| fisperanda | 
 |
(28.6.2007 9:34:47)
Lizzie, mně se ten článek moc líbil. Už proto, že ho nepíše žádná extrémistka, ale ženská, která ví, co od života chce. Ale troufám si tvrdit, že takový ženy často narazí při výběru partnera. Ač muži tvrdí, jak se jim líbí ženský, který se dokážou postarat samy o sebe plus o další členy rodiny, mám dojem že situace je jiná, a vybírají si partnerky, které se jim podvolí.
Zrovna nedávno sem to rozebírala s kamarádkou, která stále téměř ve třiceti hledá partnera, ale má už takový kritický pohled na chlapy, prostě čeká od nich něco naprosto jinýho než v sedumnácti, kdy asi holce stačí se bezhlavě zamilovat a nic neřeší. A tak zcela nekriticky přiznala: "Jsem hezká, chytrá, soběstačná, zajištěná...proč mě ti chlapi nechtějí?" A já sem jí řekla: "No právě proto." Kdyby to byla hloupoučká nanynka, která se zbožně upne na prvního chlapíka, který ji pozve do hospody na jedno malý, zřejmě by už byla vdaná a měla tři děti. (a fakt nechci urážet vdaný ženy s dětma, takle sem to nemyslela). Zkrátka s postupujícím věkem chce pro sebe to nejlepší a její "kritické oko" není schopno vyfiltrovat toho pravýho. Já sama často říkám, že kdyby sme se s manželem včas nevzali, kdybysme ten vztah přechodili, kdybysme neměli dcerku, tak už s ním snad ani nejsu. Protože bych upřednostnila svoje pohodlí.
Myslím si, že určitá "sobeckost" a uvědomění si vlastní ceny může vést k tomu, že většina takových žen bude čekat na svýho idola marně. Možná jim bude v takovým stavu dobře, ovšem problém nás ženských je, že dřív nebo později začnou tlouct biologický hodiny, a k tomu toho chlapa zkrátka potřebujem.
|
| Lizzie | 
|
(28.6.2007 9:41:18)
Známé je třicet, krásná, soběstačná inteligentní holka. Má před svatbou, ale někdy loni, když ještě se svým současným byla krátce mi řekla, že už je to jinak, že upřednostňuje vlastní pohodlí, už to není takové jako ve 20, takže vím, jak tu situaci myslíš.
Kluka potřebuju, byť teď žádný vztah nemám, život by bez nich nebyl životem.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 10:22:43)
Nebudu s někým jen proto, abych s ním byla..asi tak. Když ti ten vztah pak už nic nedává, je to na nic..
|
| Myss | 
|
(1.7.2007 9:26:23)
Mila zlata,je videt,ze o zivote toho jeste moc nevis.Ale to bez urazky.Kdyz uz je jednou dite,neni to vubec tak jednoduche.Je to zavaznejsi,nez si umis predstavit.Kazdy vztah casem otupi,prijdou starosti,ktere ho na dlouhou dobu omezi.Muj tata rikal,ze zivot jsou jenom starosti a obcas radost.Prijdou deti,vycerpani,zadna kina,divadla,flamy,vecirky,sex,zabava-vecer televize a sklenicka vina.Muzete spadnout do financnich problemu,nemocne deti-jezdeni po nemocnicich atd atd.
Takze neni to tak,ze me chlap prestane bavit,tak proc bych s nim byla.Navic je treba brat ohled i na dite,ktere nani vec,ale ziva bytost,ktera nemuze za to,ze se vam tatinek uz nehodi.
|
| Lizzie |
|
(3.7.2007 22:47:11)
Ale to já chápu. Já jen mluvím z pohledu svého věku:-)
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(28.6.2007 9:51:51)
Fisperando, nesouhlasím.
Podle mého názoru vývoj spěje k tomu, že takových "sobeckých" žen, které pro sebe chtějí to nejlepší, bude čím dál víc. To znamená, že pro muže bude čím dál těžší najít ty hloupé husičky, které jim budou sloužit. To znamená, že se muži BUDOU MUSET taky změnit. Řekla bych, že je to taky hodně na nás, matkách, abychom své dcery a syny tak vychovaly.
J.
|
| Pratchett | •
|
(28.6.2007 10:15:53)
Mám v rodině jednu "hloupou husičku", jak jsi napsala. Je to moje sestřenice, mimochodem učitelka matiky, matka dvou synů. Vyžívá se v domácích pracech (já to sice nechápu, ale je to tak), s manželem si ty práce rozdělil na "mužské a ženské", on se stará o věci kolem baráku, o zahradu, o topení a podobně..a ona vaří, pere a udržuje domácí pohodu.
A představ si, že jsou ŚŤASTNÍ. Oba. Já bych rozhodně ženu, která je ochotna pro svou rodinu obětovat kus svého života a volného času nenazýval "hloupou husičkou". Ale je to úhel pohledu.
Jinak - aby nedošlo k omylu - jsem vychovaný tak, že ženské a mužské práce neexistují, je jen práce. Takže okna u rodičů myju já, protože mi to přijde normální, že svou matku nenechám lozit po výškách. Rád vařím a peču, pračka pro mě taky není záhadou a jsem schopen se o sebe postarat sám bez ženské pomoci (naštěstí:-))
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 10:33:02)
A jak dlouho jsou spolu? A jak dlouho jim to jeste vydrzi nez se ona zacne citit, ze se obetovala a nic si neuzila a bude to chtit najednou zmenit?
|
| Pratchett | •
|
(28.6.2007 11:01:46)
Nedávno oslavili sedmnácté výročí svatby.
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 11:04:40)
Pratchette,
ja jsem tohle zazila u svoji mamy. Ta se probrala ze sladkeho sebeobetujiciho spanku bohuzel az v padesati a ted uz ji v uzivani si zivota trochu prekazeji zdravotni potize. A to byla taky vdana 30 let a taky ji to ocividne celkem vyhovovalo.
|
| Myss |
|
(1.7.2007 9:45:39)
Raduno,vy se jeste dlouho nevdavejte a rozhodne se jeste dlouho nikomu neobetujte (pokud budete chtit deti,tak to totiz dlouhou dobu jinak nejde).Urcite je lepsi,byt ted sama sebou,uzivat svobody,abyste pak jednou nemusela litovat,ze jste nic neuzila,nevidela atd atd.Pokud tohle clovek zvladne,nez se dobrovolne rozhodne usadit,je to jinak.Reknete si-po tomhle ja uz netouzim,uzila jsem si toho az az.A budete se rada obetovat druhym.
|
| Raduna | •
|
(2.7.2007 14:18:00)
Mila Tanule,
dekuji za rady, jak si mam zaridit zivot.
Nechapu, jak nekdo takove rady vubec muze davat. Vzdyt preci kazdy dospely a rozumny clovek musi vedet, ze zadny univerzalni navod na zivot neexistuje, protoze lide jsou ruzni. Co vyhovuje jednomu, nemusi vyhovovat druhemu.
Nekdo se vybouri v mladi a staci mu to. Nekdo se nevybouri a probere se az ve strednim veku (coz je asi ta horsi varianta). Nekdo je bourlivak povahou a usedly nebude nikdy i kdyby se snazil sebevic (to je asi muj pripad). To by ty deti vlastne nemohl mit vubec nikdo, protoze nikdo vlastne neni ukazkovy rodic, podle jakychsi dnesnich spol. kriterii (ktere ma navic kazdy uplne jine)....
|
| myskatana | •
|
(6.7.2007 15:15:41)
Radun,
jiste,ze je kazdy jiny,ale takhle to proste funguje.Muzete se lisit.Ale za cas budete veci videt jinak a obecne je lepsi se vybourit,kdyz nemam zavazky,nez je mit brzy a pak zacit "blbnout" v padesati,az mi deti odrostou,protoze jsem chudak za mlada nic nez plinky neznala.Proti gustu zadny disputat,pokud tim nikomu neublizuju,ale je to takovy to "vrat se do hrobu".
|
|
| Optima | •
|
(6.7.2007 16:51:32)
Milá Raduno, i já jsem na straně Tanuly, protože z perspektivy 20 let v manželství vím (při vší úctě), o čem je řeč. JAKÉKOLIV partnerské soužití se bez obětí prostě neobejde. Tím víc, čím budete rozdílní (na počátku vztahu je rozdílnost právě to, co je na NĚM děsně interesantní). Tím víc, čím víc jste odpovědná vůči svému dítěti. Tím víc, čím se člověk během života změní (a on se změní, to si pište, i vy sama se změníte) a vy najednou budete mít vedle sebe někoho, kdo se chová i myslí jinak než na počátku (a přesto je vám drahý). Babo raď. Pokud se nechcete životem proplácat po etapách s různými partnery, kteří v danou chvíli ukojí vaše "potřeby", ale za chvíli už nejsou zajímaví, ba ani vyhovující, pokud nechcete, aby to celé bylo o vlastním sobectví, tak to musíte připustit a akceptovat. - Rozumím vám dobře, sama jsem původem jedináček, k tomu trochu intelektuálka z rodiny, kde tatínek byl nepochybně etalonem liberálního, milujícího partnera i "muže" a "rytíře" v pravém smyslu slova.To je těžký start do manželství a pochybnosti často dotírají. Ale věřte, dáte-li na váhu relativně fungující celoživotní partnerství (s kýmkoliv) a šťastné mateřství, není nic moc, co by to dokázalo vyvážit.
|
| Monca, dva kulihrasci | •
|
(30.9.2007 2:53:51)
Souhlas, presne vystizene!!
|
|
| Monca, dva kulihrasci | •
|
(30.9.2007 2:54:51)
Souhlas, presne vystizene!!
|
|
|
|
|
|
|
| Apolena. |
|
(28.6.2007 11:31:25)
Raduno,
nemyslíš, že by ji to třeba mohlo BAVIT? Že to někdo vůbec nemusí vnímat jako sebeobětování?
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 12:00:31)
Ted to tak vnimat nemusi, ale pozdeji treba ano. Proste lidi se meni a nic neni vetsinou tak dokonale, jak se to navenek zda....Jsem proste pochybovac:-)
|
| Apolena. |
|
(28.6.2007 12:10:50)
Raduno,
práce v domácnosti je přece práce jako jakákoli jiná. Proč by ZROVNA TAHLE práce nemohla někoho nadevše bavit a naplňovat?
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 12:39:29)
Muze, to opravdu muze. Akorat proste neverim, ze to cloveku vystaci na cely zivot. Ze ho to bude naplnovat cely zivot a bude mu to stacit.
|
| Apolena. |
|
(28.6.2007 13:05:27)
Raduno,
naplňovat člověka může leccos :-). Já si zase neumím představit, že by někoho celý život naplňovalo třeba dělat pořád sekretářku, učitelku, prodavačku, ředitelku atd.
|
| Tes | 
|
(28.6.2007 13:32:21)
V podstatě jde, ale o to, že v práci většinou člověka ohodnotí, pochválí... Práci ženy v domácnosti berou její členové jako samozřejmost a ještě se jim leccos nelíbí (typicky - tohle mi nechutá, to jíst nebudu..), z toho plyne pak ten pocit "obětování se pro rodinu". Alespoň u své mámy vidím, že právě v tomhle byl u ní problém... "utíkala z domu do práce" a to byla prodavačka, tedy zaměstnaní nic moc zajímavé..
Navíc někde (z okolí to teda moc neznám) se chlap tváří velmi důležitě, jako že on je ten kdo nosí domů peníze a rodinu zabezpečuje a někdy žena musí škemrat o peníze.
Pokud tohle všechno tam není, muž uznává práci ženy o rodinu a děti a dává ji to najevo tak to opravdu může bavit a naplňovat a to i dlouhobě, tomu věřím :-) Bez toho uznání okolí ale ne...
|
|
|
|
|
|
|
|
| dasa. syn 8 | •
|
(28.6.2007 10:52:49)
Právě že Tvoje sestřenice zřejmě není hloupá husička, uvedená dělba práce jí vyhovuje, je spokojená a ví, že jsou věci, kde se může spolehnout na partnera. Husička by byla, kdyby kňourala nad ženským údělem, ale doma by dělala služku, frustrovaná, znechucená ale přesvědčená, že tak je to normásní. A partnera by poníženě prosila, zda může s kamarádkou na kafe. Mimochodem, znám i případy, kdy chlap není ani na "mužské" práce, ale od patnerky ze svého trůnu na kanapi požaduje dokonalý servis. Zkrátka jde o to, aby dva lidé spolu žili jako rovnoprávní partneři a o běžné starosti se a povinnosti se rozumně podělili.
|
|
| janna001 | •
|
(28.6.2007 10:52:59)
No tak jestli mají dům a muž se stará o všechno kolem domu, potažmo auta a dělá všechny tyhle tradičně "mužské" věci, pak celkem chápu, že žena se stará o všechno možné uvnitř domu. Když můj muž přijde utahaný ze zahrady, taky po něm ten den nechci umýt nádobí. To prostě záleží na konkrétní situaci.
|
|
| Lenka,14měs.dcera | •
|
(28.6.2007 20:33:42)
Jde o to,aby ženy,které se obětují rodině skutečně tuto oběť přijaly. Já mám jinou zkušenost se ženami o generaci staršími. Jsou strašné zlé, nedokážou odpustit a příjmout,že mají špatné vzpomínky na své mateřství, že se snažily za každou cenu vyhovět manželovi. Nemůžou pochopit, že někdo má jiné zkušenosti s mateřstvím,manželstvím. Pořád čekají kdy jim začnu hlásit nějaké hrůzy. Poznámky typu no počkej až zažiješ porod nebudeš chtít mít další dítě, no až bude chodit tak to si užiješ, ... a to nevadilo manželovi,že sis koupila tak drahou kabelku? atd. Pořád mi nevěří,že já si mateřství skutečně užívám a mám manžela,který bez problému umyje nádobí a vytře podlahu. Docházím k závěru, že pokud já nebudu skutečně v pohodě s osobním volnem a koníčky nedokážu pak pohodu předat dál.
|
| Magdalena | •
|
(6.7.2007 0:13:49)
... mluvis mi z duse - presne! ja miluju stasnte maminky v zastere, co vari a zpivaji si a miluju stastne zeny nezavisle. Proste miluju stastne lidi. Zena, co pere, vari, uklizi s nechuti, me nahani hruzu, stejne jako stydliva podnikatelka. Jde o to se najit. Ja jsem od detstvi bohuzel vidavala maminku, co nesnasela vareni, nicmene delala obedy a vecere kazdy den, nesnasela uklizeni, ale uklizela cely barak. Nikdy me ani nenutila uklizet, ona se mnou v podstate nemluvila, nemela totiz cas. Pamatuji si jen jeji vzteky zkrouceny oblicej, cigaretu a nepritomny vyraz. tatinek ji miloval, udelal si z ni ale tu hloupou husicku. A co myslite, ze ted posloicham? Pockej jak se nevyspis, az se to narodi! Pockej az se ti zacne vztekat! pockej pockej pockej - proste neustale ceka na situaci, na kterou by mohla rict "Vidis?" a pritom si omluvit svoje se mnou promarneny leta. tak a ted to ma! Proto vam vsem holky doporucuji, jit si svoji cestou. Nastesti jsou jenom dve.-)
P.S. S mamou mam vztah docela dobry, ale dlouho jsem se musela hledat. A mela jsem asi do 30 deprese..
|
| Ivana Procházková | 
|
(6.7.2007 0:26:46)
Magdaleno,
proč ti jako stydlivá podnikatelka nahánim hrůzu? :))
Já vím, že jsi psala o něčem jiném - nicméně stydlivost a úspěch v podnikání se fakt nevylučuje - mluvím o sobě :).
Hodně štěstí.
|
|
|
|
| Myss |
|
(1.7.2007 9:40:46)
ja mam presne takoveho manzela.Nemame barak,tak si nemuzeme rozdelit muzske a zenske prace-v byte toho muzskeho moc neni a tak mame proste rozdeleny vsechny-asi tedy ty zenske.Rozhodne to neni tak,ze ja mam jazyk na veste a manzel lezi a cte noviny.proste si spolu sednem az je udelano.Jo,ale asi jsem trochu husicka(nastesti),protoze napr.zehlim rada,pecu buchty,rada varim a je mi lito,ze se o to musim delit s manzelem.Halt,asi kazdy chce to,co nema...Ne,urcite by me trefil slak,kdybych kmitala a manzel lezel.Navic je nesmirne osvobozujici to vedomi,ze nemusim-ale chci.
|
|
| Klara, syn Robin (4 roky) | •
|
(4.7.2007 8:42:50)
Samozrejme se nejedna o "hloupou husicku", kdyz je vse rozdeleno po vzajemne dohode. Ja si spis myslim ze problem nastava, kdyz se prace jako prave vareni, zehleni a uklid stanou samozrejmosti a muz je ocekava a neocenuje. Takze Tva sestrenice rozhodne hloupou husickou neni.
Protoze jsem doma se synem, varim a uklizim sama. Ale rozhodne to neznamena, ze by manzel nedelal nic. Mnohem dulezitejsi je pro me to, ze kdyz si chci nekam vyrazit, jet za kamarady - ze je to u nas samozrejmosti a nikdo nikomu nic nenarizuje a nezakazuje. Brzy pujdu opet do prace a situace doma se zmeni - tak se opet o domaci prace podelime, stejne jako pred narozenim syna, kdy jsem chodila na plny uvazek do prace. Tolerance je to, co ve spouste vztahu chybi... teda alespon z jedne strany a o tom to podle me je, o toleranci.
|
|
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 10:22:18)
Strašně si přeju, aby to tak bylo. Ale nevím, jestli ten vývoj pude tak rychle dopředu, aby byla společnost plná takhle uvědomělých žen. Myslím si, že stále tady bude dost takových, které díky svýmu nízkýmu sebevědomí budou zastávat úlohu služek.
Na druhé straně mě těší, že vývoj jde tímhle směrem a spousta žen se ke své úloze staví jinak.
Já osobně funguju tak, že samozřejmě zastanu domácnost (koneckonců jsem na MD), ale zase jenom zčásti. Pořád si hlídám, aby manžel taky něco udělal - preventivně. Aby si nezvykl nedělat vůbec nic, a já pak až bych začla chodit do práce, bych jenom valila oči, že funguju na "dvě směny", zatímco on se doma svalí na gauč. Takže i teď zastanu většinu prací, má nachystaný jídlo když přijde, ale večer věší prádlo nebo jde s košem.
A taky si vyhrazuju právo se bavit. Střídáme se v hlídání, v pátek jde někam on, v sobotu se scházím s kamarádama já. Protože pokud mám správně fungovat a starat se o rodinu, potřebuju mít čas taky pro sebe.
Pořád ale znám některý matky, který zkrátka "nemůžou" si jít sednout do kavárny a když mají slezinu se spolužákama jednou za čtyři roky, musí se manžela velice doprošovat aby někam mohly. A co je nejhorší - jim to přijde normální.
Zkrátka spousta ženských se pak hroutí a hořekují, že se "obětovaly" a "nic si neužily" - ale dyť to tak vůbec nemusí být.
|
|
| Romana a Ondřej | •
|
(28.6.2007 13:06:45)
Myslím, že je nutné také ale dodat, že přibývá spoustu můužů, kteří se také na práce v domácnosti a práce kolem dětí už dívají jinak než naši otcové. Muži zůstávají na mateřské, věnují se dětem, tráví s nimi spoustu času, vaří, umí ovládat myčku atd. Aspoň v mém okolí je naprosto přirozené, že se kluci domluví, vezmou děti a vyrazí s nimi na výlet či přímo víkend, vstávají k dětem apod.
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 13:26:32)
bohu díky za takovýhle chlapy !
Můj taťka doma dělal všechny práce - žehlil, vysával, vařil... zkrátka mamce pomohl ve všem. A mamka mi dycky říkala, ať si taťku určitě neberu za vzor, že on je veliká výjimka a že takovýho chlapa už určitě nenajdu. Sem ráda, že se spletla.
Přeju si, aby takoví byli všichni a pomoc v domácnosti a péči o děti brali jako samozřejmost a měli z toho potěšení, stejně jako my. Jen houšť !
|
|
|
| ZuzanaL | •
|
(28.6.2007 23:33:13)
Janino, NAPROSTO SOUHLASÍM. vychovávejme své syny tak, aby nám snachy za to mohly jednou poděkovat. stejně jako já svojí milované tchýni (bylo myšleno vážně).
|
|
|
| Bob the Ghost | 
|
(28.6.2007 10:24:48)
Fisperando,
to je nesmysl.
Tvoje známá rozhodně není sama proto, že je hezká, chytrá, soběstačná a zajištěná. Takové ženy totiž chlapům imponují a právě s takovými chtějí žít (byť ta "zajištěnost" ženy je většině z nás ukradená, podstatné je, co má v hlavě a jak vypadá).
"Hloupoučké nanynky" jsou, pokud jsou mladé a hezké, príma na pár nocí. Ale že by si je člověk musel ausgerechnet brát?
Řekl bych, že tvoje kamarádka bude sama nejspíš proto, že to je neurotizovaná rádobylovkyně, notabene silně materiálně orientovaná. Co to přesně znamená, že od chlapa čeká "něco jiného než v sedmnácti"? Vzhledem k tomu, jak zdůrazňuje svoji "soběstačnost a zajištěnost", se vsadím, že to "něco jiného" jsou prachy.
A teď mi řekni, jak se pozná, že "hloupoučká nanynka" není právě ta tvoje kámoška.
|
| Lilith |
|
(28.6.2007 10:34:16)
Napsal si to vystizne, Bobe :-) Presne takovou znamou mam...a proc ji chlapi nechteji? Protoze mele jen o penezich a o sobe, ale navenek to vydava za to, ze ona je uspesna, proto ji nechteji. Inteligentni chlap chce chytrou, uspesnou (a to nemusi znamenat pouze zavratnou karieru na postu vedoucic sekretarek :-)) a pohodovou zenskou, ktera je hlavne spokojena sama se sebou....hloupou husicku, pokud sam neni hlupak, si nevezme.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(28.6.2007 10:39:30)
No nevím, Bobe, nevím. Buďto nesplňuji něco z tvého výčtu, nebo jsem výjimka potvrzující pravidlo... nebo to možná bude trochu jinak. :o)
Sice žádného chlapa nehledám - bohužel jsem našla "toho pravého", s tou drobnou chybičkou, že už si ho před víc jak čtvrt stoletím vzala jiná ženská - ale nepozoruju ani ten sebemenší ZÁJEM o svoji maličkost.
A že nejsem na prachy, to mám téměř vytetováno na čele. :o)
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 10:52:48)
Monty,
nerozumím, co chceš říct.
Myslíš to tak, že jsi hezká a chytrá (což bych řekl, že skutečně jsi), ale chlapi o tebe nemají zájem?
Nepopírá to fakt, že máš milence? Ten snad o tebe zájem má - nebo jsi musela provádět černé obřady s jeho ustřiženými vlasy?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 11:02:27)
Jo, Bobe, tak nějak jsem to myslela. Navíc jsem ještě i soběstačná, i když zrovna letos to s mými financemi vypadá dost mizerně... a mám smysl pro humor. :o)
S milencovými vlasy jsem sice čarovat nemusela, ale tak nějak si říkám, co je mi to platné, poznat za dvaatřicet let života jednoho skvělýho chlapa, dalo by se říci vystřiženýho z mých pubertálních i postpubertálních snů, když bude celý život v situaci, kdy mne za ním nepustí ani do špitálu, kdyby se mu nedej Bože něco stalo. :o(
On je skutečně výjimka. I v tom, že o mne stál a musel kvůli tomu dost překonat a "překousnout". Obecně se dá říct, že o mne chlapi stáli vždycky jako o kamarádku, parťáka, kolegyni, i jako o sponzora - bohužel, ale jako o ženskou, se kterou by chtěli v pozdním stáří sedět v parku a krmit holuby ANI JEDEN.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 11:07:41)
Oprava: ... když BUDU celý život v situaci...
K tématu jako takovému - moje známé, spolužačky, kamarádky... jsou z 99% vdané, žijí normálním manželským životem, jsou plus mínus autobus spokojené. Nejsou ani mimořádně krásné, ani mimořádně inteligentní (jako většina z nás, že). Každá žena, kterou znám a která se JAKKOLI vymyká průměru to měla nebo má těžké s hledáním partnera. Ať už šlo o to, že pracuje v zahraničí a vydělává dost peněz, nebo je krásná modelka se sošným tělem, atd. atd.
Všechny průměrné, obyčejné ženské v mém okolí JSOU zadané.
Všechny vybočující z řady jsou buď samy, nebo "nešťastně zadané".
Tolik moje zkušenost. :o)
|
| Lilith |
|
(28.6.2007 12:55:53)
Moje zkusenost je takova, ze nejen vysokym vydelkem ci sosnym telem zeny se vymykaji, ale napriklad take vyrazne neprijemnou, nesnasenlivou povahou...a ty jsou nezadane, neb je nikdo nechce :-)
Ty normalni, prumerne (hezke i osklive, schopne i pracovne neschopne) jsou casteji zadane a v mem okoli vetsinou stastne a z lasky...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 12:58:59)
Oscarko,
buď takové neznám, nebo je to v mém okolí jinak. :o)
|
| Repulsion | 
|
(28.6.2007 16:46:47)
...ale Ty se taky neprezentuješ zrovna jako "strážkyně rodinného krbu", v čemž by mohl být zakopaný pes. V podstatě se chlapi žení dobrovolně ze dvou důvodů:
1) jsou to rodinné typy. Chtějí děti, domácí pohodu apod. - tedy věci, na které Tebe dle Tvých vlastích slov moc neužije.
2) jsou to zbohatlíci a celebrity, kteří si berou všelijaké ty o dvacet a více let mladší modelky jako dekoraci vlastní osobnosti. Sorry, život je krutý, tady už jsi jaksi vypadla z užšího výběru. A stejně by Tě to asi nebavilo.
Ve zbývajích případech (přičemž se obávám, že těch je většina) je třeba vhodného partnera prostě uhnat. Právě "průměrné" ženy jsou v uhánění manželů nejlepší, protože většinou přesně vědí, co chtějí, a jakmile se jim to podaří najít, jdou tvrdě za svým a nedají chlapovi šanci.
Ženy, vymykající se průměru, o kterých píšeš, takto cílevědomé nebývají z různých důvodů. Tak třeba ženy nadprůměrně atraktivní bývají natolik obletovány, že mají dojem, že si mohou donekonečna vybírat. Tak vybírají, vybírají, až přeberou, nebo jim ujede vlak. Jiné zas považují uhánění za něco pod jejich důstojnost. Další jsou zas natolik vyhraněné individuality, že nedokáží dlouhodobě setrvat ve vztahu vzhledem k neochotě přistupovat na kompromisy, které takový vztah vyžaduje. Jiné odrazují potenciální nápadníky zdánlivou nedostupností apod. Jinými slovy - těch příčin může být celá řada, každopádně je to většinou způsobeno nikoliv tím, že by o tyto ženy nebyl a priori zájem, nýbrž tím, že tyto ženy nějakým způsobem nedokážou ten zájem vhodným způsobem podnít či navázat nebo udržet vztah.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 16:50:09)
Repulsion,
tomu dělení nerozumím.
Proč by někdo nemohl mít děti a domácí pohodu s o dvacet let mladší modelkou?
K rodinné domácí pohodě je nezbytně nutná tlustá mamina ve středním věku?
|
| Repulsion |
|
(28.6.2007 16:55:12)
Ale mohl, nic neplatí naprosto výlučně a 100%. Nicémně muži, kteří si berou ty o dvacet let mladší modelky, obvykle kvůli nim zavedený vztah rozbíjejí. Ale máš pravdu - nemusí to být zrovna kvůli dekoraci - chlap může na stará kolena prostě zblbnout, to je fakt.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 17:04:02)
Repulsion,
chlap, který si nabrnkne o dvacet let mladší ženu, na stará kolena zblbl?
A jak se pozná ten, který nezblbl? Jaký je limitní věkový rozdíl mezi partnery pro zblbnutí? Deset let? Patnáct?
|
| Repulsion |
|
(28.6.2007 17:12:36)
Ale kuš, si to Bobe pořádně přečti, přemýšlej, co jsem asi tak chtěl říct, na co jsem reagoval a pak komentuj - na nějaké hnidopišské rozpravy nemám náladu. Nebudu Ti tady psát dvacetistránkový elaborát postihující všechny možné eventuality...
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 17:17:23)
Nikoli Repulsion,
ty jsi prostě předvedl pár předsudků jak vyšitých, tak jsem ti je trochu omazal o hubu.
No chápu, že ti nevoněj.
|
| Repulsion |
|
(28.6.2007 22:53:57)
pouze jsem sledoval určitou nit. Kdybys to pozorně čet, tak Ti to dojde. Nebo Ti to možná došlo a jenom reješ, což je na prd. Chytat se slovíčka a hledat za každou cenu skulinky v argumentaci druhého - to je na prd. Buď se chceme o něčem bavit, nebo si vzájemně něco dokazovat.
Já proti většímu věkovému rozdílu nic nemám. Ale dvacet a víc prostě už není standardní - a když se podíváš, v jaké sféře je nejvíc takových sňatků, je to celkem jasné. O "zblbnutí" jsem mluvil v souvislosti s tím, když někdo opustí ženu, se kterou strávil 20 let a vychoval s ní tři děti pro nějakého zajíčka. Jako určitě to nemusí být špatné... nicméně je to docela lumpárna.
|
| marketa | •
|
(28.6.2007 23:35:16)
necetla jsem o co se tu hadate ... ale k tomu vekovymu rozdilu. moji rodice mezi sebou meli dokonce vic nez tech 20 let, muj tata byl rozvedenej, ale ne kvuli moji mame, prestoze byla jak ty rikas "zajicek" proti nemu, no a zili spolu do tatovy smrti tricet let ...
|
|
|
|
|
| Myss |
|
(1.7.2007 10:09:24)
Bobe,chlap,ktery si vezme o dvacet a vice let mladsi modelku nemuze ocekavat pohodli rodinneho krbu,nebot ta mu doma sedet u krbu nebude.Modelka se potrebuje libit a prezentovat na verejnosti.Behat po salonech,udrzovat krasu,nakupovat hadry a doplnky.Je opravdu pro tu dekoraci a nic proti,pokud s tim dotycny pocita.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 17:05:00)
No vida. Takže problém je zjevně v tom, že nejsem modelka nebo do mne můj milenec není dostatečně zblblej, protože o dvacet let mladší bych teda jako byla. :o)))
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 19:18:34)
Teda Monty, co ty na sebe nenapráskáš ... :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 19:35:21)
Fišperando,
vždyť je to jedno. :o) Čím víc toho na sebe vybliješ sám, tím míň tě pak rozhodí případný drby. :o)))
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 17:01:29)
Repe,
ale já taky naprosto přesně vím, co chci. :o)
OK, nejsem hospodyně, nejsem vzorná matka, nejsem rodinnej typ - aspoň ne v tom smyslu, jak se to obvykle chápe.
Na druhý straně mám zase jiný dobrý vlastnosti - nebo se aspoň domnívám, že mám. :o) Nehádám se, jsem nekonfliktní, doma téměř nemluvím (ukecaná jsem pouze ve společnosti), jsem skromný a nenáročný děvče a navíc jako bonus mne děsně baví sex. :o)
Asi to nejsou ty správný akcie na burze vztahů. :o)
I když, ono je to stejně teď už jedno. :o)
|
| Myss |
|
(1.7.2007 10:13:39)
Zkratka presne takova,jakou ma milenka byt!
|
|
|
| Simona, syn 15 let | •
|
(10.7.2007 15:44:44)
Ano, jsou mezi námi takové soběstačné, úspěšné, rádoby nikoho nehledající /snad partnera?/ženské. Jsem jedna z nich a také pořád přemýšlím, proč jsem musela já zrovna narazit na takového nemožného otce svého dítěte. Byla jsem zamilovaná, ale hlavně jsem chtěla dítě. To že to dítě pak budu vychovávat sama jsem vždycky tušila. Dítě však už je téměř dospělé, obětovala jsem mu nějakých 7 let života - ale ne obětovala, to je špatné vyjádření, to jsem chtěla, věnovala jsem se mu naplno, a teď můžu říct, že jsem na něj i pyšná. Vztahy jsem v té době nevyhledávala, aby "malý" náhodou neměl neustále nějakého nového strejdu, takže dá se říct, že opravdu se nikdo nenaskytl. Ale teď je to jiné, chci s někým žít, ale chci rovnocenného partnera, nejlépe jak říkám prince na bílém koni. Ale přijde někdy? A navíc nejsem typ co by chlapy uháněl, ale jak je vidět z tvé reakce, opravdu mně asi nic jiného nezbyde. Ale zase si říkám, opravdu má cenu uhánět někoho, kdo ti ujede do států EU, a tvrdí ti, že tam zůstane natrvalo a bojí se zamilovat? Že na to nemá sílu? Tak nevím, na druhé straně aby to nebylo jednoduché, tak mě uhání ženatý chlap o kterého nestojím ani omylem, jelikož mám své zásady....Tak teď babo raď
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 10:42:13)
Bobe, nebudu tady rozebírat svoji známou, ani by to nebylo vůči ní fér. Když to napíšu zkráceně, tak má už větší požadavky ohledně toho, co od mužů čeká než když byla mladá. A ohledně těch peněz - můžu mluvit za sebe, něco na tom taky bude. Nepotřebuju boháče, ale zatímco ve dvaceti by mi u chlapa bylo jedno, jestli vydělává nebo se fláká, tak teď bych nemohla žít vedle chlapa, který se jenom válí doma a žije z podpory. Stejně tak jako mě dřív přitahovali nezodpovědní týpci, tak teď potřebuju pravý opak. Prostě ty nároky se s věkem asi stupňují.
A jak píšeš o sobě, nebo o mužích ve tvým okolí, že naivní dívky se hodí tak na jednu noc... myslím si, že to hodně zobecňuješ.
|
|
|
| Tes |
|
(28.6.2007 10:34:57)
Tvoje kamarádka at je klidně v pohodě. Já taky toho pravého pro sebe našla až po třicítce, není to ideální věk (hlavně kvuli rození dětí) ale dřív to nějak nevycházelo :-)
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 10:38:08)
Já i ona. Souhlasím, sice prý není ideální mít po třicítce dítě...ale jak jinak, když do té doby nepotkáte toho s kým chcete ty děti mít:-) Záměrně nepíšu ,,toho pravého", neboť je to naprosto příšerný slovní obrat.
Ten článek jsem psala s úsměvem..mrk.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 10:46:57)
Nicméně to není pravda.
Můžeme si tady stokrát říkat, jak je to po třicítce "v pohodě", ale všichni stejně dobře víme, že to vůbec v pohodě není.
1. S tím plozením dětí je to výrazně těžší. Početím počínaje, komplikacemi v těhotenství a vyšším rizikem postižení dítěte konče.
2. Chlapů "na výběr" už má kámoška jen zlomek toho, co měla byť jen před pěti lety. Ti sociálně schopnější a "zajištění", jak říká tvoje kámoška, už jsou z velké části ženatí nebo mají dlouholetý vážný vztah, který ke svatbě jasně směřuje. Zbývají problematické typy, které samy mají problém s navazováním vztahů.
3. Mateřská dovolená bude mít na její kariéru drtivější dopad, než by měla o pár let dřív. Povede to patrně k tomu, že se bude chtít vrátit co nejdříve do práce. Což může být na úkor dítěte.
4. Po třicítce si ženská prostě už tolik nevěří. Nakonec se paradoxně spokojí s čímkoli. A protože svatbě nebude předcházet dlouhá známost, může se stát, že z chlapa se vyklube opilec či domácí násilník.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 10:50:45)
Jo, tvé argumenty možná něco do sebe mají, ale vídáme dnes a denně, že je to různé. Jsou ženské, které se v 21 vdaly, v pohodě fakt nebyly, rozvedly se a teď pro třicítce maj další vztah a jsou šťastnější než kdy jindy. Proto nikoho neodsuzuji a nekomentuji ohledně těchto rozhodnutí.
Jinak, já v pohodě být snad ještě můžu. Ale nebudu se přít, nemá to cenu..Psychika je tak individuální, že jí nelze zcela vystihnout.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 10:57:16)
Není, z příspěvku je to snad poznat. Ale neodvažuji se nikoho soudit.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 11:02:47)
Já psala o přístupu i současných mladých kluků k holkám?! O tom, jak na nás koukají. Ještě mi není 30 a nějakou dobu nebude. Nevím, proč bych se měla cítit nějak diskriminovaná:-)Ale jak už jsem psala,nebudu se přít:-)
|
|
|
|
|
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 10:53:53)
Bobe, ale to je to, co sem tady už někde psala, že to, že ženská ve vyšším věku ví, co od života chce a zvyšují se její nároky ji na druhé straně "handicapuje" v tom smyslu, že má nižší možnost toho pravýho najít. A s tím souvisí ta negativa, které tady popisuješ.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 10:58:23)
Fisperando,
přesně, v tom se shodneme.
Nesouhlasím, jedině s tím, že "starší" žena ví, co od života chce.
Řekl bych, že jediné co po třicítce ví, je, že už strašně moc chce děti.
Na druhou stranu, co víc taky od života chtít, že?
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 11:02:38)
Ja napriklad chci neco v zivote dokazat na poli kulturnim. Nejsem preci jenom inkubator, to teda promin, chlapce:-)
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:05:51)
Raduno,
nejsem skromný, to je o mně tady známo. A tak se rád pochlubím, že už jsem toho dokázal hodně. Mám solidní kariéru a prosadil jsem se dokonce i "na poli kulturním", jak tomu říkáš.
Ale nic z toho se absolutně nedá srovnávat s mými dětmi.
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 11:11:23)
Nezlob se, ale ja mam proste jiny nazor. Deti jsou soucasti zivota, ktera ho hodne obohati a ktera ti muze hodne prinest, ale kdyz si nula, deti z tebe NEKOHO neudelaji, i kdyby ses protrhnul.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:22:47)
Raduno,
v tom si neporozumíme.
Děti pro mě nejsou "součást života", ale jeho smysl.
A pokud si jen hlídáš, zda jsi Někdo, tak to těm dětem nemáš moc co nabídnout.
Chtělo by to víc sebevědomí.
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 11:55:37)
Achjo, bobe, tys to zase uplne otocil.
Ja prave sebevedomi mam a proto si nepotrebuju porizovat deti, aby mi ho zvysily tim, ze budu v ocich okoli vazena matka ci vazeny otec. Nebo tim, ze si budu namlouvat, ze vychovou noveho cloveka jsem snad udelala nejaky zasluzny cin. Vysledek vychovy totiz nikdy neni jisty, jak vime:-) A deti by nemely byt berlicka pro jedince, kteri se ve svem zivote nudi a citi se nenapleneni.
Clovek nemuze svym detem nikdy nic poradneho predat, pokud nejdriv sam neco ze sebe nevytvori, neceho nedosahne atd.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 12:04:37)
Raduno,
to je pro mě nepochopitelné uvažování - jak někoho může byť jen napadnout taková absurdita, že děti si pořizuješ proto, abys byla "vážená matka". Z toho mi vyplývá, že si skutečně svoje postavení ve společnosti nesmírně úzkostlivě hlídáš - ergo si jím nejsi jistá.
A že výchovou dětí neuděláš žádný "záslužný čin"? Napadá tě něco většího, než postarat se o to, aby bylo dítě šťastné?
|
| Raduna | •
|
(28.6.2007 12:59:38)
To me bohuzel nenapadlo, s tim jsem se setkala v realnem zivote, i kdyz samozrejme ti to nikdo do oci nerekne, ze ma deti z nespravnych duvodu.
A o me se opet mylis:-) Zadne postaveni si nehlidam, protoze mi na nem vubec nezalezi. Zalezi mi na uplne jinych vecech a neni to kariera ani penize ani ukazkovy zivot jako z pohadky.
Jojo, napada me spousta zasluznejsi veci. Napr. starat se taky o cizi, opustene deti nebo o stare nebo nemocne deti, ale kvuli tomu, ze je to zasluznejsi se vsichni snad nestaneme socialnimi pracovniky, ne?
|
|
|
| Myss |
|
(1.7.2007 10:20:38)
Raduno,dlooouho jeste nemej deti,prosim!
|
| Raduna | •
|
(2.7.2007 13:57:18)
Mila Tanulo,
ty si taky radsi nemela mit deti, protoze hloupi lide kazi lidstvu genofond:-)
|
| Myss |
|
(6.7.2007 15:20:32)
Radun,nekopej kolem sebe.Jsi mlada,takze Tve nazory jsou v poradku.Musis si sve prozit a vsechno zkusit.Neuvedomila jsem si,ze tady diskutuji treba s holkama o 20let mladsima.Vzdyt ja jsem nebyla jina....
|
|
|
|
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(1.7.2007 15:57:28)
Raduno, k tomu, abys něco dokázala na poli kulturním, k tomu vcelku ani nepotřebuješ partnera.
Řekla bych, že vytvořit zázemí pro šťastné dětství potomků je nejnáročnější bod mojí či manželovy kariéry. Udělat třeba doktorát je proti tomu hračka a stojí to jen zlomek času.
Monty, Ty už víš, že já s Tvým názorem, že chlapi nestojí o úspěšné a inteligentní ženský, nesouhlasim. A myslim, že už jsme Ti psala např. příklad kamaráda, kterej ač vyučenej, vzal si vysokoškolačku z Kalifornie, která se zabývá designem interiérů a jejíž firma měla pobočku v Praze. Nemá žádnej mindrák a po pár letech soužití o ní pořád mluví stejně krásně jako na začátku. A ona o něm. Otázka je, jestli by si jiná úspěšná ženská vážila šikovnýho, vtipnýho a charakterního truhláře.
|
|
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 11:08:05)
Bobe, ona žena po třicítce podvědomě, nebo i vědomě ví, že ty děti chce, a od toho se odvíjí to další, totiž že potřebuje chlapa, se kterým založí rodinu, a tenhle typ chlapa se může značně lišit od typů chlapíků, který měla předtím a kteří jí stačili. A zatímco dřív s někých chodila, protože se zkrátka zamilovala, tak teď už bere ohledy na jiný věci, a může se stát, že si chlapa vybere čistě ze zištných důvodů (je hodný, spolehlivý, má rád děti atd...).
Myslím si, že i tam, kde se dva lidi nějak extra nemilují, ale váží si jeden druhýho, může vzniknout pěkný vztah, a později spokojená rodina. Je spousta takových případů.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:15:32)
Fisperando,
tomuhle právě my chlapi moc nerozumíme a často si to (možná mylně, připouštím) vykládáme jako vypočítavost.
My se prostě zamilováváme. A když "ji milujeme, není co řešit".
Nevěřím, že v manželství, postaveném na zralé úvaze, může vzniknout opravdu hluboký vztah.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 11:21:42)
Bobe,
jenže podle mého názoru - a podle toho, co vidím v okolí - se daleko častěji rozvádí manželé, kteří se brali z lásky než ti, kteří se brali z rozumových a racionálních důvodů, byť třeba jen na jedné straně...
Většina letitých manželství v mém okolí (20 a více let) v začátcích žádnou osudovou lásku jako trám neměla.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:26:10)
Monty,
to je vlastně hrozně smutné.
My chlapi jsme prostě romantici.
Ale v mém okolí to naštěstí funguje jinak než v tom tvém. Taky se v něm lidi rozvádějí málo.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 11:36:53)
Bobe,
právě že já jsem taky romantik... a proto jsem na tom tak, jak na tom jsem. :o(
Protože VŠECHNY moje kamarádky (nebo téměř všechny, jedna nebo dvě možná ne) mi otloukají o hlavu, že jsem blbá, když nebojuju. Že nevyužiju právě toho mužského sklonu k romantice a jejich přímočarý zamilovanosti, nenutím ho, aby odcházel od rodiny, protože jsem strašně trapně romantická, hodná a ohleduplná. Z většinového úhlu pohledu mám v rukou samé trumfy. Ale nemůžu. I když vím, že je to můj osudovej vztah, že lepšího chlapa nikdy nepotkám. Proto budu sama a budu čekat na ukradený chvilky zakázaný lásky. Přitom bych strašně moc chtěla být s ním. Jenže kdybych "bojovala", vydírala, dávala ultimáta, tak bych si nemohla vážit sama sebe. Už bych to prostě nebyla já. I ten vztah by se tím změnil. Neumím a nechci umět tancovat na hrobech...
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:44:15)
Monty,
nejenže by sis nemohla vážit sama sebe,
ale taky bys mohla jako mnoho milenek dojít ke smutnému poznání, kam patříš.
Ona spousta chlapů svým milenkám nakecá kde co, kromě jediné věci - že kvůli nim si rodinu rozhodně ničit nebudou.
S uzarděním připouštím, že vím, co říkám.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.6.2007 11:53:03)
Bobe,
můj milenec mi - aspoň doufám - nenakecává nic. Ani si nestěžuje, jak mu žena nerozumí, ani se nevymlouvá, proč nemůže odejít od rodiny, ani neslibuje, že to udělá.
Rozhodla jsem se dobrovolně, protože mi tenhle chlap za to stojí. I když to hrozně bolí. Jenom si někdy říkám, jestli to od osudu nebo od Pánaboha není zbytečně moc krutý, ukázat mi přesně to, po čem toužím, ale postavit to za betonovou zeď, ve který je jen malá špehýrka na koukání. Oboustranně (opět doufám), protože on na tom podle mého názoru není o moc líp.
Ale to asi nemá smysl nějak rozmazávat, jen jsem si tak povzdychla. :o)
|
|
|
|
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:31:21)
Valkýro,
a není to právě tím, že na sebe zbyli? Takže jsou spolu třeba proto, že dobře vědí, že nikoho jiného už nenajdou. A ne proto, že by to byl bůhvíjak dobrý vztah.
|
| petra | •
|
(28.6.2007 14:46:43)
Bobe,
Valkýra dává slovo Zbyli do uvozovek. Já s manželem jsme přesně tentýž případ. taky jsme na sebe "zbyli". vystudovali jsme oba stejnou školu, ale během školy měl každý z nás jiné známosti. Z různých důvodů však ani jednomu z nás nevydržely. Takže jsme se tak nějak řízením osudu dali dohromady. Prostě jsme na sbe "zbyli". A myslím si, že ani u jednoho to nebylo tím, že by nikdo jiný neměl zájem.
|
|
|
|
|
| fisperanda |
|
(28.6.2007 11:24:39)
V tom právě tkví ta nespravedlnost, že muž si může dovolit počkat až se zamiluje, protože ho nic nepudí a nenutí dělat to právě teď. Žena je na tom jinak, právě proto, že si uvědomuje, že právě už po třicítce je tam spoustu těch negativ. A nebo si to neuvědomuje a tlačí ji hormony. Upřímně - ani si nedovedeš představit, jaký to sou svině :o)
Ale když to vezmem kolem a kolem, tak zamilovanost je stav, kterým příroda zajišťuje to, že se dva lidi, kteří se k sobě z nějakýho genetickýho důvodu hodí, zkrátka rozmnoží. A dál? Zamilovanost opadne, ale pokud zůstane úcta k tomu člověku, se kterým žiju, tak s ním můžu vytvořit příjemný prostředí pro děti a pokud máme společný zájmy a priority, pak je všechno v nejlepším pořádku.
Jako vypočítavost bych brala to, pokud se ženské vyloženě chlap hnusí a vezme si ho kvůli penězům nebo já nevím čemu.
Ale pokud se chlap ženské pouze líbí, i když z něho není úplně vedle a netřesou se jí kolena před každým rande, na druhé straně si ho váží pro jeho kvality a chce s ním být, tak v tom žádný podraz nevidím.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 11:29:39)
Fisperando,
"počkat, až se zamiluje", to je směšné. Přesně to vypovídá o způsobu, jakým vy ženy někdy uvažujete.
|
|
|
| MiladaL | •
|
(29.6.2007 0:01:09)
Bobe, ty jsi dogmatický až hrůza. S tou ženskou vypočítavostí je to jinak (mám to z vlastní zkušenosti). Do určité doby může žena zkoušet vztahy s různými "týpky", kteří jsou sice zajímaví, ale zjevně by do rodinného života moc nezapadali (dost často z důvodů prázdné peněženky). V určitém věku (u mě 27) se žena rozhodne, že je s "lúzry" konec a zvolí jiný segment. Teď už "projde" pouze muž, který musí splňovat více kritérií: nejenom že je charizmatický a zajímavý, ale musí být i spolehlivý a slušně vydělávající (a tím NEMYSLÍM průměrný plat v ČR nebo jeho dvojnásobek). I zde se lze zamilovat a kupodivu trvaleji než s různými sice zajímavými, leč chudými týpky. Svému muži skutečnost, že na začátku naší známosti stál tento kalkul nikterak netajím.
|
| Bob the Ghost |
|
(29.6.2007 0:43:16)
Milado,
takže s tou ženskou vypočítavostí to není "jinak".
Ty jsi přesně ten typ, o kterém mluvím.
|
| MiladaL | •
|
(29.6.2007 18:12:25)
Žena dává pro zplození potomků přednost muži, který se pro tento účel nejvíce hodí. Muži se naproti tomu rozhodují pro životní partnerku podle jiných kritérií, motivovaných více pudově, naproti tomu jsou zase náchylnější k nevěře, více konzumují pornografii atd. To samozřejmě neplatí na 100 % mužů a 100 % žen. Jinak jsou to ale obecně známá fakta, tisíckrát omílaná v různých literaturách (viz Radim Uzel nebo Barbara a Alan Peaceovi - Proč muži lžou a ženy pláčou nebo jak se to jmenuje) - nemá smysl proto žehrat, že ženy jsou vypočítavé a že mužům jde jen o to jedno.
je to sice téma už dost obehrané, ale pořád dost vděčné, takže proč se na toto téma nepohádat znovu a znovu, že?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tes |
|
(28.6.2007 11:10:33)
Tak to ja asi nejsem normalní, ale ja v pohodě byla a jsem :-)
Měla jsem problem jen s bodem č.1 , ale nikdy by mě nepadlo vyčítat si, že jsem dítě neměla dřív s přechozí známostí nebo vlítnou na prvního chlapa co potkám (ono by to stejně skončilo pravděpodobně rozvodem) a jen dítě by mi nikdy ke štěstí nestačilo. Hold už mi bylo dááávno 30, a vím co chci... :-))
|
|
|
| petra | •
|
(28.6.2007 14:41:02)
Bobe,
tak mně už přes 30 je a stjně si dovoluju nesouhlasit. Možná se pohybuju v jiném prostředí než ty, ale švagr se ženil v 36 letech a halda mých 35 letých kamarádů je stále ještě svobodných. sice zadaných, ale svobodných. já sama jsem si dcerku pořídila až po třicítce a naprosto bez problémů. otěhotnění na třetí pokus, těhoteství taky naprosto v pohodě. Do práce jsem se sice vracela brzo, ale nemyslím si, že by to bylo na úkor dítěte. zastávám totiž názor, že pro dítě je lepší spokojená matka, která s ním netráví veškerý čas, než matka, která je permanentně doma, ale je z toho frustrovaná a následně nervózní. Děti totiž nervozitu instinktivně velmi dobře vycítí. A naopak, spokojenost matky se přenáší i na dítě. takže já když přijdu z práce )pro rýpavé rovnou dodávám, že pracuji na zkrácený úvazek), tak se věnuju dcerce opravdu intenzivně a jsem spokojená. nemohu hodnotit za druhé, ale myslím si, že ona taky.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 14:49:15)
Také nemohu říct, že by mě nějak uškodil fakt, že máma už v mých 2 letech odešla do práce, stejně tak u sourozence. A nedovedu si představit, že by byla doma. Nervózní by byla ona i my.
Prostě my byli ve škole, ona přijela odpoledne, které jsme nějak tak spolu také strávily, pohodička. Už delší dobu žiji prakticky většinu roku mimo domov a byla to velmi dobrá škola do života.
Když by byla máti doma tak je nervózní, i přes nějakou tu práci unuděná. Ona je temperamentní a společenská ženská, je super, když sedíme a kecáme, co nového, to samé později s otcem. Dala mi víc, než kdyby obětovala veškerý svůj volný čas i život dětem..
To, že si večer rádi vyrazili, třeba jen posedět do hospůdky bylo odjakživa samozřejmostí..
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 15:15:13)
Lizzie,
jenže dneska se řada matek nevrací do práce "už ve dvou letech", ale kolikrát v šesti měsících dítěte.
Pokud ti dva roky připadají jako "už", co si myslíš o tomhle trendu?
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 15:19:18)
Žijeme v době, kdy se vydělává a rodina se zabezpečit musí, ale odchod do práce v 6 měsících není jen současný trend. Například má babička (od mámy) šla do práce také, když mámě bylo půl roku..
Většina matek zůstává do roka dítěte doma, co vím z okolí, tak příbuzná u obou dětí chodila na brigády, což jim dost významně pomohlo, a to, že byla pár hodin denně pryč dětem nijak neuškodilo.
Jak to udělám já, těžko říci..
|
|
|
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 15:13:18)
Petro,
je divné, že tě napadají jen možnosti "spokojená pracující matka" a "frustrovaná matka na mateřské".
Znám řadu frustrovaných neurotických pracujících matek a několik zcela spokojených sebevědomých matek, které jsou s dětmi doma léta.
|
| petra | •
|
(29.6.2007 9:36:11)
Bobe,
já nemluvím obecně, já mluvím pouze a jen o sobě. znám se a vím, že po delší době na mateřské by ze mě ta frustrovaná matka byla. Znám ve svém okolí plno žen, které mateřství naplňuje a vůbec je neodsuzuji, že chtějí zůstat s dítětm doma třeba až do doby, než potomek půjde do školy.
já sam jsem dost akční, dcerku miluju, ale mám-i být upřímná, tak teď když je větší, je to pro mě lepší, než když byla malé mimino, na mě zcela závislé. V té době jsem mateřskou trávila tak, že v době kdy spala, tak jsem jí natírala na barevno nábytek do pokojíčku, vyráběla dřevěné pískoviště a tak. Prostě i během mateřské jsem musela něco dělat. Takže v jejích osmi měsících jsem nastoupila na půl úvazku do práce, hlídala babička. Když bylo dcerce rok a půl, tak začala chodit do jeslí. A protože je společenská, tak hned první den tam zůstala celý den, protože po obědě nechtěla domů ale chtěla "dětííí". Teď ve dvou a půl letech se těší do školky, protože "mimina" v jeslích jí nebaví. Slečna dcera totiž říká básničky, zpívá písničky, mluví v celých souvětích, ptá se proč...Prostě potřebuje už vedle sebe věětší děti než jeslové.
opravdu nemám pocit, že bych jí svým odchodem do práce nějak ublížila.
|
| Myss |
|
(1.7.2007 10:40:02)
Hm..vskutku genialni dite.Zpiva,pta se proc a ke vsemu ji vubec nechybi maminka...
|
| petra | •
|
(2.7.2007 14:06:41)
Tano,
já neříkám, že mé dítě je geniální. Popisuji jen jaká je. prostě je v některých věcech trochu napřed. Na druhou stranu zase začala chodit až v 15 měsících a dodnes nemá všechny mléčné zuby. Prostě každé dítě je individuální a nemá smysl porovnávat. Chtěla jsem jen říct, že nepřítomnost matky nemusí mít nutně negativní vliv na vývoj dítěte. koneckonců stačí se jen podívat do statistik kolik dětí chodí do jeslí např. v Dánsku, Holandsku nebo Francii. Nezdá se mně, že by tyto národy byly nějak zdegenerované nepřítomností matek, která je tam, narozdíl od českých luhů a hájů, docela běžným jevem.
|
| Myss |
|
(6.7.2007 15:27:55)
Peti,
kazde dite to nejak prezije a kazde nejak vyroste.Bohuzel nam detatko v tak mimi veku jeste neni schopno rict,jestli mu mama TAK chybi nebo ne.Muzu te ujistit,ze chybi kazdemu.Jenze nakonec s nim prece nikdo nediskutuje a vybirat si nemuze.Tak je to o tom,ze nektere to proste prijme lip a nektere se cuka dele.Az vek 3roky je akorat na to zapojit dite do kolektivu-skolka.Ale to neni zadne bingo,to vsichni vime.Pokud maminka nema jinou moznost a proste do prace musi driv,halt se neda nic delat,ale to uz tady bylo mockrat,o tom nechci.
|
|
|
|
|
|
|
| Repulsion |
|
(28.6.2007 16:52:24)
Ale prčice. Těsně po třicítce to ještě s tím početím, rizikovým těhotenstvím apod. ještě není tak žhavé, jak píšeš. A volných mužů je docela dost. Pravda, hodně jich už má za sebou nějaké to rozpadlé manželství a tedy i děti, ale to je dnešní reality, s tím se nedá nic dělat. Kariéra apod., to se dá taky vyřešit.
Takže jako jediný argument bych bral tu nižší sebedůvěru, na straně druhé je zde ovšem určitá vyzrálost, jasno v prioritách apod. Takže já bych řek, že šance ženy po třicítce jsou pořád velice slušné.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 17:01:53)
Repulsion,
ta rizika po třicítce jsou NĚKOLIKANÁSOBNĚ vyšší než v pětadvaceti. Něco si o tom naštuduj.
A že zbývají ti rozvedení chlapi? Porozhlídni se tady po diskusích - to pro ženy, zvlášť svobodné a bezdětné, rozhodně není ideál. Takže taková holka prostě musí brát, co je.
To je jasné, že nezůstane na ocet. Ale už si nevybere.
|
| Alena | •
|
(29.6.2007 21:52:32)
Ale, ale, ale
Už je to opět tu. Odkazy na zaručené výzkumy a statistiky. Zajímavé je, že zeptáte-li se statistika profíka, tak Vám zcela jistě potvrdí, že statisticky se dá dokázat téměř cokoliv. Jde jen o to, co zkoumáte, jaké si dáte cíle výzkumu, jaké si kladete otázky. Denně jsou nám prezentovány naprosto idiotské výzkumy veřejného mínění v rozličných mediích. ... a vědecké výzkumy? těžko byste hledal oblast, kde se vědci naprosto shodují. Dost často se naopak střetnou naprosto protichůdné názory. A kdo má pravdu?
Co se týče rizik těhotenství po 30, rozhodně je chybou to generalizovat. Každý jedinec má individuální zdravotní stav, související z části s genetickým vybavení, zčásti také s tím, jak se svým tělem nakládá... Určitě je však dost kruté hodit ženy po 30. do starého železa. Doba se mění. Lidé více pečují o své zdraví. Dožívají se vyššího věku. Tak si myslím, že i ty bludy o magické 30 by se měly nějak pozměnit
|
| Lizzie |
|
(29.6.2007 22:53:00)
Už několikrát to tu padlo, neustále se zesměšňuje a napadá individualita těch žen, které si rozhodly pořídit dítě a rodinu později..no a? Je to jen jejich věc. Nikdo jiný jim nemůže kecat do života.
A už vůbec ne tak hloupě a obecně..
|
| Raduna | •
|
(2.7.2007 13:27:20)
Presne tak. Kazdy si za svuj zivot nese zodpovednost sam. Kdyz se bude ridit radami okoli (ci lekaru atd.) a bude kvuli tomu nestastny, tak komu pak za to muze dat vinu? Jenom zase sobe.
|
|
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(28.6.2007 17:03:07)
Prosimte, Bobe, kam na ty rozumy chodis?
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(29.6.2007 1:53:57)
:-) někde jsem četla, že svobodný chlap po třicítce musí mít skrytou systémovou chybu, bo jinak by byl dávno ženatý... :-))))
|
| Markéta | •
|
(29.6.2007 1:58:54)
jak se tak koukam kolik tech svobodnejch chlapu po tricitce kolem je, tak si rikam, ze chybu nemaji je oni, ale celej nas system.
a zenska, ktera ma dite pred tricitkou je pomalu za exota. v predporodnim kurzu jsem treba byla jedina...
|
|
|
| Iva + 2 | •
|
(24.5.2008 17:49:48)
To je ale nesmysl. Vzhledem k současnému nedostatku odborných pracovníků na našem pracovním trhu bude žena, která si již vybudovala v zaměstnání jisté postavení, mít jednak vyšší příjem, jednak práci zajištěnu, jednak ji firma vyjde vstříc např. částečným úvazkem, prací z domova apod. Což tedy u dvacetileté pokladní v sámošce nepadá v úvahu. Dotyčná pak může být více doma s dítětem, je méně závislá na manželovi ( např. se od něj nemusí nechat mlátit), je sebevědomější, může dítěti nabidnout více podnětů, lépe odpovídat na jeho všetečné otázky a rozhodně od něj nebude utíkat na diskotéky apod., protože tohle už má prostě za sebou. Takže tak. Tím nechci říct, že dvacetileté pokladní nemohou být dobré mámy, jen to mají výrazně těžší. Iva
|
|
|
| petra | •
|
(28.6.2007 14:33:40)
Lizzie,
klidně buďte v pohodě. Já si svého manžela brala v 27 letech po tříleté známosti a dcerku jsme si pořídili až když nám bylo skoro 34 let. Ne že by to dříve nešlo, jenom jsme si ještě chtěli trochu užít života.
Dnes je to normální a nikoho to neznepokojuje. jenom my jsme ještě ta generace, kde nebýt vdaná ve 20 a nemít pokud možno hned dítě, znamenalo být divná. Takže zatímco kamarádkám dnes děti maturují, nebo řeší, kam na střední školu, tak já vybírám školku a jsem v pohodě...
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 14:56:52)
Díky za podporu:-) Nevím, kdy si dítě pořídím, ale jsem vděčná za tvou toleranci a nadhled, který právě tady někdy dost chybí:-)
Je snad lepší třiadvacetiletá nervózní matka, která se na dítě ještě necítí, než pětatřicetiletá vyrovnaná ženská? Každý dospívá a dozrává jinak..
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 15:18:12)
Lizzie,
a je snad lepší pětatřicetiletá nervózní matka, která má dítě prostě proto, že má poslední šanci, a klofla kvůli tomu prvního ňoumu, který se jí k tomu namanul,
než třiadvacetiletá vyrovnaná holka, která má milujícího chlapa a ví, že dítě už jasně chce - třeba proto, že jich jednou chce mít hodně?
Ano, každý dospívá jinak.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 15:21:58)
Jenže dítě v 35 nemusí být zoufalství, Petra psala, že s manželem předtím už jakou dobu žili, jen si chtěli ještě něco užít. To je podle vás zoufalství?
V 35 si žena může pořídit dítě i z vlastního rozhodnutí.
A pokud se žena v 23 na dítě cítí a pořídit si ho chce, tak proti tomu nic nemám, proč ne, může být stejně dobrá máma jako žena starší.
Právě proto, je to individuální, ty co si pořídí dítě po třicítce nemusí být zoufalé, ale to ty jaksi nebereš v potaz.
|
| Bob the Ghost |
|
(28.6.2007 16:58:41)
Ale?
Kde jsi vzala, že to neberu v potaz.
Mimochodem, tvoje věta "v pětatřiceti si žena může pořídit dítě i z vlastního rozhodnutí" je skvělá. Přečti si ji ještě jednou a zamysli se nad jejím obsahem.
|
|
|
|
| Lenka, 2 dospělí kluci | •
|
(28.6.2007 16:49:27)
a z čeho vychází jistota, že 23-letá matka je nervozní a 35-letá bude super? Spíš je to jen výmluva, protože jsou ženy, které prostě dítě odkládají tak dlouho, až se musí přejít na asistovanou reprodukci.. Je to jen na povaze: některá je super máma ve 20, jiná nebude dobrá ani ve 40...
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 16:57:32)
Leni, každá žena má možnost volby.
Moje máma si pořídila děti hodně mladá, sice říká (ač s otcem žije dodnes), že by se v této době hned nevdávala, nicméně na druhou stranu je ráda, že už má děti velké, teď má v podstatě mnohem větší volnost pohybu, nemusí se o nás starat, a stále je ještě MLADÁ.
My nemůžeme říct, že máma, která si ve 23 pořídí dítě je automaticky lepší než ta starší. My můžeme jen její rozhodnutí respektovat, to je to, co mám na mysli...
|
| Lenka, 2 dospělí kluci | •
|
(28.6.2007 18:04:13)
víš, já zase mám kolem sebe ten druhý případ: bratranec-odkládali rodinu tak dlouho,až na konec dítě museli adoptovat.Kolegyně-v 37 nemůže otěhotnět,taky se necítila "zralá" na mateřství,tak raději zůstanou bez dětí. Druhá kolegyně-2x umělé oplodnění, věk: 35 let.. Já měla kluky v 22 a 24,byla jsem doma 6 roků,byla to nááádherná doba. Dnes jsem už babi,jsem ještě mladá a užívám si rozšířené rodiny...
|
| Alena | •
|
(29.6.2007 22:19:09)
Lenko,
já rozdílný věk maminek myslím můžu hezky srovnat na mě a na mé sestře. Má mladší sestra měla první dítě ve 23. U mě to naopak vyšlo tak, že mám první dítě ve 33. Ač obě máme děti v jiném věku, tak jsme obě otěhotněly naprosto bez problémů - já dokonce možná ještě snadněji než ona. My jsme si s manželem prostě jeden měsíc řekli, že na to jdeme a další měsíc jsme čekali miminko (a to jsem pod vlivem různých štvavých kampaní ani nedoufala, že budu mít vlastní děti - rovnou jsem snad uvažovala o adopci).
Jak teď vidím mě a sestru, tak máme i podobný styl výchovy... Jedna věc se však určitě změnila, teď co mám i já dítě, tak si se sestrou daleko víc rozumíme, to je asi jasný. Jsem za to ráda. Jsem ráda i za můj život před narozením našeho zlatíčka, protože jsme s manželem pracovali, cestovali, flámovali, dělali všechno možný a získali spoustu zážitků a zkušeností, které budu moci svým dětem předat. S plozením dětí jsme rozhodně neskončili, protože chceme ještě jedno.
|
| Lizzie |
|
(29.6.2007 23:00:43)
Hodně dobrý příspěvek, tolerantní a rozumný. Díky za něj:-)
|
| Lenka, 2 dospělí kluci | •
|
(30.6.2007 11:10:25)
já bych to, holky, shrnula asi takto: protože jsme všichni naprosto jedineční, je docela zřejmé, že každý má svůj vlastní názor a každý také svoje právo, zařídit si život podle svého. Nakonec - život máme jen jeden a budeme to my, kdo jednou, ve stáří (když se ho dožijeme),budeme spokojení nebo taky ne s tím, jak jsme ho prožili....Nebo nemám pravdu?
|
|
|
| Myss |
|
(1.7.2007 10:56:33)
Urcite souhlasim,ze pokud muze dite bez problemu a zdrave prijit na svet starsim rodicum,je to lepsi prave proto,ze uz maji leccos za sebou a nebudou si styskat,co vsechno jeste mohli,kdyby..
Taky mluvim z vlastni zkusenosti.prvni dite jsem mela mlada-bylo mi 22,tehdy normalni,ale ja naprosto nezrala a nevybourena.Chudak dite,celou dobu jsem mela pocit,ze mi nejak prekazi a cim vsim jsem mohla byt kdyby...Po letech jsem se rozhodla mit dite,ale obetovani se,me bavi,venuji se mu naplno a zadne omezeni nepocituji.Poridila jsem si ho ve 38.letech se stejnym tatinkem a jsme nesmirne stastni,ze ho mame.Bylo to ale bez problemu,ja jsem naprosto zdrava,nikdy jsem nebrala zadne leky,tehotenstvi ihned a dite naprosto zdrave.Jenze takove stesti kazdy mit nemusi.
Jeste bych chtela rict,ze mame tak velky vekovy rozdil proto,ze na to prvni materstvi jsme proste nemeli,ja jen slysela materska a vstavaly mi vlasy hruzou.Ted je to vsechno jine.Jsme klidnejsi,vstavani zadny problem,rodiny davno za vodou,vsechno v klidu.
Tezko radit.Kdyby uz jedno dite nemela,urcite bych tehotenstvi tak dlouho neodkladala,ale kolem te tricitky si myslim je to idealni.
|
|
|
|
|
|
|
| kiki | •
|
(28.6.2007 15:26:23)
jo moje kolegyně měla první dítko až ve 40. Teď zatímco ostatní už mají děti velké, ona má spoustu zdravotních problémů a dítka v pubertě...
|
| Jana, 2 kluci | •
|
(28.6.2007 19:19:23)
... má jednu velkou výhodu - babičky jsou už v důchodu, takže mohou děti pohlídat. Máma má mnohem víc času pro sebe (nebo na případný časný návrat do zaměstnání) a babička si mnohem víc užije vnoučat (a naopak). Mmch. moje máma i tchýně šly do práce v 1/2 roce dítěte, protože musely (tenkrát moc jiných možností nebylo). Já šla do práce v 2 letech 1. syna a v 1 roce 2., protože jsem chtěla, a to je setsakra rozdíl. A pokud to člověk udělá z vlastní vůle a se souhlasem širší rodiny, nevidím důvod, proč by to mělo dětem nebo komukoli jinému škodit. A těším se, že jako důchodová babička si vnoučata užiju rozhodně víc, než uštvaná pracující.
|
| Lizzie |
|
(28.6.2007 19:31:01)
Také fakt, prostě ať si každý pořídí děti v době, kdy to uzná za vhodné. Myslím, že starší mámy si jsou vědomy rizik (mimochodem i dost mladých maminek je na tzv. rizikovém těhotenství) a nikdo nemá právo jejich (vaši) volbu znevažovat.
|
| petra | •
|
(29.6.2007 10:04:35)
Lizzie,
souhlas. Ať si každý pořídí dítě kdy chce. Někdo chce mladý, někdo starší. A když se někdo rozhodne jako starší, ví proč to dělá. Mimochodem u nás je to asi dědičné. Moje maka se narodila když bylo dědovi 38 a babičce 35 let, bylo těsně po válce. Prostě babí s dědou dítě do války nechtěli. Už moje babí byla emancipovaná, takže maku vychovávala babička. Já se narodila, když mámě bylo 25 let a tátovi 30, moje sestra dokonce ještě o šest let později. Což za minulého režimu byl úkaz dost nevídaný. (Pro ty, kdo nezažili připomínám, že bezdětní měli vyšší daně, než lidé s dětmi.) Takže já jen pokračuji v rodinné tradici...A pokud se to někomu v okolí nalíbí, ať si p...(prdku) políbí - jak s oblibou říkávala moje milá, dnes už bohužel zesnulá, emancipovaná babička. (Je to můj život a ne život mého okolí.)
|
| Lizzie |
|
(29.6.2007 10:17:53)
Ano, a lidé, kteří se do života druhých navážejí, ať se radši starají sami o sebe..
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(1.7.2007 9:28:41)
Petro, já moc nechápu, co je úžasného na tom, když dítě vychovává místo matky babička? Jsem ráda, že máme babičky, které mají o naše děti zájem a dle možností nám s nimi pomáhají, ale vychovám si své děti raději sama - na to jsem emancipovaná dost.
|
| petra | •
|
(2.7.2007 14:31:35)
Ráchel,
ač se ti to možná bude zdát divné, tak skvělé je to právě pro babičku. Zkus si představit ženu, která celý život pracovala, cestovala a byla prostě "akční". Najednou je v důchodu, má haldu volného času a i když je pořád ještě akční, tak času je víc než akcí. takže babička pomalu začíná propadat trudomyslnosti a pocitu, že už je na nic a patří do starého železa. Taková babička hlídáním dítětě ožije a když vidíš, co má najednou energie - zpívá, maluje, válí sudy jako za mlada, tak je to prostě fakt super. Neboj, babička není na celý úvazek, jenom pár dní v týdnu a je to fakt bezva. I dcerka skopičiny s babičkou miluje.
S babí totiž dělá jiné než se mnou nebo s tátou. A když se čas od času zapojí i děda, to je teprve rodeo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)