled 

(19.9.2007 22:35:54)
Hum, tak to my jsme na tom podobně... možná ještě hůř.
Manžel je taky o dost starší. Se sexem nám to začalo váznout po porodu syna, kdy já ho prosila, jestli by si se mnou nechtěl jít lehnout atd...
vymlouval se na věk a že nejraději se miluje ráno... což s malýma dětma šlo dost těžko...
Když jsme se dostali na frekvenci 1 za 1-2 měsíce... byla jsem z toho opravdu zoufalá, na pokraji deprese... život mi přivedl do cesty milence. Pyšná na sebe nejsem, ale byla to pro mě skoro otázka přežití. Od té doby, co nevyvíjím žádné úsilí už jsme spolu s manželem nespali. No a to je od prosince.
Manžel je mi věrný a občas mi teď krutě vyčítá, že s ním nechci spát (představuje si náš společný sexuální život že pokaždé budu iniciativu vyvíjet já... jako podvazky, podpatky a různá jiná přestrojení) ale přitom pro to ale opravdu vůbec nic nedělá..
Je to krutý v tom žít, ale nemám odvahu sebrat se a jít pryč a to máme tak trochu problémy už i v jiných sférách...
 LU,2děti 
  • 

Re: Mužský náhled 

(23.9.2007 15:57:35)
Krásný mužský postoj. Všechny se tu shodujeme, že po čase je vztah jiný. Ale pokud navzájem pochopíme potřeby toho druhého, tak se s tím dá něco dělat. Chápu svého manžela, když nemá na sex chut. Ale na druhou stranu on ví, že já potřebuju jeho blízkost. Výsledkem jsou krásné chvíle, kdy si povídáme smějeme se, lechtáme, hladíme,...Někdy tak usneme, někdy se milujeme. Někdy je to romantika, někdy drsný sex, někdy se nechá uspokojovat jen jeden( a rozhodně se nepočítá kdo víckrát:-). Hodně u toho mluvíme, vymýšlíme příběhy, představujeme si, někdy padají hrubší slova... Ano, nejsem rozechvělá jako před 14 lety, ale už si nemusím na nic hrát. Moje špeky zná za tu dobu důkladně a kdyby mu vadily, tak se mnou není.
Roberte, psal jsi, že je tvoje žena submisivní. Jseš si jistý, že to je opravdu tak? Je to submisivita nebo lhostejnost? Submisivita je věc, se kterou se dá zajímavě experimentovat. Zmínils, že ti budeme (jako ženy) předhazovat, že chlapi jsou úchylní. Já zastávám názor, že každý máme někde v sobě apoň malou úchylku. Možná stojí za to ji vydolovat a okořenit vztah:-)

Jak už jsem psala do jiných diskusí. Je to vše o komunikaci, toleranci, umění vcítit se, naslouchat a maličko se nad sebou zamyslet. A to platí u ženy i muže:-) Třeba právě to, že jsi sem napsal a tvá žena si to možná přečte, ti pomůže začít bavit se otevřeně se svou ženou.
 sonulinecka 


Re: Mužský náhled 

(26.9.2007 15:18:05)
Tak jsem si uvědomila, že to vlastně máme s mužem ještě pořád dobré. Vládne u nás i po 6 letech a dvou dětech velice živočišní sex. Noo . . . ale je jasné, že snažit se musíme oba. Vymýšlíme různé hry, polohy, místa . . .Zrovna když včera děti usnuly, tak jsme to dělalli ve sklepě na kole. :)) Zkrátka je to snad ještě lepší než na počátku vztahu. :)))
Myslím, že by bylo dobré si s ženou promluvit a najít společné řešení, poněvadž takhle to asi nepůjde napořád.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Mužský náhled 

(26.9.2007 16:25:50)
no, i když ti to teď nepřipadá, šest let ještě není až tak dlouhá doba :)
 sonulinecka 


Re: Mužský náhled 

(26.9.2007 22:17:47)
:))) To asi ne, uvidíme za dalších šest. :))))
Ale mám kamarádky co se již po dvou letech rozvádějí, že jejich vztah vychladl. :(
 Petra, holka 2,5 roku 
  • 

Re: Mužský náhled 

(29.12.2008 13:46:36)
Tak sice zde přispívám o hoooodně déle, než tato diskuse vznikla, ale.... Jsem žena a cítím to naprosto stejně jako Robert. Sex s mým manželem je nuda a já nevím jak z toho ven. Dokonce jsem už došla tak daleko, že jsem mu to řekla, ale žádné zlepšení nenastalo. Ani snaha. Místo toho mi řekl, abych ho to naučila. A to tedy přijde na hlavu, abych dospělého chlapa učila jak mě má pomilovat. Fakt už mě to celé neba a leze mi to na mozek čím dál tím víc.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.