| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pomoc, moje dítě se neumí učit!

 Celkem 65 názorů.
 Markéta 
  • 

slohová práce 

(23.3.2007 9:29:53)
no teda takhle upocenej bezobsažnej článeček už tu dlouho nebyl, tak zbrusu nový rady a neotřelý návod na dobrý prospěch např., že opakování je matka moudrosti, óóóó velká guru, děkujeme.
pí uč, nebo možná souška učitelka, nám předkládá výsledek svého snaženíčka, na které jí zbyl čas po opravování písemek páté bé.
tak špatnou třídu jako jsme my, ještě neučila a to je na ústavu již padesát let ...
 Vanda 
  • 

Re: slohová práce 

(23.3.2007 10:12:47)
amen.

Název článku mne navnadil, že se třeba dozvím něco k tématu, které mne samotnou moc zajímá.

To, že někdo se učí po příchodu ze školy a někdo večer a že si můžu sednout ke stolu nebo si lehnout, to jsem ráda že to vím. Pak si nachystám barvičky a papírky a... CO DÁL? Opakování matka moudrosti? To je dost málo.
Článek napsal kde (kdekoli), kdy (kdykoli) a s jakými pomůckami se učit, ale už ne to nejdůležitější, JAK, různé způsoby, vychytávky, nápady, to, že každému dítěti vyhovuje něco jiného, návody které by rodiče mohli skutečně využít, užitečné odkazy atd., prostě nic. Nachystat si barevné fixy, to skutečně nestačí.
A to, že šichni víme, že Komenský napsal Škola hrou, taky jaksi neznamená, že víme nebo že z tohoto názvu poznáme, co vlastně Komenský propagoval, vymyslel a doporučoval...
 foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 


Patřila jsem mezi ně... 

(23.3.2007 10:50:46)
Dobrý den, ahoj...
chtěla jsem jen reagovat na první věty článku.Patřila jsem taky mezi ty, kteří se na ZŠ učit nemuseli a měla jsem samé nebo určitě vyznamenání.Když jsem přišla na střední, tak jsem to ještě první měsíce zvládala dobře,ale už jsem začla pociťovat, že to učení doma bude třeba.Jenže jsem se neuměla přinutit. Nebudu tu rozepisovat žádný sloh, ale co pro mě bylo asi nejlepší řešení , nebo spíše kompromisem mezi domácím "m"učením, bylo dávat pozor ve škole a co nejvíc se toho prostě naučit při hodině a zapisování poznámek.Měla jsem ještě malou výhodičku a to,že jsem si samozřejmě zápisky zdobila barevně a třeba i ty barvy šly za sebou - každá kapitola jinou barvou a začít zase znovu od žluté po modrou....a k tomu jsem měla-teď doufám, že to napíšu správně- fotografickou paměť.Což znamenalo, že třeba při testech nebo zkoušení jsem si doslova vybavila stránku učiva podle tý barvy a přesně tak jak to tam bylo napsaný jsem to jakoby "četla".ale pokud jsem tomu nevěnovala pozornost při probírání v hodině, vybavila jsem si sice, že to v sešitě mám a takovou a makovou barvou, ale co je těma barvama zvýrazněnýho už ne:-))))To je jen proastě taková určitá moje alternativa.Je mi totiž jako matce skoro dvou dětí, že když se nechce, tak se těžko nutí:-)zvlášť puberťák!Přiznám se že článek jsem přestala číst po druhém odstavci, tkaže doufám, že tam něco takového nebylo psáno, i když barvičky tam byly, ups!
Zdraví Tereza
 honney 
  • 

Re: Patřila jsem mezi ně... 

(24.3.2007 22:13:42)
Škoda, že si ten článek nemohli přečíst mí rodiče, když jsem před lety já spadla při přechodu ze základky na střední ze samých jedniček na trojky a čtyřky. Bylo to pro mě HROZNé. Nechápala jsem, proč mi učení najednou nejde, a mrzí mě, že mě v tom naši nechali.
Až po studiu na univerzitě (pedagogická fakulta) jsem pochopila, v čem byla chyba (jednak roztěkanost, jednak nezralost, stačilo, abych šla na střední z devítky místo z osmičky - a patřila jsem zrovna k těm ročníkům, které se rozhodovat mohly...). No, a když už jsem tam teda byla o rok dřív a byla na můj vkus dost neúspěšná, úplně stačilo, aby se mí rodiče řídili systémem popsaným v článku. Člověk by měl pocit, že aspoň někdo stojí na jeho straně.
Ve třeťáku, jsem pak začala vše dohánět a dostala se aspoň k vyznamenání. Ale za jakou cenu. Učila jsem se v podstatě pořád. Na ty čtyři roky na gymplu vzpomínám strašně nerada.
Doufám, že když se mé děti dostanou do podobného problému, postavím se k tomu čelem a nebudu je jen kritizovat nebo jejich pocity znevažovat či dokonce zesměšňovat.
 kiri 
  • 

Re: Re: slohová práce 

(23.3.2007 11:04:02)
Vando a Markéto - OK a co by jste si chtěly přečíst skutečně? Co jste od článku očekávaly? Učím už skoro dvacet let a s problémy přechodu ze základní školy na střední mám skutečně bohaté zkušenosti. Kdyby studenti realizovali alespoň to, co ve článku uvedeno je, měli by vlatně vyhráno.

Vychytávky? Nápady? Natvrdo řečeno, jediná vychytávka a nápad, která skutečně obecně funguje je sebekázeň a tvrdá práce. U všeho. U kariéry, u mateřství, u zahrádkaření, u studia. Ukažte mi prosím obor lidské činnosti, kde lze úspěchu dosáhnout lenivým posedáváním a planými řečmi nebo stížnostmi. Tedy mimo politiky!

Zbytek toho, co potřebujete je skutečně v článku uveden. Nejsou tam křivky zapomínání a jejich využití. Například. To se mi ale na netu ani nalézt nepodařilo. Kantoři nepřednášejí o práci mozku a křivkách zapomínání, kantor řekne žákovi: "Až přijdeš domů, odpočiň si, a pak si přečti své zápisky z hodiny a odpovídající pasáže z učebnice. Vypracuj si úkol." Poslechne-li jej žák, má vyhráno. Jenže on si řekne, že si to raději přečte až den před další hodinou, a to je právě pozdě. Paměť takto nefunguje.

Když mi nejde matematika, musím se jí učit pravidelně. Hodinu dvě denně. Nejenže zpracuji úkol, co mi byl zadán ve škole, ale vezmu si sbírku příkladů a spočtu si dvacet příkladů navíc. A tady by jeden fígl byl. Došly mi příklady ze sbírky? Než hledat jinou sbírku příkladů, lépe si příklady vymýšlet sám. A že nemám výsledky? Nevadí, vždycky existuje způsob kontroly nebo opakovaného výpočtu jinou metodou.

Nejtěžší je u toho vydržet. Při svém nástupu na střední školu jsem okamžitě začala propadat z jazyka. Ve čtvrtletí jsem měla jednu jedinou čtyřku, ostatní nedostatečné. Byly dvě možnosti, prohlásit, že učitelka je kráva, odejít ze školy a tvrdit, že nás tam učili samé blbosti, nebo st to prostě naučit. Hodinu hodinu a půl denodenně jsem trávila nad tou nenáviděnou ruštinou. Další předměty následovaly až POTOM. Dva měsíce jsem doháněla a na pololetí jsem měla považte - čtyřku. Za další čtvrtletí jsem začala chápat logiku a strukturu jazyka, ikdyž tehdy bych to takto určitě nepojmenovala. Najednou to začalo jít. Slovíčka, fráze, gramatika, překlad ... na koci prvního ročníku jsem to vytáhla na dvojku a na té už jsem zůstala.

Nemohu říct, že by mě jazyky začaly bavit. To ne. Vždycky jsem byla a zůstala spíše technicko-matamatického zaměření. Ale dokázala jsem se je naučit. Každý to dokáže. Jen množství práce, kterou do toho musí vložit je jiná.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: slohová práce 

(23.3.2007 12:10:38)
Při vší úctě, opět jsi jenom zopakovala co bylo v článku.
Jistě, když chce člověk něčeho dosáhnout, musí se snažit, to jsme myslím ani jedna nepopíraly.
Ale opakování do blba matkou moudrosti zkrátka není.
A učení se nemusí být jenom nuda a nepříjemná práce.

Je důležité si uvědomit, že OBECNĚ a pro všechny nefunguje asi nic. Že každý si musí vybrat způsob, který mu bude vyhovovat, k tomu ale musí být informován o různých možných způsobech učení. Já, narozdíl od Tebe, nehledám návod, který by fungoval obecně pro všechny (že když tomu dáme denně hodinu, hodinu a půl, tak to půjde), já se pídím po všech možných metodách, ze kterých si pak vyberu tu, která MNĚ umožní, že to samé se zvládnu naučit za 20 minut, nebo že to, pokud bude potřeba celá ta hodina, aspoň nebude nuda. Protože prostě odpovídá mým konkrétním vlastnostem, tomu jak můj mozek pracuje, jaké informace si snáze pamatuju atd. A kterýkoli jiný člověk si může taky vybrat úplně jiný způsob, který takto pomůže zefektivnit jeho duševní práci.

Paměťovou křivku jsi zmínila, to je třeba jeden užitečný poznatek. Nicméně není samospasitelná. Už i na střední škole se člověk dostane do situací, kdy prostě množství požadované látky je větší než jaké stačí "si doma večer připomenout"... viz třeba když mám napříště umět všech 52 slovíček z lekce 28, nebo když se mám naučit všechny geomorfologické celky ČR. Tam nejde o pochopení, ale o způsob, jak do paměti nasoukat množství jednotlivých položek.

Jak se třeba učit jazyky, slovíčka?
Denně nad tím hodinu a půl sedět a znovu a znovu opakovat? Při zkoušení přesně vím, že požadované slovíčko je na straně 5 druhé odshora... ale kdybys mne zabila, tak ho prostě neřeknu. /ale je fakt, že jsou lidi, kterým to vyhovuje a naučí se to tak, to rozhodně nepopírám/
V knihách jsem našla různé způsoby, ze kterých si mohou studenti vybrat, co komu bude vyhovovat: např. různé systémy sebezkoušení:

Někdo nosí po kapsách papírky, na jedné straně slovíčko třeba německy, na druhé česky... když stojí v tramvaji nebo ve frontě v obchodě, vytáhne jich pár z kapsy a projde, jestli si je pamatuje... správné řešení je vždy na druhé straně... osobně znám pár lidí, kterým tento systém vyhovuje a systematicky jej používají (já ale nejsem ochotná ztrácet čas psaním papírků... mně to nevyhovuje).

Nebo někdo má po bytě na předmětech, nábytku atd. nalepené takové ty barevné lepicí lístečky s názvy příslušných předmětů... na ledničce "fridge", na myčce "dishwasher" atd.... i takto se dají bezbolestně některé věci naučit.

Někdo (to byl třeba vždycky můj způsob) si slovíčka zapamatuje jenom používáním... Pokud si stokrát přečtu ve slovníčku stránku nových slovíček, tak z nich pak stejně nic nevím. Pokud si přečtu v učebnici věty, ve kterých jsou slovíčka použili, vymyslím sama další věty nebo nějaký imaginární příběh či text, kde jich schválně co nejvíc použiju, výsledky se dostavují...

Na mnohá cizí slovíčka lze vytvořit mnemotechnické pomůcky, díky kterým se pak snadněji pamatují. To mám taky vyzkoušeno sama na sobě i na spolužácích z vejšky... studovala jsem dva poměrně exotické jazyky a mnoho pomůcek které jsme vymysleli, si pamatuju a používám dodnes. Nemusí být logické, naopak často ty nejvíc bizarní a bláznivé si člověk pamatuje nejlíp. Možná vám takové ty klasické středoškolské "šetřiseosle" nebo "Ó Slečno SEjměte TÉž POdprsenku" přijdou směšné... ale uvědomte si, že si je pamatujete, takže fungují...

Někdo si pamatuje nová slovíčka podle vztahu či podobnosti k těm která již zná (mně to takto šlo, u pár lidí které znám ale třeba toto naprosto nefungovalo, protože si ta nová s těmi starými pak začali plést).

Já to nemůžu ani všechno rozepisovat, literatura na to k sehnání je, užitečné informace bývají v různých metodických materiálech (nemyslím tím metodickou příručku pro přírodovědu pro pátý ročník z roku 1978... ale třeba zahraniční materiály, velmi mnoho toho vyšlo k angličtině, mnoho doporučení je použitelných i v ostatních předmětech, opravdu existuje kvalitní didaktická literatura, ze které lze čerpat)

Další možný užitečný způsob jak se něco naučit je třeba snažit se to samé naučit dalšího člověka... zkusit látku vysvětlit spolužákovi... člověk si sám musí srovnat informace v hlavě a má u toho druhého člověka i zpětnou vazbu. Též mám vyzkoušeno na sobě.

atd atd

Ano, pokud chceme čehokoli dosáhnout, musíme se snažit a věnovat tomu čas a energii. Jde o to, že je vhodné se naučit, jak svůj čas a energii investovat efektivně, a to taky platí při jakékoli činnosti.
 Sapp 
  • 

Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(23.3.2007 12:52:24)
ahojky,
pridam taky jeden uzitecny zpusob.
Pokud se jedna o cizi jazyky,tak u me funguje si slovicka psat-ted nemyslim po kapsach papirky,ale sednout si ke knizce a nove slovicko napsat-co napise ma ruka,to uz je v hlave.Opravdu staci jedenkrat.A pak uz ho pouzivat ve vetach.Mozna to ma nekdo podobne.
Ucit se taky moc neumim-alespon tak "jak se ma",dobra pamet mi pomahala i na stredni,jen na jazyky jsem tupec,takze na tech opravdu musim maknout.

Jediny problem,ktery si pamatuju ze stredni skoly byl,ze mi neskutecne vadilo to velke procento ucitelu,kteri si tak radi libovali v nasprtanem textu.Meli radi ty deti,kteri prednaseji bezduche fraze se sesitu ci knih,vlastni zapisky a vyklad-ktery byl porozumen,ale neprednesen slovo od slova se jim nezdal az tak "nauceny".Dost me to demotivovalo:))-tenkrat:))

Sapp
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(23.3.2007 13:20:50)
Sapp,
s tím psaním mi to taky šlo :o) Akorát jsem si zdaleka nepamatovala všechno napoprvé po zapsání (no když má pak na VŠ člověk k zápočtu umět třeba 800 plusmínus nových slovíček...), tak jsem vždycky z množství slovíček která jsem měla umět vypsala jenom ty která nevím... a těm pak věnovala pozornost, pak jsem zase vypsala menší papírek těch, která ještě stále nevím... a zaměřila se na ně... a takto jsem stále "zmenšovala" papírky, až jsem nakonec v tramvaji cestou na písemku projížděla jenom malý papír s cca 15 výrazy, které mi do hlavy lezly fakt blbě :o)

Nebo taky používám ty lepicí papírky, napíšu si na ně tak 20 slovíček nebo nějakou věc co se potřebuju naučit a lepím si to třeba na kuchyňskou skříňku ve výši očí, pod kterou mám dřez... a koukám na to průběžně při mytí nádobí. Takže když se mi nechce zrovna poslouchat rádio, tak se při tom nádobí jsem schopna i něco naučit.

atd atd.



 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(23.3.2007 13:45:12)
No a konečně nejde jen o ty slovíčka.
Co se týče toho výkladu ve škole nebo čtení látky v učebnici... každý autor má nějaký svůj styl a způsob přemýšlení, každý učitel má nějaké ty schopnosti a způsoby výuky... některému žákovi jeho vysvětlení sedne a stačí, jinému ne. Takže se mi třeba docela osvědčilo, mít k danému předmětu nebo problematice víc knih nebo učebnice od jiných autorů, které se na to dívají třeba z trochu jiného úhlu, nebo látku jinak vysvětlí (netřeba vše vlastnit, stačí navštívit knihovnu). Může se stát, že vysvětlení v té druhé učebnici mi sedne líp a snadněji to z něj pochopím, navíc mám možnost srovnání, vidím, že třeba různí znalci považují za důležité trošku jiné věci (i to je pro poznávání podstatné... často neexistuje jedna absolutní pravda, ale víc výzkumů, názorových škol, metod atd.), přečtu si oboje, srovnám, lépe si to zapamatuju a zjistím, co z toho je opravdu důležité nebo obecně platné.

Dneska taky můžou děti čerpat z mnoha materiálů na internetu. O tom tu byl nedávno článek, člověk se naučí dost i tím, když dostane třeba k srovnání nějakou vypracovanou maturitní otázku z netu (a že jich tam je) a knižní materiály... srovná data, stal, najde případné nesmysly co v těch internetových elaborátech bývají, tím si taky dost věcí zapamatuje.

Docela často se taky stává, že pro pochopení a zapamatování některých věcí stačí jenom najít nějakou o trošku podrobnější knihu než je příslušná učebnice kterou ve škole používají. Občas člověku totiž k pochopení a "docvaknutí" chybí jen nějaký detail, jediná větička která něco zdůrazní atp.
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(26.3.2007 9:29:17)
Podívejte se na metodu supermemo. Je náročná na organizaci, ale dobře funguje.
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 15:16:18)
....Jediny problem,ktery si pamatuju ze stredni skoly byl,ze mi neskutecne vadilo to velke procento ucitelu,kteri si tak radi libovali v nasprtanem textu.Meli radi ty deti,kteri prednaseji bezduche fraze se sesitu ci knih,vlastni zapisky a vyklad-ktery byl porozumen,ale neprednesen slovo od slova se jim nezdal az tak "nauceny". ...
Dovolim si maly komentar: ucitel tohohle typu nema ve skole co delat, protoze patri na smetiste dejin.
Jenze ja mam ze svoji praxe uplne jine zkusenosti: obrovske procento studentu (hlavne studentek) vytvari veliky tlak na uceni bez porozumeni, otazkami zamerenymi na pochopeni textu, porozumeni jevu, ktery je probiran atd, jsou stale znovu zaskoceni a uprimne vyvedeni z miry. Nasleduji podle druhu temperamentu budto pocity zoufalstvi nebo konflikty.
Pak je jeste druha celkem pocetna skupina studentu, kteri jsou odhodlani nedelat nic a vynalozit k tomu vsechny prostredky :). Jasne, ze je to otazka motivace a ta lezi Z VELKE CASTI na kantorovi. Ale nejde dokazat nemozne. Bohuzel uceni (a uz vubec ne uceni na stredni skole) a nemuze byt pouze zabava a hra. Musi to byt i namaha, je to jedna z veci, pro ktere se chodi do skoly. Naucit se pracovat i ve chvili, kdy se nam nechce nebo nas to nebavi.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 16:12:43)
Kohnová,
i v naší třídě bylo určité procento studentek, které byly schopny absorbovat učivo pouze za použití fotografické paměti nebo mechanického naučení se nazpaměť. Taky si živě pamatuju ty otázky "a co všechno se z toho mám naučit", "ale já to nechápu!" a pak jak jsem při jejich zkoušení měla otevřený sešit a sama pro sebe jsem se smála nad tím, jak to odříkávají opravdu slovo od slova a jak je vidět, že když to po nich učitel chce říct jinak, tak jsou v koncích... Faktem ale je, že kromě matiky a fyziky, kde bylo potřeba vyvíjet nějakou jinou mozkovou aktivitu, jim tento přístup ve všech předmětech bohatě stačil (!!!), a to ani neznamená, že by daný předmět učil kantor, který doslovné bezduché fráze přímo vyžaduje. Prostě když v dějepise u zkoušení dostaly otázku "revoluce 1848", tak v duchu najely na příslušnou stranu a odříkaly to co v tom sešitě měly... a dostaly za jedna.
Ano, je to tristní, obzvláště pro matikáře to asi tristní bylo, ale každej máme jinou hlavu a někdo si zkrátka takto pamatuje (a asi i kantor to musí brát v úvahu... protože pokud takové slečně řekneš, že když jí nejde matika, tak má nad ní doma strávit o hodinu déle, tak ona se doma o hodinu déle učí a to tím způsobem, že se zpaměti naučí deset, patnáct příkladů navíc... řádek od řádku, číslo od čísla... ale druhý den v písemce, když je příklad s jinými čísly, tak jej stejně zas nevypočítá).

Můj případ to nebyl... já jsem matiku, chemii, fyziku odvozovala, propojovala a přemýšlela, ale zase jsem nebyla schopná si nahrát do paměti všechna data z dějepisu, všech 36 děl nějakého spisovatele i s rokem vydání u každého z nich apod... říkala jsem, že na to prostě nemám hlavu a dvojky z dějepisu jsem brala jako že to tak prostě musí být... když mám halt to přírodovědné myšlení (ale víš co? Časem jsem se začala pídit právě po různých způsobech učení... a dnes bych naučení se těchto dat schopná už byla. Dnes vím, JAK se já sama mohu naučit všechna ta dějepisná data a položky tohoto typu. A není to tak, že by bylo nutné u toho dvě hodiny denně sedět)

A ano, máš plnou pravdu v tom, že jsou (četní) studenti, kteří vyvíjejí veškerou snahu v tom smyslu, aby za každou cenu nemuseli nic dělat. Ale myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní, halt se musíte naučit pracovat i když se vám zrovna nechce". Podle mne jsou tohle právě lidi (děti) se kterýma je potřeba nejvíc pracovat. Oni potřebujou pomoct (i když je při styku s takovýmto individuem nesmírně těžké nevidět rudě a zachovat klid a svůj cíl). On tento jejich přístup taky nevznikl sám od sebe... vytvořil se výchovou od rodičů, v průběhu předchozí školní docházky atd. A faktem je, že byli i u nás na střední kantoři, kteří požívali ve studentském kolektivu velké vážnosti a dokázali dokopat i tyto studenty k požadované aktivitě.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 16:33:07)
Asi nejdůležitější, co jsem chtěla svými příspěvky říct, že když mi něco nejde, neznamená to nutně, že se musím učit DÉLE, ale možná bych to někdy spíš měla dělat JINAK. Netvrdím, že se nemusíme učit vůbec, nebo že je zbytečná pravidelnost nebo nějaké studijní návyky, že práce je až poslední zoufalý pokus jak přijít k penězům, že je vhodné se flákat kam až to systém dovolí... vše co chci říct je, že když se někdo každý všední den musí učit hodinu dějepis a má stejně trojku, tak mu nedoporučím, aby se učil denně dvě hodiny a pokud možno i o víkendech a o prázdninách, ale navrhnu mu několik způsobů, jak to může dělat JINAK, nechám jej je vyzkoušet a pravděpodobně dojdeme k tomu, že mu některý z nich sedne líp než ten, který v současné době používá a poskytne lepší výsledky.
 KOHNOVA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 16:57:19)
...
A ano, máš plnou pravdu v tom, že jsou (četní) studenti, kteří vyvíjejí veškerou snahu v tom smyslu, aby za každou cenu nemuseli nic dělat. Ale myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní, halt se musíte naučit pracovat i když se vám zrovna nechce". Podle mne jsou tohle právě lidi (děti) se kterýma je potřeba nejvíc pracovat. Oni potřebujou pomoct (i když je při styku s takovýmto individuem nesmírně těžké nevidět rudě a zachovat klid a svůj cíl). On tento jejich přístup taky nevznikl sám od sebe... vytvořil se výchovou od rodičů, v průběhu předchozí školní docházky atd. A faktem je, že byli i u nás na střední kantoři, kteří požívali ve studentském kolektivu velké vážnosti a dokázali dokopat i tyto studenty k požadované aktivitě
...
Budu reagovat na tenhleodstavec, se zbytkem nezbyva nez souhlasit, plus bych jeste dodala, ze specielne nektere metody vyuky v dejepise a literature by podle meho skromneho nahledu snesly dukladnou revizi, ale to nechme na jindy.

"myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní" nic takoveho jsem nerekla ani mezi radky. Opakuju znovu, ze motivace deti (studentu) ke studiu je snad uplne nejdulezitejsi ukol v praci ucitele. Takze u zjevne nemotivovanych studentu je prvni ukol zjistit, proc jsou nemotivovani, protoze jedine tak lze uvazovat o moznych cestach motivace. Ja to treba delam, delam to i za tu cenu, ze v tricetihlave tride je takovych lidi patnact a tech sedm osm motivovanych, kteri se ucit chteji a mohou musi cekat. Nedostanou se totiz v hodine ke slovu. Na tohle je (jsem presvedcena, ze treba pro tebe by byla) velmi dobra hospitace rodice v hodine, ted pred chvili jsem sem o tom psala. Jde o to, ze nejen nemotivovane nebo problematicke deti maji pravo na vzdelani, maji ho i ty motivovane a pracovite. Ve tride je jich tricet nebo treba nekdy i vic a ucitel se vsemi pracuje sam. Mel by mit ke kazdemu individualni pristup, respektovat jeho potreby, vytvaret mu ucebni plan na miru a hledat cesty, ktere prave pro rust toho konkretniho zaka budou nejoptimalnejsi. U nekterych deti se podari priciny demotivace odhalit a motivovat je, u nekterych odhalis priciny, ale tim koncis. Proste kdo nechce, nebude. Deti nejsou bytosti bez vule nebo vlastnich planu a nejsou ani hrickami v rukou dospelych. Na tom, ze skola neni primarne od toho, aby deti bavila, na tom trvam. Resp. skola, pokud je v ni vsechno v poradku (bohuzel casto neni, ja ted mluvim o situaci, kdy neni zasadni chyba na strane ucitele), bavi tvurci a primerene pracovite deti. U netvurcich deti je situace slozitejsi, to je ale prace spis pro ZS, nez pro stredni skoly. Bohuzel, nekteri lide jsou pasivni, at se je pokousis motivovat jakkoliv a ti potom nejsou v pravem slova smyslu vzdelavatelni. Mohou se naucit x veci zpameti, ale na tom se snadno shodneme, ze to neni podstata vzdelani. Podstata vzdelani je touha po vedeni. Ne kazdy ji ma. V nekom ji lze probudit, v nekom nelze.
To, ze skola je zabava je omyl stejneho kalibru jako nazor, ze ucitel je kamarad. Neni. Sef taky neni. Skola JE fuska, protoze pracovat na sobe je pro 99% lidi namahave.
Mne samotne tahle fakta nedochazela taky az do te doby, nez jsem sama zacala ucit. Take jsem mela pocit, ze pokud clovek umi a vi jak, lze motivovat kazdeho atdatd.. ale vazne to tak neni. Akorat to asi nejde zprostredkovat, je potreba prozit tu zkusenost.
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 17:12:26)
Jeste dam dodatek: v momente, kdy clovek sam, zacne fungovat jako ucitel, zacne resit vecne dilema, co je nalehavejsi priorita: vzdelavani a vychova deti, ktere jsou pripravene a silne motivovane a ucit se chteji, nebo prace s detmi, ktere jsou z nejakych duvodu nemotivovane? Oboji je dulezite. Musis najit optimalni cestu, jak se venovat obema skupinam. Pokud motivovane deti nechas prilis dlouho na vedlejsi koleji, demotivujes je naprosto spolehlive. Jejich rodice, jako tvoji zadavatele (zakaznici) pak budou naprosto opravnene reklamovat tvoji praci, protoze ackoliv sami udelali maximum a vzdelani svych deti plati, tak se jim ho nedostava. Na druhe strane nemotivovanych deti je fakticka vetsina. Ja to sama resim neustale a porad nemam uspokojivou odpoved. muzes napriklad pracovat s jednou z techto dvou skupin pres cas. To delam ja. Delam s motivovanymi studenty seminar, delam s nimi vikendy ... podobne veci. Nestezuju si, bavi me to a nevadi mi, ze to delam zadarmo. (Ted jsem doma protoze mam mesicni mimino, tak delam aspon cas od casu ty vikendy.) Pri hodinach mam s motivovanymi tichou dohodu, ze vydrzi. Ale je to fakt system, ktery funguje naostri, vyzaduje maxoimalni podporu ze strany motivovanych deti i jejich velke usili. A o smyslu toho usili te pak praxe casto nuti pochybovat. Tezko se to vysvetluje.. Pracovat pres cas s nemotivovanymi detmi je nemozne, protoze se proste nedostavi. Pracovat s rodici nemotivovanych deti je casto nemozne, protoze jsou sami nemotivovani nebo maji ocekavani odtrzena od reality. Ale cest vyjimkam, mne se to povedlo uz asi v peti pripadech, s temi rodinami mam nakonec zajimavy kontakt dodnes, i kdyz deti treba uz jsou ze skoly pryc. V tom je na druhou stranu velka satisfakce.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 18:03:59)
hmmm... až na to, že i v dějepise jde spíše o souvislosti než jen o data...
 Lassie 
  • 

Slovíčka 

(26.3.2007 12:18:25)
U mě také funguje, pokud si slovíčko napíši. Dříve jsem nechápala, proč nás učitele nutili přepisovat slovíčka do slovníčků, když jsme se je mohli učit přímo z knížky...Až časem jsem zjistila, že jakmile si slovíčko napíši, lépe si ho pamatuji a lépe se mi vryje do paměti. Když jsem jazyk zvládala lépe, pomáhala mi četba v originále a sledování titulkových filmů. I v zahraničí jsem sledovala anglické programy s anglickými titulky, jelikož jsem zpočátku lépe rozumněla psanému, než mluvenému projevu.
 Markéta 
  • 

dalsi tip na slovicka 

(23.3.2007 18:08:32)
doplnim jeste jeden tip. poslouchat radio. pred dvema roky jsem se prestehovala do nemecka a neumela jsem dooprady vic nez dvacet slov. kazdy den jsem mela pustene radio, casto jako kulisu a obcas jsem neco vyhledala ve slovniku nebo se zeptala vecer manzela.
ted uz nejen bez problemu mluvim, i kdyz s chybami, ale i ctu knihy a die zeit, chodim do kina ... tj vrele doporucuji. kdo nema radio ani pres internet, muze poslouchat cd s nahranou knihou,povidkou, rozhlasovou hrou, dvd, video, pisnicky, pohadky ...
 Zajda 
  • 

Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(26.3.2007 19:00:15)
Když už jsme u té úcty,Vando,Ty dáváš typy na učení pouze ohledně cizího jazyka,a ani Ty jsi nevymyslela nic světoborného.Totéž jsem nedávno četla asi ve třech časopisech.Studenti přece nemají problémy jen s cizími jazyky!Co třeba matematika,fyzika,chemie? Myslím, že autorka článku pojala téma dobře.Psala totiž o učením jako takovém.Nesoustředila se pouze na jazyky jako Ty.Nechápu lidi jako jsi Ty nebo Markéta, kteří pořád někoho kritizují a přitom mají sami tak málo co říct.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(26.3.2007 19:25:17)
nezlob se na mne, ale pokud bych nemela co rict,tak budu zticha a nic sem do diskuze nebudu psat. reagovala jsem na to, ze clanek dava povsechne rady, ktere navic jsou tak priserne notoricky zname, ze nikomu nepomohou. je prilis obecny a povrchni.
netvrdim, ze jsem ja nebo vanda objevila ameriku se svymi tipy na slovicka a uceni jazyku. jasne, ze se to da najit i jinde, ale clanek na toto tema by alespon byl o necem. navic jsem si jista, ze pro rodice, kteri s jazyky nemaji zadne zkusennost a jejich deti v nich plavou, by byl jiste pomoci, konkretni navody, odkazy na literaturu, internetove stranky apod., proste souhrn toho, co existuje a meli by z ceho vybirat, kde zacit.
psala jsem o jazycich, protoze je to muj obor, o matematice, fyzice apod. nemohu mluvit, na to jsou jini. kreativni ucitele techto oboru maji sve napady, jak zakum pomoci s pochopenim latky. na jejich clanky a napady tu leckdo ceka a rad si je precte.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(27.3.2007 9:40:44)
Zajdo,
(a co tady děláš Ty jiného než kritizování?)
Já jsem napsala proč se mi článek nelíbil a pak jsem na výzvu skutečně napsala několik málo příkladů toho, co jsem v článku očekávala...
Nikdo tu netvrdil, že studenti mají problém jenom s cizími jazyky. Mým cílem NEBYLO podat tu souhrnný seznam způsobů učení pro všechny obory a předměty, pro jazyky i přírodní vědy a pro všechno... napsala jsem, že toto je jenom náhled pár metod a že jich existuje mnohem víc... Já jsem přírodní vědy vždycky chápala sama od sebe a dobře jsem si učivo pamatovala. Nešly mi slovíčka, data v dějepise atd., proto jsem se víc pídila po způsobech učení tohoto typu informací (no a co, že jsi tytéž rady četla v časopise? Já jsem taky uvedla, že jsem je vyčetla v literatuře a ještě jsem k nim dodala, jaké s nimi mám konkrétní zkušenosti). Takže popisovat tu, jak se má člověk naučit matiku, jsem tu ani neplánovala. Možná to můžeš doplnit sama.

S tím "Nechápu lidi, kteří pořád někoho kritizují a přitom mají sami tak málo co říct." tak trochu mluvíš i o sobě.
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(27.3.2007 12:09:34)
Takže se nakonec asi i shodneme. Ty jsi studovala, hledala svoje možnosti. zkoušela, co ti vyhovuje a co ne. A i o tom to je. A i v tom spočívá jádro problému při přechodu ze základní školy na střední. také je to důvodem, rpoč dvojkaři ze základní školy mívají někdy alespoň zpočátku na střední škole lepsí výsledky než bývalí jedničkáři.

Jedničkáři totiž zvládali učivo základní školy "levou zadní". Tedy se nemuseli učit. Chyběl tlak. Tedy se ani učite nenaučili. Zatímco dvojkařům to nikdy nešlo samo. Učit se museli a nyní vědí "jak na to".

Dovolím si říci, že co student, to jiné potřeby a jiný způsob studia. V diskusi je i přípěvek, kdy si dívka zvykla učit se v tramvaji. U ní to fungovalo, ale kde najít v učebnici takovýhle příklad? :-)
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 14:57:41)
Kiri, jen ti chci vyjadrit svoji podporu. Tak to proste je a je zvlastni, jak tezky az nemozny je to obcas (casto) nekomu vysvetlit. Nekdy z toho clovek zaziva fakt az malomyslnost ...
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 16:08:18)
No, nezlob se, ale na to, aby mi rekl vypracuj si ukol kantora nepotrebuju...ten kantor ma vymyslet takove ukoly, aby byly pro deti co nejvic yabavne a by je musely delat i deti, ktere se jinak ucit nemusi...podle meho nazoru. Ja jsem se taky na zakladce ucit nemusela..ale to je podle me chyba systemu, ve kterem je vrchol motivace odpapouskovat to, co mas v sesite, pripadne prinest par prikladu, ktere stejne muzes opsat.

A k te pameti..jiste vis, ze u kazdeho funguje trochu jina a v jinem pomeru..takze ja si to cetla vzdycky prave pred hodinou, protoze mam tu kratkodobou docela dobrou..a hlavne..stacilo to, nebot ani na vysoke skole po me nikdo nevyzadoval ty informace jinak a jindy nez u te zkousky...a vetsina jich je s zivotem nepropojenych...na to si stejne musis prijit sam, protoze ve skole te to neuci..takze jsem delala to, co me zajimalo a bavilo a ty nutnosti na zkousky jsem flakala...ale vim toho ted o vecech, ktere me zajimaji, docela dost, a z vic uhlu, rozhodne mi to prijde uzitecnejsi, nez sedet s dalsimi triceti lidmi na prednaskach a smolit do sesitu vytah z ucebnice...no, muj nazor a moje zkusenosti, ale chapu, ze nekde to muze fungovat i jinak...rozhodne me to mrzi, ale ja tu motivaci c tom systemu proste nenasla. A tak se samovzdelavam.
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(24.3.2007 18:40:06)
Nejdřív jsem se snažila tu křivku zapomínání popsat sama a nakonec jsem raději nalezla docela odpovídající odkaz. http://bible.nazory.cz/o_jak_cist_ucit_se_zpameti_opakovat.htm
Kdo chce vyčte tu, proč učitelé žádají po dětech pravidelnou domácí přípravu.

 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(25.3.2007 13:22:02)
Ja netvrdim, ze pravidelna priprava neni potreba, kdyz si potrebujes neco trvale zapamatovat. Ja jen tvrdim, ze system skoly, tak jak je nastaveny sam o sobe tuto potrebu vylucuje tim, ze ucivo jednak nepropojuje, jednak zada pouze pri vystupnich zkouskach, a to vicemene jednorazove [ treba pri zkouseni na konci probrane latky, a potom az dejme tomu pri hromadnem opakovani na konci roku...mezitim pusto, prazdno.] Z tohohle hlediska je pro me vyhodnejsi stravit nad ucivem dva dny, nez dejme tomu ctrnact dni, co se latka probira, a ty dva dny k tomu...ja jsem stejne vetsinu "informaci", ktere se takhle naucis, zapomnela, i tech, ktere jsem se ucila pravidelne v prubehu toho, co se na zakladni skole latka probirala].
Nejvice si zapamatujes to, co mas spojene s nejakym prozitkem, objevem, atp. Nase skolstvi je porad o zvraceni zapisku ze seitu a knih - tedy, ne uplne vsechno, ale drtiva vetsina.

Jinak, pametovou krivku znam, mam vystudovane ucitelsvi pri svem oboru.
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(26.3.2007 9:31:41)
Tak se nezlob. Třeba se hodí ostatním.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: slohová práce 

(26.3.2007 17:45:14)
To nebyo na tebe, to bylo spis zamysleni nad systemem...ze te nemotivuje veci se opravdu naucit...takze spolehas spis na tu kratkodobou, pokud teda nemas o vec vlastni zajem a motivaci :-)
 Saimona + HONZÍK a dvě ségry 


Re: slohová práce 

(23.3.2007 11:26:16)
Markéto,
článek je napsaný skvěle, přesně vystihuje to co má vystihnout. nevím co nového by sis představovala.
tvůj příspěvek mě přijde hloupý.

jinak k motivaci. u dětí velice funguje to, že oni sami pochopí, že se učí samy pro sebe.....
 Ifka... 


Motivace 

(23.3.2007 11:08:57)
Opravdu bezobsažný článek, také jsem myslela, že se dozvím, jak na to, abych věděla, co s dětmi. Na ZŠ jsem měla samé jedničky, prostě mi to šlo, většinou mě to bavilo a v podstatě jsem se doma moc neučila, stačilo mi učení ve škole. Pak jsem nastoupila na gymnázium a ejhle, už nebyly jen jedničky, zato hodně nové látky, samostatné výpisky, méně opakování, atd. A co mi vlastně nejvíc pomohlo ? Určitě ne učení vsedě nebo vleže, barvičky apod., ale vysvětlení od ochotných spolužáků (někdy to lépe vysvětlili "studentským jazykem" než profesoři) a hlavně MOTIVACE, že tu střední školu dodělat chci, že té fyzice a ostatnímu přijdu na kloub, nechtěla jsem se učit jen zpaměti. Asi můj příspěvek moc nepomůže, ale jinak mě nenapadá, jak na učení.
 kiri 
  • 

Re: Motivace 

(23.3.2007 12:04:39)
To je právě nebezpečí obecných článků. Nemohou obsahovat všechno. Ale abych mu nekřivdila, tvůj přístup jsem v mnoha návodech na učení také nenašla, ikdyž je velice dobrý.
Když je možnost, pak je vhodné studium ve dvojici i trojici. Jen pozor, aby se učení nezvrhlo do povídánek. Ideální je, když si navzájem budete vysvětlovat. I v případě, že ten co se pokouší o vysvětlování toho moc neumí. Funguje to tak, že neznalý-vysvětlující musí slovně formulovat alespoň to, co ví. Tím si to upevňuje a nachází vztahy a souvislosti, které by jen při četbě a suchém biflování nenalezl. Ostatní dávají pozor, právě proto, že vědí, že toho moc neumí, snaží se odhalovat chyby a vysvětlovat omyly. Všichni navzájem si pak kladou otázky, které by druhého třeba ani nenapadly. Velice kvalitní způsob učení.

Opět z vlastní zkušenosti: Platí, že výukou se nejvíc naučíte. Potvrdí vám každý zodpovědný kantor.
 zuzka 
  • 

Re: Motivace 

(3.5.2011 0:03:48)
Pokud zůstaneme u toho čtení, mě se skvěle osvědčili personální knížky. Jsou to pohádky, kde dítě vystupuje jako hlavní hrdina a jako 2. postava tam vystupuje jeho kamarád. Dítě to krásně vtáhne do děje a motivuje ho to k čtení. Další info o nějakým výzkumu podpory čtení u těchto knížek, kdyžtak na www.jahrdina.cz
 Kamila Čepičková 


Naučit se učit 

(23.3.2007 13:59:06)
Na základce jsem měla samé jedničky, přijetí na SŠ bez přijímaček a v prvním pololetí jsem skončila prospěchem druhá odspodu. Neuměla jsem se učit. Styděla jsem se, měla jsem pocit, že kdybych ty přijímačky měla dělat, neudělala bych je. Učila jsem se formou, že jsem si vylepila bílé papíry na skříň a učivo jsem jakoby vykládala neexistujícím žákům. Důležité body jsem psala na ty papíry, jako zápisky na tabuli. Často jsem měla učivo na očích a několikrát týdně shrnutou látku v bodech přelétla. Asi to pomohlo, ve čtvrťáku jsem se dostala do první třetiny. Ale byl to boj a nervy.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Naučit se učit 

(23.3.2007 14:44:51)
Já myslím, že také záleží na základní škole, jak žáda umí připravit. U nás například moc dobrá základní škola není (aspoň co se týká připravenosti). Můj starší syn tam chodil 1-5třídu, protože má hlavu po tátovi, tak na něj to tempo učení bylo pomalé a nudil se. Pak přešel na gymnázium a nejpostřehla jsem, že by měl problémy a začal se učit. Problémy má nyní, když je v pubertě a učit se nechce a zkouší na nás jakousi revoltu (to asi známe všichni). Tedy v 16letech má jednu trojku. Dcera od mé sestřenice je o rok starší a když chtěla jít na střední školu (na gymnázium se bohužel nedostala), tak jí musela doučovat kamarádka z tohoto gymnázia, protože neměli vůbec probranou látku a to co potřebovala (šla na spec.střední školu) v biologii atd. neprobírali na TÉTO základní škole vůbec. Zkušennosti mám i se spolužačkou syna, která např. v matematice v primě "plavala" protože učivo na které gympl navazoval jejich učitelka prostě neprobrala. Syn měl štěstí na bezvadnou paní učitelku na ZŠ. Nyní tam chodí i můj mladší syn a na paní učitelku jsem si dala "žádost", protože jsem si zjistila, kdo je asi nejlepší (je hodně přísná, ale spravedlivá a nemá oblíbence). Je v první třídě tak jen doufám, že bude mít na to, aby mohl také v páté třídě dělat přijímačky a snad se dostane na školu jinou. (na vyšší stupeň ho chceme přeřadit na 100% jinam, opravdu se nám naše jediná základní škola v místě bydliště ani trochu nelíbí).
 Martinakei 


Re: Naučit se učit 

(24.3.2007 12:25:57)
Prala bych Vam zazit nemecke skolstvi.Jsem ucitelka a pochazim s ucitelske rodiny.Z detstvi si vzpominam na velke balici papiry, na ktere si rodice pripravovali doma ve svem volnem case nazorne pomucky.Moji velkou radosti bylo, kdyz jsem mohla pomoct opravovat testy-nebylo to tezke-odpovedi a,b,c,d a sablona.Mozna proto jsem se stala ucitelkou a ne pravnickou, jak si prali nasi.Ale k tematu.Syn vyrusta od pateho roku v Nemecku.Mam nekolik kamaradek-ucitelek MS, takze vim, co se ve skolce dela, obzvlast v predskolnim veku.Syn doted vzpomina na "zlou" pani ucu v Praze, ktera je nutila umyvat si ruce pred jidlem a jine "nesmysly".Tady se razi teorie-jen deti nestrerovat.Rikala jsem si-proc ne, volna vychova-vzpominky na povinne dojidani obedu a pod. me v tom jen utvrdily.Ze synek neumel poradne zadnou basnicku ci pisnicku ze skolky, to jsem jeste slukla.Ale pak nastoupila zakladka-prvni opravdove znamky az na konci druhe tridy z nemciny a matematiky.Co me ovsem nejvic bralo, byla treba kontrola domacich ukolu.Zadna razitka, hvezdnicky,opravy...Stale jsem si rikala, ze je to jiny skolni system.Po 4-te tride presel na gympl, a tam to pokracuje jeste ve vetsich rozmerech.Za pololeti v hlavnich predmetech dve pisemky, v jazycich obcas nejaka kontrola slovicek, ale to stejne nehraje ohledne znamky vetsi roli.Tuhle jsem si "dovolila" pri problemech ve franine poprosit pancelku, aby me informovala, kdyz bude nejaky problem a ona mi odvetila,ze na to nema cas ani chut.Takze ted nas cekaji 14-denni velikonocni prazniny/hura na Moravu/, pak zahy svatodusni jeste delsi prazdniny, a pak do konce cervence absolutni a zcela zbytecny stres pro vsechny...
 Markéta 
  • 

nemecko znam jinak 

(25.3.2007 0:42:50)
taky bydlim v nemecku a moje zkusennost je jina, takze musim hajit. zatim neni osobni, ale mohu mluvit o dceri sveho svagra. je ted na gymplu v prime a nevim, jak v ostatnich predmetech,ale na latinu se uci deset az patnact novych slovicek na kazdou hodinu, pet hodin latiny tydne to dela minimalne padesat novych slovicek tydne. a kazdy tyden alespon jedna pisemka jen na te latine ... zrovna dneska jsme byly u tchanovcu vsichni na obede a ona musela hezky hodinku mrskat slovicka. nastesti ji to bavi :-).
takze to asi bude zalezet na skole, nepripada mi,ze by cely nemecky system byl tak prohnily, jak ho popisujes. i kdyz chyby jiste ma a mnohe, na to jeste sama prijdu.
 Francie 
  • 

Francie 

(25.3.2007 13:36:28)
Musim pridat zkusenost z Francie...tam je skolsvi nastavene na nazornych prikladech, delaji se pokusy, rozebiraji clanky uplne dopodrobna...jen tam zase potom chybi takovy ten zakladni prehled..me to hodne dalo, naucilo me to jit k podstate veci, ale je pravda, ze jsem uz mela zakladni vedomosti od nas. A taky je to tam priserne casove narocne...disertace o osmi stranach je bezny domaci ukol, v kazdem predmetu aspon 3-6x rocne, ve skole jste opravdu cely den [8-17, hodinou az dvemi v poledne], a to uz od skolky. Na kaydem systemu je holt neco.
 zuzkasim 


Možná několik řešení 

(23.3.2007 14:39:46)
Taky jsem patřila k těm, kteří na základce neměli žádné větší problémy. Učivo jsem si obvykle pamatovala ze školy, letopočty do dějepisu a chemické vzorce opsala od kamarádky nebo z taháku (jo, jo, s tímhle jsem začala brzy). Na střední škole začaly velké problémy, z hlavního předmětu jsem byla na propadnutí. Stručně řečeno, nebavilo mě to, nerozuměla jsem tomu, neuměla jsem se učit. Ujala se mě jedna ochotná spolužačka, která mi věnovala dost času a většinu potřebného mě doučila (od ní jsem to najednou chápala). Maturita dopadla nad očekávání. Na vysoké to bylo o něčem úplně jiném, tu jsem si vybrala, moc jsem stála o to studovat, takže jsem se i víc snažila, navíc mě obor (zcela jiný než moje střední škola) bavil. Moc jsem se těšila na semináře o "učení", čekala jsem návody, jak se efektivně učit. Nic moc, ale určité postřehy tam byly.
Nejdůležitěší je motivace (chtít sám, popř. chtít i kvůli něčemu - např. nové kolo od rodičů, funguje to, ale když je to kvůli něčemu, efekt je krátkodobější).
Pravidelnost - denně nad ta slovíčka z angličtiny sednout, byť jen na chvilku.
Souvislosti - to platí ve všech předmětech, slovíčka dávat do vět, literaturu spojit s dějepisem, zeměpisem, v češtině vymýšlet vlastní příklady použití ve větách, matematika by měla být dětem taky logická.
"Říct to jinak", jinými slovy. Ať to klidně zkusí vysvětlit rodič (použije jiný slovník než učitel), kamarád (to je asi nejlepší). Hodně to pomáhá.
Nebát se říct: "Nerozumím tomu." Od té doby, co jsem se tohle naučila říkat, našla se spousta ochotných lidí pomoct mi.
Každý máme jiný typ paměti, někomu pomůže podtrhávání, jinému přepisování, čtení nahlas apod. Ale měli bychom se snažit vyzkoušet všechny tyto způsoby, abychom zjistili, co nám (našim dětem) nejvíc pomáhá. Způsoby kombinovat. A nestyďtě se učit se svými dětmi i na 2. stupni, není to nic o samostatnosti, ale je fajn, moct o problému probíraném ve škole diskutovat, podívat se na něj i z jiného úhlu nebo třeba jen zjistit, že rodiče už si taky všechno nepamatují:-)
 Zuzana 
  • 

Můj příspěvek 

(23.3.2007 14:47:45)
Přečetla jsem jen první věty a dál už ne - dle reakcí jsem asi o moc nepřišla. Ale začátek je jako o mně - na základce nebyl problém - zvládala jsem to na vyznamenání - občas tedy trojka z matematiky. Ale na střední už to nešlo - to už nebyly jedničky a dvojky, ale trojky a čtyřky :(. No prostě jsem byla líná se učit. I když se naši snažili a i se se mnou učili. No ale maturitu mám i když je fakt, že když někde musím maturitní vysvědčení ukázat - trochu se stydím...
 makinea 


Motivace a společné učení 

(23.3.2007 15:47:24)
Taky jsem ten případ, kdy na zš jsem měla vyznamenání bez větší snahy, šlo to prostě samo.
A na sš pak přišly čtverky.
Neuměla jsem se učit a hlavně jsem na to vůbec nebyla zvyklá. Myslím, že problém je i v tom věku, nastupuje puberta, člověk má jiné "starosti".
I když už jsem se odhodlala, že se učit budu, nakonec mi myšlenky lítaly všude možně a po dvou hodinách strávených nad sešity jsem neuměla o moc víc.
Souhlasím, že nejdůležitější je MOTIVACE a řekla bych, že je vcelku jedno jaká.
Pro mě byla motivace to, že jsem chtěla učitelkám, kterých jsem si vážila, ukázat a dokázat, že nejsem blbá, překvapit.
A měla jsem radost, když jsem po dvou letech ( v té době jsem k tomu tak nějak dospěla) mívala z písemek jedničky místo čtverek. Spousta lidí to nedokázala pochopit a mě se to líbilo.
Samozřejmě jsem narazila taky na to, že někteří učitelé jsou prostě zvyklí ke studentovi přistupovat tak jak si ho zaškatulkovali, ale to mi tak nevadilo.
A co mi pomohlo taky hodně, bylo to, učit se s někým. Dokázala jsem se tak do toho víc dostat. Prvně jsme si to s kamarádkou přečetly, pak si to opakovaly, vzájemně se doplňovaly. Občas jsme se u toho i nasmály a pro mě toto byla velká pomoc.
 stáňa 
  • 

Moje metoda 

(23.3.2007 17:14:19)
Taky jsem se poprvé musela učit a na střední. a jak se nejlíp učilo mě? V tramvaji cestou do školy. Věděla jsem, že na to mám 20 minut, tak jsem se to za 20 minut naučila. učení v tramvaji mi vydrželo i na vejšce, vždycky jsem jela na nějakou konečnou a za tu dobu jsem se naučila, co jsem potřebovala. Prostředí, kde se nenaučím vůbec nic, jsou studovny a sezení v tichu u pracovního stolu. Musím mít k tomu určitý rumraj. Je zkrátka důležité najít si, co komu vyhovuje.
 Markéta 
  • 

"bezva clanek" odpoved pro saimonu 

(23.3.2007 18:03:53)
pripada ti muj nazor hloupy a clanek je uzasny, je to vec nazoru... nebo jsme cetly kazda jiny clanek?
ja jsem cetla rady, ktere k nicemu nejsou, protoze tohle uz davno vsichni vi, cekala jsem neco konkretnejsiho, nez ze si ma dite sesit obarvit pastelkami a hrat pexeso. to jsou rady na draka.
kdyz me predmet na stredni nebavil, tak to vzdy bylo kvuli ucitelce, ktera nemotivovala a nutila nas biflovat, jak se to doporucuje v clanku, tj. nestaci ti hodina, uc se dve hodiny. sesity jsem si nebarvila, cernobile nebo barevne, stejne jsem se na to nemohla ani podivat.
pro priklad moje zkusennost s chemii,hodiny nad nazvoslovim a vysledek nula, se zmenou ucitelky jsem skocila z trojky na jednicku a ucila jsem se mnohem min,nebylo co, vse bylo jasne, umela to vysvetlit.

jiny priklad, mam konicka, hudbu. nema smysl do zblbnuti prehravat celou stupnici, kdyz mi nejde jen prechod z fis na g, soustredim se na nej a usetrim hromady casu.

mnoho peknych a hlavne konkretnich rad na uceni slovicek tady uvedla vanda1. clanek s podobnym obsahem, jako byl jeji prispevek, tj konkretni rady, snad jen pro ten ucel vice utridene a doplnene o doporucenou literaturu a internetove stranky na procvicovani slovicek a gramatiky (verte, ze jich je, a kvalitnich) by jiste mnoho lidi uvitalo.

stojim si za nazorem, ze tento clanek je jen pro kocku, ta se uci jen nekadit na koberec, staci ji teda parkrat vyhodit za dvere, opakovani je totiz matka moudrosti...
 kiri 
  • 

Re: "bezva clanek" odpoved pro saimonu 

(24.3.2007 18:58:08)
Ne tvůj přípěvek mi hloupý nepřipadá. Už když jsem psala ten svůj, tak jsem se obávala, že to tahle vyzní. Omlouvám se.

Já jsem chtěla říct, že tu jsou cenné rady, které každý zná, ale málokdo používá, právě proto, že jsou notoricky známé a jednoduché.

To zmiňované pexeso je vynikající věc. Tedy pro nižší stupeň základních škol. Dokonce se opírá o skutečnou křivku zapomínání a velice kvalitní způsob učení.

 Zajda 
  • 

Re: Pro Markétu 

(26.3.2007 19:27:50)
Milá Markéto,pokus se místo kritiky zpracovat toto téma lépe.Jistě víš jak na to.Kritizovat umíš výborně.
A víš,co se říká o kriticích?Že to jsou lidé, kteří říkají,jak by to udělali,kdyby to uměli.A ta tvoje rada ohledně poslouchání německého rádia a německé televize v Německu je opravdu obdivuhodná.Jsem ráda,že se po dvou letech strávených v Německu už dokážeš domluvit.Jiní už po této době skládají jazykové zkoušky.
Možná,že používají jinou metodu na učení než ty.Třeba barvičky,třeba se učí v křesle,třeba nenadávají na učitele a prostě na sobě pracují.Mimochodem,autorka ten článek adresovala rodičům a studentům.Ne manželkám,které si vzaly cizince a teď mu nerozumějí.Hodně štěstí v dalším "studiu".
 Markéta 
  • 

Re: Re: Pro Markétu 

(26.3.2007 19:59:43)
tak zaprve k tomu nemecku. manzelovi rozumim a vzdy jsem rozumela, jinak bych si ho asi mila zlata nebrala! nejdriv jsme dlouho mluvili anglicky a fracouzky, nez jsme spolu zacli bydlet v nemecku. na sobe pracuji, to mi ver a neobvinuj mne z toho, kdyz mne neznas.
asi mi zavidis, ze to radio posloucham v nemecku, jinak si tvou jizlivost neumim vysvetlit. to se mi to uci, kdyz jsem v zemi, kde se jazykem mluvi, ze :-).radio se da prece poslouchat i v cechach. ucim se hlavne z nej, protoze nechodim tak casto mezi lidi jak bych chtela, nejsem student co je na prednaskach a porad v kontaktu s lidmi ani nechodim do prace, protoze mam nekolikatydeniho prcka, radio mi umoznuje na sobe "pracovat" jak tomu rikas, ikdyz zrovna nemam cas sedet v tom kresle. vyhoda poslouchani radia je v tom, ze se clovek ucit "nemusi". nikdy jsem nenavstivila kurs nemciny. jen jsem si prolistovala gramatiku, abych si prohledla slovesny system, casy, podminkove vety, souslednost casovou apod ve srovnani s jazyky, ktere uz ovladam lepe. nemusim se ucit slovicka v kresle a s barvickami, proste se je neucim vubec, pokud nejake neznam a to neni tak casto, zeptam se na ne. s tim skladanim zkousek, neskladam je, protoze stoji hodne penez 200 - 300 euro, to si radsi za dalsi dva roky rovnou udelam prekladatelskou ... navic skladani nejake zkousky nic nerika o tom jak jazyk ovladas. slozila jsem dalf na franinu, vyssi zkouska neexistuje, ale presto jsem v te dobe, uz je to dlouho, nebyla schopna cist knizky v origynale normalnim tempem a filmum a radiu jsem rozumela tak tak. ucila jsem se tenkrat z ucebnic a v kurzech a ne poslechem. vysledek dost spatny a stalo mne to mnohem vic casu nez dva roky.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Pro Markétu 

(26.3.2007 20:07:02)
jinak ten clanek sem mozna napisu, az budu mit cas. ted mam jine starosti. veselejsi :-)
navic nevim, proc bych nemohla vyjadrit kritiku. od ceho jsou tu ty diskuze, prece snad taky od toho, abychom reagovali na napsane clanky. nektere si tu kritiku zaslouzi.
 katka 
  • 

Re: Re: Pro Markétu 

(27.3.2007 15:41:02)
no ono je dost velky rozdil mit z daneho jazyka zkousku a schopnosti se jazykem dorozumet. vetsine lidi , co maji treba i pokrocilou zkousku, dela mluveni potize, s rodilym mluvcim jeste vetsi. a to ani nemluvim o porozumeni rodilemu mluvcimu. a nevim, proc schazujes uceni poslouchanim radia a televize? je to skutecne jeden z nejlepsich zpusobu, jak jazyk vstrebat, navic v podobe, v jake se skutecne pouziva!
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Pro Markétu 

(27.3.2007 16:14:39)
katko,
diky za podporu, pekne mne ten prispevek od zajdy nadzvihl. hlavne to, jak ironicky mluvi o tom, ze nerozumim vlastnimu manzelovi (coz samozrejme neni pravda) a ze za dva roky by se v dane zemi jazyk naucil kazdy. prave, ze nenaucil. v knihovne vidam cizi studenty, kteri jsou tu na stazi, ucili se uz predtim a presto casto mluvi dost spatne, tvori konstrukce, ktere by rodily mluvci nikdy nepouzil a predevsim maji desny prizvuk. to je z toho, ze se uci jen z ucebnic, to nestaci. je to jen vizualni vjem, ale jazyk je postaven v prvni rade na vnimani sluchovem. male deti se prece take uci poslechem.
no to a ani nemluvim o tureckych pristehovalcich, mnozi z nich jsou tu casto leta a neumi skoro nic.
 Šárka 
  • 

důležité je i proč 

(23.3.2007 20:26:12)
Myslím, že někdy je problém dospívajících, že hledají důvod proč se to učit? sami třeba nevědí, co by chtěli dělat, nikdo s nima o tom nemluví, rodiče vyberou školu např. gymnázium, aby se rozhodnutí oddálilo. pro mnoho inteligentních mladých lidí je uričtě problém učit se pro to, abych dostal 1 a tím udělal rodičům radost :-) kor když je jim třeba 16, 17. Myslím, že základní problém premiantů ze základy, kteří pohoří na střední škole je MOTIVACE a až potom to, že nevím jak se učit.
 Winky 
  • 

Re: důležité je i proč 

(23.3.2007 21:41:59)
Souhlas, jsem taktéž "článkový případ" - ZŠ: O.K., SŠ: K.O. a to proto, že jsem vůbec neměla představu o tom co chci dělat, slovo ekonomika mi při přechodu ze ZŠ nic neříkalo, vyhlídky co budu moci dělat po škole s touto specializací mi nikdo nenastínil (resp. nastíněná sekretářka mě nijak nerajcovala). Je pravda že z několika čtyřek v prváku bylo maturitní vysvědčení s vyznamenáním, ale to jen a jen proto, že ty čtyřkové předměty postupně odpadaly a zůstaly ty, které mi šly. VŠ nevyšla z toho samého důvodu -nějak jsem se nepoučila a měla za to, že když mi rodiče radí ať pokračuji v oboru, že to půjde. Nešlo - a až po více než pěti letech jsem našla svůj nový obor, který mě zajímá, baví, učím se ho snadno ...... Ale taky jsem měla tu zkušenost, že přednášející prostě vytáhl desky, hodinu a půl četl monotónním hlasem svůj výklad (o dooost zajímavém tématu avšak naprosto nezáživně), sklapl desky a odešel. Považovali jsme ho za vykopávku všech vykopávek - dokud jsme nezjistili, že zamlada býval skutečnou špičkou a jeho knihy jsou bohatě ilustrované a vybavené fotografiemi.... ovšem to před námi nikterak nezmínil.... o to víc mě ten přístup zamrzel. Ano, člověk má hledat sám své zdroje informací, ale "objevování Ameriky" je ztráta času.

Dále musím souhlasit s názorem, že žákovo vlastní přemýšlení nad učivem (např. na 2st. ZŠ) je bezva věc, ovšem učitelům to jaksi přidělává práci a málokdy to ocení.
 Janča 
  • 

Re: Re: důležité je i proč 

(24.3.2007 9:35:08)
No, tak i já přispěju - na základce samé jedničky, po přestupu na gympl čtyřky - taky to závisí za základce, ve které jste - já byla ve třídě s fakt tupými dětmi, fakt jsem tam byla za hvězdu, doma jsem na učení ani nesáhla, ale bylo to přesně tak jak se říká - MEZI SLEPÝMI JEDNOOKÝ KRÁLEM.Pak na gymplu byly chytré děti, jelo se daleko rychleji, a než jsem to stačila pochopit, že se asi fakt budu muset učit, bylo pololetí a čtyřky...Tehdy jsem pochopila, že se asi fakt budu muset doma učit, ale nevěděla jsem najednou JAK. Rodiče moc nepomohli, nemotivovali kladně - Super, máš jedničku... ale záporně t.j. Běda ti, když přineseš špatnou známku...
Myslím si, že chyba je už na základkách - třeba teď jsem se přestěhovala na ves - je tady 1 škola v okruhu 15 km, kam chodí všechny děti z okolí ajede se tam podle toho, aby stíhali ti nejslabší, kterých je určitě 1 / 2.Tudíž např. moje neteř ve 4 třídě na učení ani jednou rukou nesáhne, úkoly si dělá rovnou v hodinách, protože než ti slabí žáci něco dodělají, to ona má dodělané 3x,takže si píše v hodině rovnou úkoly...
Naproti tomu moje druhá neteř - stejně stará chodí v okresním městě na jazykovou základku - kam musela ve třetí třídě dělat přijímačky, a ve 4. má 2 jazyky - učí se denně min. 2 hodiny a občas má i dvojku, někdy trojku.

Ovšem u mých tchánů vede neteř ze vsi, neboť je chytřejší, protože má přeci samé jedničky!!!To jsem ve vrtuli, když tohle někdo řekne, protože srovnávají nesrovnatelné...Na té jazykovce se na jedničku fakt musí dřít, tam jí nikdo nedostane zadarmo, ale to oni nechápou. A že dvojka je tam opravdu dobrá známka, to taky ne. Prostě ty máš jedničky, jsi chytrá, ty máš dvojky, trojky, jsi míň chytrá....Síla, co?a nevysvětlíte jim to....

Prostě omlouvám se za ten sloh, tohle mě trápí, zvlášť když do té jediné školy v našem okolí budu muset dcery dát taky....
takže JAK je naučit učit? Pokud po nich nikdo celou základku nebude nic chtít a budou mít jedničky levou zadní, tak PROČ by se měly učit ( to říkám z pohledu toho dítěte...)jAK MOTIVOVAT DÍTĚ, ABY SE UČILO, KDYŽ MÁ SAMÉ JEDNIČKY, ALE VY VÍTE, ŽE NENÍ JEDNIČKA JAKO JEDNIČKA?????

Ach jo, je to složité...
 valkyrija 


Caste nemoci a LMD = ztrata zakladu 

(27.3.2007 21:31:46)
Jako mala jsem byla velmi casto nemocna, hvlavne ve 3. tride. Mam k tomu jeste LMD, ale nikdy na me nebyli brany ohledy jako na dislektika. Diky tomuto jsem ztratila zaklady ve veskerem uceni. Musela jsem neustale dohanet a ktomu se ucit novou latku, coz neslo dohromady. Vzdy se tim neco ozelilo a to vetsinou to co jsem musela dohanet.

A ve treti tride kde se braly zaklady ceskeho jazyka, mi dava zabrat do dnes. Deti se tam uci vyjmenovana slova a predpony vy/vi, s/z, me/mne, a take koncovky (ci jak se tomu nadava) -ovi/-ovy. Nikdy uz jsem se to nenaucila i kdyz jsem pozdeji mela soukrome lekce cestiny s ucitelkou v duchodu. Byla skvela a s hodne vecmi mi pomohla, abych tak nejak z CJ prolezla. Ale vim ze to pro me neni dostacujici. Ani nevite, jak se citim kdyz mam psat nejaky psany projev!!!

Tento problem se netykal jen CJ a pozdeji cizich jazyku (u me AJ), ale i matematiky, vlastivedy (pozdeji Dejepisu), atd... Mam stesti ze jsem technicky (logicky) typ, tak ze jsem Matematiku dohnala velmi rychle (cca 2 roky - zlomky jsem proste prosvihla totalne). Ale jsou veci ve kterych mam zmatek, ci je vubec neumim a kdyz jsem prolezala dalsimi tridami, velice jsem pocitovala, ze mi neco chybi a neni to v poradku. Od treti tridy se mi take prumer postupne zhorsoval. Nakonec jsem byla rada ze jsem z nekterych predmetu prolezla za 4.

Proto chci poradit jak se vyhnout ztrate ucebnich zakladu a pozdejsim stresum z uceni. Lepe receno, jak to spravne dohnat i s poruchou soustredeni a rychlym tempem ve skole! Cekam dceru a rada bych byla poucena dopredu, ale i ja se chci jeste vrhnou na skolu, proto ze i pres vsechny starosti a problemy me studia velmi bavi (jsem zvidavy clovek).

PS: Mela jsem strasne mindraky, ze z diktatu na ZS jsem mela z 80% za 5, dalsich 18% za 4 a zbyla 2% za 3! Tak zkuste hadat jak mi bylo... pritom nejsem nejak "blby" clovek jen obcas lempl, ale i tak umim v uceni zabrat. Jen u me je to stridave oblacno. Kdyz zaberu, tak pak musim i povolit... neni to vyrovnane! Je to zpusobeno temi nemocmi a dohanenim! Kdyz jsem byla nemocna vsechno povolilo a kdyz jsem byla ve skole, jela jsem na 200%.

Diky za rady... urcite to nepomuze jenom me!
 Markéta 
  • 

Re: Caste nemoci a LMD = ztrata zakladu 

(28.3.2007 13:21:53)
mila valkyrijo,
mela jsi asi fakt smulu. v dobach drivejsich se na poruchy uceni casto nebral ohled. reklo se, dite je line a blbe navrch a bylo vymalovano.
pevne verim, ze je to dnes uz lepsi a o sveho potomka se nemusis v tomto smeru bat. pises, ze se detatko jeste nenarodilo. pokud vim, dislexie neni dedicna porucha, neni tedy duvod, proc by tvoje dite melo mit stejne problemy, jako ty. muzes ho ale nechat vysetrit az nastane vhodna doba a pokud budes mit podezreni. myslim, ze teprve potom je cas to zacit opravdu resit. poohledla bych se preventivne po literature, napr v nakladatelstvi portal, vydavaji mnoho kvalitnich prirucek pro rodice, urcite ti poradi a neco nabidnou, ale jak rikam, ted jsou tvoje obavy trochu predcasne.
muzes ale jiz v predskolnim veku rozvijet co nejvic schopnosti sveho zlaticka, hodne cist, kreslit, najit nejakou vyuku anglictiny pro predskolni, s pisnickami apod. koupit knihu her a napadu pro batolata do tri let, zrovna portal jich nabizi nekolik.
pkud dite opravdu bude mit dislexii, je na tobe, abys trvala na zohledneni tohoto problemu v klasifikaci, navstevovala poradny, psychologa, zazadala o asistenta pro tve dite, nasla vhodnejsi skolu, pokud to jinak nepujde.
hlavne se neboj dopredu. uzij si tehotenstvi a peci o miminko a neboj se uz ted problemu, ktere se pravdepodobne neobjevi.
drzim palce

marketa
 valkyrija 


Od: Caste nemoci = ztrata zakladu 

(28.3.2007 17:07:04)
Mila Marketko, neni tomu tak davno co jsem byla na Zakladni skole. Je mi 20 let a to byly jiz jine pomery.
Vim ze dislekcie neni dedicna, ale jde mi o to dohaneni. Jak dohnat uceni s ditetem, ktere se musi zaroven se zameskanou latkou, ucit dalsi novou latku. Dite nemusi mit dislekcii aby toho hodne ve skole zameskalo! Jen beru prumerne dite, ktere bych nechtela pretezovat, nebo aby si osvojilo spatne ucebni navyky. Mohlo by dopadnou jako ja... obdobi kdy jsem aktivni a obdobi kdy jsem pasivni (k uceni)!!! Zaroven, je to i pomoc pro me... jak uz jsem psala pred tim, chtela bych studovat, ale nemoci se me drzi stale a narusuji moje snahy... Proto i ja bych si timto rada nejak pomohla, aby se mi upravili ucebni navyky a pasivni obdobi se zkratilo na minimum. Myslim ze toto pomuze nejen me, ale hodne maminam co maj casto nemocne deti... Ono se vsude pise o tom jak zachazet s dislektikem, ale kde se pise jak se ucit s casto nemocnym ditetem. Dislekcie je stala, dite se jen pomalejs uci, stalym ucebnim navykem se to da vsechno zvladnout. U casto nemocneho ditete je to narazove, kdyz je zdrave je to OK., kdyz onemocni je to spatne (proto ze vam onemocni od zacatku skolniho roku do vanoc cca 4x na 2 tydny, nebo jednou na 2 mesice!!!)... Jak teda na casto nemocne dite
 Lajka 
  • 

Re: Od: Caste nemoci = ztrata zakladu 

(28.3.2007 17:46:53)
Valkyrijo,
samozřejmě nevím, jaké povahy jsou ty zdravotní problémy o kterých píšeš, ale pokud si pamatuju ze svého dětství, tak většinou když jsem byla nemocná, tak to neznamenalo, že bych se nemohla taky učit... já jsem trpěla hlavně na angíny, bronchitidy a podobná respirační onemocnění, a kromě nějakého prvního dne nebo dvou mi bylo celou dobu toho pobytu doma celkem fajn, akorát že jsem brala nějaké ty léky a kašlala a nemohla do kolektivu abych to tam neroznášela... ale fyzicky i psychicky schopná přijímat nějaké informace jsem většinou byla. Taky znám to dlouhodobější chybění, měla jsem dlouhodobé respirační problémy ve čtvrté třídě, protože se nemohlo přijít na to proč pořád kašlu (a zkoušelo se všechno od různých antibiotik přes různá vyšetření a rentgeny plic až po prohlášení že ten kašel jenom simuluju protože se chci ulejvat ze školy), takže jsem z toho školního roku byla doma taky několik měsíců.
Vždycky jsem měla někoho, kdo mi nosil úkoly - tedy buď to byl nějaký spolužák, nebo přímo máma chodila do školy za učitelkou a ta jí dala seznam toho, co se bere a bude brát (dejme tomu v těch třech týdnech na které mne doktorka nechala doma) a rodiče to se mnou mohli probrat a vysvětlit. V podstatě to tak chodilo o v době mých pozdějších studií, na střední atp., když jsem byla třeba v nemocnici a pak doma na zotavení, tak mi rodiče oběhli profesory a vydyndali od všech co se probírá a co bych měla doma dělat.
Tak myslím, že spolupráce rodičů s učitelem je v případě nemocnějšího dítka klíčová, je opravdu potřeba aby se rodič s učitelem spojil a vyžádal si od něj informace o probírané a plánované látce a na tom pak může doma s dítkem pracovat... pokud je onemocnění dítěte takové povahy, že to jde (což často jde). Buď by se rodiče měli sami snažit dítku případné nejasnosti vysvětlit, nebo to může vysvětlit spolužák který nosí úkoly, popř. mám zkušenost i s placeným doučováním. To doučování je třeba podle mne docela účinné a když se jedná o dítko na základce třeba s nějakým takovým problémem, po nemoci s potřebou dohnat učivo, neváhala bych do toho investovat... třeba sehnat nějakého šikovného středoškoláka z okolí, o kterém vím že to umí a umí jednat s dítkem a naučit jej to... já jsem si takhle už na střední přivydělávala. Každopádně bych to nenechávala jenom na dítěti samotném ať si s těmi úkoly poradí, je to nová látka, tak musí být někdo, kdo se mu bude v tomto směru věnovat.
Myslím, že když dítě přijde po měsíčním chybění do školy a teprve tam se dozvídá, co všechno se dělalo a co musí dohnat, tak to už je dost pozdě a dohání se pak veeelmi těžko.
 valkyrija 


Re: Re: Od: Caste nemoci = ztrata zakladu 

(30.3.2007 13:16:09)
Ha tak tady jsem mela ten kamen urazu ja... Mama na to nemela cas, se semnou ucit... to bylo akorat kdyz neco horelo (byla dlouho v praci) a s otcem to neslo (strasny cholerik, silene vybusny, to by bylo vice kriku nez uceni). No a nikdo z mych spoluzaku nebyl na tolik spolehlivy aby mi uceni prinesl, vzdy prinesl uceni jednou a po druhe se uz na vsechno vykaslali. A jeste k tomu prinesly spise jen domaci ukoly, nez uceni. A podle toho se mel clovek ridit!!! Ted vidim, ze se tam stalo mnoho chyb a ze mam co napravovat. Aspon vim, cemu se jednou u sve dcery vyhnout. Chyby a problemy nasich deti zacinaji u nas! (To je vec kterou moji rodice nikdy neuznaji!!!)
Moc vam za vsechno dekuji...
 irča-iren-irena 


Re: Od: Caste nemoci = ztrata zakladu 

(15.1.2010 10:32:19)
tak s odpovědí Lajky nejde nic jiného než bez výhrad souhlasit ~:-D
Aktivní zapojení rodičů je nutné, když dítě nemůže...takže dohodnout se se spolužákem, jestli je ochoten úkoly nosit, poprosit osobně nebo tel.učitele, aby tomu spolužákovi dával sešity i pro naše dítě a případně do něj vkládal i lístek, která látka je nutná se doučit...
pokud není ochotný spolužák, je nutné do školy třeba 1-2x týdně zajít a úkoly vyzvednout sami...horší je to proveditelné ale na vyšším stupni, kde mají děti více učitelů...při dlouhodobé nemocnosti jdou ale podmínky dohodnout přímo s ředitelem školy.~;)
 irča-iren-irena 


Re: Od: Caste nemoci = ztrata zakladu 

(15.1.2010 10:39:45)
tak s odpovědí Lajky nejde nic jiného než bez výhrad souhlasit ~:-D
Aktivní zapojení rodičů je nutné, když dítě nemůže...takže dohodnout se se spolužákem, jestli je ochoten úkoly nosit, poprosit osobně nebo tel.učitele, aby tomu spolužákovi dával sešity i pro naše dítě a případně do něj vkládal i lístek, která látka je nutná se doučit...
pokud není ochotný spolužák, je nutné do školy třeba 1-2x týdně zajít a úkoly vyzvednout sami...horší je to proveditelné ale na vyšším stupni, kde mají děti více učitelů...při dlouhodobé nemocnosti jdou ale podmínky dohodnout přímo s ředitelem školy.~;)
 playa, 2 dcery 
  • 

takových je spousta, 

(28.3.2007 18:41:44)
škola by napřed měla naučit jak se učit
 julie,2pubertální dcery 
  • 

pomoc,moje děti se neumí učit 

(31.3.2007 23:24:08)
máme taky děti.starší elišku(14) a mladší petru(12)spíš nám vadí že mají pořád hlavu před malou televizí nebo malým monitorem počítače.ve škole mají 3 a 4.naše rada:kupte si větší obrazovku popřípadě nový počítač nebo dvd nebo video.3 a 4 už nebudou budou už jen samý 5.
 Lenka 
  • 

Učení 

(22.2.2008 21:45:58)
Mám dvojčata holky, chodí do 6. třídy. Jedna se učí lépe měla vyznamenání.Ale ta druhá mě dělá starosti, přinesla na vysvědčení 2 čtyřky. Vysvětlujeme, že se prostě učit musí, nechci po ní jedničky, ale aspoň ty čtyřky , kdyby nebyly.Zkoušíme to po dobrém i po zlém ( zakazování všeho , co má ráda a cojí baví), ale bez úspěchu. Řekne mi , že ji učení nebaví a hotovo. Když jí domlouvám , naslibuje , jak se bude učit, ale skutek utek.Přemýšlela jsem , zda máme navštívit pedagogicko- psychologickou poradnu.Nebo doufat , že to blbý období brzo přejde.Do 5. třídy jí to docela šlo.Jak ji naučit, aby se učila. Kdo máte zkušenosti poraďte děkuji. Lenka
 Pampela 


Re: Učení 

(16.2.2010 15:03:40)
Mám podobný problém se synem. Do 5.třídy docela pohoda, ale od 6., kdy je potřeba větší samostatnost, totální zhoršení. A najednou zjišťuju, že nejen neumí to nové, ale zapomněl i to staré, úplné základy (najednou má problém i s malou násobilkou, v angličtině se základními slovíčky, v češtině už neumí vzory a pády atd...). Takže i když byl dřív bez problémů a samostatný, najednou máme podezření na LMD (i po poradě s psycholožkou). A učení pořád pokračuje, je toho pořád víc a nevím, jestli dohánět dřív základy nebo novou látku. Mám pocit, že by potřeboval jet znovu od 3. třídy. :-(
 Jana - autorka článku 
  • 

Dík za vaše názory 

(24.3.2009 20:06:28)
Pozorně jsem si přečetla celou diskusi k mému článku. Je jisté, že nemohl postihnou celý problém učení, protože byl psán pro časopis Rodina a škola, tedy pro čtenáře tohoto časopisu, a tedy již zadání bylo poměrně obecné. Souhlasím s mnoha názory, které jsou prezentovány v diskusi. Také jsem na základce nemusela sáhnout na učení a přechod na gymnázium z osmé třídy (také jsem nemusela a dnes bych své dítě do té devítky poslala) byl pro mne šokující. Naštěstí jsem se brzy vzpamatovala a řadu receptů, které uvádím, jsem vyzkoušela sama na sobě jak na střední škole, tak i později na vysoké (tu jsem si také sama nevybrala, šla jsem tam, kde nevadil špatný kádrový profil otce - čili na techniku). Takže má řešení jsou ověřená a praktická. Kromě zkušeností stavební projektanky mám také řadu let odučených - v základce, střední škole plné holek a také střední škole s učilištěm plné kluků. Mimo to učím doma, a to většinou děti, které mají problém, o tom jsem ostatně také publikovala v Rodině a škole, dokonce ve stejném čísle. Také o prázdninách připravuji na reparáty (matika). Moje zkušenosti se současnými dětmi jsou o nemotivaci většiny z nich a snaze nějak to projít. Mým "cílem" je tedy také, aby to prošli, ale cestou musejí něco odevzdat, aby si jednou mohli říct "Já to zvládnul!" a ne "Ona mi to napsala". Mojí metodou je pozitivní přístup k dětem a otevřenost, ale je velký rozdíl, jestli učíte na základní škole a na kterém stupni, nebo na střední.
Také jsem si užila s dítkem, vím, co je to, když vám dítě ničí v první třídě učitelka, to pak až do maturity máte co dělat.
Také moje matka byla učitelka na prvním stupni. Na posvícení pekla u nás doma s holkama buchty, o velikonocích dělaly perníčky. Byla laskavá a přísná, učitelka s velkým U a obrovským pochopením. Učila už vnoučata svých žáků. Její hlavní radou pro rodiče vždycky bylo, že dítě má mít zavedený režim dne - největší pravda, 50 let zkušeností za katedrou ji potvrzovalo. Co já jsem se toho naposlouchala! Samozřejmě, že měla pravdu. A od toho se to odvíjí...
Tak mě kritizujte, smlsněte si, ale nabídnete ne třeba lepší, ale vůbec nějaké jiné řešení?
P.s.: Slovíčka je třeba si psát, učit se zároveˇjak znějí a jak vypadají. Překládejte si texty z učebnic nebo časopisů, učete se slovíčka ve frázích a větách a souvislostech. A to pexeso s nimi je skvělé!
 štěpánka 
  • 

rozumím NErovná se umím 

(24.3.2009 22:04:00)
Článek mi připadá fajn, výstižně shrnuje notoricky známá pravidla, která všichni známe, ale málokdo je dodržuje - vše podstatné obsahuje jak článek, tak diskuse pod ním. Jediné, co mě překvapilo byly tyto 2 body: cituji z článku:

"Platí jednoduchá dvě pravidla: Rozumím rovná se umím, stačí přečíst, utřídit, procvičit.
Nerozumím rovná se učím se, bifluji zpaměti, „plavu“, hledám pomoc."

S první větou nesouhlasím, možná byla myšlena jinak. Upravila bych ji: "rozumím - první krok na cestě k umím."
V matematice, fyzice, chemii, jazycích, (minimálně,možná i v jiných předmětech) to nestačí. Vždy mě "pobaví", když mi někdo řekne - ale já se na tu čtvrtletní písemku učil, proč mám zase 5? Včera jsem se na to kouknul a všemu jsem rozuměl (matematika). Za rozumím musí následovat několik příkladů vlastní rukou napsaných a vypočítaných - klidně i těch, které se už jednou ve škole počítaly - aspoň budete doma větět jak na to, když to nepůjde. Dobré je i vymýšlení vlastních příkladů - a následné řešení. A vůbec nejlepší je, když třeba tomu, kdo nebyl ve škole, vysvětluje chytrý a znalý (matematiky) spolužák - používají stejný jazyk, nějak jim to líp docvakne. (to už je v článku).
 Zuzka 
  • 

Personální knížky 

(3.5.2011 0:04:50)
Už jsem tu reagovala na jeden vzkaz. Takže taky krátce :-) Já mám dobrou zkušenost s personálními knížkami, kde dítě vystupuje jako hlavní hrdina. Dají se koupit na internetu na www.jahrdina.cz

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.