| Ifka | •
 |
(28.5.2007 18:50:07)
Ať už adopce nebo pěstounská péče, proboha lidi, hlavně ať děti nezůstavají v dětských domovech, odkud v 18 letech putují většinou donikam!
V tisku jsem se dočetla, že máme pomalu nejvíc dětí v DD na počet obyvatel v Evropě, totiž v 225 ústavech je přes 7600 dětí! To je mezinárodní ostuda. Např. ve Francii se přes 70 procent dětí vrací zpět domů, ke je bezpečné, u nás je zvyk sebrat dítě jako trest pro rodiče. Jenže tím nejvíc potrestáme dítě samotné.
Mně vždycky televizní záběry dětí z ústavů vhání slzy do očí a mám vztek na naši byrokracii, která jim to ještě ztěžuje. Dětem nepomůže, když jim přispějeme na krásné vybavení, pobyty u moře a tisíce hraček. Dítě potřebuje lásku a zázemí rodičů, buď biologických nebo náhradních. Je spousta bezdětných párů, kteří by si dítě osvojili,ale úřední šiml vesele řehtá a vymýšlí další lejstra. Zaměstnancům ústavů to asi tak vyhovuje, mají své jisté.
Podpořme vyššími příspěvky obětavé pěstouny, zaveďme profesionální pětounskou péči jako na západ od nás. Určitě to nedělají pro peníze.
Mám dotaz: Platí stále to, že když biologická matka pošle jen dvakrát ročně pohled do ústavu, kde její dítě tráví třeba roky bez jejího skutečného zájmu a touto korespondencí vyjádří svou "péči",tak tím pádem ono dítě není právně volné? Děkuji.
|
| maceška | 
|
(28.5.2007 20:04:50)
Právní uvolnění dítěte nevzniká automaticky. Někdo musí podat podnět k soudu, aby rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti a zdůvodnit to (třeba tím nezájmem). Jenže v mnoha případech právě tento krok nikdo neudělá. Konečné rozhodnutí o zbavení rz vydává soud, a musí nabýt právní moci. Teprve potom je možné dítě umístit do adopce.
|
| gatto | 
|
(29.5.2007 1:05:28)
Moment, nemluví se zde o pěstounské péči a ne o adopci?
|
| maceška |
|
(29.5.2007 7:10:35)
Mluví, ale já jsem odpovídala jednak na poznámku, že PP nemá být ve vztahu k dětem jakousi náhradou adopce, což předpokládá, že biologická rodina dítěte je schopná sanace a vztahy mezi ní a dítětem nejsou závažně narušeny, a podruhé na otázku Ifky, zda stále ještě platí, že pohlednice 2x ročně znamená projevení zájmu, tedy překážku adopce.
|
|
|
|
| Agnes (1,5 dítěte) | 
|
(29.5.2007 9:11:33)
Můj názor je ten, že je lepší, když je dítě v DD, než aby putovalo z jedné rodiny do druhé, jako je tomu např. ve Velké Británii. Tam nemají žádné domovy pro nechtěné nebo "zabavené" děti, ale pouze sirotčince. Ostatní děti jsou hned zařazeny do rodiny, pokud to nevyhovuje nebo rodina "selže", jde do jiné a tak se může stát, že takhle "cestuje" až do dospělosti. Takovým dětem se tam říká "baťůžkáři", což je podle mě smutné... Myslím, že je lepší vyrůst v DD, než mít pořád pocit, že mě nikde nechtějí. Je to ale samozřejmě o individuálních pocitech jednotlivých dětí - některé jsou v DD spokojené, jiné tím trpí. Ale pravda je, že materiálními nedostatky tyto děti netrpí - takové Vánoce a tolik dovolených (moře i hory) já svým dětem nemůžu dopřát.
|
| Xantipa. | 
|
(29.5.2007 9:32:34)
Nemyslím si, že materiální zabezpečení je jediné kritérium pro péči o dítě /dětí/. Myslím si, že mnohem lepší pro dítě je mít někoho "svého" pro pomazlení a tak. Jistotu, že po ukončení školy nebo po dosažení 18ti let mám kde být, že někdo pomůže v případě potřeby, poradí, že až bude mít takové dítě své vlastní děti, může navštívit tetu a stejdu nebo dědu a babičku. A že by pobyt u moře zajistil šťastné dětství? No nevím, nevím.
|
| maceška |
|
(29.5.2007 9:49:02)
Právě z těchto důvodů mě celkem štve, že se teď tolik brojí proti našemu pojetí pěstounské péče, tj. trvalé péče v náhradní rodině. Institut přechodné PP by měl být podle mého soudu vyhrazen jen pro zcela zvláštní případy, jako je např. hospitalizace rodiče-samoživitele bez širšího rodinného zázemí, apod. Pokud má dítě navázané pozitivní vazby v původní rodině, mělo by být učiněno maximum pro to, aby v této rodině mohlo vyrůstat, a tím nemyslím jenom finanční podporu. Neexistuje tu prakticky žádná nebo jen velmi omezená pomoc rodinám, které jsou z nějakého důvodu rizikové nebo ohrožené. Velice často v ústavech končí děti rodičů, kteří sami vyrůstali v ústavní péči (což zdaleka neznamená jeden děcák, to střídání je tam taky, stejně jako v profesionálních pěst. rodinách). To je velice alarmující. Vzhledem k právní situaci dětí se situace nevyřeší adopcí, a nezbývá než apelovat na to, aby pěstounská péče v co největší míře adopci nahradila - mám na mysli všude tam, kde je narušena vazba s původní rodinou a je nežádoucí, aby dítě v ní zůstalo (např. v případě páchání trestné činnosti na dětech nebo nezájmu rodičů o dítě).
|
| Seal* | 
|
(29.5.2007 10:06:11)
Maceško,
súhlasím, že PP by mala byť dlhodobého charakteru a poskytovat detom trvalé zázemie. Na krátkodobé umiestnenie by mali byť profesionálne rodiny, čo sú vlastne pracovníci DD pracujúci v domácom prostredí. Aspon na Slovensku to tak funguje, resp. nefunguje, ale tvárime sa , že k tomu spejeme. AJ s prof. rodinami to nie vôbec jednoduché. Dobre to funguje u bábatiek z porodnice, aby pred nadobudnutím právnej volnosti nemuseli ist do DD. Na Slovensku je od 1.1 protizákonné umiestnit dieta do 1 roka do DD. Zatial sa to nedodrziava. Horsie je to , ak sa do profi rodiny dostane vacsie dieta, vytvoria sa vazby a urady sa ho snazia za kazdu cenu dat do pestunstva, medzinarodnej adopcie a pod., lebo je to lacenejsie
|
|
| Liné | •
|
(29.5.2007 10:15:02)
Já souhlasím se vším, uvědomuji si nutnost pozitivnho vztahu dítěte k biologické rodině. Nemůžu si ale pomoct, vnímám tady v posledních třech, čtyřech letech až extrémní trend. Biologické rodině za každou cenu pomůžeme, děti se tam vracejí několikrát a ve finále skončí v dětském domově, protože už rodiče poněkolikáté selhali.
Každý případ je zapotřebí posuzovat individuálně a já začínám mít pocit, že se tady biologickým rodičům dává xkrát šance a upřednostňují se jejich potřeby.
A k tomu ještě jedna věc, má tady někdo zkušenost s pravidelnými kontakty s biologickou rodinou? Hodně se o tom v teoretické rovině mluví, mně by zajímaly zkušenosti z praxe.
|
| maceška |
|
(29.5.2007 10:31:18)
Ano, máme a znám i jiné pěstouny, kteří ty vztahy mají. K sourozencům, babičkám, někdy i rodičům, pokud důvody nestarání se jsou objektivní (nemoc) a není narušená citová vazba mezi dětmi a původní rodinou. Ty zkušenosti jsou různé, žádná idylka to většinou není.
Jinak mít pozitivní vazby k rodičům, kteří dítě týrali, je hrozně těžké, ale i přesto se o to snažíme. Čím jsou děti starší, tím víc vnímáme, že dokud nebudou žít v míru se svými rodiči, nedokážou být šťastní. Hrozná je oscilace mezi dvěma extrémy: moje máma je špatná, protože mi ubližovala x moje máma za to nemohla, to já jsem byla tak hrozně zlobivá, špatná a zlá, ona nemohla jinak. Tohle můžou s dítětem zpracovat jenom "jeho lidé", kterým může ubližovat, vykřičet na ně svoje úzkosti, milovat je a vracet se k nim, a přes všechny tyto výkyvy mít jistotu, že nebude opuštěno, zatraceno. V jedné pohnuté chvíli křičela naše pěstounská dcera "všechny vás nenávidím a nejvíc nenávidím matku!!!" a já jsem si říkala, kterou z nás má na mysli...
|
| Liné | •
|
(29.5.2007 10:38:30)
Díky. Je to velmi náročné, viďte?
|
|
|
| JiBi* | 
|
(29.5.2007 16:11:57)
Ja tyto zkusenosti taky mam, pokud mate zajem, ozvete se na muj mail.
|
| Irena Bubeníková, 1 malý syn | •
|
(13.4.2010 11:58:21)
dobrý den, vážená paní
promiňte, že Vás obtěžuji, nicméně na základě Vašeho příspěvku velmi vítám tuto možnost poradit se s Vámi. Máme s manželem pětiletého syna, já jsem zatím po skončení MD ještě doma, pracuji částečně na dohodu o vykonání práce. Adámek se narodil, když mi bylo 39, manželovi 37 let. Pokoušeli jsme se celou dobu neúspěšně o druhé dítě, a až teď, kdy jsme to již vůbec neočekávali, jsem otěhotněla a nakonec bohužel i potratila. Jsme tedy citově zranění, a o to víc máme zájem o pěstounskou péči, (uvažujeme o ni asi 3 roky).
Adámek je rozmazlený,pohodlný, hodný a chytrý "korunní princ", ví jak na nás. Je to spíš jemný kluk, hlavně zábava, ne povinnosti. V kolektivu se spíš neumí prosadit, nepatří ke rváčům, křiklounům, není rychlý , spíš je ukňouraný. My jsme spíš pomalejší vysokoškoláci, (44 a 42 let), pod povrchem trochu bojácní, jen mírně sportovní, žijeme ve větším domě se zahradou na kraji Brna. Jsme společenští,věřící, naprostou většinu času věnujeme našemu dítěti.
Do osvojení si zatím netroufáme, pro jeho nezrušitelnost a pěstounská péče jednoho dítě k Adamovi se nám zdá velmi rozumná. Manžel nechce romské etnikum, (trochu jsem mu za to vděčná, že to nemusím rozhodnout sama), ale myslím, že bychom se shodli na vietnamském či černošském dítěti.
Z čeho máme strach?
..že se obě děti nesžijí, že Adam bude třeba utlačený, že se bude cítit odsunutý, že nezvládnu být spravedlivá, důsledná a láskyplná k oběma dětem stejně, z některých denních situací, z předchozích tragických zážitků dítěte, ze skutečnosti, že by si po čase dítě mohli odvést jeho biologičtí rodiče.
Asi jsem toho vypsala hodně a možná Vám leží na rtech: "tak do toho nejděte a kupte si psa", což rozhodně není důvod, proč Vám píši.
Jestli budete ochotná napsat mi pár řádků a podělit se o Vaše zkušenosti, tak moc děkuji předem. Další kontakty samozřejmě vítáme.
S úctou Irena
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(29.5.2007 10:19:50)
Taky si myslím, že určité rodiny se prostě neumějí starat o své děti. Ale přitom o ně moc stojí. Obávám se, že pokud by tady u nás v Česku šla matka na sociální péči s tím, že své děti miluje, ale péči nezvládá, že neumí uvařit, neumí s s nimi hrát, lezou jí na nervy a ona se bojí, že jim třeba v afektu ublíží, jediné, co bude následovat, že jí děti odeberou. Přitom si myslím, že tady by měla nastoupit péče o tuto rodinu, třeba podporované společné víkendy pro více takových rodin, kde by se mohli rodiče naučit péči o děti, kde by mohli s kompetentními odborníky řešit své problémy. Možná je to naivní představa, ale určitě by to pár dětí zachránilo před ústavní péčí.
Podívejme se, komu se leckdy odebírají děti - ženě, která dá své dceři jméno Letní bouře /nebo jak to vlastně bylo/, žije alternativním způsobem, dětská lékařka dala posudek, že o dítě je skvěle postaráno, jenže úředníkům se to nelíbilo a kojenec skončil na půl roku v ústavu. To je strašné. Těch půl roku už nikdo nesmaže. A jiné děti prokazatelně týrané se dávají zpět do rodin, kde byly týrány tak, že mají mnohačetné zlomeniny, modřiny po celém těle. Kde pak byli ti úředníci?
|
| maceška |
|
(29.5.2007 10:40:57)
Přesně tak, Xantipo. Systém SPOD je děsně nehomogenní a rigidní. Chybí tu některé prvky nebo jsou nefukční, např. profesionál pomáhající profese. Je toho víc...
|
|
| Marcela | •
|
(29.5.2007 10:59:20)
Taky si pamatuju, že jsem se první dcerou (vlastní) nevěděla rady, nevěděla jsem, jak ji vychovávat a měla jsem krizi. Hodně jsem hledala někoho, kdo by mi pomohl, poradil. A nenašla jsem.
Nakonec jsem si poradila sama, ale trvalo mi to dlouho. A je to škoda, pomohlo by mi tenkrát, kdyby mě někdo vyslech a dal třeba několik dobrých rad. Obávám se, že toto tady chybí.
Marcela
|
|
| marie dvě dospělé děti | •
|
(31.5.2007 15:52:50)
několikrát jsem slyšela názory dětí z DD,které své biologické rodiče nikdy nepoznaly,nebo viděly jen občas a přesto na ně nezanevřely,ba naopak hovoří o nich s láskou,dokonce chápou,že je nemohli mít u sebe,uvěří těm výmluvám,které slyší při těch krátkých návštěvách a trpělivě čekají,že snad jednou se to stane skutečností a ony půjdou domů.Je to zvláštní situace,když děti vyrůstající v milující rodině své rodiše nenávidí a tyhle -odložené-zbožňují.Máte někdo vysvětlení?
|
|
|
|
|
| Seal* |
|
(29.5.2007 9:50:03)
Ach jaj,
kolkokrat sa este aj na tejto stranke budu musiet opakovat dobre zname veci, aby sa vykorenil mytus, detom je v DD dobre , lebo dostavaju darceky od sponzorov a chodia k moru. dala by si teda svoje aspon na par mesiacov do DD, aby si uzili ten blahobyt?
Samozrejme nie je dobre, ak dieta putuje z rodiny do rodiny. DD by vsak mali byt len kratkodobymi krizovymi centrami, kym sa najde vhodna , ktora si navzajom s dietatom sadne. V clanku sa pise , ze "zlyhavaju" asi 2%
tzchto rodin. A pritom su pod neustalzm dohladom uradov. Myslite , ze je to ovela viac ako zlyhavajucich biologicky rodin? Ja nie.
Ak teda odratame tie 2%, preco bz sa tie ostane deti nemali vo svojich nahradnzch rodinach citich chcene a milovane?
|
| Seal* |
|
(29.5.2007 9:54:37)
Navyse, ak by sa tie podla mna do vzduchu vyhodene peniaze sponzorov venovali radsej na ucinnejsiu pomoc , napr. psychologicku tym "zlyhavajucim" rodinam, mohlo by to byt este lepsie. Ale je lahsie nakupit kila plysakov a tvarit sa ako filantrop.
|
|
|
| Ifka | •
|
(29.5.2007 9:53:52)
"Batůřkářů" je mi líto, ale já si přesto myslím, že spousta dětí, i postižených by mohla najít lepší domov, jen kdyby naše byrokracie neházela obětavým lidem klacky pod nohy. Dám dva příklady z mého okolí: Jedni manželé získali chlapečka z ústavu až v jeho 8 měsících, ačkoli se ho biologická matka zřekla už před porodem. Druzí manželé, sympatičtí, dobře zabezpečení, ona vysokoškolsky vzdělaná učitelka, takoví lidé vyplňují stále nějaké dotazníky, trvá to roky než jim nějaké dítě nabídnou. Je pravda, že zmiňované páry chtějí děti přímo adoptovat. Samozřejmě se nemohou dávat děti z ústavů hned každému, kdo má zájem, ale tenhle náš systém je přehnaný.
|
| věra | •
|
(29.5.2007 14:44:18)
Pro formulare na zadost o pestounskou peci jsem sla ten den, kdy jsem vyridila porodne pro prvorozeneho syna. Za chvili budeme mit druhe dite - ale opet biologicke, protoze dosud nejsme ani schvaleni jako zadatele o NRP, natoz aby nam bylo nejake ditko nabidnuto. Podotykam, ze s urady na 100% spolupracujeme, ani jednu schuzku jsme nezrusili a pravidelne se pripominali.
|
| VítězSlávek | 
|
(11.6.2007 15:09:27)
Věro, nám od prvního vážného kontaktu ze sociálkou po převzetí holčičky do PP uběhlo 5 roků. A to jsme ještě byli vyřízení rychle :o). První tři roky jsme měli pocit, že to trvá dlouho taky proto, že vydrží jen Ti, kteří o dítě v PP opravdu a vážně stojí.
|
|
|
| Kateřina | •
|
(29.5.2007 23:43:58)
Milá Ifko,
já jsem zase maminka dvou adoptivních dětí a po svých zkušenostech z přípravného kursu musím říci, že ani u adopce to není tak jednoduché. Byly s námi na kursu i páry, které pořád požadovaly nějakou "záruku", že jejich adoptivní dítě bude schopné studovat a nebude brát drogy, atd. Myslím, že to nakonec možná i vzdaly, protože do toho šly s naprosto přesnou představou, jak by to jejich dítě mělo vypadat. Ani adopce není bohužel bez mráčku a mnohé páry dlouhodobá bezdětnost velice ovlivní a požadují pak "dítě na míru", což je samozřejmě nesmysl. Proto se osobně dlouhému prověřování nedivím, vzdělání náročnost žadatelů bohužel může i zvýšit. Osobně jsem viděla, že tolerantní žadatelé získají dítě mnohem rychleji než ti nároční, u těch se to naopak často vleče.
|
|
|
| Monika Brázdová, dva kloučci | •
|
(3.6.2007 22:53:32)
Já mám v pěstounské péči svého synovce, protože se jeho matka o něj přestala starat a můj bratr je tělesně postižený. Nedovedu si představit, co by s ním udělalo, kdybychom ho vrátili do dětského domova. Už jen při pomyšlení mě mrazí v zádech. To by byl konec jedné malé osůbky. Ale když to ti náhradní rodiče nezvládají, tak je to asi nejlepší řešení. Některé děti už se neaklimatizují a jsou prostě nezvladatelné.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)