| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Malé děti šlapou po klíně, velké po srdci...

 Celkem 100 názorů.
 Nanyna, dcera 9let 


Smekám 

(20.8.2007 7:53:31)
před Vaší celou rodinou a věřím, že už jste si to "zlé" vybrali a bude už dobře. To Vám přeji z celého srdce...
 Martina, 2 kluci 


Re: Smekám 

(20.8.2007 9:50:13)
Vždycky když koukám na naše kluky, přemýšlím, jak by se chovali, kdyby prošli děts. domovem, zejména ten starší, problémový, bere mě hrůza při téhle představě. Jak se jeho agresivita a zároveň přecitlivělost umocňuje, zvětšuje a vymyká z rukou.
Maceško, mám tvou knihu, děkuji za ni :-)
 Jordana 


Re: Smekám 

(20.8.2007 13:26:34)
Článek je fakt krásně napsaný-díky moc.Přeju mnoho trpělivosti a ať to zvládnete co nejlíp!
Martino vás chci poprosit,jak se knížka od Macešky jmenuje,dá se sehnat někde v krámku?Díky
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Smekám 

(20.8.2007 13:38:05)
D. Zezulová: Domov je místo, odkud tě nevyhodí, já jsem ji koupila na www.pestouni.cz.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Smekám 

(20.8.2007 13:40:25)
A tady je to přímo na stránkách vydavatelství.
 Jordana 


Re: Smekám 

(3.9.2007 17:42:43)
Díky moc,neměla jsem čas se dřív podívat.
 MartinaNov 
  • 

Re: Smekám 

(20.8.2007 13:37:31)
tu knihu nemůžu nikde sehnat, poradí někdo?
 Martina, 2 kluci 


Re: Smekám 

(20.8.2007 17:58:23)
Než jsem dojela s prudičema domů, už ti poradili :-)
Ta kniha je moc dobrá!
 Lizzie 


Re: Smekám 

(20.8.2007 18:00:03)
Fakt? Tak to jí musím sehnat..adopce, pěstounství, no prostě tato oblast mě stále v jistém smyslu zajímá, no a maceška je pro mě v tomto směru jako osoba jednou ,,z nejpovolanějších.."..Skvělá máma.
 Irena 
  • 

Re: Smekám 

(21.8.2007 16:12:11)
Prestoze Vas taky obdivuji (cetla jsem jine clanky) dovolim si kriticky nazor. Ne jako matka, ale jako dcera, i kdyz uz dospela. Udevomujete si, kde jsou, nebo kde by mohly byt vase chyby ? Prece neni mozne obvinit "milence", nakonec je to taky jen kluk. V puberte jsem taky obcas rodicum lhala, nechapala jsem to jako lez, spis jsem skryvala nektere fakty a to vetsinou proto, ze rodice byli tak mimo, ze mi bylo az trapny s nimi mluvit o svych problemech. Nekonecne rady o antikoncepci. Kdyz jsem jako dospela chtela otehotnet, tak jsem si uvedomila, ze nevim ani co to jsou plodne a neplodne dny. U nas se nikdy nemluvilo o tom, jak otehotnet, jen o tom jak neotehotnet. Tim zpusobem tehotensvi bylo automaticky spojovano s nestestim, neuspechem, ta krasna strana jakoby neexistovala. Anebo to vyptavani jestli nekoho mam, kdyz muj problem byl prave ten, ze jsem nikoho nemela.
Dalsi typicka chyba (nerikam, ze to je vas pripad, jen tak vseobecne premyslim) "uc se, uc se, vem si knihu a uc se" aniz by byli schopni vysvetlit proc by se clovek mel ucit, maximalne "uc se abys nemusel makat jako ja" !!
Kdyz to shrnu, rodice si prilis casto mysli, ze znaji problemy svych deti a hned maji pro ne reseni. K tomu pripojme i to, ze deti casto neumi svoje problemy ani vyjadrit ani resit, no a mame komplexni situaci :)
 Lizzie 


Re: Smekám 

(21.8.2007 17:32:06)
Jo, Irčo, v leččems máš pravdu:-)
Já: když jsem zrovna nikoho neměla a ptali se zda někoho mám, sveřepě jsem mlčela. Nejen rodiče, ale i příbuzenstvo - ono to bylo dobře, aspoň jsem se nestala předmětem stupidních drbů.
Otěhotnění: No v 16 je to fakt průšvih..a abych pravdu řekla, s mamkou (přes veškerý dobrý vztah) jsem se fakt nehodlala bavit o tom, jak neotěhotnět, a pochybuji, že mi kdy poradí, jak otěhotnět..neboť jsem ehm, neplánovaná a tuším, že ani s mladší nebyly problémy..
Ale ta škola, tam mi na střední nemuseli říkat už vůbec nic: O prázdninách jsem si vždycky pořádně mákla a přišla na to, že radši budu dalších pár let studovat než jít makat...:-))Doporučuji všem rodičům z pohledu dcery:-))...takové mytí nádobí dělá s nezdárnou dcerkou divy, nejen se mnou..mnoha dětmi prověřená praxe, kam se na to hrabou dlouhé hovory typu ,,uč se, uč se, uč se..":-)))))))))))
 Lizzie 


Re: Smekám 

(21.8.2007 17:40:49)
Ale budiž k užitku, že z podobných akcí jsem si vždycky odvezla kupu nových známých a ty nejlepší zážitky:-)) Ono stejné ,,postižení" stmeluje.
 maceška 


Re: Smekám 

(21.8.2007 18:28:45)
Ireno, ano, děláme chyby, a uvědomujeme si to. Přesto bych si dovolila trochu je posunout do jiné roviny než píšeš ty.
Ten "kluk" je o hodně starší, nezaměstnaný člověk s mnoha rysy psychopatické osobnosti. Přesto jsem nechtěla, aby to vyznělo, že ho obviňuji - kdyby to nebyl on, byl by to jiný podobného založení. Jsem přesvědčená, že tento vztah byl pro H. svým způsobem nevyhnutelný. Mám k tomu několik důvodů, které tu nechci veřejně rozebírat.
Co se týká těch ostatních věcí, o kterých píšeš, jsou určitě důležité, a takt a citlivý přístup je v těchto otázkách nesporně nutný. Víš, to dítě, o kterém píšu, má za sebou tolik zážitků, že se těžko dá srovnávat s ostatními dospívajícími děvčaty. V tom článku není popsán každý rozhovor, který jsme měli, není tam spousta podrobností, a není psán jako návod k řešení.
A co se týká těch mnoha obdivných slov v reakcích - díky za ně :-), ale berte to tak, že tohle prožívá spousta pěstounů, a já se od nich liším jenom tím, že jsem to "hodila na papír".
 Lizzie 


Re: Smekám 

(21.8.2007 18:32:58)
maceško, mohla bych se jen zeptat, kolik dětí máš v pěstounské péči a kolik ,,vlastních" (blbé slovo, ale nevím, jak to jinak specifikovat). Jinak právě to, žes to ,,hodila na papír" je skvělé, právě tvé články nám přibližují ,,pěstounský svět", podle mě až příliš opomíjený..
 Jiří 
  • 

Re: Smekám 

(16.3.2013 10:42:54)
Pro mě opravdu dojemné.
Je mě 62 let a mám 12ti letou.

Nejsem dobrý ve psaní ale prožívám něco hodně podobného a jaksi nejsem nad věcí to řešit.Zatím ještě neutíká ale doufam že ani neuteče.Odemně dostane vše co si přeje a dělám asi chybu.Také se ke mě chová podobně má přeci svůj rozum a svá práva tak se nemám starat.Moje žena to nese s nadhledem ale mě se to nějak nedaří a často se mě zatmí před očima a řeknu něco nehezkého čehoš v zápětí lituji a omlouvám se jí ale ona řekne že jí to je jedno a že jí to nezajímá.
nebudu se dále rozepisovat ale před váma smekám a držím vám palce a přeji už jen to hezké a příjemné.
 majdaleenka +07+11 


"to je nářez" 

(20.8.2007 8:24:44)
Maceško, jste úžasní, všichni! Doufám, že pokud jednou budu v podobné situaci, dokážu ji zvládnout stejně a taky už asi chápu, co proživala moje maminka, když jsem se, pravda v 18, odstěhovala k podobnému "týpkovi", jenže to už jí nepovím... Jen by mě zajímalo, jak jsou na tom mladší děti dnes? Přešlo to, když se Hela vrátila? Držím palce, ať nejdou sestřinou cestou;-)
 Běta, Nela 5 let 
  • 

Co zaseješ to sklidíš! 

(20.8.2007 8:49:12)
Vážená Maceško,
velice Vás obdivuji, protože tak trochu rozumím tomu čím procházíte.
Taky máme v NRP holčičku, jsme teprve na začátku té dlouhé cesty.
Ale už teď malá dokáže nebo lépe řečeno, zatím ještě posuzuje lidi podle toho
čím jsou jí užitěční a kdo je na ní hodnější. V mžiku dokáže vzít neznámou paní za ruku a klidně s ní odejít, protože se na ní krásně usmívá a zrovna by takovuhle hodnou holčičku taky doma potřebovala.
Nic naplat 4 roky žila bez osoby na kterou by se mohla spolehnout, ke které by mohla patřit, je to neodpustitelná křivda, která se těmto tvorečkům v pšíše hluboko do duše. Věřím tomu, že se ještě dá hodně napravit, ale 4 roky prázdna někde hluboko čekají a číhají na svojí příležitost, a pak se jí chytí a nepustí.
Věřím, ale že i to co budeme zasévat nyní my, se také jednou zúročí a až nadejde chvíle, kdy se prázdnota připlíží, bude moci nad ní Nelinka zvítězit, stejně tak jako vaše Hela.
Přeji nám všem, aby se naše děti uměly vždycky zase najít.
S pozdravem Běta
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Díky, Maceško 

(20.8.2007 9:14:14)
...vléváš mi naději do srdce. My se v tom ještě plácáme - již 5. rok, takže doufám, že moje dcera jednou pochopí....
Simča
 Katoun 


Re: Puberta 

(22.8.2007 14:19:29)
Máš úžasnou trpělivost, já sama mám teprve 2 malé děti, ale jsme 4 sourozenci, 3 holky a po hodně letech brácha. Zrovna mu je čerstvých 14 a mlátí s ním puberta. Už za nás se ve škole říkalo, jací jsme hrozní, zrajeme pro kriminál, ... když teď potkám někoho z bývalých vyučujících, slyším samou chválu, jací jsme byli oproti dnešnímu osazenstvu lavic hodní a milí. Nedivím se tomu obratu, tu velikou změnu v chování dětí a pubertální mládeže vidím na svém bratrovi. Rodiče si s námi zažili hodně, ale dnes také říkají, že my tři holky jsme byly nic ve srovnání s bráchou.
Jak překonat pubertu svých dětí, snad s velkou trpělivostí, citem a taktem, tolerancí postupovat kupředu, neustále vysvětlovat i po tom, co vás dítko pošle do pr... a hlavně nepřestávat dávat najevo lásku. Nezávidím ti, přeji ti, aby puberta dalších tvých dětí proběhla poněkud klidněji.
 Lucie 
  • 

nemáš to jednoduché 

(20.8.2007 9:48:54)
Maceško, sleduji Tvé příběhy už dlouho a musím říct, že na jednu stranu jsi pro mě velkým vzorem, ale na druhou stranu Tě musím moc a moc obdivovat! Máš to strašně těžké. Člověk by si až řekl, zda to máš za potřebí. Znám spoustu lidí, kteří nejsou schopni vychovávat vlastní děti a mají s nimi problémy. A Ty... Opravdu smekám a přeji si, aby bylo na světě víc a víc tolik úžasných lidí jako Ty. Přeji moc štěstí!
 Lucie 
  • 

nemáš to jednoduché 

(20.8.2007 9:49:01)
Maceško, sleduji Tvé příběhy už dlouho a musím říct, že na jednu stranu jsi pro mě velkým vzorem, ale na druhou stranu Tě musím moc a moc obdivovat! Máš to strašně těžké. Člověk by si až řekl, zda to máš za potřebí. Znám spoustu lidí, kteří nejsou schopni vychovávat vlastní děti a mají s nimi problémy. A Ty... Opravdu smekám a přeji si, aby bylo na světě víc a víc tolik úžasných lidí jako Ty. Přeji moc štěstí!
 Lucie 
  • 

nemáš to jednoduché 

(20.8.2007 9:49:13)
Maceško, sleduji Tvé příběhy už dlouho a musím říct, že na jednu stranu jsi pro mě velkým vzorem, ale na druhou stranu Tě musím moc a moc obdivovat! Máš to strašně těžké. Člověk by si až řekl, zda to máš za potřebí. Znám spoustu lidí, kteří nejsou schopni vychovávat vlastní děti a mají s nimi problémy. A Ty... Opravdu smekám a přeji si, aby bylo na světě víc a víc tolik úžasných lidí jako Ty. Přeji moc štěstí!
 maceška 


Re: nemáš to jednoduché 

(21.8.2007 17:58:50)
Nemáme to jednoduché? ale mohlo by to být i mnohem složitější, ne? :-)
Lucie, na tvou otázku, zda to máme zapotřebí - ano, máme. Kdo jiný by měl našim dětem ukázat, že mají svoji hodnotu, svoje právo na chyby a tápání, že se neprovinily tím, že se vůbec narodily? My je přijali do svého srdce, do své rodiny, a teď tedy tohle všechno máme zapotřebí...protože oni to potřebují k tomu, aby mohly dospět. Těžko si kdokoliv z nás umíme představit, jak se cítí tyto děti, čím vším musí procházet, jaké vnitřní zmatky zažívají. A pro nás není řešení té dané konkrétní situace nijak přehledné, my v tu chvíli nevidíme dopředu, abychom se mohli správně rozhodnout, jak se zachovat... a přesto nemůžeme jen tak hodit flintu do žita.
Kromě toho každý zážitek nám všem přináší něco nového, něco důležitého.
Jak přijaly ostatní děti svoji sestru, nad tím jsem přemýšlela včera celý večer. My všichni jsme ji přijali zpět bez výčitěk a s jistým ulehčením - ale ona je jiná, my jsme jiní a náš vztah je jiný. Prostě vymazat to všechno nelze (a myslím si, že je to dobře).
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: nemáš to jednoduché 

(21.8.2007 19:03:10)
asi opravdu nelze věci "vymazat"... člověk může toho druhého milovat, a to bezpodmínečně, ale důvěra se nevrátí sama, ta se holt musí postupně získat zpátky. Maceško, přeju ti hodně Boží moudrosti při všech těch nepředvídatelných situacích, které se svými dětmi ještě zažiješ.
 Marcikrtek 


Slzy v očích 

(20.8.2007 10:28:18)
Čekám své první dítě. Vždycky mě děsily a stále děsí představy, jak budeme prožívat pubertu svých dětí. Doba je taková, že si děti neváží ničeho, neznjí cenu peněz ani nemají smysl pro povinnost. Možná Vám přijde trochu hloupé, že takhle mluvím a přitom nosím mrně pod srdcem. Snařím se připravit na ty horší věci, abych je pak lépe zvládla. Vidím to reálně, nic si nemaluju, samozřejmě se také těším na ty hezké okamžiky štěstí plné úsměvů.
Při přečtení Vašeho článku se mi hrnuly slzy do očí. Rodič musí mít s dětmi takovou trpělivost a je pravda, že oni sami se musejí spálit, aby uznali že mají rodiče pravdu. Bojím se toho, moc.
Přeji Vám více pohody a mladším dětem poučení z příběhu jejich sestry.
 Pavla 
  • 

Obdiv 

(20.8.2007 10:50:30)
Maceško, i já patřím k Vašim velkým obdivovatelkám. Mám zatím jednu dceru 3 a půl roku starou, ale už teď se někdy přistihnu, ža uvažuji nad tím, jakou bude mít pubertu, jestli se nechytne nějaké "partičky", jak bych řešila třeba drogy, alkohol, atd. Vy jste tuto situaci zvládli na jedničku! Blahopřeji, držím palečky aby to vydrželo a jen doufám, že naše Anetka najde jednou dno taky tak vysoko a nebude padat níž a ještě níž...
PS: Taky by mě zajímalo, co na Helin návrat její mladší sourozenci.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Obdiv 

(20.8.2007 11:38:28)
Opravdu zasloužíte obdiv. Nevím jak bych reagovala já. Staršímu synovi bude 17let a naštěstí s ním nejsou problémy, tedy ve škole samozřejmě jsou, protože asi jako většina puberťáků je nejchytřejší a on to ví tak žádné známky nepotřebuje. Dále má také neskutečnou touhu profesorům říkat "pravdu" do očí a to i názory na ně samé. Pokud nemá profesor u něj přirozenou autoritu tak má smůlu on ho nebere. Ale to jsou fakt blbosti oproti např. útěkům, alkoholu, drogám.
Jen se modlím, aby toto období proběhlo aspoň takhle a nic horšího se nevyvrbilo.
 zazu + 2 
  • 

re 

(20.8.2007 12:02:29)
Mám Vaši knihu a těším se na další. Velmi Vás obdivuji a nechápu kde se ve Vás bere ta síla vše zvládnout. Přeji hodně štěstí a klidu.
 Mysterious 


Re: Obdiv 

(20.8.2007 12:49:43)
Tolik lásky a moudrosti v jednom krátkém článku. Maceško, tvoje příspěvky mi často vhánějí slzy do očí.
 Sara71 


Držím pěstě...... 

(20.8.2007 12:52:12)
Článek je velmi pěkně napsaný,doslova jsem ho zhltla..Mám dvě dcery,9 a 4,5 roků a také jsem se už zamyslela nad tím,jaké těžké chvíle nás dozajista čekají.Už teď v necelých devíti letech,mě má dcera naprasto odzbrojí.Máme spolu pěkný vztah,holčičky jsou obě šikovné a dělají nám radost...Samozřejmě umí pěkně zazlobit a neobejdeme se ani bez plácnutí....Ale argumenty,slovní sprcha při rozhovoru a dychtivost se kterou se starší dcera pouští se mnou do rádoby hádek,mě ujišťují v tom,že pokud příjdou problémy,nebudeme to mít s její hlavinkou lehké.Pro příklad uvádím minulý rozhovor: Žehlím...Mladší Karolínka si hraje s panenkami(nesmírně kramaří byt,který jsem uklidila a vyžehlit byla pomyslná tečka...)Terezka poskakuje po bytě,zpívá si dokola nesmyslný úryvek z njakého hitu.Poskakuje po celém bytě,kolem prkna,zhoupne se v rámech dveří,několikrát se zatočí....Napomenu ji....Nereaguje.... Opakuji... Nereaguje...Říkám si v duchu...Nebudu na ni řvát...máme volný den,nebudeme si ho kazit.Zavolám jí.Klidným hlasem povídám "Terezko,strašně mi vadí,jak poskakuješ.Nedělej to,nebo bude zbytečně zle.Pod náma bydlí lidi,nejde to,aby nás od rána poslouchali... Terez spustí: Ale mamko,já jsem dítě,já potřebuju pohyb,venku prší,tak co mám dělat.Měla bys být ráda,že se hejbu a nebudu tlustá jako teta Lenka...Větou o mé sestře mě naprosto odzbrojí.Odejde do pokojíku a je fakt,že skákat přestala.Přesto se cítím poražená...Má pravdu....Proč by si neskákala...Lidi co bydlí v bytovkách s tím musí trochu počítát,že děti jsou děti...Tak proto si říkám,co nás ještě čeká,až si bude hájit svoje pravdy....Maceško,skláním se před Tebou a přála bych si,abych měla tolik vnitřní síly jako Ty...Ještě víc si ale přeju,abych jí co nejméně potřebovala...S pozdravem, SARA
 Lucie 
  • 

Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 18:53:45)
Dost trapné!!!!
 Lizzie 


Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 21:08:13)
Lucie, to s tím skákáním je trochu samolibé: ,,musí počítat, že děti jsou děti"..nevyšilovala bych, kdyby sem tam dítě zahlučelo, ale to, co řekla tvá dcera (u ní se to dá pochopit ještě jako nerozum), by mě neodzbrojilo.
Co takhle: ,,Na skákání je hřiště nebo tělocvična, jak by se ti líbilo, kdyby ti někdo dupal nad hlavou?"
Jinak nevím, co je na poznámce o vaší setře odzbrojujícího..trochu diplomacie, maminko. K odzbrojení rodičů jsem používala těžší argumenty a i tak málokdy obstály..
Držím pěsti, ať vám, při vší lásce k ní, slečna nepřeroste přes hlavu..i to jsem viděla..a u menších dětí:-)
 Sara71 


Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 21:55:14)
Lizzie,ta odpověď platila zřejmě mě a ne Lucii,která se vyjádřila velmi stroze..Děkuji,slovo "odzbrojila" je myšleno s nadsázkou,spíše jako,že mě dcera neustále překvapuje hbitémi odpověďmi.A skákání bylo jen uvedeno jako příklad...Taky doufám,že mi nepřerostou holky přes hlavu,ale asi jsem vzbudila klamný dojem,že si je neumím srovnat...
 Lizzie 


Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 21:56:13)
Saro, v pohodě, ono je to s takovými princeznami těžké:-) Jo, vyznělo to trochu jinak, ale v klidu:-)
 bubli 
  • 

Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 22:13:18)
Mě se ten článek líbil,nevím proč ho Lucie tak zkritizovala.....
 Lizzie 


Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 22:14:52)
Bubli, ona nekritizovala článek, ona kritizovala Saru, byť poněkud nevybíravě. Alespoň tak jsem to pochopila.
 Bubli 
  • 

Re: Držím pěstě...... 

(20.8.2007 22:51:08)
I tak si myslím,že není co kritizovat.Já jsem Sáru pochopila a dokonce jsem se i pousmála,hlavně nad tím,napomenu,nereaguje....To znám.....
 verča,tři děti 10,9,1 
  • 

Re: Držím pěstě...... 

(21.8.2007 2:18:11)
Také si nemyslím,že je co kritizovat,naopak si myslím,že když Sára dokáže řešit věci bez afektu,v klidu zduraznit hranice,přerůstaní přes hlavu nehrozí.I když ji samozřejmě neznám, ale toto nepřestanu obdivovat.Leckterá by už ječela ....Včetně mě,tolikrát se snažím zlobení rozdýchat a pokaždé se to nepovede...A to zdaleka nejsou takové problémy jako si prožila autorka Maceška.Maceško,přeji jen to nej nej a Sáro,není to TRAPNÝ.....
 Líza 


Maceško, 

(20.8.2007 13:06:25)
nad koncem tvýho článku mi ukáplo pár slz. Kde bereš tak obrovský srdce? Když tak zápolím s malichernými problémky a svou vlastní netrpělivostí při výchově, vždycky si vzpomenu na tebe a na to, že to JDE...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Maceško, 

(20.8.2007 13:43:35)
Lízo, mluvíš mi z duše! Taky mi kapaly slzy - a to jen tak mezi řádky bylo cítit, jak ohromně těžké muselo být Helenku "odříznout", aby se dokázala vrátit ...
 Lorina 


Něco podobného znám... 

(20.8.2007 13:34:26)
Milá Maceško,

každý Tvůj článek,který přečtu, patří mezi to nejhezčí, co se tady objeví...
V tomhle případě vím úplně přesně, o čem píšeš... Několikrát jsem to zažila se svojí sestrou a pomáhala jsem mamce sebrat se a překonávat ty nejhorší životní rány, které ji uštědřilo její dítě..
Každý máme svoje větší či menší bolístky, moji bližní i moje vlastní rodina - my všichni už jsme zažili hodně utrpení a vždycky se zvedneme a jdeme dál.. Jak velké rány či ranky to byly, to víme jen my sami.., přesto,když čtu Tvoje příspěvky, vždy musím obdivovat , jak statečná a silná ty i Tvoje rodina - jste...
Hezký den....
 Lizzie 


Četla jsem to několikrát... 

(20.8.2007 13:40:07)
..a musím ti říct, že tě moc a moc obdivuji. Za tvoje pochopení, lásku a zároveň určitý nadhled, díky kterému si zvládla i tuto obtížnou situaci. Prožilas něco moc obtížného, jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo...
Přiznávám, že ač nejsem sentimentální, tak při čtení se mi podivně stáhlo hrdlo a trochu zvlhly oči..
Klobouk dolů před tím, co pro děti děláš a též jak se pereš s problémy..
Hodně štěstí.
 Jenda00 


Re: Četla jsem to několikrát... 

(20.8.2007 13:54:36)
Maceško moc krásný článek,úplně mě to dojalo. Přemýšlela jsem jak článek ukázat a dát přečíst svojí dvanáctileté dceři. Myslím, že kdybych jí ho dala přečíst ani by ho nedočetla a nechci jí nutit, aby ho četla nahlas. A nakonec jsem na to přišla. Dám jí ho a nechám jí zaškrtnout podstatná jména, bude nad ním muset přemýšlet, což je moc dobře a ještě maličko potrénuje do školy, zatím je to bezproblémová kočička ale jsou věci se kterýma se bude v životě potkávat a já už teď někdy trnu jak to všechno budemem zvládat i když jsme připraveni-jestli to vůbec jde. Máš veliké srdíčko a je moc dobře, že takových lidí je víc. Poctivě přiznávám, že já a určitě i spousta dalších se tímhle čtením učíme a nutí nás to se podívat do vlastního nitra hlouběji a hlouběji.
 Lizzie 


Re: Četla jsem to několikrát... 

(20.8.2007 13:58:50)
Bugy, já když to četla, tak ať má puberta neprobíhala nijak výrazně přebouřlivě, uvědomila jsem si, že často jsem dávala rodičům také pořádně ,,zabrat". No červenám se, červenám..
 Grainne 


Re: Četla jsem to několikrát... 

(20.8.2007 14:45:18)
Lizzie, myslím, že se nemusíš červenat, důležitý je výsledek a myslím, že tví rodiče si rozhodně nemusí stýskat.
 Lizzie 


Re: Četla jsem to několikrát... 

(20.8.2007 14:46:23)
Grainne, děkuji, ale přece jen to člověka ,,trkne", když si některé věci promítne:-) Navíc ne v zas tak dlouhém časovém odstupu..
 Grainne 


Čau 

(20.8.2007 15:35:06)
Lizzie, to je právě ono velké plus, když "trkne". Věř, že vím o čem mluvím, osobně jsem takové dva vykopala po velké dřině do života a ještě jednou mě to čeká, proto říkám, že důležitý je výsledek.
 Lizzie 


Re: Čau 

(20.8.2007 15:39:51)
Grainne díky, bouře jsou občas i mezi rodiči a dcerou ,,za dospěla" někdy ostřejší někdy menší, ale ty zpravidla brzy vyšumí, už dávno to není takové dlouhodobé napětí a nevraživost za což jsem vděčná.
Uvědomuji si svojí blbost..tak snad v sobě mám i nějakou tu jiskru rozumu:-)
Jo a hodně štěstí s tím třetím, byť nepochybuji, že seš dobrá máma:-)
 Grainne 


Re: Čau 

(20.8.2007 15:58:10)
Teď díky já tobě Lizzie, ale víš, že jsi mě hrozně zaskočila? Dobrá máma? Já jsem takhle nikdy nepřemýšlela, nikdy jsem se nehodnotila, jsem prostě máma. Zkrátka mě nejak nikdy nenapadlo bojovat o titul nejlepší matky na světě. A že takové znám.
 Lizzie 


Re: Čau 

(20.8.2007 16:02:39)
Grainne, a právě proto asi budeš dobrá máma, ne? Proto, že to tak bereš, mámou prostě seš a basta. Ty ,,nejlepší mámy"..no tak tam už to kolikrát není láska, ale láska opičí, také je znám..
Takže v klidu, Grainne:-)
A maminka klukům také nebude celý život stát za zadkem..(snad)..tak pokud se o sebe dokážou postarat a rádi se k tobě vracejí..jo, seš dobrá maminka:-))
 Lizzie 


Re: Čau 

(20.8.2007 17:07:38)
:-))
 čekanka 
  • 

otázečka 

(20.8.2007 14:50:52)
Při vší úctě k macešce, a všemu, čím prošla (smekám klobouk před její tichou moudrostí, souhlasím se všemi přede mnou napsanými příspěvky a držím palce) mi nedá se nezeptat. Jak je možné, že si maminka nevšimne, že její dítě nemá ve škole dobrý prospěch a dozví se to až na třídní schůzce? A co zameškané hodiny a lhaní? To se přeci před blízkými, kteří si všímají, skrývat dlouho nedá, nebo jsem úplně mimo? Prosím, nevytrhávejte z kontextu, jen se ptám. Opravdu mne to zajímá, máte-li kdo s tímto zkušenosti.
 K+3 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 15:11:54)
Milá čekanko, myslím, že mě mí rodiče vychovali dobře a s láskou, že se nám s bratrem maximálně věnovali, přesto jsem v sedmnácti/jak jinak než beznadějně zamilovaná/ začala chodit za školu. Je pravda, že jsem každý den dojížděla 60km a tak ta kontrola byla těžší. Často jsem také tvrdila, že spím u spolužačky. Měla jsem to perfektně propracované, sehnaná razítka od doktorů,... Doma jsem byla vzorná, takže nebyl důvod mi nedůvěřovat. Vztah samozřejmě skončil avše se vrátilo do starých kolejí. Dnes mi hrůzou vstávají vlasy, když si uvědomím, co se mi mohlo stát a rodiče by ani nevěděli, kde jsem. Mám tři děti a jen doufám, že mi jednou neprovedou to, co já svým rodičům. Takže ve výchově ani ve všímání si to asi není.
 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 15:13:13)
K, souhlas. Puberťáci jsou neskutečně vynalézaví a systematičtí:-)
 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 15:11:58)
Čekanko, skrývat se to dá a překvapuje mě, že tě to překvapuje:-) Rodiče se ptají na prospěch, chtějí vidět ,,žákovskou" nebo ,,studijní průkaz", ale tam se dají známky snadno ,,nedoplnit", případně žákovskou nebo SP zapomenout..:-)
Já byla od základky po maturitu premiantkou, ale můj studijňák rodiče viděli tak dvakrát do roka - když jsme dostali čistý a pak až po vysvědčení:-) A kolikrát se divili, byť na vysvědčení se nic moc neprojevilo. No a to, že autorčina dcera ,,maskovala" neprospěch není nic zvláštního..běžná praxe..spousta mých spolužáků měla milující a přítomné rodiče, ovšem před rodičákem kamarádi a kamarádky též nervózně okusovali nehty a po víkendu se vraceli s úsměvem vřelým či kyselým a story o tom, jak to u nich po rodičáku ,,vypadalo":-)))
On je čekanko prospěch otázkou i několika známek - zvlášť když na střední z jednoho předmětu dostaneš v průměru 4 - 5 známeček:-)
 Líza 


Re: otázečka 

(20.8.2007 15:51:53)
Čekanko, jistě že se to dá utajit, zvláště v jistém vyšším pubertálním věku ;-))), dají se utajit i mnohem nápadnější věci než je prospěch ve škole nebo docházka.
 Bětka 
  • 

Re: otázečka- zatajit se dá i těhotenství! 

(21.8.2007 10:20:59)
Pracovala jsem v neziskové organizaci a jednoho dne přišla dívka v 8 měsíci těhotenství, že by si přála dát dítě k adopci. Bříško bylo na ní viďět dobře. Na otázku co na to říkají rodiče odpověděla, že o ničem neví. Měla dokonce společný pokoj se sestrou. Nosila prý vytahané mikiny a ruce nosila v kapse na břiše. Slečna byla již plnoletá, tak se skutečně vše odehrálo bez účasti rodičů a miminko skončilo v adopci.
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: otázečka- zatajit se dá i těhotenství! 

(21.8.2007 10:29:48)
tak to teda čumim... 8-0
 Helena 
  • 

Re: otázečka- zatajit se dá i těhotenství! 

(21.8.2007 21:36:17)
.... to teda dá a někdy i před sama před sebou. Kolegyni mé kamarádky odvezli z práce s ledvinovou kolikou a odpoledne byl chlapeček na světě. Prý o těhotenství vůbec nevěděla. Nikdo nechápal. Ale opravdu se to stalo - asi před 8-mi lety.
 zuzini 


Re: otázečka 

(20.8.2007 16:18:54)
Čekanko, my jsme třeba na zdravce žádné žákovské ani studijní průkazy neměly, takže má maminka se opravdu až na třídní schůzce dozvěděla, jak otřesné mám známky. Já ji samozřejmě přiznávala jen ty dobré. A vynalézavá jsem taky byla, co já si všechno navymýšlela....Taky si se mnou užili :-(
 Zuzana 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 17:21:19)
Čekanko,
dá se utajit. Když si vzpomenu jaký jsem byla odborník na vymýšlení výmluv - já dokonce tak dobrý, že jsem měla všechny zameškané hodiny OMLUVENÉ - prostě jsem chodila často k lékaři :-(. A že se jednalo týdně tak o třikrát dvě hodiny (prostě vždy když byla škola od půl osmé, tak jsem jí nestihla :-( )
A prospěch - za pololetí byly kolikrát dvě tři známky, tedy u nás na střední škole, nevím jak je to jinde anebo teď.

 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 17:23:41)
Zuzko souhlas s těmi známkami no a i s omluvenkou je to snadné..podpis rodičů se dá snadno zfalšovat, když už doktor tak tedy zasimuluji bolení v krku apod, objednám se k zubaři, na gyndu..a učitelka se ještě soucitně podívala..:-))
Dá se to dá..dokud se na to nepřijde:-)
 Monika+1 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 17:26:59)
Nepoznáš nic. Byla jsme na gymplu a měla to tak propracovaný, že když přišel táta z třídních schůzek pokoušel se o něj infarkt. Mohl mě kontrolovat, jak chtěl, ale neuhlídal. Byla jsme typická puberťačka, vzhledem k tomu, že je můj otec super cholerik, divím se, že mě nezabil :-).
 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 17:28:04)
Tak jsme čekanku ,,uklidnily..":-)))
 Mickey16 


Re: otázečka 

(20.8.2007 20:07:08)
Jde to, do 18 let to teda bylo trochu složitější ale pak jsem přešla k jiné doktorce a ta měla ohromné pochopení, stačilo trochu zachrchlat a zmínit se mimochodem o pololetních písemkách, a rovnou se ptala:"Tak na jak dlouho to chcete? " :DD Takže poslední roky na gymplu pohoda:DDD ráno stačilo odjet do školy a tam jsem se neukázala. Ovšem nenechat se nachytat- byla jsem u toho když třídní načapala moji 17letou kamarádku v parku s cigaretou, v době kdy měla být ve škole, no měla to omluvené- že měla ráno astmatický záchvat:DDDDD
Jinak vím o případu kdy si holky nechaly vyrobit razítko imaginárního doktora a rok tam jezdily na vyšetření, pak to ovšem prasklo a nakonec je vyšetřovala policie kvůli padělání...
 Monika+1 
  • 

Re: otázečka 

(22.8.2007 11:39:24)
Teda ty jsi to ale měla vymakaný, se mnou lékař bohužel nespolupracoval :-))).
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 19:10:10)
jejej, já rodiče v pubertě tááák tahala za nos... jde to, čekanko, a tak mě děsí, co mě ještě čeká s těma mýma... :)
 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 19:13:30)
Jo, Ráchel a to mě naši povolili dost a přesto jsem je za nos zatahala..co teprve ti, jejichž rodiče jsou přísní až extra nedůtkliví?:-)
 čekanka 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 20:38:52)
Mno, opravdu jste mne teda uklidnily :-). Já jsem totiž taky rodičům lhala, chodila za školu, ulejvala se, vymýšlela ... ale, i když jsem fakt makala na tom, aby vše vypadalo profesionálně, moje mamka mi na drtivou většinu akcí přišla. Někdy ne hned, ale nakonec na to přišla. Dodnes nechápu jak. Někdy se jí stačilo podívat se mi do očí (to mi tvrdí dnes). A to si myslím, že jsem byla dost vynalézavá a mátla stopy dokonale. Takže proto jsem se ptala.
 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 20:40:22)
čekanko, však tohle nakonec přece ,,prasklo" taky:-)
 Konny 3 děti 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 21:08:13)
mají pravdu holky,co píší,jak byly vynalézavé a máš jí i ty,resp.tvoje maminka,že stačí se na některé dítě podívat a člověk pozná jak lže.např.moje dcera měla vyndavací list v indexu,kam falšovala omluvenky.když jsem jí ho (každý týden) kontrolovala,list odendala...špatné známky si do indexu nezapisovala.udělala ale obrovskou chybku :o) v tom (naštěstí),že najednou po příchodu ze školy (samo,že byla za školou) začala vyprávět,co se dělo,co řekla ta a ta,co udělal ten a ten.to mi okamžitě vyjel radar,ale manža tvrdil,že trpím stihomamem a dcerunku podezírám neprávem.měla jsem podezření asi 3 neděle,než jsem našla odvahu a trošku se jí porozhlédla po pokoji.nejsem na to pyšná,ale mám puboušku ráda a chci,aby dodělala školu...aby kvůli vlastní blbosti si nepokazila svůj start do života....chci tím říct,že některé děti se prostě prozradí samy a u nás 3 týdenní chození za školu skončilo monoklem dcerunky a naprostým výbuchem manži,který do poslední chvíle nevěřil,že JEHO dcerunka mu lhala...nakonec jsem se s tř.profesorkou domluvila na tom,že každou omluvenku potvrdím e-mailem,který dcera nezná a máme klid.ve škole (dělá gymp) se velmi zlepšila a na jaře nás čeká maturita a doufám,že to přežiju :o)...prostě puberta se musí hlavně přežít...a to ani ne tak rodiče,jako puberťák
 Lizzie 


Re: otázečka 

(20.8.2007 21:10:29)
:-)))) Já to tedy nezažila, ale navlas podobné příhody slýchávám často:-) Klasika..a maturitu přežiješ, to se neboj.
 Grainne 


Re: otázečka 

(20.8.2007 21:29:03)
Taky jsem bývala vynalézavá, synáčkové taky bývali vynalézaví a přežili jsme všichni. Myslím, že není třeba to dramatizovat. Hlídat ovšem ano, ale nenápadně, abychom zbytečně neponoukali k ještě větší vynalézavosti.
 Kohnova 
  • 

Re: otázečka 

(20.8.2007 21:37:27)
Koukam, ze jsem byla asi dost velka mekkota :). Verte nebo ne, fakt jsem nechodila za skolu a nepadelavala omluvenky. Jasne, ze ze strachu, ne z uvedomele kazne :D, asi jsem v mladi mela srdce v gatich, ze jsem se nepokusila. Mivala jsem neskutecny (dnes nevim proc) strach z matky, byla pro me fakt neco jako prvoplanove pojimany hebrejsky buh, tj zlomyslny, krutacky, slidivy mstitel :D. A bala jsem se i maleru ve skole, mela jsem pocit (to si pamatuju), ze bych tu ostudu nevydychala. U svych deti se tim padem reflexne snazim o to, aby se me nebaly, coz se mi dari, maji ze me srandu a povazuji me za polosenilni komickou figuru (krome mimina), ale mam pocit, ze za skolu nechodi, soude podle vzhledu zakajd, indexu a vystupu na tridnich schuzkach. Druha vec je, co v te skole delaji, to radsi nekomentuju :D.
 Agnes (1,5 dítěte) 


Re: otázečka 

(21.8.2007 10:34:34)
no, tak to já měla stejný. nechodila jsem za školu, protože jsem nechtěla zklamat rodiče a hlavně bych se strašně styděla - před nima, před spolužákama, před učitely, prostě že já jsem ta, co utíká před problémy.
holky u nás ve třídě zase "šetřily" peníze za obědy. co jim rodiče dali, si nechaly, na obědy nechodily a jedna mě dokonce požádala, že kdyby mi její rodiče zavolali, ať jim nahlásím, že ona na obědě byla (a ještě si přidala ;-)). jiná kámoška podobným způsobem "šetřila" za intr - bydlela u kámošky někde na chalupě.je to fakt síla, co dokážou puboši vymyslet.
 zuzini 


Re: otázečka 

(21.8.2007 11:10:16)
Tak to já si taky nekupovala obědy a dokonce měsíčník!!!!!!! a jezdila jsem na černo :-(
Moje 18-ti letá sestra si taky obědy nekupovala, ale prasklo to, když ležela v nemocnici a její mamka je chtěla odhlásit. Nebo řekla, že spí u kámošky, spala u svého přítele a mamka volala ke kámošce, protože ji segra nebrala mobil. Není po mě, na mě nikdy nic neprasklo :-D
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Re: otázečka :) 

(21.8.2007 14:19:46)
K těm obědům: také jsme si je s kámoškama na střední škole nekupovaly,dokonce jsme si vždy řekly,co jsme jako měly k obědu,protože 2 z nás bydlely blízko sebe,maminka jedné pak občas položila druhé kamarádce kontrolní otázku... Za ušetřené peníze jsme šly na pivko a smažáček - mňam.
 Lizzie 


Re: otázečka :) 

(21.8.2007 17:11:29)
Káťo, nedělej mi chutě!
 Lení 
  • 

Re: otázečka 

(30.8.2007 22:07:35)
já taky za školu nechodím,a není to proto,že bych se mámy nějak extrémně bála,i když bych samozřejmě měla strach že se na to příde...já nechodím za školu protože mi to za to nestojí.Těch pár hodin prostě musim denně vydržet a nemůžu se před svejma úkolama schovávat.I když jsem občas měla velkou chuť za školu jít,utýct z vyučování,nikdy jsem to neudělala s tím,že to musim vydržet.Ale známky tajim taky:-)
 maceška 


Re: otázečka 

(21.8.2007 18:04:41)
Čekanko, na gymplu nám řekli, že známky si studenti můžou zapisovat do studijního průkazu, ale nikdo jim je nekontroluje...prostě oni přistupují ke středoškolákům jako k lidem, kteří jsou na té škole dobrovolně, váží si toho a mají sami zájem dál studovat.
Co se týká lhaní - jedna z věcí, kterou umí "děcákové" děti bravurně, je lhaní. A tím, že jsme spolu neprožívali to niterné souznění kdesi hluboko v minulosti, je pro nás mnohem těžší jejich lži odhalit. Možná někdo jiný má jiné zkušenosti, my máme tyto. Zatímco u našich vlastních dětí rozpoznám ledacos ještě dřív než něco řeknou, u dětí přijatých mi tato schopnost chybí.
 Toranoko 
  • 

Re: otázečka 

(22.8.2009 12:50:59)
Vis, ja myslim, ze to lze...dcera jedne moji kamaradky byla od 15 do 17 zavisla na tvrdych drogach - a cele ty dva roky byla schopna dodrzovat domluvene hodiny prichodu domu, zdanlive bezproblemove fungovat...znala spoustu triku jak a kam si drogy pichat, aby to nebylo videt - protoze odmala tihla k tomu "pomahat lidem" a chodila pomahat i do K centra...
Provalilo se to, az dostala zloutenku a v nemocnici abstak, myslim.....
 Krucipísek 


... 

(20.8.2007 14:54:47)
Maceško, ten konec mě teda vzal! Moc hezký. Mé dítě je ještě malé, ale puberty se fakt děsím. Moc moc hezky napsaný :-)
 janna001 


Světýlko ve tmě 

(20.8.2007 18:09:41)
Maceško, tohle je jeden z příspěvků, který vážně mají smysl - myslím, že se nám všem uleví, když si přečtem, že i jinde s dítětem puberta přímo mlátí o zeď a že to přesto dobře dopadlo. Ono je něco jiného, vidět takovou situaci u známých nebo sousedů a nebo zažít to doma na vlastní kůži. Vždycky si říkám, jak zareagovat co nejefektivněji, tak mě uklidňuje, že to někdo úspěšně odzkoušel a podělí se o zkušenost. Díky.
 Lassie 
  • 

U nás 

(20.8.2007 20:36:47)
to s dospíváním také nebyla růžová zahrada. Když mi necelých 17, semlelo se u nás dost věcí najednou, úraz bratra, rozvod rodičů a jiné lahůdky. Máma nás musela nechat jak dříví v lese, jelikož jezdila na noční a přes den za bráchou do špitálu. Ale jednala se mnou a mladším bratrem jako s dospělými a věřila nám. Vzala jsem třeba bráchu se mnou do hospody, ale přišli jsme domů včas a střízliví. Máma se věnovala hlavně staršímu bráchovi, já mladšímu. Semklo nás to a držíme při sobě i teď, i když se nevidíme často. Jinak jsem ale také sem tam podváděla, jezdila jsem vlakem na střední a při zpoždění nebyl problém na zpožděnku, kde bylo 20 minut zpoždění, připsat jedničku a mít 2 hodiny pohodu.
 Štěpánka, těhulka 
  • 

Krásné 

(21.8.2007 2:14:31)
Článek je krásně dojemný. Kéž by to vždycky končilo tak jako u Vás. Blahopřeji k dobrému konci a tleskám :)
 Nesulka+Niky+Vil 


Děkuji .... 

(21.8.2007 14:56:58)
Krásně napsaná, krásné k přemýšlení. Děkuji.
 Lendul* 


Užasný článek 

(22.8.2007 9:38:26)
stejně jako knížka, kterou mám.
Všechno, co, maceško, napíšeš, je naprosto nádherné, vyzařuje z toho tolik lidskosti (pod tímto pojmem jsou chyby, láska, omylnost, pochopení, ........) a vlévá to spoustě maminkám optimismus do žil!!
Děkuji za příjemný začátek dne! ;-)
 Zuzka, matka 9 leté dcery a syna 2,5 roku 
  • 

Dospívání je náročné, hlavně pro nervy rodičů 

(22.8.2007 14:27:27)
Po dnešním přečtení příběhu, který je velmi reálný a podobné starosti si prožije převážná většina nás všech rodičů, jsem se rozhodla přidat malou úvahu. Nedávno jsem četla článek, kdy začít se sexuální výchovou dětí, kde řeší otázku, kdy je už téměř pozdě a jak k této tématice přistupovat. Protože jsme vždy přistupovali k výchově naší starší dcery velice otevřeně, ani toto téma jsme nestavěli jako tajemnou komnatu a na její všetečné otázky o tom jak se rodí děti a na co je prezervativ atd. jsme odpovídali bez tajemství, myslela jsem si, že vulgarismy, používající se pro pánské a dámské přirození, jí budou díky znalosti tématiky "pod úroveň". Omyl. Nedávno jsem opravovala dceři (9 let) mobil a celkem náhodou (kontrola od jeho zakoupení poprvé) jsem narazila na SMS od kamarádů a kamarádek a nestíhala jsem se divit. Protože mám velké množství kamarádů, kterým děti už odrostly a průběh jejich dospívání často vůbec nebyl jednoduchý a asi velmi podobný tomuto příběhu, neočekávám, že tomu bude v našem případě jinak. Proto asi jedinou radou, kterou se budu snažit řídit je překonat toto období s co nejmenšími "duševními škodami", jednou to pomine a zase bude dobře. Autorce příběhu gratuluji a držím pěsti do budoucna.
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Věřím ! 

(22.8.2007 14:44:04)
Máme na horách starý domek,ve městečku a u autobusové zastávky. Od chodníku a zastávky dělí naši zahradu živý plot.Když něco dělám na zahradě a na zastávce čeká školní mládež,vyslechnu kolikrát nechtěně takové věci, že jen lapám po dechu:), fakt mazec.A skutečně holky bývají "dost drsné". Podotýkám,že FAKT nejsem přecitlivělý slušňák.
 Cow :-) 


Maceško, 

(22.8.2007 19:44:25)
držím vám pěsti ve výchově dalších dětí!!!! Láska bez podmínek je naprosto úžasná:-)))))
 Riddley, dcera 7 let 
  • 

Děsém se  

(25.8.2007 20:56:20)
Děsím ser toho, co nás s dcerou (možná) čeká. Je jedináček, druhé dítě ze zdravotních důvodů manželka mít nemohla, už tak jsme ji měli pozdě. Navíc platíme hypotéku, takže nemůže mít všechno... Ale důležité je asi mít nadhled. Článek byl úžasný a já obdivuju autroku, jak to zvládli.
 vejskaliny 


Rozvážnost , která mi zatím ještě chybí.... 

(27.8.2007 12:03:43)
Než jsem vůbec byla schopna cokoliv napsat, dlouze jsem seděla a pak přiložila prsty na klávesu..já vlastně obdivuji lidi-Tebe co VYDRŽÍ a tiše přihlížejí, protože jim vlastně vůbec nic jiného nezbívá..ustojí daný problém...
Vzala jsem si muže s kterým jsem byla 6let jen kamarádka,(taky zvláštní zvrat):-)má dvě dospívající děti 13 a 17let..občas přijde nějaký problém, při kterém si já pomalu ohryzávám nehty a on to hravě a s noblesou vyřeší...ale hlavně! Zafunguje to!Nevím, kde bere v sobě ten klid a rozvážnost, možná to, že mě je 29 a jemu o 7 víc??? Nebo povaha? Ani nevím...
V každém případě vím, že od lidí jako jsi Ty, nebo můj manžel by jsme se měli učit, protože NEŘEŠIT a líně přihlížet umí každý...já jen doufám, že mám tak velké srdce nato, abych se s tím za pár let poprala taky..čekáme totiž v lednu miminko.... :-))
Držím palečky a přeji už jen modré nebe bez mráčků.... Pet
 vilemína, syn 7 let 
  • 

kniha o výchově puberťáka 

(27.8.2007 18:55:22)
Výchova puberťáka není žádná sranda, docela se bojím, jak se mé již dnes vzpurné dítě bude chovat, při čtení tohoto příspěvku na mně šly mdloby při představě, že by mé dítě toto jednou tropilo. Nakonec ale ve finále chválabohu vyšlo najevo, že dcera není tak "zkažená", jak se jevilo na začátku... Chtěla bych poradit ostatním čtenářkám, matkám teenagerů - existuje kniha "Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali". Jsou tam zajímavé tipy na způsob diskuze a něco jako vzorové dialogy, jak s puberťákem komunikovat, abychom ho zbytečně "nedráždili", abychom minimalizovali jeho vzpurné odpovědi a postoje, ale přesto aby výchovný efekt byl zachován. Je to otázka strategie, mluvila jsem s jednou bezdětnou kámoškou, která to aplikovala na nějakého dorostence v rodině, a jásala, jak překvapivě to zabírá. Všelék to nebude, to zcela jistě ne, ale třeba to někomu pomůže. Držím palce! Já už to studuji s předstihem... :-)
 BLEK. 
  • 

Šlapu po srdci 

(5.9.2007 18:26:26)
Taky šlapu rodině po srdci, mám totiž poruchu osobnosti.
 M. 
  • 

... taky trochu "pošlapaná" 

(23.12.2007 22:16:34)
Milá Maceško,
nečtu RODINU často a pravidelně, ale Tvé články si vždy vyhledám - mám totiž pocit, že Tvé problémy jspu často i mými. Tvou dcerku H. (a svým způsobem i Tebe) omlouvá - nebo vysvětluje její chování - to, že start do života, jak jsem pochopila, neměla ideální. Jak ale takovéhle jednání omluvit nebo vysvětlit u dítěte vlastního, s láskou a péčí přinejmenším v normě (i když si samozřejmě, jako snad každá máma myslím, že jsem se dětem věnovala a věnuju nadprůměrně)? Má starší dcera teď bude maturovat na gymnaziu, není vzorná a i když je jí už 19 let, chová se jako puberťačka - ale "normální puberťačka" (což je vpodstatě protimluv!). To znamená, že nerada uklízí, myslí si o rodičích, že jsou zaostalí a nemoderní, přijde o hodinu dýl oproti slibu a občas ráda přežene nachlazení a poleží si v posteli místo školy - ale to všechno znám ze svého dospívání a z okolí a víceméně toleruju a beru - i když "hudrám" peskuju, ale víceméně jsem "v klidu" a doufám, že i když třeba neudělá zkoušky na VŠ, kterou si vybrala, tak si vybere jinou nebo půjde dělat a zkusí to za rok...
Mé mladší dceři bude za pár dní 17 let. Od malička těžko zvladatelné dítě s diagnostikovanou hraničníé dyslexií a pár dalšími dy- a nediagnostikovanou - podle mne - zřejmě poruchou s tím související. V osmé třídě vlivem kamarádů a změny třídní učitelky (nebo čert ví čeho všeho) přestala chodit do školy, odmítala ambulantní sezení s psychology a tak jsme na jejich doporučení (a v hrůze z toho, že po 15. roce, povede-li to takto dál, skončí někde v "pasťáku") volili dvouměšíční pobyt v "Klíči". Trochu se to srovnalo - možná, že se spíš lekla (nečekala zřejmě, že bychom něčeho takového byli s manželem schopni...)a tak ZDŠ dokončila. Celou tu devítku jsem každé ráno trnula, aby zas nezačala chodit za školu, kdykoli začela mluvit o tom, že už jí to tam nebaví, trpělivě jsem vysvětlovala a vysvětlovala a vysvětlovala... (a v duchu jsem NA SEBE křičela: co jsem proboha kde udělala špatně, že není schopná pochopit to, co skoro všechny děti - že musí dochodit ZDŠ?) Myslela jsem si bláhově, že když půjde na obor (škola kvůli známkám nepřicházela v úvahu - bohužel při úsilí, aby tam vůbec chodila, jsem už "vypustila" snahu, aby měla lepší známky), který si sama vybrala, vše bude konečně lepší. Nebylo. Do pololetí to šlo, dokonce měla i lepší známky, ale pak jakoby ztratila zájem, spolužáci a učitelé opět začali být "blbí" a opět "áčka" a navrch pár kázeňských přestupků... K mému údivu, když jsem tam byla povolána, jí nevyhodili, ale naopak přemlouvali a domlouvali, ať ročník dodělá, ať přestoupí až o prázdninách, aby rok neztratila... No, snažili se oni, snažila jsem se já, ale na dceru to zřejmě neudělalo dojem a tak na konci roku byla neklasifikovaná. Takže v červnu jsem už, fakt naprosto zdrchaná a vyčerpaná, naštívila psycholožku "sama se sebou" (když se dcera jen při slovu psycholog naježí) aby mi poradila, mám-li se starat dál nebo nechat všemu volný průběh. S psycholožkou jsme dospěly k tomu, dát jí poslední šanci. Takže teď je na soukromém SOU, já platím měsíčně 1500,- Kč (manželovi jsem řekla půlku neb je cholerik)a opět, když občas řekne něco negativního o škole (jako snad každé dítě) vysvětluju a vysvětluju a vysvětluju - a v duchu se téměř modlím a doufám, že snad už....
Starší dcera, s kterou se dělí o pokojík, bohužel - a já jí to nemám za zlé - tak trpělivá není a samozřejmě ve svém věku je i dost nekompromisní. Takže je logické, že jsou neustále "v sobě", kříčí na sebe své neústupné pravdy, rvou se občas i nejen slovně o své místo u počítače a zastihne-li je v těchto situacích tatínek-cholerik, mám o zábavu postaráno. Protože - hádejte, kdo to všechno srovnává a jednomu každému zvlášť vysvětluje a vysvětluje a vysvětluje....
Ne, nelituju se, ale občas - ale spíš často mě napadne: kde jsem sakra udělala chybu? A kdy to skončí? A skončí to někdy?
 Padula, synové 19 a 16 
  • 

hodně "pošlapaná" 

(22.1.2008 7:21:19)
Ach jo - úplně jako u nás... Starší syn bude snad úspěšně letos maturovat, o jeho pubertě ani nevím ,jak prošla. Krom pár slovních výstupů to bylo o.k.
Ale ten mladej, ten nám dává počudit. Od mala vždy hlučnější, akčnější, problémovější.Rebel každým coulem. Devítku jsme přežili se zaťatými zuby, teda já - on byl v pohodě - "přece se s těma debilama nebude zahazovat". Teď je v prváku na učilišti a doufala jsem, že se trochu probere. Ale ne, je to čím dál větší hrůza. Dredy a piercingem počínaje, "vymahači" dluhů u dveřích konče ( občas si půjčuje na akcích od kamarádů peníze, které nevrací), údajně za fotbálek, za kolu, vstupný, apod. Aspoň doufám, že to není nic horšího, ale konkrétně nic nevím. No a občas mi telefonuje třídní, že nedorazil do školy.
Nejhorší je ta bezmoc, strach, aby se mu nic nestalo, neprovedl nic atd.... Zmítám se mezi obviňováním, co jsem udělala špatně a lítostí. No hrůza.
 Ajlin,dcera 16 
  • 

Pošlapaná-teď už míň 

(8.3.2008 14:38:03)

Nikdy na ten den nezapomenu, strašně jsem se pohádala se svojí dcerou (nepřestanu toho litovat)a ona mi řekla, že když takhle,že půjde k tatínkovi.Klasické vydírání tak moje reakce byla,fajn,můžeš mu zatelefonovat.Abych upřesnila naši situaci před rokem a půl...po psychickém a fyzickém týrání čehož byla mnohdy moje dcera svědkem jsem od něj konečně odešla. Protože mi vyhrožoval i zabitím a já se ho bála, rozhodla jsem se přestěhovat do Prahy a dceři zaplatit lepší soukromou školu a tak být od něj co nejdál. Dceři se moc nechtělo kvůli kamarádkám, já to považovala za nejlepší možné řešení. Tehdy jí bylo 14,5 a ještě 2 dny před útěkem mě prosila, ať si v bance půjčím na tu školu,že to bude fajn.Byly jsme domluvené,že se s kamarádkami uvidí o víkendech...naprosto jsem podcenila vypočítavost a zlobu svého bývalého...Volám jí, kde je,ona,že v metru a za 5 minut nebyla.Já nic netušila, ráno jsem se jí snažila všechno v klidu vysvětlit..zavolala jsem policii a oni zjistili, že je v autě s tatínkem a nechce se mnou mluvit.Šok,hrůza,naprostá bezmoc.Navíc měla u sebe klíč od našeho nového bytu.Rozjela jsem se zpátky za ní a ani jí neviděla.Opustila jsem všechno v Praze (práci,nové bydlení) a nastěhovala se zpátky do starého bytu.Napsala mi, že si všechno musí promyslet a ať prominu a že mě má ráda. Já jí vzkázala, že se může v rátit, že zůstaneme ve starém bytě.Ozývala se čím dál míň...když jsem za ní přišla do školy tak se mi vyhýbala, nemluvila se mnou. Nejhorší bylo, když jsem jí viděla u sousedů o dům dál pořád jsem brečela a byla jsem úplně vyřízená,ty první 3 měsíce od jejího útěku mi úplně splývají.Radila jsem se s psycholožkou a ta mi řekla, že jí mám začít přehlížet a nevšímat si jí.Tak jsem to udělala i když s těžkým srdcem.Teď už jsem věděla proč jí otec chtěl-lhala u soudu v jeho prospěch a on vyhrál...co dál? První vánoce bez ní a ona byla u sousedů,ani jsme se neviděly,pořád jsem brečela.Párkrát jsme se potkaly ve městě, ale nic moc.Otec se snaží a daří se mu...na sociálce jsem měla domluveno několik schůzek a on s dcerou nepřišli,vůbec mi nepomohli,dokonce se nebyli ani podívat jak moje dcera s otcem bydlí (např. nemají pračku) jednali se mnou otřesně.Přitom jsem to byla vždycky já kdo se staral o dceru,on se nikdy moc nezajímal a je alkoholik, na malém městě to všichni ví a najednou jsem já byla špatná matka.Prostě boj s větrnýmy mlýny...tak jsem si řekla s těžkým srdcem, že se přestěhuju zpátky do Prahy.Asi po měsíci mi přišla od dcery sms, že je v nemocnici (otec mi to ani nesdělil), že jí tam den před tím odvezli-měla astmatický záchvat.Hned jsem jela za ní a poprvé jsme si moc hezky popovídaly.Druhý den jsem jí odvezla k otci a od té doby světe div se, máme spolu kontakt.Volám jí skoro denně a už u mě byla párkrát na návštěvě v Praze.Dokonce tu byla po vánocích.Musím se vyhýbat tématu co bylo, občas něco řekne sama...víš mami já jsem jela do té nemocnice se známýma(otec opilý jí nebyl schopen dovézt do nemocnice)...já to nekomentuju. Na jednu stranu je mi jí líto, ale na druhou stranu si sama vybrala.Je hrozné, když moje dcera přijede a má na sobě špinavé věci, ona která si vždycky potrpěla na to jak vypadá,je mi jasné, že si nemá kde vyprat.Těch věcí je víc, vím,že nemá žádné zázemí.
Minulý víkend nepřijela,že jí bylo špatně a to samé mi napsala dnes.Ale jedno pozitivum,chtěla by na rok jít studovat na střední školu do USA,podle mě výborný nápad,získala by tam odstup od věcí a nadhled a hlavně tam bude mít zázemí.Jen se bojím,že jí to zaplatím a ona neodjede.Jenže je to její život,je mi to moc líto,
ale rozhodnout se musí sama.Jak se to mohlo stát,říkali nám "Gillmorova děvčata"?Jen doufám, že když jsem se jí hodně věnovala a byly jsme spolu denně 14,5 let tak se to neztratí,že jednou budou naše vztahy vpohodě.Myslím, že už na hodně věcí přišla sama a že odjede studovat do zahraničí.
 Claudius 
  • 

No maucta 

(25.4.2008 19:44:22)
To je nářez.
 Mateřídouška, jedno pěstouňátko 
  • 

Maceško, napiš zase něco 

(14.5.2008 20:59:20)
Milá Maceško,
tvoje články jsem četla moc ráda. Když jsem dočetla až dokonce, objednala jsem si tvoji knížku Domov je místo... a začala číst zase od začátku.(Objednala jsem dokonce několik kusů, protože je to dobrý dárek.)Jen to tady končí trochu smutně. Vím, že v té knížce máš závěr optimističtější, ale stejně by mě zajímalo, jak se máte dnes. Jak to dopadlo s tím podivným nápadníkem a jak jste tenkrát učili Sašu-Míšu mluvit? Máme totiž podobný problém doma.
Zatím ahoj a zase něco napiš.
Mateřídouška
 Myss 


taky bolave srdce  

(22.1.2009 22:10:55)
syn je dnes dospely 22lety mladik,pekny,urostly,vtipny,sportovec.Vzdycky mel hodne kamaradu a vsichni ho meli radi.Kdyz jsem s nim mela problemy,nikdo mi neveril,mysleli jsme,ze jsem matka hysterka a syn proste v obycejne puberte.Problemy jsme s nim mela tak od 12-13let.Od manzela a jeho otce jsme se odstehovali po vzajemne dohode,pil,nestaral se a v zaveru vztahu dochazelo i k fyzickemu napadani.Tesili jsme se se synem na klidnejsi zivot.Zpocatku to bylo fajn a vlastne ani presne nevim,kdy to zaclo byt hrozne.Urcite ale driv,nez jsem si nasla sveho soucasneho manzela.Kazdy mi rikal,ze je to duvod synova spatneho chovani,no..choval se spatne tak dva roky predtim.To znamena,ze nechodil do skoly,nerespektoval me,zadna motivace neexistovala,proste nic.Na prijimacky na stredni skolu se odmitl ucit a tak jsme mu zaplatila soukromou,bylo mi lito,aby sel kluk s vysnamenanim na ucnak.Jenze on dokazal na soukrome skole propadnout ze dvou predmetu.Proste se nebude ucit.A neudelate vubec nic.Ta bezmoc!!!Tak ho ze skoly vyhodili,kluk mel 16,nezletily a co s nim.Nikde ho nechteli,mysleli si snad,ze je nejaky fetak.Jemu to bylo samozrejme jedno.prijali ho na to nejubozejsi uciliste v kraji,kde byli ti nejslabsi z nejslabsich,cikani,arabi,postizeni,vsechno dohromady.ucitele nas prosili,at kluka vezmem pryc a dame ho na stredni skolu,ale my byli radi,ze ho nekam vzali a rikali jsme,ze stejne na zadnou chodit nebude.Ani tady moc nechodil ale zvladal to vyborne a do skoly temer nechodil.Vyhodit ho nemohli,protoze ostatni meli absence dvakrat tolik.Do skoly nechodil,lhal,nikdy nic domluvene nedodrzel,byl neskutecne drzy a delal si,co chtel.Nekolikrat jsme ho upozornovali,ze pokud bude chtit sdilet s nami domacnost,bude muset respektovat urcita pravidla,ale on vam do oci rekne,ze nebude respektovat vubec nic-a spoustu jinych hlasek,ktere tady ani nemohu publikovat.Pak se z domu ztratil vetsi financni obnos.Dodnes nevim,jak to bylo,on tvrdi,ze to tehdy nevzal,v kazdem pripade to byl posledni impulz a letel z domu.Rvala jsem,chodila po venku v desti,absolutne nestastna a zoufala.Ja,mama jsem vyhodila sve nezletile dite!!V duchu mi probehl cely jeho zivot.Dlouho to bylo spatne.Za cas si udelal rozdilove zkousky,prestoupil na studijni obor a skolu se samymi jednickami u maturity dostudoval.ALE!Zadny happyend jeste nebyl.Jeho cesta kotrmelcu pokracovala i ve dvaceti dal.Ze odesel z vysoke by mi nevadilo,vzpomnela jsem si,jak jsem byla rada,ze ho vzali na ucnak.Ale ve snaze vydelat velke penize zacaly drobne podvudky,na ktere casem prisla policie.A bylo to tu znova.Dluhy,ted se desim,kdy mi zazvoni u dveri exekutor.Odesel pracovat do zahranici,ale dluhy nijak nesplaci.Takze porad to jeste nekonci.A skonci vubec?

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.