| Markéta | •
 |
(23.3.2007 9:29:53)
no teda takhle upocenej bezobsažnej článeček už tu dlouho nebyl, tak zbrusu nový rady a neotřelý návod na dobrý prospěch např., že opakování je matka moudrosti, óóóó velká guru, děkujeme.
pí uč, nebo možná souška učitelka, nám předkládá výsledek svého snaženíčka, na které jí zbyl čas po opravování písemek páté bé.
tak špatnou třídu jako jsme my, ještě neučila a to je na ústavu již padesát let ...
|
| Vanda | •
|
(23.3.2007 10:12:47)
amen.
Název článku mne navnadil, že se třeba dozvím něco k tématu, které mne samotnou moc zajímá.
To, že někdo se učí po příchodu ze školy a někdo večer a že si můžu sednout ke stolu nebo si lehnout, to jsem ráda že to vím. Pak si nachystám barvičky a papírky a... CO DÁL? Opakování matka moudrosti? To je dost málo.
Článek napsal kde (kdekoli), kdy (kdykoli) a s jakými pomůckami se učit, ale už ne to nejdůležitější, JAK, různé způsoby, vychytávky, nápady, to, že každému dítěti vyhovuje něco jiného, návody které by rodiče mohli skutečně využít, užitečné odkazy atd., prostě nic. Nachystat si barevné fixy, to skutečně nestačí.
A to, že šichni víme, že Komenský napsal Škola hrou, taky jaksi neznamená, že víme nebo že z tohoto názvu poznáme, co vlastně Komenský propagoval, vymyslel a doporučoval...
|
| foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 | 
|
(23.3.2007 10:50:46)
Dobrý den, ahoj...
chtěla jsem jen reagovat na první věty článku.Patřila jsem taky mezi ty, kteří se na ZŠ učit nemuseli a měla jsem samé nebo určitě vyznamenání.Když jsem přišla na střední, tak jsem to ještě první měsíce zvládala dobře,ale už jsem začla pociťovat, že to učení doma bude třeba.Jenže jsem se neuměla přinutit. Nebudu tu rozepisovat žádný sloh, ale co pro mě bylo asi nejlepší řešení , nebo spíše kompromisem mezi domácím "m"učením, bylo dávat pozor ve škole a co nejvíc se toho prostě naučit při hodině a zapisování poznámek.Měla jsem ještě malou výhodičku a to,že jsem si samozřejmě zápisky zdobila barevně a třeba i ty barvy šly za sebou - každá kapitola jinou barvou a začít zase znovu od žluté po modrou....a k tomu jsem měla-teď doufám, že to napíšu správně- fotografickou paměť.Což znamenalo, že třeba při testech nebo zkoušení jsem si doslova vybavila stránku učiva podle tý barvy a přesně tak jak to tam bylo napsaný jsem to jakoby "četla".ale pokud jsem tomu nevěnovala pozornost při probírání v hodině, vybavila jsem si sice, že to v sešitě mám a takovou a makovou barvou, ale co je těma barvama zvýrazněnýho už ne:-))))To je jen proastě taková určitá moje alternativa.Je mi totiž jako matce skoro dvou dětí, že když se nechce, tak se těžko nutí:-)zvlášť puberťák!Přiznám se že článek jsem přestala číst po druhém odstavci, tkaže doufám, že tam něco takového nebylo psáno, i když barvičky tam byly, ups!
Zdraví Tereza
|
| honney | •
|
(24.3.2007 22:13:42)
Škoda, že si ten článek nemohli přečíst mí rodiče, když jsem před lety já spadla při přechodu ze základky na střední ze samých jedniček na trojky a čtyřky. Bylo to pro mě HROZNé. Nechápala jsem, proč mi učení najednou nejde, a mrzí mě, že mě v tom naši nechali.
Až po studiu na univerzitě (pedagogická fakulta) jsem pochopila, v čem byla chyba (jednak roztěkanost, jednak nezralost, stačilo, abych šla na střední z devítky místo z osmičky - a patřila jsem zrovna k těm ročníkům, které se rozhodovat mohly...). No, a když už jsem tam teda byla o rok dřív a byla na můj vkus dost neúspěšná, úplně stačilo, aby se mí rodiče řídili systémem popsaným v článku. Člověk by měl pocit, že aspoň někdo stojí na jeho straně.
Ve třeťáku, jsem pak začala vše dohánět a dostala se aspoň k vyznamenání. Ale za jakou cenu. Učila jsem se v podstatě pořád. Na ty čtyři roky na gymplu vzpomínám strašně nerada.
Doufám, že když se mé děti dostanou do podobného problému, postavím se k tomu čelem a nebudu je jen kritizovat nebo jejich pocity znevažovat či dokonce zesměšňovat.
|
|
|
| kiri | •
|
(23.3.2007 11:04:02)
Vando a Markéto - OK a co by jste si chtěly přečíst skutečně? Co jste od článku očekávaly? Učím už skoro dvacet let a s problémy přechodu ze základní školy na střední mám skutečně bohaté zkušenosti. Kdyby studenti realizovali alespoň to, co ve článku uvedeno je, měli by vlatně vyhráno.
Vychytávky? Nápady? Natvrdo řečeno, jediná vychytávka a nápad, která skutečně obecně funguje je sebekázeň a tvrdá práce. U všeho. U kariéry, u mateřství, u zahrádkaření, u studia. Ukažte mi prosím obor lidské činnosti, kde lze úspěchu dosáhnout lenivým posedáváním a planými řečmi nebo stížnostmi. Tedy mimo politiky!
Zbytek toho, co potřebujete je skutečně v článku uveden. Nejsou tam křivky zapomínání a jejich využití. Například. To se mi ale na netu ani nalézt nepodařilo. Kantoři nepřednášejí o práci mozku a křivkách zapomínání, kantor řekne žákovi: "Až přijdeš domů, odpočiň si, a pak si přečti své zápisky z hodiny a odpovídající pasáže z učebnice. Vypracuj si úkol." Poslechne-li jej žák, má vyhráno. Jenže on si řekne, že si to raději přečte až den před další hodinou, a to je právě pozdě. Paměť takto nefunguje.
Když mi nejde matematika, musím se jí učit pravidelně. Hodinu dvě denně. Nejenže zpracuji úkol, co mi byl zadán ve škole, ale vezmu si sbírku příkladů a spočtu si dvacet příkladů navíc. A tady by jeden fígl byl. Došly mi příklady ze sbírky? Než hledat jinou sbírku příkladů, lépe si příklady vymýšlet sám. A že nemám výsledky? Nevadí, vždycky existuje způsob kontroly nebo opakovaného výpočtu jinou metodou.
Nejtěžší je u toho vydržet. Při svém nástupu na střední školu jsem okamžitě začala propadat z jazyka. Ve čtvrtletí jsem měla jednu jedinou čtyřku, ostatní nedostatečné. Byly dvě možnosti, prohlásit, že učitelka je kráva, odejít ze školy a tvrdit, že nás tam učili samé blbosti, nebo st to prostě naučit. Hodinu hodinu a půl denodenně jsem trávila nad tou nenáviděnou ruštinou. Další předměty následovaly až POTOM. Dva měsíce jsem doháněla a na pololetí jsem měla považte - čtyřku. Za další čtvrtletí jsem začala chápat logiku a strukturu jazyka, ikdyž tehdy bych to takto určitě nepojmenovala. Najednou to začalo jít. Slovíčka, fráze, gramatika, překlad ... na koci prvního ročníku jsem to vytáhla na dvojku a na té už jsem zůstala.
Nemohu říct, že by mě jazyky začaly bavit. To ne. Vždycky jsem byla a zůstala spíše technicko-matamatického zaměření. Ale dokázala jsem se je naučit. Každý to dokáže. Jen množství práce, kterou do toho musí vložit je jiná.
|
| Vanda1 | •
|
(23.3.2007 12:10:38)
Při vší úctě, opět jsi jenom zopakovala co bylo v článku.
Jistě, když chce člověk něčeho dosáhnout, musí se snažit, to jsme myslím ani jedna nepopíraly.
Ale opakování do blba matkou moudrosti zkrátka není.
A učení se nemusí být jenom nuda a nepříjemná práce.
Je důležité si uvědomit, že OBECNĚ a pro všechny nefunguje asi nic. Že každý si musí vybrat způsob, který mu bude vyhovovat, k tomu ale musí být informován o různých možných způsobech učení. Já, narozdíl od Tebe, nehledám návod, který by fungoval obecně pro všechny (že když tomu dáme denně hodinu, hodinu a půl, tak to půjde), já se pídím po všech možných metodách, ze kterých si pak vyberu tu, která MNĚ umožní, že to samé se zvládnu naučit za 20 minut, nebo že to, pokud bude potřeba celá ta hodina, aspoň nebude nuda. Protože prostě odpovídá mým konkrétním vlastnostem, tomu jak můj mozek pracuje, jaké informace si snáze pamatuju atd. A kterýkoli jiný člověk si může taky vybrat úplně jiný způsob, který takto pomůže zefektivnit jeho duševní práci.
Paměťovou křivku jsi zmínila, to je třeba jeden užitečný poznatek. Nicméně není samospasitelná. Už i na střední škole se člověk dostane do situací, kdy prostě množství požadované látky je větší než jaké stačí "si doma večer připomenout"... viz třeba když mám napříště umět všech 52 slovíček z lekce 28, nebo když se mám naučit všechny geomorfologické celky ČR. Tam nejde o pochopení, ale o způsob, jak do paměti nasoukat množství jednotlivých položek.
Jak se třeba učit jazyky, slovíčka?
Denně nad tím hodinu a půl sedět a znovu a znovu opakovat? Při zkoušení přesně vím, že požadované slovíčko je na straně 5 druhé odshora... ale kdybys mne zabila, tak ho prostě neřeknu. /ale je fakt, že jsou lidi, kterým to vyhovuje a naučí se to tak, to rozhodně nepopírám/
V knihách jsem našla různé způsoby, ze kterých si mohou studenti vybrat, co komu bude vyhovovat: např. různé systémy sebezkoušení:
Někdo nosí po kapsách papírky, na jedné straně slovíčko třeba německy, na druhé česky... když stojí v tramvaji nebo ve frontě v obchodě, vytáhne jich pár z kapsy a projde, jestli si je pamatuje... správné řešení je vždy na druhé straně... osobně znám pár lidí, kterým tento systém vyhovuje a systematicky jej používají (já ale nejsem ochotná ztrácet čas psaním papírků... mně to nevyhovuje).
Nebo někdo má po bytě na předmětech, nábytku atd. nalepené takové ty barevné lepicí lístečky s názvy příslušných předmětů... na ledničce "fridge", na myčce "dishwasher" atd.... i takto se dají bezbolestně některé věci naučit.
Někdo (to byl třeba vždycky můj způsob) si slovíčka zapamatuje jenom používáním... Pokud si stokrát přečtu ve slovníčku stránku nových slovíček, tak z nich pak stejně nic nevím. Pokud si přečtu v učebnici věty, ve kterých jsou slovíčka použili, vymyslím sama další věty nebo nějaký imaginární příběh či text, kde jich schválně co nejvíc použiju, výsledky se dostavují...
Na mnohá cizí slovíčka lze vytvořit mnemotechnické pomůcky, díky kterým se pak snadněji pamatují. To mám taky vyzkoušeno sama na sobě i na spolužácích z vejšky... studovala jsem dva poměrně exotické jazyky a mnoho pomůcek které jsme vymysleli, si pamatuju a používám dodnes. Nemusí být logické, naopak často ty nejvíc bizarní a bláznivé si člověk pamatuje nejlíp. Možná vám takové ty klasické středoškolské "šetřiseosle" nebo "Ó Slečno SEjměte TÉž POdprsenku" přijdou směšné... ale uvědomte si, že si je pamatujete, takže fungují...
Někdo si pamatuje nová slovíčka podle vztahu či podobnosti k těm která již zná (mně to takto šlo, u pár lidí které znám ale třeba toto naprosto nefungovalo, protože si ta nová s těmi starými pak začali plést).
Já to nemůžu ani všechno rozepisovat, literatura na to k sehnání je, užitečné informace bývají v různých metodických materiálech (nemyslím tím metodickou příručku pro přírodovědu pro pátý ročník z roku 1978... ale třeba zahraniční materiály, velmi mnoho toho vyšlo k angličtině, mnoho doporučení je použitelných i v ostatních předmětech, opravdu existuje kvalitní didaktická literatura, ze které lze čerpat)
Další možný užitečný způsob jak se něco naučit je třeba snažit se to samé naučit dalšího člověka... zkusit látku vysvětlit spolužákovi... člověk si sám musí srovnat informace v hlavě a má u toho druhého člověka i zpětnou vazbu. Též mám vyzkoušeno na sobě.
atd atd
Ano, pokud chceme čehokoli dosáhnout, musíme se snažit a věnovat tomu čas a energii. Jde o to, že je vhodné se naučit, jak svůj čas a energii investovat efektivně, a to taky platí při jakékoli činnosti.
|
| Sapp | •
|
(23.3.2007 12:52:24)
ahojky,
pridam taky jeden uzitecny zpusob.
Pokud se jedna o cizi jazyky,tak u me funguje si slovicka psat-ted nemyslim po kapsach papirky,ale sednout si ke knizce a nove slovicko napsat-co napise ma ruka,to uz je v hlave.Opravdu staci jedenkrat.A pak uz ho pouzivat ve vetach.Mozna to ma nekdo podobne.
Ucit se taky moc neumim-alespon tak "jak se ma",dobra pamet mi pomahala i na stredni,jen na jazyky jsem tupec,takze na tech opravdu musim maknout.
Jediny problem,ktery si pamatuju ze stredni skoly byl,ze mi neskutecne vadilo to velke procento ucitelu,kteri si tak radi libovali v nasprtanem textu.Meli radi ty deti,kteri prednaseji bezduche fraze se sesitu ci knih,vlastni zapisky a vyklad-ktery byl porozumen,ale neprednesen slovo od slova se jim nezdal az tak "nauceny".Dost me to demotivovalo:))-tenkrat:))
Sapp
|
| Vanda1 | •
|
(23.3.2007 13:20:50)
Sapp,
s tím psaním mi to taky šlo :o) Akorát jsem si zdaleka nepamatovala všechno napoprvé po zapsání (no když má pak na VŠ člověk k zápočtu umět třeba 800 plusmínus nových slovíček...), tak jsem vždycky z množství slovíček která jsem měla umět vypsala jenom ty která nevím... a těm pak věnovala pozornost, pak jsem zase vypsala menší papírek těch, která ještě stále nevím... a zaměřila se na ně... a takto jsem stále "zmenšovala" papírky, až jsem nakonec v tramvaji cestou na písemku projížděla jenom malý papír s cca 15 výrazy, které mi do hlavy lezly fakt blbě :o)
Nebo taky používám ty lepicí papírky, napíšu si na ně tak 20 slovíček nebo nějakou věc co se potřebuju naučit a lepím si to třeba na kuchyňskou skříňku ve výši očí, pod kterou mám dřez... a koukám na to průběžně při mytí nádobí. Takže když se mi nechce zrovna poslouchat rádio, tak se při tom nádobí jsem schopna i něco naučit.
atd atd.
|
| Vanda1 | •
|
(23.3.2007 13:45:12)
No a konečně nejde jen o ty slovíčka.
Co se týče toho výkladu ve škole nebo čtení látky v učebnici... každý autor má nějaký svůj styl a způsob přemýšlení, každý učitel má nějaké ty schopnosti a způsoby výuky... některému žákovi jeho vysvětlení sedne a stačí, jinému ne. Takže se mi třeba docela osvědčilo, mít k danému předmětu nebo problematice víc knih nebo učebnice od jiných autorů, které se na to dívají třeba z trochu jiného úhlu, nebo látku jinak vysvětlí (netřeba vše vlastnit, stačí navštívit knihovnu). Může se stát, že vysvětlení v té druhé učebnici mi sedne líp a snadněji to z něj pochopím, navíc mám možnost srovnání, vidím, že třeba různí znalci považují za důležité trošku jiné věci (i to je pro poznávání podstatné... často neexistuje jedna absolutní pravda, ale víc výzkumů, názorových škol, metod atd.), přečtu si oboje, srovnám, lépe si to zapamatuju a zjistím, co z toho je opravdu důležité nebo obecně platné.
Dneska taky můžou děti čerpat z mnoha materiálů na internetu. O tom tu byl nedávno článek, člověk se naučí dost i tím, když dostane třeba k srovnání nějakou vypracovanou maturitní otázku z netu (a že jich tam je) a knižní materiály... srovná data, stal, najde případné nesmysly co v těch internetových elaborátech bývají, tím si taky dost věcí zapamatuje.
Docela často se taky stává, že pro pochopení a zapamatování některých věcí stačí jenom najít nějakou o trošku podrobnější knihu než je příslušná učebnice kterou ve škole používají. Občas člověku totiž k pochopení a "docvaknutí" chybí jen nějaký detail, jediná větička která něco zdůrazní atp.
|
|
| kiri | •
|
(26.3.2007 9:29:17)
Podívejte se na metodu supermemo. Je náročná na organizaci, ale dobře funguje.
|
|
|
| Kohnova | •
|
(24.3.2007 15:16:18)
....Jediny problem,ktery si pamatuju ze stredni skoly byl,ze mi neskutecne vadilo to velke procento ucitelu,kteri si tak radi libovali v nasprtanem textu.Meli radi ty deti,kteri prednaseji bezduche fraze se sesitu ci knih,vlastni zapisky a vyklad-ktery byl porozumen,ale neprednesen slovo od slova se jim nezdal az tak "nauceny". ...
Dovolim si maly komentar: ucitel tohohle typu nema ve skole co delat, protoze patri na smetiste dejin.
Jenze ja mam ze svoji praxe uplne jine zkusenosti: obrovske procento studentu (hlavne studentek) vytvari veliky tlak na uceni bez porozumeni, otazkami zamerenymi na pochopeni textu, porozumeni jevu, ktery je probiran atd, jsou stale znovu zaskoceni a uprimne vyvedeni z miry. Nasleduji podle druhu temperamentu budto pocity zoufalstvi nebo konflikty.
Pak je jeste druha celkem pocetna skupina studentu, kteri jsou odhodlani nedelat nic a vynalozit k tomu vsechny prostredky :). Jasne, ze je to otazka motivace a ta lezi Z VELKE CASTI na kantorovi. Ale nejde dokazat nemozne. Bohuzel uceni (a uz vubec ne uceni na stredni skole) a nemuze byt pouze zabava a hra. Musi to byt i namaha, je to jedna z veci, pro ktere se chodi do skoly. Naucit se pracovat i ve chvili, kdy se nam nechce nebo nas to nebavi.
|
| Vanda1 | •
|
(24.3.2007 16:12:43)
Kohnová,
i v naší třídě bylo určité procento studentek, které byly schopny absorbovat učivo pouze za použití fotografické paměti nebo mechanického naučení se nazpaměť. Taky si živě pamatuju ty otázky "a co všechno se z toho mám naučit", "ale já to nechápu!" a pak jak jsem při jejich zkoušení měla otevřený sešit a sama pro sebe jsem se smála nad tím, jak to odříkávají opravdu slovo od slova a jak je vidět, že když to po nich učitel chce říct jinak, tak jsou v koncích... Faktem ale je, že kromě matiky a fyziky, kde bylo potřeba vyvíjet nějakou jinou mozkovou aktivitu, jim tento přístup ve všech předmětech bohatě stačil (!!!), a to ani neznamená, že by daný předmět učil kantor, který doslovné bezduché fráze přímo vyžaduje. Prostě když v dějepise u zkoušení dostaly otázku "revoluce 1848", tak v duchu najely na příslušnou stranu a odříkaly to co v tom sešitě měly... a dostaly za jedna.
Ano, je to tristní, obzvláště pro matikáře to asi tristní bylo, ale každej máme jinou hlavu a někdo si zkrátka takto pamatuje (a asi i kantor to musí brát v úvahu... protože pokud takové slečně řekneš, že když jí nejde matika, tak má nad ní doma strávit o hodinu déle, tak ona se doma o hodinu déle učí a to tím způsobem, že se zpaměti naučí deset, patnáct příkladů navíc... řádek od řádku, číslo od čísla... ale druhý den v písemce, když je příklad s jinými čísly, tak jej stejně zas nevypočítá).
Můj případ to nebyl... já jsem matiku, chemii, fyziku odvozovala, propojovala a přemýšlela, ale zase jsem nebyla schopná si nahrát do paměti všechna data z dějepisu, všech 36 děl nějakého spisovatele i s rokem vydání u každého z nich apod... říkala jsem, že na to prostě nemám hlavu a dvojky z dějepisu jsem brala jako že to tak prostě musí být... když mám halt to přírodovědné myšlení (ale víš co? Časem jsem se začala pídit právě po různých způsobech učení... a dnes bych naučení se těchto dat schopná už byla. Dnes vím, JAK se já sama mohu naučit všechna ta dějepisná data a položky tohoto typu. A není to tak, že by bylo nutné u toho dvě hodiny denně sedět)
A ano, máš plnou pravdu v tom, že jsou (četní) studenti, kteří vyvíjejí veškerou snahu v tom smyslu, aby za každou cenu nemuseli nic dělat. Ale myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní, halt se musíte naučit pracovat i když se vám zrovna nechce". Podle mne jsou tohle právě lidi (děti) se kterýma je potřeba nejvíc pracovat. Oni potřebujou pomoct (i když je při styku s takovýmto individuem nesmírně těžké nevidět rudě a zachovat klid a svůj cíl). On tento jejich přístup taky nevznikl sám od sebe... vytvořil se výchovou od rodičů, v průběhu předchozí školní docházky atd. A faktem je, že byli i u nás na střední kantoři, kteří požívali ve studentském kolektivu velké vážnosti a dokázali dokopat i tyto studenty k požadované aktivitě.
|
| Vanda1 | •
|
(24.3.2007 16:33:07)
Asi nejdůležitější, co jsem chtěla svými příspěvky říct, že když mi něco nejde, neznamená to nutně, že se musím učit DÉLE, ale možná bych to někdy spíš měla dělat JINAK. Netvrdím, že se nemusíme učit vůbec, nebo že je zbytečná pravidelnost nebo nějaké studijní návyky, že práce je až poslední zoufalý pokus jak přijít k penězům, že je vhodné se flákat kam až to systém dovolí... vše co chci říct je, že když se někdo každý všední den musí učit hodinu dějepis a má stejně trojku, tak mu nedoporučím, aby se učil denně dvě hodiny a pokud možno i o víkendech a o prázdninách, ale navrhnu mu několik způsobů, jak to může dělat JINAK, nechám jej je vyzkoušet a pravděpodobně dojdeme k tomu, že mu některý z nich sedne líp než ten, který v současné době používá a poskytne lepší výsledky.
|
|
| KOHNOVA | •
|
(24.3.2007 16:57:19)
...
A ano, máš plnou pravdu v tom, že jsou (četní) studenti, kteří vyvíjejí veškerou snahu v tom smyslu, aby za každou cenu nemuseli nic dělat. Ale myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní, halt se musíte naučit pracovat i když se vám zrovna nechce". Podle mne jsou tohle právě lidi (děti) se kterýma je potřeba nejvíc pracovat. Oni potřebujou pomoct (i když je při styku s takovýmto individuem nesmírně těžké nevidět rudě a zachovat klid a svůj cíl). On tento jejich přístup taky nevznikl sám od sebe... vytvořil se výchovou od rodičů, v průběhu předchozí školní docházky atd. A faktem je, že byli i u nás na střední kantoři, kteří požívali ve studentském kolektivu velké vážnosti a dokázali dokopat i tyto studenty k požadované aktivitě
...
Budu reagovat na tenhleodstavec, se zbytkem nezbyva nez souhlasit, plus bych jeste dodala, ze specielne nektere metody vyuky v dejepise a literature by podle meho skromneho nahledu snesly dukladnou revizi, ale to nechme na jindy.
"myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní" nic takoveho jsem nerekla ani mezi radky. Opakuju znovu, ze motivace deti (studentu) ke studiu je snad uplne nejdulezitejsi ukol v praci ucitele. Takze u zjevne nemotivovanych studentu je prvni ukol zjistit, proc jsou nemotivovani, protoze jedine tak lze uvazovat o moznych cestach motivace. Ja to treba delam, delam to i za tu cenu, ze v tricetihlave tride je takovych lidi patnact a tech sedm osm motivovanych, kteri se ucit chteji a mohou musi cekat. Nedostanou se totiz v hodine ke slovu. Na tohle je (jsem presvedcena, ze treba pro tebe by byla) velmi dobra hospitace rodice v hodine, ted pred chvili jsem sem o tom psala. Jde o to, ze nejen nemotivovane nebo problematicke deti maji pravo na vzdelani, maji ho i ty motivovane a pracovite. Ve tride je jich tricet nebo treba nekdy i vic a ucitel se vsemi pracuje sam. Mel by mit ke kazdemu individualni pristup, respektovat jeho potreby, vytvaret mu ucebni plan na miru a hledat cesty, ktere prave pro rust toho konkretniho zaka budou nejoptimalnejsi. U nekterych deti se podari priciny demotivace odhalit a motivovat je, u nekterych odhalis priciny, ale tim koncis. Proste kdo nechce, nebude. Deti nejsou bytosti bez vule nebo vlastnich planu a nejsou ani hrickami v rukou dospelych. Na tom, ze skola neni primarne od toho, aby deti bavila, na tom trvam. Resp. skola, pokud je v ni vsechno v poradku (bohuzel casto neni, ja ted mluvim o situaci, kdy neni zasadni chyba na strane ucitele), bavi tvurci a primerene pracovite deti. U netvurcich deti je situace slozitejsi, to je ale prace spis pro ZS, nez pro stredni skoly. Bohuzel, nekteri lide jsou pasivni, at se je pokousis motivovat jakkoliv a ti potom nejsou v pravem slova smyslu vzdelavatelni. Mohou se naucit x veci zpameti, ale na tom se snadno shodneme, ze to neni podstata vzdelani. Podstata vzdelani je touha po vedeni. Ne kazdy ji ma. V nekom ji lze probudit, v nekom nelze.
To, ze skola je zabava je omyl stejneho kalibru jako nazor, ze ucitel je kamarad. Neni. Sef taky neni. Skola JE fuska, protoze pracovat na sobe je pro 99% lidi namahave.
Mne samotne tahle fakta nedochazela taky az do te doby, nez jsem sama zacala ucit. Take jsem mela pocit, ze pokud clovek umi a vi jak, lze motivovat kazdeho atdatd.. ale vazne to tak neni. Akorat to asi nejde zprostredkovat, je potreba prozit tu zkusenost.
|
| Kohnova | •
|
(24.3.2007 17:12:26)
Jeste dam dodatek: v momente, kdy clovek sam, zacne fungovat jako ucitel, zacne resit vecne dilema, co je nalehavejsi priorita: vzdelavani a vychova deti, ktere jsou pripravene a silne motivovane a ucit se chteji, nebo prace s detmi, ktere jsou z nejakych duvodu nemotivovane? Oboji je dulezite. Musis najit optimalni cestu, jak se venovat obema skupinam. Pokud motivovane deti nechas prilis dlouho na vedlejsi koleji, demotivujes je naprosto spolehlive. Jejich rodice, jako tvoji zadavatele (zakaznici) pak budou naprosto opravnene reklamovat tvoji praci, protoze ackoliv sami udelali maximum a vzdelani svych deti plati, tak se jim ho nedostava. Na druhe strane nemotivovanych deti je fakticka vetsina. Ja to sama resim neustale a porad nemam uspokojivou odpoved. muzes napriklad pracovat s jednou z techto dvou skupin pres cas. To delam ja. Delam s motivovanymi studenty seminar, delam s nimi vikendy ... podobne veci. Nestezuju si, bavi me to a nevadi mi, ze to delam zadarmo. (Ted jsem doma protoze mam mesicni mimino, tak delam aspon cas od casu ty vikendy.) Pri hodinach mam s motivovanymi tichou dohodu, ze vydrzi. Ale je to fakt system, ktery funguje naostri, vyzaduje maxoimalni podporu ze strany motivovanych deti i jejich velke usili. A o smyslu toho usili te pak praxe casto nuti pochybovat. Tezko se to vysvetluje.. Pracovat pres cas s nemotivovanymi detmi je nemozne, protoze se proste nedostavi. Pracovat s rodici nemotivovanych deti je casto nemozne, protoze jsou sami nemotivovani nebo maji ocekavani odtrzena od reality. Ale cest vyjimkam, mne se to povedlo uz asi v peti pripadech, s temi rodinami mam nakonec zajimavy kontakt dodnes, i kdyz deti treba uz jsou ze skoly pryc. V tom je na druhou stranu velka satisfakce.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(24.3.2007 18:03:59)
hmmm... až na to, že i v dějepise jde spíše o souvislosti než jen o data...
|
|
|
|
| Lassie | •
|
(26.3.2007 12:18:25)
U mě také funguje, pokud si slovíčko napíši. Dříve jsem nechápala, proč nás učitele nutili přepisovat slovíčka do slovníčků, když jsme se je mohli učit přímo z knížky...Až časem jsem zjistila, že jakmile si slovíčko napíši, lépe si ho pamatuji a lépe se mi vryje do paměti. Když jsem jazyk zvládala lépe, pomáhala mi četba v originále a sledování titulkových filmů. I v zahraničí jsem sledovala anglické programy s anglickými titulky, jelikož jsem zpočátku lépe rozumněla psanému, než mluvenému projevu.
|
|
|
| Markéta | •
|
(23.3.2007 18:08:32)
doplnim jeste jeden tip. poslouchat radio. pred dvema roky jsem se prestehovala do nemecka a neumela jsem dooprady vic nez dvacet slov. kazdy den jsem mela pustene radio, casto jako kulisu a obcas jsem neco vyhledala ve slovniku nebo se zeptala vecer manzela.
ted uz nejen bez problemu mluvim, i kdyz s chybami, ale i ctu knihy a die zeit, chodim do kina ... tj vrele doporucuji. kdo nema radio ani pres internet, muze poslouchat cd s nahranou knihou,povidkou, rozhlasovou hrou, dvd, video, pisnicky, pohadky ...
|
|
| Zajda | •
|
(26.3.2007 19:00:15)
Když už jsme u té úcty,Vando,Ty dáváš typy na učení pouze ohledně cizího jazyka,a ani Ty jsi nevymyslela nic světoborného.Totéž jsem nedávno četla asi ve třech časopisech.Studenti přece nemají problémy jen s cizími jazyky!Co třeba matematika,fyzika,chemie? Myslím, že autorka článku pojala téma dobře.Psala totiž o učením jako takovém.Nesoustředila se pouze na jazyky jako Ty.Nechápu lidi jako jsi Ty nebo Markéta, kteří pořád někoho kritizují a přitom mají sami tak málo co říct.
|
| Markéta | •
|
(26.3.2007 19:25:17)
nezlob se na mne, ale pokud bych nemela co rict,tak budu zticha a nic sem do diskuze nebudu psat. reagovala jsem na to, ze clanek dava povsechne rady, ktere navic jsou tak priserne notoricky zname, ze nikomu nepomohou. je prilis obecny a povrchni.
netvrdim, ze jsem ja nebo vanda objevila ameriku se svymi tipy na slovicka a uceni jazyku. jasne, ze se to da najit i jinde, ale clanek na toto tema by alespon byl o necem. navic jsem si jista, ze pro rodice, kteri s jazyky nemaji zadne zkusennost a jejich deti v nich plavou, by byl jiste pomoci, konkretni navody, odkazy na literaturu, internetove stranky apod., proste souhrn toho, co existuje a meli by z ceho vybirat, kde zacit.
psala jsem o jazycich, protoze je to muj obor, o matematice, fyzice apod. nemohu mluvit, na to jsou jini. kreativni ucitele techto oboru maji sve napady, jak zakum pomoci s pochopenim latky. na jejich clanky a napady tu leckdo ceka a rad si je precte.
|
|
| Vanda1 | •
|
(27.3.2007 9:40:44)
Zajdo,
(a co tady děláš Ty jiného než kritizování?)
Já jsem napsala proč se mi článek nelíbil a pak jsem na výzvu skutečně napsala několik málo příkladů toho, co jsem v článku očekávala...
Nikdo tu netvrdil, že studenti mají problém jenom s cizími jazyky. Mým cílem NEBYLO podat tu souhrnný seznam způsobů učení pro všechny obory a předměty, pro jazyky i přírodní vědy a pro všechno... napsala jsem, že toto je jenom náhled pár metod a že jich existuje mnohem víc... Já jsem přírodní vědy vždycky chápala sama od sebe a dobře jsem si učivo pamatovala. Nešly mi slovíčka, data v dějepise atd., proto jsem se víc pídila po způsobech učení tohoto typu informací (no a co, že jsi tytéž rady četla v časopise? Já jsem taky uvedla, že jsem je vyčetla v literatuře a ještě jsem k nim dodala, jaké s nimi mám konkrétní zkušenosti). Takže popisovat tu, jak se má člověk naučit matiku, jsem tu ani neplánovala. Možná to můžeš doplnit sama.
S tím "Nechápu lidi, kteří pořád někoho kritizují a přitom mají sami tak málo co říct." tak trochu mluvíš i o sobě.
|
|
|
| kiri | •
|
(27.3.2007 12:09:34)
Takže se nakonec asi i shodneme. Ty jsi studovala, hledala svoje možnosti. zkoušela, co ti vyhovuje a co ne. A i o tom to je. A i v tom spočívá jádro problému při přechodu ze základní školy na střední. také je to důvodem, rpoč dvojkaři ze základní školy mívají někdy alespoň zpočátku na střední škole lepsí výsledky než bývalí jedničkáři.
Jedničkáři totiž zvládali učivo základní školy "levou zadní". Tedy se nemuseli učit. Chyběl tlak. Tedy se ani učite nenaučili. Zatímco dvojkařům to nikdy nešlo samo. Učit se museli a nyní vědí "jak na to".
Dovolím si říci, že co student, to jiné potřeby a jiný způsob studia. V diskusi je i přípěvek, kdy si dívka zvykla učit se v tramvaji. U ní to fungovalo, ale kde najít v učebnici takovýhle příklad? :-)
|
|
|
| Kohnova | •
|
(24.3.2007 14:57:41)
Kiri, jen ti chci vyjadrit svoji podporu. Tak to proste je a je zvlastni, jak tezky az nemozny je to obcas (casto) nekomu vysvetlit. Nekdy z toho clovek zaziva fakt az malomyslnost ...
|
|
| Toranoko | •
|
(24.3.2007 16:08:18)
No, nezlob se, ale na to, aby mi rekl vypracuj si ukol kantora nepotrebuju...ten kantor ma vymyslet takove ukoly, aby byly pro deti co nejvic yabavne a by je musely delat i deti, ktere se jinak ucit nemusi...podle meho nazoru. Ja jsem se taky na zakladce ucit nemusela..ale to je podle me chyba systemu, ve kterem je vrchol motivace odpapouskovat to, co mas v sesite, pripadne prinest par prikladu, ktere stejne muzes opsat.
A k te pameti..jiste vis, ze u kazdeho funguje trochu jina a v jinem pomeru..takze ja si to cetla vzdycky prave pred hodinou, protoze mam tu kratkodobou docela dobrou..a hlavne..stacilo to, nebot ani na vysoke skole po me nikdo nevyzadoval ty informace jinak a jindy nez u te zkousky...a vetsina jich je s zivotem nepropojenych...na to si stejne musis prijit sam, protoze ve skole te to neuci..takze jsem delala to, co me zajimalo a bavilo a ty nutnosti na zkousky jsem flakala...ale vim toho ted o vecech, ktere me zajimaji, docela dost, a z vic uhlu, rozhodne mi to prijde uzitecnejsi, nez sedet s dalsimi triceti lidmi na prednaskach a smolit do sesitu vytah z ucebnice...no, muj nazor a moje zkusenosti, ale chapu, ze nekde to muze fungovat i jinak...rozhodne me to mrzi, ale ja tu motivaci c tom systemu proste nenasla. A tak se samovzdelavam.
|
| kiri | •
|
(24.3.2007 18:40:06)
Nejdřív jsem se snažila tu křivku zapomínání popsat sama a nakonec jsem raději nalezla docela odpovídající odkaz. http://bible.nazory.cz/o_jak_cist_ucit_se_zpameti_opakovat.htm
Kdo chce vyčte tu, proč učitelé žádají po dětech pravidelnou domácí přípravu.
|
| Toranoko | •
|
(25.3.2007 13:22:02)
Ja netvrdim, ze pravidelna priprava neni potreba, kdyz si potrebujes neco trvale zapamatovat. Ja jen tvrdim, ze system skoly, tak jak je nastaveny sam o sobe tuto potrebu vylucuje tim, ze ucivo jednak nepropojuje, jednak zada pouze pri vystupnich zkouskach, a to vicemene jednorazove [ treba pri zkouseni na konci probrane latky, a potom az dejme tomu pri hromadnem opakovani na konci roku...mezitim pusto, prazdno.] Z tohohle hlediska je pro me vyhodnejsi stravit nad ucivem dva dny, nez dejme tomu ctrnact dni, co se latka probira, a ty dva dny k tomu...ja jsem stejne vetsinu "informaci", ktere se takhle naucis, zapomnela, i tech, ktere jsem se ucila pravidelne v prubehu toho, co se na zakladni skole latka probirala].
Nejvice si zapamatujes to, co mas spojene s nejakym prozitkem, objevem, atp. Nase skolstvi je porad o zvraceni zapisku ze seitu a knih - tedy, ne uplne vsechno, ale drtiva vetsina.
Jinak, pametovou krivku znam, mam vystudovane ucitelsvi pri svem oboru.
|
| kiri | •
|
(26.3.2007 9:31:41)
Tak se nezlob. Třeba se hodí ostatním.
|
| Toranoko | •
|
(26.3.2007 17:45:14)
To nebyo na tebe, to bylo spis zamysleni nad systemem...ze te nemotivuje veci se opravdu naucit...takze spolehas spis na tu kratkodobou, pokud teda nemas o vec vlastni zajem a motivaci :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Saimona + HONZÍK a dvě ségry | 
|
(23.3.2007 11:26:16)
Markéto,
článek je napsaný skvěle, přesně vystihuje to co má vystihnout. nevím co nového by sis představovala.
tvůj příspěvek mě přijde hloupý.
jinak k motivaci. u dětí velice funguje to, že oni sami pochopí, že se učí samy pro sebe.....
|
|
|
Já mám dobrou zkušenost s personálními knížkami, kde dítě vystupuje jako hlavní hrdina. Dají se koupit na internetu na www.jahrdina.cz
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)