| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Nosit či nenosit, to jest, oč tu běží

Jako strom Podle času

Celkem 136 názorů.

pohoda

(31.8.2007 8:38:10)
Ahoj Majdo, píšu jen, že jsme to tak měli taky, hodně jsme šátkovali - malá přišla na svět o měsíc dřív, tím jsem pro sebe ospravedlňovala :-) její potřebu neustálého kontaktu. První tři měsíce života pro ni byla postýlka nepřítel číslo jedna, jediná šance bylo odložit ji tam spící. Taky jsme byli nejistí, jestli ji moc "nerozmazlujeme" - ale teď coby skoro dvouletá je v pohodě, usíná a spí v postýlce, ochotně se sice nosí (šátek nahradilo ergo), ale ještě ochotněji sama běhá, dost si sama hraje - zkrátka žádné "újmy" z častého šátkování na ní nevidíme :-) Přeju hodně radosti a zdravého kloučka! (ps1: záda tě brzy bolet přestanou, skoro bych řekla, že po častém a správném šátkování nakonec bolí míň než normálně, ps2: spící dítě bych na krmení v noci nebudila, teda pokud není nějak pod váhou.)

Re: pohoda

(1.9.2007 16:06:43)
6 týdnů??? Počkej až mu bude půl roku a víc, to tě teprve budou bolet záda. :-))) Osobně nejsem pro vyřvání. Mimčo nebrečí jen tak, ale když mu něco chybí. Neumí to říct jinak. Jsem pro nošení, mazlení, chování. Dělali jsme to tak s dcerou a není rozmazlená aní přehnaně vázaná a děláme to tak i se synem. Užíváme si to, dokud jsou malé. Až budou větší, pošlou nás ...... no, však víte kam. :-))) Pak ještě budeme vzpomínat.

čiřikaví a Jakub 9.10.06

je to normalni

(31.8.2007 8:41:20)
Ahojky,
tak podle mych nazoru a zkusenosti :)
Mám nechávat chlapečka vřeštět v postýlce, nebo ne? - ne, dite do 6. mesice neni schopne pochopit, ze mama se vrati, pokud place, tak place opravdu uzkosti, z jeho pohledu jsi ho opustila navzdy... pokud mas moznost, tak aspon v prvnich 2 mesicich bud nablizku, to male te OPRAVDU potrebuje.

Je chyba, když se chci v noci vyspat, vzít si dítě do postele a „nechat mléčný bar dokořán“? ne, muj syn se mnou spal v posteli do 7 mesice (konce) a pak se teprve presunul do postylky, male dite ma jen tebe, je bezbranne a ohrozene na zivote, to ze te citi a slysi je pro nej znamka jistoty a muze lepe spat

ALE - kazde dite je jine a matka taky, pokud je malemu teprve 6 tydnu, tak se proste smir s tim, že bude plakat. Je maly a na nas svet si teprve zvyka. Ja jsem sveho syna davala pres den spat do hačky ( zavesna kolibka) kde se citil jako v brisku a v noci spal se mnou. Kojila jsem ho co 2 hodiny az do 5 mesice a na jeden zatah jsem spala max. 2 hodiny... plakal z ruznych duvodu az do 6 mesice.

Myslim, ze se nazory budou hodne lisit prave podle zkusenosti kazde z nas.
Obavam se, ze si cestu budes nakonec stejne muset najit sama - ale to asi vis :)))

čiřikaví a Jakub 9.10.06
	Re: je to normalni (31.8.2007 9:02:41) jeste me napadlo - napsala jsem o nasich zkusenostech s placem clanek na nase stranky, tak se muzes tady kouknout Odpovědět

čiřikaví a Jakub 9.10.06
	Re: je to normalni (31.8.2007 9:15:31) sorry tak znovu :) tady Odpovědět

sunsung
	Re: je to normalni (31.8.2007 10:58:58) nosit, chovat a zase nosit...vím co to je, bývám také celý den doma sama...teď ve třech měsících občas i něco udělám, když malá spinká... Odpovědět

majdaleenka +07+11
	smíření:o) (31.8.2007 20:48:55) ahoj čiři:o) já s tím smířená jsem, jen jsem si říkala, jestli někdo nemá nějaký fígl;-) taky chápu, že po 9 měsících stále ve mně je to pěkný šok a prostě jsem to jediné, co má (to se tak hezky píše), rozhodně mu se nechci upírat. Odpovědět

Katka s Fíkem6/04 a Zůzou10/07

Re: je to normalni

(2.9.2007 10:16:14)
Ahoj,
stotožňuju se s tímto názorem. Postýlka u nás taky byla nepřítel číslo 1. Tak jsme prostě malýho vzali k nám a vyspali jsme se všichni. Prso měl k dispozici kdykoli si vzpomněl - ve dne i v noci, neřídila jsem se časem, ale jeho potřebou. Do půl roku se nechtěl vozit ani v kočárku, byla to pro nás hororová jízda plná křiku, tak jsme šátkovali a byli spokojení oba.
Postupem času se Filda osamostatňoval a rozhodně bych neřekla, že je rozmazlený. Zhruba od roka spí v postýlce sám a k nám ani nechtěl.
Setkávala jsem se s názorem, že ho rozmazlujeme a podobně. My jsme byli s jsme všichni spokojení. Teď čekáme druhý mimi a pokud bude chtít budu to praktikovat stejně...

Levandulka+3

Re: je to normalni

(2.9.2007 22:50:56)
Ahoj, taky si myslím, že úplně malinké mimi (tak do 6-ti měsíců, ale je to podlě mě individuální)by se vyřvávat nechat nemělo-můj druhý chlapeček trpěl šílenými bolestmi bříška, ke kterým se navíc přidala i pupeční a tříselná kýla, takže nechat ho křičet jsme se báli(zvyšuje se tlak na bříško), nošení v šátku bylo pro všechny nejpřijatelnější, postýlku jsme do 4.měsíce vůbec nepoužívali, syna jsem měli v šátku až do chvíle, když jsme šli sami spát a pak jsme ho vzali k sobě do postele, přes den spinkal i v kočárku na balkoně. Po těch 4 měsících se to začlo zlepšovat, hlavně tím, jak se syn začal víc hýbat, hlavně na bříšku.
A ještě jeden postřeh-šestinedělí je doba opravdu výjmečná, zvláště s prvním dítkem. Uvidíš, že za pár týdnů to bude všechno zase jinak:-)

LenkaCh

Záleží jen na tobě

(31.8.2007 9:08:39)
Milá Majdo, myslím, že rozhodně neděláš nic špatně. Po třetím dítěti a spoustě přečtených názorů bych řekla - dělám vše, tak jak to vyhovuje mně a mému dítěti -nosím, když je to potřeba (a nebolí mě už ukrtně záda), spím s miminkem v posteli....A jen tak mimochodem, náš prvorozený se šestinedělím také "prořval" a "pronosil", u synovce tohle období trvalo ještě trochu déle, ale přešlo to :-)

Aja

•

Re: Záleží jen na tobě

(31.8.2007 9:30:06)
Ahoj, klidne nos, copak lze sestitydenni dite rozmazlit? Muj syn taky projecel prvni pul rok, prdiky ho trapily skoro do roka( samozrejme uz pritom nebrecel..), spal se mnou v posteli do dvou let.A do dvou let se casto budil. Ve trech ma vlastni postel, nebudi se vubec, rozmazleny neni.(Kde se tyhle nazory proboha berou???!)Ale zda se mi, ze sest tydnu je jeste opravdu malicky, prdiky budou jeste chvili trapit, chce to trpelivost.

Helena + Agátka

•

Re: Záleží jen na tobě

(31.8.2007 11:32:58)
Hurá, děkuji za Tvůj názor - já totiž neustále slyším, že dcera řve a visí na mě, protože je rozmazlená. Ale já nemám pocit, že bych dělala něco jiného než ostatní maminky - prostě ji miluju a jsem s ní a starám se o ni i věci kolem, jak nejlépe dovedu (proto jsem taky na mateřské, sama se o sebe asi nepostará).

Lucka

•

Pro Aju

(31.8.2007 22:24:01)
Ahoj Ajo,
pises, ze s vama spalo dite do dvou let. Jak jste ho pak dostavali z te vasi postele ? Ja mam tedy deti dve, ale miminko (2 mesice) musi spat vedle v kolibce, aby ho to vetsi 21 mesicu nezaslaplo a nepokopalo. Premyslim, jak bych ho vystehovala jinam, ale nejak nemuzu najit odvahu ani metodu. Jak jste vystehovali ditko z postele vy?
Jinak moje male miminko se take projeci skoro celym dnem, pokud ho nenosim, ale satek ani jine nosne zarizeni nema rado a tak ho musim opravdu chovat. Jeste musim dekovat za to, ze spinka aspon v noci, jinak bych byla zrala na blazinec.
Lucka

Petra a dvě holky

Re: Pro Aju

(1.9.2007 14:36:49)
Ajo,
my jsme měli Julinku do dvou a půl roku u sebe v ložnici v posteli. Kolikrát nám i ležela na hlavě, jak se v noci tulila:-)) A měsíc před narozením druhé holčičky se "přesunula" do své velké postele a dokonce do svého pokojíčku! Jak? Manžel ji tu postel dělal a Julinka mu strááášně pomáhala - podávala šroubky, přidržovala atd...Nakonec se s tou postelí tak ztotožnila, že když ji dostala do pokoje, nesměli jsme si na ni ani lehnout, protože je JEJÍ. A hned v ní prospala celou noc a všechny další noci. Od té doby za námi do ložnice ani NEPŘIŠLA! Dokonce ani mimi ji nenalákalo. Když je jí v noci smutno, zavolá a já si jdu k ní na chvíli lehnout, než zase usne. Ale ona nepříjde, když má přece tu SVOJI postel. I když na ni někdy z ložnice volám. To se pak přes stěnu dohadujem, kdo přijde:-) Je mi jasné, že to u každého tak lehce asi nejde, ale je podle mě asi důležité to "období příprav na přesun". Dokonce i když nedávno byla u babičky "na prázdninách", tak spala sama v pokojíčku ("tady spala maminka, když byla malá":-)) a bylo to v pohodě...

Petra a dvě holky
	Pro Lucku - OPRAVA názvu příspěvku výše (1.9.2007 23:09:43) Výše jsem adresovala Lucce. Tebe Ajo nebudu zatěžovat:-)) Pardóóón! Odpovědět

aja

•

Re: Pro Aju

(3.9.2007 9:21:36)
Ahoj Lucko,
nevim, jestli si to jeste prectes.Ale presto-jak jme dostali ditko z postele. Vlastne to slo tak jednoduse, ze je mi to dodnes s podivem. Meli jsme celou dobu postylku vedle nasi postele, akorat jako odkladovou plochu. Kdyz mu byly ty dva roky, zkusili jsme mu rict, ze uz je velky, jestli nechce spat ve sve posteli(klasicke s spryclema), ze ale bude u nas a kdyby byl problem, muzem ho drzet za ruku a tak. Sel tam spat, obcas jsem ho opravdu drzela za ruku , hladila a tak. Pak jsme zkouseli na dovolene, jestli bude spat i dal od nas-slo to, tak jsme mu ve trech letech udelali postylku, teda pritel vyrobil, dali ji dal od nas, spi v pohode. Ted s miminkem obcas chce, abych sla ja k nemu ( ne on k nam..)vecer uspat. Pres den ale muze si jit lehnout porad do velky nasi postele se mnou.

Kamisek1 spokojené miminko

•

Re: Záleží jen na tobě

(2.9.2007 14:18:33)
Ahojky mám 5měs chlapečka usíná v postýlce v posteli ani byt nechce a je to dobře má rád svoje a beru ho ráno jen na mazlení.Miminko bych pořád nenosila myslím že to nepotřebuje je lepší zjistit co mu chybí pochybuji že nošení ale do 4 měsícu bobek nepláče jen tak.Vždy jsem zkusila hladek přebalit a pak si ho dej na kolena a povidej si snim i když je tak malinky nebo si sedni k postýlce a nech ho ležet něco mu vypravěj nebo spívej.Kubíček nám plakal když chtěl spinkat do 2 měsícu neměl dudlík a ted ho má na spinkání ten si trošku vybojoval jinak by ho neměl ale uklidniho to hlavně ho dítěti nedavat hned nebo každou chvili co zaplače.Je dobré měnit polohy aby se měl na co koukat ale to až je větší.Do 3 měsícu jsem neměla problém udělej si na něj čas nespěchej to mimi to cítí pust mu relax hudbu udělej si pohodlí nošení je zmatek pořád se něco mění spíš ho třeba jen houpej na jednoum místě. Dej mu prostor at ti řekne co chce a zkus si něco přečíst i když každé dětatko je jiné.Chce to klid vše se mění takové maličké chce papat spinkat a trošku povídat hodně prochazky venku je jim dobře než prochodit celý den doma protě domácnost stranou a když není manžílek doma tak nemusáš nic vařit chystat věnuj se jen sobě a malemu vše se ti vráti v klidnem a pohodovém človíčku.Hodně štěstí at přijdeš na to proč pláče jo a když zapláče hned ho z postýlky neber zkus otočit na bříško.Malé děti jsou taky rády pevně zabalené vázali jsme do plinky a usíná tak do dnes.tak moc moc štěstí

majdaleenka +07+11

Re: Záleží jen na tobě

(3.9.2007 0:06:17)
tak povídat mu něco u postýlky bych musela s megafonem, aby mě přes svůj "řev" vůbec slyšel, to fakt nelze, dneska se poprvé podařilo na chvíli ho zabavit v lehátku (mezitím už nám je 8 týdnů, článek se maloučko zpozdil, což není výtka;-), ale to jediné, co opravdu chce, je nošení, většinou, kromě hladu. jj, každé děťátko je jiné...

Betull

Milá Majdo,

(31.8.2007 9:51:12)
nase mala byla velmi plactive od narozeni velmi plactive miminko. Chovala jsem ji, chovala a chovala, prave aby neplakala 8-10-12 hod denne. V postylce nevydrzela ani minutu, kocarek to same. Prospat se byla ochotna jen dokud jsem ji drzela v naruci, jakmile jsem ji poozila, kamkoliv, sebeopatrneji, ani jsem nedychala, behem chvilicky se vzbudila a zase plac. Neproslo, ani kdyz jsem ji uspala se mnou v posteli a pak se nenapadne vyplizila pryc. Do tri minut byla zase vzhuru a zase plac. Dneska rikam, ze jem nejdela, nespala, nechodila na zachod (samo trochu prehanim). Ve dvou a pul mesicich doslo k mirnemu prvnimu zlepseni, potom postupne po kruccich to bylo lepsi a lepsi a ve ctyrech mesicich byla nejspokojenejsi miminko, jake jsem ji jen mohla predstavit, sama si hrala... Ale sama nikdy neusinala a nusina dodnes, nocni spani je trochu na divoko, ale jinak pohodicka a to ji je 14 mesicu.
Vse se upravilo samo, jedinkrat jsem ji nenechala plakat. Takze ja na reci, ze si dite "zvykne" na chovani a pak se ho uz nebude chtit vzdat, neverim. Myslim, ze mala mela proste nejaky problem, i kdyz uz asi nikdy nezjistime jaky, a kdyz problem zmizel, odesla i potreba porad se chovat. Neverim na to, ze dite breci "jen tak". Mela jsem tezky porod, snad jestli s tim to souviselo, nevim, mozna bolelo brisko... vime, jen, ze byla zvysene drazdiva, tak jsme hodne chovali v klubicku.
Jinak bych jeste pripojila. ze i nase babicky rikaly :"kdo chova ma krala, kdo nechova, ma Bala". A taky dnesni psychologove rikaji, ze dite do roka nelze rozmazlit a do pul roku uz vubec ne ( konkretne Matejcek). Takze tolik muj postoj a moje zkusenost. Preji hodne zdaru s miminkem a omlouvam se za dlouhy prispevek.

Každé je jiné

(31.8.2007 10:00:36)
Majdo,
já nosím klučíka jen na procházky, doma je v šátku pouze pokud ještě spí i po návratu z venku, časově to odhaduju tak na 1,5 h denně. Musím ale říct, že je to mimino bezproblémové, celkem samostatné, tj. odložitelné, takže doma ho nosit nemusím. (teď už mu je 6m a váží cca 9 kg) Jenom třeba když potřebuje usnout, ale těch 5-10 min zvládáme většinou v náručí. Starší kluk byl něco jiného, ne že by řval, ale odložit se nedal - do půl roku byl neustále v babyvaku nebo v klokance - on nechtěl zaboha ležet na bříšku, nechtěl lézt, jen se chovat a nosit). Časově to odhadnout nedovedu, ale určitě to bylo víc, než ty 4 hodiny, s ním jsem vařila, žehlila, prala, luxovala, četla a někdy i spala schoulená v gauči :)
Prostě každé dítě je jiné, starší syn (budou mu 4) měl donedávna velké problémy se spaním, občas se v menší míře vynoří znovu, vyžaduje neustálou pozornost, je citlivý...nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem ho jako mimino nenechávala plakat (to nenechávám ani mladšího - abych hodinu musela pracovat a nechala přitom dítě řvát si nedovedu představit, pro mě prostě žádná práce není tak důležitá :) ), zkrátka je takový. Mladší jew zase průzkumník, někdy když už kňourá i u mě v náručí a nevím, co bych s ním měla dělat, stačí ho "vypustit" na zem a je spokojený - jak jsi psala, potřebuje si odpočinout od mámy :)
Tak hodně zdaru, nelam si s tím hlavu a dělej, jak sama cítíš, že to je pro vás nejlepší.

majdaleenka +07+11
	Re: Každé je jiné (31.8.2007 23:34:17) já za ním v průběhu té hodiny (skorohodiny;-) chodila, jenže kočičí záchod a podobné lahůdky opravdu nejsou vhodné pro miminko, tedy to si myslím já... po pravdě řečeno jsem taky trošku zkoušela, "co to udělá", no a už to vím, tak můžu dál spokojeně nosit:o) Odpovědět

LaraKroft
	Re: Každé je jiné (1.9.2007 10:42:43) Aha...to bude tím, že nemáme kočku :) Odpovědět

Každé je jiné

(31.8.2007 10:02:24)
Majdo,
já nosím klučíka jen na procházky, doma je v šátku pouze pokud ještě spí i po návratu z venku, časově to odhaduju tak na 1,5 h denně. Musím ale říct, že je to mimino bezproblémové, celkem samostatné, tj. odložitelné, takže doma ho nosit nemusím. (teď už mu je 6m a váží cca 9 kg) Jenom třeba když potřebuje usnout, ale těch 5-10 min zvládáme většinou v náručí. Starší kluk byl něco jiného, ne že by řval, ale odložit se nedal - do půl roku byl neustále v babyvaku nebo v klokance - on nechtěl zaboha ležet na bříšku, nechtěl lézt, jen se chovat a nosit). Časově to odhadnout nedovedu, ale určitě to bylo víc, než ty 4 hodiny, s ním jsem vařila, žehlila, prala, luxovala, četla a někdy i spala schoulená v gauči :)
Prostě každé dítě je jiné, starší syn (budou mu 4) měl donedávna velké problémy se spaním, občas se v menší míře vynoří znovu, vyžaduje neustálou pozornost, je citlivý...nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem ho jako mimino nenechávala plakat (to nenechávám ani mladšího - abych hodinu musela pracovat a nechala přitom dítě řvát si nedovedu představit, pro mě prostě žádná práce není tak důležitá :) ), zkrátka je takový. Mladší jew zase průzkumník, někdy když už kňourá i u mě v náručí a nevím, co bych s ním měla dělat, stačí ho "vypustit" na zem a je spokojený - jak jsi psala, potřebuje si odpočinout od mámy :)
Tak hodně zdaru, nelam si s tím hlavu a dělej, jak sama cítíš, že to je pro vás nejlepší.

Rozmazlit?

(31.8.2007 10:07:16)
Jsem toho názoru, že chováním dítě rozmazlit nelze.
Pokud ho přivyknu na mazlení, nevidím na tom nic špatného.
Dceru jsem měla chovací do doby, než se začala sama plazit. Pak už to chtěla zkoušet sama a chovat a nosit naopak nechtěla. To trvalo tak do 2 let, kdy se vrátila mazlicí nálada, už bez nošení.
Mazlivá je holčička dodnes a jen nerada si připouštím, že přijde věk, kdy už mazlení s mámou nebude a vymění ho za mazlení s někým naprosto jiným :o)))

Jiřule a 3 skřítkové

Re: Rozmazlit?

(31.8.2007 11:02:13)
Ahojky tak já první dítě nosila takřka neustále do 8m pak jsem poponášela:-),spalo s náma v posteli. kolem roku a půl se samo odstěhovalo do své postýlky. A za chvíli začal usínat sám. bez jekotu,s pusou a pohádkou.Ted to zase zkouší:-) asi má pocit ,že je veliký a může chodit spát o půlnoci:-)(je mu 6)
Anušku jsem nosila neustále asi 5m pak už nechtěla.Začala líst a na mě už neměla náladu:-( spala s náma v posteli do nějakých 10m pak už nechtěla.Spala pak celou noc . ted je samostatná někdy až moc.
Johanku jsem nosila permanentně do 8 m.protože měla velké bolesti a v šátku jí bylo dobře. V posteli s náma spala asi půl roku a pak v pohodě byla odložena do postýlky:-)
žádný řevy ani rozmazléná dítka se nekonají.Nošením a mazlením dítko fakt nerozmazlíme.naopak.Myslím,že mazlením získají pocit bezpečí a jistoty.Hlavně dělej věci jak je cítíš ty a ne jak by to rádo vidělo okolí. někdy je to těžký,ale je to to nejlepší:-)

Jiřule a 3 skřítkové

Re: Rozmazlit?

(31.8.2007 11:02:52)
Ahojky tak já první dítě nosila takřka neustále do 8m pak jsem poponášela:-),spalo s náma v posteli. kolem roku a půl se samo odstěhovalo do své postýlky. A za chvíli začal usínat sám. bez jekotu,s pusou a pohádkou.Ted to zase zkouší:-) asi má pocit ,že je veliký a může chodit spát o půlnoci:-)(je mu 6)
Anušku jsem nosila neustále asi 5m pak už nechtěla.Začala líst a na mě už neměla náladu:-( spala s náma v posteli do nějakých 10m pak už nechtěla.Spala pak celou noc . ted je samostatná někdy až moc.
Johanku jsem nosila permanentně do 8 m.protože měla velké bolesti a v šátku jí bylo dobře. V posteli s náma spala asi půl roku a pak v pohodě byla odložena do postýlky:-)
žádný řevy ani rozmazléná dítka se nekonají.Nošením a mazlením dítko fakt nerozmazlíme.naopak.Myslím,že mazlením získají pocit bezpečí a jistoty.Hlavně dělej věci jak je cítíš ty a ne jak by to rádo vidělo okolí. někdy je to těžký,ale je to to nejlepší:-)

Bal+♂

Re: Rozmazlit?

(31.8.2007 15:02:34)
V jedné knize jsem četla že do tří měsíců života dítěte nejde o rozmazlování ba právě naopak měli by se chovat,houpat,nosit..Představ si že dítě bylo v tvém těle víc jak devět měsíců kde bylo pořád v pohybu,pořád se pohupovalo tím jak si se pohybovala a teď má najednou spát v postýlce která se ani nehne!!No je to pro něj náhle velká změna.Já svého malého broučka nosím často a ráda,první jsem se tomu bránila že budu jeho otrok,ale postupem času se naučil trávit čas sám.Hraje si v postýlce nebo je na lehátku a kouká co se kolem děje michodem lehátko je fakt skvělá věc moc nám posloužilo on se na něm zabaví a já mohu dělat co potřebuju.
Teď jsem si začala brát i malého do postele,ale ráno když už se rozednívá a já na něj vidím,dřív si ho neberu z opatrnosti a né proto že bych nechtěla,moc se na ty rána těším.
Takže já jsem pro chování i pro braní do postele,malej bude jen chvíllku v patnácti už nebude chtít s tebou ležet v posteli to mi věř :o))

Lizzie
	Re: Rozmazlit? (6.9.2007 16:44:00) Já bych si toho mazlení s miminkem a dítětem vůbec užívala, zvlášť, když se později mazlit chce. Tímhle způsobem ho těžko lze rozmazlit a je to miloučké...já tedy prý byla odmala psí čumák, no.. Odpovědět

Lizzie
	Re: Rozmazlit? (6.9.2007 16:45:16) *upř.: studená jako psí čumák..:-)A ač bych si mimčo ROZmazlit nechtěla, VYmazlím ho s radostí.. Odpovědět

LaraKroft
	Re: Každé je jiné - Rozmazlit? (31.8.2007 11:03:06) Omlouvám se za dvojí vložení příspěvku - napřed to pořád nešlo a pak... :) Taky si říkám, že takto rozmazlit nelze a vychutnávám si mazlící chvilky s dětmi, vždyť to nejhezčí období trvá tak krátce...za pár let už se mazlit nebudou chtít :( Odpovědět

Katka,kluci 4 a 8
•	Re: Rozmazlit? (31.8.2007 14:35:50) Jo,jo,mám to stejně (jenže s kluky).Jednou se holt budou mazlit s nějakou jinou:) ten starší už ted,když mu dám pusu,tak si to místo otře:)Přitom ale v noci,když se mu zdá blbej sen,vleze za mnou do postele a tulí se.... Odpovědět

Alice

•

Re: Rozmazlit?

(2.9.2007 20:01:57)
Ale mazlící jsou pořád - je to dávají míň najevo. Moje holky jsou samostatné až běda, ta menší je mazlivá pořád a velká - ta si chvíli držela odstup (je jí 9,5roku)a teď se zase mazlí. Jen mám vždycky pocit, že je to jiný - prostě mě obejme a řekne mi, že jsem její nejlepší maminka třeba ve chvíli, kdy vidí, že nejsem úplně happy. Je to hrozně osvěžující vědět, že jim to zůstává a že ví kdy pomazlení "použít". A to se přiznám, že jsem je občas obě řvát nechala - starší řvala jak na lesy do 18 měsíců, mladší do 4 :-)

to přejde samo - opravdu

(31.8.2007 10:04:00)
čauky,
měla jsem podobný "problém" děťátko odmítalo kočárek,spinkat přes den jinde než v šátku atd. - to znáš. Taky do mě pořád hučeli, že ho rozmazluju a že bude nesamostatný - no a kolem 3 měsíce ho to přešlo samo, prostě se už dokázal zabavit jinak.
Pravdou, že půl hodiny si hrát sám jako tvoje mimčo nedokáže snad ani teď (má 13 měsíců), ale jinak je hodnoučký a je mi s ním fakt dobře.

Hodin, které jsem strávila s šátkem na břiše rozhodně nelituju. Myslím, že mimčům hold chybí ten 4 trimestr:))

Rozhodně s druhým dítkem už nebudu tolik poslouchat "zkušenější" příbuzenstvo, ale více spíš vlastní cit a intuici.

Držím ti palce a užij si šátkování, takové roční dítě už v šátku vydrží tak půl hodiny a bude chtít lítat po svých (čtyřech).

misapoho

Re: to přejde samo - opravdu

(4.9.2007 7:20:11)
Nazdar, taky si myslim, ze mimcum jeste nejakej ten mesic v brisku chybi. Nekde jsem cetla, ze by potrebovali bejt v brisku az do pul roku, aby byly komplet hotove, ale protoze se tam uz nevejdou, priroda to nastavila na tech 9 mesicu, kdy to je tak maximal, co jsou zensky schopny zvladnout odnosit :o)

Ja mam sice hodne bezproblemovy miminko (Kubikovi je necelych 7 mesicu), ale taky jsme si zazili chvile, kdy rval, rval, rval a rval :o( Ze zacatku to bylo jen asi horsim prizpusobovanim, pak se k tomu pridaly i prdiky. Pomahalo nosit, nosit a nosit. A hlavne uzasna vec je ten velky gymnasticky mic, vzit si ho do naruci nebo do satku a houpat se s nim, naaaadherne usinal. Uzasna vec, fakt doporucuju. Na noc svazovat do pliny a pak do zavinovacky, maji pocit, ze jsou v brisku a spinka se jim lip, tip padem jsou i vic odpocinuty. Bala jsem se, ze bude problem s prechodem, ale kdyz se uz do zavinovacky nevesel, nekdy ve 3 mesicich (je extremne velky), proste zacal spat v pytli a problem nebyl zadny. Na prdiky samo nejist nic spatnyho, jist hodne jogurty s zivou kulturou, aby i to tvoje traveni bylo dobry. Na malyho jsem praktikovala sab simplex, rektalni rourku, masirovani briska Pupikem a super byl taky nahrivaci pecickovy polstarek z DM drogerie, ale urcite poslouzi i termofor. Kolikrat se i vyprdel, kdyz jsme kojili, proste jak se mu dostalo to teple do briska. A cvicit nozickama. Kolem tretiho mesice, mozna driv najednou problemy s prdiky ustaly. Ne ze by neprdel dal, to prdi porad, ale proste to ze sebe umel uz dostat. Ted je to zase horsi, co dlabe prikrmy, ale porad to je mnohem lepsi, nez ze zacatku.

Se spinkani v postylce a s usinanim. Kubik taky neusinal sam, proste nezabral a nezabral a rval jak amina, kdybych ho tam nechala (ale na to ja nemam silu a taky myslim, ze by se to delat nemelo. Takze jsem uhoupavala na mici. Nekdy kolem 4 mesice jsem se rozhodla, ze ho to usinani budu ucit, sla jsem tam asi milionkrat mu dat dudlik (taky ho Kuba mel jen na usinani nebo kdyz ma nejaky trapeni, jinak ho nechtel a ted uz ho prestava chtit uplne), pohladit, ukonejsit, tyden byl ocistec, pak dalsi tyden super a pak nedej boze, kdybych mu odesla jen za okraj postylky, uz rval a rval a rval. Takze jsem to vzdala a nechala to na pozdeji. Pred mesicem jsem ho zkusmo jen polozila do postylky a on usnul sam a behem tri minut a najednou to slo samo, proste dosel do stavu, kdy uz to zvlada sam a ted v pohode usina krom jedny vyjimky sam ve svoji postylce. Ve svoji posteli jsem ho mela taky. Nejakou dobu se budil desne casto a ja uz byla uplne kaput, tak jsem ho do postele vzala. Nejakou dobu mi trvalo, nez jsem si zvykla spat tak, ze se neprevaluju sem a tam a byla z toho kapku rozlamana, ale pak jsem si zvykla. Byl u nas asi 2-3 tydny a opet jak problem prisel, tak odesel a zase nebyl problem ho nechavat v postylce.

Miminka jsou ale individuality jako my a nenech se rozhodit nekym, kdo ti bude cpat, jak to mas delat, protoze jemu to funguje. HOlt po bitve je kazdej general :o)

•

Řev půl roku :-))

(31.8.2007 10:11:12)
Ahoj Majdo
nase srdicko rvalo neustale pul roku,kdyz se pustila z naruce.Nikdo z nas ji nenechal plakat,manzel travil vikendy s dcerkou v naruci,abych se mohla vyspat.Domacnost pul roku stala,zehlilo se jen to nejnutnejsi :-))).Pak najednou prisel den D.Dcerka se mile usmala,zjistila,ze ji neopustime a stalo se z ni mile,usmevave,sikovne a bajecne dite.V prosinci jí budou tri roky.Ji sama priborem,pouziva ubrousek(jak ho nema na stole-je zle :oD ),umi pojmenovat zvirata,barvy a veci v anglictine.Matka je pro dite stred vesmiru a jedinny pevny bod.Podle meho netreba se stresovat,az mu bude 15,bude Ti lito,ze uz na Tobe tak nevisi :-))).
Hezky den Cheorchia

Alena, sedmiletá dcera Kája

•

Vždy mě strašně udiví...

(31.8.2007 10:32:33)
...jak někdy dokáže rozum, myšlení a přemýšlení komplikovat tak jasné věci jako je třeba mateřství. Sama jsem se s tím po narození naší dcerky střetávala denně. Patřila jsem-a stále patřím-k šátkovým nadšencům a s názory, že dítě bude rozmazlené jsem se potkávala denně ze všech stran, bohužel i z nejbližší rodiny. Stejně tak jako s bludem, že se k plačícímu dítěti nemá vstávat, aby se nerozmazlilo. Vždy jsem na to odpovídala, že medvědice vždy přijde k medvíděti, když zapláče. Proč? Protože když nepřijde, tak medvídě ví, že maminku něco sežralo a že je problém. Stejně tak nošení: různé domorodé kmeny /a i naše "vyspělá západní" civilizace/ po tisíciletí své potomky jenom nosí a domoroďátka prostě nemohou být rozmazlená. Protože kdyby byla, nepřežila by. Ad spaní s maminkou v jedné posteli: dělají to tak všichni savci a bylo by dobré si vzpomenout, že žena není nic víc než savčí samice. Alespoň jsem se nikdy ve zvířecí říši nesetkala s tím, že by samice odkládala potomky do oddělené místnosti a nechala je kvičet, aby je nerozmazlila. Pokud matka nebere drogy, nekouří a nepije alkohol, nemůže dítě zalehnout.
Druhá věc je samozřejmě praxe, takže pokud Tě bolí záda z nošení, je dobré myslet na sebe a najít rozumný kompromis. Domorodky jsou na nošení lépe vybaveny. Mají lepší fyzičku, jsou více osvalené a nežijí tak pohodlný život jako my, takže vydrží dítě nosit do jeho poměrně vysoké váhy. Já sama jsem si intenzivním nošením mírně hejbla záda-nosila jsem v podstatě non stop do roku a půl /naše dcera jela poprvé v kočárku až krátce po svých prvních narozeninách/, poté příležitostně do tří let věku mé dcery-a dodnes musím cvičit, aby mě záda nebolela.
Ad společné spaní s dítětem v paxi: spali jsme dohromady tři roky, pak jsme se postupně vystěhovali do ložnice-ano, stěhovali jsme se my od dítěte, nikoli ono od nás, tak jsme předešli problematickému stěhování se dítěte z bezpečné ložnice do nového pokojíčku: z bezpečného pokojíčku jsme se do neznámé ložnice odstěhovali my a nebyl problém.
Mám-li to shrnout: je dobré naslouchat srdci a instinktu, alespoň co se týče tématu, o kterém se bavíme. Vím, že plno věcí se musí lidská matka naučit, ale přece si proboha nenecháme vzít tak základní věc, jako je pochování svého miminka! Pokud vaše dítě naříká - co cítíte? Jste-li normální matka, zřejmě to bude velký neklid a touha něco udělat. Tak to udělejte! Vezměte své dítě a pochovejte ho - je to jednoduché! Netřeba to komplikovat!! Takhle to příroda zařídila a dobře věděla proč. Pokud k vašemu miminku přijdete pokaždé, když vás volá, bude časem naříkat míň. Protože ví, že maminka vždycky příjde a ono nemusí být nejisté. Naopak - bude žít s jistotou své matky za zády, což v tomhle věku potřebuje nejvíc.
Čekání, až vaše dítě přestane plakat s nadějí, že z něj vyroste nerozmazlený hero, paradoxně způsobí úplný opak. Bude nejisté, plačtivé a bude mít potřebu si neustále ověřovat, že je matka nablízku. Proč? Protože mockrát, když ji volalo, nablízku nebyla. Nepřišla. Čekala totiž za dveřmi. Poslouchala řev svého dítěte a těšila se, jaký z něj bude šikulín.
A.

Kiara + 2

•

vymazleme si je!

(31.8.2007 10:56:25)
Tleskám tomuto příspěvku!!! Taky nechápu, jak někdo může nechat vyřvávat dítě (takové ty věty typu - řval hodinu....). Ano, člověk bohužel nemá na práci jen to dítě, takže je nutno se smířit s tím , že prostě nebude vše doma tak perfektní, jak před narozením prcka. Když jsem měla jenom jedno dítě, tak jsem se jí přes den maximálně věnovala a když večer usnula, začala jsem teprve rejdit jako motorová myš, abychom nezhynuli ve špíně a hladu. Se dvěma dětmi je to ještě náročnější, ale zase ta starší už v lecčem pomůže.... On stejně člověk přijde na to, že pracovat se řvoucím prckem za zadkem se prostě nedá. Ale klid, ono tohle období zas tak dlouho netrvá, každým pokrokem miminka je situace o něco lepší, tak si je vymazleme, dokud o to vůbec stojí!!

Mery72
	Jo jo (31.8.2007 10:56:33) Tak tohle podepisuju:-)) Odpovědět

zuzka
•	Re: Vždy mě strašně udiví... (31.8.2007 12:30:52) jasně, taky si to myslím, i když ještě mimi nemám. Někde sem četla, že fyzický kontakt je natolik životně důležitý, že se dá říct, že bez doteku bychom umřeli. Odpovědět

Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06
	Re: Vždy mě strašně udiví... (31.8.2007 12:47:57) Příspěvek se mi moc líbil. Taky jsem se při tom zasmála, když jsem se dočetla, že matka, která nedroguje, nekouří a nepije nemůže dítě zalehnout. Jen uvažuju, jak může zalehnutí ovlivnit kouření :)))) Aby se do mě někdo náhodou nepouštěl - já nekouřím. Odpovědět

MarkétaP + 4 dcerky

Re: Vždy mě strašně udiví...

(31.8.2007 13:08:56)
Aleno, a co když mi intuice říká, že v tuhle chvíli bude pro dítě lepší, když se mnou v posteli nebo v pokoji nebude? U mě to tak totiž bylo - když bylo dítě se mnou v posteli, skoro jsem nespala, budila se při každém zavrtění, když leželo vedle mojí postele v postýlce, budila jsem se jen na nakojení. Když jí bylo půl roku, budila se kdykoli jsme se zavrtěli my, když jsem ji odstěhovala do jejího pokojíčku, budila se zase jen na nakojení. Dodnes když nás cestování svede do jednoho pokoje, spíme všichni hůř ... A to jsem šátkonosička a příznivkyně přirozených porodů :)

Tleskám!!!

(31.8.2007 13:50:56)
Krásně napsané!
Já sama mám problémy se zády, takže dítě nenosím, bohatě mi stačí vyndávat je z postýlky a běžné přenášení po bytě.
Tleskám autorce tohoto příspěvku za to, že člověk je vlastně zvíře, žena je samice, a chce to uvažování přidat kapánek selského rozumu či instinktu či jak to nazveme a bude to v pohodě.
Já si nezk...záda, protože mi to říká selský rozum, ale kde můžu, tam upřednostňuju tělesný kontakt.

fisperanda

Re: Vždy mě strašně udiví...

(31.8.2007 16:39:35)
Aleno, víceméně máš pravdu, když nevím kudy kam, tak taky hledám inspiraci v přírodě. Funguje to, zatím sem nepřečetla ani jednu výchovnou knížku a moje dítě žije, dokonce si myslím, že je spokojené :o)
Jenom mě napadlo ohledně toho spaní, když sme např. u těch medvědů, tak nevím jak dloho matka pečuje o medvíďata, ale řekla bych že kratší čas než lidská matka pečuje o mimčo. Z toho vyplývá, že lidská matka by měla asi víc šetřit energii, protože medvídě je samostatnější než malý člověk.
Já například bych se s malou v posteli nevyspala. ještě tak odpoledne na tu hodinku, to jo. Ale v noci určitě ne. Takže u nás metoda "vyřvat" zabrala, a neviděla bych to jako ňáký drastično, protože "vyřvávání" se u nás konalo tři dny, pak byl svatý klid. Dcerka se naučila spát v postýlce. Je teda pravda, že se v noci ještě párkrát vzbudí, ale pořád spí s náma v ložnici, takže dycky přiskočím.

A ještě k medvědům - tam ta péče taky není bezmezná, ta matka se jich taky časem musí "zbavit", to znamená že na jejich kňučení taky přestává reagovat. A je to pro jejich dobro, protože jedině tak se naučí sami se o sebe postarat.

frantina

Nosit,nosit.nosit

(31.8.2007 10:52:15)
A jak se mu líbí v kočárku?Syn v něm ze začátku pokaždé usnul a abych si odpočinula od nošení,jezdili jsme na dlouhé procházky.Jinak obrat přišel v 5m,teď je mu 9m a kočárek začal bojkotovat,protože je v něm pasivní.Takže zase nosím,ve vaku je spokojený a je lepší jít se spokojeným než brečím v kočárku.A ještě když byl tak malý jako tvůj syn,líbilo se mu při nošení ukazování a pojmenovávání věcí,takže jsem chodila po bytě a říkala co je co.Možná ho uklidnil můj hlas a zároveň zkoumal očima.Vydrž a buď v pohodě,on ten neklid z tebe možná cítí,ale k tomu se musíš propracovat sama.Přeju pevné nervy.

Re: Nosit,nosit.nosit

(31.8.2007 11:30:24)
Taky jsem chtěla nosit synka v šátku, ale ten ho bojkotoval. Tak nám přirostla k srdci kolíbka. Do dvou měsíců bez kolíbání neusnul a přitom je to pohodový spavec. Nemá rád teplo, takže mu asi v šátku vadila moje tělesná teplota. V kolíbce chrupal jako dudek a po dvou měsících usnul i bez kolíbání, ale stejně ho k tomu nikdo nenutil. Vydržet deset minut kolíbat přece nikoho nezabije a myslím ani nerozmazlí. Spal krásně i v kočárku, ale ten se pro nás stává problémem teď, protože v něm nemůže rejdit, tak někdy chodíme s krosničkou. Připadám si jak indiánská babička a tatínek se může umlátit smíchy, když nás vydí s krosnou vařit a uklízet.

majdaleenka +07+11

Re: Nosit,nosit.nosit

(1.9.2007 0:00:32)
já v klidu jsem, jen jsem chtěla vědět, co jiní na to:o) v kočárku se nechá udrncat, ale jak kdy na jak dlouho... Často mu povídám, ukazuju věci, našla jsem knížku Dělání od pana Svěráka, takže k čemu si pamatuju melodii, to mu hnedle zpívám, zvláště oblíbená je právě "Dělání", zná už Čechomor i klasický dětský repertoár (ještě, že jsem rok pracovala v MŠ;-) Prostě když začne plakat, tak ho beru k sobě, nepáchám marné pokusy mu vysvětlit, že v postýlce je mu líp;-)

Helena + Agátka

•

Kdy se mě nabaží?

(31.8.2007 11:26:58)
Majdo, Tvůj článek mi připomíná naše peripetie před rokem a něco. O tom, že novorozenci skoro celý den prospí, se mi mohlo jen zdát... Agátka ve dne nespala vůbec a řvala a řvala a řvala. Jediné co zabíralo, bylo houpání na gymnastickém míči (já ji chovala a skákala při tom na míči), děs, záda mám od té doby bolavá až hrůza. Ale v noci spinkala jak andílek, v postýlce, kde i sama bez remcání usínala (a to jí naštěstí zůstalo).
Ale proč píšu - bude jí pomalu rok a půl a já pořád marně čekám na tu chvíli, kdy se mě nabaží a vydrží aspoň chvíli beze mě. Nemůžu ani uvařit ani nic, protože mi neustále visí na nohách a řve, že chce být u mě. A když si hraje a já se nenápadně vytratím, tak to okamžitě zjistí a s příšerným jekotem mě běží hledat. Jak některé maminky podotknou, je prostě rozmazlená, ale jak z toho ven?

zdenka

•

Re: Kdy se mě nabaží?

(31.8.2007 13:09:54)
Není to o rozmazlenosti, prostě není tolik samostatná, každý jsme jiný. V tomhle věku už by se ale možná dala zavést nějaká "spolupráce", nějakou štokrli k lince, malá umyje brambory, máma je oškrabe, malá vyhodí šlupky, máma brambory nakrájí, malá je nahází do hrnce ... většinou se to dá vymyslet, jak něco udělat a zároveň tím zabavit prcka. Oni moc rádi dělají to co dospělí a když je nějaká činnost jen jejich, tak už ten pocit vlastní důležitosti je na chvíli zklidní ;-) Můj prcek je zatím "nepohyblivý" (necelých 7 měsíců), ale viděla jsem to u ségry, jak kmitala, když malá spala, a naopak teta sestřenku a pak i její malou do všech prací zapojovala a pohoda.

Helena + Agátka

•

Re: Kdy se mě nabaží?

(31.8.2007 21:04:26)
Náš velký problém právě je, že máme ložnici hned u kuchyně a já se tam jen pohnu a malá je okamžitě vzhůru, takže vaření během spánku (ať už denního či nočního) je pasé... Ale je pravda, že ostatní práce v pohodě zvládám, když spí, protože tak jak co by miminko nespala přes den vůbec, tak teď zase spí až dost (2 hodiny dopo a další 2 odpo, takže na to si stěžovat vůbec nemůžu!).
Ale určitě vyzkouším to zapojování do činností. Měla jsem pořád představu, že na to je ještě malá, ale nezbyde mi, než se obrnit trpělivostí a společně se na to vrhnout. :-) Děkuju za tip!

Hanka, syn 2 roky

•

Re: Kdy se mě nabaží?

(31.8.2007 22:13:33)
Taky se mi osvědčilo syna zapojovat. Sice mi daná činnost zabere cca 3x víc času než kdybych ji dělala sama (syn při vysávání chvíli vysává sám sebe, naklepává maso z každé strany aspoň 4x apod.:-) a je to psychicky náročné (trnu, aby nespadl ze židle, nespálil se, musím dávat pozor, aby vše nebezpečné bylo pokud možno mimo jeho dosah), ale určitě se to vyplatí, přinejmenším nedopadne jako já, která jsem ve 12 letech uměla uvařit jen čaj... Navíc časem o některé činnosti ztratil zájem - zatímco ve 14 měsících chtěl se mnou dělat úplně všechno, teď už si někdy radši sám hraje (i když mou spolupráci při hraní zatím vyžaduje hodně často).

Maja

•

Re: Kdy se mě nabaží?

(2.9.2007 11:18:34)
Vážně se to vyplatí. Má to i jiné pozitivní pozdější důsledky. Kluci od malička vařili se mnou i s babičkou, když je hlídala. Teď bylo staršímu 12 a já byla těhotná s krvácením (takže jsem musela několik měsíců ležet). Uvařili i svíčkovou s knedlíkem (teda měli na ní chuť oni, já bych to po nich nechtěla) a ve škole v sedmé třídě při vaření má ten starší legraci ze spolužáků, že mají problémy vytvořit i jenom nějaký zajímavý salát.
Nejmenšímu prckovi je teď 7 měsíců a už umí házet oloupané brambory do hrnce. Prostě se posadím s bramborama vedle ohrádky a on se v té vodě skrz mříže ráchá a je šťastný.

Katka.

Re: Kdy se mě nabaží?

(1.9.2007 16:43:28)
Já to mám taky tak jako ty....

Jako malé miminko syn vstával v 5h ráno a usínal ve 21h večer.
Přes den nespal a to prý spí novorozenec skoro pořád....
Nechtěl být v šátku ani v baby vaku, tak jsme celé dny seděli v křesle a chovali, tulili...

Hezky jsme si ho vymazlili a teď v 19 měsících příjde a řekne mami tulit a chce ke mě do náruče a hladí mě a pusinkuje.
Jednou jsme byli na hřišti a on tak ke mě přišel a řekl mami tulit a nějakej chlapeček na nás zíral a ptá se svojí maminky "co to ten chlapeček dělá, co je to tulit?" Bylo mě toho chlapečka líto :(( Stál vedle nás a smutně se na nás díval......

A k tomu, že se tě namůže malá nabažit...
Syn se mnou chodí i na WC.
Mě to nebadí. Všechno dělá se mnou. Když vařím, buď sedí na lince a taky vaří (něco přebírá, dám mu misky, vařečky, tak míchá, přelívá vodu atd...) nebo stojí na stoličce u dřezu a něco umývá (zeleninu, plastový nádobí...) a jsme spokojení oba.
To samý s úklidem, nebo prací na zahradě, má svoje nářadíčko (vysavač, mop, smeták, sekačku na trávu, motyčku, kolečko...) a všechno děláme spolu i když mě to trvá 5x dýl. Mě to nevadí.

Nejkrásnější je, když příjde, obejme mě a řekne "mami mijuju tě" no z toho jsem pokaždý dojatá.

Manžel říká "užívejme si, dokud se s náma chce tulit, dokud se s náma chce pusinkovat a dokud nás potřebuje a chce naši společnost. Čas letí rychle, za chvilku bude v pubertě a pak nám řekne -ty mě sereš, dej mě pokoj- a zavře se v pokojíčku...." a má pravdu.
Nebo ne?

Stáňa a dva kluci

radost

(1.9.2007 20:45:10)
Ahoj holky,
tak když si pročítám tuhle diskusi, tak mám fakt radost a pocit, že to tu v Čechách vůbec není tak špatné a že se tu děti maj fajn:-))(narozdíl od předchozího článku o vyřvávací metodě z Amériky:-)))

Majdaléénko, prvního jsem nosila míň v šátku, zato jsme hodně chovali, druhého hodně, oba kluci jsou pohodáři a moc toho nenabrečí. Rozhodně je to dobrá investice do budoucnosti našich dětiček. Poprvé jsem to ještě dost řešila, teď už mám jasno. Děti se nosily odpradávna a nikdo se nad tím nepozastavoval. Kočárek existuje něco přes sto let a teprve v posledních letech má tolik lidí problémy se zády, takže kočárek to asi nezachrání:-)))(to jen pro případné argumenty o nevhodnosti nošení pro záda miminek).

majdaleenka +07+11
	Re: radost (2.9.2007 23:47:07) no já si taky říkám, že kdyby na nošení bylo něco škodlivého, tak Afrika a spol. nechodí... Odpovědět

Helena + Agátka

•

Re: Kdy se mě nabaží?

(1.9.2007 22:30:26)
Tak koukám, že ty naše ratolesti jsou si opravdu VELMI podobné. Agátka sice ještě nemluví, takže tulit neřekne, ale jinak je to stejné - přiběhne, vší silou mě obejme a pusinkuje. A v tu chvíli, jí odpouštím i ty její vztekací scény a jen si to užívám. A když v tu chvíli náhodou stojím, tak si na mě poklepe, abych se sehla a ona se mi mohla pověsit na krk.
O společném chození na WC ani nemluvě. Když se tam náhodou zavřu, tak mě stejně vypátrá a buší na dveře.
Cítím to přesně jako Ty a Tvůj manžel - rychle si to užít, dokud o ten kontakt stojí!
Jsem ráda, když vidím, že jinde je to taky tak nebo aspoň podobné. V blízkém okolí mám totiž samé "příkladné" maminky a dětičky, takže často slýchám o vzteklém a rozmazleném dítěti a už mě to začíná lehce deprivovat...
Takže Vám všem přeji, jen se tulte a "rozmazlujte", já myslím, že se nám to všem v dobrém vrátí

lalia+knikla 13m

•

Re: Kdy se mě nabaží?

(3.9.2007 13:07:37)
u nas je to velmi podobne, mala sa bezo mna nikam nepohne. jedine ked je tu viacej ludi, tak sa odvazi do inej miestnosti, inac mi vacsinou visi na nohe alebo chce chodit za rucku. upratovanie a pod. ked spi nepraktizujem, vtedy oddychujem. doma je tym padom neporiadok, upratujeme cez vikend a kazdy den rano vytieram podlahy. kedze sa kojime aj v noci, som dost unavena a tiez som povahou dost bordelar, takze mi to az tak zily netrha...zato rodicom pri navstevach ano :)))niekde som citala, ze tak male dieta sa malokedy vie zahrat samo, pretoze si nevie napriklad posunut hracku, ked sa jej niekde zasekne atd., cize potrebuje pomoc dospeleho. asi je to aj dost o individualite dietata. ad nosenie, my sme nosili dost dlho v babyvaku kvoli refluxu, ale hlavne aby malinka neplakala, bolo jej tak dobre. donedavna som aj tak uspavala, ale uz nie, vyrastla z toho.

zdenka
•	jedno heslo pro rodiče ;-) (3.9.2007 20:59:59) Už před dlouhou dobou s tím přišel kamarád, že to vždy prohlašuje jeho sestra (on je zatím bezdětný), a já si to v poslední době opakuju několikrát denně: "bordel v bytě, šťastné dítě" :-))) Odpovědět

martina (dve deticky)

•

odpoved

(31.8.2007 13:57:16)
Reknu ti neco z mych zkusenosti. Ted je mam relativne cerstve protoze mam dvouapulmesicni mimco. Dite ma narok v prnich trech mesicich brecet a to prestoze jsou vsechny faktory, ktere by mohly brekot zpusobit splneny. Diteti se dotvari seda mozkova kura a tak proste breci, aniz by me treba duvod. Takze prvni tri mesice je potreba preklenout, snazit se ne vzdy k nemu chodit kdyz breci, zkontrolovat jestli nema hlad, neni potreba prebalit, nepotrebuje chvili pochovat a pak zpatky vratit do postylky. Casem si zvykne a problemy nejsou, me ted dcera uz usina sama, v noci spi od trech tydnu veku devet hodin, probudi se, naji se a spi dal. Pres den je to slabsi se spanim, ale da se rici, ze kdyz pres den breci tak je to zazrak. Chce to podle me chvili vydrzet a nezvykat dite na to, ze kdyz si trochu zaplace tak hned skaces podle nej....
Martina

8.5Yettynkaa12
	Re: odpoved (31.8.2007 14:02:21) ideálka zlatá střední cesta - nezbláznit se je první pravidlo - nenosit pořád, nenechat řvát pořád. Pokud si občas zařve, svět se nezboří. Odpovědět

Eva

•

nosit....

(31.8.2007 15:19:40)
Ahoj, ja jsem na tom byla podobne, nosila jsem a nosila a kdyz nenosila, tak plakal,takze zase nosila a to vse bez satku. Nenaspal pres den nic asi jako tvuj syn, ale pres vsechny chytre rady chytrych z meho okoli jsem neustoupila a nenechala ho plakat, protoze by mi to srdce utrhlo a taky myslim, ze nemuzu zklamat jeho duveru v krasny svet, kdyz uz k nam prisel. Myslim, ze je to dar a zatim stale delam vse k jeho spokojenosti a snazim se vybudovat duveru v to vse a pro zacatek jeho zivota mu neposkytovat pocit osameni v tom velikem svete, ktery by jiste ziskal. Myslim, ze na nejake to zklamani ma casu dost.Verim, ze laska a pece, kterou do deti vlozis se neztrati a ze to poznas, az bude odrostlejsi a s duverou se ti sveri se svymi problemy a taky doufam, ze je to zaklad otevreneho duveryplneho vtahu.Myslim, ze odbornikem na deti jsou prof. Zdenek Matejcek a Jirina Prekopova.Zkus si neco od nich precist. Kazdopadne vydrz, muj syn zacal spat az ve 2 mesicich, ne moc, ale aspon trochu.Ja sice mam manzela doma, ale nekdy si rikam, ze bych se rozcilovala min, kdyby jsem s jeho pomoci nepocitala.Preju hodne stesti a nevzdavej to. At se vam dari..E.

Zuuuza

naše zkušenost

(31.8.2007 15:29:13)
Ahoj Majdo a ostatní,
ráda bych se podělila o zkušenosti s naším desetitýdenním prckem. Je to klidné, spokojené miminko, moc nepláče.... Dopoledne toho ale moc nenaspí a už jsme vypozorovali, že pokud je dopoledne utahaný a chtěl by si zdřímnout, tak začne pofňukávat. Zabírá na to balon - vezmu ho do náručí a houpu se s ním. Za chvíli je tuhej. Pak ho přemístím do "domácího" kočárku nebo do "denní postýlky" vyrobené z křesla - někde jsem vyčetla, že přes den nemá spát mimčo v postýlce, ve které spí v noci. Mělo by být tam, kde je denní život rodiny. Odpoledne v pohodě prospí 2 - 3 hodinky na procházce, pak třeba ještě spinká po návratu domů. Večer mívá ale blbou náladu a zabírá na něj nošení všude po bytě - prostě rád pozoruje všechno okolo. Nejlépe pokud svítí i světlo - miluje náš lustr v obýváku. Nesmíme se zastavit, jinak fňuká. A pak zase zabere balon. A nemyslím si, že bychom ho tím rozmazlili. V noci se vzbudí jednou na kojení, pak až k ránu. V pohodě spinká v noci v postýlce.

Zuuuza
	Re: naše zkušenost (31.8.2007 15:33:57) ještě doplnění - ze začátku usínal kolem 23. hod., takže jsme nosili a nosili, ale teď už v pohodě usne kolem 21:30, takže toho chození po bytě a hopsání na baloně není tolik :-) Odpovědět

Bumbi&05,08,10

je to normální :-)

(31.8.2007 15:36:01)
svého syna jsme taky nosili, kdykoli to potřeboval. Zrovna tak jsem ho kojila. Vše se upravilo samo - s postupem času se zkracovala doba denního nošení, prodlužovaly pauzy mezi kojením... V 15 měsících najednou začal přes den spokojeně usínat sám v postýlce (do té doby jen v kočáru). V 1,5 roce začal usínat sám i večer...

V šátku jsem ho uspávala cca do 10 měsíců. Pak to začalo jít v pohodě v postýlce s vyprávěním pohádky a pak to najednou šlo samo.

Nech dítěti čas - každé dítě je jiné, má svoje tempo, svoje strachy, svoje potřeby... Nelámej jeho osobnůstku - o souboji a testování vůlí to bude až to začne za 1,5 roku :-DDD

Svoje dítě jsem fakt nosila hodně a přesto (nebo podle mě spíš právě proto) dnes, ve dvou letech není rozmazlené, ukňučené, závislé na matce. I dnes, ikdyž má 16 kg, ho ještě občas nosím v šátku na zádech, když přeženeme výlet a kluk je unavená protivka.

A ještě jeden postřeh: maminky s šátky nosí svoje děti podobně dlouho, jako ty bez šátků. Akorát ty bez šátků je nosí na rukách a víc je bolí záda a nezvládnou při tom třebas uklidit :-DDD

Fénování

(31.8.2007 15:49:10)
Já vlastně k tématu nic moc nechci, já v tom mám jasno. Minimálně do půl roku nosit, chovat, kojit, jak je libo. Pak už bývá mimi samostatnější a nejspíš se opravdu budou prodlužovat chvilky, kdy rodiče potřebovat nebude. A taky snad prdíky už nebudou a celé to začne nabírat nějaký řád.

Já jenom k tomu fénu. Většina dětí usíná u zvuku fénu nebo vysavače. Pokud váš mrňousek už jednou takhle usnul, můžete toho využívat dál. Bezvadná kniha od doktora Karpa - Nejšťastnější miminko v okolí - radí, pevně mimi zavinout do zavinovačky aby bylo jako kuklička a třeba vedle v místnosti pustit fén. Prý je takový zvuk i u maminky v bříšku, proto to miminka uspává.
Takže držím palce, Zuzana

To chce vysavač!

(31.8.2007 21:30:44)
Zjistila jsem neskutecnou vec. Pokud je nase mimi uz proste nesnesitelne, rve a rve, staci pustit v jeho blizkosti vysavac (samozrejme ne do ucha, staci dat slaby chod ve stejne mistnosti)a prcek normalne "zcepeni". Obvykle z tohoto stavu zmrazeni usne, ale nekdy taky ne, jen je proste jaksi paralyzovan, a jakmile se vysavac vypne, spusti znova. Takze kdyz jsem treba oblikala starsi deti ven a nejmensi do toho jecel a vsem nam jiz i v tak dost stresove situaci, jaky je odchod z domu, tekly nervy, odlozila jsem mimino na gauc, pustila lux, a v klidu oblikla starsi dve. Pak jsem opet v klidu oblikla mimi, lux vypla a mohli jsme vyrazit. Je to dost srandovni.

Markéta
•	Re: To chce vysavač! (31.8.2007 21:33:33) To je fakt, a taky mi fungoval mixér... Asi je uklidňuje ten monotóní zvuk, jinak je to ale známé, už prodávají takové mašinky s nahraným zvukem vysavače, aby děti lépe spaly. Odpovědět

majdaleenka +07+11
	Re: To chce vysavač! (2.9.2007 23:49:09) nám takhle funguje odsávačka, většinou u ní usne - a může ji mít klidne i u ucha, mám ho totiž vždycky v jedné ruce a odsávačku v druhé, ale pak se obvykle zase probudí... Odpovědět

Štěpánka 2kluci+2holčičky

•

ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ

(31.8.2007 16:32:36)
Jak to tady tak pročítám, zjišťuji, že ačkoli jsem již zasloužilá matka 4 dítek, asi jsem doposud nezažila co je to "mateřská dovolená".

Svoje děti bezmezně miluji a jsem ochotna udělat pro ně cokoli, komunikovala jsem s nimi už v těhotenství a hodně přemýšlela jak to bude až přijde ratolest mezi nás. Na prvního chlapečka jsem měla kočárek i klokanku (před 14-ti lety jsem si ji šila sama) preferovala jsem kočárek, klokanku jsem používala tak maximálně na procházky po lese, na druhého chlapečka jsem měla klokanku, vak na záda a kočárek ale nosila jsem ho převážně v klokance, protože jsem cítila, že mu musím vynahradit těch pár dnů prenatálního života, o které jsem ho okradla tím, že jsem měla vyvolávaný porod. Zjistila jsem, že je nošení v klokance po městě a při nákupech praktičtější než kočárek, syn byl spokojený v klokance i v kočárku. Na třetí dítko - dcerku jsem také používala klokanku i kočárek ale dcera upřednostňovala kočárek, neměla velikou potřebu být v mé těsné blízkosti, dodnes (je jí téměř 5 let) je samostatná a soběstačná nezávislá na nikom z rodičů.

V současné době si užívám posledního mazlíčka, dcerušku (3 měsíce) a máme ŠÁTEK který obě milujeme, do města používám šátek nebo autosedačku s podvozkem (Nania) jinak jsme převážně v šátku nebo jen tak se nosíme, kočárek jsem si zatím nepořídila a asi ho ani pořizovat nebudeme. Hodně se mi osvědčila autosedačka Nania, je maličká a krásně se s ní jezdí hlavně po bytě, mohu si zajet kamkoliv, do ložnice i do koupelny, do kuchyně zkrátka všude a myslím, že mi šetří moje záda, která mám už od narození nemocná.

Ani jedno dítko nemělo žádné problémy s usínáním, asi mám opravdu štěstí na spáče ale moji mazlíčci byli velice nadaní na spánek, měli zvýšenou potřebu spánku než jiné děti a usínali kdykoli a kdekoli a jakkoli a s kýmkoli (se mnou, s manželem i sami, v košíku, v postýlce, v kočárku, v ložnici, v autě, v letadle (syn v roce, dcera v roce a půl, a ve třech letech), ve vlaku, v autobuse, venku na pískovišti, na pláži u moře, v hotelové restauraci při večeři, na jízdním kole v sedačce, můj nejmenší mazlíček má rekord - 45 min spánku ve vaně s teplou vodou v mé náruči, 30 minut na jedoucí sekačce-traktůrku s tatínkem v šátku, dnes sedmiletý syn v roce a půl usnul při sekání zahrady na sekačce tatínkovi na klíně.). Někdy jsem se musela uchylovat k nočnímu buzení dětí na kojení (alespoň jednou za noc), někdy se vzbudily samy jednou někdy dvakrát za noc, nebylo to pravidelné ale v noci to bylo vždy nakojit a hned spát a bylo to vždy bez problémů.

Ani jedno dítko jsem nenechávala jako miminko plakat, nestalo se mi že bych ho nějak výrazně rozmazlila ale zároveň musím konstatovat, že jsem neměla příliš uplakaná miminka. Mohla jsem je položit a odložit kdekoli v bytě či na zahradě když bylo potřeba a obešlo se to bez pláče. Takže s tím, kde se má hledat hranice mezi nošením a zbytečným rozmazlováním dítka zkušenost nemám.

Při všech těhotenstvích a mateřstvích jsem se vždy dokázala bez přerušení věnovat i svému zaměstnání (mohu pracovat doma na PC) v mé kanceláři se po zemi válí vodovky, ChouChou, pastelky, fixy, stavebnice, hasičská stříkačka, nádobíčko, autíčka, Maková panenka, Žako, Maxipes Fík, Encyklopedie, zkrátka vše co potřebují děti k životu, už jsem si na to zvykla já i mí klienti.

Hopik+Simonka 10/06 +FífaO9/08
	Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ (31.8.2007 19:33:31) teda šťepánko to zní jako pohádka :-))))))))))))))))) Odpovědět

Štěpánka 2kluci 2děvčátka

•

Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ

(2.9.2007 21:57:05)
Zní to jako pohádka když se to čte, ale přála bych vám vidět moji kancelář, když musím přeskakovat děsně důležité věcičky mých dětiček. Jiné životní důležitosti má 14-ti letý synek, 7-mi letý synek, o potřebách mé 4,5 leté dcery ani nemluvím ta mi dnes na zahradě oškubala květy z růží, protože mi chtěla udělat radost, a až se do toho všeho přidá zatím 3-měsíční miminko, které postupem času určitě začne lézt, raději o tom ani nepřemýšlím dopředu.

Ale to spaní máme opravdu bez problémů!

\ajuska+3
	Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ (31.8.2007 19:47:49) to fakt zní jako pohádka. až se nechce věřit, že je to dopravdy pravda:(((( Odpovědět

M + 4

•

Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ

(31.8.2007 21:59:32)
Dobrý den Štěpánko, svým příspěvkem jste mi udělala velikou radost. Také mám 4 děti. Kolem první jsem zezačátku pořád "skákala", naštěstí jsme v té době přestavovali dům, tak jsem měla i jiné starosti a dcerka se brzy naučila "pomáhat". Na druhou bylo pochopitelně trochu míň času. Obě jsem nosila v klokance na nákupy jinak pouze při opravdových problémech. Od narození jsme je dávali spát přes den do kočárku. Mám pocit, že když se miminko dává do kočárku hned odmala!, trochu povozí na usnutí, tak pak klidně spí bez vození. Nejmladší dvojčátka najednou moc nosit nejdou. Tak "šli" v 6 dnech do kočárku a bez větších problémů. V létě spí doma v postýlkách v chladnu. Při více dětech to prostě nejde nosit některé spoustu hodin denně. Připadá mi, že děti to vycítí, vědí, že si s nimi budu hrát, ale nevyžadují neustálou pozornost.

MarkétaP + 4 dcerky

Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ

(31.8.2007 22:06:41)
M, to jsi měla zase jen štěstí, moje dcerka šla do kočárku hned a dlouho v něm spát ani bdít nedokázala, okamžitě ječela jako na lesy - spravilo se to až pořádným pasením (jezdila na břiše) a sezením. Konekonců, ona vždycky na zádech spala jen 40 minut a pak se probudila. Teprve když jsem ji dala spát na břicho, spala déle. Druhá dcerka byla kočárková i spací, takže "časným naučením" to nebylo ...

M + 4
•	Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ (1.9.2007 13:47:04) Zapoměla jsem napsat, že jsem je dávala spát na bok nebo na bříško. Na zádech nechtěli spát ani jeden, já tak také neusnu :-) Vím, že poloha na břiše je proti doporučením, ale jedna dcerka mi odmala odmítala usnout jinak. Odpovědět

Helena

•

Re: ASI MÁM SPOKOJENÉ A BEZPROBLÉMOVÉ MATEŘSTVÍ

(1.9.2007 22:34:49)
Já dceru vozila v kočárku od narození, ale po šestinedělí nastal zlom a nesnáší kočárek dodnes (1,5roku). O tom, že by v něm spala není vůbec řeč a když už v něm náhodou chvíli vydrží, tak to musí být cesta po městě, kde jsou lidi, auta apod. Do přírody, kde nikdo není, bych s ní nemohla vůbec, resp. mohla, ale vzbudila by i medvěda ze zimního spánku. Takže zvykání na kočárek od mala se u nás jaksi nevyvedlo... :-)

Stěpánka, 2 kluci

•

A co jejich záda ? Z té klokanky a sedačky

(1.9.2007 14:19:41)
Jen technická poznámka. Nevím, jestli se to změnilo za těch pár let, co jsem měla mimča, ale tenkrát se ani klokanka, ani autosedačka (možná máš něco jiného, nevím) silně nedoporučovala. Specielně pro malá mimča, která ještě ani nedrží hlavu. Mají být v kolíbce (v šátku, babyvaku), ale ne ve vertikání poloze. V autosedačce jen na nezbytnou dobu převozu. Věřím tomu, že to co tady moje jmenovkyně líčí může být pravda. Povaha se dědí a zřejmě je to enormě flegmatická a spavá rodina.

Monika,Tobiášek-6měsíců

•

Re: A co jejich záda ? Z té klokanky a sedačky

(3.9.2007 20:38:50)
Klokanky a sedačky se stále nedoporučují,může z toho vzniknout i skolióza páteře nebo se může páteř zablokovat.Miminka do 5 měsíců by ve vertikální poloze být vůbec neměla.Není to z mojí hlavy,toto do nás vtlouká instruktorka cvičení a plavání miminek.Ideální jsou šátky a babyvaky.

Markéta
•	Re: A co jejich záda ? Z té klokanky a sedačky (3.9.2007 21:04:28) To je mýtus, dávno vyvrácený. Odpovědět

Johanka, dvě děti 4 a 1,5

•

Myslím, že je to v pohodě a ještě víc bude

(31.8.2007 20:56:34)
Ahoj Majdo,
věnuj se svému dítěti, jak to cítíš sama. To, že se chlapečkovi věnuješ teď víc, oceníš později, kdy už Tě opravdu nebude tolik potřebovat. Syna jsem nosila v šátku dva roky, pak jsem musela přestat, protože jsem byla znovu těhotná a nějak to nešlo. Brala jsem ho kdykoli zaplakal, spal se mnou v posteli a dodnes občas přeleze k nám. Pociťuji ale, jak se osamostatňuje, získává své zájmy a opravdu už nejsem tak třeba, jako v prvních měsících a dvou letech jeho života. Druhé mimi jsem nosila v šátku STÁLE (žádný kočár) rok, protože první dítě ještě neodrostlo kočáru a kam s tím druhým, že? :-) (tandem kočár se mi zdál vzhledem ke zkušenostem se šátkem zbytečný). Záda mě bolí víc, když dítě nenosím. A teď cituji radu moudrých: stejně se musí cvičit, protože samy se ty svaly, které drží páteř neudělají. Chápu, že je to náročný začátek, ale DĚTI JSOU MALÉ JEN CHVILKU A TA STRAŠLIVĚ RYCHLE UBĚHNE. Pak na to budeme jen vzpomínat. Johanka

Markéta

•

Houpačka

(31.8.2007 21:02:42)
Mně hrozně pomohla houpačka na baterky, vzdyčky když vřestěl a nic ho nemohlo uklidnit, tak jsme ho dali do houpačky a okamžite ticho. Koukal na rybičky nad sebou a za chvilku usnul. Také jsem měla moc ráda vybračni křesílko, tam vydržel taky dost dlouho. Oboje jsme používali od narozeni do roka a každému bych to doporučila, protože nošení v šátku je fajn, ale i ta mamina si občas potřebuje doma něco udělat nebo se třeba osprchovat.

zuza

•

Nic proti šátku, ale...

(31.8.2007 21:28:57)
Ahoj.Já jsem tedy své dítě v šátku nikdy nenosila, ale zase jsem se nahoupala v náručí hodiny a hodiny.Když jsem viděla pohledy lidí, kteří koukali třeba v tramvaji na maminku s dítětem v šátku, tak jsem byla zklamaná, jak reagují na tuto trošku novinku.Šátek ale přesto považuji za ne uplně šťasné řešení pro vývoj páteře.Názory se různí a sama vím, že je člověk schopen udělat hodně věcí, které by se neměly jen proto, aby bylo děťátko spokojené.

Jiřule a 3 skřítkové
	Re: Nic proti šátku, ale... (31.8.2007 21:59:36) Zuzo naopak.šátek je na vývoj páteře,kyčlí a ostatního pohybového aparátu velmi dobrý.My např.používali šátek i místo širokého balení a ortopedka naše nošení velmi chválila.Pokud máš zájem tak třeba na vatanai.cz máš názory lékařů na nošení.Stačí popátrat a pročíst Odpovědět

Markéta
•	Re: Nic proti šátku, ale... (31.8.2007 23:47:40) Tu houpačku nám koupil můj táta, protože si pamatoval, jak mě houpal celé dny a noci na rukou :) Tu by měla mít každá máma, stojí sice pár tisíc, ale je to ta nejlepší investice, co můžou budoucí rodiče udělat. Máme tuhle http://www.babyzoom.cz/Zbozi/Fisher-Price-Houpacka-Morska-rise Odpovědět

Markéta
•	Re: Nic proti šátku, ale... (31.8.2007 23:54:22) a tady je to křesílko, to bylo taky skvělé, on to vibrování miloval, byl na něm až závyslej http://www.babyzoom.cz/Zbozi/Fisher-Price-Kolebka-Pejsci/Obrazky Odpovědět

majdaleenka +07+11
	Re: Houpačka (3.9.2007 12:35:00) už jsem ji objednala;-) tak jestli to nezabere....:o) Odpovědět

Markéta
•	Re: Houpačka (3.9.2007 15:23:38) Určitě zabere, a nenech se otrávit, pokud ne hned, ono našemu cvrčkovi to trvalo asi týden, než si na ní zvykl a měl jí rád. Ze začátku tam vydržel třeba jen 10 minut, ale pak tam prospal hodiny a hodiny. Odpovědět

majdaleenka +07+11

Re: Houpačka

(3.9.2007 21:26:07)
už se těším, až si v klidu převleču postel:o) dneska tu byla ona kamarádka (anděl, dobrá duše, atp) a připomněla mi, že jí můžu mišáčka dát kdykoliv s sebou, bydlí ve stejném domě, po pravdě řečeno, dneska bych to bývala zrovinka ocenila: plakal celé odpoledne, řval jak tur v šátku, převázala jsem a nic a potom, když se konečně uklidnil, si ještě blinkl (holt tam zlobila ta bublinka) a začal se pro jistotu dusit, no mazec, jsem docela hotová, ale stále stejně šťastná, že ho mám. A že mám objednanou houpačku;-) dobrou noc:o)

Markéta

•

Re: Houpačka

(3.9.2007 21:43:34)
Doufám, že tvoje kamarádka je odolnější než ty moje - taky pořád hlásaly, jaké budou hlídací tety a jak jim ho můžu kdykoli dát (jsou obě zatím bezdětné) no a po prvním odpoledni, které jim prý celé prořval už se nenabídly :)) No naštěstí jsem měla tu houpačku a křesílko, buď byl v jednom nebo druhém. Měl to pak dokonce radši než nošení, postavila jsem si křesílko s ním v kuchyni na stůl, zapla vibrační vrnění, šoupla mu dudlíka a mohla jsem v klidu dvě hodiny vařit. Moc držím palce, ať máš taky chvilku pro sebe. Ono když to mimčo celý den probrečí, tak je to psychicky strašně náročný, musíš být dost vyčerpaná.

majdaleenka +07+11

kamarádka

(6.9.2007 0:02:36)
tahle kamarádka se mnou strávila šestinedělí, proto má teď tak strašlivou alergii na mého kocoura, dřív jen občas posmrkávala, ale postupně se to zhoršovalo, až teď už nemůže být u nás dýl než 15 minut, a to chudák kýchá a smrká a vůbec - teď jí je hrozně líto, že tu s námi nemůže být (a ve finále je tu stejně aspoň na chvilku a je jí chudákovi špatně)... Bez ní bych si musela hodit mašli, protože opravdu nikoho nemám, teda mám, tetu, ale ta má svou rodinu, o kterou se stará, tak mě ani nenapadlo jí volat a krom toho byla na dovolené. Ale hlavně: mám Adámka, už si ani nevybavuju, jaký to bylo před ním, ale řekla bych, že prázdný? Nebo prostě jiný, nechybí mi to. Už se na tu houpačku fakt těším...

majdaleenka +07+11

holky děkuju

(31.8.2007 23:49:34)
Díky vám všem!
Ještě jsem nepřečetla všechny příspěvky, ale je to báječné čtení, protože zatím mi všechny mluvíte z duše, tedy že nedělám žádnou chybu a že nošení a chování je v pořádku... také si myslím, že pokud chlapínkovi teď podkopu tu úplně základní důvěru v sebe samu, tak už nikdy nebude moci věřit nikomu, leda snad sobě (však víte, jak to myslím).

Právě mi spokojeně spinká v šátku, prdíky jsou zapomenuty a já sedím na míči a dělám, že nemám záda:o)

Jo a dneska se koupal ve vaničce, nakonec jsem ho jen držela ve vodě bez podložky a moc si to užíval:o) To jen, abych se podělila o tu radost.

Re: holky děkuju

(1.9.2007 8:38:11)
Majdalenko,
možná to tu už padlo, nezvládnu s mrňousy pročíst celou diskusi...
Mám tři děti, všechny chovací nošenci. No a tak se nosily a nosí, klidně několik (8) hodin v šátku a jsou spokojené. Protože ale toho nejmladšího (4,5 měsíce) už vzhledem k množství dětí doma a jeho váze nezvládám nosit pořád, pořídila jsem hacku (nová stojí tuším 1690). Jsem z ní nadšená, jediné místo, kde syn do pěti minut spokojeně usíná a třeba dvě hodiny přes den spí a já můžu dělat i věci, které s šátkem jdou špatně. Takže pro mě vedle šátku nejlepší investice na chovance.
A rozmazlenost? Pro mě bylo hodně silným a dobrým argumentem pro nošení, když první syn (který je lehce bojácný a opatrný) v pohodě a po společné domluvě přespával od dvou a čvrt roku u babičky, ještě než mu byly tři, odjel s ní na týden na chalupu. A je to tak pořád, těší se, že bude s někým jiným a pak se zase těší domů. A to je podle mě moc dobře.
Přeju, ať si najdete svou oboustranně spokojenou cestu soužití.

Lassie
•	Re: holky děkuju (1.9.2007 9:19:35) Zazi, cože sis to pořídila k tomu šátku? Vzbudilo to ve mně zvědavost...Dík :-) Odpovědět

Sylvie
	Re: holky děkuju (1.9.2007 9:46:12) Nejsem Zazi, ale nedávno jsem si taky dohledávala, cože je to "hacka" :o) Je to taková textilní závěsná kolíbka, u nás ji prodávají třeba Pechovi: Další nabídku mají na www.houpacisite.cz, třeba takovou (ale i jiné): ------------------ Odpovědět

Lassie
•	Re: holky děkuju (1.9.2007 10:00:51) Díky moc :-) Mně vyhledávač nic nevyhledal, asi jsem hledala špatně. Odpovědět

Lassie
•	pro Sylvii (1.9.2007 10:09:02) Mohla bys mi, prosím, dát www. na ty Pechovi? Nemohu to nikde najít a ten první obrázek mě fakt zaujal...Dík. Odpovědět

MarkétaP + 4 dcerky
	Re: pro Sylvii (1.9.2007 10:13:48) Nejsem Sylvie, ale www.babyvak.cz. Odpovědět

Sylvie
	Re: pro Sylvii (1.9.2007 10:14:23) Pechovi: http://www.babyvak.cz/ Odpovědět

Lassie
•	Díky Sylvie a Markéto (1.9.2007 10:46:28) Mrknu na to. Odpovědět

Petra+Julinka 2/03 + Kuba 5/06
	Re: holky děkuju (1.9.2007 14:10:14) Zazi, posíííím, mně Kuba odmítal spát i v postýlce vyměkčené peřinama (v "hnízdečku"), nebo v závěsu (prostěradlo uvázané do rohů postýlky, takže spal... teda měl by spát :-) jako v síti)... zkoušeli jste to? A k té kolíbce to teda bylo pak úplně jiné? Odpovědět

Re: holky děkuju

(2.9.2007 19:29:12)
Ostatní varianty jsme nezkoušeli, hacku jsem pořizovala hodně i proto, aby mi starší dcera nemohla lovit mimino, výsledek je, že visí kousek nad zemí, takže na něj dosáhne úplně nádherně. No ale prakticky - běžně je Kuba v noci vzhůru aspoň pětkrát a včera jsme spali v polních podmínkách, Kuba v hacce a vzbudil se jen jednou... Pěstuje si asi závislost:-) Dnes odpoledne v ní spal tři hodiny v kuse a to se předtím v šátku manželovi budil (je strašně zvědavý).

Jíťa a Dorotka (9 měsíců)

•

Fenykl a záda

(10.9.2007 12:04:33)
Ahoj,
my máme zkušenost jak s prdíky, tak se šátkem. Prdíky byly fakt hrozné, Dorotka se kvůli nim budila i několikrát v noci (kromě kojení) a nemohla pak dlouho usnout. Na to nám pak ale začal skvěle pomáhat fenyklový čaj nebo sirup. Ne že by pak neprděla, ale rozhodně to je bez pláče. Doporučuju tak dvakrát-třikrát denně.
Co se týče šátku, taky jsme hodně nosili, až mě z toho začala bolet záda. Bylo to fakt nepříjemné, dokonce jsem s tím musela načas přestat. Myslím, že záda má člověk jen jedna, musí si na ně dávat pozor a není dobré se snažit překonávat velkou bolest. Někdy může pomoct cvičení, masáž, a pokud ani to nezabere, doporučuju dopřát zádům trochu klidu. My teď zase nějakou dobu šátkujeme a Dorotka vypadá spokojenější než kdy dřív :)
Hodně štěstí,
Jíťa

Petra+Julinka 2/03 + Kuba 5/06

Gorily

(1.9.2007 11:38:45)
Já jsem na tenhle článek překlikla shodou okolností z webu Odhalení, kamer namířených na gorilí rodinku v ZOO. Nevím, jestli je někdo z Vás sleduje, ale zkuste nakouknout, není to jen o nějakých opicích, ale já bych záběry servírovala jako lekce z rodinné výchovy. Mládě od narození maminka snad 3 týdny vůbec neodložila z náručí, jen ho chovala, mazlila, kojila... Nedovedu si představit, že by ho položila "do postýlky" a nechala hodinu řvát a dělala nějaké DŮLEŽITĚJŠÍ věci... to by asi návštěvníky pořádně vyděsilo a říkali si co to je za matku :-))) Pozor, píšu trochu v nadsázce, já vím, že nám nikdo doma neuklízí, nedává nám jídlo až pod nos, nestará se o starší děti,... jen si myslím, že to prapůvodní, instinktivní chováním k miminku je opravdu nošení, mazlení, kojení,.... pak dlooooouho není nic důležitého,... a pak teprve všechno ostatní.
Já první dceru nenosila v šátku, ale chovala jsem ji tak nějak podle potřeby, plakat jsem ji nenechávala, i když jsem občas pochybovala jestli ji nerozmazluju. Byla na mě cca. od 1,5 do 2 let opravdu hodně vázaná, byla citlivá, plačtivá... Mladšího syna jsem do 6 měsíců nosila v šátku, protože absolutně odmítal kočárek a taky nechtěl spát v postýlce, tak jsem prostě netrápila ani jeho, ani sebe, řekla jsem si, že když je to moje už asi poslední miminko, tak si ho užiju, a nosila jsem ho kdykoli bylo potřeba. Je daleko samostatnější, odvážnější, míň na mě závislý než byla dcera. S kočárkem už taky nemá nejmenší problém. Může to být čímkoli, ale připadá mi, že tím nošením a kontaktem bez omezení získal prostě dost jistoty a teď z ní čerpá... Majdo, hodně síly přeju a neboj, je to záležitost max. půl roku a uvidíš, že pak to bude jen lepší :-)

majdaleenka +07+11

Re: Gorily

(1.9.2007 12:10:41)
Jak už jsem psala, já se nebojím, chtěla jsem slyšet, že to dělám dobře a že nejsem sama, kdo má furtnošence:o) A s tou hodinou: část té doby jsem se sprchovala a čistila záchod kocourovi, k tomu šátek nepatří, pak jsem zkusila umýt nádobí a domyla jsem ho s malým v šátku;-) a celá hodina to nebyla. Jenže, když jste doma samy, myslím úplně samy s miminkem, a jediná kamarádka, která vám pomáhala už má tak prudké alergické reakce na kocoura, že sem nemůže na víc jak 15 minut a stejně kýchá jak o závod, to se pak těžko neodchází od miminka.

Petra+Julinka 2/03 + Kuba 5/06

Re: Gorily

(1.9.2007 14:05:11)
Majdo, to nebylo myšleno tak, že jste "špatná",... já to úplně chápu, manžel je málo doma a taky občas musím něco udělat bez asistence dětí... Jen jsem chtěla říct, že nechávat dítě o samotě ABY SE NEROZMAZLILO nemá cenu a je to asi tak nějak proti přírodě... Jinak jako majitelka koček :-)) mám tip na čištění záchodu: já dávala na tu dobu prcka do vany :-), je to vodník, byl tam úúúúplně spokojenej a viděl na mě :-)

majdaleenka +07+11
	:o) (1.9.2007 23:47:43) děkuju, to zkusíme, až se neutopí:o) jinak o nerozmazlitelnosti v tomhle věku jsem taky přesvědčená:o) Odpovědět

Markéta

•

chvála sátku

(1.9.2007 15:22:46)
necetla jsem ostatni prispevky, tak se mozna opakuju.
nosime uz sedm mesicu. zacli jsme asi poctrnacti dnech. mala ma ted pres osm kilo a zada mne neboli. bolely mne na zacatku a to mela tri a pul, ale bylo to unavou po porodu a hlavne jsem "spatne vazala" ted uz umim dobre dotahnout a to dela hodne. takze dite hezky pevne na telo, u kapsy s krizem vepredu (moje oblibene) kolinka vyse nez zadecek ("na zabicku") a ty pruhy co jsou pres zada hezky roztahnout pres lopatky, opravdu hezky se vaha rozlozi. je dobre to na zacatku, kdyz jsi jeste unavena po porodu, to kombinovat s kojenim v leze a hodne odpocinkem. nema cenu se prepinat.
predevcirem jsem byla v praze a cely den jsem mela malou v satku ( z toho pet hodin v autobuse) a pohoda. zada mne nebolely a to jsem velkost 38-40, svaly zadne.
rozmazlovani je nesmysl. nase mala v tech sesti tydnech taky nevydrzela sama bez breku vic nez pet deset minut. taky mne ze sprchy volal plac a rev. ale zlepsuje se to. ted kdyz je napapana, prebalena a vyspana,tak si uplne sama (!) bez breku hraje tak ctyricet minut. to je na pulrocni dite myslim dost vykon. nosime dal kdykoli si rekne a jsem si jista, ze az zacne behat, uz ji satek moc zajimat nebude.
uplne vidim, jak si vytvari duveru. na zacatku (uz mesic leze) se nehla z mistnosti kde jsem byla a ted se vydava na stale delsi vypravy, uz byla az na zahrade.
kamaradka ma ted take miminko, stejne strae jako ty. byla jsem ted u ni (bydli od nas daleko) sly jsme se projit, jeji mimi v kocaru rvalo celou dobu, natrasala,delala duci duci, ale nenapadlo ji vzit si ho k sobe a kocarek "nechat u popelnic" je presvedcena, jako vetsina maminek, ze deti proste placou a neda se stim nic delat. bylo miz toho smutno. deti placou, ale da se s tim neco delat. prinejmensim muzou plakat u maminky,ktera je chova a ne ve studenem kocarku.
nase ted v satku nekdy rve, kdyz je unavena a pretazena a v posteli nezabira, tak ji uspime v satku, pak vyndame, ona se jen tak napul probudi, staci ji prisunout na pet minut prso a spi dal. jinak ale v satku nebreci, naopak muze sledovat svet a je nadsena.
ad spani v postylce. mala spi s nami. kdyz usne, nekdy ji presunu do postylky, kterou ma prirazenou k nasi posteli.(v sesti tydnech to ale neslo ani nahodou, zadarilo se az asi na pocatku ctvrteho mesice, do te doby postylka byl nepritel cislo jedna) mame postel jen na nizkem rostu primo na zemi, takze se neobavam, ze spadne. vsichni se vyspime. nevim proc si matky komplikuji zivot presouvanim ditete do postylky. jednou se tam odsune samo, pochybuju, ze s nama bude spat do puberty :-) nocni kojeni je tim padem taky pohoda, jen vyhrnu triko a v polospanku si dite pristrcim, casto obe usneme, ani nevim, kdy mala prestala (dokonce nekdy ani nevim, jak casto pila, tak malo se probudim, ze si to nepamatuju). zalehnuti se nebojim. staci aby se zavrtela a hned vim, ze ma hlad- manzel ani nevi kolikrat se v noci krmila. funguje jakysi instinkt. pokud nejsi zfetovana a opila nebo nadopovana prasky, tak dite nezalehnes. doplnuji, zavrteni nasi male mne spolehlive probudi, ale malokdy si vsimnu, ze manzelovi zazvonil budik, on vstal, oblekl se a odesel do prace. to se mnou vubec nehne!!!
takze secteno podtrzeno nosit, nosit, nosit. a dite bych na kojeni nebudila, jestli vypada spokojene a uz nejde s vaho dolu, tak bud rada ze muzes spat. ono si to vypije pres den, nemusis se bat.
drzim palce a gratuluju k mimi.
p.s.: az se ti muz vrati, nezapomen ho zapojit!!!! muj muz je moc rad, ze mame satek, hlavne na zacatku si pochvaloval, ze mu to nahrazuje uzky kontakt, ktery ja mam pres kojeni.

nosit a kojit

(1.9.2007 22:05:43)
ahoj, mám 7,5 M holčičku, zatím první dítě. jsem toho názoru, že si každý nakonec udělá tak, jak chce a nějak si to odůvodní. pokud jde o mě, nosím co nejvíc, beru si ji třeba na domácí práce do vaku nebo do šátku. od začátku spíme v posteli s mužem dohromady (nemá ani postýlku), kojím co to dá (je skoro plně kojená). s kojením ani společným spaním nemíníme přestat. myslím, že dítě má dostat maximum lásky, co nejvíc to jde, nenechat nikdy křičet ani kňourat. holčička je pohodová, společenská a usměvavá. vůbec ty staré struktury s tím "nerozmazlováním" nechápu. jejich cílem je snad co nejméně se dítěti věnovat a co nejvíc čučet na televizi a klábosit s kamarádkami.

fénuj,nos a fénuj!

(1.9.2007 22:30:36)
Nikdy už ho nenaučíš rychle usínat samo, jako to můžeš učinit nyní-já to neudělala a měla jsem s tím pak dost dlouho-přes dva roky obrovské problémy to naučit (vytrvalost dítěte se nejspíš jaksi prodlužuje), takže když fungoval fén, tak používej na usnutí šumy, místo ukolébavky-dítě se lépe uklidní-nebude to ale okamžitě, po zapnutí..pravidelně za ním choď a pohlaď jej-pokud jej Tvé příchody ještě více nerozruší...po 3. měsíci už se to odbourává a jen při velkém neklidu se knim vrať...udělej hnízdečko v postýlce, aby mu tam bylo pěkně těsno..
A nos, hlavně ve chvilkách, kdy to Tobě není na obtíž-když jdeš na vycházku, když neděláš na pohyb náročnou práci, pak vždy odlož-rychle "sezbírej drobečky" (to se třeba s dítětem dělá špoatně:-)) a počkej až bude neklidný a zase nos...mě to na začátku v souhrnu vycházelo skoro na 8 hodin denně, ale myslím, že to funguje! Ovšem nesmí se Ti to příčit, ani šumy, ani nošení-to je pak kontraindikace, musíš to dělat s přesvědčení, že děláš dobře-jedině pak to může fungovat!!!Ale nemusí, protože každé dítko a každá mamka mají individuální povahu...

Janina (Kryštof 1 rok)

•

Nosili jsme, houpali jsme, spinkali v jedné posteli

(2.9.2007 2:41:38)
Milá Majdo,

původně jsem tento názor psala k článku "vyspalé miminko....", ale i Tobě by se moje zkušenost mohla hodit. Takže jen lehce překopíruji.
Přeji hodně zdaru a trpělivosti. Janina

Jiřina Prekopová je dětská psycholožka českého původu, která působí v oddělení dětského vývoje ve Stuttgartu.Ročník narození 1922, tkaže žádná moderna. Její knihy vřele doporučuji - najdete v nich spoustu cenných myšlenek. Já její knihy přímo hltám.
V knize "Děti jsou hosté, kteří hledají cestu" v kapitole "Noci s dítětem" se píše:"A proto se děti v noci nechávaly křičet. Každé dítě umlkne, když nedostane žádnou odpověď na své volání o pomoc. U mnohých ale umlklo i hledání důvěry. Místo aby hledaly útěchu u rodičů, hledají ji v dudlíku. Protože ho nehoupala matka, houpalo se samo, kývalo hlavou a aspoň v náznaku si přibližovalo pocit teplého hnízda nebo se počuralo".

Jinde se zase píše "Ve vysoce vyvinuté technické společnosti se v první polovině dvacátého století radilo, že sterilita a dodržování určitých zásad je důležitější než tělesný pocit bezpečí. Doporučení, které dostaly naše matky a babičky: Když dítě pláče, tak ho určitě neberte do náruče, nebo ho rozmazlíte. Je lepší ho nechat křičet, aby se mu posílily hlasivky a plíce, aby později lépe mluvilo. Společná postel s matkou po porodu byla vyměněna za inkubátor, mateřské prsy za láhev a šátek za kočárek. Tento odklon od přirozeného způsobil růst závislostí na různých náhražkách, které měly odstranit strach z dotyku.
Neschopnost mít rád, navázat a udržet vztahy, kterou pozorujeme v dnešní době, má bezesporu kořeny zde."

Co je a co není vhodné pro Vaše děťátko si musí každá máma udělat sama. Já osobně jsem zásadně proti metodě "nechat vybrečet" i když efektivitu této metody nezpochybňuji.

Osobní zkušenost mám takovouto. Náš Kryštůfek se prvními měsíci doslova proprděl a proplakal. Byla jsem zoufalá a občas jsem z toho taky brečela. Je to první miminko, takže jsem na tohle nebyla připravená. Ale jak jsem si tak brečela, tak jsem Kryštůfka nepřestával kolebát v náruči na gymnastickém míči. Ten rytmický pohyb a teplo máminy náruče bylo to jediné, co ho dokázalo utišit.

Uznávám - bylo to někdy hodně náročné, někdy jsem byla hodně unavená a taky nevyspalá a rovnět energie někdy nebylo nazbyt, ale kdybych ve stejné situaci byla znova udělala bych to znova tak.

Jak jsme tak Kryštůfka kolébali na míči, tak se nenaučil usínat sám. Takjsme ho dál uspávali na míči. Spousta lidiček kolem mě kroutilo hlavou a varovalo mě, že si na sebe pleteme bič a že s Kryštůfkem budeme skákat na baloně ještě ve 2 letech. K tomu přidám ještě jeden "katastrofický" návyk. Od 3 měsíců jsem si Kryštůfka brala k sobě do postele (do 3 měsíců jsem se bála, abych ho nezalehla). Podle některých - další hrůza, další bič. Jak jsme na tom dnes? Kryštůfka nakojím, položím do postýlky, zazpíváme pár písniček, chvilku ještě zůstanu v jeho přítomnosti a nechám ho usnout. Kdysi se budil i 5x za noc, dnes 1x někdy 2x.

Samozřejmě, že jsem se k tomuto dopracovali postupně. Njedříve jsme uspávali na balóně, potom přišlo období, kdy Kryštůfek usínal u prsu, pak přišlo období, kdy se po kojení potřeboval ještě chvilku uplácat na manželské posteli (postýlka mu byla malá a plakal v ní), dnes si vystačí s postýlkou. Tahle metoda je samozřejmě oproti metodě "nechat vyplakat" běh na dlouhou trať, chce to trpělivost a láskyplné porozumění.
Je to zdlouhavé, někdy vysilující a trochu unavující, ale jak už jsem psala znovu bych to udělala stejně. A věřím, že tohle je to nejlepší, co jsem pro našeho chlapečka mohla udělat. Ale to asi každá máma, že?

majdaleenka +07+11

láska a důvěra

(2.9.2007 12:51:28)
Jěště, že jsem se odhodlala ten článek sepsat:o) všechny příspěvky jsou balzámem na duši:o) O té vztahové neschopnosti bych já osobně taky něco věděla;-) od roka jesle a tak podobně, jenže ono to za našich mladých let jinak nešlo, máma neměla na výběr. Ale protože já na výběr mám, tak jsem si vybrala, že budu doma a budu chlapečka nosit, aby věděl, že má mámu a že tahle máma je jen jeho a to pořád, za jakýchkoli okolností. No a teď půjdeme papat:o) JO a dneska máme další novinku: dala jsem malého do lehátka a povídali jsme si a on se konečně DLOUHO (asi 15 min) SMÁL a koukal a povídal mi:o) Za to mi to stojí, i kdybych po 4 lozila;-) papa, majdalenka s Adámkem.

Gabča+Anička 1 rok

•

Re: Nosili jsme, houpali jsme, spinkali v jedné posteli

(3.9.2007 11:01:38)
Ahoj Janino s Kryštůfkem,
mám roční Aničku a mou velkou podporou byla a je taky kamarádka Jana s Kryštofem (5 let). Taky zastávala názor chovat, mazlit, nosit a když jsem pod vlivem svého okolí byla na vážkách, zda skutečně nerozmazluji, tak mi vlila do žil tolik optimismu a ujistila mě, že to cítím správně, tak jako ty svým článkem.

Chci se tě zeptat, zda nemáš od Prekopové knížku "Když dítě nechce spát". Nemáme problémy s usínáním, ale tuhle knížku od ní nemůžu sehnat a její názory se mi fakt líbí.
Gábina + Anička

Re: Nosili jsme, houpali jsme, spinkali v jedné posteli

(3.9.2007 11:50:32)
Asi mě ukamenujete, ale ja si myslím, že je všecko třeba brát vyváženě.
Já sama jsem hodně nakloněna šátkování a nošení děťátka, už jsem to tu jednou psala.
Ale na druhou stranu ani nejsem pro přílišné rozmazlování (teď ale NEMLUVÍM o miminkách do půl roku, ale o starších dítkách, které zkouší co mamča vydrží).

Když jsem ztratila trpělivost s matyho nespinkáním v noci (byla jsem sama nevyspalá, naštvaná na něho, nedokázala jsem si s ním hrát, únavou jsem u každé hry usínala atd.) tak jsme se taky rozhodli pro "vyřvávací metodu".
Ovšem praktikovali jsme ji asi trochu jinak než ji tady popisujete. Prostě jsem mu nedala prso, ale byla u něho, hladila ho, uklidňovala pak na 3 minuty odešla, aby mohl sám usnout - nikdy nebrečel více než 3 minuty, vždycky pak hned usnul.

Do týdne spinkal celou noc. Podotýkám, že mě toto nepřišlo nijak drastické a můžu říct, že se zcela změnil můj přístup k němu přes den - není nadto mít odpočatou a usměvavou maminku!!
Nemyslím si, že by ho to do budoucna nějak poznamenalo.

Ono je dneska docela moderní mluvit o tom, jaké pocity v dítěti vyvolá nechání ho plakat ale trochu se zapomíná na to co v dítěti vyvolá pocit, že maminka mu splní každé přání vždy a kdykoli si o cokoli řekně.
Samozřejmě taky nesouhlasím s tím nechat mimčo plakat dlouhé hodiny nebo snad celou noc a o samotě.

Toť můj názor, věřím, že se mnou mnozí nebudete souhlasit, ale takhle to cítím já.

Femme, kluk a holka

•

šátek

(2.9.2007 9:49:53)
Doporučuji nějakou knihu od paní doktorky Prekopové (Malý tyran, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu). Má podle mého soudu velice střízlivý názor na nošením v šátku - žijeme v civilizaci, kde není potřeba děti tahat s sebou na pole, chránit je na svém těle před všudypřítomným nebezpečím. Nepoužíváme šátek z nutnosti, ale z důvodu, že to chce dítě - pak se může stát, že ho nošením rozmazlíme. V noci bych dítě nenosila ani za nic - když pláče, vezměte ho do postele, je to přirozené, že mají strach je jim dobře u vás v pelíšku.

Stáňa a dva kluci

Re: šátek

(2.9.2007 15:58:39)
No však ona je taky ročník 1922, takže přesně ta generace, která nošená nebyla!!! Já bych taky moc nehledala vzory u našich prabáb, ale spíše u přírodních národů apod. Viktoriánská doba nebyla vůbec nakloněná dětem, hodně se trestaly apod. Taky se v té době vymyslel kočárek. S nošením je to tak, že každé dítě je jiné a každé potřebuje různou intenzitu nošení. Mateřství je prostě náročné období a má to i své duchovní důvody. Mně osobně se nelíbí, jak to dneska dost mamin bere, že je potřeba si užívat za každou cenu. Pak vznikají takové nesmysly jako různé vyřvávací metody např. pana Karpa či Estivella. Mmch nezdá se vám zvláštní, že tolik žen poslouchá teorie mužů, kteří nemají mateřský instinkt a nikdy nerodili?:-)
Jasně, že k mateřství patří radost, já osobně jsem s dětmi fakt šťastná, ale je to zároveň i o obětavosti, třeba o tom nočním kojení, vstávání, nošení.

Moni a Viki 09/06 a Tobi 06/10

šatek, prdíky a vše kolem toho

(2.9.2007 11:09:23)
Ahojda Majdo,
asi samozřejmě není recept, jak zvládnout brečící mimi. Já ti jen napíši své zkušenosti s Viki. Když jsem se vrátily z porodnice,tak Viky začaly trápit prdíky. A když říkám trápit, tak tím myslím opravdu hodně moc. Začínala plakat každý den kolem šesté večerní a končila po půlnoci, někdy to natáhla do dvou hodin ranních. Taky jsme samozřejmě všechno vyzkoušeli a taky vlastně nic nefungovalo. Jediná věc, která zabírala - byl šátek. Fakt je, že aby Viki přestala plakat, tak se šátek musel pohybovat. Takže jsme se střídali s manželem a každý večer do nekonečna obcházeli náš byt - to vše proto, aby Viki nebrečela. Viki byla v šátku spokojená, ale nespinkala. Po půlnoci usínala a my ji již "tuhou" přenesli do postýlky. Myslela jsem, že to nikdy neskončí! Byli jsme oba totalně vyčerpaní, ale co bychom pro to naše zlato neudělali, že? Upínali jsme se ke dni, kdy Viki budou tři měsíce a doufali, že to snad přestane. A opravdu - týden před třetím měsícem prdíky přestaly. Byla to velká sláva a my doufali, že teď už bude vše ok. Nutno říct, že jsme Viki vybrečet nenechali nikdy. Byla přeci jen příliš malinkatá, abychom jí nechali s jejím trápením být samotnou. Po tom, co přestaly prdíky, začal u nás jiný problém. Viki se stala totálním mamanem a furt jen chtěla být v mé náruči, která se samožřejmě musela pohybovat (zřejmě náslédek nošení v sátku :-)). Takže sednout si s ní někde na návštěve bylo nemožné:-(. Takhle to šlo asi do sedmého měsíce a ja si říkala, že třeba až začne lézt, sedět, chodit, ... tak se to vše zlepší. Ani v sedmém měsíci Viki nebyla schopna usnout sama v postýlce a uspavání nám zabralo tak hodinu a půl až dvě. To už jsem ale řekla dost - s tím už se musí něco udělat. Viki už byla v tu dobu dost velká na to, aby snesla trochu toho pláče. Nasadili jsme metodu konrolovaného pláče a světe div se - za tři dny byla schopná usnout sama v postýlce. Byla to neuvěřitelná úleva. Umýt, nakojit, v půl osmé ji položit do postýlky, odejít a nechat ji tam v klidu samu usnout. Přes den přeci jen ještě chtěla hodně k mamince, i když i to se trochu zlepšilo. Veliky obrat nastal v devatém měsíci, kdy si sama sedla. Najednou jsem si mohla do kuchyně jít uvařit kafe nebo dojít si na záchod aniž by se spustil šílený řev. Teď je Viki jedenáct měsíců a je to nejúžasnější holčička na světě. Furt a na každého se jen usmívá, nevadí jí být v jakékoli náruči a jít s kýmkoli ven. Je to teď naprostá pohoda a já si říkám, že mi prostě jen vrací to, že když jí bylo ouvej a mámu potřebovala, tak jsem tam pro ni vždy byla.
Ať už to uděláš jakkoli Majdo,, veř, že opravdu bude líp. Držím ti pěsti ať máš pevné nervy a pořádné svaly:-)

Irča,3 malé děti

•

Hlavně v pohodě a s nadhledem

(2.9.2007 11:52:36)
Ahoj, zaujal mne tvuj článek. Nemám žádný zaručený recept co kdy přesně jak. Vycházím z toho, co cítím.U prvního dítěte jsem hodně četla příručky, ale pak jsem usoudila, že každé mimi je jiné a má jiné potřeby. Teda některé. V 6 týdnech mají všechny mimča potřeby stejné. (Vždycky mě rozčilovali ty zaručené rady babiček a prababiček o tom, že si řvoucí miminko trénuje hlasivky, moc se nemá chovat, apod. Oni jsou totiž generace narušená komunistickou výchovou. Skoro nekojily, byly nuceny se hnát se do práce, tak s dětmi zacházely jinak. )Kromě těch biologických jako je přebalit, nakrmit, být v teple mají také velkou potřebu lásky, mazlení, dotyku. 9 měsíců byl s tebou v těsném kontaktu, svou chůzí jsi ho houpala několik hodin denně, apod. V 6 týdnech je to stále podobné. Nošení potřebuje a v šátku je to příjemné a pohodlné. Potřebuje tě cítít, slyšet, mazlit a tou chůzí v šátku se také lépe zbavuje prdíků. Níkdy jsem neměřila, kolik hodin mám děti v šátku. Vypozorovala jsem zkrátka, kdy co asi chtějí. Pravda je, že ze začátku jsem mimčo nosila v šátku mnoho hodin. V šátku nebo na ruce. Děti se mě "nabažily" a vše probíhalo hladčeji. Když jsem se ohlídla k přírodním národům, dověděla jsem se, že jejich děti v šátku nošené jsou paradoxně později samostatnější, odvážnější, citově vyrovnanější než ty naše kočárkové, samostatně v postýlkách a pokojíčcích odložené děti. Musím toto potvrdit z vlastní zkušenosti. Nejmladší dceři je rok, od doby, kdy sedí jí nenosím v šátku ale v krosničce na zádech i doma, kdykoliv má potřebu. Dnes už je to asi 1,5 hod. denně. Je velmi samostatná, celkově sečteno až několik hodin denně si hrajě sama, nebojí se, je klidná. Ani jedno z dětí nemá potíže při kontaktu s lidmi a navazování nových vztahů, atd. Zkrátka potřebuje mít každé dítě naplněnou denodenně svou "citovou nádržku". Když jí má doplněnou, k čemuž nošení v šátku velmi přispívá, je v pohodě. I já jsem četla kolik hodin dítě má být v šátku, ale neřídím se tím striktně. Když je úvaz správně, je to věřím v pohodě. Ale je to jen můj názor. Moje zkušenost, kterou píšu jen pro inspiraci. Tak moc držím palce, ať je vše v pořádku a ty i tvoje miminko spokojené.
Irča

majdaleenka +07+11

Re: Hlavně v pohodě a s nadhledem

(2.9.2007 23:55:52)
Irčo, poznámky o trénování plic a hlasivek mě dost vytáčejí, Adámek se často probere i venku v kočárku (když si dovolím déle nedrncat, třeba v obchodě ve frontě) a pak tohle poslouchám, asi budu mít brzo pověst nevraživé matky;-) a jinak ho klidně venku vytahuju z kočárku, buď jen pochovám, nebo rovnou dávám do šátku, a pak si drandím s prázdným povozem, nebo do něj dám nákup, bez šátku nevyjíždíme.

Lada, dvě holky, 4 roky a 7 měsíců

•

Nebudit

(2.9.2007 21:32:32)
Naši prvorozenou jsem taky poctivě budila, protože pan doktor říkal, že musím. Však se mi to taky krásně vymstilo. Zuzanka se později budila sama a já jsem ji kojila vždy, když se probudila. Noční kojení nám zůstalo hodně dlouho. Teda, ne že by mi to vadilo, ale občas jsem měla potřebu se pořádně vyspat. Moje ponaučení je takové, že doktory poslouchám jen v zásadních věcech. Druhorozenou jsem nebudila, přes den sice spí mizerně, ale v noci je to pohoda. A k tomu, jestli nosit nebo nenosit? Jestli jste sama, tak asi nenosit ale nechat ležet na podložce na zemi a být miminku nablízku, hodně mlubit a zpívat aby si zvyklo na to, že mamka sice na chvíli někam zmizí a pak zase přijde. Mě s nošením pomáhají manžel, tchýně, moji rodiče a pak se občas stane, že nikdo z nich momentálně není poblíž. To je pak horor. Ale ono to tak rychle uteče a malé se bude batolit a nosit už nebude tolik třeba, takže nezbývá, než vydržet. Zdravím

Re: Nebudit

(3.9.2007 11:21:36)
Souhlas!!!
Budili jsme mazimalne v porodnici, kdyz nas hlidali kvuli vaze. Ale protoze malje vzdycky pil rad a hodne, nemeli jsme potrebu ho budit, aby nahodou nezhubl. Dostal napit, kdyz sam chtel - no a od tri mesicu spal v noci "durch". Od pulroku jsme museli kvuli memu zdravi prestat kojit, takze presel behem mesice kompletne na UM a prikrmy a ani nepostrehl zmenu (to me to mrzelo vic). ted uz je mu pres rok a je to kluk jak buk, v noci spi 10-11 hodin v kuse, pres den celkove cca 2-3 hodinky a je spokojene decko.
Drzim palce. Nebojte se dat diteti prostor, at si urci rytmus samo.

Tereza L., syn 1 rok

•

Nosit, kojit, hladit...

(2.9.2007 23:45:51)
Zcela rozhodně a zásadně platí NENECHÁVAT dítě plakat samo v postýlce. K ničemu to nevede, miminko je vyčerpané, mokré, uplakané, zpocené, nešťastné a celou dobu vás maminky volá, prosí...po miminku chcete, aby bylo potichu, čekalo až si na něj najdete čas...? Můj syn měl taky prdíky, nespal, už vůbec ne sám, plakal - no a tak jsme ho první dva měsíce nosili, pak jsem chodila spát s miminkem už v podvečer do velké postele, no a pomalu jsme si odvykali a trvalo nám to rok, no a co. Mám doma hodné, šikovné, sebevědomé dítě, které je samozřejmě potřeba usměrňovat, ale ne ho při tom trápit. Mým zásadním heslem bylo a stále je, že jsem si přece nepořizovala dítě proto, abych od něho měla pokoj...

majdaleenka +07+11
	Re: Nosit, kojit, hladit... (2.9.2007 23:59:08) přesně tak:o) Odpovědět

Misa a jednorocni Filip

•

Re: Nosit, kojit, hladit...

(3.9.2007 10:51:35)
Navazuji na predchozi prispevky - chlapecka co nejvic nos a kolibej, ted to potrebuje a za chvili bude lip, brzy se osamostatni. Nas kluk pres noc celkem spinkal, ale pres den hodne plakal a neusnul jinak nez u me v satku. Z vlastni zkusenosti si myslim, ze kdyz miminko opravdu trapi brisko, nepomuzou zadne leky, fenykl ani masaze (zkousela jsem vsechno), Filipek se uklidnil jen v satku a houpani v bocich. Vsechno se zmenilo, kdyz mu byly tri mesice a zacal se vic hybat. Prestalo ho trapit brisko a pres den jsem ho uhoupala na ruce a dala do postylky. Prislo mi, ze az tak po pul roce to na nas Filipek zacal "zkouset" a sem tam se vztekat. Az pak jsem ho obcas nechala chvilku brecet. Ted jsme oslavili prvni narozky a uz je to parada. Drzim palce:-)

topolka

Nosit jak to jde.

(3.9.2007 12:17:56)
Mám ročniho chlapečka a můj názor je nosit, chovat, hladit jak to jde, jak nám to povinosti a únava dovolí. To všechno jsem dělala a teď sklízím ovoce v podobě spokojeného, vysmáteho, velmi aktivního dětátka. Spali jsme málo, kojili 15xdeně, (kojím stále, ale už jen v noci), vím přesně o čem píšete, mám to stále v živé paměti. Uspávala jsem malého, měl to rád, jinak plakat, teď položím malého do postylky, pusinku, pohlazení, a odcházím, po 15 minutách v klidu usína beze mě, takhle to máme od 9 měsíce a je to velká uleva. Reči o tom, že ho rozmazlíte,nesmysl, opak je pravdou. Asi 3x jsem pro unávu a celkovou vyčerpanost (dala jsem si vanu) nechala malého plakat, taky nemám pomocníka. Odpočinula jsem si a zase jsme v pohodě jeli dál. Takže. žádné vyčitky, chovat, nosit, uspávat a odpočívat když už to jinak nejde. Vřele doporučuji a mnoho radosti s dědátkem přeji. Ps. od 4 měsíce spal se mnou v posteli a sosal jak chtěl. Spokojeně jsme spali oba, teď už to tak často nepotřebuje. Sláva!!! a noci se budíme jen jednou.

Katoun

Kompromis

(4.9.2007 14:16:30)
S prvním synem jsme problémy neměli, pěkně spal v kočárku, v noci v postýlce, během dne jsem ho měla v postýlce, občas v autosedačce, když jsem potřebovala něco rychle udělat a současně na něj vidět. To se mi osvědčilo třeba v koupelně nebo při úklidu domu. Pořídila jsem si sice klokanku na bříško, ale byl v ní jen několikrát při rychlém nákupu, kdy jsem měla nedaleko zaparkované auto a nehodilo se mi s sebou brát kočárek.
S mladším synem to bylo jiné. Během dne moc nenaspal a když, tak spíš v kočárku. V noci spal pěkně v postýlce. K večeru měl ale období, kdy chtěl spát, současně měl ale taky hlad. Vyzkoušela jsem mnoho postupů, nakonec se mi osvědčilo ho okoupat, unosit v BABYVAKU. Tam si zdříml tak půl hodinky, osvěžil se, napil mlíčka a konečně usnul na několik hodin na noc. Když jsem potřebovala, dala jsem si ho k sobě do BABYVAKU. Je hodně zastánců šátků a těchto vaků, mimi vás cítí, je klidné, ale nosit ho takto celý den, přišla bych o záda. Pro mě bylo lepším řešením si pořídit od kamarádky starší kočárek po jejích dětech a ten jsem měla pro domácí potřeby - po kuchyni, jídelně, obývacím pokoji. Moje záda netrpěly, mimi bylo spokojené, vidělo na mě, vozila jsem si kočárek všude s sebou. Taky jsem se mohla neomezeně věnovat staršímu synovi. Věkový rozdíl mezi dětmi jsem měla rovné na dva roky a starší na mladšího hodně žárlil. Tak neměl důvod, protože jsem mladšího neměla pořád na sobě.

Ilona, dcera 2,5roku

•

kontakt

(5.9.2007 9:05:03)
Ahoj Majdo,
určitě sama brzy zjistíš, co vám vyhovuje a co ne. Já jsem si pořídila proutěný koš na kolečkách a malou jsem přes den měla v něm, takže když jsem chtěla žehlit, vařit, nebo cokoliv doma(včetně opalovaní na balkoně), malou jsem si přivezla k sobě, takže jsem na ni mohla pořád dělat ťu-ťu, ňu-ňu, povídala jsem ji co dělám a proč a ona byla v pohodě...Ale musím podotknout, že jsem měla opravdu hodné dítě...
Měj se Ilona

majdaleenka +07+11
	Re: kontakt (6.9.2007 0:09:46) Ahoj Ilono, to je právě náš problém: nunání z "povzdálí" u nás nefunguje, my potřebujeme kontakt a k tomu třeba zpívání (Voda voděnka už mi zní v uších jako kulisa pořád, ale když ji má tak rád na usnutí...) Třeba mu něco povídat do postýůlky jde chvilku, ale pak....jauvejjauvej Odpovědět

Vlaďka+Daniel 3/05

plny zuby mamy?

(5.9.2007 17:58:36)
Ja treba doufam, ze tahle situace taky casem prijde a bude to driv nez v puberte:) Danysek se nosil v satku, protoze me kocarek nebavil. Doma se nosil v naruci a to docela porad. V deseti mesicich se rozhodl, ze uz umi chodit a v satku uz nebude, ale plny zuby me nema porad a v posteli s nami spi doted:) Kojit jsem prestala pred tydnem, v jeho dvou a pul letech, tak jsem i rada, ze spi u nas, aspon se jeste obcas prijde pomazlit. Je pravda, ze nikdy nebyl mazlive dite, mozna prave tim, ze nosenim mel kontaktu s nami dost. Ale taky jsem to resila, kdyz byl maly a casem jsem na to rezignovala. Pokud je vam s miminkem v satku dobre, noste ho, az vas to zacne unavovat, prestante. Dite si na obe varianty rychle zvykne, hlavne kdyz bude mit spokojenou mamu. Jen se pri kazde zmene pripravte na tyden citoveho vydirani. Vetsinou neprijde, ale je lepsi se predem obrnit.

Lizzie
	Šátky... (5.9.2007 18:05:38) ..jsou super, ale z okolí mám pocit, že i kočárek má stále své čestné místo. Většina matek to kombinuje. Odpovědět

Lizzie
	Re: Šátky... (5.9.2007 18:05:59) Tedy, co znám, ale možná jsou holt nemoderní a mimo:-) Odpovědět

majdaleenka +07+11
	Re: Šátky... (6.9.2007 0:05:42) já kombinuju, na procházky chodíme s kočárem a do tašky pro jistotu beru šátek, kdyby to opravdu nešlo, jen pak lidi divně koukaj do prázdnýho kočárku a diví se, proč mám ty "veliký prsa" ovázaný;-) Odpovědět

Lizzie
	Re: Šátky... (6.9.2007 0:18:01) Jojo, on ten kočárek je praktický minimálně tehdy, když vyjede s vnoučkem na procházku např. babička a tak. Šátek je fajn, ale mám pocit, že ne každý může dítě neustále nosit. Odpovědět

Ireene

•

Nebuď ho!

(6.9.2007 13:15:41)
Ty v noci budíš dítě na jídlo?! To je přece nesmysl! Spi, když můžeš. Jestli má hlad, tak se vzbudí sám a řekne si! Když se nevzbudí, tak nic nepotřebuje a chce spát.
Myslím si, že není špatně mít dítě v posteli a že není špatně mít dítě celý den v šátku. Pokud to zvládne maminka a její záda.

Hodně zdaru a nezapoměn myslet na sebe.

Ireene

•

vydrž, měla jsem to stejně

(10.9.2007 9:02:51)
Ahojda Majdo,

mám 4,5 měsíčního klučinu. Teď je už fan - jakmile začal víc vnímat (2. měsíc) začal být samostatnější a tím jak se snaží obějiv celý svět tak mám víc a víc času na jiné záležitosti.
Na začátku to bylo opravdu náročné. Přes den plakal a nemohl usnout a večer když usnul u kojení nebo v náruči, tak sotva jsem se nahla nad postýlku, tak byl vzhůru. Nakonec to dopadlo tak, že jsem chodívala spát s ním. V mojí posteli se mu dařilo nejlíp. Jeho postýlku jsem měla hned u postele a po nočním krmení jsem ho do ní už mohla dát. A časem tam spal už od začátku s tím, že já byla vedle něj v mé posteli. Nemohla jsem ho nechat ve své posteli, protože jsem se potom vůbec nevyspala. Časem už i usínal sám a nyní to vypadá, že ho v noci budím já, když se otáčím. Takže jsme ho víkendu nechali spát samotného a to se probudil na jídlo jen 2x:o)))
Moc nám na prdíky pomohly kapky SAB - dávala jsem mu je jen při potížích. A hlavně nám pomohlo, že jsem začala každý den pít fenyklový čaj. Potom jsem taky koupila takový křesílko pro mimísky s hrazdičkou co hraje. Nejdřív se mu hrazdička nelíbila, protože neviděl na mě, ale teď má hrací hrazdičku moc rád. Příšlo mi, že právě v tom křesílku začal být aspoň trošku samostatný a já začala normálně fungovat.
Přeji Ti hodně sil a určitě věř tomu, že bude líp...
Mišena

Táňa

•

hmmm

(10.9.2007 22:08:12)
Měli jsme to před šesti lety podobné, syn stále vyžadoval pozornost. Šátek jsme tehdy ještě neměli, ale přesto jsme ho často chovali na rukou. Na poznámky, NEROZMAZLETE SI HO, jsme nereagovali. navíc nebyl ani spací, noc v kuse prospal až několik měsíců po druhých narozeninách. Doteď toho nošení nelitujeme. Má s námi a obzvlášť s tatínkem (ten zvládal nosit déle) velmi úzký vztah, je hodně samostatný atd. a myslím, že je to určitě tím, že jsme syna nenechávaly zbytečně dlouho brečet a hlavně ne o samotě. Ale každé dítě je originál...Tak jen tolik pro srovnání. U dcery, která už teď (2 měsíce)je o poznání klidnější, se chování také nevyhýbáme.

Kamila a Alex - 3 měsíce

•

NEZOUFEJ A VYDRŽ

(18.9.2007 11:56:49)
Můj drobeček má už 3 měsíce a začátky byli taky hodně těžký...plakal do 2 ráno a od 5 znova.Tatínek mi taky nemohl pomoct,převážně pracuje na nočních směnách.Nespala jsem několik týdnů a pomohl mi právě šátek.Ája usnul jako dudek po pár minutách chození po bytě.Dnes už ho používáme jen vyjímečně,raději si sám hraje v postýlce.Dokonce stíhám i tu sprchu nebo úklid :-) a to i přesto,že spí přes den jen 2-3 hodiny.Podle mého názoru je šátek nebo klokanka skvělá věc.Nejen že pomáhá proti prdíkům,ale mimčo se přitiskne k mamince a cítí,jak ho má ráda.Takže nezoufej a ještě chvíli ten šílenej kolotoč vydrž,bude líp :-)

netopýr
•	Re: NEZOUFEJ A VYDRŽ (18.9.2007 23:57:58) souhlasím, vydrž. Odpovědět

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice
Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.