| Hana | •
 |
(26.4.2007 19:02:33)
Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!
|
| Hana | •
|
(26.4.2007 19:04:04)
Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!vKonečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!vKonečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!
|
| Hana | •
|
(26.4.2007 19:06:23)
Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!vKonečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!vKonečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!vKonečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!
|
| Líza | 
|
(27.4.2007 11:37:18)
Hano, nechceš si radši založit blog? Nebo si opravdu myslíš, že tvé dluhatánské romány, ještě vkládané mnohanásobně, tu lidi budou číst? Trochu to překáží, víš?
|
| Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 | 
|
(27.4.2007 21:17:10)
Jak to myslíš,že se na něm nezačala projevovat puberta???
Mám dva puberťáky za sebou,tak ti můžu poradit,ale nevím v čem??
Moji kluci každý puberťačil jinak.U toho staršího jsem ani nepozorovala,že by nějak blbnul.
Písni víc.
|
| Jana | •
|
(28.4.2007 19:53:44)
Je strašně malý ,nezačal u něho růstový sprint, nemutuje ani nemá ochlupení, jinak děkuji za odpověd
|
| Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 |
|
(28.4.2007 20:06:48)
Jani neboj on vyroste,nevím,kolik měří,ale můj mladší začal růst až kolem 16roku.Sice mutoval brzo,chlupatej je taky,ale už mu táhne na 18rok,takže bych se nebála.Ve 14letech má čas.Počkej jak se rychle vytáhne,ještě budeš zírat.Taky záleží,jak jste velcí s manželem.Moji kluci mají oba jen 182cm a 180cm,takže průměr.S tím mutováním to přijde taky,nebo se mu jen prohloubí hlas,nemusí vřískat-to měl starší kluk.
Jestli máš fakt velké pochybnosti,tak se zeptej doktora,ale uvidíš,že z toho nebude dělat vědu.
Je to jen můj názor,možná holky budou mít taky nějaké.
|
|
|
|
| hana | •
|
(30.4.2007 13:17:51)
vážená Lízo, jelikož jsem zadávala poprvé, tak jsem klikla vícekrát. Podruhé se mi to už nestalo, tak to snad vydýcháte. Ale zároveň nemohu za to, že nějaký šílenec to schválně asi 50x rozkopíroval, to opravdu nevím proč. Mých dalších dlouhých příspěvků se neobávejte, otrávilo mě to natolik, že už nikdy nikam nepřispěji.
|
|
|
|
| 8.5Yettynkaa12 | 
|
(27.4.2007 8:03:31)
Myslíte si, že se dá odolnost vůči chladu nějak natrénovat? Konktétně já - jsem hrozný teplomil. Vím, že je to nezdravé, ale pokud je v místnosti méně než 23-24 stupňů, mrznu:). Zkoušela jsem si na nižší teploty zvykat postupně, ale výsledkem bylo jediné - pár dní jsem trpěla zimou a pak to vzdala. Hlavně v noci spávám děsně nabalená - jenže co dělat, když jinak zimou neusnu? Třeba 2 hodiny se snažím zahřát a pak to vzdám a jdu se přioblíct. Mám nízký tlak a jsem celkem štíhlá. Takže přírodní svetr postrádám. Přes den je to ještě v pohodě, trpím zimou hlavně v noci. Děkuju za rady.
|
| Hana | •
|
(27.4.2007 11:19:06)
odpověď Milka. Radit bych si konkrétně těžko někomu troufla, nejsem vystudovaný lékař, také nevím kolik je vám let. Spíš tedy budu mluvit o svých zkušenostech. Dnes už mi je 59 let. Možná, že to už všechno začíná i v rodině. Vyrostla jsem na malém městě, doma, ač bylo ústřední topení, jsem měli přes den 20 stupňů, v noci 18 i méně. Za každého počasí jsme mohli být venku, nevzpomínám si, že by matka měla strach, že se nastydneme a nijak zvlášť nekontrolovala co máme na sobě. Ani v tomto věku nemám na sobě žádný přírodní svetr, jsem antityp české postavy. Výška 170 cm, až do 53 let věku 54 kg, tedy velmi štíhlá, dnes 65 kg. Z velikosti 38 mám tedy 42, což je z doby komunistů nejmenší dámská velikost. Pravdou je, že od 20 let každý den doma cvičím půl hodiny hned ráno při otevřeném okně i když je venku mráz a už tehdy se docela pěkně zahřeji. Kdybych necvičila tak jsem už dnes na vozíku kvůli páteři, než bych běhala po doktorech, tak radši dělám prevenci jak to jen jde. Když si vybavím vedro v těch čekárnách u většiny doktorů nebo dokonce v nemocnici, to je úděsná představa. Co se týče tlaku, teprve po padesátce jsem se dopracovala na 120/80, což je ideální tlak. Vždy jsem trpěla nižším, tj. 100/70 a stejně mi stačila teplota v místnostech 20 stupňů a v noci méně. V dětstí jsem sice měla studená chodidla a zmrzlé ruce, to je pravda, ale řešila jsem to zase pohybem. My jsme ještě v zimě bruslili na rybníku, takže třeba i v minus 10-15 stupňů, tenkrát byly takové zimy. A přezout se z bot do bruslí bez rukavic (zašněrovat bílé vysoké boty) v tomhle mrazu, nebyla žádná legrace. Vyřešila jsem zmzlé ruce tím, že jsem se ani chvilku nezastavila, a za takových 20 minut mi bylo vedro a ruce v rukavících zteplaly, bruslit jsem chtěla, kdybych to nevyřešila, musela bych být v mrazech doma, jelikož by mě ty ruce i v beránkových palčácích snad mrazem upadly. Ale ne všechny děti měly tyto problémy. I v těchto mrazech měly ruce v rukavících teplé a nemusely se ani nijak hýbat. Ještě i dnes někdy v opravdu velké zimě řeším studené ruce, ale přidám na tempu v chůzi a za chvíli je vyřešeno, zteplají, takže nevím. Ale v tom zaměstnání, jak jsem psala, že bylo úděsně, tak bylo, opravdu mezi 26-28 stupňů v kancelářích, ale musím říci, že nejzmrzlejší tam byli právě ty nejtlustší baby. Takových 110 kg i výše, tak to asi v té tloušťce jenom nebude. Také mě vždycky vytočí názor, že když nesnáším vedra a stačí mi v místnosti 20 stupňů, tak mám určitě vysoký tlak, jak vidítě nemám. Nejsem tlustá, tlak mám dnes ideální a vedra nesnáším. Víme tedy obě, že je lepší se otužovat, ale! Při výhledu do budoucnosti si říkám, je to také moudré? Planeta se úděsně otepluje a nemyslím, že by se to zlepšilo. V létě mám i já v bytě 28 - 30 stupňů, bez ventilátorů bych už dávno zešílela, v práci naštěstí také jsou. Takže mají výhodu oproti nám ti, co jsou zvyklí mít tyto stupně doma i v zimě, pro ně je to normální. Vážně dost takových lidí znám, že si vytápějí na 28 stupňů, k těm bych samozřejmě nemohla jít ani na návštěvu. Tyhle vedra byly vloni 3 měsíce, letos nejméně také budou, do budoucna taková vedra mohou být i půl roku, trpím nepředstavitelně, takže se dnes ptám, udělala jsem to dobře, když jsem to takhle vedla i se svojí dcerou? Také ve vedrech trpí! Možná, že se s tím ani nezatěžujte, protože do budoucna na tom budete lépe než otužilí, kteří nesnášíme vedra, vím o čem mluvím, je to tak úděsný nápor na psychiku (není úniku před vedrem), že se někdy nedivím, že z vedra mohou i někteří lidé spáchat sebevraždu. Když je mi zima, obleču se, mohu i zatopit, ale co s vedrem? Já už nevím, jestli bych vůbec měla někomu radit, aby se otužoval, to už si bude muset každý zvážit sám, jestli pak ty vedra vydrží. Samozřejmě dokud budou ještě trochu zimy to jest mezi 2-5 nad nulou, tak budou pořád neotužilí nastydlí. Ale přežijou a těší se na letní vedra. Já už si dneska říkám: Mám před sebou ty nejstrašnější měsíce z roku. A v Praze hromadnou městskou ráno a zpět, v rozpálených ulicích, to se snáší daleko hůře než v přírodě. A v bytě 28 někdy až 30? To není veselá vyhlídka. Buďte nakonec ráda, že jste zmrzlá a těšte se tedy na letní vedra.
|
| CleopatraX | 
|
(1.5.2007 21:51:37)
Zdravím, můžu jen potvrdit. Na nižší teplotu v místnosti se dá zvyknout. Já jsem to dělala postupně. Třeba to snižovat postupně po jednom stupínku po celou topnou sezonu. Pak už vám to nepřijde. Když topil tchán, bylo tady i při vypnutém topení třeba 26, 27 stupňů. Pak začal topit manžel a po společné domluvě topil méně. Přes den třeba jen 21, v noci (jak to vydrží tady v tom starém baráku) většinou tak do 20 stupňů. Nejradši bych měla plynový kotel, kde bych si prostě nastavila určitou teplotu, a samo se to udržovalo. S naším kotlem na pevné paliva to prostě nejde. Nejhorší to teď pro mě bylo, když se mi narodila holčička. To jsem budila v noci manžela ať jde přiložit. Prostě jsem nevěděla co a jak. Ať je tady aspoň těch 20 stupňů. Zrovna jsem si začala říkat, že už má malá skoro 5 měsíců a je tedy čas trošku snížit teplotu v noci. Jenže se začala odkopávat. Takže mám opět dilema. Ale mám osobně stejný problém s vysokou teplotou v létě. Taky mám normální tlak, ale v tom horku jsem skoro na omdlení, skoro nepoužitelná. Navíc jsme v práci neměli ani ledničku, ani klimatizaci, ani žaluzie. Takže mi opravdu bylo ouvej. A tak abych to shrnula, taky si někdy říkám, jestli není výhodnější radši trošku víc v zimě topit, abych byla zvyklá na vyšší teploty. Při-obléknout se můžu vždycky...
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)