| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Když manžel nechce k porodu

 Celkem 286 názorů.
 m,2 
  • 

tak to ma byt 

(11.4.2007 8:46:59)
Moc hezky jsi to napsala a hodne stesti s detma.Ja osobne sem mela manzela pokazde semnou od zacatku do konce a tam nebyla ani otazka jestli pujde nebo ne proste v teto dobe uz je to normalni ze tatove absolvuji porod a hlavne chlapi nevi o co by prisli,videt jejich vlastni dite mozna este driv nez my samy je k nezaplaceni a jeden s tech nejkrasnejsich zazitku.
 Radana + Vojtíšek 07 
  • 

Re: tak to ma byt 

(12.4.2007 10:53:23)
Přesně tak, s článkem nemohu než souhlasit. Oni si chlapi totiž neumí představit jak takový porod vypadá- můj partner měl strach, že na něj budu u porodu křičet, že ho nenávidim za to, že mi to dítě udělal...viděl to v nějakém filmu. A pak byl mile překvapen a já byla hrozně šťastná, že tam byl se mnou, protože tento nejsilnější zážitek v životě můžeme spolu sdílet.
...ale docela mě fascinuje, když se příbuzní a známí ptají na porod a říkají mu "Ježiš, ty jsi tam byl, ty jsi tak statečný!!!"...jako by to odrodil on:-) No jo, no, c´est la vie.
 Denisa 
  • 

Porod je ženská záležitost 

(15.4.2007 23:34:27)
Nechápu,proč skoro všechny taháte do porodnice své chlapy a pak se divíte,že už na Vás nemají chuť!!!! Já se jim ani nedivím,po tom,co viděli.Měly byste být alespoň trochu soudnější.A už vůbec mi nejde do hlavy,proč je s sebou vláčíte i po poradnách.Parkrát jsem zažila,že ti Vaši bulici seděli a těhotné kvůli nim musely stát,protože už nebylo místo.To jste tak neschopné to zvládnout samy? A o čem si myslíte,že se teď při pivu baví? Vojnu /věčné téma/ zrušili,tak předvádějí manželky,jak hekaly.Byla jsem toho několikrát svědkem.Trošku se nad sebou zamyslete!!!
 10.5Libik12 


Re: Porod je ženská záležitost 

(15.4.2007 23:43:42)
tak to prrr,
já v případě svých porodů volím sice "bez tatínka", ale otcové, které znám a "rodili", o tom mluví hezky a s vkusem.
 Kudla2 


Re: Porod je ženská záležitost 

(16.4.2007 9:24:07)
Nezlob se, Deniso, ale tohle je nesmysl.

Můj názor na to: nutit někoho násilím, pláčem, vydíráním je samozřejmě blbost. Na druhé straně by mi velmi vadilo, kdybych muže u porodu chtěla a on mi řekl, že tam nepůjde, protože nesnáší pohled na krev, a víc se o tom se mnou odmítl bavit.

Myslím, že adekvátní je dopředu si o tom promluvit, třeba i víckrát, říct si navzájem, co od toho očekáváme, svoje obavy, a pak se domluvit na nějakém oboustranně přijatelném řešení. My jsme naštěstí toto řešit nemuseli, já jsem muže u porodu chtěla, on byl ochoten tam jít, nakonec jsem na sebe nechtěla nechat sáhnout, ale byla jsem moc ráda, že tam je, zavolal mi sestru, když už jsem rodila, prostě taková jistota v zádech. A nemyslím, že bych tím pro něj "zošklivěla".

Nemyslím si, že by vztah k dítěti byl přímo úměrný tomu, zda byl otec při porodu, ale - a teď mluvím jen za sebe - asi bych měla problém s partnerem, který by k porodu odmítl jít, kdybych ho tam chtěla, protože bych to brala jako odmítnutí podržet mě v těžké situaci. Říká se v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci... přišlo by mi to podobné, jako kdybych odmítla ošetřovat partnera, kdyby on byl nemocný a ta nemoc měla nějaké nepříjemné projevy jako průjem, zvracení, krev, s odůvodněním, že já pohled na to nesnáším.
 janast 
  • 

Re: Re: Porod je ženská záležitost 

(19.4.2007 9:01:22)
Se mnou manzel u porodu byl, vubec jsme se ani nerozhodovali jestli jo nebo ne, proste nam to prislo jako uplne normalni, ze tam bude a ani jeden z nas toho nelituje. Na prohlidky jsme teda chodila vetsinou sama, az na ultrazvuky, to si vzdycky vzal popripade volno z prace. Po porodu byl jeste 2 tydny doma.
Myslim si, ze by se kazdopande nemel nutit, pokud tam opravdu nechce, ale myslim si, ze je to skoda. A navic treba pochopi, ze to neni sice uplna sranda, ale taky ne uplna tragedie. Ted planujeme 3 mimi a o tom, jestli u porodu bude nebo ne se nebavime. Jednou jsem to tak jenom nadhodila, jestli by znovu sel a on ze urcite ano.
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: Re: Porod je ženská záležitost 

(27.4.2007 18:26:08)
Se mnou přítel u porodu byl, i když se mu napřed nechtělo, ale nakonec to byl úžasný zážitek pro všechny a k synovi má krásný vztah, přestože spolu nemůžeme žít.
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: Re: Porod je ženská záležitost 

(27.4.2007 18:26:20)
Se mnou přítel u porodu byl, i když se mu napřed nechtělo, ale nakonec to byl úžasný zážitek pro všechny a k synovi má krásný vztah, přestože spolu nemůžeme žít.
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: Re: Porod je ženská záležitost 

(27.4.2007 18:26:58)
Se mnou přítel u porodu byl, i když se mu napřed nechtělo, ale nakonec to byl úžasný zážitek pro všechny a k synovi má krásný vztah, přestože spolu nemůžeme žít.
 arsiela, 


Re: Porod je ženská záležitost 

(17.4.2007 14:51:49)
Tobě přijde divné,že manžel odveze manželku do poradny,když už nemůže třeba sama řídit?Mě by přišlo divné kdyby ji neodvezl.Mě manžel taky vozí,mám šílené bolesti zad,že neudělám ani krok,tak mě má nechat trpět?
Ve chvíli kdy bych slyšela chlapa jak se baví o porodu manželky takhle hnusně,tak bych odešla,protože to není chlap,ale dobytek(slušně řečeno).
 petteska 


Re: Porod je ženská záležitost 

(17.4.2007 15:12:05)
No ja teda nevim, kdo by se mel tady nad sebou zamyslet.......mozna ze mas nejake spatne zkusenosti, ale tehotenstvi je opravdu vec obou rodicu a je dobre, ze dneska uz na to zena (vetsinou) neni sama. Samozrejme ze to sama zvladne, ale proc? Ja jsem treba celou prvni dobu porodni byla sama, neb na "cekacim" pokoji (tedy po odtoku vody, kde se ceka, co se bude dit) tatka byt nemohl. A taky jsem to prezila... Na uplny konec prvni doby a na cely zbytek porodu uz se mnou byl na sale a ja byla rada, ze tam byl....a byla bych strasne zklamana, kdyby tam nechtel jit, brala bych to jako podraz.... A pokud muzu jeste dve veci podotknout - u piva se rozhodne inteligentni chlapi o hekani svych zen nebavi, to vim jiste a co se te zminovane chuti tyce....to nema s porodem nic spolecneho, ta je porad stejna, navic chlap pri porodu stoji ci sedi samozrejme u hlavy maminy....
 Michala J. 
  • 

Re: Porod je ženská záležitost 

(19.4.2007 14:06:17)
No je vidět že máš problém maximálně ty. Nevyčítej těm kteří je tam chtějí proč je tam tahají, je to v dnešní době normální věc a každý normální chlap se zájmem o dítě tam chce jít dobrovolně. Takové názory nechápu, kde asi holka žiješ. A každej normální chlap nebude svou ženu pomlouvat u piva jak hekala u porodu a jaká to byla hrůza, tak se prober holka
 Andrea 
  • 

Re: Porod je ženská záležitost 

(9.5.2007 10:41:07)
Rozhodně jsem svého muže nikam "netahala", k porodu šel zcela samozřejmě sám a dobrovolně, doma o tom nepadlo ani slovo, od začátku těhotenství nám to připadalo samozřejmé. A ten nesmysl o tom, že se nemáme divit tomu, že na nás partner ztratí chuť, mě dost povavil. Je to něco jako teorie o tom, že dokotor-gynekolog zákonitě musí být homosexuál nebo alespoň totální asexuál, po tom co každodenně vidí v práci. Žádný muž u porodu není nikým nucen koukat se partnerce do rozkroku a i přes to, že můj muž i tuto fázi porodu viděl, náš sexuální život po porodu to nikterak neovlivnilo. Připadá mi primitivní myslet si, že máme partnery u porodu a v poradnách na ultrazvucích jen pro to, že bychom to samy nezvládaly. Na víc můj muž by si narození svého dítěte nenechal upřít ani kdybych se jeho přítomnosti bránila(což bych nikdy neudělala).
 G. 
  • 

Re: Porod je ženská záležitost 

(13.7.2007 14:47:59)
Ty jsi ale kráva.
 Amalie Poretová 
  • 

Re: Porod je ženská záležitost 

(6.9.2007 8:56:28)
To je pěkná blbost.To musela napsat ženská co chlapa ani nemá.Do poradny jsem svého manžela nikdy netahala ale u porodu jsem ho chtěla.Viděl všechno,co se dělo a nikdy na mě chut mít nepřestal.Dokonce se k porodu těšil,a ted když čekáme po šesti letech druhé dítě,sám od sebe říká,že je moc zvědavý,jak to bude probíhat.Takže milá paní nebo slečno,najděte si chlapa nebo neshazujte lidi jako jsem já nebo můj manžel.
 Lizzie 


Re: Porod je ženská záležitost 

(6.9.2007 9:03:09)
Já myslím, že muž u porodu být může i nemusí - dle uvážení, ale též bych jeho přítomnost neshazovala. Nicméně, když bych viděla, že přítel (manžel) k porodu nechce, nebudu ho nutit, tečka.
Jo a kdyby byl porod výlučně ženskou záležitostí, nemáme tolik porodníků - mužů, ne?:-)No něco je na tom lákat muselo..:-)
 Mrňus 


Re: Porod je ženská záležitost 

(3.3.2009 9:53:52)
Souhlasím, i když ne tak radilkálně, hlavně mi přijde dost hysterické a ujeté to vydírání, jestli mě miluješ, tak tam půjdeš apod. To k ničemu dobrému nevede. nevidím nic špatného na chlapovi, který hrdinně (a to si myslím, že v dnešní době lné otců u porodu je) přizná, že na to nemá a radši počká za dveřmi. za ruku mě stejně tak může držet sestra nebo kamarádka. nemyslím si, že by mě manžel o to méně miloval. To máte vztahy založené na tom, jestli s vámi chlap odrodí?~;((
 Barka 
  • 

proč nutit? 

(11.4.2007 9:20:01)
já si myslím, že nutit manžela (přítele, partnera,...) aby šel k porodu je trochu moc.Buď tam chce jít už od začátku a v tom případě ok, nebo nechce a v tom případě ho nebudu nutit.
U nás to bylo přesně obráceně, přítel strašně chtěl, věřím- vlastně jsem si jistá- že by vydržel i pohled na krev, že by to všechno přestál a asi by pak řekl i tu větu o tom, že je to něco úplně jiného než čekal, ale já jsem nechtěla.Nechtěla jsem tam nikoho mít, ani jeho, ani kamarádku ani nikoho blízkého, ne že bych se styděla, ani proto, že bych mu to chtěla upřít, ale prostě proto, že jsem nechtěla.A taky mě nepřemlouval, nechodil za mnou a neprosil abych ho tam prosím prosím prosím vzala...
Na jednu stranu věřím, že to pro Vaše partnery byla spíše pozitivní zkušenost, na druhou stranu se jeden můj známý nechal manželkou uprosit, aby s ní šel k porodu, také ho každou minutu z těch devíti měsíců umlouvala a umlouvala, nakonec podlehl, šel tam a po tom, co na sále viděl v něm narostl obrovský sexuální blok, pokud to tak můžu nazvat, nebyl schopen s manželkou spát několik měsíců a cestu k sobě potom hledali poměrně obtížně, dokonce to nějaký čas vypadalo na rozvod, pomohl až odborník.
Takže nic proti tatínkům u porodů, ale myslím, že je třeba mít na mysli, že to nemusí dopadnout jen tak, jak to dopadlo v tomto článku
 Míša, bezdětná 
  • 

Re: proč nutit? 

(11.4.2007 9:27:07)
Taky bych přítele nenutila jít k porodu. Navíc můj přítel je hroozný paličák a čím víc na něj někdo tlačí, tak je hůř:-)
 hanah 
  • 

Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 11:20:21)
Manžel se na porod těšil,já brala jeho přítomnost jako samozřejmost, přesto mi ale při 1. době porodní lezl děsně na nervy:-), jak jsem byla celá rozbolavělá, on měl tendenci mě hladit, uklidňovat, byla jsem hodně protivná:-), přesto chápal, a poté už mě nechal. Jeho snahu jsem oceňovala až při samotném porodu...dnes s odstupem času můžu říct, že jsem ráda, že tam byl, že jsem v tom nebyla sama, i když to tak možná nevypadalo:-)
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 12:56:42)
Také si myslím, že nutit nikoho nejde. Některý maminky si raději vemou kamarádku, než odmítajícího manžela. Musíme také chápat, že pro muže je to něco neznámého, až děsivého. Dle článku jsem pochopila, že manžel po 50. už má rád ten svůj klid, nutit nikoho opravdu nejde. Dřív maminky nesměly mít u porodu nikoho a ten přístup také nebyl nejlepší.
 Jan 
  • 

Re: Re: proč nutit? 

(12.4.2007 14:55:24)
Podle mne je chlap u porodu největší blbost.
 Martina 
  • 

Re: proč nutit? 

(11.4.2007 9:49:19)
Máte pravdu, ale tohle platí pouze za předpokladu, že to dítě je chtěné oběma, že se mají rádi a ten muž je jinak psychicky v pořádku. Pak to že nechce k porodu, je většinou předsudek nebo stud. Neslyšela jsem o nikom, kdo by podruhé nechtěl jít znovu. Ostatně většina mím kamarádů a příbuzných tvrdí, že na porodním dále se drželi co nejdál od "centra dění". Můj táta při porodu sestry prý ustoupil někam až za hlavu manželky, několik tatínků z řad mích kamarádů prý byli otočeni k hlavě partnerky a porod prožili rozhlasovým způsobem a jeden dokonce přiznal, že skoro celou dobu na sále měl zavřené oči a otevřel je teprve při jásotu lékaře nad krásnou dcerou. Neznám nikoho, kdo by měl chuť stříhat pupeční šňůru, ale prý také takoví muži jsou.
 Insula 


Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 10:07:51)
Znám několik mužů, kteří nadšeně stříhali pupeční šňůru. Já osobně bych partnera rozhodně nenutila. Manžel jít chtěl a i tam byl, ale nakonec to skončilo sekcí. Mohl jít i na sál, ale nakonec zůstal venku. Druhý porod už byla plánovaná sekce a dohodli jsme se, že počká venku, když jsem nerodila normálně, tak jsem ho tam nepotřebovala. Pro mě byla důležitá ta opora v okamžiku bolestí a tlačení a to se nekonalo. :-)

Jinak musím říct, že po první zkušenosti, kdy byl manžel u porodu bych, v případě normálního porodu, váhala, jestli ho tam chci. Byl totiž unavený, nevyspalý a i trochu protivný, takže bych to nechala na něm. :-)
 arsiela, 


Re: Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 10:26:54)
taky bych manžela nenutila,a navíc ani bych ho u porodu nechtěla.Manžel je hodnej všechno,ale nesnese když fňukám a brečím,to mě buď okřikne,nebo uteče.Spíš je asi ve skrytu duše nešťastný,že nedokáže pomoct.Takže asi by to nebyla moc opora.

 Insula 


Re: Re: Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 11:50:31)
Přesně takhle se cítim manžel. Bezmocný. Já trpěla a on nemohl nic dělat. Nemohl mi pomoci.
 Insula 


Re: Re: Re: Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 11:51:16)
"cítil"
 Douxy,Ness-05 


Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 11:30:28)
No vidíš a můj přítel by tu pupeční šňůru rád přestříhl, ale nedali mu tu možnost, tak se sám neozval :-) Ale jinak jsem byla taky moc ráda, že tam chtěl jít, dohodli jsme se už nazačátku těhu. Popravdě taky bych asi byla trochu neodbytnější pokud by nechtěl..asi to není správný, ale říká se "v dobrém i zlém", ne? A porod má v sobě něco od obojího :-)
 petra 
  • 

Re: proč nutit? 

(11.4.2007 9:58:39)
Tak tohle jsme kdysi řešili s manželem taky. on vážně krev nemusí, dokonce i omdlívá, takže se ptal, jestli by mně nevadilo, kdyby u porodu nebyl. Řekla jsem že ne, on se divil, tak jsem mu vysvětlila, že doktoři budou mít dost práce se mnou a ještě aby se o něj omdlelého starali...Prostě mě to fakt nevadilo a rozhodně bych ho nenutila. Jenže manžel měl dilema - k porodu chtěl, ale bál se krve. Takže jsem mu řekla, že se mnou může být od začátku poradu a na sál, že pak nemusí. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Mně praskla večer voda, stahy žádné, takže mně manžel odvezl do porodnice a jeho poslali domů, ať přijede ráno. Jenže mně se kontrakce rozběhly neuvěřitelnou rychlostí, takže ve tři v noci jsme volali manžela ať přijede. Než přijel, byly čtyři ráno a já už byla na sále. Takže všechno jinak než jsme plánovali. Začátek porodu jsem zvládla sama a konec s manželem. Sattečně se snažil tlačit za mě a při šití chtěl místo mě kousnout doktora:-) Když jsem se pak divila, že to zvládl bez mdlob, tak přiznal, že si asi dvakrát musel sednout, aby neomdlel, ale já to při tom tlačení vůbec nevnímala. Teď manžel tvrdí, že k příštímu porodu rozhodně jde. Budu ráda, ale kdybi si to rozmyslel, nutit ho rozhodně nebudu.
 Bara, 36tt 
  • 

Re: proč nutit? 

(11.4.2007 10:43:25)
Naprosto souhlasím. Přítel se mnou od začátku nechtěl jít k porodu, je mu zle z krve a vůbec ze všech sekretů a navíc je děsně nervózní, když má někde jenom chvilku čekat a tak jsem si ani nedokázala představit, že by byl se mnou. řekla jsem mu, že je to na něm, že klidně vezmu mamku aby tam se mnou někdo byl, ale ať si to rozmyslí a promluví si s někým, kdo u porodu byl, aby mu to pak nebylo líto. Je to asi měsíc co prohlásil, že se mnou půjde, ale jen do samotného porodu. Jeho rozhodnutí respektuji, je pro mě daleko důležitější aby se mnou byl někdo na to čekání a pak už to zvládnu sama a navíc bůh ví co bude, třeba ho tam nebudu chtít já až na to přijde a nebo se mnou prožije vše. Neřeším to, myslím, že někoho nutit je hloupost, každý ví co může sám zvládnout a když to nejde tak to prostě nejde.
 Martina 
  • 

Re: Re: proč nutit? 

(11.4.2007 11:17:31)
Báro, já si bez ironie myslím, že je to od vás správné rozhodnutí. Ať to alespoń zkusí. Vsadím se ale s tebou, že pokud bude všechno probíhat v pořádku, tak tě neopustí a ty budeš ráda, že tam zůstal. Bereš? Schválně sem pak napiš, jak to dopadlo.
Pokud se ti nepostaví mezi nohy, tak stejně žádné sekrety a detaily neuvidí, ostatně jako ty. Já viděla také porod na instruktážním videu a dělalo se mi z toho taky špatně. Naštěsti až po prvním porodu, takže už jsem to brala s rezervou.
 Mikula 
  • 

Re: jiný názor 

(11.4.2007 10:48:52)
Ahojky,
docela zajímavý článek, bohužel s ním nesouhlasím. Čekáme s manželem první vytoužené miminko, na které se oba moc těšíme a přesto jsme se shodli, že manžel k porodu nepůjde. Myslím, že je to každého páru osobní věc a jen jejich rozhodnutí. A nutit někoho aby šel či nešel mi připadá trošičku zcestné. Mám skutečně skvělého manžela, který pro mě dělá, a nejen teď v těhotenství, první poslední a to že se mnou nepůjde k porodu mi nepřipadá vůbec sobecké. A protože jsem z oboru, tak snad i naopak, když sem viděla "živě" někololik porodů, tak jsem i raději, že tam budu sama, protože ne každý porod probíhá lehce. Myslím si, že je to společné rozhodnutí partnerů a nutit někoho jít či nejít je sobectví od toho druhého.
 arsiela, 


Re: Re: jiný názor 

(11.4.2007 12:29:35)
Mikulo,jsem ráda,že někdo má podobný názor jako já.Občas si připadám divně,když říkám,že manžela u porodu nechci.Každej se pak na nás dívá jako že jsme na rozvod a proč chceme dítě,když manžel nechce k porodu.
Přitom máme manželství pěkné,ale manžel moc věcem kolem těhotenství nerozumí,stará se spíš o takové praktické věci jako vymalovat pokoj,vydělat peníze,udělat vše doma,abych já mohla odpočívat.Ale prostě se slzama a fňukáním si poradit neumí,jak už jsem psala.Přitom na mimčo se těší to určitě,ale je z takové ty straší školy.A já ho rozhodně nebudu tlačit do něčeho co vím,že by nesedělo ani mě ani jemu.Proč taky,jen abychom vypadali před ostatníma dobře?Za to nám to nestojí.
 asmara 
  • 

taky jsem nenutila 

(11.4.2007 12:06:46)
a musela bych se sama před sebou stydět,kdybych manžela nutila.je to přece záležitost dohody adialogu,ne vydírání a manipulace.Jinak je manžel tady už zminˇovaný omdlívací typ moje první těhotenství prožíval asi víc než já-a že bylo co-pět měsíců jsem zvracela a poslední dva se produsila v astmatických záchvatech.Jinak při vlastním porodu jsem měla epidurál a takřka žádné bolesti,takže mě nebylo třeba utěšovat.Dramatický byl opět až konec,kdy dítě přestalo dýchat a mě bez umrtvení nastřihli o osm centimetrů,aby ho mohli rychle vybavit-sám porodník potom říkal,zaplaťpánbu,že u toho otec nebyl...
Teď pracujeme na druhém a jsem rozhodnutá,že k porodu si vezmu sestru se kterou mám výborný vztah a manžela opět vynechám.
 siky 
  • 

Re: proč nutit? 

(12.4.2007 10:17:56)
Barco, ja taky nechci k porodu, jenze jaksi nemam moznost volby, coz ti nasi citlivky maji. Dite si udelal, manzelka mu ho rodi a je jeho povinnost se o ni v te chvili postarat - hlavne psychicky a napr. behat za PA popr. za doktorem a ptat se atd. Oni si pak nedovoli na rodicku kaslat.
 nezávislá 
  • 

Vy rodíte děti chlapům? 

(12.4.2007 13:45:40)
Já trošku nesnáším postoj: Manželka rodí manželovi dítě, které si sám udělal.
Dítě nerodím nikomu, rodím ho sobě, dávám život.
Co se jeho příchodu na svět týče, jsem lepší, větší než chlap, jeho role je, aby mě obdivoval, aby měl před mou sílou pokoru. Může to zvládnout i na porodním sále, ale není to nutné.
 Láďa 
  • 

Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(13.4.2007 10:58:23)
A co bychom potom měli rodit , kdyby tu nebylo to plémně mužské............. U "dělání" dětí jsou povětšině případů oba . Tak by si to měli vysvětlit muzi sebou jak je to důležité být u porodu oba a nebo jestli je ta ženská tak silná , že to zvládne sama. Ovšem jako zkoro vše v životě .
 siky 
  • 

Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(13.4.2007 13:45:44)
Dítě se rodí ženě i muži. Pokud vím, ženy samosprašné nejsou.
 petra 
  • 

Re: Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(15.4.2007 23:37:06)
Milá Siky,souhlasím s tebou i s autorkou článku! Chci vidět chlapa, který bude obdivovat ženu za to, že je silnější než on, to je hodně naivní představa,autorka o ni časem příjde. Bohužel. Ale je hodně chlapů, kteří se rádi střepou nepříjemností a budou je nazývat strachem z pohledu na krev atd. Taky nesnáším pohled na krev, znamená to, že nemusím k porodu svého dítěte? Ne, já chápu, jak je to jedinečný zážitek, ale taky nemám na výběr,že?
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(16.4.2007 0:15:52)
Já si myslím, že ta krev slouží jako záminka v případech, že z toho má partner nějaké obavy či smíšené pocity( z faktu, že má koukat na porod, ačkoliv to nemá v "genech", jestli mi rozumíte), jestli to v takovém pípadě řešit nebo ne, to nevím.

Někdo tu psal o rovnoprávnosti. Děsím se toho, že by muži měli vymahatelné právo být u porodu proti chuti ženy, copak u nás by to klaplo, můj muž by si nic nevynucoval, ale jestliže někde manželka manžela donutí jít, jistě by to mohlo být i naopak, no potěš..
 Marie Kočková 
  • 

Re: Re: Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(23.4.2007 22:25:42)
Ty máš na výběr. Když nechceš rodit děti, tak je neměj! Já si osobně myslím, že když chlap kouká do krvavé "díry", tak ne každý je takový, že takový pohled snese. A když ne - je lepší dalších padesát let žít s mužem, který nebyl u porodu, ale miluje vás a vzrušujete ho, nebo s chlapem, který se vás jako ženy štítí?
 Marie Kočková 
  • 

Re: Re: Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(23.4.2007 22:25:56)
Ty máš na výběr. Když nechceš rodit děti, tak je neměj! Já si osobně myslím, že když chlap kouká do krvavé "díry", tak ne každý je takový, že takový pohled snese. A když ne - je lepší dalších padesát let žít s mužem, který nebyl u porodu, ale miluje vás a vzrušujete ho, nebo s chlapem, který se vás jako ženy štítí?
 Jarka 
  • 

Re: Vy rodíte děti chlapům? 

(28.2.2008 13:40:20)
Ať žije feminismus!!!~k~
 migy 
  • 

Re: proč nutit? 

(19.4.2007 13:44:26)
Ahoj naprosto s tebou souhlasím. Můj manžel se mě zeptal zda by mi nevadilo kdyby k porodu nešel, ale kdybych na tom trvala, tak že půjde. Nakonec jsem byla ráda, že tam jsem úplně sama. On si to v poslední chvíli rozmyslel, ale já mu zalhala, že už to nejde, protože kdyby byl se mnou tak bych věděla, že je tam někdo kdo mě lituje a bolelo by mě vše ještě víc. Takle jsem věděla, že není komu si stěžovat a že to je jen na mě. Ale každý je jiný. Přiznám se, že mě to překvapilo a že bych to do sebe nikdy před tím neřekla.
 Hadi a spol 


Nechala jsem to na jeho rozhodnutí 

(11.4.2007 9:31:16)
Byla jsem v trochu jiné situaci - rodila jsem císařem. S manželem jsme byli dohodnuti, že u "operace" nebude, ale že počká za dveřmi, aby viděl naše holky hned jak se narodí. Když mě šli připravit, rodila jsem v epidurálu, zůstal za dveřmi, po 15 minutách šel kolem doktor a když se ho zeptal, jestli jde, bez váhání řekl, že ano. Prý to bylo nejdelších 15 minut v jeho životě :-)
 irlev 


Nesouhlasím 

(11.4.2007 9:35:54)
Martino, nesouhlasím s tebou. Těžce se mi příčí někoho do něčeho nutit, zvlášť, když je to takhle velká událost. A už vůbec ne - zkoušet to vydíráním nebo oklikama.

Zrovna tuhle otázku řešíme a hanba by mi fackovala, kdybych měla manželovi "poručit" nebo na něj zkoušet nějaké finty.

Jsme oba dospělí, velmi dobře si uvědomujeme, že nás čeká velká chvíle - a je na každém z nás, jak se k ní postaví. Od toho jsme partneři, abychom názor druhého respektovali.
 Lenka 
  • 

Já souhlasím, 

(11.4.2007 9:49:09)
článek se mně moc líbí a možná je někdy třeba toho mužského mírně "přinutit". Samozřejmě ne nutit za každou cenu, ale trocha vysvětlení o tom, co vlastně porod je a že bych rozhodně ocenila, aby tam byl, to určitě ano. Sice zde někdo píše, že "ne vždy to dopadne tak dobře", ale uvědomte si, že porod většinou dopadne normálním fyziologickým způsobem a komplikace jsou méně časté, než je předkládáno v televizi a tisku, kde se baží po senzacích. Koneckonců i normální nekomplikovaná operace císařským řezem (také je jich většina) taky není nic až tak hrozného a navíc to musí proběhnout rychle.... A taky si myslím, že naši muži jsou právě pod vlivem televize apod., kde ženská při porodu jen řve, všude cáká krev a okolo ní je tým "specialistů", kteří jí musí "zachraňovat život". Je dobře, když si chlapi uvědomí přesně to, co tvrdili autorčini partneři - že je to totiž úplně o něčem jiném a většinou se tam řeší právě to, že ta nebo jiná poloha je mi nepříjemná a chci něco jiného pro své pohodlí a zdárný průběh porodu, ne to, že dítěti a mně hrozí akutní smrt.
 Martina 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(11.4.2007 10:17:22)
Ono je nutit a "nutit". Normálně to pochopitelně nedělám, ve většině věcí se respektujeme. Jenže zrovna v oblasti porodů, kdy já už měla za sebou dva a on viděl porod v kině a v televizi a byl přesvědčený, že je to krvavý horor jen pro silné nervy, tak to jsem ho, nezlobte se, nemohla brát jako partnera pro diskuzi. Pokud by nastudoval něco o porodech a pak zodpovědně prohlásil, že má závažný důvod, proč tam nechce jít, bylo by to o něčem jiném. Tady se nedospěle choval první on. Také to uznal a teď je rád, že jsem ho přesvědčila.
 yA+Amálka 


Re: Re: Nesouhlasím 

(11.4.2007 10:39:36)
Mno, mozna jsi mela stesti, ale take zasadne nesouhlasim s podobnym natlakem. Taky jsem si kdysi myslela, ze snad kazdy otec (krome tech, co opravdu nezvladaji krev atd.) by preci automaticky chtel byt u porodu sveho ditete, ale omdlevani tatinku na porodnim sale je nakonec asi to nejmin zavazne, co se muze prihodit.
Cetla jsem vypovedi muzu o porodu a krome pozitivnich reakci tam byly i vypovedi otcu, kteri maji zazitky opacne. Nektere mely i dlouhodobejsi psych. dopad na celou rodinu, jako kdyz otec nenasel cestu k diteti jako k "puvodci" pro muze neuveritelne bolesi a trapeni jeho milovane zeny, nebo naruseni intimniho souziti, kdy si muz po zazitku z porodu neumel s matkou sveho ditete predstavit jakykoliv sexualni vztah.
Takze ano, jsem pro, aby zena, ktera si preje ucast partnera u porodu, rozhodne o svem prani rekla, vysvetlila muzi, co pro ni jeho podpoda znamena, pripadne vyvratila neopodstatnene obavy, pokud se s nimi partner sveri (nekdy nam prijdou k smichu, ale nikdy nevime, jak "to" druhy vnima). Nicmene si myslim, ze nutit ho za kazdou cenu urcite nema smysl.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(11.4.2007 11:02:24)
Já myslím, že nejsme ve sporu. V podstatě s vámi souhlasím. Kdyby byla situace, jak vy popisujete, kdy muž měl psychický problém s porodem, tak je zbytečné ho nutit. Jenže to nebývá běžná situace, kolik takových mužů opravdu znáte? (osobně, ne "jeden známý mé kamarádky" nebo z časopisů) Manžel mě taky litoval a trpěl se mnou, komentoval to "když jsem to viděl, tak se ti divím, že jsi do toho šla potřetí". Nekamenujte mě, ale jsem přesvědčená, že kromě vámi popisovaných extrémů to většina mužů zvládne. Znovu opakuji můj argument, většinou uznají, že to nebylo tak hrozné jak čekali a nemají strach jít příště znovu.
 yA+Amálka 


Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(11.4.2007 13:08:24)
Ja Vas nechci kamenovat :), proste jen nesouhlasim s takovym zpusobem natlaku. Mimochodem, situace, ktere jsem uvadela, se staly i muzum, kteri sli k porodu "dobrovolne". Nechci se ale ohanet statistikama, kolik otcu si z ucasti u porodu muze odnest psychicke trauma. Jen rikam, ze i s timto je treba pocitat. Proto si myslim, ze by melo byt na tatincich, zda k porodu chteji a zda ne. Mohou mit duvody, o kterych nechteji mluvit a duvody treba iracionalni. Maji na ne pravo.
 hundros 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(11.4.2007 22:11:08)
a co ak sa tam tej zene nechce? ona sa musi zucastnit porodu? ona by mala mat tiez pravo na vyber, nie? a co ak z toho bude mat traumu a dostane sexualny blok? ;-) ;-)
 yA+Amálka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(12.4.2007 10:09:45)
:) to se samozrejme taky muze stat a taky se to stava. Z biologickeho hlediska je ovsem ucast zeny u vlastniho porodu bezpodminecna, ucast otce ditete nikoliv... . Jak uz jsem psala, ja bych muze u porodu chtela, jen nesouhlasim s natlakem a zastavam nazor, ze ma pravo se rozhodnout sam...
 Katka, kluk 1,5, těhotná 26t 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 14:01:51)
Poprvé se zapojuji do podobné diskuze, ale tentokrát mi to nedá. Já jsem manžela poprvé tak trochu postavila před hotovou věc. Prostě jsem mu řekla, že nepočítám s tím, že by mne v tom nechal samotnou. Mám kolem sebe mnoho kamarádek, které rodily krátce přede mnou a z vyprávění jsem pochopila, že ho tam budu potřebovat. Porod mého prvního syna proběhl naprosto bez komplikací, ale byl vyvolán a z oddělení, kde porod vyvolali, si mne již odváděl manžel, žádný personál. Na příjmu před porodními pokoji jsem už byla trochu mimo a ani nevím, na co všechno se mne ptali, vše manžel vyřidil. V porodním pokoji jsem byla bez přítomnosti odborného personálu napojená na monitor přes 20 minut, to se vše již řítilo do finále a kdyby se cokoliv dělo, věděla jsem, že manžel rychle někoho přivolá. Podával mi pití, rovnal polštář pod hlavou. V poslední fázi mi stál u hlavy (taky nestál o to vidět vše v detailu) a držel mne za rameno. To vše bylo pro mou pohodu a optimistickou náladu strašně důležité a myslím, že i on takto svoji roli chápal. Jsem jinak takový ten za každou cenu samostatný, emancipovaný tvor, ale v této situaci jsem byla fakt už mimo. Natož se nějak o sebe a dítě přicházející na svět postarat, kdyby nastala krize! Samozřejmě ty chvíle, kdy mu dali malého do ruky, já ho ještě ani pořádně neviděla a jenom jsem vnímala obrovské štěstí mého manžela, ty jsou nezapomenutelné. To je ta třešnička na dortu. Já však vidím smysl přítomnosti otce u porodu právě v tom, že se postará o to, co se kolem vás děje. Pokud je tedy pro vás váš partner oporou a opravdu se jedná jen o špatné informace a předsudky, pak může být užitné trochu ten nátlak vyvinout. Jeden můj známý mi při podobné diskuzi řekl: "to je jenom dneska taková móda, a já k porodu nepůjdu, nepotřebuji být in". Jenom jsem mu poté vyprávěla své poznatky z porodu a pak jsem mu řekla, aby si uvědomil, že k porodu nejde ani tak kvůli sobě, ale především kvůli bezpečí a komfortu své ženy a dítěte. Myslím, že u porodu nakonec byl, ještě jsem s ním o tom něměla příležitost podiskutovat .... tak vám případně dám vědět, jak to dopadlo:-)
 Toranoko 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(11.4.2007 12:18:58)
No, podle me Martina prave psala o tom, ze si muzi ne vzdy uvedomuji, co se po nich vlastne chce...a je to potom neco jineho, nez cekali...takze dokud to nezkusi, vedet nebudou...a podle me taky stoji za to pokusit se o to, aby konecne vnimali porod jinak nez zenskou zalezitost se spoutou krve...dala bych mu asi moznost kdykoli odejit, ale myslim, ze by se o to mel aspon pokusit..
 Slunicko,Petrik 3r.,Martinek 3m 
  • 

Myslim,ze by tam mel byt 

(12.4.2007 13:55:43)
Moje porody nebyly nic moc.K prvnimu se manzel docela tesil,popravde jsme ani jeden presne nevedeli,jake to bude.(to je logicky,bylo to pro oba poprve..) Maly nesel ven, hodne me nastrihovali, museli mi jej vytlacit z bricha ven. Jediny negativni zazitek,ktery z toho mel manzel, byl strach o me,pri porodu dalsim.
Druhy porod byl opravdu zly,vzali na me kleste a to jsem byla opravdu stastna,ze tam byl a mohla jsem se o neho oprit.(Doma mi rikal,ze se bal ze mu rozdrtim ruce :-)) Hodne spatne sem se po tomto porodu hojila,neprijala jsem sici material,kdyz me po porodu propusteli z nemocnice,jizva se mi na 3 mistech mirne otvirala, rekli mi ze si ji mam 3x denne mazat nejakou masti...Kdyz sem se poprve uvidela,obrecela jsem to a nemohla jsem se na sebe ani podivat,mazal me manzel..... Byla sem si jista,ze mu budu zrejme pro sexualni zivot dost dlouho odpudiva. Nestalo se tak a mam spis pocit,ze si me vazi vic a ma me i raci, je hodne jemny... Nasemu sexualnimu zivotu to nijak neublizilo a ja za 10 tydnu!!!(to mi prijde hodne brzo)jsem schopna normalniho milovani.
Myslim,ze by u toho meli byt oba, na zacatku tam taky prece byli ne? Pripada mi to naprosto samozrejme a zarazi me,ze o tom musi nekdo premyslet.
 Slunicko,Petrik 3r.,Martinek 3m 
  • 

Myslim,ze by tam mel byt 

(12.4.2007 13:57:25)
Moje porody nebyly nic moc.K prvnimu se manzel docela tesil,popravde jsme ani jeden presne nevedeli,jake to bude.(to je logicky,bylo to pro oba poprve..) Maly nesel ven, hodne me nastrihovali, museli mi jej vytlacit z bricha ven. Jediny negativni zazitek,ktery z toho mel manzel, byl strach o me,pri porodu dalsim.
Druhy porod byl opravdu zly,vzali na me kleste a to jsem byla opravdu stastna,ze tam byl a mohla jsem se o neho oprit.(Doma mi rikal,ze se bal ze mu rozdrtim ruce :-)) Hodne spatne sem se po tomto porodu hojila,neprijala jsem sici material,kdyz me po porodu propusteli z nemocnice,jizva se mi na 3 mistech mirne otvirala, rekli mi ze si ji mam 3x denne mazat nejakou masti...Kdyz sem se poprve uvidela,obrecela jsem to a nemohla jsem se na sebe ani podivat,mazal me manzel..... Byla sem si jista,ze mu budu zrejme pro sexualni zivot dost dlouho odpudiva. Nestalo se tak a mam spis pocit,ze si me vazi vic a ma me i raci, je hodne jemny... Nasemu sexualnimu zivotu to nijak neublizilo a ja za 10 tydnu!!!(to mi prijde hodne brzo)jsem schopna normalniho milovani.
Myslim,ze by u toho meli byt oba, na zacatku tam taky prece byli ne? Pripada mi to naprosto samozrejme a zarazi me,ze o tom musi nekdo premyslet.
 Itica 


Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 8:07:31)
Jenže pravda je na obouch stranách. Já dodnes zastávám názor, že muž, který nebyl u porodu nemá ke svým dětem takový citový vztah, jako ten, co tam byl. Jsou samozřejmě i vyjímky, ale zatím co znám těch pár otců, tak je na nich poznat, kdo u porodu byl a kdo ne. Já tam manžela chtěla a dokonce jsem byla na sále i hekárně sama, ale jen jsem se zmínila, že starší syn je trochu nastydlej, tak mi PA manžela zakázala. Nepomohlo ani to, že jsem jí ujistila, že syn je už dva dny u babičky a tak ho nenakazil rýmou. Prostě mi ho tam nepustila. Na manželově přístupu k synovi je to bohužel vidět. Nikdy ho nekoupal, párkrát oblíknul, když jsem zrovna nemohla, nebo jsem nebyla doma a o přebalování a krmení ani nemluvě. TO dělal jenom proto, že jsem musela do nemocnice na čtyři dny a to ještě byl každý den u tchýně a ta mu s ním pomohla. Dodnes si s ním hraje hodně málo, spíš ne a mě je dodnes hodně líto, že tam tenkrát nebyl. Prý porod taky viděl na videu, ale v reálu je to o ničem jiném. Nutit bych ho asi nenutila, ale asi bych použila psychickou cestu. Naštěstí u něj to bylo jasné, chtěl tam se mnou být. Jen to bohužel nevyšlo. A je pravda, že jsem se tam cítila hodně divně, když tam nikdo nikde nebyl, kdo by mě nějak podpořil, i když jsem měla docela pohodový porod.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 9:28:40)
No já myslím, že záleží na chlapovi a né na tom jestli byl u porodu. Můj manžel nebyl u porodu ani jendnoho syna a jen co oba udrželi hlavičku nevím co to je koupání dětí (samozřejmě když nebyl doma kopala jsem já), vypravování kluků do školky a do školy taky neznám, střídání u nemocných dětí je automatické (no v současné době je to více na mě). Strašně mě uráží názor Hvězdule "chlap který nebyl u porodu je srab" mě to zavání trošku hysterčením a nebo fanatizmem ve víře (já jsem ta jediná věřící a mám pravdu). Možná je to jen semetrika která si vzala "mouku" a on, aby měl klid, tak dělá vše co mu poručí. Mého manžela nezná a nemůže podle svého slabocha v názorech (z jejích příspěvků mě vyplývá, že žádné nemá nebo se bojí mít) srovnávat s normálním dospělým chlapem s názorem. Já se považuji za poměrně silnou ženu a opravdu toto jsem nepovažovala za důkaz lásky od mého manžela, stejně byl pár kroků za dveřmi tak kdyby něco přišel by. Upozorňuji, že je to můj názor, za ním si stojím, nikoho neodsuzuji, ale z některých příspěvků jde "strach"
 Itica 


Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 13:26:52)
Barčo, kde takoví chlapi rostou?? Ten můj by pro mě před svatbou udělal první poslední. Pořád mi říkal, jak se na mimi moc těší, jak s ním bude chodit na procházky, abych si mohla odpočinout a jak mi bude pomáhat, abych nebyla pořád unavená, atd. Samý kecy. Dneska přijde z práce domu, sedne k počítači a nehne se odtud do doby, než jde spát. Eventuelně souložit. Jídlo jí taky u počítače a když náhodou za ním malej přijde a něco chce, tak ho ani neslyší, protože má na uších sluchátka. Já vím, že je to hlavně v něm, ale protože už ho trochu znám, tak vím, že jeho by to změnilo, kdyby u toho porodu byl. Vím, že ne každej chlap na to má (i když mi to tak trochu přijde jako srabárna, když mimi dělají, tak je jim fajn, ale když mají koukat, jak přichází na svět, tak je jim zle), ale to je asi daný něčím jiným. Jen jsem chtěla říct, že bych byla radši, kdyby u porodu byl a moc mi vadí, že tam nebyl. Leč nebyla to jeho chyba. Ten názor, cos zmínila, mi taky přijde dost krutej, protože jak už jsem řekla, ne každej chlap na to má a je fakt, že je lepší, když počká doma, než aby přidělal sestrám na sále starosti a práci.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 14:25:06)
No taky má svý mouchy, žádnej není ideál, ale mě jen rozčiluje to striktní odsouzení. Třeba, kdybych si mohla vybrat, tak u prvního porodu mohl klidně být ten byl opravdu "brnkačka", ale tenkrát to ještě nešlo. U toho druhého bych ho ani nechtěla (tedy zpětně). Vynahradil mi to v šestinedělí, které bylo krušné a vlastně si musel brát dovolenou aby se o mě a kluky staral.
Jinak je to normální chlap, zajde na tenis, na pivko, podívá se na fotbal, taky máme krizovky a pohádáme se, ale nějak jsme za těch 17let spolem sžili, prostě normálka. Víš začátky byly kruté (manžel na VŠ, já doma, peníze žádné, tchýně kráva atd.) a to nás možná stmelilo. Jen jsme se naučili jaksi pomáhat si. Já chodím do práce na 6:30 hod. on se ze své funkce může dovolit chodit později tak je vypravování na něm. Jsme tak trošku "hrdopíšci" tak nechceme děti strkat k babičkám (i když chápu, že to někdy jinak nejde) tak se musíme snažit sami. Nejkrušnější to bylo s prvním synem, teď když mu je 16let tak se na něj taky můžu v mnoha věcech spolehnout tak je to jednodužší. Jo a abych nezapomněla, manžel s kočárkem na procházky taky nechodil a dokonce, když jsme šli spolem tak nemohl držet ani kočárek, kluci vždy protestovali, nikdy jsme nezjistili proč. Jinak byl vždy jejich vztah úplně normální, jenom ten kočárek - když to píšu tak mi to přijde trochu nenormální.
 arsiela, 


Re: Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 11:59:14)
Juto dovolím si oponovat.Můj otec u mého porodu nebyl,tenkrát to ani nešlo.A přesto to byl on,kdo si vzal neplacené volno a pečoval o mě,když jsem v 13 letech ležela doma od hlavy k patě v sádře.Klepal se před operačním sálem,pohádal se s doktorem,který ho posílal domů.Nevím jestli to je známka nějakého špatného nebo horšího vztahu,asi ne.
Můj manžel u narození našeho syna nebyl,ani to nešlo,rodila jsem císařem a zkus mu jít do očí říct,že nemá díky tomu k synovi dobrý vztah.Koupal ho od narození,vstával k němu,když mě bylo zle,v nemocnici jsem ležela týden a synovi bylo půl roku,zvládli to sami na jedničku.
A druhý extrém chlap,který u porodu byl,tudiž by podle tvé teorie měl mít vztah super - ditě nikdy nenakrmil,nepřebalil,bere ho jako obtížný hmyz,manželce vyčetl i pobyt v nemocnici,protože se musel starat o děcko.
Tak kde je potom lepší vztah?Ono to není jen přítomností u porodu,ta z chlapa dobrého otce neudělá.
 Itica 


Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(13.4.2007 13:32:40)
No asi máš pravdu. Ten můj by se ale nejspíš změnil, kdyby viděl, jakou to dá námahu dítě vytlačit. Je totiž jedním z těch co machrujou, že porod nic není a že ženský dělají z komára velblouda. No na zabití. Ale je to asi fakt jeho povahou a kdybych to tušila, tak s ním dneska nejsem. Jenže kdo může tušit, že ze slibů, jak se bude o mimi starat a vozit ho venku, se stanou jenom plané sliby. Náš známý taky nebyl u ani jednoho porodu a je to to samý. Jeho žena má ale výhodu, protože jí poslouchá a udělá, co ona mu řekne. Asi jsem ho měla vycvičit hned na začátku a nebo ještě počkat. Každopádně je mi takových dětí, které jsou nazvány obtížným hmyzem, velmi líto. Tohle by ten můj řekl jednou a šla bych třeba na druhý konec republiky, ale hlavně pryč od něj, i když to není dneska jednoduchý.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesouhlasím 

(18.4.2007 14:42:46)
Jestli je takovej, jak píšeš, tak nevěřím, že by tomu přítomnost u porodu pomohla. Spíš by mu to tam bylo nepříjemný a ještě by třeba na tebe byl protivnej, proč tak hekáš a řveš a jeho si nevšímáš atd.
 ajka těhulka  


nevím 

(11.4.2007 9:46:53)
No já naštěstí v téhle situaci nejsem, manžel k porodu chce jít. Bere to jako samozřejmost, ani sem se ho nemusela ptát,, sám se zmínil. V opačném případě byh ho nejspíš nenutila. Už jen proto, že moc dobře vím jaké to je když vám nedělá dobře pohled na cizí krev. A to že muž nechce jít k porodu z něj neudělá špatného tátu přece.
 Malenka 
  • 

Samozřejmost 

(11.4.2007 10:01:13)
čišela z mého manžela, když došlo na jeho účast při porodu. Velmi si ho vážím za takový postoj a moc dobře vím, že to neznamená,že by se nebál. Oba jsme se báli hodně. Jsme parťáci...rodiče...jsme v tom spolu. Mužové mých dvou kamarádek k porodu nechtěli. Trápil je pocit, že nevydrží nečinně přihlížet utrpení své ženy. Vyslechli si argumenty (např. jak mohou pomoci nebo jak velká pomoc je i pouhé spoluprožívání pro některou ženu) a do porodu názor změnili. Oba u porodu své ženy byli a pomáhali hodně. Určitě jim nezůstaly jen "hezké" vzpomínky. Ale ani ženy nemají na porod jen hezké vzpomínky. Oba páry mají pocit, že nejen pro jejich rodičovství, ale hlavně pro jejich partnerství znamenal společně sdílený porod překvapivý přínos. Ne každý muž je tak přístupný argumentům druhého, aby dokonce po čase vše zvážil a změnil svůj názor. Možná už v tom jako manželky nemůžeme moc udělat. Ale říkám si, že svoje syny bychom měly zkusit vychovávat k většímu partnerství a zodpovědnosti, aby jednou mohli být opravdovou oporou. Howgn.
 azul 


Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 12:15:30)
Naprosto souhlasím. Upřímně, myslím, že pokud milující manžel nechce k porodu, pak má buď zkreslené představy, a ty se dají změnit, nebo s ním není něco v pořádku. Pokud by manžel argumentoval že mu to nedělá dobře, asi bych se začala zaobírat otázkou zda jsem si já dobře vybrala manžela.Nedovedu si představit, že by na mě s tímto argumentem vyrukoval. Mě taky porodní bolesti nedělají dobře a být tam musím. Jeho navíc u toho nic nebolí:O), tak snad to držení za ruku a dýchání není proboha tak náročné.Myslím, že chlap co nechce k porodu myslí především sám na sebe a ne na ženu a dítě.A ta psychická traumata se podle mě týkají pouze labilních a po stránce duševního zdraví nepříliš zdatných jedinců. A takového manžela bych teda nechtěla.
 Roman 
  • 

Re: Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 14:31:02)
Otázka je, zda by někdo chtěl tebe! Ty musíš bejt Pamela s šestkama kozama a s miliardou na účtě, když kladeš takovýhle nároky. Chuj s tebou.
 azul 


Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 9:55:31)
Milý Romane, máš zajímavé představy o kvalitě člověka, je vidět co je pro tebe důležité:O((( Pamela s šestkama a milionama, jsi fakt smíchu, srabe....to je totiž každý chlap, který si dítě udělá a pak k porodu nemůže, protože by určitě měl emocionální bebíčko, fujfujfuj.....
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 11:26:15)
Bla bla bla. Laciný kecičky a slaboduchý pokus o urážku kravko. Furt samé nároky a požadavky na manžela a pokud se vymyká tvým představám, tak jen urážky. Typická vymaštěná blbka, která nemá pořádně do čeho píchnout a kompenzuje si to peskováním ostatních. A kdo je první na ráně? Chudáček manžílek. Přál bych ti jednou muset řešit opravdový problémy.

P.S. Pro ostatní normální: u porodu jsem byl a neudělalo to na mě dojem naprosto žádný.
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 11:45:53)
Romane, pokud se chceš řadit k "ostatním normálním", tak trochu uprav svůj slovník, zde na rodině není moc zvykem používat nadávky a urážky, i když tu ke střetům často dochází.
Pokud na tebe zrození vlastního dítěte neudělalo "naprosto žádný dojem", pak pochybuji o tom, že by ses vůbec mezi "normální" mohl řadit .
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 12:24:48)
Uznávám, slovník není nejvhodnější, ale na hrubý pytel hrubá záplata. A pokud vy tady na rodině jste ti "normální", pak k vám skutečně patřit nechci.
Už vás nechám....
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(21.4.2007 2:56:10)
milá kravko, Roman je zkutečně normální, co je to za chlapa,který se válí jak prase v porodnici a dívá se ženám mezi nohy? já jsem ho poslala domu, ať chystá byt pro příchod rodiny/ uklidit, nakoupit, navařit/, vzhledem k tomu, že jsem rodila na sálech, kde byl boxový systém a vše bylo slyšet, nechala jsem vyhodit i ostatní otce, protože mi jejich přítomnost vadila, je to prasárna, jeden nechtěl, zavolala jsem policii a šel, nebyl to žádný problém, porodily všechny i bez chlapů a tak je to správné.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(21.4.2007 8:05:40)
"...co je to za chlapa,který se válí jak prase v porodnici a dívá se ženám mezi nohy..."

No, obvykle se mu říký gynekolog-porodník :) Jinak ale doufám, že jsi jen nereálná provokace, protože jinak by tě ty rodící sousedky, kterým si takto hrubým způsobem zasáhla do průběhu porodu, nejspíš už ulynčovaly. :(
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 12:36:51)
Romane musím litovat tvou manželku i tvé dítě, pokud na tebe porod neudělal žádný dojem, tak pak nevím co v tvém rodiném životě a soužití můžeš zažít víc emotivnějšího. Snad jedině pořízení nové 102 cm LCD obrazovky do obýváku?
 David 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:11:36)
Svou manželku mám rád, u prvního porodu jsem byl, psychicky labilní myslím nejsem ale jediný emotivní zážitek byl, že jsem rád, že to manželka i prcek přežili. Řeším jestli tam za dva měsíce půjdu znovu ale spíš ne. Teda v "hekárně" asi budu ale na sále už asi ne. Dovolím si malé přirovnání ... čeká mě výměna chlopně a taky netrvám na tom aby tam se mnou manželka byla ... vždycky se může něco podělat.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:23:34)
S tvym emotivnim zazitkem se dokazu ztotoznit stalo se mi neco podobneho, o to vic radsi jsem ze je mam. Bud rad, obohatilo te to i kdyz si to mozna ani neuvedomujes. K operaci chlopne drzim palce at se povede, ale srovnani je mimo, leda ze by kazda rodila pod narkozou. Btw. myslis ze by nechtela u operace byt a drzet te za ruku, kdyby to slo? Zeptej se ji.
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:24:25)
Právě proto, že se vždycky může něco podělat - mohlo by tě mrzet, žes tam nebyl, když bylo tvé ženě nejhůř. K operaci chlopně bych porod nepřirovnávala.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:25:53)
No u té operace chlopně je to jasné, tam nemá partnerka možnost být přímo u operace... ale má možnost snažit být s Tebou co nejdéle před operací a co nejdřív po operaci (jak se na to budeš cítit... co bych já dala za to, kdyby se mnou ve špitále někdo byl a rozptyloval mne v tom hrozným čekání na operaci, pak při pooperačním splínu, týdenním čekání na výsledky histologie apod... bohužel na jiných odděleních než v porodnici platí návštěvní hodiny, za mne to byly 3 hodiny denně, a zbylých 21 tam člověk musel být sám, mobily nebyly, jen jeden automat na oddělení... hrůza)... to je jako být se ženou při první době porodní a po porodu už s mimčem.
Ona právě ta přítomnost na hekárně je na tom skoro nejdůležitější (určitě většinou nejdelší).
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:29:55)
Honzo. Litovat můžeš nebo nemusíš. Jak chceš. Vezměme prosím hypotetickou situaci, že by na mě skutečně udělala větší dojem instalace 102 cm LCD do obýváku. Budu okamžitě zdejšími čtenářkami a tebou přeřazen ze škatulky "hulvát" do škatulky "nestvůra" a veřejně zpranýřován. Bude automaticky politována má žena a dítě a bude jí virtuálně porazeno se se mnou rozvést. Čtenářky si na svého robertka vypilují nový zářez za dalšího sestřeleného machošovinistu a jejich ego si povyskočí na slepičím bydýlku o další skok. Ať žije uniformita! Každý přece máme právo na demokratický vlastní názor, ale VOCAŤ POCAŤ. Vocať pocať znamená relaci nastavenou trendy be-in trendem fotr u porodu a nikdy jinak. Chtělo by se mi toto jednání přirovnat k chování stáda ovcí, ale neudělám to, neboť živou ovečku vlastním a svým přirovnáním bych toto inteligentní zvíře urážel. Na závěr bych chtěl říct, že bych si ho radši ufik, než žít s někým, kdo by mě takto buransky tlačil ke zdi v tak osobním a intimním rozhodnutí, jako zda být u porodu nebo ne.
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:42:36)
Romane, nikdo tě do ničeho netlačí, alespoň jsem si toho nevšimla. Jen nás zarazilo, jak jsi hodnotil své pocity při narození svého potomka - a to bylo přinejmenším zvláštní, jelikož narození dítěte je v životě většiny lidí velkou událostí.
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:51:44)
Tak to promiň Lassie, ale tlačí. Celý titulní článek je protkaný nátlakem. Na ten jsem ovšem nereagoval, protože jej celý považuji za zcestný výplod. Reagoval jsem (sprostě) až na výkřik lady Hvězdule, který mě už opravdu nadzvedl ze židle. Schválně si jej pozorně přečti:

Naprosto souhlasím. Upřímně, myslím, že pokud milující manžel nechce k porodu, pak má buď zkreslené představy, a ty se dají změnit, nebo s ním není něco v pořádku. Pokud by manžel argumentoval že mu to nedělá dobře, asi bych se začala zaobírat otázkou zda jsem si já dobře vybrala manžela.Nedovedu si představit, že by na mě s tímto argumentem vyrukoval. Mě taky porodní bolesti nedělají dobře a být tam musím. Jeho navíc u toho nic nebolí:O), tak snad to držení za ruku a dýchání není proboha tak náročné.Myslím, že chlap co nechce k porodu myslí především sám na sebe a ne na ženu a dítě.A ta psychická traumata se podle mě týkají pouze labilních a po stránce duševního zdraví nepříliš zdatných jedinců. A takového manžela bych teda nechtěla.

Hrůza. Jediné, co ji omlouvá je fakt, že své duševní pochody vztahuje pouze ke své osobě a negenaralizuje je. Tak jsem jí jednoduše odpověděl, že já bych takovou ..... taky nechtěl.
 petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 11:11:59)
Romane naprostý souhlas.
já po porodu ke své dceři taky nic necítila. Největší rpo mě byla úleva, že už to mám za sebou.
Láska k dítěti v tu chvíli opravdu nebyla. (A to jsem žena.) naopak musím říct, že čím je dcera starší, tím víc jsem na ní "závislá". Prostě u mě mateřská láska vznilla postupně a nikoliv porodem.
musím říct, že jsem nic necítila ani při kojení, a to jsem plně kojila bez problémů 6 měsíců, ale spíš než lásku k dítěti jsem to brala jako obyčejné krmení. A nemyslím si, že proto, co tu píšu jsem horší matka než jiné. A ty "správnéů matky mě teď klidně mohou kamenovat, já se za své názory nestydím.
 Monča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 14:36:29)
Souhlasím s vámi. Taky jsem po porodu obhlédla svého chlapečka a s uspokojením konstatovala, že má vše, co má mít, a to bylo všechno. Zrovna tak jsem měla pocit před koncem porodu, že svého manžela / sedícího vedle mne/ nenávidím. Ale musím říct, že mě to velice rychle přešlo, hned po tom, co jsem si trochu vydechla.
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(16.4.2007 10:14:30)
Romane, cítím to stejně jako Hvězdule a i když dokážu pochopit, že ty to vidíš jinak, tak tě to neopravňuje k hrubostem a urážkám její osoby ani jejího názoru. Tvoje řeči o Pamele mi dokreslují tvůj žebříček hodnot a mám dojem, že v tom je ten základní problém. Chlap, co myslí v takovou chvíli na sebe má jiný žebříček hodnot a já bych s ním být taky nechtěla. Ne kvůli tomu "že jednou nebylo po mém", ale předpokládám, že bychom se dost často rozcházeli v prioritách a názorech.
Tuhle zkušenost jsem už udělala, rozvedli jsme se a příště jsem si víc všímala hodnot a priorit mého partnera. Našla jsem někoho, kdo zásadní věci cítí podobně jako já a díky tomu jsme spolu dlouho a šťastní. I když se sem tam střetnem, tak v principech jsme zajedno a řešíme jen "drobnosti".
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(16.4.2007 15:12:00)
Je milé, jak některé z Vás dokáží diagnostikovat charakter člověka z několika vět napsaných na internetu. K tomu gratuluji. Ve středověku by jste byla dobrým adeptem na čarodějnici. Jeden pohled do křišťálové koule a už je vše jasné... Nejpikantnější ovšem je, že v mém případě jste Vy i ostatní virtuální soudkyně střelily vedle. Už toho nechám. Mám jiné, podstatné starosti.
P.S. K ulovení kvalitního partnera samozdřejmě gratuluji.
 Sova, 2leta dcerka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 17:56:27)
V teto diskuzi se nestavim na nici stranu, jen reaguji na to "necitil nic u porodu". Moc bych se za toto vyjadreni do nikoho nestrefovala, je mozna jen uprimne. Ja jsem po porodu nebyla schopna si malou vzit k sobe do naruce - mozna unava, mozna stres z bolesti, nevim, proste to neslo. Nemela jsem zadne pocity stesti, nic takoveho. Presne vyjadreno, zadny zvlastni pocit. Manzel mi malou prinesl a myslim, ze nechapal, proc si ji nechci vzit. Ja tedy taky ne, proste to tak bylo.
 Láďa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 8:40:51)
No vidíš já měla neco podobného a to jsem byla jako druhorodička. Akorád tršku jiné . Manžel se mnou k porodu nechtěl ,prostě nechtěl a já ho k tomu taky nenutila .Je dospělý a svéprávný a to znamená (si myslím) , že má právo na svůj vlastní názor a dál jsem to neřešila. Když jsem byla těsně po porodu a sestřička se mě zeptala komu zavoláme já na to ségře nějak jsem byla ráda že už to mám za sebou a chtěla jsem odpočívat . Dali mi malou ke mě a já se nemohla na ní vynadívat vlásky dlouhé okolo 7 cm a když jí každej viděl tak se ptal proč jí dávám v květnu paruku ,samozřejmě , že jsem to pochopila jako srandu byly to přátelé a od těch opravdu nic jiného nečekám. Ta maminka co napsala tenhle článek tak tu asi manžel po porodu moc asi nechválil a tak si potřebovala "vylít" srdíčko někde kde věděla že to bude účinkovat . Celkem to tu dobře rozjela ,ale jsme jen lidi .Můj názor je že se rodilo rodí a bude rodit prostě příroda už to tak zařídila že rodit musí živočichové rodu ženského a basta. A jestli "sameček" u porodu asistuje nebo ne . Ono jeho tělo nevidává po porodu tu správnou chemickou reakci jako v těle ženský. No myslím , že dost už, půjdu raději dělat něco užitečnějšího . Třeba pověsit prádlo nebo jít po úřadech.A nebo taky jít si hrát s tím tvorečkem co jsem před 6 léty porodila. Vlaďka. Jo a vy co tu píšete o tom jak jste "vyzrály" nad muži nebo jaký máte názor na svého manžela- přítele chtěla , zkuste mu to dát přečís. Bych chtěla vidět tu reakci.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:56:50)
Vlastně nechci, je mi to tak nějak jedno, důležitý je že vám to klape, pokud klape. Jinak se teď bavíme v diskuzi pod článkem o tátovi u porodu. Tím že jsi sem přispěl beru to že chceš o téhle věci diskutovat a tak to berou i zdejší "holky", takže vítej ve stádu.
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 14:12:11)
Vlasně máš pravdu. Diskuse je nastavena v duchu otec u porodu ano / ne, tak bych to měl respektovat. Udělal jsem chybu, že jsem se na problém podíval v širších souvislostech. To jsem opravdu neměl. Ke štěstí by mi stačilo, kdyby mé oponentky uznaly, že rozhodnutí otec u porodu by si měla každá rodina vyřešit v soukromí a nikdo, opakuji nikdo by je neměl za jejich rozhodnutí, ať už je jakékoliv, posléze odsuzovat (jak se ve zdejši diskusi nejednou stalo). Například taková Hvězdule! Také by doživotně odepsala tátu profesionálního hasiče, že se nezúčastnil porodu své ženy, protože jako na potvoru měli zrovna ostrý výjezd? Z jejích přízpěvků to tak bohužel vypadá.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 14:26:38)
Nene diskuze je od toho aby se diskutovalo. Samozrejme nejlip k tematu, ale odklon neni nezadouci, takze vycitky mit nemusis ze jsi reagoval na hvezduli :)
 Františka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 15:06:58)
tak si š...j ty svoje ovečky
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 7:17:02)
A proč? Tobě by š...t ovečku přišlo správné? Mě ne, nejsem zoofil. Ty ano?
 yA+Amálka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 9:56:55)
Romi, taky si myslim, ze bychom meli mit pravo se rozhodnout sami za sebe... . Bohuzel se tady spousta lidi ohani argumenty typu "na poceti jsme taky byli dva..., kdyz otec nejde k porodu - neni "normalni" (ale co vlastne znamena byt normalni? :), nebo jeste lepe: kdyz otec nejde k porodu, jeho vztah k zene a diteti je vadny atd.", ktere me zvedaji ze zidle. Kdyz otcove k porodu NEMOHLI, bylo to spatne, kdyz NEMUSI, je to taky spatne. Pekne jsi to vystihl demokracii "od-do".
Jsem zena, ktera si moooc preje, aby s ni sel tatinek ditete k porodu, ale jen za predpokladu, ze to bude chtit on sam. Vysvetlila jsem mu, proc bych ho tam rada mela, kdyz uz tu sanci mame, ale rozhodne bych si ho nevazila mene, pokud by nesel... . Chapu, ze tento krok muze byt prinosem, ale uvedomuji si, ze ma i sva rizika, proto by se mel kazdy svobodne rozhodnout. A ze ja na vyber nemam? Nemam, u porodu sveho ditete byt musim, tak to priroda zaridila a me to fakt nevadi...
 azul 


Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 8:08:54)
No já jsem napsala, že takový chlap je podle mě srab a na tom si trvám.Urážky ve svém mejlu si snad zvládneš spočítat sám.Takže fakt nevím o co se snažíš... Ale milý Romane,možná by tedy stálo za úvahu, proč jsi tak vytočený, když ty jsi ten statečný, tedy bohužel bez dojmu.....Dovol mi právo na svůj názor. No, a co ty nároky. Copak, manželka je náročná a ty to nezvládáš, chudáčku? Podržet bližního svého v těžké hodince mi přijde jako ten základní požadavek pro manželství a partnerství a rozhodně ne přehnané nároky. Hezký den ti přeji, a už se nevztekej, nepomůže ti to.
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 9:53:18)
S tebou to nemá cenu. Měj se.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 14:51:35)
Opravdu se musím smát. Můžu se zeptat jak dlouho jste se svým mužem a kolikrát jste rodila?
My jsme spolu 17let, rodila jsem 2x, můj manžel u porodu nebyl. Za ty roky jsem si nikdy nevšimla, že bych si vzala sobce nebo nějakou psych. narušenou osobu (trošku mě tak připadáte vy). Celkem mě uraží ten výraz on si dítě udělal. U nás to bylo tak, že jsme dítě chtěli a také jsme ho stvořili. Během těchto let jsme se fyz. i psych. podporovali hodněkrát a bylo to přirozené, nikdo jednoho ani druhého k tomu nemusel nutit žádnými prostředky ani vydíráním. Hluboce se stydím, že jsem si vybrala tak špatného manžela.
 azul 


Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 8:34:09)
Milá Báro, mluvím o tom případu, kdy muž odmítne být u porodu s tím, že jemu to nedělá dobře....nevím jak to bylo u vás a netvrdím že jste si vzala sobce. Pro mě by jím byl chlap, který by mi v tomto odmítl pomoc. Pro vás možná ne to je váš názor. Rodila jsem jednou, brzy budu podruhé a s manželem jsme pět let...A ta hláška o hasičích ve službě od ROMANA ta už byla úplně mimo. Někdy mám dojem že spousta lidí nereaguje na to co je napsáno, ale na to co mají sami v hlavinkách...
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 9:42:22)
No reakce Romana jsou trošku přespříliš, ale nezlobte se mě také svými výroky trochu vytáčíte a urážíte. Manžel na můj dotaz odpověděl, že se na to necítí (tudíž, dle Vás tedy odmítl) já jeho názor vzala a prostě se v tom nepiplala, protože mě to opravdu nepříjde jako to jediné stěžejní v našem vztahu. Opakuji syna viděl a choval dřív než já. Po 17letech manželství opravdu nepozoruji, že by tou "dvojnásobnou nepřítomností" si nás nějak nevážil. Srovnání mám můj bratr byl u porodu (sice jen nejmladší dcery, ale u dvou předcházejících to nebylo možné - starší ročníky).
 azul 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 11:00:53)
Ahoj Báro, já přece nediktuju, jak to máte mít doma a jak to máte cítit. Mě by to ale velmi zklamalo, kdyby mi tohle manžel řekl.Přišlo by mi že se na mě vykašlal, když jsem ho potřebovala.Upřímě asi bych to neskousla.Jsme především parťáci a já potřebuju vědět že se na něj i v tomhle mohu spolehnout. Jestli vám to nevadí, tak je přece všechno OK. Znova říkám že tohle je Můj názor a nenutím vás aby jste zatratila manžela, s nímž máte evidentně pohodový vztah. Mě by to vadilo, Vám Ne. To je všechno.Vyvozovat z toho nějaké absolutní pravdy nemá smysl.
 Láďa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 11:48:22)
Promiň, ale už nemůžu nereagovat, u tebe je to samé já já já, moje pocity ,moje touhy. By mě zajímalo kolik ti je. Co pocity druhého, to tě nezajímá . A navíc věř , že v životě je spoustu ,ale spoustu důležitějších věcí ,než mužskej u porodu ,to jsi taková slepice že to nedokážeš sama???????????????? Láďa
 Monča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 18:57:10)
Někteří by snad radši měli přestat diskutovat.
 azul 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 19:42:44)
Milý láďo těžko mohu mluvit za někoho jiného než za sebe, mohu tedy prezentovat pouze SVÉ pocity.Universální pravda neexistuje, to jsi ještě nezjistil? A tohle je prostě pravda pro mě.Pokud si myslíš že chlap co se vykašle na ženu když ho žádá aby byl s ní u porodu je úžasný hrdina , je to tvoje věc.Je mi naprosto jedno jaké k tomu má důvody, nejde tam o něj ale o ni a mimino.

Ano muž u porodu není nejdůležitější a jedinou věcí v životě ale tohle JE diskuze o chlapech u porodu, pokud chceš diskutovat o něčem jiném změň laskavě diskuzi.Je zajímavé jak když se chlapům šlápne na bebíčko tak je hned ženská slepice co?
 Láďa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 22:04:57)
Promiň, ale kdybys to tu pročítala celé tak bys zjistila , že já jsem žena a mám 2 porody za sebou.
 Tapa 
  • 

Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 18:45:01)
Romane, připomínáš mi mého vzácného bývalého šéfa. To byl taky debil.
 Roman 
  • 

Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(13.4.2007 9:51:14)
Pro hlupáka každý hloupý....

Hezký den.
 Jenny von Westphalen 


Re: Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 18:11:35)
,,Myslím, že chlap co nechce k porodu myslí především sám na sebe a ne na ženu a dítě.A ta psychická traumata se podle mě týkají pouze labilních a po stránce duševního zdraví nepříliš zdatných jedinců. A takového manžela bych teda nechtěla.,,

Tak já takovýho mám a nevymněnila bych ani za nic.K porodu by nešel ani za nic, ale manžel a otec je skvělý přes 15let.
 yA+Amálka 


Re: Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 18:21:42)
"pokud milující manžel nechce k porodu, pak má buď zkreslené představy, a ty se dají změnit, nebo s ním není něco v pořádku" - to je jako bys tvrdila, ze vsichni, co neprozivaji urcitou situaci stejne jako ty, nejsou v poradku... .
Cituji uryvek z clanku Otec u porodu na www.vasedeti.cz, se kterym se plne ztotoznuji: "U citlivého nebo labilnějšího nastávajícího otce může drastický zážitek porodu jeho dítěte vyvolat až psychické trauma, vyúsťující v impotenci. Velmi často se stane, že muž při prvním spatření krve omdlí a personál oddělení se místo o rodičku musí postarat o něj. Jestliže někdo trpí podobnou slabostí, což neříká nic o opravdovosti jeho citů, měl by se podobným experimentům vyhýbat. Snad dnes patří k dobrému tónu přítomnost otce při porodu jeho dítěte. Nebylo by dobře, kdyby se muž při svém rozhodování podřizoval této – dnes již téměř - konvenci. Budoucí otec by se měl především sám rozhodnout, zda chce vědomě prožít tento, pro něj jistě povznášející, ale současně i drastický a extrémní zážitek. Nemá být proto nikým ovlivňován a partnerka by měla respektovat jeho rozhodnutí. Pokud chce být při porodu svého dítěte, měl by absolvovat kurz pro nastávající rodiče, aby byl psychicky připraven."
 Winky 
  • 

Re: Re: Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 22:15:33)
No, YA, já teda nevím, ale většina těhletěch "labilních" jedinců je bez problémů schopná se zmrskat v nejbližším lokále do bezvědomí z radosti nad narozením potomka a potom své ženě vykládat, jak si ona jen párkrát hekla a mimčo bylo na světě, zatímco jeho z toho pak 2 dny bolela hlava.
Nějak mě tahle diskuse nadzvedla, hlavně to zastávání se těch chudinek tatínků co na to "nemají nervy". Kruci u početí byli, tak co by nemohli být u porodu, ženské tam musí a kolik z nich snáší dobře bolest, čekání a jiné podobné věci..... neříkám nikomu co má kdo dělat, ale pro mě je to věc odpovědnosti a společného úsilí přivést na svět miminko, a kdyby partner dělal fóry, tak bych mu klidně něco o srabovi řekla. Naštěstí ten můj se těšil a nebylo mu to vůbec zatěžko, navíc mi tam skutečně hodně pomohl, byla jsem dost pod vlivem léků a on byl moje oči a uši.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 22:59:48)
Zažila jsem některé tatínky v dobách, kdy se rodilo v uzavřeném prostoru a "rodící" tatínek zažíval komunikační boje s vrátnou, o tom, jak často lze volat, jestli už. Tehdy totiž nebyly mobily a jediný automat, jež měla rodička k dispozici, byl většinou mimo provoz a na jiném patře. No nebyli to nijak lhostejní hoši, věnovala bych tichou vzpomínku jejich utrpení:), kdy také 12 hodin chodili jak tygři podél mé 1,20 dlouhé kuchyňské linky.
Když jsem se vrátila v roce 1991 z delší návštěvy Holanska byla jsem mimojiné fascinována tím, že tam moje spolužačka měla otce u porodu. Nebylo mi to blízké.
Mezitím se ledy hnuly, je to dobře. Ale jak už tu zaznělo, je to porod, nějaké další přesahy do dlouhatánského společného života bych tomu nedávala.
 yA+Amálka 


Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 13:16:39)
Winky, taky bych chtela sveho muze u porodu, ale nebudu si o nem myslet, ze je divny nebo ze me nema rad, kdyz nepujde. Kazdy ma pri zrozeni noveho zivota svou biologickou roli, ja si jen nemyslim, ze automaticky kazdy otec, ktery nejde k porodu je slaboch, parchant apod., jak tady slysim. Taky si myslim, ze ma pravo se rozhodnout bez psychologickeho natlaku. Fandim otcum, kteri jdou, maji muj obdiv, ale nemuzu rict, ze bych si jich vazila vice nez tech, kteri u porodu byt nechteji, at uz k tomu maji jakekoliv duvody... .
 Evžíček 


Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 7:53:50)
Naprosto nesouhlasím, že když muž nechce k porodu, tak je buď sobec nebo labilní. Můj manže je naprosto skvělý člověk a teď i otec dvou dětí. K porodu nechtěl a já po tom taky nijak neprahla, přijde mi, že když nechce, tak nemá cenu nutit. Nikdo nemá s nikým manipulovat, vydírat a nutit ho....tak by vztah neměl fungovat. Hned od narození muž děti koupe, přebaluje a moc mi pomáhá. Takže se nedá dávat do souvislostí to, jestli chce k porodu a jaký je to člověk, potažmo otec
 Alibaba 
  • 

Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 15:34:52)
Píšeš kraviny. Zamysli se nad sebou.
 Aishe+Elinka 1/07 


Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 16:32:12)
Malenko,
mluvis mi z duse :))
Manzel sam o sobe myslim k porodu nechtel, neni Cech a zeme ze ktere pochazi zrovna tatinkum u porodu moc nepreje, spis je to rarita. Ja jsem se ho ale neptala, proste od zacatku kdy jsem byla tehotna jsem brala to ze pujde se mnou k porodu jako samozrejmost a tim ze jsem to tak brala ja, nakonec to tak bral i muj manzel. Dokonce se behem tehotenstvi jeho postoj natolik otocil, ze byl hrdy na to, ze ho u porodu chci mit a ze mu duveruju a chci aby to prozil se mnou. Urcite bych tam nechtela kamaradku nebo mamu, manzel je mi mnohem bliz, pro nej by pohled na rodici se dite, nase dite, mel byt mnohem samozrejmejsi nez pro moji kamaradku nebo mamu, dite jsme spolu s manzelem pocali, 9 mesicu se na ne tesili a porod kde jsme oba dva ucastni je jen vyvrcholeni...nasledovane spolecnou peci a vychovou...je to prece zcela logicke. Manzel byl u porodu a ja jsem za to stastna, nejen kvuli sobe, ale hlavne kvuli nemu samotnemu,mohl byt s nasi dcerou v okamziku jejiho zrozeni, videt ji v tu vterinu kdy vykoukla na svet a te vterine uz se nic nevyrovna, nebude se nikdy opakovat a oba by nas moc mrzelo kdybychom ji spolu neprozili! Nas vztah spolecny porod jen posilil a urcite posilil i vztah manzela k dceri. Tot muj nazor. :0)
 pochybovač(ka) 
  • 

Re: Re: Samozřejmost 

(11.4.2007 16:39:41)
Otec u porodu je OK, ale tyhlety fráze o vteřinách, které se nebudou opakovat a nic se jim nevyrovná, jsou hloupé. Žádné vteřiny se neopakují. A jsou mi podezřelí lidé, kteří mají potřebu emocionálně popisovat běžné a navíc intimní záležitosti. Je-li to samozřejmé, proč ty články a příspěvky?
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 14:14:01)
Pochybovačko, ony ty vteřiny vážně jsou vyjímečné. Nezažila jsem v životě více emotivně vypjatější situaci, než těch pár desítek minut, kdy vás nechají s miminem v pohaslé místnosti. Vy si špitáte nesmysly, obdivujete miminko a strašně vás to jako dvojici spojí. To netvrdím jenom já, to vám určitě budou říkat i jiní, kteří to zažili. Dobrovolně se o to připravit je velká škoda. Tam prostě kamarádka nebo maminka nestačí.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 17:34:08)
Nezažila jsem v životě více emotivně vypjatější situaci, než těch pár desítek minut, kdy vás nechají s miminem v pohaslé místnosti. Vy si špitáte nesmysly, obdivujete miminko a strašně vás to jako dvojici spojí.

Martino, jak se to vezme. Já si po porodu dítěte rozhodně nešpitala s manželem nesmysly, ale jsem se zamuchlala do peřiny, dítě položila vedle sebe a usnula... manžel tuším mezitím rozesílal SMS-ky o narození. Po druhém a třetím porodu. Po prvním mě nechali ležet na tom nepohodlným porodním lůžku, tak jsem se aspoň snažila vyjíst veškeré zásoby jídla, které manžel přiznal. Pro mne emotivně vypjatější byl samotný porod (okamžik vytlačení miminka), ovšem na druhou stranu našla bych ve svém životě i další emotivní zážitky, které si s narozením děcka nezadají. Aspoň pro mne :o) ROzhodně ne všechny souvisí s mým manželem.
 Zufi. 


Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 18:52:22)
Kriste, Martino, to mám teda blbý, to už mě nespojí...
Ještě , že těch 25 let manželství stálo pevně, to že manžel nebyl u porodu by vztah mohlo zničit...Žvásty, Martino, akorát ničíš nervy těm maminkám, co neměly manžela u porodu, z jakýchkoli důvodů !!!!!
Jasně, že to bylo pro tebe nádherný, to ti věřím, ale přeháníš...
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Samozřejmost 

(12.4.2007 22:21:20)
Martino, každé první setkání otce s dítětem je emočně silné. Matka po porodu si asi formuluje velikost chvíle(dala jsem život,blabla), ale především se vzpamatovává a je opita štěstím, že to má za sebou, co si budeme povídat. No a pak ji čeká druhá euforie, až ty své dva lidi seznámí. Možná, že je to takové štěstí na druhou, ne?
Já si myslím, že tábory sólo rodiček a rodiček v páru si těžko mohou vysvětlit, co je lepší. Nebo je tu takový spisovatel, co mi popíše chuť jablka, které jsem nikdy nejedla, tak, že popřu svoji oblíbenou hrušku?
 Míša, syn 4 roky 
  • 

obdiv k tatínkům 

(11.4.2007 10:03:33)

Já osobně tatínky, kteří zvládnou porod obdivuji...Vycházím z našeho zážitku, který byl docela silný. Rodila jsem 37 hodin, nejdřív pohoda jako na hotelu, ale pak kolem mě začali docela lítat. Řvala jsem bolestí (nejsem žádná padavka, ale měla jsem nesnesitelné zádové bolesti), všude krve, manžel mi dával kyslík, a malého pak vytáhli vakuovou pumpou. Já jsem ten průběh ani nebyla schopna vnímat, ale myslím, že pro manžela to muselo být hrozné. Samozřejmě byl a je nadšený tatínek a vzpomínáme na to s láskou, ale myslím, že je těžké být v té pozici, kdy nemůžete pomoct a milovaná osoba evidentně trpí. Každopádně jsem ale vnímala to, že je tam, a byla jsem za to ráda.
Nutit tatínky za každou cenu je hloupost, ale je třeba rozeznat, kdy k tomu mají evidentně nějaký vnitřní odpor a kdy je to jen neznalost a pohodlnost. Měli by vědět, že ženě to rozhodně pomůže, byť jen pasívní přítomnost.
Naštěstí už je to dneska samozřejmost a nikdo se chlapům za to v hospodě smát nebude...spíš by se lidi dneska divili, že tam otec nebyl:-)
 Veda, 2 dcery (7 a 5 let) 


Je to věc názoru ... 

(11.4.2007 10:03:44)
Každý má na to jiný názor a je to jen jeho věc. Měla jsem manžela u porodu obou dcer, nenutila jsem ho. Jen jsem mu řekla, že bych ho tam ráda měla a on šel. Byl první, kdo viděl a choval naše dcery a myslím, že byl u toho rád. I když podruhé si přál syna, když spatřil naši druhou holčičku, bylo na něm vidět, že je dojatý a šťastný. Ty první společné chvilky s miminkem jsou nádherné a nezapomenutelné. Z obou holčiček jsem měla velikou radost a byla jsem moc ráda, že jsem se mohla radovat společně s manželem. Zastávám názor ten, že dítě je obou dvou, tudíž by u porodu měli být oba. Nikdy člověk neví, co se může přihodit a potom by si to mohl vyčítat. Přeji všem, kdo tuhle situaci zrovna řeší, ať se správně rozhodnou a hlavně zdravá miminka.
 leli 
  • 

Re: Je to věc názoru ... 

(11.4.2007 11:37:45)
Mám velmi podobnou zkušenost. Máme taky dvě holčičky a bylo moc krásné radost z jejich narození ve stejném okamžiku sdílet. Manžel chtěl jít k porodu i proto, abych tam nebyla tak bezbranná, protože historek o chování personálu k rodičkám je spousta. Prostě nemyslel na sebe, ale na mě. Nenutila bych ho rozhodně k 2. době porodní, ale 1. podle mě není problém. Nakonec stříhal i tu šňůru, za čož ho tedy obdivuji.
 Dana, Kubík 4/05 
  • 

kompromis 

(11.4.2007 10:04:03)
Manžel také nejdřív nechtěl k porodu. Ale udělali jsme oba kompromis - dohodli jsme se, že když se nebude cítit dobře, prostě mi to řekne a odejde (také nesnáší pohled na krev - kolik mužů by asi zvládlo menstruaci? :-)). Vydržel až do konce, hodně mi to pomohlo, že byl se mnou. Měl připravený foťák, ale musela do něj strčit sestra, aby Kubíka vůbec vyfotil :-).
Jo, na porodním boxu se nejvíc zajímal o přístroj, na který byl Kubík napojený (vnitřní sondou) :-) a popisoval mi, co na něm vidí... :-)
 Allmighty 


Dost nechápu 

(11.4.2007 11:27:46)
Muže, kteří nechtějí být u porodu. Většina těch argumentů mi připadá docela mimo, spíš jako výmluvy.
Snad když někdo opravdu omdlévá při pohledu na krev (i když to je taky něco, čemu moc nerozumím - do jaké míry je to vypěstované apod. Vždycky si říkám, jestli takový člověk může používat kečup nebo zda omdlí, když se mu třeba převrhne plechovka s červenou barvou...)

Ještě víc ovšem nechápu, když muže u porodu nechce žena. V obou případech se mi zdá, že v těch vztazích nebude něco v pořádku.

Být svědkem narození vlastního dítěte je jeden z největších zážitků, jaké mohou člověka potkat.

A taky mě nikdy ani nenapadlo nechat v tom ženu samotnou. Když už pro nic tak proto, abych měl jistotu, že je o ni dobře postaráno. Přece jenom našim doktorům až tak nedůvěřuji. Znám docela dost historek o nepřístojném chování nemocničního personálu. Proto si raději všechno ohlídám. Ani děti nenechávám nidky "doktorům" napospas. Nikdy, když se měli podrobit nějakému zákroku (jako třeba píchnutí uší při zánětu středního ucha), jsem se nenechal vyhodit za dveře (přestože snaha pokaždé byla).
 Mirka dcéra 07/00, syn 06/06 
  • 

Re: Dost nechápu 

(11.4.2007 12:23:54)
Tak ja som jedna z tých ktorá muža pri pôrode nechcela. A môj manžel k pôrodu ísť tiež nechcel (ale to som sa dozvedela až neskôr).

A dôvod? Nerada trpím pred očami blízkych ľudí. Mne nepomáha ak ma niekto drží za ruku, dáva napiť, masíruje chrbát alebo hovorí že všetko bude OK. Mám rada veci pod kontrolou. Pôrod nie je "choroba" a som presvedčená že žena je od prírody uspôsobená na rodenie detí. V pôrodnici mi vyhovovalao že sa o mňa personál veľmi nezaujímal. Obidva pôrody som mala bezbolestné (pozn. bez epidurálu a pod.)
1. pôrod som od polnoci predýchala pohupovaním v tureckom sede a tri hodiny pred narodením dcéry medzi kontrakciami som si ešte urobila manikúru. Asi mám tú výhodu že kontrakcie pociťujem len ako sťahy svalu, necítim bolesť. Druhá doba pôrodná bola podľa záznamu 5 minút.
2. pôrod opäť bezbolestný som počas kontrakcií trávila doma a zapisovala si intervaly, trvalo to celú noc, manžel sa aj pýtal či mi nemá nejako pomôcť ale poslala som ho spať. Ráno sme išli do pôrodnice a syn sa narodil počas 5 minút.

Môj manžel nie je o nič horší otec ako tí ktorí boli pri pôrode. Po narodení obidvoch detí si vzal mesiac voľno a pomáhal mi. Doteraz si beriem raz týždenne nočnú službu pri 10 mesačnom synovi a každý večer po príchode z práce ho berie na dve hodinky a ja mám voľno, buď na domácnosť alebo len tak oddychujem. Pomáha mi tým viac ako keby bol pri pôrode.
 asmara 
  • 

Re: Dost nechápu 

(11.4.2007 13:28:24)
Já zase dost dobře nechápu Váš kategorický postoj.Ani já jsem si nepřála manžela u porodu,i když on sám by se asi nechal přemluvit a rozhodně nemám pocit,že by v našem vztahu bylo něco v nepořádku.Svoje důvody jsem už popsala výše v diskuzi a ze zkušeností kamarádek také vím,že otec byl často u porodu spíš přítěží než oporou-zmanipulovaný současným trendem "otec u porodu"
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Dost nechápu 

(11.4.2007 13:45:57)
Já Vás taky dost nechápu. Prostě u prvního syna manžel ani být nemohl, tenkrát to ani nešlo. Viděl dříve než já. Porod byl pohodový, prostě jsem razila, že než jít k zubaři tak radši budu rodit. U druhého syna jsem se manžela zeptala jestli by šel k porodu. On mi řekl, že se na to necítí a jestli by mi to nevadilo tak by nešel. Během druhého porodu jsem byla ráda, že tam nebyl. Ještě dnes po 7letech mi nabíhá husí kůže. Přišel hned i s prvním synem, ještě jsem ležela na porodním sále, za mnou a druhého syna si choval zase dříve než já. Já myslím, že dva dospělí snad můžou spolu komunikovat normálně a né někoho do něčeho nutit nebo dokonce vydírat. Můj bratr u porodu své nejmladší byl a byl nadšen, vše fotil, jeho rozhodnutí fajn. Můj manžel je báječný tatínek, ke mě je pozorný a máme bezvadné manželství (podle nás). Děti nikde napospas nenecháváme a u banalit jako je píchání stř.ucha se divím, že by lékař vykazoval někoho z ordinace, promiňte to snad jen hysterické rodiče. Já také dokážu být hysterická např. když mi syna dali na intenzivní péči na kapačky tak jsem si prosadila, že tam zůstanu a celé dny jsem proseděla u jeho postýlky.
 Lenka 
  • 

Dík, 

(11.4.2007 15:17:48)
myslím, že je to správný postoj. Nejlépe je , když dítě ohlídá rodič a pokud máma nemůže, je dobré, že to udělá táta. Na doktory ani sestry není 100% spoleh, že neudělají to, co my s dětmi nechceme. I já jsem byla ráda, že malou po porodu hlídal muž, zatímco mne doktorka šila, vyhnuli jsme se pár zbytečnostem navíc, které jsme s dítětem nechtěli dělat.
 Ivana Procházková 


Re: Dost nechápu 

(22.4.2007 6:57:26)
Nechápu tě, že nechápeš, že někdy nechce žena u porodu manžela :).

O tom, jestli bych chtěla manžela u porodu nebo ne jsem promýšlela několik roků dávno před tím, než jsme se rozhodli mít dítě :). Od původního zamítavého stanoviska jsem nakonec došla k tomu, že manžela ano. Byl u porodu a jsem tomu ráda, ale upřímně, především kvůli tomu společnému zážitku z narození dítěte. Po praktické stránce (co se pomoci a psychické podpory týče) mi byl spíš na obtíž. Porodit musí žena a pokud se na porod dokáže lépe soustředit, když tam bude sama (můj případ), tak to tak prostě je a těžko z toho soudit, zda je v jejich vzájemném vztahu něco shnilého nebo ne.
Jinak mě osobně by nejvíc při porodu vyhovovalo, kdyby mě při tom nikdo neotravoval (včetně manžela), a to až do chvíle, než se mimi vykulí.
Od chvíle, co bylo mimi na světě, jsem byla moc ráda, že se z něho můžeme radovat v jedné chvíli společně s manželem oba, ale až opravdu v tu chvíli jsem ocenila, že u porodu je.
 Zuzka 
  • 

tomu nerozumím 

(11.4.2007 11:43:59)
Proč někoho proboha nutit k něčemu co se mu z jakýhkoliv důvodů příčí. Z muže přece nedělá dobrého tátu to jetli byl u porodu či ne, nebo si to snad někdo myslí? Tak to asi žiju na jiné planetě. Osobně si myslím, že je to jen berlička pro ženu, ale jen ta psychologická, uleví nám od bolesti -neuleví, odrodí za nás - neodrodí, tak o co tady vlastně jde. Já měla při prvním porodu manžela u sebe a nijak valně mi to nepomohlo, kolikrát nad sebou ztácel kontrolu, že mi to bylo občas v průběhu porodu spíš na přítěž. Ona dobrá kamarádka se podle mého k porodu hodí lépe. U dalšího porodu jsem ji tam měla i s manželem a bylo to podstatně lepší, byli jsme na "to" tři, tedy vlastně, když počítám i miminko, tak čtyři a vše bylo více v klidu zdá se mi. Ano, je dobré, že může muž v dnešní době navázat s tím uzlíčkem vztah hned od první minuty, ale když nechce, nač ho nutit.
 Toranoko 
  • 

Re: tomu nerozumím 

(11.4.2007 12:26:11)
No ja nevim, me kolikrat od bolesti ulevi i jen vedomi, ze je nekdo blizky se mnou..i bolest je koneckoncu jen psychologicky efekt...vsechno vnimani je psychologicky efekt...tak jaky je rozdil mezi berlickou a neberlickou ?
 Zuzka 
  • 

Re: Re: tomu nerozumím 

(11.4.2007 12:38:06)
Zajímalo by mě kolik máš za sebou porodů? Já tedy musím říct, že bolest je stejná ať jsem sama nebo s někým, jen ten pocit, že tam je někdo se mnou, že nejsem sama, rozptýlí, ale neuleví ani náhodou. Stejně si tím musím projít tak i tak. A nikdo jiný to za mě neudělá.
Zajímalo by mě jen tak ze zvědavosti, která společnost kromě té naší dnešní, praktikovala otce u porodu? Hádám, že to je vynález moderního člověka. Myslím si, že zkušená žena, nebo alespoň kamarádka, matka, je daleko kompetentnější a povolanější k tomu, aby byla s rodičkou v její slavný den. Ale to je jen můj názor.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: tomu nerozumím 

(11.4.2007 13:09:33)
Zuzko,
no bolest je většinou stejná ať tam s sebou někoho máš nebo ne. Ale v tom případě bys měla být i proti přítomnosti kamarádky, duly, matky, sestry atd., protože ty od bolesti taky nepomůžou.
Pokud ale souhlasíš s tím, že je dobré NĚKOHO u porodu mít (jako většina zde diskutujících), musíš připustit, že pro někoho ten někdo může být manžel, stejně tak jako jiné ženě by víc vyhovovala nějaká žena.
Ano, manžel za mne neodrodí (a neodrodí za mne ani moje maminka), nevytrpí za mne mou bolest, ale pomůže mi třeba v pro mne velmi důležitém ohledu - např. v komunikaci s nemocničním pesonálem... který ne vždy bývá ideální a doprovod rodičky (ať už je to kdokoli) může být jejím "mluvčím" v situacích, kdy se jí něco nelíbí, ale ona nemůže mít v kontrakcích dost asertivity, aby se s PA ještě dohadovala o tom, že v leže je jí opravdu blbě a že takto rodit asi nebude... To, co bylo pro Tebe "pouhým rozptýlením" při porodu, to bylo pro mne dost zásadní skutečností.
Já beru Tvůj pohled, v podstatě se tu všichni shodnem na tom, že je fajn mít doprovod, pouze někdo preferuje muže a někdo ženu. Já si například nedokážu představit, že by se mnou při porodu měla být moje máme/sestra/nejlepší kamarádka. Ač mám s nimi skvělé vztahy, kdybych u porodu měla mít jednu z nich, tak to radši nikoho. Ta představa je pro mne nepřijatelná. Já jsem u svého porodu chtěla jen manžela (=mně nejbližšího člověka, který má zároveň co do činění s mým tělem a s rodícím se miminkem) a případně dulu (tj. víceméně cizí ženu, i když takovou která mi bude sedět a bude mi sympatická a postará se o nás "odborněji", už v těhotenství, pak u porodu pomůže s dýcháním, polohováním, ukáže manželovi třeba nějakou masáž co by pomohla od bolestí zad, pomůže pak s přiložením mimča aj.).
Zkrátka si nemyslím, že porod je jen ženská záležitost (tj. pokud to tak žena cítí, je naprosto v pořádku, když má u porodu manžela). Mimochodem která společnost, kromě té naší, praktikovala rovnost muže a ženy?
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: tomu nerozumím 

(11.4.2007 14:19:07)
Porod za sebou nemam zadny, ale bolest ano - a to, jestli je stejna je opravdu individualni - pro me stejna neni - zajimam se o ruzne alternativni techniky mirneni bolesti, jine nez nacpat se praskama...je to moje cesta, ale vim, ze bolest jde zvladat...dokonce i tak, ze ji necitite vubec...vsechno zalezi na tom, kam smerujete svoji pozornost - ona ji ta bolet pritahuje, takze cim vetsi a hlavne dlouhodobejsi bolest, tim je to pochopitelne tezsi...ja opravdu tim vedomim, ze je nekdo u me, bolest citim mene. Tim lip, ne?
 Líza 


Donutit? 

(11.4.2007 12:34:20)
Nesouhlasím s tebou. Zkuste ho přemluvit, zkuste s ním o tom mluvit atd. - ano.
Ale zkuste ho donutit? Tlačit ho přes odpovědnost neob přes hysterické manipulace (co jiného je "jestli mě miluješ, tak musíš") není hodno vztahu dvou dospělých partnerů.
Pokud férovou cestou nelze partnera přemluvit k účasti na porodu, svědčilo by akorát o tvé zralosti a respektu, kdybys ho nechala být (i s tím, že o to přijde - a co má být, je dospělej a má právo i na špatná rozhodnutí, stejně jako ty). Skutečně je možné vzít si k porodu dulu nebo kamarádku, maminku, ségru, kohokoliv. V takovéhle citlivé věci je jakýkoli hrubý nátlak velké riziko pro vztah.
A to říkám jako člověk, který o chlapa u porodu stál hrozně moc a v obou případech ho tam měl. Bylo by mi velmi líto, kdyby manžel k porodu nešel. Ale jeho rozhodnutí, pokud by ho nechtěl změnit, bych rozhodně respektovala. Jako respektuju jeho jako člověka.
 Čekatel na smazání 


Re: Donutit? 

(11.4.2007 12:54:28)
Těžko říct jestli nutit nebo ne. Každopádně muž by měl u porodu být a za tím si stojím.
Když vidí co porod všechno obnáší, kolik bolesti a námahy, bude si svoji ženu považovat ještě mnohem víc za to co dokáže.
To stejne se týká i vztahu k narozenému dítěti, určitě pocit tatínka který "spoluvydobije" dítě (i když jako podpora) musí být mnohem silnější, než když se přijde podívat na prcka, až po tom všem co to skončí.

Takže určite mu to rozumně vysvětlit proč je tam potřeba a třeba i předhodit nějakého jeho kamoša který mu to sdělí z jeho pohledu.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 14:04:43)
Bolesti a námahy ? No nevím i když můj druhý porod byl horor a manžel u něj nebyl. Tak například takový opravdu silný záchvat migrény trvající tři dny, kdy nechodím, mám závratě, nevidím, musím mě nosit do auta, vozit k lékaři na injekce (o víkendu vozí sestřičku k nám)u toho je manžel vždy a věřte bolest je hrozná, nevypadám nic moc, sexy nejsem určitě. Znám i pár, kdy manžel nebyl sice u porodu, ale byl u její smrti a umírala 1/2 roku, doma 2děti, měl ji snad méně rád nebo si jí méně vážil ? Nyní má méně vřelejší vztah k dětem ? Znám bohužel i takové, kteří byli u porodu, dnes jsou rozvedení a v jednom případě manžel o dítě nejeví zájem vůbec. Některé výroky mě opravdu příjdou "divné".
 Allmighty 


Nic není samospásné 

(11.4.2007 14:14:17)
Nikde není psáno, že muž, který u porodu není, bude špatný manžela a táta, ani že ten, který u něj bude, bude ve všem vzorný. Já proto nikoho neodsuzuji, netvrdím, že tak a tak je to jedině správné, pouze muže, kteří u takové události být nechtějí, sám za sebe nechápu a nechápu ani matky, které si nepřejí mít tatínky u toho. Je to stejné, jako nechápu lidi, co nechtějí mít děti. Já si myslím, že pokud má život vůbec nějaký smysl, tak jsou to děti. Nicméně, mít děti není žádná povinnost. Takže když se na to někdo z nějakého důvodu necítí, je to jeho právo a jeho volba. To samé s tou přítomností u porodu. Ale sám se do těch pocitů a názorů nedokážu vcítit. Když si čtu tohle fórum, znova si vybavuji ty okamžiky - hlavně první dítě, protože tam byla na všechno čas (u těch dalších to proběhlo tak rychle, že jsem se nestihl pořádně rozkoukat :o)). Vím, že patrně už nikdy neprožiju nic krásnějšího a vždy to budou mé nejsilnější vzpomínky.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Nic není samospásné 

(11.4.2007 14:43:14)
S tím souhlasím, já také nic tak krásného neprožiju, ale nechápu jak bych mohla odsuzovat svého muže za to, že prostě u porodu nebyl. Některé výroky typu: je to slaboch, není něco v psychice v pořádku - mě příjdou neuvěřitelné, proto moje odezva výše.
Jsme spolu 17let a opravdu si nemyslím, že náš vztah a vztah k našim dětem stojí na přítomnosti u porodu.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 14:14:59)
Mě přijde divné srovávat porod s migrénou a umírající manželkou. Sorry, ale to je míchání už úplně všeho. S tím vážením si to myslím tak, že je rozdíl v pocitu prožít porod se vším co obsahuje až do cíle společně a je rozdíl přijít k hotovému. Pak ten chlap nikdy nebude mít představu co to vůbec obnáší.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 14:33:39)
Aha, tak to teda nechápu. Pořád se tu píše, že když muž není u porodu tak nemá ten "pravý vztah" k manželce, k dětem. Ale já myslím, že jsou i jiné situace, kdy se projeví vztah k rodině, láska k dětem a k ženě. Přítomnost u porodu opravdu (podle mě) mi šťastnou rodinu a milujícího pozorného manžela nezaručí.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 14:39:04)
Barčo to souhlasím, ale právě teď diskutujeme u článku o porodu, tak bych se toho držel. Jinak nic není 100%, ale stojím si za tím že by ten chlap tam být měl. Pravda mluvil jsem jen s dvěma kamarády, kteří to cítili stejně, když byly u porodu.
 Allmighty 


Nezaručí 

(11.4.2007 14:40:44)
Nezaručí nic. Já už se mohu jen opakovat - osobně si nedokážu představit, že bych při takové potenicálně rizikové záležitosti, jakou porod je, nebyl s těmi, na kterých mi záleží. Proto nedokážu odmítavý postoj na té či oné straně pochopit.
 yA+Amálka 


Re: Nezaručí 

(11.4.2007 18:37:13)
Neumis pochopit, ze kazdy neproziva stejne jako ty?
Netvrdim, ze bych u porodu manzela nechtela, ale umim si predstavit, ze "to nekdo ma jinak" . Jsme jini, citime jinak, chovame se jinak... .
 petra 
  • 

Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 15:31:30)
Michale,
dovoluji si nesouhlasit. Přesně tohle říkala moje kamarádka. chlap musí u porodu být, aby viděl jak žena trpí. Bude si jí potom víc vážit. Takže měla svého prvního manžela u porodu. U porodu své druhé dcry měla již svého druhého manžela a i ten si jí asi tolik nevážil, protože se opět rozvedla. Třetí dítko již naštěstí nemá, žije sama se dvěma dcerama. takže přítomnost otců u porodu nevede automaticky k větší oddanosti ženám. vztaj je o něčem jiném.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 15:44:11)
Peti psal jsem výše že ne všechno je 100% a otec u porodu by si pak víc měl vážit nejen manželky ale i (hlavně) dětí.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 15:49:21)
Ještě dodatek, samozřejmě to že bude u porodu neznamená automaticky že budou mít vztah/manželství do konce života, to určitě ne :)) Jak píšeš není to jen o tom. Jde o ten pocit před a po. Chlapi co byli tak ví :)
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(12.4.2007 11:20:35)
A Vy "víte" jaké jsou pocity muže, který prostě u porodu nebyl ? Ještě jeden dotaz, já rodila druhého syna v roce 1999 a celkem mě zarazilo, ač strašně moderní, jak málo matek chtělo mít dítě u sebe, zato společný pokoj (děti se nosily jen na kojení) praskal ve švech. Můžu být stejně bezohledná ve svých názorech a označit tyto matky jako macechy, nebo prostě jen pochopím, že někdo řeší situace jinak.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(12.4.2007 12:31:36)
Protoze jsem u porodu byl (i kdyz svym zpusobem nebyl viz muj popis porodu), tak odhaduji ze mu to prijde i casem lito ze tam nebyl. S vasim druhym dotazem, vzhledem k tomu ze miminka skoro neustale spi a jsou ve vyhrivanych mistnostech kde je jim fajn a nic nechybi, tak bych nemel maminkam za zle ze je nakoji, vrati je a hezky si pospi a nacerpaji silu nebo poklabosi s holkama na pokoji. Takze moje odpoved, ne, nenazyval bych je macechami.
 petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(13.4.2007 11:21:41)
michale,
tak s tímhle souhlasím. Názor, že když otec nebude u porodu, tak mu to časem může přijít líto mně přijde velmi rozumný. (nemohu soudit jsem žena a manžel u porodu byl, takže od něj se to asi nedozvím.)
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 16:22:59)
No nakonec autorka článku také nežije se svým mužem, jež byl vírem událostí vehnán na porodní sál. Já si myslím, že takové to svaté přesvědčení, že ryzost vztahu se pozná přítomností partnera u porodu patří do těch iluzorních začátků, kdy vlastně starosti teprve přicházejí.
Nikomu neberu co jeho jest, ale zajímalo by mě jak to chodí doopravdy. Mám pocit, že Rodina není úplně reprezentativní vzorek, některé názory jsou zde vyhraněné(ne na přítomnost otce, ale obecně), v reálném životě nejsou až tak běžné.
 Míša 
  • 

jo jsme divní 

(11.4.2007 16:32:59)
jo tak to s tebou souhlasím. Hlavně spoustu lidí spoustu věcí vůbec neřeší a taky spokojeně žijou, možná spokojeněji než my, co furt něco řešíme.
A navíc neznám žádného ideálního člověka, prostě každý dělá jak nejlépe umí. Taky vím, že by se nutit (do čehokoliv nemělo), ale bohužel ještě stále nejsem dokonalá. Tak si spíš snažím vzít příklad z těch lidí co to neřeší, abych se aspoň trochu dostala do normálu.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Donutit? 

(11.4.2007 16:43:30)
Já myslím, že se to tu trochu zvrhlo jiným směrem než by bylo záhodno.
Bavit se, jestli přítomnost manžela u porodu ZARUČUJE šťastný život až do smrti, nekončící lásku a dokonalé rodičovství je myslím zcela bezpředmětné.
Pokud si žena myslí, že pokud bude (i násilím) mít muže u porodu a docílí tím jeho nekonečné úcty a definitivního životního prozření, tak je to asi naivní.
Já jsem jej chtěla proto:
1) aby byl jakýmsi nárazníkem mezi mnou a lékařským personálem, tlumočil moje přání a snažil se spolupracovat
2) aby mi dělal společnost a popř. masážemi ulevoval od bolestí v první době porodní, protože ta bývá (a byla) fakt dlouhá a mně nevyhovuje být v takovéto chvíli sama mezi cizími lidmi
3) jeho přítomnost sama o sobě mi dost pomohla psychicky (a tím pádem i fyzicky), protože mám z předchozích hospitalizací dost špatné zážitky s nemocnicemi a stejně tak jako nenechám v nemocnici své dítě, tak jsem nechtěla být sama v takovéto choulostivé situaci
4) protože to, že manžel viděl jak se rodí naše dítě, měl možnost být s tímto novým milovaným človíčkem od začátku, což myslím všem prospělo. Neříkám, že to z něj udělalo automaticky dokonalého otce, pouze to, že to byl pro všechny strany dojemný radostný zážitek a určitě užitečná zkušenost.
5) manžel se o dítko staral bezprostředně po porodu a dohlížel na jeho ošetření, náš špunt tak nebyl ani chvilku "sám" jen mezi cizími
atd.

Takže na jedné straně asi není úplně nutné se bít za to, že přítomnost otce u porodu je nezbytná věc a v případě že tomu tak není je to něco jako vážný přestupek, ale zároveň asi není rozumné přítomnost otce u porodu naprosto negovat a zpochybňovat. Jde o to, že každá rodička je jiná, každý pár je jiný a jednomu vyhovuje to, druhému ono.
 Raduza, syn3roky, 36tt 
  • 

Moje zkušenost 

(11.4.2007 22:46:45)
Chápu argumenty obou "táborů", nicméně třebaže mám za sebou porod s manželem, doteď vlastně nevím, jestli to bylo "dobře" nebo ne. Posuďte sami: Byla jsem nadšená prvorodička (ne úplně pominutá vším super-nejpřirozenějším, ale snad docela obstojně poučená a s vlastním plánem porodu). Přítomnost manžela u porodu mi připadala naprosto logická a ani on nic zásadního nenamítal, byli jsme na předporodním kurzu pro páry...S odstupem času bych si dovolila tvrdit, že ačkoli fyzicky náročný (který není, že?) byl můj první porod bezproblémový - tedy že šlo všechno tak jak mělo. Manžel se držel statečně (alespoň to tak vypadalo), živě komunikoval s personálem, snažil se pomáhat...Nikdy nezapomenu, jak hrdě si našeho syna přinesl...
NICMÉNĚ!!! Asi po 2 a půl letech (shodou okolností ve stejné době jsem otěhotněla podruhé) vyšlo najevo, že zhruba měsíc po tomto našem společném zážitku, který byl podle mě doslova fantastický, měl poměr se svojí kolegyní z práce a nezůstalo to bez následků. A závěr? Nevím, jak budu jednou svému synovi vysvětlovat, že kromě svého mladšího bratříčka, který se má narodit už za pár týdnů, má ještě jednoho nevlastního (skoro stejně starého) a taky proč se od nás tatínek teď krátce před porodem stěhuje pryč a maminku doslova ignoruje...?
Jasně že to všechno mělo ještě i jiné příčiny, ale přemýšlím hodně i nad tím, jestli tím "spouštěčem" nebyl třeba jeho šok z porodu, který měl za následek takovýhle brutální zkrat...Co myslíte?
PS: ke druhému porodu by měla dorazit moje nejlepší kamarádka, tak nám držte palce:-)
 Allmighty 


Re: Moje zkušenost 

(11.4.2007 23:02:16)
Dost pochybuju, že za manželovu nevěru mohla jeho přítomnost u porodu.

Nevěra mužů v tomto období je celkem častým jevem a jsou na to různé teorie. Že jim těhotná žena nepřipadá dostatečně atraktivní. Že nedokáží vydržet těch pár týdnů, kdy žena opravdu nemůže, bez sexu. Že se v nich ozve pud "rozsévače" a tak, když zaseli na jednom místě, koukají zasít také jinde, aby se jejich geny hezky šířily...
 Máří2 


Re: Donutit? 

(11.4.2007 21:58:30)
Lízo, respektuješ manžela jako člověka - to je právě to. Jenže autorka článku by respektovala nejspíš jen toho "DOKONALÉHO" partnera :-(.
Vím, že je článek psán v dobrém úmyslu, ale čiší z něj tolik manipulativního... Osobně jsem přesvědčená, že můj manžel ze staré školy, který byl nakonec u obou porodů, by tam opravdu nebyl, kdybych vyvíjela podobný nátlak.
 Martina 
  • 

Re: Re: Donutit? 

(12.4.2007 14:38:03)
No, přiznávám se, že jsem úmyslně volila slova trochu provokativní. Diskuze se stejně zvrhla někam úplně jinam. :-) Ale kdybych toho svého chlapa k porodu nedostala a on mi neuvedl přesvědčivý důvod, asi bych si ho přestala vážit.
 Máří2 


Re: Re: Re: Donutit? 

(12.4.2007 18:41:10)
Martino, v tom případě mě zajímá, co uznáváš jako přesvědčivý důvod.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Trošku nechápu 

(11.4.2007 13:05:26)
Trošku nechápu některé příspěvky v diskuzi.
U nás to probíhalo tak, že při prvním porodu jsme se oba domluvili, že manžel se mnou stráví první dobu porodní, kdy mi bude oporou, ale na druhou odejde a vrátí se ve chvíli, kdy bude Terezka na světě. Možná by i zůstal, ale já jsem si to nepřála - kdysi jsem četla zajímavý článek, který psala porodní asistentka, že dojít může na všelico (komplikace pro nikoho zrovna příjemné), a taky, že i ty nejkrásnější maminky vypadají v tu chvíli když to řeknu jednoduše, nic moc(teď budu vypadat ješitně, ale myslím, že doopravdy nejsem), ale fakt je, že mi při tlačení bylo jedno, jestli tam je nebo není.
Druhý porod vůbec nestihl, jelikož jsem ležela už den v nemocnici, tam tvrdili, že se nic nechystá. Pravda byla taková, že od resume - rodíte, uběhlo 20 minut do chvíle, kdy Míšenka vykoukla na svět, tak to prostě ani stihnout nešlo.
A že by mi to bylo líto? To vůbec! Přijde mi, že kolem tatínků u porodu je dost velká hysterie(viz. názory v diskuzi, že pokud nechce muž, či žena, tak vztah není v pořádku - to je totální blbost, samozřejmě!) a potom se ti, kteří nemohou, nechtějí, či nestíhají, mohou cítit méněcení atd.
Důležitější pro mě bylo, že manžel se mnou a novorozenými miminky strávil ty povinné dvě hodiny na sále, to byly moc pěkné chvilky.
A víte, co je vůbec nejdůležitější, že jsme spolu šťastní, a že se milujeme normálně v běžném životě. Porod trvá (v mém případě) chvilku, co je to proti délce celého života - a ten chci strávit s ním!

 Allmighty 


Re: Trošku nechápu 

(11.4.2007 13:16:16)
To jsem přesně čekal, ten argument, že žena má strach, že nebude pro muže během porodu dostatečně "sexy". Právě to je podle mě velká blbost a svědčí - když už ne o něčem nezdravém ve vztahu, tak rozhodně o trochu povrchním žebříčku hodnot.

Sám za sebe mohu říct, že se mi moje žena nikdy tak nelíbila, jako právě při porodu. Jak byla statečná a jak bojovala. Moc jsem si jí v tu chvíli vážil.
 Allmighty 


Ale samozřejmě je to každého věc 

(11.4.2007 13:21:34)
jak si to zařídí.
 Vanda1 
  • 

Re: Trošku nechápu 

(11.4.2007 13:27:44)
Jani,
měla bych jenom poznámku k tomu, že maminky vypadají při porodu "nic moc"... to bych jako argument nebrala. Manžel už mne viděl v situacích, kdy jsem vypadala "nic moc", já jsem jej v takových situacích taky viděla. Nic moc jsem vypadala, když mne on navštívil v nemocnici po mojí operaci při čekání na výsledek histologie vyoperovaného nádoru, nic moc vypadal i on, když jsem jej táhla já do špitálu s ošklivě zlomenou nohou a když jsem jej pak různě podpírala, pomáhala s chozením, podávala mu bažanta nebo ho umývala. Halt v životě se s tím "nic moc" partneři určitě jednou setkají a já svého muže přece nenechám v padesáti utratit, protože už bude vypadal "nic moc". Mně osobně ten fakt, že jsem viděla partnera eufemisticky řečeno "neupraveného" nijak neublížilo, cítila jsem přitom tu samou lásku co jindy, a řekla bych, že mne to připravilo na leccos do budoucna. Ona každá ta špatná zkušenost je v zásadě k něčemu dobrá, protože nás trochu zocelí.
No a s těmi komplikacemi... právě ty jsou naopak pro někoho důvodem, aby partner u porodu BYL... pokud bych měla možnost být s partnerem na nějakém zákroku, který by byl rizikový, tak jdu do toho, protože by pro mne byl nepřípustný pocit, že se vedle na sále třeba stalo něco nepříznivého a mne zavolají až bude po všem... a třeba už jenom k jeho tělu.
Zkrátka každej to vnímá jinak.
 Lassie 
  • 

Re: Re: Trošku nechápu 

(11.4.2007 14:13:42)
Vando, napsala jsi to hezky, plně s tebou souhlasím. Já vypadám nic moc už téměř 9 měsíců, od porodu jsem nespala déle, jak 4 hodiny v kuse, poslední dobou se malá dokonce budí po hodině...kojím a mám o 3 kg méně, než jsem měla před otěhotněním....tak to snad náš vztah s přítelem unese, neb on vypadá naopak čím dál líp a mezi námi je opticky 10 let rozdíl :-)
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Trošku nechápu 

(11.4.2007 14:48:47)
Ano, rozhodně souhlasím s tím, že partneři se nemají plánovitě vyhýbat situacím, kdy vypadají "nic moc". I sám manžel mi před porodem říkal : "Už jsem tě viděl v horších situacích, třeba když jsme se otrávili vodou ze studánky..." No co vám budu povídat, hůř už asi nikdy vypadat nebudu. Páč jsme se museli s manžou střídat o záchod a zároveň o kýbl co 2 minuty... A teď po několika letech se tomu děsně řehtáme a je to pouze a jen naše hoooooodně intimní vzpomínka.
Ale k dalšímu bodu, tzn. komplikace při porodu.... No i já jsem četla o tatíncích, co si jen velmi těžko hledali cestu k miminku, které nacimprcampr roztrhalo jejich milovanou ženu a způsobilo jí obrovské trápení a bolest. A neumím si představit, jaký psychický tlak musí zažívat porodník, když při komplikovaném porodu tam ještě huláká tatínek něco ve smyslu "tak jí přeci pomozte!" Já bych to nepodceňovala. I my ženský se z blbýho porodu vzpamatováváme měsíce. A tak si umím představit, že to chlapa "položí" i na několik let.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Trošku nechápu 

(11.4.2007 18:37:15)
Každý se chytil toho "nic moc", které jsem tak vážně nebrala, dost jsem přemýšlela, jestli to napsat, či ne. No, prostě jsem jen chtěla mluvit o tom článku, který jsem četla.
Ale na to, že přítomnost muže u porodu, dle mého, nezaručuje štěstí rodiny, k tomu nikdo neřekl nic, a to je podle mě to nejdůležitější z toho příspěvku.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Trošku nechápu 

(11.4.2007 19:29:27)
Jani, k tomu nezaručování se tu příslušní lidé vyjádřili v jiných příspěvcích.
Ano, nezaručí to nic. Přesto to může být užitečné.
 X Y Z 


100% nutit... 

(11.4.2007 13:52:57)
přemlouvat, prosit.. já jsem to od začátku brala tak, že tam se mnou bude, ani jsem se ho vlastně neptala. On tam se mnou šel proto, že je cizinec a v jeho zemi se k porodům chodí už hodně dlouho, jeho tatínek byl u narození všech svých tří dětí. Oproti tomu je dost smutné, že můj otec viděl svého vnuka pár hodin po porodu, a své vlastní děti viděl čtyři dny po porodu na zahradě u porodnice, kde mě máti cpala na záchodě do okna - všude jinde byly mříže. Celá rodina volala jak jsem krásná, samozřejmě že viděli jen kus bílého povijanu.. načež jsem byla odnesena, protože doba na kojení skončila. JE to tragikomické.

Jít k porodu - nezlobte se na mě, ale dítě jste si udělali spolu, těšíte se na něj spolu.. a můj manžel je úžasný otec, o malého se postará na 100%, od začátku mu věřím a on i když pracuje cca 14-16 hodin denně se malému věnuje naplno. A oba si myslíme - on na to dokonce přišel první - že mu hrozně pomohlo když se měl malý poprvé přebalit a já jako těžká astmatička jsem měla po porodu drobné problémy s dýcháním - musela jsem chodit předkloněná. Kdo myslíte že ho přebalil poprvé? Manžel. A přestal se bát čekoholiv spojeného s novorozencem. Od té doby byl mé "alter ego", jenom kojit nemohl. Byl to pro nás oba neskutečný moment a on byl obrovská psychická podpora.


A co je nejdůležitější, ta sdílená radost, ta se ani nedá popsat. Neumím si představit, že by mě poprvé viděl jako unavenou a štastnou rodičku a v postýlce dítě - ano miláčku, to je tvůj syn.

A k tomu že to bylo jinak než předpokládal - to samé u nás. Manžel říkal, že na druhou dobu porodní mi bude stát za hlavou. Nakonec mi držel skrčenou jednu nohu a celý porod sledoval zepředu, dodnes o tom mluví - jak rotuje hlavička a tak :) :) ví víc než já!!! :)

nenechte si to ujít, fakt ne.. a kdyby manžel opravdu nechtěl, přesvěčte ho aspon na 1. dobu porodní. Na 99% s vámi už potom z vlastního rozhodnutí zůstane. Hlavně si to užijte.. :)
 Tereza 
  • 

Chceš mě tam, nebo ne? ANO!!! 

(11.4.2007 19:53:43)
Dobrý den, když manžel (partner) váhá, zda jít k porodu a vy nevíte, volte jasně ANO!
My jsme byli s manželem váhavci. Nechtěla jsem ho nutit. Ale když se nebránil zuby nehty, řekla jsem, ať jde. Porod probíhal běžným způsobem, 12 hod, docela nepříjemná asistentka, šití (bez nástřihu, samozřejmě ne bez následků) jsme protrpěli oba a bylo po všem. "Tak jak, cos tomu říkal?" ptala jsem se. "No, nic moc, nebavilo mě sledovat, jak trpíš!" zněla odpověď. A následek? Aspoň může říct, že to není sranda.
Ale máme děti dvě. Před druhým porodem přišla stejná otázka a řeči typu:" Já už jsem to jednou viděl, já už to vidět nemusím. Ale jestli mě tam chceš..." A tak šel. Druhý porod nebyl procházkou v růžové zahradě. Dcera se zasekla a nechtělo se jí ven. Druhá doba porodní trvala dvě hodiny. To teprve viděl, jak se dá trpět. Nebyl mi oporou, sice masíroval, podával, pomáhal, ale emocionálně mě to neobohatilo. Jsem všk ráda, že viděl, že to fakt není sranda.
Nevím, jestli se změnil jeho vztah ke mě, nebo k dětem, když byl u porodu, ale stálo to za to!
Takže maminky neváhejte!
 Líza 


Re: Chceš mě tam, nebo ne? ANO!!! 

(11.4.2007 19:59:39)
Hm, nezlob se, ale vidět hlavní smysl toho, že jsem měla partnera u porodu, v tom, že viděl, jak se dá taky trpět, a že viděl, že to není sranda, mi přijde dost divný...
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Chceš mě tam, nebo ne? ANO!!! 

(12.4.2007 8:53:24)
A já s Terezou souhlasím. Určitě neříkala, že HLAVNÍ smysl byl v tom, aby manžel viděl, jak se dá taky trpět. Manžel u porodu byl, emocionálně to nefungovalo tak jak se všeobecně očekává.... No, tak aspoň viděl, že přivést na svět dítě je pěkná dřina. I to se mi zdá důležité. Je dobře, že muži vidí, jak jsou jejich ženy statečné. Přijde mi hodně hloupé, aby tatínek přišel až k "hotovému" čisťoučkému spinkajícímu miminku. No vlastně jsem nad tím od včera dost přemýšlela a došla jsem k názoru, že chlap, který nejde k porodu vlastního dítěte je pěknej srab. Je to společné dítě, má být "společný" i porod. Jen v případě větších komplikací bych byla opatrná.... tam bych zřejmě tatínka vykázala (myslím jako já rodička, né jako lékařský personál), pokud bych toho vyčerpáním byla ještě schopna. Ale co si myslím o přítomnosti tatínků při komplikovaných porodech jsem již psala včera....
 Markéta , syn 5 l. 
  • 

Re: 100% nutit... 

(13.4.2007 12:26:14)
Na tom asi něco bude. My jsme měli domluvu, že tu část z první doby porodní, kdy budeme moci být spolu strávíme spolu a pak půjde pryč. Hodně dlouho jsem vydržela doma, v porodnici jsem nešla na hekárnu ale asi dvě hodiny chodila po chodbě pověšená na mého milého, sama jsem byla jenom ve sprše, protože jsme tam byly dvě nastávající matičky. K mému překvapení pak muž prohlásil, že jde se mnou i na sál. Byla jsem ráda, strávila jsem tam poměrně dlouhou dobu, ale musím konstatovat, že ke konci druhé doby porodní, která trvala asi hodinu a půl, mi bylo úplně jedno, kdo tam se mnou je a mám to doteď dost rozmlžené.
Já si myslím že přemlouvání či dokonce donucování dobré není,možná i proto, že strašně nenávidím, když kdokoli k čemukoli přemlouvá mě. Fakt je, že žena k porodu musí, muž nikoli. Já kdybych mohla volit, tak ke svému porodu taky nepůjdu a mimino si nechám poslat třeba DHL.
Ještě dotaz k příspěvku - jak se muž, který pracuje 14 - 16 hodin denně naplno věnuje dítěti? Potřebovala bych návod pro muže pár svých kamarádek, kteří se při podobném pracovním vytížení věnují dětem tak půl dne o víkendu, jinak vše zůstává na matičce.Tátové obvykle odcházejí do práce když děti ještě spinkají a vracejí se když už zase spinkají.
 Zuzka a Anežka 06/05 
  • 

Také jsem nejdřív nutila ... 

(11.4.2007 14:15:38)
... a to ještě v době, kdy jsem těhotná ani nebyla. Prostě jsem chtěla, aby tam se mnou byl. Ona ale nechtěl. Pak jsem si přečetla článek porodní asistentky, která psala, že by se muž určitě nutil neměl, že ne každý na to má a že ona sama, když ví, co porod je, by tam nikoho nechtěla. No a já si to uvědomila a nutit jsem přestala. Manžel nebyl stále rozhodnutý, pak jsme jeli do porodnice s tím, že zjistíme co a jak, pojede domů a pak se vrátí, aby mohl hned ke mně, až se malá narodí. Nakonec vše dopadlo jinak, zůstal u mě (jen dojel na otočku pro foťák :), já mu říkala, ať už tedy jde a on, že mě tam přece nemůže nechat samotnou. Opravdu mi moc pomohl a jsem šťastná, že tam se mnou byl. Jen mě dodnes mrzí, že jsme si neužili ty dvě hodinky na sále pak spolu všichni. Já začala po porodu hned krvácet hodně, tak mě uspali a dvě hodiny zastavovali krvácení a je zázrak, že dnes jsem tady ... Bylo to pro něj samozřejmě hrozné tohle zažít... A také mu ve srandě říkám, že já si prožila porodní hrůzy a pak první choval malou on :).
 lenka 
  • 

Re: Také jsem nejdřív nutila ... 

(11.4.2007 15:25:06)
...a nakonec to dopadlo tak, ze jsem kvuli prenaseni nastoupila tyden po terminu na oddeleni rizikoveho tehotenstvi, kde jsem mela jeste 24hodin cekat jestli nezacnu sama rodit a pak melo prijit vyvolavani porodu. manzel tam tudiz mohl prijit pouze na navstevu ve vymezenem case. bolestive kontrakce mi zacly sotva jsem si vybalila veci na pokoji a byla jsem rada, ze manzel odjel, protoze asi narozdil od valne vetsiny ostatnich rodicek,jsem v tech bolestech byla rada, ze jsem sama, ze si muzu v klidu funet, skakat na mici, prochazet se, osprchovat se, v mezicase si postezovat sestricce, ze uz to nevydrzim, ze uz proste musim jit rodit (ona me podle vysledku monitoru a prohlidky lekarky nekolikrat ujistila, ze driv jak zitra rano neporodim) a tak jsem si tak chodila, mlatila hlavou o zed, zatinala nehty do zabradli ......... A fakt nevim, co by tam manzel delal - byla jsem v takovem rozpolozeni, ze bych ho drive ci pozdeji poslala do..... V odpolednich navstevnich hodinach jsme si spolu dali obed, od ktereho jsem se asi 3x zvedla a sla prodychavat a byla jsem rada, ze jel zase domu a mela jsem na to prochazeni a funeni svuj klid. Zavolala jsem mu az kdyz mi ve 22h rekli, ze si mam pripravit veci a ze uz pujdu na sal.Manzel prisel ve chvili, kdy me porodni asistentka vedla z hekarny na sal, ja mela zrovna kontrakci, tak jsem se krecovite chytla kliky u dveri, zacla prodychavat a manzel se asistentky zeptal co mi je. V tu chvili jsem si byla jista, ze jsem udelala moc dobre, ze jsem ho nezavolala driv. I tak to pro neho potom bylo dlouhe, syn mel pupecni snuru 3x kolem krku, takze mi trvalo 2,5 hodiny ho vytlacit. Ale pak jsem byla moc rada, ze tam manzel byl, protoze modreho nedychajiciho syna si hned odnesl pediatr a me nevysla placenta, takze jsem sla do narkozy kvuli revizi delohy a ten pocit, ze zatimco ja budu "nepritomna" manzel bude se synem a tak nejak vubec bude sledovat co se s nama obema deje byl k nezaplaceni.Priste bych ho ale zase volala az na posledni chvili
 Johanka + Helenka 5 mesicu 
  • 

Kompromis 

(11.4.2007 16:04:03)
Necetla jsem celou diskusi, ale myslim, ze pokud se muz boji tech "jatek" (ano, taky vim, ze to neni tak hrozne, ale oni ne :)) a zaroven by zena rada, aby ji tam podporil a pomohl ji (at uz potrebuje povzbuzovat a drzet za ruku, nebo jen takovy ty blbosti jako nosit tasky s vecma, kdyz se presouva do jine mistnosti, prinest vodu, podat rucnik apod.), tak je nejlepsi domluvit se na pritomnost behem prvni doby porodni, no a pak az s miminkem.

Tech 20 minut, maximalne hodina (dyl to ani byt nesmi) tlaceni je dle me zkusenosti asi to nejmensi, a i kdyz jsem byla rada, ze tam se mnou muz byl, tak to byla cast porodu, pri ktere by mi vubec nechybel, proste jsem se plne soustredila na ten proces :) (ani jsem nepotrebovala zadnou technickou asistenci, a kdyby jo, byl tam personal)

Osobne jsem nejvic ocenila manzelovu pritomnost behem tech prvnich dvou hodin s detatkem, protoze me dost bolelo bricho, tak jsem byla rada, ze ji drzel...no a to si myslim, ze snad zadnymu chlapovi nemuze vadit, kdyz se o to dite hodla starat minimale nasledujicich 20 let :)
 Štěpánka* 4 holky a kluk 


Re: Kompromis 

(11.4.2007 17:23:04)
Pro mě byl manžel nejpřínosnější v první době porodní a při tlačení jsem ho nevnímala. Nesnáším cizí lidi a nesnáším samotu, ve stresu si potřebuju povídat, on mi hodiny dělal zázemí. Za žádnou cenu bych to nechtěla prohodit, do toho nás nutili poprvé a byl to ten nejhorší stres a nejhorší porod v mém životě. Chystám se na pátý porod, první dva byly za totáče, nedá se to srovnat, byla jsem tak narvaná oblbovákama, že jsem rodila téměř bezbolestně a jakoby ve snu a přitom to nebylo vůbec potřeba. Takže to srovnání porod bez tatínka, tatínek jen na sál a tatínek od začátku mám. Pro sebe preferuji mít ho od začátku a nejsem proti tomu trochu přitlačit, ale ne ho vydírat, když opravdu nechce.
 Martina, 2 kluci 


Nenutit... 

(11.4.2007 17:02:59)
...protože, vzato čistě pragmaticky, se to nakonec může vymstít. Kdybych byla k něčemu vydíráním donucena (vaši taktiku beru jako vydírání - takhle by se na mě fakt nesmělo), pak zažila něco, čemu jsem se snažila vyhnout, nikdy bych to partnerovi neodpustila.
Nechápu, kde se bere v ženách "patent na rozum a správná rozhodnutí".
Kdybych partnera u porodu nechtěla, žádala bych respekt ke svému rozhodnutí...kdyby nechtěl k porodu můj manžel, také bych respektovala.

Byla jsem moc ráda, že se rozhodl se mnou jít, je to můj kamarád, potřebuju ho ve chvílích, kdy je mi ouvej - porod, moje migréna, nemoci našich dětí - myslím, že tyto věci snesou srovnání.
 Nina+2 


Volný průběh rozhodnutí 

(11.4.2007 18:28:59)
Při prvním těhotenství jsme se s manželem omluvili,že k porodu půjde a bude tam dokud to bude pro oba dva snesitelné. Pravda je, že jsme ani jeden nevěděli co nás čeká, tak jsme to prostě nechali otevřené. Nakonec jsme měli možnost být spolu celou první dobu porodní, kde mě manžel od začátku zabavoval,takže to celkem rychle uteklo a když začínalo být ouvej tak se mě tiše a klidně snažil uklidnit. Když ale přišel doktor s tím, že se půjde na věc, rozhodl se počkat venku. Musím říct,že mi to vůbec nevadilo, protože tou dobou už jsem byla ve stavu,že jsem ho téměř nevnímala a všechny svoje síly a smysly jsem soustředila na por.asistentku abych dělala co bylo třeba. Manžel později přiznal, že byl psychicky dost vyřízený a venku mu tekly slzy z celé té bezmoci a strachu. Malou viděl chviličku po narození, popsal si jí a pochoval. U dalšího dítěte to proběhlo stejně a bylo to fajn, spokojení jsme byli všichni. Proto si myslím,že je dobré to zkusit, ale nechat si otevřená vrátka a rozhodovat se podle momentálního stavu.
 Radka 
  • 

Autorka měla dost štěstí 

(11.4.2007 19:04:48)
kdyby její muž měl špatný zážitek, měla by to na talíři do konce života a psala by přesně opačný článek.

Mému muži se k porodu také nechtělo, ale vysvětlila jsem mu, že se mi jedná jen o tu první dobu porodní, a to mu přišlo přijatelné. Dohodli jsme se, že může kdykoli svoje rozhodnutí změnit a odejít. Nakonec se účastnil celého porodu a k druhému šel už samozřejmě - i tam jsem nechala volbu na něm.

Myslím, že současný trend nutí muže, kteří se na to necítí prožívat hodiny stresu a strachu o své milované, ačkoli by jim bylo lépe na chodbě nebo doma. Stejně tak ne každá maminka stojí o přítomnost svého manžela během porodu, může ji to docela dost rušit. Myslím, že tatínek by měl jít k porodu jen, pokud o to stojí OBA DVA. Také by měl mít právo kdykoli odejít a maminka by měla mít právo, kdykoli ho poslat pryč.

Myslím, že vrcholem je situace, kdy muž jde k porodu, protože nechce být zbabělý v očích své ženy, a ona ho tam strpí, protože se bojí, že ho urazí, když ho pošle pryč. I takové věci se stávají. :o)
 daja 
  • 

Re: Autorka měla dost štěstí 

(11.4.2007 21:27:34)
rodila jsem dvakrát, jednou s mužem a podruhé bez, už to nestih a přišel až když malej vylezl. Mě jeho přítomnost rušila a druhý porod jsem si mnohem lépe vychutnala sama v klidu - jen za pomoci šikovné porodní asistentky. Já nemám moc ráda, když je mi zle a někdo na mě u toho kouká a nemůže nijak pomoci. Ráda si věci řeším sama a když mi není o.k., tak jsem nejradši sama, ale ty okamžiky po porodu byly s mým mužem krásné. Taky mám porody velmi lehké, takže to zvládám v pohodě a už tam ani chodit nemusí, i když chce.
 Martina 
  • 

Re: Autorka měla dost štěstí 

(12.4.2007 14:54:28)
Špatný zážitek? A to je jako co? Kdybych já měla problémy? Kdyby mělo miminko problémy? No to by tam teprve měl být. A pokud by mě po porodu přestal milovat? v tom případě je to slaboch a nebo není nás vztah v pořádku a je dobře, že se na to přišlo brzo. Tenhle příspěvek je trochu mimo.
A ještě k té manipulaci, už jsem na tohle téma reagovala. Nejsem ideální povaha. Ani můj muž není ideální povaha. Vy VŽDYCKY respektujete partnerův názor a nesnažíte se ho "ukecat"? Vysloveně citové vydírání jsem použila jen na svého prvního muže, tam to prostě jinak nešlo, byl vážně zbabělec. Také jsem psala, že jsem byla mladá a věřila, že účel světí prostředky. Dneska už "ukecávám" decentněji. Každým jde manipulovat jen tak, jak se nechá. Kdyby k porodu stoprocentně jít nechtěl, tak ho neukecám ani za nic. :-)
 Lua,3 děti 
  • 

Manipulátorka? 

(11.4.2007 21:20:34)
Martino, ještě párkrát manžela k něčemu přinuť a druhý úspěšný
rozvod se zaručeně dostaví.Výborně, takhle se má na chlapy, kteří nevědí, jak
se důstojně zachovat !!
 eva 
  • 

Re: Manipulátorka? 

(11.4.2007 21:39:21)
Manželovi se taky moc nechtělo, ale nakonec mu to přišlo jako naprosto přirozené, že bude se mnou při mém trápení. Kdyby tam nebyl, nevím, jak bych to zvládla. Před porodem jsem dva měsíce strávila na lůžku v bolestech a při porodu jsem nebyla schopná ani sama dojít na záchod (nebyl na sále). Strašně mi pomohl, vůbec se necítil bezmocný, naopak. Druhou dobu porodní strávil schovaný za lůžkem u hlavy - měla jsem tam tolik doktorů,že už by se jinam ani nevešel. Tam jsem ho vůbec nepotřebovala a řekla jsem mu, ať klidně odejde. Neodešel a dodnes na to vzpomíná, jak to bylo úžasný.
Jsem pro, aby se mnou byl můj partner, když trpím. Tak nějak jsme si to řekli i u oltáře: v radosti i v bolesti (nebo nějak podobně :) Já bych s ním taky byla, kdyby trpěl např. po operaci nebo jinak. A taky bych potlačila nechuť ke krvi apod.
 Berunice 


Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(11.4.2007 21:43:02)
a tak nechápu,když žena nemá na výběr zda k porodu jít, či ne, proč by muž tu možnost mít měl?! V tomto případě by měl respektovat přání své ženy ať už je jakékoliv a to bez remcání a odmlouvání! Chlapi přece nejsou takové křehotiny, aby nezvládli porod vlastního potomka. Nehledě na to, že máme při sobě stát v dobrém i zlém a porod se mi zdá jako ideální příležitost, kdy tento slib zrealizovat a to doslova! Já osobně rodila třikrát. U prvního porodu manžel byl, druhý byl bohužel předčasný a sekce, takže u toho nebyl a když jsem se ho ptala, jestli půjde k třetímu porodu, tak mi odpověděl, proč že jako, když už to prý jednou viděl. Samozřejmě mě chtěl jen nastartovat a povedlo se mu to, myslela jsem, že ho bacim, ale přesto "se šel podívat" znovu. Prostě jen respektoval moje přání a stejně bych to pro něj udělala já, kdyby (nedej bože) rodil on. :-)
 arsiela, 


Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 5:43:30)
A ty bys bez remcání taky splnila každé přání manžela i kdybys věděla,že je ti to silně proti srsti,že se ti tam udělá špatně,že ho za to budeš pak nenávidět a podobně?Ono úsloví v dobrém i zlém není jen o tom,jestli násilím donutím někoho udělat to co chci já a to co si myslím já že bude nejlepší.Tohle úsloví je taky o kapku jiných věcech a manželství je i o kompromisu.Opravdu by si byla šťastná,kdyby tě muž bez remcání poslechl,jen proto že to tak má být a pak s tím měl psychické problémy?
 Berunice 


Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 9:50:29)
Ano, i kdyby mi to bylo jakkoli proti srsti, tak kdybych věděla, že mě tam potřebuje, tak bych tam bez remcání šla. A to si nemyslím, ale jsem si tím naprosto jistá! Zažila už jsem tolik situací, které mě psychicky poznamenali (jak říkáš), ale prostě jsem jen věděla, že v určitých situacích (a k nim řadím i porod) jsou přání a potřeby blízkého člověka nadřazeny těm mým. Věř, že se raději budu vyrovnávat s nepříjemným a jakkoli bolestivým zážitkem, který ale byl druhému pomocí, než se srovnávat s tím, že se mému nejbližšímu něco stalo a já upřednostnila sebe a své pohodlí. Tak to prostě cítím a to samé očekávám od svého manžela, který je naštěstí v tomto případě se mnou za jedno. Samozřejmě to nikomu nevnucuji, ale u nás to tak funguje!
 leli 
  • 

Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 10:31:32)
Je super, jak pořád prožíváme jak se ti muži budou cítit, jestli si neodnesou strašný zážitek na celý život a vliv porodu na jejich sexuální život. Na druhou stranu by mě zajímalo, co by řeklo okolí ženě, která by nechtěla děti u důvodu, že se jí dělá špatně z krve, bojí se bezmoci u porodu, že bude před okolím vypadat nic moc a znechutí se jí sex. Většina z nás tohle nepohodlí a riziko podstoupí znovu.

Ale je fakt, že bych některé muže u porodu taky nechtěla, viz. můj neurotický a sobecký otec. Totéž mi potvrdila i moje matka, která byla sama dojatá jak mi můj muž při porodech pomohl. A taky bych rozhodně netrvala na přítomnosti u druhé doby porodní, i když manžel tvrdí, že ho ani nenapadlo v tu chvíli odcházet.

Podle mě je naopak smutné prosit partnera, aby se mnou zůstal ve chvíli kdy mám strach a obavy z neznámého prostředí a situace. Jasně, situace se může vyvinout tak, že nebude jeho přítomnost potřeba nebo to nebudu chtít já, ale říkat dopředu jasné ne a přitom se ohánět, že je porod výhradně ženská záležitost je sobecké.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 11:36:53)
1. Prvního syna řešit nebudu, protože to ještě nebylo módní - otec u porodu. Druhého syna jsem rodila "na dvakrát", poprvé bohužel se zdánlivě rozjíždějící porod zastavil (planý poplach) a druhý den mě propustili domů.
2. Za 14dní jsem nastoupila k vyvolání porodu sama - manžel na zahraniční služební cestě. Celý den bombardoval ošetřujícího lékaře telefonáty, až si ze mě dělal lékař srandu. Další den jsem šla na kapačky, protože zjistili, že je špatná plodová voda. Martýrium porodu nebudu popisovat syn se narodil až v 15hod. a to manžel i s prvním synem už byli v porodnici.
3. Druhého syna mi jen ukázali a ihned ho odnesli. Vzápětí přišel manžel se synem na porodní sál a tak, když sestřička mimi přinesla dávala ho hned tatínkovi.
4. Myslím si, že můj muž má právo na svůj názor a není závislý na mých rozkazech. Kdybych prostě chtěla tak ho tam dostanu, také se staral o našeho prvního syna (děti totiž nikam neodkládáme a snažíme se , pokud to jde, projít vším jako rodina) tak nevidím důvod včem je pořád ten problém.
5. Jaký mají názor ti "opěvovaní chlapáci" kteří byli u celého porodu na ty, kteří (podle těchto superotců) "zdrhli" a nevydrželi až do konce ?
(bod č. 5 berte prosím s rezervou, ale některé názory mě fakt zvedejí ze židle)
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 11:37:07)
1. Prvního syna řešit nebudu, protože to ještě nebylo módní - otec u porodu. Druhého syna jsem rodila "na dvakrát", poprvé bohužel se zdánlivě rozjíždějící porod zastavil (planý poplach) a druhý den mě propustili domů.
2. Za 14dní jsem nastoupila k vyvolání porodu sama - manžel na zahraniční služební cestě. Celý den bombardoval ošetřujícího lékaře telefonáty, až si ze mě dělal lékař srandu. Další den jsem šla na kapačky, protože zjistili, že je špatná plodová voda. Martýrium porodu nebudu popisovat syn se narodil až v 15hod. a to manžel i s prvním synem už byli v porodnici.
3. Druhého syna mi jen ukázali a ihned ho odnesli. Vzápětí přišel manžel se synem na porodní sál a tak, když sestřička mimi přinesla dávala ho hned tatínkovi.
4. Myslím si, že můj muž má právo na svůj názor a není závislý na mých rozkazech. Kdybych prostě chtěla tak ho tam dostanu, také se staral o našeho prvního syna (děti totiž nikam neodkládáme a snažíme se , pokud to jde, projít vším jako rodina) tak nevidím důvod včem je pořád ten problém.
5. Jaký mají názor ti "opěvovaní chlapáci" kteří byli u celého porodu na ty, kteří (podle těchto superotců) "zdrhli" a nevydrželi až do konce ?
(bod č. 5 berte prosím s rezervou, ale některé názory mě fakt zvedejí ze židle)
 nika 
  • 

Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 10:40:39)
Naprosto souhlasím s Věrkou. Mohla bys mi definovat situaci "ve zlém". Víš v životě toho budeš muset překousnout více a bude se ti to taky hnusit, ale když víš, že pomůžeš druhému, tak není co řešit. Představ si, kdyby manžel ochrnul. Taky by se ti hnusilo starat se o něj, mýt ho, vyměňovat pleny atd.? Možná je lepší se s manželem dohodnout před početím dítěte, to máte možnost volby oba (zda se účastnit porodu nebo ne). Pokud chce i manžel potomka, pak ať se chová zodpovědně a "pomáhá mu i na svět".
 arsiela, 


Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(12.4.2007 12:20:07)
Niky pokud to bylo na mě tak jsi mě rozesmála,jako zdravotní sestra nemám opravdu s tím,že bych o někoho pečovala sebemenší problém za ty léta praxe jsem toho viděla tolik,že by se z toho skládala polovina rodiček co tu píšou.Ale je to moje povolání,já si ho vybrala.
Takže já osobně klidně půjdu na sál a budu doktorovi čumět pod ruce třeba při operaci mozku vlastního manžela,klidně mu na JIPU budu ošetřovat ránu a podobně,dělat samozřejmě možná takové věci,které by někdo nezvládl.Ale nebudu nikdy kritizovat toho,kdo tohle není schopen..Ale to je o něčem jiném.Jen zrovna s touhle kritikou u mě jaksi nepochodíš.
Ale vem si chlapa,každej chlap je od přírody ješitnej,většinou i tvrdohlavej(vyjímky nechť prominou)a nutít ho nějakým že prostě nebude remcat a pude,protože jáááá si to přeju tak to je proti jeho přirozenosti.Jo pokud tam chce jít,chce to i rodička,tak není co řešit.Mě jen zvedl ten postoj,že prostě běda když nepůjde,že nebude remcat a podobně.
Stát za sebou v dobrém i zlém se dá vyjádřit i mnohem jinak,než že muž půjde k porodu a podobně.
 nika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 13:56:16)
Nevim, tvuj prvni prispevek mi moc zdravotni sestru nepripominal. Mas pravdu, nemam potuchu co je to "muzska prirozenost", ktera muze nuti, aby nesel k porodu. V tom je asi zakopany pes. Chtela jsem jen vyjadrit nazor, ze manzelstvi a deti jsou vec obou partneru a clovek by na ne nemel byt sam a pokud nejake zene pomuze manzel u porodu (psychicky), pak nevim, proc by to pro ni nemohl udelat. Copak muzi i zeny maji "jinou prirozenost" ve schopnosti pomahat? Narizeno by nic nemel nikdo mit, proto je spravne, kdyz se o porodu dohodnou jeste pred pocetim ditete (nekdy to nejde :-)). Protoze pokud chce i muz dite, musi a to zduraznuji ze musi si zvyknout, ze na dite budete vzdy dva.
 Berunice 


Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 14:05:52)
Píšeš to sice hezky, ale mě zase vytáčí ten jednostranný respekt a tolerance. Tys to třeba měla vyřešené, manžela si u porodu nechtěla, tak to je pak náramně jednoduché respektovat postoj druhého, víš? Ale každá není třeba tak silná jako ty a chce tam mít oporu. Prostě to moc chce, on nechce, takže svým přístupem ženu nepřímo nutí jít k porodu samotnou. A teď babo raď. Proč by se měl zohlednit právě postoj muže a ne ženy? O tom byl ten článek, ne!? Já jsem jen pro, aby se respektovalo přání ženy! Nikde jsem nenapadala muže, kteří nebyli u porodu po vzájemné domluvě, tak nechápu, co tě tak rozčiluje!
 arsiela, 


Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 17:50:28)
Věrko mě jen prostě přijde divný postoj ,že když žena možnost volby nemá( u porodu to bez ní opravdu nepůjde),tak chlap ji mít taky nebude.Přijde mi to jaksi takové divné,každý by měl mít možnost volby,jestli podpoří toho druhého ve chvíli,kdy to je potřeba.A hlavně jak tuto podporu vyjádří.To je prostě můj postoj.A někoho k něčemu nutit,jen prostě proto,že já jsem přesvědčená že to tak má být je pod mojí důstojnost.
A propo,můj manžel by k porodu šel velmi rád,ale respektoval můj názor a odůvodnění proč ne.A věř ,že jsme to probírali poměrně dlouho.
Navíc svoji oporu mi už prokázal tolikrát,a v tak vážných situacích,že tím že u mě bude stát za každé situace jsem si jistá na takových 90%.
 Berunice 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 20:24:29)
Já taky nejsem až tak radikální, jak to možná vyznělo. Myslím, že je to tak moc individuální záležitost, že tady neplatí žádné univerzální řešení. Ale u nás je to prostě tak a funguje to, u vás jinak a funguje to taky a o tom to asi celé je. Prostě jen najít rozumný kompromis!
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 19:42:00)
Prostě to moc chce, on nechce, takže svým přístupem ženu nepřímo nutí jít k porodu samotnou.
Věrko, ale on přeci NENUTÍ jít ženu k porodu SAMOTNOU. Ta žena si s sebou může vzít kamarádku, dulu, vlastní PA... vůbec nemusí jít samotná.

Proč by se měl zohlednit právě postoj muže a ne ženy?
No, já v sexu (a porod jaksi nedokážu oddělit od ostatních sexuálních zkušeností ;o) ) zastávám názor, že právo veta má ten, kdo něco NEchce. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mě manžel citově vydíral řečmi, že jestli ho miluju, tak se nechám zmlátit, protože jinak nedosáhne orgasmu a to se negativně odrazí na jeho psychickém stavu.
 Berunice 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 21:28:00)
Sylvi, když já jsem bohužel případ ženy, která by u svého porodu chtěla právě a jen sobě nejbližšího člověka a tím je právě můj muž. Naštěstí pro nás oba mi to nedalo ani moc práce ho přesvědčit. Stačil jen docela mírný nátlak, snad mi to odpůrkyně jakéhokoli nucení a nátlaku prominou, ale manžel neutrpěl žádnou, nebo jen zcela minimální újmu, on je totiž zvyklý. Podobných donucovacích prostředků používám často, když ho chci přimět k tomu, aby se zapojil do pracovního procesu, důležitému pro chod domácnosti (např. vynést koš). Ale jak bys třeba se svým právem veta vyřešila, když já NEchci být u porodu bez manžela a on zase NEchce se mnou k porodu jít!>:-> Nééééé, dělám si srandu, to už je slovíčkaření. Hele Sylvi, všimla sis, používám už smajlíky, použila jsem tvůj odkaz a dovzdělala se!
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(13.4.2007 23:52:59)
(jen tak mimo soutěž... sama říkáš, že porod nedokážeš úplně oddělit od sexuálního života... to já taky... a plno dalších ženských... a právě proto u toho často chtějí mít právě manžela, protože prožívat svoji sexualitu s kamarádkou nebo maminkou není zrovna to pravé ořechové... to mne jen tak napadlo, jak to tu čtu; jinak samozřejmě dula či soukromá PA je OK, ale pokud ženské záleží třeba i na tom společném prožívání, tak halt PA tatínka nenahradí...)
Jinak s tím právem veta v případě sexu u toho kdo NEchce bych teda byla opatrná. A co když jeden z manželů by měl rád soulož častěji a druhý vzácně... tedy žena se chce milovat dvakrát týdně a muž NEchce, protože se radši kouká na telku a milování by rád absolvoval tak dvakrát do roka. Bude mít taky právo veta? Je správné, aby řekl ženě "já prostě NECHCI a ty se zařiď"? Tedy možná jsem naivní, ale řešit by se to mělo spíš kompromisem, než vetováním. Myslím, že to právo veta nejde zobecňovat... ani u toho sexu ani jinde. U porodu lze taky možná volit kompromis... třeba přítomnost otce jen u první doby porodní. Obě strany ustoupí. Manželka z trvání na jeho přítomnosti u tlačení, manžel z úplné nepřítomnosti. No ať si to každý zařídí jak je libo.
Jinak s tím vetováním sadistických praktik při sexu bych s Tebou souhlasila, to bych taky nezkousla... ostatně i u jiných praktik, které jeden partner odmítá, by to platilo. Ale univerzální pravidlo to není. On vůbec celý život se do univerzálních pravd dá nacpat stěží.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(16.4.2007 13:38:29)
Vando, ale jo, já chápu, proč chtějí mít ženy u porodu z citového hlediska právě manžela. Ovšem nějak si neumím představit, k čemu by mi asi u porodu byl dobrý chlap, který šel JENOM Z DONUCENÍ nebo z povinnosti Nevím, jestli by byl schopný mi z donucení poskytnout citovou oporu, konečně i to milování je jiné, když oba chtějí a když jeden ze dvojice má nechce, ale má pocit, že musí A na nějaké přines, podej, namasíruj nepotřebuju zrovna manžela.

U té hypotetické dvoje, kdy žena chce dvakrát týdně a muž dvakrát do roka, tak se obávám, že ani kompromis by to nespravil. I kdyby byl kompromis jednou měsíčně, tak na ženu by to bylo nejspíš málo a na chlapa nejspíš hodně... a kdo ví, jestli by se chlap nakonec nezaseknul úplně. Spíš by to chtělo najít a pokud možno odstranit nebo aspoň zmírnit problém, který u té dvojice vzniknul (nepředpokládám, že by takový velký sexuální nesoulad byl odpočátku, to by nejspíš šli včas od sebe)

Proti kompromisům samozřejmě nic nemám, ale to, co je popisované v článku, to není o dohodnutí se na kompromisu, o je o manipulaci s druhým. Mám podobnou vlastní zkušenost - kdysi chtěl můj přítel se mnou sledovat porno, já nechtěla. Rozumový důvod jsem k tomu neměla, jenom prostě pocit, že nechci. Přítel nerespektoval, že nechci, snažil se mě ke zhlédnutí dotlačit, já mu neuměla vysvětlit, proč nechci - sama jsem nevěděla, proč. Zjednodušující odpověď byla, že je to hnusný - ne, nemyslela jsem to vážně, ale lepší odpověĎ mě nenapadla. Byla jsem dotlačena ke kompromisu - jestli mě máš ráda, tak se pojď dívat, já tě mám taky rád, tak když se ti to nebude líbit, vypnu to. VIděla jsem asi deset minut, ale sexu jsem nebyla schopná dobrý měsíc - jakmile k němu mělo dojít, vzpomněla jsem si na video a bylo po vzrušení :o/ A to dneska vím, že jsem viděla spíš něco na hranici erotiky a porna, takže fakt žádná drasťárna. I třeba pornočasopisy jsem v té době občas s přítelem prohlížela a ráda :o), takže úplně do něčeho neznámého jsem taky nešla. Já si myslím, že chlap má taky právo něco nechtít a nevědět proč. Už to tu psala tuším Libik, že ten strach z krve může být jenom záminka, taková zkratka, nechci k porodu a neumím vysvětlit proč, tak řeknu tohle, to by mělo být srozumitelný...

S tím, že nic není univerzální, s tím souhlasím. Proto se mi nelíbí, jak jsou tady v této diskuzi obecně nazývání otcové, kteří k porodu nechtějí.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(16.4.2007 19:06:48)
Sylvie,
k tomu, jestli muže k tomu nutit nebo nenutit, se nemám potřebu vyjadřovat, ostatně ani v žádném příspěvku který jsem k této diskusi napsala, jsem neměla potřebu toto řešit. Jenom mi přišlo, že místo diskuse "nutit-nenutit" se to tu zvrhlo v diskusi "zaručí přítomnost muže u porodu štěstí až do smrti?" nebo případně v ten extrém, že tu někteří přispívající přítomnost manžela u porodu negovali úplně jako módní výdobytek a přežitek. No a na takovéto příspěvky jsem právě reagovala.
Jinak s Tebou samozřejmě souhlasím v tom, že člověk (i muž) má nárok něco nechtít a nevědět proč. Taky jsou situace, kdy člověk nechce a neví proč, ale pokud se překoná (i tak, že se nechá přemluvit či přinutit) a absolvuje to, zjistí, že strašně moc získal a je rád, že se nechal přemluvit. Teď se to netýká jen porodů (i když toto je případ který byl zrovna v článku), ale plno dalších životních situací. Ano, máme právo něco nechtít. Ale mně třeba život naučil to, že mám mít dostatek pokory a sebereflexe, naslouchat lidem a být ochotná změnit názor. Že udělat to co nechceme je pro nás někdy mnohem víc obohacující než to co chceme. Já myslím, že dospělý člověk by měl být schopný nějaké takové zpětné vazby, že odmítnout něco nemá vypadat jako "ne protože proto" jak to vídáme u malých dětí v období vzdoru.
S tou citovou podporou když je muž u porodu z donucení... to je ale taky o tom co jsem výše napsala. Pokud se člověk nechá opravdu k něčemu přemluvit (a má vždy možnost tam prostě fyzicky nejít!), tak by si měl taky rozmyslet, jestli nějak pomůže situaci, když tam bude ostentativně trucovat a dávat najevo "vidíš, já jsem sem nechtěl". Zralý člověk by se asi měl překonat a chovat se úměrně situaci tak, aby to proběhlo hladce a měly to všechny strany zdárně za sebou. Pokud by partner "donucený" jít k porodu dělal takovéto nepříjemnosti, tak je určitě lepší ho tam nemít :o) Ale to už je na tom, jak si to kdo zařídí a jak se k tomu postaví. A to zdaleka není jenom o porodech. Pokud se rodina rozhoduje kam jet v létě na dovolenou, žena s dětmi chce jet do Itálie, muž do Španělska a rodinná rada jej přehlasuje, měl by tento muž následný pobyt v Itálii ženě i dětem náležitě znepříjemňovat a dávat najevo, že ON přece chtěl něco jiného a když si to neužije on, že nemůže ani nikdo jiný? Neměl by se spíš smířit se situací (ostatně mohl zůstat doma nebo jet do Španělska sám), pokusit se z ní vytěžit co nejvíc i pro sebe, aby třeba zjistil, že ta Itálie je taky fakt super země?
/K tomu kompromisu s frekvencí styku... za tím si stojím, znám z vlastní zkušenosti (tedy ne v takto extrémním rozsahu). Ze začátku vztahu se to nepozná, a můžou v tom hrát roli různé faktory, které ti dva třeba neovlivní... zdravotní problémy, pracovní vyčerpání, starosti a z toho plynoucí problémy se spaním atd atd... ale pokud ti dva spolu chtějí zůstat, tak prostě řešením je, že jeden nebo druhý úplně upozadní svoje potřeby, nebo se budou oba snažit o kompromis (který je pro oba méně pohodlný, v tom máš pravdu). My s manželem v naše vztahu kompromisy používáme... ale to s tématem nesouvisí/
S tím Tvým příběhem s pornem... ano, to byla manipulace a jednání partnera byla vskutku hanebné... nátlak typu "jestli mne miluješ, tak musíš..." mi přijde naprosto nechutný a já bych jeho použití neschválila asi v žádné životní situaci (a kdyby to na mne někdo použil, tak s ním pěkně vyběhnu). Ale přesvědčit člověka můžeš i jiným způsobem. A uznej, že v životě člověk nejedná od začátku do konce jen podle svého naprosto autonomního a vždy správného mínění, ale v podstatě je svým okolím neustále "přesvědčován" k různým věcem, z nichž si musí SÁM vybrat co zvolí. Ať už chlap přesvědčuje manželku že si rodina koupí zelené dvousedadlové ferrari místo kombíku kam by se vešly tři děti i pes, nebo reklamy přesvědčují lid, aby houfně kupoval umělé jogurty... nátlak různého stupně působí na nás všechny. Pokud mu podlehneme, jsme za to odpovědní jedině my sami.
Záleží prostě na každé dvojici, jak si to udělá, druhým do toho nic není. Ale podle sebe soudím tebe, takže tu bohužel někteří lidé své zážitky zobecňují a vnucují své pocity ostatním jako jedinou pravdu. No a pak si to někdo bere moc vážně a má potřebu pouštět se do boje s větrnými mlýny a přesvědčit všechny o sobě, místo toho aby to prostě NECHAL BÝT a žil si dál po svým. Vždyť co je cizím lidem do vašich pocitů a priorit?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(16.4.2007 20:11:22)
Vando, já mám pocit, že ty vůbec nechápeš, co jsem se snažila napsat. Nepsala jsem, že si chlap jen tak postaví hlavu, že nepůjde a že pak jen tak natruc znepříjemní ženě porod postojem "já jsem sem nechtěl". Pokud sis nikdy v sexu nezpůsobila psychický blok vůči milované osobě nebo sexu jenom tím, že ses snažila druhého potěšit a šla do něčeho, do čeho jsi jít nechtěla - buď ráda, je to hnusný pocit. Přijde mi nelogický, proč bych měla milovanou osobu tlačit do něčeho, co nechce, na zřejmě není připravený a riskovat, že třeba pak bude mít stejný blok, jaký jsem si prožila já. A k té citové podpoře - zažila jsem i milování, kdy se partner se mnou miloval sice z vlastní vůle (chtěl mi udělat radost :o)) ), ale on sám neměl na sex ani pomyšlení. BYLO to něco úplně jiného, než běžné milování, NEŘINESLO mi to žádné uspokojení. Pokud by tak vypadala podpora u porodu (miluji tě, tak se ti SNAŽÍM vyhovět), byla by to docela bída.

MMCH já jako rodička mám proti doprovodu jednu výhodu - porod si prožívám a vím, že není taková hrůza, jakou v ní dost možná vidí doprovod, který narozdíl ode mne není oblitý těmi správnými hormony. Navíc já rodím, já jsem v činnosti... on prakticky nemůže skoro nic, občas dokonce jenom čekat a koukat. V tomhle směru to pro doprovod může být těžší, než pro mne, po psychické stránce. Už proto bych manžela k porodu nenutila, kdyby jít nechtěl, tak jak mě nabádá článek. Ano, zajisté bych mu řekla, že bych ho u porodu ráda měla a přidala důvody, proč. Ale víc bych ho nenutila, rozhodnutí by bylo na něm. ROzhodně ne neustálý nátlak, podsouvání toho, o co by přišel nebo podposávky s haněním těch, co u porodu nebyli...
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(17.4.2007 10:29:19)
Sylvie, ja vubec nechci rozmlouvat postoj tvuj nebo Libika, naopak. Je to dalsi diskuse, ve ktere asi nekteri lidi citi potrebu pochlubit se nedostatkem predstavivosti a chronickou nechapavosti (mezi tema ovsem neradim Vandu1, aby nevznikl dojem:-))) Ja docela chapu vse zminene postoje, ze nekdo nechce vubec zadneho chlapa k porodu, nebo nechce mit na starost jeste city manzele, anebo ze odmitnuti jit k porodu od manzele by hluboce zklamalo a domnivam se, ze vubec nic z toho nevypovida o kvalite vztahu ci lidi. Chapu take, ze lidi svoje vztahy stavi na ruznych rovinech a tak neni divu, ze u nekoho spolecne proziti porodu je samozrejmost, u jinych zase delikatne tema. Ja patrim mezi tema, u kterych spolecne proziti bylo a bude samozrejmost, a byla bych ne tak zklamana, ale spise velmi prekvapena odmitnutim. Spolu jsme se na dite tesili, mluvili, mazlili vystrcene kolinka a paticky, a pak to odmitnuti bylo by jako znameni neuprimnosti. Neco podobneho, jako kdyz nekdo se vrati ze dlouhe sluzebne cesty, a po kazdodenim volanim si na poprani dobre noci doma by nasel bordel a rodinu v kine.

Jen jsem chtela reagovat na jeden detail v tom, co s Libikem tvrdite. Ze muz nema ten spravny hormon. To neni pravda, oxytocin je hormon lasky u vsech lidi, a na nej reaguje kazde lidske telo, dokonce i detske (pokud se vzpomnete, jak nepatricne obrovske byly genitalie vasich deti take i synu prvni tyden po narozeni, date mi za pravdu:-). Existuje etiologicke studie o zviratech, ve kterych otec, ktery byl u porodu, prebiral roli pecujici samicky po jeji smrti. Ja nevim, jestli nekdo uz zkoumal ucinek na chlapske telo empatickeho proziti porodu, ale je docela mozne, ze to take funguje jako spoustejici faktor pecovatelskeho chovani, casteho u novodobych otcu (jako jeden ze spousty faktoru, samozrejme). S tim co tvrdi Vanda naprosto ztotoznuji: nic neni absolutni zaruka a dodam, ze ani absolutni prekazka.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(17.4.2007 10:47:45)
Jeste dodam, ze moznost vyrobit z otce pecujiciho spolu-rodice s pomoci hormonu, ktere pravdepodobne se spusti i u muzu, kteri prozivaji porod empaticky, take neni absolutni vsem povinny cil, ani hodnota. Pro mne teda to je velmi prakticky a prijemny ve pripadech meho pracovniho zatizeni, ale jine takova konkurence od manzele v jeji materskych kompetencech by treba lezla na nervy:-).
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(17.4.2007 17:52:44)
Cizinko,
šlo o to, že jsem psala (A Sylvie to hezky rozvedla), že manžel se k porodu necítí a když je jeho argumentace v koncích, respektive nemá dostatečně racionální odpověď na otázku "proč", uvede jako argument krev, čímž se stává nespravedlivě "srabem", který se výhledově nepostará o krvácející potomky a na lůžko upoutanou ženu.Zatímco ten chlap tu ženskou má rád, ošetřuje doma všem hnisavé rány bez mrknutí oka, ale ten porod mu zkrátka nevyhovuje. Je otázka, jestli je to předsudek, obava z neznámého a jestli je důvod s tím něco dělat.

Mě v té diskusi překvapila bojovnost matek s taťky u porodu.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(17.4.2007 20:36:20)
No to mě právě taky. Já snad na doporučení některých matek s otci u porodu se budu muset rozvést, protože jsem se dozvěděla o svém manželovi "konečně po 17letech pravdu" a vím, že nás při prvním problému nechá na holičkách - vždyť přece nebyl u porodu. Fakt se u některých příspěvků bavím - hlavně jak ty chápající a ty správné otce svých dětí k tomu porodu nutí.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 9:41:38)
Libiku, to mne take, ja s tebou v tom naprosto souhlasim a cetla jsem tebe dost pozorne, neboj. Jen jsem chtela se vyjadrit k tem hormonum, nic vic: kvuli lasce k vedeckym poznatkum biochemie a etiologie:-)). Zeny a chlapi nejsou az tak hormonalne odlisne bytosti, mame jedine jiny pomer hormonu v telech. Pokud empaticky muze se "nakazit" porodem potkan samec, tak asi i muz. Co nas od potkanu odlisuje nejsou hormonalni pochody behem porodu ale spise kulturni vrstva, treba genderove stereotypy v nasich rozmanitych kulturech anebo treba i stereotypy o sexualnim zivote. S tou vrstvou da se delat hodne, ale take nemusi, jak komu vyhovuje.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 10:01:39)
Sylvie,
chápu co chceš říct.
Ale (a omlouvám se, že se ještě vracím s tím sexem): ano, na milování JE poznat, že ten druhý to nedělá úplně sám ze své vůle, ale proto, že chce vyhovět druhému partnerovi. Když jsme s manželem měli tento problém (on dlouhodobě přepracovaný, nespavost, pak i zdravotní problémy aj., milování dobrovolně z jeho strany max. jednou za 3-4 měsíce). Pro mne ale styk jednou za 3 měsíce byl opravdu nevyhovující (a teď je myslím bezpředmětné se bavit o možnostech masturbace, náhradního uspokojování aj., to je sice samozřejmá činnost, ale partnerské milování suplovat nemůže) a manžel se tedy "obětoval" a přistoupil na kompromis, tedy frekvenci cca 1x měsíčně. Když se na to zpětně podívám, tak je fakt, že tato milování nebyla (zdaleka) tak uspokojující jako v jiných obdobích, ale splnila svou roli "upuštění páry" z mojí strany (a kdo má zkušenost s dlouhodobou nedobrovolnou sexuální abstinencí tak ví, kolik té páry se hromadí). V jistém momentě už dávno nejde o USPOKOJUJÍCÍ milování, ale o VŮBEC NĚJAKÁ milování. Protože pokud ten problém máte, a nevím, jestli ses třeba Ty s tím někdy potkala, tak pokud je jeden z partnerů už takto a dlouhodobě frustrovaný, tak je víc než rád za jakékoli (!!) milování, říct si "teď si rok počkám až se vše vyřeší a do té doby se vzdám veškerého intimního života s partnerem, protože by to nebylo úplně super, a počkám si až jednou bude partner naprosto OK a bude to milování zase úplně perfektní"... tak to tedy v podobných případech prostě nefunguje... jednak v tom, že partner kterému to chybí, je frustrovaný, jednak proto, že pokud prostě pár dejme tomu dva roky abstinuje a zdržuje se jakýchkoli intimností, tak to s tím vztahem prostě něco většinou udělá, neříkám, že je to konečná, ale to soužití pak vypadá trochu jinak). V takových situacích si někdo najde milence/milenku, někdo se rozejde protože takovýto sexuální život je výrazně neuspokojující, někdo má třeba jiné řešení, někdo zvolí kompromis (jeden partner se miluje aby druhému udělal radost, ačkoli by se sám milovat zrovna nepotřeboval a ustoupí tak ze svého požadavku na jednou za 4 měsíce, druhý partner je rád za "slabší" milování, ačkoli by samozřejmě byl moc rád kdyby to bylo lepší a též ustoupí ze svého požadavku na sex jednou týdně... princip kompromisu je v tom, že je pro OBA méně příjemný, že obě strany ustoupí v zájmu společné věci). Rozhodně netvrdím, že cesta kompromisu je pro každého a pro každou situaci, ale pro mne zase nebyla přístupná cesta absolutního pohřbení vlastní sexuality na dobu neurčitou (u nás to trvalo dva roky, ale ve výsledku i tyto dva roky vnímáme oba pozitivně).
S tím Tvým příkladem vytvoření si psychického bloku (který rozhodně nezpochybňuju) se třeba tento problém nedá vůbec házet do jednoho pytle a hledat nějaké společné řešení... jsou to úplně jiné situace, společné mají jen to, že se týkají sexuality.
Tak doufám, že v tomto si už rozumíme.

S nucením partnera k porodu skutečně zkušenost nemám, u nás doma byla samozřejmostí v případě hospitalizace jednoho z partnerů (=i porod) maximální angažovanost a přítomnost partnera druhého, v míře jakou povoluje to které oddělení. Ano, porod může být pro muže silnější kafe než pro rodičku, muž si z toho může v určitém (pokud vím dost malém) procentu odnést nějaké trauma, žena si z toho taky v určitém (pokud vím daleko větším) procentu nějaké ty následky odnést.

Jinak o mužích kteří u porodu své ženy nebyli si nemyslím NIC, ani se na to rodičů kolem sebe neptám, myslím, že je to každého věc jak si to zařídí a hlavní je, když je každý spokojený s tím, jak si to sám udělal. Tato diskuse už mi trochu připomíná spor jestli je lepší na praní Persil nebo Ariel, kdy příznivci Arielu obviňují Persiláky ze zbabělosti a z toho, že nemají tak pevný vztah ke svým dětem, a Persiláci Arieláky obviňují z nesamostatnosti a z manipulování svými partnery.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 11:12:49)
Vando, jakožto tady registrovaná a neanonymní tu nechci svůj intimní život probírat až do úplných detailů, ale jenom tak zhruba: zkušenosti v nesouladu v četností sexu mám taky, a to z obou stran. "Aspoň nějaký" sex byl pro mne zrovna tak frustrující záležitostí jako žádný sex, protože byl mizernej a pro mne neuspokojující ani po fyzické ani po psychické stránce a ještě jsem se v tom mizerném stavu musela ovládat, abych ze vzteku s něčím nepraštila a nezaplašila manžela, který to fakt chudák myslel dobře :o/ Chyba v tomto případě byla u mne, protože já se takovém případě prostě neuvolním a co se mne se týká, tak "sex z povinnosti" se snažím pokud je to možné nějak vhodně stopnout a zahrát do autu. Za ty nervy mi to nestojí :o) Zkušenost z druhé strany je obdobná. KOnečně, i ty sama píšeš, že ani pro tebe takové milování nebylo ani zdaleka tak uspokojující - a jsme znova u otázky, jestli by třeba ani zdaleka tak uspokojující podpora u porodu nebyla pro rodičku spíš kontraproduktivní a nebylo tedy lepší vzít si s sebou někoho, kdo by ji zvládnul líp. Anebo ještě jinak: svého manžela natolik miluju, že bych si nevzala na triko nutit ho jít k porodu (kdyby nechtěl) a tím kvůli svému sobectví riskovat vznik JEHO problémů ;o)

Ale to je konečně jedno. Mně je jedno, jak si kdo rodí - nelíbí se mi označování těch, co k porodu jít z jakýchkoli důvodů nechtějí, za sraby nebo otce, kteří pak nemají vztah ke svým dětem nebo k manželce. Protože to je nesmysl. To mi přijde stejně ubohý, jako označit za sraba ženu, která si vyřídí císaře na přání nebo si nechá dát epidurál. I když já u porodu manžela měla, císaře bych si udělat dobrovolně nenechala a bez epidurálu jsem v pohodě třikrát porodila.

A jen tak mimochodem - docela by mě zajímalo, když tu vyjadřující se většina schvaluje právo ženy nutit otce jít k porodu, jak se díváte třeba na právo otce nutit ženu rodit bez epidurálu, i když by si ho přála? Nemluvím o vysvětlení stanoviska, proč otec dítěte považuje epidurál za nevhodný. Mluvím o tom, že otec dítěte matku přesvědčoval stejnými argumenty, jakými tady operujete vy: matka nebude své dítě dostatečně milovat a pečovat o něj (pro ty, co nevědí - tuším to byly ovce??? které v jakési studii po podání epidurálu při porodu svá mláďata zavrhla a nepečovala o ně - Cizinka asi bude vědět :o)) a třeba mě opraví ), matka - srab, která ani porod neustojí, takže kdoví jestli by obstála v dalším soužití...
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 11:27:19)
Sylvie, ja si nemyslim, ze zena ma pravo muze nutit k porodu jinak, nez tim, ze s nim otevrene promluvi o tom, ze treba chtela by, aby on ji pridrzoval, ze potrebuje slyset jeho hlas anebo citit jeho ruce, nebo obcasny polibek, to kvuli tomu oxytocinu, ktery v teto podobe je bezpecnejsi nez treba z kapacky. Ze proste jsem typ, ktery je fixovany na lidi a duverne znamym rikam bezpecne prostredi. Diky stastnym okolnostem nemusela jsem absolvovat ani ten pohovor.

Ale odpovim. Mluvit ve vetsine vztahu je to spravne, i kdyz asi ruzne pary preferuji ruznou uroven otevrenosti a maji jeste k tomu ruzne rozvinute vyjadrovaci schopnosti. U toho porodu, ciste z pragmatickeho hlediska, city a intuice matky jsou dulezitejsi. To ona vi, jestli chce a ma na to (psychicky, zdravotne, jakkoliv) prijmout porodni bolest. Totiz matky (a to i te lidske) silne traumatizovane porodem take maji potize prijmout svoje deti.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 12:24:14)
Konečně pár normálních názorů. My jsme rodina, která spolu mluví. Mluvíme spolu o všem a myslím si, že dokážeme pochopit toho druhého.
K tomu epiduralu, nikdy by mě nenapadlo si o něj požádat, ale stejně by mě nenapadlo někoho za to odsuzovat. Jinak trauma z druhého porodu bylo (a stále ještě je) celkem velké, ale naštěstí bez odmítnutí nebo pozdějších citů k dítěti (milovala jsem ho od první chvíle).
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(19.4.2007 9:02:06)
Cizinko, já nepopírám, že mluvit spolu je ve vztahu důležité :o) Proti tomu ani ň - já měla na mysli takové to citové vydírání, jaké tu padá (srabové, špatní otcové atd.). Že se u porodu (nebo i v těhotenství) spouští pečovatelské hormony :o) a že to má vliv i na chlapy, to už se ke mně doneslo - ovšem člověk ve velké míře používá i rozum, takže milující a pečující rodiče mohou být i adoptivní rodiče ;o) (konečně, mám pocit, že v tomhle se shodneme - že není nutné táhnout otce k porodu jenom proto, aby z něj byl dobrý otec a naopak - že i otec, který u porodu byl, nemusí být dobrým otcem).

Ještě k té mé poznámce o hormonech - neměla jsem na mysli ani tak oxytocin, jako spíš endorfiny vyplavované při porodních bolestech. Ale konečně to je vcelku jedno. Chlap vidí, že mám bolesti - ale už on sám není tak oblitý hormony, jako já, neví, jak na mne ty hormony působí, neví, že mi ta bolest až tak nevadí... blbě se to vysvětluje :o) Tohle jsou věci, které se můžu snažit chlapovi vysvětlit, aby ten porod taky nebral až tak vážně :o))) ale dost těžko tak učiním před prvním porodem, kdy já sama mám zkušenost ještě nulovou a dost těžko tak učiním i v průběhu porodu, tam na nějaké vysvětlování tak nějak nebyl čas a chuť
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(19.4.2007 11:05:28)
Sylvie, k tomu prvnimu odstavci: ja jsem si vsimla, ze jsi psala, ze mluvit je pro tebe normalni, a opakuji jeste jednou to, z ceho zacala jsem diskusi: ja s vami souhlasim, tvrda slova jsou hnusne a vzdy zbytecne, a existuje 105 dalsich duvodu, proc chlapa k porodu nekdo nebere.

Jen na slabou obhajobu zen, ktera tvrda slova pouzili k popsani svych moznych pocitu, jestli by ten jejich manzel by odmitl: z hlediska konkretniho vztahu to prekvapeni, zklamani, hluboky udiv a zahorklost muzou byt celkem logicke. Ja sama za sebe rikam, ze byla bych nesmirne prekvapena, ale to kvuli tomu, ze manzele jsem si vyhledla kvuli jistym vlastnostem, dite od zacatku byl nas spolecny projekt a obecne na stereotypneho "chlapa" a "zenskou" v rodine se nedelime. Ale to neni vsem povinny model, u jinych je to jine, a mluvit o chlapech, ktere u porodu nebyli obecne jako o srabech je bez pochybnosti ne jen hnusny, ale i prozrazuje omezenou predstavivost jejich autorky.

K tem hormonum: se vsi pravdepodobnosti ten oxytocin a i endorfiny se vyplavi i u chlapu, ten muj byl take docela v tranzu, a poporodni euforii zazil, zatim co ja ne. Ale nevim jestli nejaky vyzkum o lidech to dokazal. Profilakticky jsem sveho muze pripravila cetbou Odenta:-). Jako chlap pripadnym ctenarum chlapum to vysvetlil vcelku zrozumitelne:-)).
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 12:25:48)
Promiň, Sylvie, ale teď se sama tak trochu dopouštíš toho samého co plno lidí, které zde kritizuješ.
Já respektuji, že pro Tebe je lepší žádný sex než méně uspokojivý, Ty respektuj, že pro mne je lepší méně uspokojivý sex než žádný. Nechápeš? Každá jsme jiná! Ve všem co jsem psala, jsem uváděla, že takto to mám já a u nás to funguje, ale vždy jsem uvedla, že jiný člověk to může mít jinak.
Ani lidé, kteří tu diskutují o přítomnosti otce u porodu, nejsou stejný. I každý vztah je jiný.
A s Tvým: "Mně je jedno, jak si kdo rodí - nelíbí se mi označování těch, co k porodu jít z jakýchkoli důvodů nechtějí, za sraby nebo otce, kteří pak nemají vztah ke svým dětem nebo k manželce. Protože to je nesmysl." souhlasím, to už jsem napsala. Nechceš už tedy složit zbraně?

K té otázce nucení k epidurálu... je to to samé jako nucení otce jít k porodu. Jen otec nakonec rozhodne (ať je nucen jak chce), jestli na porodní sál vkročí nebo ne. Může být nucen jak chce, ale rodička jej těžko přiváže za krk na provaz a dotáhne tam. I nucený člověk MÁ NA VÝBĚR. To samé je i v případě rodičky a epidurálu. Jen ona může dát lékaři svolení či nesvolení i provedení epidurálu. Do toho, pokud vím, partner nemá právo mluvit (dokud je pacientka při vědomí, může za sebe sama rozhodovat). Svět není ideální a bez nátlaku, to jak se s nátlakem a nucením k čemukoli vyrovnáme, je na nás. Nemůžu změnit lidi kolem sebe. Ano, citové vydírání a podobné praktiky jsou hanebné (a člověka který by je na mne použil bych poslala k šípku), ale opakuji: pokud se jimi nechám zviklat a podlehnu jim, je to MOJE chyba. Pokud nemám hlaveň u spánku, tak je myslím každé mé rozhodnutí plně na mně.
Pokud se člověk nechá druhými ovládat, uvěří každému kecu, který říká, že když něco neudělá tak je srab, když něco dělá jen proto, že na něj někdo apeluje podpásovými prostředky, tak se na mne nezlob, ale to je pak jeho mínus.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(19.4.2007 8:41:40)
No, Vando, já mám pocit, že se vcelku shodneme - pak nechápu, o čem se tu dohadujeme?
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já osobně jsem pro rovnoprávnost! 

(18.4.2007 10:16:15)
S milováním to může být opravdu v něčem podobné - mně se kolikrát do sexu nechtělo a nakonec jsem byla ráda, že jsem "do toho šla" :-) A je spousta mužů, kteří k porodu nechtěli, a teď jsou rádi, že si to nenechali ujít. Člověk nikdy neví o jaký zážitek se může nechat připravit.
 Nasuada 


nepříjemné 

(11.4.2007 21:48:43)
Nejsou holt všichni chlapi stejní. Já ho u porodu nechtěla, on taky nechtěl. V momentě kdy to na mě "přišlo" jsem přehodnotila situaci a najednou jsem ho chtěla mít u sebe. A on se tenkrát podřídil.
Jenže pak o tom nechtěl moc mluvit. Nakonec se mě zeptal jak dlouho jsem to plánovala, že ho k tomu porodu dostanu a asi mi neuvěřil, že to plánované nebylo. Převážnou první dobu porodní jsem strávila doma částečně sama a pak když se vrátil večer z práce tak s ním. Do porodnice jsem si odskočila na 3 hod.
Já to sice cítím tak, že mi pomáhala jeho přítomnost, ale on to cítí úplně jinak. Bylo mu nepříjemné, dívat se na mě jak trpím.
Tohle je tak citlivé téma a těžko to vyřešíme. Na jednu stranu si myslím, že je dobře když muž vidí co to porod je, ale pokud by to mělo pokazit vztahy mezi mamkou a taťkou.....
 nika 
  • 

Re: nepříjemné 

(12.4.2007 10:44:25)
Jen at vidi, co to je porodit dite (i jemu-je to taky jeho dite).
 metty, 3 kluci 


ode zdi ke zdi? 

(11.4.2007 22:20:48)
Nevidím důvod, proč někoho vydíráním nutit do něčeho, co si nepřeje. Jenže tu máme nový moderní trend. Když otec nechce k porodu, je divnej. Dřív nesměl nikdo, dnes musí každý. Já osobně jsem si manžela u porodu nepřála. Když mě něco bolí, chci být sama. Pro řeči typu: To bude dobrý.., Dyť to už bude... atd. bych vraždila. Dobře si pamatuji, jak jsem při stazích seděla ve sprše s chmurnými myšlenkami, že kdyby tady manžel byl a něco řekl nebo na mě sáhl, tak jsem vdova vlastní rukou. Manžel respektoval moje přání, kdybych to potřebovala, tak by tam byl, když nechci, tak ne (jde snad hlavně o pohodu rodičky, ne?). Bohužel, když jsem sdělila personálu, že otec u porodu nebude, ale přáli by jsme si aby po porodu na sál za mnou mohl přijít pochovat si miminko, sestřička to odbyla slovy: "Jo, to tak, aby milostpán seděl doma v klidu, nic nedělal, nepomáhal a pak by se přišel jenom podívat! Buďto celej porod nebo nic!" A byli jsme divní. Já jediná jsem tam otce neměla! Přijde mi to trochu jako s tím kojením. Ode zdi ke zdi. Když nekojí máma, je divná, líná atd. Když nejde otec k porodu je taky divnej, slaboch atd. To byly opravdu celé ty generace otců co se dřív, když byl porod ještě babská záležitost, padouši?
 Allmighty 


Re: ode zdi ke zdi? 

(11.4.2007 22:33:01)
No, dřív tátu prostě vypakovali za dveře (dokud se rodilo doma), za totáče se zase rodilo málem jako ve fabrice...

Mně skutečně připadá naprosto přirozené, když jsou muž a žena u porodu spolu. Moje ženě taky nebylo příjemné, když jsem ji při první době porodní hladil. Tak mě požádala, abych ji nehladil a basta.

Podle mě je to dost důležité a i když to, jak již bylo řečeno, do budoucna nic nezaručí, tak to v okamžicích krize může pomoci - když je žena na muže naštvaná, tak si připomene, jak jí byl během porodu oporou, muž zase zavzpomíná, jak byla jeho žena statečná... nepodceňoval bych to.
 Pavlína, Míša 2 roky 
  • 

U nás podobně... 

(11.4.2007 22:37:43)
Já mám podobnou zkušenost. Manžela jsem u pordu spíše nechtěla (proč, to nedokážu přesně říct, přišlo mi to zbytečné a navíc, když se potřebuju soustředit, je mi líp samotné), ale kdyby tam chtěl být, tak by tam samozřejmě byl. Můj manžel zase k porodu spíše nechtěl, ale kdybych já chtěla, tak by šel. Takže jsme to spolu měli vyřešené. Na porodní sál ho sice bez problémů přivedli a viděl syna cca 1 hodinu po porodu, ale sestřička mu taky naznačila, že měl být u toho. No co, jak říká manžel: my jsme my a oni jsou oni. Jinými slovy, ať se každý zařídí tak, jak mu to vyhovuje.
 Ivana Procházková 


Trochu od věci 

(11.4.2007 23:00:09)
Asi budu trapná a dost od věci, ale víte, co nikdy nedokážu pochopit?

Co vede dva lidi k tomu, že se rozvedou, když jsou spolu přes 11 let a mají spolu 2 děti..
 Allmighty 


Re: Trochu od věci 

(11.4.2007 23:05:24)
Už jsi s někým žila 11 let? Jestli ne, tak to jednou pochopíš. Jestli jo, tak máš obrovskou kliku.

Ono je těch věcí strašně moc, které dávají vztahu zabrat - stačí si projít zdejší fóra: tchyně, práce, starosti s dětmi, zdravotní problémy, nevěra atd....
 10.5Libik12 


Re: Trochu od věci 

(11.4.2007 23:05:46)
Jak dlouho seš vdaná, Ivule?
 10.5Libik12 


Re: Trochu od věci 

(11.4.2007 23:20:02)
Upřímně Ivule, krachujou vztahy, kde to neklapalo od začátku. Jsou lidi, kteří si nesedí mentalitou, zájmy, prioritami, ale osud je nějak svedl. A když jsou to jedinci se špetkou odpovědnosti, holt to nějakou dobu zkoušej. My jsme se s tím prali 12 let, nemohla za to ani tchýně(a že to byla svého času jednička), už vůbec ne choroba(paradoxně období manželovy rekonvalescence po těžké nehodě bylo jedno z nejhezčích) a problémy dětí nás spíš stmelovaly.
Jenže pak už to nešlo. A ačkoliv u toho byli v době krachu další lidé(milenci a milenky), hlavním důvodem bylo, jak nakonec hezky napsala soudkyně do rozsudku.
"Vyčerpání vůle se vzájemně tolerovat a pomáhat si"
 Ivana Procházková 


Re: Re: Trochu od věci 

(12.4.2007 3:06:36)
Já vím, že to je hlod, co jsem napsala :).

Mně ale pokaždé tahle stejná otázka napadá, když "narazím" na pár, který se po relativně "dlouhé" době co spolu fungují a po tak velikým množství společných zážitků a toho co je spojuje (myslím děti) rozpadne. Pro upřesnění: jsem vdaná 10 let a žijeme spolu 13 roků. Dítě je dvouleté.

Já si umím představit důvody, kvůli kterým se manželství rozpadne po dvou, třech, čtyřech letech fungování. To si umím vysvětlit tak, že se na začátku ti dva vzájemně "neodhadli". Libiku, netušila jsem, že to mohou být právě tytéž důvody i po těch třeba 12 letech, protože partneři měli větší vytrvalost to lepit..
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Trochu od věci 

(12.4.2007 13:32:30)
Já bych řekla, že jsme se měli i dost rádi, ovšem bylo to vysilující díky tomu, jak každý potřeboval něco jiného.
Gratuluji ti k dlouhému manželství, pokud nemáš napnelizmus od začátku, pravděpodobně je to na furt:)
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Trochu od věci 

(12.4.2007 15:03:43)
No, u nás jsem to byla já. Už se to prostě za ta léta vyhrotilo tak, že nešlo ani předstírat, že je vše v pořádku. Děti se začali horšit ve škole, já byla psychicky na dně,jenom jsem brečela bezmocí, žaludeční vředy a další choroby a už jsme nedokázali spolu mluvit ani 10 minut, abychom na se nezačali křičet. Dneska lituju, že jsme se nerozešli dřív a nechali to tak vyhrotit. Jenže jsme se oba snažili kvůli dětem. Dneska máme oba spokojené vztahy a hlavně děti jsou v klidu, těm to pomohlo nejvíc.
 Mirka+Kubča 1,5 roku 
  • 

souhlasím 

(12.4.2007 0:29:09)
U nás to bylo obdobně, manžela jsem k porodu moc chtěla, nakonec svolil a dnes je nejhorlivější zastánce pro tatínky u porodu. Tvrdí, že to byl jeho nejkrásnější zážitek v životě... On je hrozný paličák a dalo mi celkem práci přesvědčit ho, aby tam se mnou byl, dnes je mi ale vděčný, že jsem ho přesvědčila... Opravdu si nemyslím, že by to bylo něco tak strašného, co by chlap nemohl vydržet. Když si nestoupne "přímo mezi nohy", tak toho stejně moc nevidí.
A vlastně ještě dobře že tam byl, protože nebýt toho, že zavolal na doktorku, zřejmě bych odrodila sama:)
 Láďa 
  • 

Re: souhlasím 

(12.4.2007 8:30:45)
Tak to ti tedy přeji, máš štěstí , že ses svému muži (promiň ,že to tak napíšu) nezhnusila. Máme doma 2 děcka věk 14 a 6 let. S manželem jsme se poznali v dubnu jednoho roku a v dubnu druhýho se nám narodil kluk . U porodu jsem manžela chtěla a moc, jenže on to prostě nechtěl ,neříkal "to je ženská záležitost" nebo tak žádné vytáčky , ale prostě řekl , že raději ne . Až po nějakém čase jsem zjistila , že jsem udělala dobře ,protože známí si řekli ,že to zkusí ( když je to teď taková móda ((1995)) a nedělalo to potom dobrotu po půl roce z toho byl rozvod . Ona se mu prostě zprotivila , nemohl na ni ani šáhnout . Mužeš si říct že je to v.. , ale prostě blok a konec. Oni jsou mužští a mužští . Neříkám , že naše manželství neprošlo několika krizema , ale vše jsme zvládli budeme spolu 15 let , a jsem ráda , že ho doma mám. Ony jsou na světě i jiné hodnoty než muž u porodu...... A tlčit někoho někam , když řekl ne to si umím představit jen ve vstahu rodiče - děti. Zažívám to právě teď jeden je v pubertě a naše treperenda už to zkouší taky . No to jsem se rozepsala . Nikomu nic nezazlívám každý strůjce štěstí svého. Jen ti přeji aby jsi nikdy niho nikam nemusela nuti . Láďa
 Lassie 
  • 

Re: Re: souhlasím 

(12.4.2007 10:40:24)
Láďo, nevěřím tomu, že ten zážitek byl sám o sobě příčinou rozvodu...Co se medicíny týče, jsou různé diagnózy, které z člověka neudělají zrovna Miss Universe, lidé trpí, zvrací, krvácí, vylučují....a já pevně věřím, že pokud někoho miluji, svůj názor nezměním kvůli tomu, že partner není zrovna do hladka oholen a nevoní Hugo Bossem. Chápu, že někdo nesnese pohled na krev, je samozřejmě možnost, aby partner trávil s partnerkou jen první dobu porodní, to samo o sobě je dosti důležité. Už jen proto, že si personál v nemocnici tak moc na tebe nevyskakuje, pokud máš s sebou nějakou oporu, ale především proto, že lidé, kteří se opravdu milují jsou schopni spolu zvládnout snad cokoliv.
 Lassie 
  • 

Re: Re: souhlasím 

(12.4.2007 11:03:01)
Navíc souhlasím s tím, co tu psala, tuším, Leli - i žena nemusí mít po porodu zrovna ideální sexuální život, je to naopak častější u žen, než u mužů, že se nám po porodu do sexu moc nechce....a přestanou ženy kvůli tomu rodit?
 teta 
  • 

Re: Re: souhlasím 

(12.4.2007 11:37:39)
Zhnusila by se mu žena stejně, kdyby ji někdo srazil autem? Asi by jí ani nepomohl, když nemůže vidět krev a bolest...
Takového je lépe se rychle zbavit.
 Lilith 


Re: souhlasím 

(12.4.2007 8:32:32)
U nas bral uplne samozrejme hned od zacatku manzel, ze bude u porodu se mnou.Ja si uplne jista nebyla(stud,bala jsme se prtesne mytu o sexualnim odporu atd.), rozhodla jsem se na kurzu a taky me manzel trochu donutil :-) Takze u nas naopak...Delam si legraci, ale kdyz jsem mu rekla, ze nevim, ze mozna ne, tak byl dost v soku, smutnej, rekl neco ve stylu, ze na zplozeni ditete je dobrej, ale na privedeni na svet uz ne a ze ho to strasne mrzi.
Diky bohu, ze tam byl, prvni dobu, ktera trvala 20 h. bych nikdy bez nej nezvladla, pri tlaceni samotnem uz to bylo jedno, byla jsme napul v bezvedomi (nespala jsem dva dny), mela jsem opravdu strasny porod....
Jinak manzel nadsene prestrihl pupecni snuru a musim rict, ze to byl opravdu skvely a hrdy tata u porodu. A hlavne jsme ho potom ocenila po porodu, bydleli jsme spolu na pokojiku, staral se o syna i o me, bez neho bych nemohla mit nase mimco v mem stavu u sebe.
Kamarad se bal jit k porodu, manzelka ho nepremlouvala, ale chtela ho tam, muj manzel mu rekl svuj nazor, kamarad sel k porodu a doted nam dekuje, ze jsme mu pomohli prkonat predsudky, ze si myslel, ze porod je o necem jinem a je stastny, ze tam byl. Pokud je chlap psych. normalni, zenu miluje a na dite se tesi, tak samozrejme u porodu byt nemusi, ale ochuzuje se tim o jeden z nejsilnejsich momentu v zivote...narozeni vlastniho ditete.
 Markét 
  • 

nenutit 

(12.4.2007 10:14:12)
Rodila jsem před dvěma lety a přítel byl rozhodnutý k porodu nejít. Že prý by tam sebou seknul. Celé těhotenství jsem mu jen říkala: Nemusíš tam být až budu tlačit, ale chci abys tam se mnou celé ty hodiny byl, povídal si se mnou a jen tam byl pro mě. Za tebou budou dveře a až budeš chtít odejít, uděláš jen dva kroky a budeš na chodbě. V den D byl se mnou v porodnici od osmi ráno a naše sluníčko se narodilo ve čtyři odpoledne. A milý tatínek nikam neodešel ale statečně mi dokonce držel kyslík. A pointa? Týden před porodem mu říkám: Podívej se do téhle knížky ať víš jak vypadá narozené dítě, pupečník a placenta ať ti pak není špatně. Odpověděl: Já tam nebudu, tak na co bych se díval. A pak se klepal jak drahej pes když se miminko narodilo úplně šedé a "ošklivé".
 Ludmila 
  • 

maminka u porodu  

(12.4.2007 14:06:18)

Vím že tajné přání mé maminky je být u porodu svého vnoučka.Vadila by Vám Vaše vlastní maminka u porodu? Proč ano a proč ne? Všechny zdraví Lída.
 Linda, dcera 1,5 roku 
  • 

Re: maminka u porodu  

(12.4.2007 14:21:37)
To je zajímavá otázka. Osobně mám vztah s maminkou skvělý, ale porod považuji za intimní záležitost, kde bych ji mít nechtěla. Nemám pro to žádné racionální vysvětlení (takže nemůžu ani vyjmenovat pro a proti), jen to tak cítím. Asi jako bych nechtěla, aby byla přítomna početí dítěte... :-)
 Vanda1 
  • 

Re: maminka u porodu  

(12.4.2007 14:32:33)
Lído,
mně by vadila. U sádrování zlomené nohy apod. bych ji klidně ráda měla, ale narození dítěte (stejně jako jeho plození) je pro mne hodně intimní věc a jen mezi mnou a manželem. Připadala bych si stejně trapně jako kdybych měla maminku v ložnici když se s manželem milujeme nebo na wc když si měním vložku (to tedy už není nic ve spojitosti s manželem). Pokud bych vůbec neměla partnera, tak bych o tom uvažovala... ale asi bych si radši vybrala kamarádku... Prostě to tak cítím.
Ale je asi dost žen, které by maminku k porody braly. Obojí je možné.
Ale pokud Ty děláš tohle rozhodnutí, pak by ses měla řídit jen a pouze svými pocity a postoji, ne něčím sebelepším argumentem, který Ti může být proti srsti.
 Jana, dvě děti  
  • 

Re: maminka u porodu  

(25.7.2007 18:31:57)
Ahoj, protože jsme zdravotnická rodina, měla moje maminka přístup na porodní sál když jsem rodila druhé dítě. strávila ale se mnou jen maličkou chvilku, pomačkala mi ruku a řekla, že je se mnou a jí samotné přišlo nevhodné setrvávat déle vzhledem k intimitě porodu. každopádně bych o laskavost setrvat se mnou u porodu maminku nežádala (i když věřím, že by žádosti vyhověla), protože se domnívám, že by pro ní jako pro rodiče nebyl moc pozitivní zážitek vidět svoje dítě v tak vypjaté a bolavé chvilce i přesto, že přichází na svět už teď milované vnoučátko. Jana
 Linda, dcera 1,5 roku 
  • 

A co sex ve třech? 

(12.4.2007 14:33:50)
Tak by mě zajímalo, pokud někdo - podobně jako autorka článku - zastává názor svého partnera k něčemu DONUTIT, co kdyby si třeba zase partner přál řekněme sex ve třech? Pokud si to žena přeje, fajn :-) Ale když si to bytostně nepřeje, je to zcela proti jejímu přesvědčení, atd. - existuje vůbec způsob, jak ji k tomu donutit? Věřím, že v tomto případě (stejně tak jako v případě přítomnosti u porodu) je možné partnera prosit, přemlouvat, argumentovat - ale pokud si to skutečně nepřeje, nemá smysl a ani nelze ho přece donutit!!!!!!!
 Vanda1 
  • 

Re: A co sex ve třech? 

(12.4.2007 14:45:22)
Já bych řekla, že to se srovnávat nedá. Nechci se tedy vyjadřovat k tomu nucení nebo nenucení, ale pokud jsme zplodili dítě, pak je porod standartní a nevyhnutelnou etapou, narozdíl od sexu ve třech, který nevyhnutelný není, ostatně ani moc standartní. Já osobně ho taky považuju za DOST VELKÝ zásah do vztahu té dvojice... někdo sex ve třech může brát neosobně a být přesvědčen, že to do vztahu nezasáhne, jak je komu libo, pokud to chtějí oba, tak klidně. Ale to už bys pak mohla srovnávat s plno jinýma věcma... třeba s nevěrou... když manžel chce mít milenku, můžeš ho nutit (přemlouvat, argumentovat) aby byl věrný? :o)
 Lilith 


Re: Re: A co sex ve třech? 

(12.4.2007 15:34:21)
Vystihla jsi to Vando presne s tou vernosti..pokud nemuzeme v zasade partnera v nicem a k nicemu nikdy nutit...:-)
Asi jde taky o to, co si kdo predstavuje pod pojmem nutit, nekdo sileny natlak, hrozby,vycitky a nekdo v zasade jen vymenu nazoru, vyjadreni prosby atd.
 Linda, dcera 1,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: A co sex ve třech? 

(12.4.2007 15:55:01)
Já si právě pod pojmem "nutit" představím různé hrozby, nátlak, "lámání přes koleno". Chtěla jsem jen říct, že není dobré dospělého člověka k něčemu nutit a v podstatě to není ani možné. Asi je dobré, když se ti dva na všem podstatném dohodnou, ještě než do manželství vstupujou nebo než zplodí děti. Ať už se to týká přítomnosti u porodu, nevěry nebo čehokoliv jiného...Ačkoliv je dnes přítomnost tatínka u porodu móda, stejně si myslím, že by si to měli dohodnout ti dva a ne to brát automaticky tak, že tam ten tatínek MUSÍ (na rozdíl od té těhotné ženy, bez které by se ten porod opravdu neobešel :-).
 Blažena+Terezka 
  • 

Re: A co sex ve třech? 

(12.4.2007 16:07:44)
To mi připadá trochu scestné,neříkám rvát tam chlapa za vlasy ale měl by si uvědomit že to dítě NEJEN udělal ale měl by taky POMOC dostat ho na svět. Já jsem to řešila hláškou - u splození jsi taky chtěl být,ne ? Zabralo to :))
 Vanda1 
  • 

Je to móda? 

(12.4.2007 21:15:50)
V mnoha příspěvcích se objevilo, že přítomnost tatínků u porodu je "zase jenom taková móda", že tatínci chodí k porodu, protože je to IN a že kdo k porodu nejde, ten není módní a tudíž je společensky pranýřován...
Byla bych s tím hodnocením opatrná. Přítomnost tatínků není podle mne móda, hlavní věc je, že už se to konečně může. Po tolika letech, kdy novopečený otec viděl své dítě v prvních 5 dnech maximálně z dvora porodnice přes zavřené okno mají páry tu MOŽNOST, aby zrození potomka prožívali spolu a aby otec trávil s maminkou a dítkem co nejvíc času. Díky bohu za ty dary. Pokud to znevážíte tím, že prohlásíte "to je jenom móda", splachujete do hajzlu obrovský kus práce a snahy o změnu, který za náma je.
Módu nechme těm, kteří se jí řídí, myslím, že není nutné obviňovat všechny tatínky u porodu z toho, že to dělají jen kvůli svému image.

A co jiné "módní záležitosti"? Napadá mne, jaká je teď móda, že už ženská není uvázaná k plotně, má volební právo, může se realizovat profesně, s dětmi i bez. Jaká je to móda, že si skoro každá mamina vymýšlí, jak by chtěla rodit (a to je tedy vrchol, že), že se děti nebijí ve škole rákoskou... a takových módních vymožeností (za které jsem já vděčná a které jiní nazývají módním výstřelkem) mne nepadá hromada. Budeme je paušálně odsuzovat a znevažovat?
 zuzkasim 


Re: Je to móda? 

(12.4.2007 23:18:59)
Taky si nemyslím, že by to byla jen móda. Ono i v historii byly vždy období (vázalo se to taky na postavení ve společnosti), kdy muž ženě pomáhal rodit a považoval to za naprosto samozřejmé. Já jsem moc ráda, že tuto možnost dnes máme. Porodu jsem se bála hrozně, mnohem víc, než můj muž, který si také nebyl jist, jestli u toho chce být přítomen. Jenže já neměla na výběr (narozdíl od něj). Na základní škole jsem viděla jakýsi dokument o průběhu porodu, byl to pro mě drsný zážitek. Fůra hrůzných příběhů, které mi ochotné ženy kolem vyprávěly, všechno ještě zhoršily. Manžela jsem musela přesvědčovat, že vůbec nic neuvidí, bude jen stát u mé hlavy, otírat mi pot a dávat pít. Šel nakonec dobrovolně, i když netušil, do čeho jde, nakonec mě ještě povzbuzoval slovy: už vidím hlavičku, tlač:-) Potom prohlásil, že to byl opravdu silný a při tom krásný zážitek. Jsem těhotná podruhé. Bojím se zase, i když už ne tolik a manžel všude rozhlašuje, že v polovině září přece rodíme:-)
Martino, jsem ráda, žes napsala, jak to s těmi chlapy někdy je (neplatí u všech, ale u spousty fakt ano). Já jsem taky zažila situace, kdy jsem byla nucena něco udělat či někam jít a nakonec jsem tomu byla ráda. Vše, co souvisí s dítětem je věc obou rodičů a pokud se tomu jeden brání, tak podle mě není s jeho vztahem k dítěti či matce něco v pořádku.
 10.5Libik12 


Re: Re: Je to móda? 

(12.4.2007 23:42:24)
Nikdo by ti na příspěvek nesahal, kdybys zase nedodala tu blbost, že fotr,co "nečumí na porod"
má vadnej vztah k děcku, potažmo k matce.
Úmyslně jsem znesvětila hrubými slovy tu vaši svatou chvilku a pokláddám to za menší zlo, než když kultivovaně hlásíte, že "nerodící" chlap je nemilující chlap.
Mmch, chlap nerodí, nemá ....:), ale ne..
 leli 
  • 

Re: Re: Re: Je to móda? 

(13.4.2007 8:57:00)
Libiku, možná jsi konečně narazila na jádro pudla. Většině z nás nejde o "čumění na porod", ale o psychickou nebo fyzickou podporu při něm a tu milující chlap odmítá těžko. Pokud bych ji nepotřebovala nebo jí můj patrner není schopen ( z různých objektivních důvodů - nemusí být proto špatný), nebudu ji o něj žádat.
 Pruhovaná 
  • 

Re: Re: Re: Je to móda? 

(13.4.2007 19:31:45)
Přesné! Trefa do černého... lépe bych to nenapsala.
 Lasice 


Hmm 

(13.4.2007 16:37:16)
Mám jen pár věci ke komentářům:

Mně to tedy přijde dost sobecké říct - nesnáším pohled na krev. Kdyby se manželovi něco stalo (např. při kutění po domě) a tekla mu hodně krev, mohla bych říct, víš, já Ti nepomůžu, nesnáším pohled na krev?...

Manžel byl u obou mých porodů a při prvním ho PA vyzvala, aby se šel podívat, že už vidí hlavičku, tak šel, podíval se a řekl, že ji vidí a já pak syna porodila, takže bych neřekla, že jen vždy partner stojí u hlavy.

Znám taky případ, kdy partner nebyl schopen sexuálního soužití se svou ženou poté, co porodila, ale on ani u porodu nebyl. Jmenuje se to myslím madonin komplex, není prostě schopen ji vnímat jako sexuální objekt. Neřeší to, nespí spolu, ani se nerozvedou - jsou katolíci...
 Tara zelená 


Je to individuální 

(13.4.2007 21:16:18)
Bych to neviděla tak jednoznačně - některým dvojicím může přítomnost otce u porodu vyhovovat, jiným ne. A nějaký chlap holt dokazuje lásku jinak, než právě přítomností u porodu.
Já jsem tedy více než na otci u porodu trvala na tom, aby mě manžel zavezl do porodnice, kde jsem chtěla porodit (tzn 100km od místa bydliště). Vezl mě tam po půlnoci s 5min kontrakcemi a to jsem rodila druhé dítě a bylo náledí.... Nebyl to pro něj problém a jsem za to ráda.
Chlapa bych k porodu nenutila, i když pokud to autorce článku vyšlo a jsou oba spokojení, přeji jim to. Můj chtěl jít sám, to spíš já jsem váhala, zda ho tam chci.
Jo a ještě mě napadlo, pokud nějaký táta nechce, tak by měl ženě zaplatit dulu, možná by to bylo lepší řešení.
Pro mě tedy víc než přítomnost manžela u porodu bylo třeba to, že byl a je ochoten v noci k dětem vstávat. Tož tak.
 Heidi 


Re: Je to individuální 

(14.4.2007 21:55:59)
Jo přesně je to individuální. Já bych teda nikoho k porodu nenutila, pokud by nechtěl, ale můj manža ten o tom vždy mluvil jako o hotové věci. Asi by byl hodně zklamaný kdyby tam nemohl být a pomazlit se s námi, fotit a natáčet.
 monika, 2 děti 
  • 

Ja jsem pro natlak 

(14.4.2007 14:26:07)
Já osobně si myslím, že pokud si žena přeje mít muže u porodu, malý nátlak nemůže škodit.
V dobrém i zlém... a tohle je nejdřív to zlé a pak to dobré.
Jak by se asi manžel tvářil, kdyby měl řekněme ledvinovou koliku a já jsem s ním odmítla být v jedné místnosti, protože prostě nemůžu vidět, jak se trápí? Nepovažoval by to třeba za zradu? Asi by mu také bylo milejší, kdyby měl u sebe někoho, kdo ho v dané chvíli podrží.
A myslím, že vydrží-li muž první dobu porodní po boku manželky, samotný porod vydrží také, už proto, že stejně jako maminka má před sebou vidinu brzkého konce a těší se na dítě.

Také to beru jako test partnera. Jde-li muž na porodní sál se svojí ženou (pokud si to ona přeje), mám jistotu, že se na něj mohu spolehnout. Vydrží víc než muž, který nechce jít, nezvládne krev a bolest své ženy .
Bolest patří k životu. V budoucnu bude mockrát potřeba, aby byl s dětmi, když budou dostávat injekci, když budou mít nějaký úraz,... Prostě chlap nesmí být "cimprlich".
Monika, 2 děti
 Mili+5 


Připadá mi to jako slabost 

(14.4.2007 21:03:53)
Nutit za každou cenu dobré jistě není. Vyjádřím jen vlastní pocit, vím, že to mnozí asi cítí jinak, ale podle mne pokud muž odmítne účast při porodu z důvodu "nesnáším krev, nesnáším bolest atd." , pak by v mých očích strašně klesnul. Možná bych to časem překonala, ale dlouho bych asi v sobě měla pachuť z toho, že je nechutný slaboch. Bála bych se, co mi vyvede, až půjde do tuhého v jiné záležitosti, třeba dopravní nehoda, když tak strašně nesnáší krev, neuteče od tepenného krvácení u mně nebo dětí? Možná řeknete, že se to nedá srovnat, ale já myslím, že dá. Při porodu také může jít o život a další důležitá rozhodnutí, ve kterých by mě prostě neměl nechat samotnou.
 Tapa 
  • 

Re: Připadá mi to jako slabost 

(15.4.2007 10:00:40)
Stoprocentě souhlasím s tímto názorem a děkuji za něj. Děti zatím nemám, s manželem je plánujeme v brzké době a pro oba je samozřejmé, že u porodu budeme spolu. Super, že tu ta možnost je! (Moje máma - nejen, že u sebe nikoho neměla, ale na hekárně doslova nesměla ani "heknout")
Každý jsme originál a pro mě osobně je tato věc jedna z nejzásadnějších ve vztahu, kterou nikdy nebudu bagatelizovat. S mužem, který by nechtěl být z jakéhokoli důvodu při své ženě, když mu rodí jeho dítě, bych dítě mít nechtěla.
Ženám, kterým to nevadí, jejich postoj v žádném případě neberu, jen je vůbec nechápu. Musím přiznat, že i v mých očích muž (obecně, třeba i kamarád), který k porodu nechce jít, dost ztratí - i kdyby byl jinak nejlepší parťák s pozlaceným srdcem a třemi olympijskými medailemi...
 Danulca 


Jak může někdo nesouhlasit? 

(15.4.2007 23:09:23)
Připadám si jak ve špatným filmu, když tady čtu, že se nemá do ničeho nutit apod... Dítě snad chtějí oba, tak
i ta odpovědnost u porodu je tak trochu na chlapovi ne? Nebo dítě jen udělá a to stačí? Nejvíc mě dostávají podobné hlášky jako udělá se mi špatně, nesnáším krev, nevím co dělat.
Chlap, který v dnešní době nejde k porodu je nezodpovědný srab, neváží si
maminy ani děcka samotného. V mém okolí
přesně mohu posoudit obě situace. Taťka co nešel (chudinka by to nezvládl, ach ty pánské rýmičky), tak absolutně nemá tak krásný vztah k děcku jako ti ostatní. Umí ho akorát
pět minut poňuňat a tím to končí.
Není přece nic hezčího, než když si tatínek tak trochu své mimčo porodí taky sám. Nehledě na to, že si pak mnohem víc váží své partnerky a o mimču ani nemluvě. Můj přítel taky trochu obavy měl, ale ve zdravé míře
a samozřejmě to bral tak, že je porod záležitost nás obou a myslím si, že je to pro něj nejkrásnější zážitek v životě. Na ty slzy v jeho očích se nikdy nedá zapomenout. A nakonec, řeči typu nikdy bych ho nenutila, znamenají pouze jedno: nějak si ty srabíky omluvit musíme, ne? Některé příspěvky
mě fakt zvedají ze židle,chlap který nejde k porodu je k ničemu!!!!!!!!! My tam taky musíme, a mimčo jsme chtěli oba!
 petra 
  • 

Re: Jak může někdo nesouhlasit? 

(15.4.2007 23:41:14)
ANO, ANO, ANO!!!!
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Jak může někdo nesouhlasit? 

(16.4.2007 8:41:59)


Nesouhlasím. "Srabem" je v očích každé ženy jiný druh muže, pokud u tebe muž, který nejde jít k porodu, tvoje věc. K ničemu zcela jistě takový muž není. Příklad - moje kamarádka, tři děti, všechny porody bez asistence tatínka, velká workoholička, tatínek je určitě nejvíce pečující tatínek, kterého ze svého okolí znám. O pětiminutovém poňuňání nemůže být řeči. Další příklad - můj tatínek - k porodu pochopitelně před takřka čtyřiceti lety nešel, je skvělý, matky i dětí si váží. Určitě nás neňuňal pět minut. Otcové, kteří k porodu z nějakých důvodů nemohou (dvě moje kamarádky měly dvojčata, k operativnímu porodu otce buď nepustili, nebo byl nad jejich finanční možnosti)si méně váží svých dětí a žen? Naproti tomu řada mých kamarádek mají muže, kteří u porodu byli, ale protože jsou pracovně vytíženi, děti skutečně spíše jenom pětiminutově ňuňají. Takže s těmi přísnými soudy bych byla opratrná. Já si tedy myslím, že vztah ženy a muže porod většinou nijak zásadně neovlivní - já jsem třeba se svým mužem byla v době porodu 13 let, co je proti tomu nějakých ucmrndaných 12 hodin (při kterých se nestalo nic dramatického). A řeči typu nikdy bych ho nenutila znamenají u některých žen skutečně nikdy bych ho nenutila, protože prostě nerady nutí. Znám to, nesnáším donucování k čemukoli.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Jak může někdo nesouhlasit? 

(16.4.2007 10:06:02)
No já se směju, toto je klasický názora megery (pardón), která poručí a ten její srabík musí, jinak by s ní totiž nevydržel. Je mi Vás moc líto, když své partnerské soužití musíte řešit povely a poroučením, to bych snad radši pořídila místo manžela psa.
 Amina 
  • 

Re: Re: Jak může někdo nesouhlasit? 

(16.4.2007 14:52:47)
Souhlasím, vidím to taky tak.
 Tes 


Re: Jak může někdo nesouhlasit? 

(16.4.2007 10:21:16)
Nad tatínky u porodu jsem nikdy moc nepřemýšlela, i když většina z mého okolí, co vím, u porodu byli a ti co nebyli tak to nebyla jejich vina (spíš personálu porodnice, který je pozdě zavolal a jejich manželky měly rychlý porod). Jsem ted poprvé těhotná (4 měsíc) a tak jsem se manžela zeptala či půjde se mnou k porodu. Jeho odpověď byla jednoznačná, že přece musí dávat na nás pozor, že mě tam nenechá v žádnem případě samotnou, že doktoři tam budou mít hromadu jiných matek (oba máme jednu dost špatnou zkušenost s personálem nemocnice)... a že musí na nějakou přednášku pro tatínky, aby věděl co a jak... Ja se porodu vždycky strašně bála, před pár lety, než jsem potkala současného partnera, jsem tvrdila, že děti nechci (přitom duvod byl jen v tom porodu), a teď jsem hrozně štastná a nejen hormony v těhotenství, ale i jeho postoj k porodu způsobil, že se najednou vubec nebojím, ale naopak se strasně moc na tu chvíli těším. Jsem moc ráda, že jsem našla chlapa o kterém o kterého se mohu v životě opřít.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Jak může někdo nesouhlasit? 

(16.4.2007 11:16:10)
Ale to je určitě fajn. Tvůj přítel nebo manžel řekl, že chce. Můj manžel řekl jestli by mi to nevadilo, že bude za dveřmi, že se protě na to necítí. Nevím co je na tom srabáckého. Já jsem ocenila to, když v šestinedělí se musel no narozeného syna starat, protože se mnou to bylo zlé. Své syny miluje a nevidím v jeho přístupu ke mě nebo k nim vůbec žádný problém. Znovu opakuji, že můj bratr byl u porodu své nejmladší (má děti 3) a schválně jsem se ho ptala jestli pociťuje nějaký rozdíl tak řekl, že ne. Všechny děti má rád stejně, porod pro něj byl nepopsatelný zážitek, ale sám uznal, že své ženě byl nejblíže, když měla rakovinu. To cítí jako, že si byli naprosto nejblíže jako mohli i s dětmi (ta nejmladší z toho ještě neměla rozum).
Mě jen rozčiluje to tvrzení můj byl u porodu a ten tvůj nebyl tak je srab a vůbec bych ho kopla někam, nemůžeš se o něj opřít atd.
Prostě vztah opravdu stojí na něčem jiném než jen na přítomnosti u porodu.
Jinak tvému manželovi fandím a ať máte rychlý a pohodový porod.
 Cat + Michael 9.4.2005 


Nesouhlasim s nucenim kohokoliv do cehokoliv neb ono se to vyvrbi 

(15.4.2007 23:30:24)
Mam kamarada Standu, ktereho manzelka donutila jit k porodu a od te doby, co videl mezi jejima nohama tu spoust, nemel vubec chut na sex a porad to videl pred sebou. Nekolik let!!!!

Proto jsem nenutila sveho manzela, dohodli jsme se na tom, ze staci, aby byl na chodbe. Pred porodem me opecovavala maminka, ktera me vezla do porodnice a byla se mnou celou dobu od ca 16,00 do 21,30. Pote dorazil manzel (na poslednich 45 minut) a kdyz videl, ze moje mamka je u toho, capla ho muzska jesitnost a chtel byt taky u toho a jeste by pomalu mamku vyhnal :) A tak primarka rozhodla, ze budeme rodit tri.
Byl to skvely porod a priste bych to udelala znovu, treba i s kamaradkou :)
Cat
 Vanda+4 


Re: Nesouhlasim s nucenim kohokoliv do cehokoliv neb ono se to vyvrbi 

(15.4.2007 23:45:39)
Necetla jsem celou diskuzi k tomuto clanku, ale jen chci napsat, ze tatinek u porodu prece nemusi vubec koukat rodicce mezi nohy. Muze stat u jeji hlavy a drzet ji za ruku a byt ji hlavne oporou. A proste si z toho nemusi vubec odnest zadnou vzpominku, ze videl neco "nechutneho", nikdo ho tam preci nebude nutit koukat!
 ivie+puf+hanes+maja 


Re: Nesouhlasim s nucenim kohokoliv do cehokoliv neb ono se to vyvrbi 

(16.4.2007 0:06:17)
Myslím si, že to jestli je partner u porodu je vždy individuální, záleží na každém jak mu to vyhovuje. Já rodila třikrát a vždy jsem chtěla být raději sama, víc mi to vyhovuje. Přítomnost někoho dalšího nepotřebuji, spíš mi vadí. Byla jsem ráda, že je manžel doma se staršími dětmi a je o ně fajn postaráno.
 Vanda + Matýsek (35.t) 
  • 

Dula může pomoci i taťkovi 

(16.4.2007 9:34:17)
Zdravím všechny maminky,
také moje drahá polovička, chlap jsk hora, nesnáší krev a od špitálních scén v televizi odvrací oči. U porodu být dlouho nechtěl. Bála jsem se, že s námi opravdu nebude, ale již od začátku jsem se rozhodla pozvat si k porodu dulu a promluvit s ní o tom. Ta v rámci našich příprav zasvěcuje i manžela, takže ač má možná ještě trochu obavy, na přivítání našeho Matýska se však už těší.
Já jsem navíc tvrdou bojovnicí za přirozený porod, odmítám tedy jakoukoliv chemii, injekce a zbytečné zásahy - a věřím samozřejmě pevně v to, že budeme mezi těmi 80%, které jsou schopny porodit normálně, i s Matýskem si často o tom povídáme, jak si budeme pomáhat a nepůjde-li o život, rozhodně si nenecháme nic vnutit, nenecháme se nastřihnout nebo přivázat na křeslo. U správně vyvedeného porodu nemusí být vidět ani kapka krve, až pak s placentou a do 6ned. Nebo nejvýš 400 ml.
Chlap u porodu také budí určitý respekt, i mé již zkušené přítelkyně shodně tvrdí, že si pak na nás personál tolik nedovolí. A dula může být podporou oběma, zvlášť kdyby se o něj přece jen pokoušely mrákoty...
 SilvieKol 


Já nevím... 

(16.4.2007 9:58:13)
Ahojky,
jsem v pátém měsíci těhotenství a čekáme první dítě, tak moc nevím jak se stavit k situaci otce u porodu (můj pan doktor by mi řekl, že stejně u každého pátého dítěte je otec jiný než je uveden v Rodném listě dítěte). Manžel je skoro poslední chlap mezi svými kamarády, kdo ještě dítě nemá a od začátku těhotenství bere jako samozřejmost, že k porodu pude (byli všichni kamarádi a žádný nebyl z porodu nějak "vyřízený", ustáli to všichni). Také by mi nenapadlo, že by chtěl se mnou jít na ultrazvuk a opak byl pravdou, jakmile jsem doma řekla, že půjdu na ultrazvuk, tak si dokonce vzal dovolenou jak byl zvědavej a chtěl vidět svoje dítě(nikdy si dovolenou nebere, protože by bez něj práce spadla). Myslím si, že to záleží na dohodě partnerů a na tom jak se oba cítí, ale nevím jak by mi bylo, kdyby řekl, že určitě k porodu nepůjde.
 fisperanda 
  • 

hysterie 

(16.4.2007 11:48:16)
Já si myslím, že kolem přítomnosti tatínků u porodu je zase hysterie jako dělo. Dřív vůbec k porodům nechodili, kdyby se ňáký chlap díval na porod, byl by tam nežádoucí, a asi ty ženský věděly, co dělají, protože - a teď opravdu nechci chlapi urazit - ale oni na to nejsou stavění. Jinak by mohli rodit oni. Jenomže nerodí, rodí ženy. Protože líp snášejí bolest, vypětí, stres. Z toho mi vyplývá, že chlapa bych nenutila jít k porodu, protože bych se ještě musela starat o něho, jako jestli mu je dobře atd... pokud by tam opravdu nechtěl být, tak by tam pro mě byl přítěž. Na druhou stranu jsem ocenila, že můj manžel u toho byl, postaral se o praktickou stránku věcí (pití, shánění sester...), ale kdyby nechtěl, nutit bych ho nemohla. Je to, jakoby manžel chtěl abych byla třeba u jeho operace oka. Tohle naprosto nesnáším, takže fakt bych nemohla sloužit.
A jestli bych chtěla přesunout na chlapi ňákou iniciativu, tak né aby byli všichni u porodu, ale aby už konečně se vynalezla antikoncepce pro chlapi, ať to není všechno na nás. Ňáká pilulka pro chlapi prý už vynalezená byla, jenomže to ztroskotalo na tom, že to nechtěli jíst. :o( Což mně vadí daleko víc než to, že se dělá někomu zle z krve.
 Kudla2 


Re: hysterie 

(16.4.2007 13:33:13)
No, kdyby po mně manžel chtěl, abych byla u jeho operace oka (a držela ho přitom třeba za ruku) a předpisy toho špitálu to umožňovaly, tak bych považovala za svou povinnost tam jít a podržet ho. I když takové věci zrovna nemusím, ale být s někým v dobrém i ve zlém přece znamená občas i podstoupit kvůli tomu druhému něco, co není zrovna procházka růžovou zahradou, ne?

A cpát do sebe hormony? Chlapům se vůbec nedivím, že k tomu nejsou ochotní. Já k tomu taky nejsem ochotná a nedělám to, takovou věc přece partneři po sobě chtít nemůžou. Dobrovolně si ničit zdraví kvůli mému pohodlí.

To vnímám úplně jinak než ten případ s operací/porodem.
 Lavanda 


Historie tatínků u porodu 

(16.4.2007 13:42:04)
S tím, že tatínci dřív u porodu nebývali, bych polemizovala. Poptejte se babiček, prababiček, tetiček... Často drželi celou dobu svou ženu za ruku, jindy trávili třeba druhou dobu porodní ve vedlejší místnosti, ale pár kroků od své ženy. Byli první, kdo dostal novorozence do náruče...
Tak jakápak pořád novinka. Je to přirozené. Teda pokud tatínci nemusejí (jako můj muž) držet doktorovi háky při šití čípku, protože lidí se zrovna nedostávalo.
 Kudla2 


Re: Historie tatínků u porodu 

(16.4.2007 13:51:10)
Kdyby jen tatínci..

Četla jsem knížku o Ludvíkovi XIII, a tam bylo, že u jeho porodu byl nejen otec král, ale schválně kvůli tomu zavolaní tři princové z královské krve, dvorní dámy a modlili se tam dva řeholníci. Královnin porod byl zkomplikovaný kolikou a trval 22 hodin.

Přiznám se, že tohle by bylo na mě moc...
 Lavanda 


Re: Re: Historie tatínků u porodu 

(17.4.2007 8:22:28)
Jo, to bylo u královských porodů obvyklé. Často se tam prý sešel celý dvůr. Musela se totiž nějak zaručit legitimita nástupce trůnu...
 Danulca 
  • 

Dámy, děkuji za příspěvky! 

(16.4.2007 16:32:41)
Právě jsem se o sobě dozvěděla od Barči, že jsem megera. Pravděpodobně toto slovo slýchá doma často!!! A to jen proto, že jsem napsala svůj názor, který si ještě blbě přečetla. Můj přítel chtěl k porodu sám od sebe, rozhodně do ničeho nebyl nucen, protože uvažovat takto by ho ani nenapadlo. Prostě mě nechtěl nechat samotnou v takové zásadní životní
chvíli (aspoň pro nás byla) a chtěl být u toho až se naše SPOLEČNÉ dítko narodí.Já se přece taky bála! Vy, které jste zažily porod s partnerem, víte že je to krásné, a názory typu Barči?
Tak nadále budu říkat, že jde
o slabošství. Nebo ať někdo napíše jediný rozumný důvod, proč by tatínek
NECHTĚL být u porodu svého mimča! Samozřejmě chápu nemoc, nebo něco vážného, to je přeci jasné. Ale služební cesta? Óóóóó ať si tatínek vybere co je mu přednější. A pro Tes, je moc fajn, že máš takového partnera!!! Držím palce a přeji zdravé
krásné miminko.
A úplně mě dokážou zvednout ze židle hlášky typu, nemůže vidět porod, udělá se mu zle, nebude už moci sexuálně žít apod. Pro boha, co to jako je? Takovým mužům je ze svých žen špatně? Ruce od nic pryč! No, gratuluji k takovým úlovkům.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Dámy, děkuji za příspěvky! 

(17.4.2007 7:17:03)
Pardón, slovo megera používala moje babička na ty, které do světa vykřikovaly jak jsou ty nej a ostatní odsuzovaly aniž by je znaly. Doma to bývalo často naopak. Já jen chtěla naznačit, že když u porodu partner je a chtěl být tak je to v pořádku a nic proti. Když prostě nechce tak se ti dva musí domluvit. Já bych mohla označit třeba za srabáky ty, kteří se k porodu ženou a pak se tam klátí a hysterčí (bohužel jsem tento případ zažila a podle mojí spolužačky porodní asistentky to není případ ojedinělý).
Znovu opakuji, že svého manžela jsem u porodu neměla a byla jsem tomu nakonec ráda. Mnohem více jsem ocenila jeho péči o mě a syny v šetinedělí, kdy jsem měla velmi vážné problémy, také 100% byla, když mladší syn ležel na kapačkách a my nevěděli co bude dál. Opravdu si myslíte, že dlouholeté soužití se dá smazat a škrtnout jen proto, že nebyl u porodu ?
 Danulca 
  • 

Dámy, děkuji za příspěvky! 

(16.4.2007 16:32:59)
Právě jsem se o sobě dozvěděla od Barči, že jsem megera. Pravděpodobně toto slovo slýchá doma často!!! A to jen proto, že jsem napsala svůj názor, který si ještě blbě přečetla. Můj přítel chtěl k porodu sám od sebe, rozhodně do ničeho nebyl nucen, protože uvažovat takto by ho ani nenapadlo. Prostě mě nechtěl nechat samotnou v takové zásadní životní
chvíli (aspoň pro nás byla) a chtěl být u toho až se naše SPOLEČNÉ dítko narodí.Já se přece taky bála! Vy, které jste zažily porod s partnerem, víte že je to krásné, a názory typu Barči?
Tak nadále budu říkat, že jde
o slabošství. Nebo ať někdo napíše jediný rozumný důvod, proč by tatínek
NECHTĚL být u porodu svého mimča! Samozřejmě chápu nemoc, nebo něco vážného, to je přeci jasné. Ale služební cesta? Óóóóó ať si tatínek vybere co je mu přednější. A pro Tes, je moc fajn, že máš takového partnera!!! Držím palce a přeji zdravé
krásné miminko.
A úplně mě dokážou zvednout ze židle hlášky typu, nemůže vidět porod, udělá se mu zle, nebude už moci sexuálně žít apod. Pro boha, co to jako je? Takovým mužům je ze svých žen špatně? Ruce od nic pryč! No, gratuluji k takovým úlovkům.
 Danulca 
  • 

Dámy, děkuji za příspěvky! 

(16.4.2007 16:34:20)
Právě jsem se o sobě dozvěděla od Barči, že jsem megera. Pravděpodobně toto slovo slýchá doma často!!! A to jen proto, že jsem napsala svůj názor, který si ještě blbě přečetla. Můj přítel chtěl k porodu sám od sebe, rozhodně do ničeho nebyl nucen, protože uvažovat takto by ho ani nenapadlo. Prostě mě nechtěl nechat samotnou v takové zásadní životní
chvíli (aspoň pro nás byla) a chtěl být u toho až se naše SPOLEČNÉ dítko narodí.Já se přece taky bála! Vy, které jste zažily porod s partnerem, víte že je to krásné, a názory typu Barči?
Tak nadále budu říkat, že jde
o slabošství. Nebo ať někdo napíše jediný rozumný důvod, proč by tatínek
NECHTĚL být u porodu svého mimča! Samozřejmě chápu nemoc, nebo něco vážného, to je přeci jasné. Ale služební cesta? Óóóóó ať si tatínek vybere co je mu přednější. A pro Tes, je moc fajn, že máš takového partnera!!! Držím palce a přeji zdravé
krásné miminko.
A úplně mě dokážou zvednout ze židle hlášky typu, nemůže vidět porod, udělá se mu zle, nebude už moci sexuálně žít apod. Pro boha, co to jako je? Takovým mužům je ze svých žen špatně? Ruce od nic pryč! No, gratuluji k takovým úlovkům.
 10.5Libik12 


Re: Dámy, děkuji za příspěvky! 

(16.4.2007 17:22:04)
Ty nám gratuluješ k úlovkům? Chyba lávky, my jsme si své partnery nelovily,neměly jsme to zapotřebí. To možná ty, která máš tak strašně jasno v tom, co smí muž chtít a co chtít nesmí.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Dámy, děkuji za příspěvky! 

(16.4.2007 22:58:14)
Dvě připomínky - píšeš, že manžela by ani nenapadlo uvažovat jinak. Jsem se svým mužem 18 let (ježíšmarjá), ale opravdu nemám schopnost číst mu myšlenky. Stejně jako on neumí číst moje. Myslím, že bychom si často početli nepěkné věci. A dál píšeš, že kdo zažil porod s partnerem, ví jak je to krásné. Já jsem porod s partnerem zažila, ale krásný mi nepřipadal.Pro tvého muže byl třeba den porodu nejkrásnějším dnem v jeho životě, ale tak to přece nefunguje všude. Můj muž považuje za nejkrásnější období období současné, kdy je klukovi pět (s tím se ztotožňuju). Porodem to přece jenom všechno začíná, ale pak se děje tolik věcí, které povědí hodně o kvalitě muže, ženy i partnerského vztahu, že mi těch pár hodin porodu opravdu přijde nedůležitých. To je zase můj názor a nikomu ho nevnucuju, pokud máš pocit, že porod je natolik zásadní, že si ho muž nemůže nechat ujít, dobře udělal, že tam šel. Proto ale přece nelze odsoudit tu část mužů, kteří k porodu jít nechtějí, ať jsou jejich důvody jakékoli, jako sraby, zbabělce a nezodpovědné floutky, kteří pak nebudou schopni a ochotni se aktivně zapojit do fungování rodiny.
 10.5Libik12 


Re: Re: Dámy, děkuji za příspěvky! 

(16.4.2007 23:18:21)
To je hezký postřeh, ačkoliv se holkám z "mimísama" zdá ten porod jako ta největší zkouška ohněm, on takový pubertální chlapeček tatínka a jeho oddanost matce a dítku prověří daleko více, než na svět deroucí se novorozenec:)
 Fi 


jeho nechut a souvislost s delkou porodu... 

(16.4.2007 17:40:13)
tak me napada - na prvni porod manzel jit nechtel a rozebihalo se to 3 dny. Na druhy porod sel a bylo to v pohode? Na treti porod novy manzel opet nechtel a zas jste mela problem s rozbehnutim. Celkem bych rekla, ze jste se tak moc zabyvala dulezitosti manzela u porodu, ze to ovlivnilo spusteni a delku porodu. Mozna kdybyste se ho tak moc nesnazila "donutit" a spis se s tim smirila, bylo by to pro vas lepsi...
 Danulca 


Pro Libika 

(16.4.2007 20:39:42)
Právě naopak, lovit si musela ty! Protože chlap, který nechce být se svou ženou, a nechce být u tak důležitého okamžiku jako je narození dítěte, to už snad není ani úlovek, to je terno. Takže znovu gratuluji a přeji moc krásný život plnný podpory a účasti tvého manžela, nebo jestli vůbec někdo takový je. A vůbec, zkus se trošku zamyslet nad tím o čem ta diskuze je. Ne o tom, aby zakomplexovaný osoby šťouraly v příspěvcích a hledaly ten, za který můžou někoho napadat.
 Zufi. 


Re: Pro Libika 

(16.4.2007 20:42:55)
Proč tak agresivně na Libika ?
Já žiji 25 let s mužem, který by k porodu nešel, ani kdybych mu dala nůž na krk, a přesto je to skvělý manžel a otec.Nikoho lepšího bych nenašla.Milujeme se i po takové době a k holkám se vždy choval a chová úžasně.
 Verca 
  • 

bohuzel 

(18.4.2007 20:57:50)
bohuzel se mi manzela donutit nepodarilo,pritom to bylo krasny.
 Melina, Eliška 4 měsíce 
  • 

Podařilo se 

(19.4.2007 17:41:00)
Manžel ze začátku taky moc nechtěl k porodu. Podpořil ho navíc kamarád mající už dvě děti řkouce "nejsem řezník, abych šel k porodu". Když pak jedné noci manžel přijel po dlouhé a náročné směně ve 3 ráno domů a já pocítila snad první stah, ještě pořád jsem nevěděla. Do poledne jsem měla stahy po 5-ti minutách, ale protože jsme v porodnici na doporučení lékaře byli už den předtím, jako že "to začíná", nechtěla jsem tam jezdit každý den. Takže jsem ještě umyla postýlku, kolíbku, všechny dveře (bylo před vánoci) a s vidinou toho, že pokud vše dobře půjde, narodí se naše první dítě v den manželových narozenin, odjeli jsme krátce po poledni do porodnice. Tam si mě sice nechali, ale manžel odjel do práce, kdyby něco, tak jsou přece mobily. To něco přišlo až druhý den ráno, kdy mě vzali na sál, píchli vodu a já tam už zůstala. Manžel přijel cca po deváté a strávil tam se mnou celý den až do chvíle, kdy se naše dcera narodila ve čtvrt na deset večer. Nikdy, opravdu NIKDY mu za to nepřestanu být vděčná. V noci mi museli dát injekci, abych aspoň trošku spala a nelítala po každém stahu zvracet a ta injekce na mě působila ještě celý druhý den, takže jsem mezi kontrakcemi usínala, dokonce i ve sprše na balonu, prostě jsem nemohla udržet otevřené oči. Kontroloval, za jak dlouho mám kontrakce, povzbuzoval mě a když jsem slyšela v pět odpoledne, že vedle na sále porodila paní, které ráno porod vyvolávali a začala jsem brečet, utěšoval mě jako snad nikdy. Opravdu si nedovedu představit být tam sama. A to nejsem žádný srab, ale ty stahy tak dlouho mě tak odrovnaly, že už jsem prostě potom neměla sílu.
 Iva, 3 děti 
  • 

Proč chceme manžela u porodu 

(20.4.2007 0:40:16)
Před časem se mi zdál sen. Byla jsem těhotná a dotor mi říká: "Rodíte ve čvrtek!! Podivila jsem se a zklamaně řekla "Jé, to zrovna nebudu doma!" a hroně mě v tom snu zamrzelo že zrovna na svůj porod musím odjet a o všechno tak příjdu...a pak mi ukázali to miminko a já zas podruhé litovala, že jsem zatraceně zrovna když se narodilo nemohla být u toho...Konec snu.

Tak já se článkem souhlasím, manžely co se škubou je třeba přinutit v jejich zájmu. Protože se jim musí vysvětlit, že nepůjdou k porodu se na něco dívat, ale že je to vlastně rytířský čin, půjdou tam chránit svou ženu, kterou čeká veliká zkouška, aby jí nikdo neublížil víc než je nutné, aby jí byla poskytnuta veškerá péče co je možná a aby jí přítomnost milovaného muže dodala sílu tu zkoušku zvládnout. Pokud muž pochopí, že prostě nemůže svou ženu nechat na holičkách, že i když tu tíhu zkoušky z ní převzít nemůže, může ji adespoň podepřít a být s ní, pochopí, že se právě svobodně rozhodl stát při své ženě ať se děje co se děje, a tím se zachovat tak, jak mu pudy velí. Manželčin nátlak (otázka toho co je to nutit někoho tu už byla probrána) mu v tom může pomoct.
Já jsem rodila první dvě děti bez manžela, nešlo to aby byl u porodu, u třetího konečně byl, a i když jsem ho vlastně po celou dobu málem ani nevnímala a za boha si nemůžu vzpomenout co tam celou tu dobu vlastně dělal, jsem moc ráda že tam se mnou byl. Potřebovala jsem se soustředit a jeho pokusy o to se mi aktivně věnovat mi vadily, ale zatímco u prvních porodů jsem se cítila šíleně zranitelná, osamělá, vyděšená, u třetího mi stačila ta jistota že je tady kdyby něco, byla jsem klidná a vše šlo jak po másle. A personál nemocnice se taky choval výrazně jinak než u prvních dvou porodů, žádné urážky a ponižování.
Myslím si, že když muž ženě odmítne s ní být v takovou těžkou hodinku, svědčí to hodně o jejich vzájemném vztahu. Tady budou potrefené husy vyskakovat, ale já si za tím stojím, že vztah ve kterém žena prosí muže aby s ní při porodu byl a on to odmítne protože se mu nechce tak to žena právem vnímá jako podraz, a minimálně její vztah k muži to ovlivní. Nemluvím o případu když si to žena nepřeje, to je jiný případ.
Jinak o svobodném rozhodnutí muže jít k porodu, jak tu kdosi psal, se budu bavit až se takto bude moct rozhodlut i žena. Třeba tam pak nepůjde ani jeden a udělají si mezitím výlet...a nebudem se tu mít io co přít:-))
 Marcela- porodní asistentka 
  • 

šťastní tatínkové 

(20.4.2007 17:25:34)
Pracuji jako porodní asistentka na porodním sále v malé okresní nemocnici. V oboru pracuji 25 let, takže pamatuji dobu, kdy tatínkové chodili pouze na návštěvy pod okna....Když začala " éra tatínků u porodu" , tak jsme se toho všichni obávali. Dnes už si neumím představit, že by to bylo jinak. Starší tatínkové se malinko obávají/ při jejich výchově byl porod tabu/.T mladší, myslím tím 70. ročníky jsou naprosto úžasní. Také se mezi nimi samozřejmě najde pár tatínků, kteří se obávají " vlastního selhání".Citlivě s nimi situaci rozeberu a tatínkové k mé radosti přeci jenom zůstanou. Bylo by přeci škoda připravit se o ten nádherný emocionální prožitek, kterým porod je. A tak si ten zázrak společně s maminkou a tatínkem prožíváme i my. Je to úžasné!!!!
 Karin80 


partner u porodu 

(24.4.2007 23:07:24)
Myslím, že by muž měl k tomu rozhodnutí dospět sám a svobodně. Není dobře, když ho k tomu nutí partnerka nebo příbuzní, nebo když jde k porodu jen proto, že "se to má" nebo že "přece chodí všichni chlapi"... Myslím, že není dobře, když tam ten chlap jde z donucení a proti své vůli. Chlap by tam měl jít, jen když opravdu chce, cítí, že tam chce být a že tam bude co platný... Pokud by tam měl jen stát a vyděšeně koukat, tak to je přece k ničemu.
Jasněže je fajn, když žena řekne " já bych byla ráda, kdybys tam byl se mnou" a on se rozhodne, že tam půjde kvůli ní, aby jí pomohl a podpořil ji, ale není dobře, když to ta žena postaví tak, že "jen ať vidíš, co musíme my ženské vytrpět" nebo "dělali jsme ho oba, tak teď pěkně budeme oba taky u porodu"... To se mi nelíbí.
My jsme s partnerem tak nějak oba nezávisle na sobě dospěli k tomu, že se mnou u porodu spíš nebude. Samozřejmě tomu necháme úplně volný průběh, do porodnice mě odveze a pokud tam získá pocit, že chce zůstat u mě, tak u mě zůstane, ale pokud ne, tak ne, já ho tam násilím rvát nebudu :-) Já jsem ten typ, co když trpí, tak je radši sám, někam si zaleze a ze všeho nejvíc si přeje, aby ho nikdo neotravoval a všichni mu dali pokoj... takže tak nějak cítím, že i na porod se budu moct líp soustředit, když mě nebude rozptylovat manželova přítomnost. Ale pokud usoudím, že ho chci mít u sebe, tak se mnou určitě zůstane. A tak by to asi mělo být.
 Lea 
  • 

OBAVY PRAMENÍ Z NEVĚDOMOSTI 

(25.4.2007 0:18:06)
Můj manžel byl z těch, kdo nechtěl o své přítomnosti u porodu zpočátku ani slyšet - jeho představa byla klasická (co jiného si člověk z "televizních porodů" odnese?), tj. krev, nesmírná bolest, křik. A protože při pohledu na krev z rozříznutého prstu je mu skutečně na omdlení, měl obavy, že by se doktoři museli věnovat jemu namísto mě. Obrat nastal poté, co jsem přinesla domů knihu "PARTNER U PORODU" a přiměla ho ji přečíst. Doslova pookřál, protože z hrůzného mediálního obrazu se stala praktická záležitost, jak pomoci své ženě a dítěti. Určité obavy z krve stále přetrvávaly, ale zcela zmizely po předporodním kurzu u paní Štromerové - vřele doporučuji, na rozdíl od většiny kurzů pořádaných porodnicemi. U porodu byl výbornou a aktivní podporou, sám byl nadšen a dodnes mi velice děkuje, že jsem si dala tu práci, abych ho k porodu dostala. Z osobní zkušenosti tedy radím - opakovaně přesvědčovat a to hlavně pomocí pravdivých, mediálně nezkreslených informací. Dostupných knih už je dnes na trhu dost (Penny Simkin, V. Marek, M. Odent, Leboyer, atd. ...) Takže budoucí maminky - nevzdávejte to po prvním odporu svých mužů. Porod není nutné zlo, ale naopak může být jedním z nejkrásnějších společných zážitků. A skutečně je jiný, než si většina mužů představuje.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.