| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Co je to preeklampsie?

 Celkem 43 názorů.
 fisperanda 
  • 

Preeklampsie 

(17.4.2007 11:20:34)
Zrovna mi tenhle článek padl do noty. V prvním těhotenství jsem prodělala preeklampsii. Bylo to pro mě něco hroznýho, už nikdy jsem nechtěla být těhotná a tohle zažívat znovu. Hlavně každodenní bolesti (bolest pod pravým žebrem - ale HELLP syndrom nebyl prokázán), nemohla jsem ani deset minut stát, hned mě ty bolesti sklátily. Celkový pocit nemoci jsem měla tak od pátého měsíce, tehdy se ale ještě nevědělo o co jde. S postupujícím těhotenstvím mi bylo čím dál hůř. Když jsem rodila o měsíc dřív kvůli vysokému tlaku, bylo to pro mě vysvobození. Psychicky ani fyzicky už jsem nemohla.
Teď plánuju druhý těhotenství, ale modlím se, aby to nebylo jako to první. A musela jsem se hodně přemáhat, abych do toho šla. Když si představím tohle absolvovat podruhé, ježí se mi chlupy na zádech.
 slovenka3 


Re: Preeklampsie 

(22.4.2007 20:35:05)
Preeklampsiu (tlak, bielkoviny v moči, opuchnutá celá) som si užila s prvým dlho očakávaným dieťatom. Tehotenstvo sa mi ku koncu nezdalo radostné, skôr veľmi vyčerpávajúce. Nikomu nebolo nič podozrivé, až hematologička ma kvôli tlaku intenzívne posielala ku gynekológovi. V piatok. V priebehu víkendu som prelúskala všetky dostupné informácie a diagnóza mi bola jasné. Môžeme i nemusíme z toho vyviaznuť. V pondelok som šla ku gynekológovi do nemocnice rovno zabalená. S vecami pre mňa. Šla som s tým, že buď mi lekári pomôžu alebo bude veľmi zlý koniec. Až nasledujúci deň bol na vizite lekár a ten začal konať. Liek, čo mi dali, som vyvrátila. Dcéra sa narodila v stredu v noci, cisárskym v 37. týždni, 2020 g, 42 cm. Šla okamžite do inkubátora do inej nemocnice. Mňa najskôr nemohli prebrať, o dva dni znovu operovali, lebo som krvacála do brucha. Dcéru som prvýkrat naživo videla počas mojej priepustky, keď mala asi 2,5 týždňa.

Mnohí lekári povedali, že som ušla hrobárovi z lopaty a že s takým krvným obrazom, aký som mala, môžem byť rada, že žijem. Moja túžba po deťom bola väčšia než tá hrôza, ktorú som prežila, preto som sa počas pobytu viacerých lekárov pýtala, či ešte môžem mať deti. Viacerí povedali že o nejaké 2-3 roky áno. Odvahy som mala dosť. Po 6 rokoch som tehotná pripochodovala k rovnakému lekárovi a ten ma prívítal slovami "či som sa zbláznila, že hazardujem s vlastným životom" - to si naveky budem pamätať. Pochopiteľne som sa zložila. Celé tehotenstvo som prežila v strachu o nás oboch. Synovi sa na svet nechcelo, tak zas cisársky, bol zdravý, v poriadku. Jediný problém bol strach.

Tretie tehotenstvo žiaľ skončilo v polovici smútne a nový lekár (po presťahovaní) ma presviedčal, že stačí, že už toho bolo dosť.

Zo štvrtého tehotenstva (opäť cisársky, 40 rokov) mám zdravú dcéru (3 roky po bratovi). Preeklampsia sa viac neobjavila. Malá dokonca bola tak dravá do života, že sa jej podarilo to, v čo som ani nesnívala - vydolovala neexistujúce mlieko a užívala si ho skoro do 2 rokov.

Tým skončilo moje rodenie detí, neskončili plány s rozrastaním rodiny.
 Jana, Jakub 5 měsíců 
  • 

Re: Preeklampsie 

(23.4.2007 13:52:26)
Taky jsem s ní bojovala. Kolem 33. týdne mi začal růst tlak, nejdříve se držel na hraniční hodnotě,pak ale stoupl ještě výš. Zarazilo mě, že když mě lékař předal do péče nemocnice v 35 týdnu, tak si lékař nevšiml, nebo nechtěl, nevím, hodnoty tlaku, který byl už 150/100 a bílkoviny v moči. Nemluvě o tom, že jsem si už v půlce těhot. stěžovala na bolesti v pravém podžebří a pichlavou bolest v podbříšku. Tak jsem 1 měsíc vesele šmatlala po městě s vysokým tlakem. Nakonec to vše skončilo tak, že mi vyvolávali porod 5 dní před termínem přiroz. cestou s tlakem 150/100 /přijímali mě s hodn. 160/110/. Na což se mi pak zhoršily jaterní testy a ledviny. Byla jsem v porodnici 13 dní, tlak mi kolísal mezi 190 - 130..Měla jsem takové otoky nohou,že jsem neviděla kde mám kotník, a kde nárt. V moči mám krev ještě dnes a játraky taky ještě nejsou OK.

Dneska zvažuju další těhotenství, nechtěla bych skončit na 1 dítěti. Jenže taky bych byla nerada, kdyby se tato situace ještě opakovala.

Jestli někdo ještě otěhotněl po 1 preeklampsii, at prosím napíše, jewstli se jí objevila znovu. Konecna.Jana@seznam.cz
 Lída, 4 děti 
  • 

Re: Re: Preeklampsie 

(30.4.2007 15:04:04)
Ahoj Jano, preklampsii jsem měla při 1 dítěti /je mu dnes 19 let/ - mimo zmiňovaných problémů též cukrovku a porod koncem pánevním. Rodila jsem velmi náhle, převezli mě z nemocnice do porodnice, kde jsem
měla trávit poslední 4 měsíce těh.Rodila jsem velmi náhle, i přes skutečnost, že jsem měla /v té době běžný/ kroužek,už v 36 - 37. týdnu a to ještě dítě koncem pánevním.Tlak nějakých 170/110. Ale bylo mi 21
let a byla jsem jinak z mého pohledu fit./ I když oteklá jak dýně/. Pak jsem po roce a půl porodila dceru, kterou jsem měla na den přesně v termínu a bez jakýchkoliv problémů v těhotenství, po dalších
3 a čtvrt roce další dceru a též bez problémů. No ale jak jdou roky nahoru, tak i zdravotní problémy,,
po 15 letech jsme se rozhodli pro další dítě a byly problémy - i když né stejné. Zjistili mi vrozenou poruchu imunity, kterou má tak 4 lidé z miliónu, no tak dobrá - každý měsíc na infuze Ig, pak cukrovka už byla nejen těhotenská a tak i přísná dieta. A aby to nebylo málo, tak jsem jak idiot jezdila na kontroly místo do své porodnice a nemocnice, tak do fakultní - 90 km od domova /to Ti přidá na zdraví min. 5 hod. za volantem/, poslední měsíc jsem znova opuchla / ono se dítě narodilo 07/2006 - přece jen už nám to nějaký rok a problém trvalo, než to vyšlo/ - no ale k věci - dítě se narodilo zdravé, porod měl být vyvolaný, ale v podstatě byl spontání a to v 39. t.,- tak dlouho se tito odborníci rozmýšleli o vyvolání, až jsem dojela z kontroly a po 6 hodinách za volantem jsem si pak po tom červencovém pařáku schrupla a jak mi tvrdili, že dítě do konce týdne nebude, tak jsem ještě před půlnocí jela zpět do porodnice, a odtud rychlou záchrankou do fakultní porodnice /už mi řídit nedoporučili/ - porod museli zastavit, aby ditě dostalo předepsané dávky Ig, a pak vyvolat /připadala jsem si jak osel a ještě velmi nejistý jak vše dopadne, ale porod byl tak rychlý, že jsem ani manželovi nestihla zavolat/ - takže jediná rada na závěr, nic ti nikdo předem nepředpoví ani nezaručí a nic není nemožné a pokud je to možné, dej si první zdraví
trocchu dohromady, velmi Ti to pak bude k užitku, ale stav dnešní medicíny je takový, že co si nevydupeš, to nemáš, a lékaři za tebou nebudou běhat aby sis dala tlak do normálu, musíš za nimi a ptát se co můžeš sama pro toto dělat a to tak dlouho, až to vše bude aspoň únosné. Pak Ti minulé problémy asi hrozit nebudou. Přeji hodně štěstí i dětí. Lída
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Preeklampsie 

(30.4.2007 21:46:11)
Kdybych věděla, že mi něco hrozí, tak bych si to vydupala. Jenže ono nikdo nic neřešil, a ani mi neřekli při hodnotě 150/100, že bych se měla šetřřit a nejlépe jet do nemocnice si na pár dní lehnout. Tento tlak mi zjistili na vstupní prohllídce při CTG v 36 týdnu ve fakultce, a pan doktor s tím a ani nízkou bílkovinou v moči tehdy nic nedělal. Nevím, přehlédnout to nemohl, říkal, že je to normální v tomto stádiu těhot.

Moc bych ještě chtěla děti, tak snad se to ještě podaří, a ty nepříjemné okolnosti se mi snad obloukem vyhnou.
 Martina (2. tehotenství) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Preeklampsie 

(18.5.2007 18:05:39)
Ahoj vsem,

prave ted zacinam 16. týden a jiz 4 tydny jsem na rizikovce z důvodu preeklampsie v prvnim tehotenstvi a fakt je, ze mam zase vysoky tlak.
Vetsinou lekari rikaji, ze se to na hodne procent zopakuje. Zatim se citim dobre a urcite je tohle tehotenstvi jine, nez to prvni. Kdo vi ale co se stane na konci tehotenstvi. Vysoky tlak vetsinou zlobi nejvice po 26. týdnu. Pri prvnim tehotenstvi se mi k tomu jeste pridala cukrovka, takze konec uplna hruza. Byla jsem silene otekla a porod byl pro me vysvobozenim (planovana sekce).
Kazdopadne kazde tehotenstvi je jine, takze se urcite vsichni s temito problemy drzte.
Martina
 Jana, Marek(3) 
  • 

Má manžel nárok na §? 

(20.5.2007 21:23:50)
Nevím, kde se zeptat, tak to zkouším tady.
Zanedlouho mne čeká porod, a napadlo nás, že když nemáme hlidání našeho tříletého syna, může si vzít na dobu co budu v porodnici manžel paragraf na hlídání nezaopatřeného dítěte a kdo mu ho napíše? Máte s tím někdo zkušenost? Dostal by ho jen na ten týden, nebo i na čtrnáct dnů?
 Petra, Maruška 2 roky 
  • 

Re: Preeklampsie 

(27.9.2007 23:31:42)
Dobrý večer!
Děkuji za článek a ještě více za odpovědi na něj. Ve svém 1. těhotenství jsem preeklampsii prodělala a dosud jsem se nesetkala s maminkou, kterou by to potkalo. Otěhotněla jsem v necelých 29 letech a až na počáteční raní nevolnosti vše probíhalo dobře. V 32. týdnu se na posledním ultrazvuku paní doktorce nezdála velikost miminka. Měla jsem i nápadně malé bříško. Poslala mě do rizikové poradny a tam vše začalo. Necítila jsem se špatně, a proto mě zarazilo, že mi naměřili vysoký tlak (140/90)a hospitalizovali.mě. Nasadili Dopegyt, ale bohužel ani maximální dávky nezabíraly. Jeden den jsem se probudila a měla tlak 160/110.Lékaři se rozhodli pro rychlé ukončení těhotenství. Protože jsem se ani po podání léku neotevírala a dítě bylo koncem pánevním, přišel na řadu císařský řez. Maruška se narodila v 35. týdnu, měla 1700 g a 42 cm. Kvůli vysokému tlaku jsem musela ležet a viděla ji až za 4 dny. V nemocnici jsme pobyly něco přes měsíc a malá ještě "stihla" operaci tříselné kýly. Skoro celé dva roky tento nepříliš podařený příchod na svět doháněla, ale zvládly jsme to.
O preeklampsii jsem informace měla a díky lékařům vše dopadlo dobře. Jen mi chybělo podělit se o zkušenost s někým jiným a vědět, že jsem nebyla sama, koho tato nemoc potkala, ikdyž mi bylo jasné, že nejsem výjimka. Má gynekoložka mi sdělila, že nejsem těhotenský typ a že v dalších těhotenstvích můžu mít opět problémy. Rozhodla jsem se tím nestresovat a vaše příspěvky mě v tom utvrdily.
Přeji hezký večer a jen to dobré!
 Evžíček 


maruško, 

(11.10.2007 8:03:13)
buďte v klidu- já měla preeklampsii v obou těhu, poprvé s eklamptickým záchvatem po porodu- nešlo to lékově zvládnout, obě děti jsou zdravé a normální....a já plánuji třetí :-))))))

jak tu někdo řešil omyl na UTZ při určení pohlaví- mám 2 kluky a u obou mi sdělili, že je to holka :-))- oba nás s manžou dost překvapili....
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


dekuji za vysvetleni 

(17.4.2007 11:57:46)
Dobre napsany clanek pro laiky, termin preeklampsie jsem v tehotenstvi slysela casto, ale nevedela jsem co to je a co to muze matce a diteti zpusobit. Drzim palce vsem maminkam s touto diagnozou aby vse dobre dopadlo.
 Lenka 
  • 

Vysoký tlak... 

(17.4.2007 12:10:28)
ale nemusí a ani nebývá vždy projev preeklampsie. Znám to velmi dobře od sebe - trpím stresovým krevním tlakem a to zejména tehdy, když mně nějaký "bílý plášť" přikazuje, abych měla tlak normální a hrozí tím, co vše může nastat, když bude tlak vysoký. Že tam ještě musí být třeba ta bílkovina v moči nebo otoky, to prý je jaksi vedlejší a vysoký tlak se MUSÍ léčit. Už v čekárně, když se na mne sestra podezřívavě podívá, čapne mně za ruku a měří a měří vím, že mně tlak opět vyskočí kamsi do výšin, bude přetrvávat v okamžiku, kdy polezu na to "oblíbené" gynekologické nářadí a teprve v okamžiku, kdy vyjdu z budovy polikliniky na ulici, budu cítit, jak vysoký tlak sjíždí dolů, uvolňuju se a je mně fajn až zase do příští prohlídky. Samozřejmě, že kvůli tomu na kontroly nepřestanu chodit, protože neexistují jen poruchy spojené s krevním tlakem a chci prostě vědět, že jinak jsem v pořádku, ale doktoři by zase měli chápat, že není třeba pokaždé kvůli vysokému tlaku posílat na vyšetření a hrozit preeklampsií. Žen se stresovým tlakem je hodně a bylo by třeba dobré, aby si měřily tlak doma v klidu, kdy je nic nestresuje.
 Blanka 
  • 

Re: Vysoký tlak... 

(17.4.2007 12:56:40)
Leni, on to tam pan doktor v úvodu píše, že je potřeba od preeklempsie odlišit i jiná onemocnění - např. reaktivní hypertenzi matky... Nejsem odborník, ale podle názvu a Tvého popisu bych tipovala, že to by to asi mohl být Tvůj případ.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Vysoký tlak... 

(17.4.2007 17:51:43)
Jenže já nejsem nemocná a netrpím žádnou reaktivní hypertenzí!!! Já mám prostě přechodně stresem zvýšený krevní tlak pokaždé, když mne jakýkoliv zdravotník chce měřit. A to není onemocnění, to je prostě stres z toho výkonu - a strach z bílého pláště. Už jsem si nechala udělat kompletní interní vyšetření krve i srdce a jsem fakt v pořádku, to jen v ordinaci mně vždycky tlak vyletí až do někam. Myslím, že i toto by se prostě mělo brát v úvahu, protože žen se stresovým krevním tlakem je hodně, nijak nechci mluvit do problémů těm, které mají s tlakem skutečné fyziologické problémy.
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: Re: Re: Vysoký tlak... 

(17.4.2007 20:24:09)
Lenko,nejsem tak podrobně prošetřená, ale řekla bych, že velmi dobře znám tvůj problém :-D, v těhu jsem si docela užila...Martina
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Vysoký tlak... 

(17.4.2007 21:56:11)
Lenko, já jsem si jako laik přeložila rektivní hypertenzi jako zvýšení tlaku díky reakci na něco.
 Petr 
  • 

Re: Re: Re: Vysoký tlak... 

(10.6.2007 19:38:58)
jsem manžel zdravotní sestry která má tytéž problémy, i když už pracoje 20 let u lůžka má tak silný syndrom bílého pláště, že pri měření TK se dostává i na 220/150 na digi tlakoměru. A to si představte, že kvůli tomu při vstupní prohlídce byla perzekvována MUDr. J.H. z VFN Na Karlově. Dokonce se jí dostalo tvrdé rány ve větě" a co jste s tím lezla do zdravotnictví". poktorka působí obhoublým dojmem a není ochotna pochopit ,že s TK stoupá i puls.
 kukajdinka 


Re: Vysoký tlak... 

(9.4.2008 8:53:48)
jsem na tom úplně stejně jako vy, ale podle všech vyšetření, jsen v úplném pořádku. Mám jedno dítě a první těhotenství bylo mírně řečeno komplikované. Až do 28 týdne vše vpohodě, pak nejednou vysoký tlak, bolest vpravém podžebří....diagnóza Hellp syndrom, za 3 dny porod sekcí. Malej měl 770g 40cm, zaplaťpánbůh jsme oba vpořádku, jsou mu teď 2 roky. Zlobí jak čert a v je chytrej jak opice a každý den vduchu děkuju, za to velké štěstí, které jsme oba měli. Teď mi dělali jaterní testy a spoustu dalšich vyšetření a všechno je prý vpořádku, ale stejně mám z druhého těhotenství o kterém uvažuji obavy...další dítě bych chtěla, ale mám strach.
 llenicka 


Re: Vysoký tlak... 

(1.5.2009 20:22:39)
Tak to jsme na tom úplně stejně. Taky jsem byla do 28.týdne v pohodě (no, až na šílené nevolnosti do 18. týdne, a pak špatné tripl testa a amniocentéza), pak z ničeho nic bolest v podžebří, zvracení, bolest hlavy. Hospitalizace, šílené výsledky z krve a diagnoza HELLP syndrom. Pak urychleně akutní císař. Narodil se mě syn (p.h. 1120g). Vyděla jsem ho až po 4 dnech po celodenním pláči na JIP, to se nademnou slitovali a pustili mě k němu na vozíku. Je to už rok, syn je chválabohu zdraví, ale to co si prožil bych svému případnému dalšímu dítěti rozhodně nepřála.
Mě by bylo úplně jedno jak se budu cítit já, jenom aby netrpělo mé dítě. Já vím proč do mě píchali, vím proč mě bylo špatně a taky jsem toho názoru, že všchno přežiji, ale moje dítě uvězněné v inkubátoru, nic z toho nevědělo. To mě nikdy nepřestane trápit, že kvůli mě musel trpět.
Hrozně moc bych chtěla ještě alspoň jedno dítě, ale mám strach~d~
 Petra 
  • 

Re: Vysoký tlak... 

(18.4.2007 7:39:30)
Tohle znám, v těhotensttví mi vždy naměřili v ordinaci vysoký tlak, dokonce jsem ke konci musela brát nějaké léky na snížení,hrozili mi i hospitalizací v nemocnici, tak jsem si zakoupila tlakoměr domů, ale doma jsem měla úplně normální tlak. Vždycky jsem se změřila, než jsem šla do ordinace, tlak byl v pořádku, v ordinaci byl vysoký, tak jsem léky přestala brát. Všechno bylo v pořádku.
 Štěpánka* 4 holky a kluk 


Re: Vysoký tlak... 

(18.4.2007 18:59:15)
Jj u mě to gyndr vyřešila tak, že jsem si měsíc měřila tlak doma, ráno před tím než jsem vstala z postele. A hodnoty nebyly vysoké, takže to dobře dopadlo. Mám tento problém i v porodnici, posledně měli problém mě pustit a já jen byla nervózní jestli nás propustí nebo ne, protože znáte to, skoro do poslední minutky ty zatracené bílé pláště drží bobříka mlčení a stres jak blázen :-)
 Lorina 


Re: Vysoký tlak... 

(19.4.2007 9:18:51)
Tak tyto problémy s tlakem mám od 2.těhotenství a vždy jen na gynekologii.. Naštěstí pí. doktorka je rozumná a měřila jsem si jeden týden několikrát denně tlak sama doma a poté jsem jí tabulku přinesla. Naopak jsem tlak měla tehdy příliš nízký.

Ale tohoto problému s tlakem v přímé souvislosti na gynekologii už jsem se nezbavila :)
 ivulina 
  • 

Re: Vysoký tlak... 

(8.7.2008 9:19:33)
ale pozor, mám taky syndrom bílého pláště.....a nakonec jsem měla v těhotenství hellp syndrom je to asi ta néjhorší komplikace preeklampsie, naštěstí vše dobře dopadlo, ale rosdila jsem v 28 týdnu pod plnou narkózou tlak jsem měla 190/110....takže s tím tlakem opravdu opatrně, také jsem si myslela, že je to jen stresem, ale nebylo!!!
 Matlásek + Matyáš 2/02 


Hellp syndrom 

(17.4.2007 12:26:45)
Díky za článek, při svém prvním těhotenství jsem Hellp syndrom prodělala!! Byla to hrůza a ten šílený strach o miminko. Bolest břicha pod žebry přišla z ničeho nic, šíleně vysoký tlak, špatná krev, viděla jsem dvojitě a už upadala do bezvědomí. Naštěstí na to přišli včas a mě i mého syna zachránili - díky Trutnovské porodnici!!!!! Teď přemýšlíme o druhém miminku, moc bych si další dítko přála, ale mám velký strach....
 Veronika, roční Klaudinka 
  • 

Re: Hellp syndrom 

(4.5.2007 10:10:30)
Také se podělím o svojí zkušenost s Hellp syndromem. Celé těhotenství jsem měla bezproblémové, bolesti se objevily ve 33.týdnu.Netušila jsem,co se děje.Bolest v nadbřišku a také bolest rukou a ramenou byla šílená. Když se přidalo zvracení a nepřetržitá bolest hlavy,šupajdila jsem k lékaři a ten mě okamžitě odeslal do nemocnice.Miminko se narodilo císařem, 1850g a 40cm.Primář mi řekl,že jsem přežila vlastní smrt.Po porodu nastaly ještě další komplikace.Skutečně mám strach znovu otěhotnět,nemá někdo zkušenost s dalším těhotenstvím po již prodělaném HS? Jaká je pravděpodobnost,že se bude opakovat?Ráda bych naší holčičce pořídila sourozence,ale nebudu riskovat,že jí připravím o mámu :-(
 Insula 


Re: Re: Hellp syndrom 

(4.5.2007 10:17:24)
Veroniko, vycházím z informací od MuDr. Kouckého, který říká, že se nedá předpovědět, jak bude probíhat další těhotenství, protože každé je jiné a komplikace mohou nastat kdykoliv. Pro tvoje "uklidnní" tam také říká, že z rozsáhlých výzkumů vyplývá, že se tato komplikace vyskytuje spíše u prvorodiček a tendenci k opakování nemá prakticky vůbec. viz tady http://www.porodnice.cz/poradny.asp?rubrika=4&idp=13&id=33600
 poter 


bolest pod žebrem 

(17.4.2007 19:29:20)
Docela by mně zajímalo jaký typ bolesti to je?Mně bolí už asi měsíc pod pravým žebrem-tak nějak pálivě-kdybych to chtěla specifikovat-tak to jde dost těžko-asi jako kdybych měla sedřenou kůži až do masa ještě si na to dávala něco pálivého,nejhorší je,když musím zakašlat-mám alergii na kterou ted kvůli těhotenství neberu léky,takže kašlání a příkání je na denním pořádku-a to je pak bolest přímo nesnesitelná..Tak nevím zda by to mohlo být ono..ale když jsem se zmínila doktorovi na minulé kontrole,tak nic neříkal,pak jsem se ptala na ultrazvuku-jestli tam paní dr.nevidí něco špatnýho-a vysvětlila jí tu bolest-ale prý to je normální..Na internetu mi v jedné poradně -na porodnici -paní doktorka řekla jestli to nemám od jater a že si mám nechat udělat jaterní testy,ale že to v životě neslyšela..Tak nevím..Čekám dvojčata-a v prvním těhu jsem tohle neměla,ani nic podobného a dost mi to znepříjemnuje život-mám před sebou ještě 3 měsíce..
 Klarec 


Re: bolest pod žebrem 

(17.4.2007 20:28:31)
Ahoj tu bolest znám! Měla jsem ji taky a ještě někdy se to vrací. Máš pocit že to hoří žebro. A bylo mi řečeno že je to jak se mimo opírá o žebro a prohne ho tak to tak bolí. Snaží se udělat si místo tak nám "láme" žebra.
 Jana, Jakub 7 měs. 
  • 

Re: Re: bolest pod žebrem 

(5.6.2007 9:56:34)
Tuto bolest jsem taky prožívala několikrát do týdne,a nakonec se vyklubala údajně preeklampsie a špatné jaterní testy. Takže doporučuji zajít na krev.
 Lavanda 


Re: bolest pod žebrem 

(18.4.2007 8:37:28)
Holky, doufám, že je to jen to samé, co trápilo v těhotenstvích mě. Spíš jde o bolest způsobenou rostoucí dělohou a napínáním kůže a svalstva. U prvních dvou dětí mě to bolelo jen na pravé straně žeber, no spíš tak pálilo, jak píšete, spíš povrchově. Při třetím už mi to dělalo na obou stranách, takže jsem si ke konci těhotenství nemohla lehnout na bok a spala v pololeže vypodložená polštáři.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: bolest pod žebrem 

(18.4.2007 10:07:08)
To znám, bolest na obou stranách, nejvíce tak okolo pátého šestého měsíce, jestli se pak žebra vytvarovala podle miminka nevím, ale ke konci těhotenství to přešlo. To mi pro změnu ruplo v zádech, což bolelo o hodně víc. Třeba máš to samé, ale asi by bylo dobré si nechat udělat jaterní testy, jestli to dr. považuje za vhodné.
 Iva Janovicova 
  • 

Re: Me tehotenstvi, porod a pocity kolem nej 

(19.4.2007 17:05:53)
Vse to cele zacalo na mych studiich v Sicilii. Studovala jsem 3. rocnik ekonomicke fakulty a jak uz to v zivote chodi, potkala jsem v mem studijnim meste, Catanii, meho nastvajiciho manzela, Alberta.

Byli jsme velmi zamilovany a spokojeny par a nase laska se take pak projevila na tehotenskem testu, ktery jsem mela pozitivni ;-) Bylo to velke prekvapeni a nakonec jsme to vsem stastne ohlasili. Jen mi bylo lito me maminky, ta bude mit vnoucka na velkou dalku…..

Tak jsme se jeli za mymi rodicemi podivat na dovolenou a ukazat jim me krasne rostouci brisko.

Po navratu z CR jsem se zapsala do predporodniho plaveckeho kurzu.Poradila mi to ma gynekolozka, pry na uklidneni kontrakci. Bylo to prijemne a uklidnujici, ale taky asi hlavni priciny vseho.

Vubec cela me tehotenstvi nebyl zadny bonbonek. Uz ve 3.mesici jsem malem potratila, protrhla se mi placenta na 1cm. Se dvoutydennim lezenim na luzku se mi zacelila, ale ja jsem fmusela byt opatrna, chovala jsem se jako duchodkyne. Nemohla jsem na dlouhe prochazky, namahat se, vyslapavat moc schodu atd. Takze jsem prozivala cele me tehotenstvi ve strachu o me detatko. Ale stejne od zacatku 6.mesice mi zacaly lehke kontrakce. Rekla jsem to me gynekolozce a ta byla cela v klidu a dala mi na to prasky Miolene, ale jaksi nezabiraly.

Pomalu jsme planovaly svatbu, meli jsme se brat 24. rijna a meli prijet nasi a ma kamaradka.

Jenze osud jaksi nechtel nebo Vitasek (muj syn) nechtel, aby to takhle vse probehlo a 12. rijna ve 3. rano se vse zvrtlo naopak.
Sla jsem jako obvykle na zachod. Vitaskova hlavicka totiz tlacila na mocovy mechyr tak silne, ze jsem chodila curat skoro kazde 3h v noci a pres den kazdou hodinu.
Jak tak curam, tak kouknu na pyzamo a hle, dve mokre skvrny na bradavkach. “Jè”, zajasam, “Uz mam mlicko, tak to se bude mit Vitasek dobre.” Pomyslim si.
A stastne dospim moji posledni klidnou noc.

Rano jsem vstala v 9 hodin a sla jsem se nasnidat. Jenze v ten den jsem mela ponekud silnejsi kontrakce nez v minylych dnech. Takze po snidani jsem znovu ulehla do postele a oprela si nohy o steny, abych nechala okyslicovat placentu ( rada doktoru). Jenze to nepomahalo, me kontrakce se zesilovali a cas se zkracoval. Ufa, bralo me to pekne v krizi a podbrisek mi sviraly dve silne ruce.
V 10:30 jsem volala me doktorce, ze mam velmi silne kontrakce a co s tim mam delat. Ona mi odpovedela: “Vezmi si cipek na uklidneni bolesti a zustan v klidu na luzku. Kdyby neco, zavolej.” Ale jakypak klid, me kontrakce se menily v porodni bolesti. V 10:50 jsem volala doktorce znovu a kricim do telefonu: “ Uz to nezvladam, jsem na ceste k Vam.!”
Nasedli jsme s Albertem a mou tchyni do auta a pekne rychle na kliniku. Mezitim jsme se dala do hezkeho funeni, pac se nedalo dychat normalne. Takze pekne: uf, uf, uf, uf. ;-))
Na klinice me doktorka okamzite prohledla a zvolala: “Probuh, ja citim hlavicku. Okamzite na kapacky!” A to se mi trochu zatocil svet pred ocima. Ale jak to, vzdyt jsem v 7.mesici, jeste je brzo, je to nebezpecne….. To se mi vse honilo hlavou. Alberto a ma tchyne byli na tom podobne, byli moc vystraseni.

Premistili jsme se do jine mistnosti, kde mi zacali merit specialnim komputrem kontrakce. Maximum bylo 75% a tu uz jsi na porodnim sale, me kontrakce dosahovali 62%. Napichli mi okamzite kapacky a sup na pokoj a do postele. Nemela jsem s sebou nic, ne pyzamko, ne backurky, ne hlavu v poradku…..

Me kontrakce se lehce, ale opravdu jen lehce zklidnily a trikrat denne mi je chodili merit, dosahovaly 25-45%. Na to, abych mohla jit domu, by musely byt 5%. A ja se mela 24. rijna vdavat…………

Plynuly dny a ja jsem se stala luzkovym otrokem. Mohla jsem jen na zachod a sup zpet do postele. V noci jsem nespala, ponevadz me stahy nebyly nejslabsi, prozila jsem si preporodni dobu v plnych douskach!
Kazdy den se mnou travila tchyne, Alberto za mnou chodil 2x denne. Bylo to desne, pomalu se mi mastily vlasy a ze me se stavala bleda prisera, ktera se bala o sve miminko.

Paty den se me kontrakce znovu zesily a zavolala jsem sestru, ze ten lek asi nezabira……tak me odvezli na kontrolu. Doktorka Curatolo velmi zbedla, kdyz me znovu prohledla. Zvolala: “Holka, ty skoro rodis, jsi otevrena na 4cm!” Na porodni sal te vezou, kdyz jsi otevrena na 7cm a pri 10cm uz je hlavicka na svete.

Povedela mi, ze budeme muset zavolat sanitku, pac oni na klinice nemaji inkubatory a Vitasek je moc malicky a nechce si to riskovat. Za 10min tam byla sanitka a sup, uz me pokladali na luzko. Houkali jsme tak silne, ze me bolely i usi. Alberto houkal za nama a snazili jsme se procpat zacpanou dalnici, ale tak jsme houkali vsichni. Italove jsou moc uhoukani 

V nemocnici me znovu prohledli a rekli, ze to jeste zkusime natahnout o nejaky den. Napichli mi znovu kapacky, ale s jinym lekem a premistili me do predporodniho pokoje. Tam se mnou noc stravila sestrenice Sara a dodavala odvahy. Jenze to byl predporodni pokoj a za jednu noc se tam vystridaly 4 zenske, ktere se svijely ve svych porodnich bolestech. Oni ale byly ty stastny , ktery mohly jit na porodni sal a odrodit si sve miminko. Tak jsem si uzila bezva noc.

Rano prisli 4 doktori na odber krve a moci. Uz jsem byla tak rozpichana, ze nevedeli, do ktereho mista  No a pri odberu moci, me uvedli do nepeknych rozpaku. Sup, roztahni nozky, ted odebereme moc. Jenze ta kikina doktorka se nestrefila do spravne dirky a mela jsem to ve vagine. Tak ji to povidam a pry pardon. Ty dva doktori se tak pekne culili….

Behem dne me premistili do poporodniho pokoje, kde byly dalsi 3 “spolubydlici” - novopecene maminky. Takze na pokoji jsem mela take 3 miminka, ktere neuveritelne kricely a celou se zase nespalo. Byla jsem uz tak unavena a vycerpana z toho vseho, ze mi to zacinalo byt skoro jedno a chtela jsem jit rodit…..

Behem techto dni se u me vystridaly vsechny tety a sestrenice a dodavaly na odvaze, ale…..skoro 14 dni v predporodnich bolestech, to bych nikomu neprala.

Bylo 19. rijna kolem 23.h , kdyz pro me prijela sympaticka tlusta sestricka s vozikem. Povida:” Tak pojdte, slunicko, jdeme na prohlidku.” Ufa, zase roztahnout nozky….
Po ultrazvuku mi doktorka oznamila: “Pripravte se, pojedeme na porodni sal. Udelame cisarsky rez a ukoncime to Vase trapeni. Stejne byste dnes v noci porodila, uz jste na 6cm otevrena a malej by normalni porod take nemusel zvladnout.”
To to ve mne hrklo a muj strach se jeste prohloubil. Cisarsky rez a uz ted hned!

Volala jsem hned Alberta, aby prijel, ze rodim a jeste mi stihnul dat pusu, ale tu ja uz nevnimala. Dovezli me na porodni sal. Vyplnila jsem nejake papiry, napsala budouci jmeno meho syna a sup do zelene kosilky.

Usedla jsem na miniaturni lehatko a nechala si pichnout tri injekce do patere. Nez jsem napocitala do 10 zacinala jsem pomalu necitit nohy a zbytek tela pod prsa. Byla jsem tak vystrasena, ze jsem se klepala jak ratlik a to myslim doslovne. Sestra, ktera mi kontrolovala tlak, mi musela drzet ruku.
Necitila jsem, jak me rezali, ale citìla jsem ten hnusny tlak na brichu a jak mi mackali zebra. Pak jsem uz jen slysela: “Uaaa.” A vedela jsem, ze byl na svete muj syn.

Zacala jsem okamzite kricet: “Ukazte mi ho, ukazte mi ho.” Ale neukazali mi nic. Mezitim co me zasivali, tak meho Vitaska umyli a intubovali (tedy nasadili dychaci pristroje, pac mel problemy s dychanim) a zvazili. Mel 1, 770 kg a meril 46cm. Vedle me stal inkubator a ja jsem stihla zahlednout jeho krasnou hlavicku, kde se mu chmyrili cerne vlasky. A byla jsem stastna a smutna dohromady.

Pak ho odvezli na JIP a me na pooperacni sal. Umirala jsem zimou a po 5 min prisel muj Alberto. Byl stastny, rekl mi: “Mame krasneho syna, jses uzasna. Vse jsi to zvladla. Ted jsme rodina, ja, Ty a Vitasek a budeme spolu navzdy. Miluju Te.” Byly to ty nejkrasnejsi slova, ktere mi kdy rekl.

Po dvou dnech jsem byla schopna si sednout na invalidni vozik a nechala jsem se od Alberta odvezt za Vitaskem. Konecne, konecne jsem videla meho syna. Byl tak malinkaty, bezbranny a nadherny. Dala jsem se do place.

Me pustili z nemocnice po 4 dnech a Vitaska si tam nechali 19 dni. Bylo to moc tezke, smirit se s tim, ze nemam sve krasne miminko doma, nemohu ho kojit a ochranovat. Odstrikavala jsem si mlicko a 2x denne jsme za Vitaskem jezdili.
Pak po tech dlouhatanskych 19 dnech nam ho dali domu………………………

Dnes je Vitaskovi 5 mesicu a vazi 7, 020kg a meri 65cm a je z nej moc krasne miminko. Ma se dobre a je uplne v poradku.
Akorat ho slysim, jak tam na me place:” Bebu, maminko, vem si me do naruce.” 
 SIMII 


a jak jsem rodila já 

(24.4.2007 19:27:00)
Chtěla bych se Vám svěřit jak jsem rodila Já.
Rodila jsem v nemocnici u Apolínáře a jelikož jsem přenášela v pátak 16.2.2007 mi pan doktor udělal tak zvaný hamitonuv hmat trošku to zabolelo a trošku štíplalo při čurání abyla jsem poučena kdyby něco tak přijed,jinak nástup druhy den v sobotu.Nic se nedělo takže v sobotu rano byl nastup.Tam mi bylo zděleno že rodí hodně maminek takže se na vyvolání počká do neděle s tím že už si mě tam nechají.večer kolem 21:30 mi odešla zatka tak jsem to zdělila poroní asistence a ta mi řekla,že to nic neznamená,ale kdyby něco mam dat vědět.Kolem půlnoci mě 2x píchlo v boku tak jako když člověk jde moc rychle,napříkladala jsem tomu žádnou pozornost a zkusila chvíli spát.Ve dvě ráno jsem měla pocit jako bych se počůrala,tak jsem běžela na wc a tam zjistila že mi odchází plodová voda(takla pořad a bylo to nepříjemné protože jsem měla pocit jako bych se počůrávala).Okamžitě jsem to dala vědět asiatentce ta mě prohlédla se slovy že jsem otevřená jen na dva prsty.Tak mi natočily monitor a po monitoru že mam zkusit ještě spát.Jenomže jsem měla jednu velkou kontrakci za druhou prcek mi dal spočnout možná tak minutu a pak na novo.Takže jsem se doplazila do sprch která neměla absolutně žádný účinek,chodit jsem nemohla už vůbec,nejlepe mi bylo na zachodě.Manželovi jsem nevolala jelikož jsem se na porodním kurzu dověděla že první porod trvá 12-16 hodin a proč bych ho měla budit ve dvě rano.¨Po dvou hodinách ztrávenych na wc naříkani.Taže mě prohlídli a bylo mi zděleno že jsem na 7-8cm otevřená,takže jsem šla rovnouu na porodní box(bez klistýru,oholena jsem byla už z domu) Takže jsem volala manželovy a jen tak tak pípla do telefonu přijeď rodíme.Bohužel MHD v noční Praze nejezdí co 10 minut jak ve dne.Jelikož bydlíme ve vysočanech tak a tady nikde nebylo po taxiku ani potuchy tak jel na lazarskou a tam dojel taxikem ještě že tak jina by to nestihl o 5 minut později a přišel by o to.Takže mě dali na monitor a zachvilku to začlo.Přišel doktor a asistentka,že mám začít tlačijak jse zavírala oči byli tam jen dva lidi a jak jsem je otevřela po tlačení tak se tam snad sešlo celé oddělení.Jinak mě nastřihly celkem bost tak na 6-8 stehů.Trošku to zabolelo asi tak jako ,když se řiznu o plot,spíš mi bylo nepřijemné jak mi doktor masíroval to hraz to mi bylo hrozně nepříjemné.Takže jsem párkrát zatlačila a malý byl venku.Narodil se ve 4:55 18.2.2007 jmenuje se Hynek měl 50cm a vážil 3640 g a hlavně byl v poředku.Zašívaní nebolelo bylo to nepříjemné,ale nebolelo spíš jsem cítila takovy tlak,ale měla jsem pořadnou modřinu asi jako dvě pěsti no hrůza.Manžel mi po porodu zdělil že ,,to muselo asi bolet co?" a že on by rodit nešel,ale z hynečka byl na větvy.prckovy jsou 2 měsíce a je úžesný a každý den děkuji že mám ta zravého a krasného syna.Všem držím palečky a když jsem to zvládla já tak to určitě zvládnete taky :-))) zdraví LENKA
 _ 
  • 

Re: bolest pod žebrem 

(18.4.2007 11:17:18)
prodělala jsem hellp a mně bolelo pod žebry tři dny, pak už jsem "lezla po zdi", jeli jsme na pohotovost a bylo to akutní, hned jsem šla na císaře
takže nejsem diagnostik, ale nejspíš to nebude ono
 ZuzanaL + JOhanka 
  • 

panu doktorovi díky za článek 

(18.4.2007 8:11:21)
Dobrý den všem, u pana doktora Záhumenského jsem porodila v lednu 07 moji Johanku, konečně vím, co se mnou bylo. Od cca 28. týdne se u mě projevil tlak 140/90, ten potom stoupal až na konci těhotenství dosáhl 180/100. Od 28. týdne jsem byla na Dopegytu a později na Vasocardynu, bohužel jsem nemohla hned přestat chodit do práce. Subjektivně jsem nic nepociťovala, žádné otoky, žádná bílkovina, podle krevních testů zvýšená kyselina močová v krvi. KOupila jsem si domů tonometr a zjistila jsem, že tlak stoupá při naproto banálních událostech - příchod milovaného muže z práce, sledování neškodného filmu a tak. Jediné, co zabíralo, bylo ležení v posteli v naprostém klidu, na to jsem ale nebyla připravená. Asi v 35. týdnu mě hospitalizovali kvůli hraničním průtokům placentou. Na lůžku v nemocnici tlak klesl a průtoky se vyrovnaly. Doporučuju všem těhotným s preeklampsií z mé zkušenosti - důležitý je klid, všechno ostatní se vyřeší po porodu. Partner, případně rodiče nebo kamarádka seženou kdyžtak základní výbavičku, kočárek a autosedačku, o starší dítě ať se postarají taky. Hlavně řekněte všem, ať vás ušetří stresu, ať vám raději nesdělují žádné zprávy. Já jsem normálně dost odolná, nemocná jsem nebyla už dlouhá léta, přitom jsem byla hodně zaměstnaná, zvyklá na stres. Co nedocházelo partnerovi - že pro mě jsou teď stresující naprosto běžné věci, které bych normálně řešila levou zadní. Je skutečně nutná maximální ohleduplnost okolí. Pokud je muž normálně fajn a hodný, tak to nestačí, je třeba, aby si zapamatoval, že těhotná má vždy pravdu a maximálně vám všechno ulehčoval. Jakýkoli sebemenší náznak běžné domácí nesrovnalosti mě velmi rozrušoval a těžce působil na tlak, a to si myslím, že žiju ve velmi harmonických poměrech. Nejlépe mi v té době bylo ty čtyři dny v nemocnici, kdy je člověk odříznutý od všedního života a nemusí řešit žádné věci, protože i běžné banality jsou najednou náročné. Samozřejmostí by mělo být nechat se sledovat v rizikové poradně, brát všechy předepsané léky (ať si porodní asistentky na kurzech říkají, co chtějí, i to magnézium). Držím vám všem palce.
 Magdina 


Osobní zkušenost 

(18.4.2007 8:43:26)
Preeklampsii jsem taky prodělala. Na kontrole v nemocnici v 37. týdnu těhotenství, kdy jsem čekala dvojčata. Tlak 180/110 a bílkovina v moči. Asi 3 dny mě bolela hlava. Napřed že hospitalizace, ale primář rozhodl, že ve 12h na císaře. Prý není na co čekat a 37TT s dvojčatama je téměř normální termín porodu. Byla jsem vystresovaná na nejvyšší možnou míru. Ještě k tomu byl pátek třináctého. Narodila se nám zdravá mimi - kluk a holka. Primář pak říkal, že byl nejvyšší čas, že děti se už nevyživovaly. Jejich porodní váha byla 2,15 a 2,20 kg. Já pak brala dopegyt a půjčila jsem si talkoměr i domů a jak mi to kleslo, tak jsem zavolala a řekli mi ať léky vysadím. V kojení to totiž moc nedoporučují. Takže jsem léky brala asi 3-4 týdny. Pak mě hnali ještě na ultrazvuk ledvin, ultrazvuk srdce a na dialýzu - kde taky kontrolovali ty ledviny (sbírala jsem moč) + mi brali krev. Vše OK. Chtěli tím zjistit, zda nedošlo k nějakému poškození. Myslím, že ten tlak jsem ale měla opravdu zvýšený před porodem tak 3 dny, protože týden před tím na kontrole v nemocnici bylo vše OK.
Hlavně že vše dopadlo dobře. Děti mají 3 roky a až na to jejich zlobení u nich žádné jiné případné postižení nepozoruju.
 Evžíček 


Re: Osobní zkušenost 

(18.4.2007 9:23:05)
S preeklampsií mám zkušenost v obou těhotenstvích, v prvním jsem měla tlak 170/125-celé těhu v podstatě nic- ani bílkovina v moči, všechny příznaky- tlak, bílkovina atd. se objevily ze dne na den- takže mi ihned dělali císaře, v 36 tt, syn 2300g, ale jinak OK. Bohužel mě neohlídali a druhý den po porodu, když mě zvedali jsem dostala eklamptický záchvat- křeče a bezvědomí. Mímo mi dali až pátý den po porodu- naštěstí byl savec a bez problémů jsem kojila do roka. naštěstí jsem neměla následky po záchvatu- kontroloval mě neurolog. Při druhem těhu vše OK, zkoušela jsem rodit normálně, ale po třech hodinách kontrakcí mi zase vylétl tlak- tak další císař. Uvidíme, jestli se preeklampsie objeví i při dalším těhu, ještě plánujeme jedno mímo.
 Rapiti 


Re: panu doktorovi díky za článek 

(18.4.2007 18:24:23)
Vám opravdu porodní asistentka v kurzu říkala, že při preeklamsii nemáte brát léky?
 jana 
  • 

Poděkování 

(20.4.2007 11:57:20)
Děkuji za článek, konečně srozumitelné vysvětlení. Preeklampsie mě potkala při druhém těhotenství, ze dne na den mi vylétl tlak, hned mě odeslali do nemocnice a v průběhu druhého dne jsem musela absolvovat císařský řez. Ani po porodu však problémy neustaly, trvalo to téměř celé šestinedělí. Nyní už je vše v normě. Škoda že mi to nikdo v nemocnici nedokázal vysvětlit, v době, kdy to pro mě bylo aktuální. Ještě jednou díky.
 Terka Kubík06, Vašík08 


Re: Poděkování 

(23.4.2007 20:50:27)
Opravdu skvělý, VÝSTIŽNÝ článek. Preeklampsií jsem měla v 1. těhu.
S hospitalizací v porodnici, ale byla jsem v naprosté pohodě, nic mi nebylo, nic mě nebolelo. Měla jsem císaře a malého broučka 2050g a 45 cm.
Mám dvě otázky: 1. Opakovala se preeklampsie při druhém těhu?
2. Za jakou dobu jste otěhotěly po prvním, příp. druhém porodu?
Ráda bych měla mimi docela brzo. Plánuji otěhotnět po 1,5 letech od císaře. Myslíte, že to stačí? Když tak prosím ozvat na mailika. Moc děkuji.
 Gliss & 12/05+11/07+08/09 


Re: Re: Poděkování 

(30.4.2007 23:14:55)
Také se přidávám s poděkováním za poučný článek!! Hledala jsem si na netu k této problematice informace a teprve tady se dočítám, že se jedná o onemocnění placenty.
Preeklampsii + HELLP syndrom mám z prvního těhotenství také za sebou. Přišlo to naprosto nečekaně - ještě ten den ráno (39+0) jsem byla v porodnici na kontrole a ve 20,30 mi začala mrtvět levá ruka. O dvě hodiny později se dostavily pocity na zvracení a svírání žeber (gynekologovi jsem to popisovala, že tak nějak si představuju infarkt). V nemocnici mi naměřili TK 150/100 + zjistili bílkovinu v moči. Pak mi začaly docházet i další souvislosti: za poslední týden jsem přibrala 2,5 kg (otoky, zadržování vody). Porod byl rychle vyvolaný (dva Hamiltonovy hmaty + prostaglandiny), nakonec jsem po opakovaných jaterních testech měla i epidurál. Syn se narodil zdravý a tlak se mi okamžitě po porodu upravil do normálu. Když jsem se později ptala doktora, jestli jsem si tuto komplikaci mohla způsobit sama nedostatečným odpočinkem (přeci jen bylo před Vánocemi a já se do poslední chvíle cítila naprosto OK, jen trochu zadýchaná, takže jsem normálně fungovala...), odpověděl mi, že ne.
Doufám, že při tomto druhém těhotenství budu patřit k těm 75 % žen, u kterých se podobná patálie nebude opakovat!!! A bezproblémové těhotenství přeju i všem ostatním maminkám!
 Veru 
  • 

Dobrý článek 

(12.7.2007 15:50:15)
Také děkuji za tento článek, o této tak závažné nemoci se píše velmi málo, aspoň se mi to zdá... Já rodila před třemi lety a můj porod a dny poté bych nepřála nikomu, ani největšímu nepříteli. Snažili jsme se o mimi, několikrát, pokaždé mi test ukázal dvě čárky, ovšem pokaždé to dopadlo potratem... Byla jsem na různých vyšetřeních atd. adt.... Když jsem konečně miminu nechtěla ani slyšet, opět mi test ukázalty dvě pitomý čárky. Takže jsem do 16. týdne skoro pořád ležela, nebylo mi nic hrozného, ale představa dalšího potratu mě na postel sama dostala. Po 20. týdnu jsem se cítila báječně, chodila jsem plavat, hodně na procházky, no zklrátka jsem se cítila neuvěřitelně dobře.
Ve 42.t jsem dorazila do porodnice bez sebemenších problémů, jen jsem cítila hroznou únavu, šíleně oteklé nohy a je fakt, že poslední kontroly v poradně byl můj tlak vyšší a vyšíí, přesto, že normálně mám třeba 88/58 !!! a měla jsem pocit, že jsem přibrala tak sto kilo. Vyplnila jsem veškeré papíry a odešla na pokoj čekat, jestli se bude něco dít. Dostala jsem nějaké léky, které měli vyvolat porod a nebo mě uspat. No spala jsem krásně :-), ale v půlnoci mě probudil hrozný pocit tlaku kdesi ve mě a byla mi příšerná zima, měla jsem totiž horečku skoro 42... a ty bolesti, které se posléze dostavili.... Představa, že porodím třeba až za několik hodin !!! Ale napojili mě na monitor a pan doktor řekl, že s takovými bolestmi bych měla ležet na sále, ale bohužel jsem se neotvírala. Pak šlo vše ráz na ráz. Já skoro nevnímala, byla mi zima, bolelo mě všechno, břicho mě tlačilo, no šílené pocity, takže když mě uspali, byla jsem v ráji. Za to ranní probuzení s kapačkou, hadičkou s břicha a další mezi nohama na moč, naprostá slabost, bolest rozříznutého břicha. HRŮZA. Narodil se mi zdravý, krásný chlapeček ( 3,5 ), o kterého jsem byla schopná se opravdu sama starat až někdy po třech měsících, protože jsem byla neskutečně unavená, ztratila jsem hodně krve, špatně mi fungovali ledviny a navíc malý v noci spal tam maximálně hodinu... Do toho jsem dostala nějaký zánět dělohy a opět horečky 40. Díky mojí mamince a manželovi jsme přežili, teda hlavně já. Byl to asi nejhorší půl rok mého života. Malého jsem kojila skoro do tří let, dneska je to zdravý, divoký kluk. A já pomalu přemýšlím, o holčičce :-))), ale prožít tohle všechno znovu.... Kéž by mi někdo řekl, že tím neprojdu znovu, ale zatím jsem slyšela jen to, abych byla ráda, že jsem to přežila a na druhé dítě zapoměla. Jenže já poslední dobou bych chtěla moc, ale ten strach asi nakonec zvítězí. Závidím všem, kdo měl lehký porod. Přeji hlavně hodně a hodně zdraví.... pokud by někdo chtěl : natalien@tiscali.cz
 Anna Kroupova, 2 Krakeni 
  • 

Re: Poděkování 

(27.10.2012 0:26:08)
Já bych ráda dodala odvahu všem těhulkám i maminkám, které plánují dalšího potomka a mají strach z preeklampsie. Nejdůležitější je přečíst si o problému co nejvíce ( viz.též těhotenská gestoza, předčasné odloučení placenty, hypertenze v těhotenství - google to řeší 8-) a nebát se na vše, co vás trápí, nebo vám není jasné, zeptat vašeho lékaře.
Poprvé jsem rodila velmi mladá(měsíc do 18.narozenin) v r.1985. chodila jsem pravidelně do poradny, dodržovala životosprávu. Ranou gestozu ( celodenní zvracení, ve 4.měsíci -2kg pod normální váhou) vystřídala pozdní gestoza - otoky(noha o 3čísla větší) nárůst hmotnosti o 22kg, gynekoložka mě poslala do nemocnice, že se jí plod zdál malý. Při přijetí tlak 220/180. 10 dnů jsem dostávala infůze, pak přišly stahy, předčasné odloučení placenty, které personál nerozeznal. Ležela jsem na "hekárně" a měla jsem skoro 4 hodiny tvrdé břicho, sestra vždy přišla, řekla, že mám právě stah, že si mám hlídat, jak často se opakují a že takové mladé nány má nejradši...strašně jsem se styděla, pořád jsem jí říkala, že mám to břicho tvrdé už od 12.15hod...Císařský řez, pro dceru (2800g/50cm) bohužel pozdě...
O 4 roky později, opět otoky, vysoký tlak, 20kg navíc - už jsem byla informována, chtěla jsem do porodnice dříve a syn přišel na svět císařem (3400g/52cm), je OK
Byla jsem vděčná, že mám živé dítě a už se mi nechtělo pokoušet osud, ale po 6letech jsem nečekaně otěhotněla a jsem velice ráda, protože mám zdravou holčičku (no,17ti letou slečnu 8-)
Po předchozích zkušenostech jsem byla předem vyděšená...ale dostavila se pohoda, žádné potíže, přibrala jsem 6kg, 12 dnů před termínem mi v poradně naměřili vyšší tlak, jela jsem přímo do nemocnice, po týdnu jsem poprosila lékaře, že mám často "poslíčky" a mám veliký strach a když je jasné, že po 2 císařích budu rodit opět císařem...řekl, že mě vezme hned ráno a já byla šťastná jako blecha.
Doufám, že jsem vás nepoplašila - ty hrozné věci se odehrály před čtvrt stoletím, kdybych mohla mít s sebou někoho u porodu, nestalo by se to...já jsem taková mírná ovce...ale vy se nedejte, ozvěte se, když se vám něco nezdá!
Psala jsem to proto, že se o tuto problematiku zajímám, jsem ráda, že se o tom píše...
Nenechte se odradit, jen se vždy snažte získat co nejvíce informací...Preeklampsie se může, ale nemusí vyskytnout vícekrát, hlavní je vědět, o co jde a jak s tím bojovat!
 Anna ,dcera 8 let, bříško 32tt 
  • 

bílkovina v moči 

(25.7.2007 14:13:56)
Prosím o radu. Už v prvním těhotenství jsem měla problémy. Dcera byla velká. Mě přestávala fungovat játra a měla jsem bílkovinu v moči. Ale nikdo mi přesně neřekl konkrétní diagnózu. Měsic jsem byla v nemocnici. Malá se narodila dříve o 4 týdny. Teď čekám druhé dítě. Byla jsem na opakovaných odběrech laboratoři a na kontrole protilátek. Oba s manželem máme Rh-. Můj lékař je na dovolené a včera v poradně mi zjistili bílkovinu v moči na jeden+. Mám strach, že se problémy z prvního těhotenství mohou opakovat. Výsledky ostatních testů také nemám. Tlak mám 110/70. Otíkají mi nohy. Objevily se mi křečové žíly. Nevím jestli je to pouze nadváhou /mám i ploché nohy/ nebo se opakuje situace z prvního těhotenství. Jsem strachy bez sebe. Bojím se o svého doslova vymodleného chlapečka. Máte někdo s těmito stavy zkušenosti? Můžete mi poradit? Děkuji Anna.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.