| Rena a Raďulka | 
 |
(9.3.2007 12:52:07)
Tak to po světě těch deprivantů asi běhá... Negativní vliv nevhodných televizních pořadů na dětskou psychiku je jasný asi každému, nicméně si myslím, že vhodně zvolený dětský program s ohledem na věkovou kategorii dítěte (samořejmě tím nemyslím kojence :) je přínosným doplňkem k aktivitám prováděným společně s rodiči a sledování takového programu s rodiči a povídání o něm vidím už naprosto jako přínosné.
Násilí tu je, bylo a bude. Všude, zejména v dětských pohádkách a písničkách, i v těch hodně starých, vždyť některé pohádky by se z dnešního hlediska dali označit za pěkně krvavé horory a dětské písničky? Nám stačili jedny zpívánky s písničkou "letěla husička, letěla z vysoka... myslivec ji střelil do oka" nebo tak nějak a dodnes! syn střílí po imaginárních husách ( a dávno není žádné mimino :) přesto si myslím, že to v něm žádné hlubší stopy nezanechá. Jistá míra agresivního chování k dětem asi bohužel patří, vždyť dětský svět je jen odrazem toho našeho dospělého.
|
| Kudla2 | 
|
(9.3.2007 13:59:41)
Dobrý, tak to já si taky vychovávám deprivanty :-)) A klidně bez mučení přiznám, že někdy jsem ráda, když se děti (skoro 4 a něco přes 1 rok) chvíli koukají na Kouzelnou školku i beze mě a já se můžu ještě chvíli dospat nebo si vypít kafe bez toho, že by mě někdo neustále tahal za nohu a něco chtěl.
Jestli z nich kvůli tomu vyrostou deprivanti, tak co se dá dělat. Kdybych to občas neudělala, tak už dávno lomcuju mříží v nějakém psychiatrickém zařízení. ;-))
Ne, vážně: hlavně je potřeba zapojit zdravý rozum, fanatismus škodí, ať je to kojení (kojit, kojit, kojit za každou cenu do úplného roztrhání těla matky), nebo věnování se dítěti (dítěti je třeba se intenzívně věnovat 24 hodin denně, snad jen kromě doby, kdy spí, a kdo to nedělá, vypěstuje si citově deprivovaného chudáčka).
Asi jsem trochu emotivní, ale jsem na mateřské už skoro 4 roky, hlídání skoro nemám, takže skoro veškerý bdělý čas trávím aspoň s jedním dítětem za zadkem. A taky si občas potřebuju odpočinout a aspoň na chvíli vypnout. Úplně chápu ty tak často zatracované "maminy na pískovišti, co krafou spolu a dětí si nevšímají", případně "pijou kafíčko a dětí si nevšímají". Myslím, že když jsou opravdu "maminy na plný úvazek" tak to vypnutí občas potřebují a stejně ty děti na půl oka i tak monitorujou, jestli se neděje něco nepatřičného.
|
| PETRA | •
|
(9.3.2007 14:52:01)
Kudlo, souhlasím s tebou.Taky jsem skoro 4 roky na mateřský a divim se, že už nejsem v blázinci. Když chci doma vklidu alespoň uvařit zapínám mým dvěma klukům nějakou pohádku, dlouho u ní stejně nevydrží, za chvíli už jsou se mnou v kuchyni. Z čeho mě ale už "bolí hlava" je, že teď pořád kolem sebe slyším nebo někde čtu, co je v dnešní době špatný, kojení, nekojení, papírové pleny, potraviny v obchodech, televize.....Špatně vychovávam své děti. Měly papírové pleny do věku, kdy už dávno měly být bez plen, dostávaly občas kupované přesnídávky(když se mi nechtělo vařit nebo nebyl čas) nebo jsem jim vařila z masa(které nebylo bio) a zeleniny plné dusičnanů(bohužel). Občas dostávají i čokoládu a bonbony. Někdy mám špatnou náladu a ujedou mi nervy, zhouknu na ně, když zlobí nebo je i plácnu po zadečku. Koukají na televizi a už pokukují i po počítači!(na tahle témata už bylo diskuzí na Rodině) "Chudáčci" ale vypadají zdravě a šťastně. Aby to nevyznělo špatně, chodíme často taky ven do přírody, snažim se jim vymyslet nějaký program, aby se nenudili a nezlobili. Prostě se snažim všechno dělat jak nejlíp umim, ale žijeme v týhle době, kde je všechno škodlivý, závadný a jinak už to asi nebude! Jsem ráda, že jsou zdraví (ťukam na dřevo) a nebudu sobě ani jim přidělávat starosti s tím, jak by všechno mělo být správně.
|
| Máří2 | 
|
(9.3.2007 17:30:35)
TRAGÉDIE je snad silné slovo...
Souhlasím s tím, že už v batolecím věku může mít vhodně zvolený program pozitivní přínos. A také záleží na tom, kolik času dítě stráví před tou obrazovkou. Něco jiného je pohádka na max.30 min a vytrvalé povalování dětí před televizí, které opravdu nepodporuji. Upřímně, to naše batole by stejně déle s pozorností nevydrželo...
Dvouapůlletý syn má teď večerníčka jako rituál a navíc je to výborná motivace, aby v 18.45 byly uklizené všechny hračky:-))).
Jinak vede Krteček a Bořek stavitel. No, zřejmě začínám blbnout a to nejsem na MD 4 roky, jako vy, ale na pohádky se díváme dost často společně... těším se na ně a vyprávíme si o nich :-)
Myslím, že vypnout je někdy třeba, alespoň na chvíli. Kombinace spokojené dítě u pohádky + alespoň krátce relaxující matka mi přijde pro dítě méně zhoubná, než začarovaný kruh - vyčerpaná, vyhořelá matka, přenášející svou nervozitu na dítě a naopak.
|
| čaroda |
|
(9.3.2007 22:56:03)
Myslim ze dulezity je taky zdravy selsky rozum a pocit ze diteti nepovoluji neco s cim bytostne nesouhlasim. Prijde mi naopak super divat se s ditetem na pohadky a vypravet si pak o nich, pripominat si o cem byly, vysvetlovat... Proto se preci pohadky a pribehy driv vypravely ne? Muzu na nich diteti prijatelnou cestou lecos vysvetlit.. a bavit se o tematech na ktere by jinak neprisla rec. JA osobne dodnes vzpominam na cesty na klavir s moji babickou. Hodiny jsem nejak pretrpela, ale desne jsem se tesila na to vypraveni cestou tam i zpet. Dalo mi to mnohem vic nez napriklad cely den s moji mamou u vody. Tam jsem sedela na dece a mama vetsinou usnula. Sama do vodyjsem nesmela, takze jsem precetla vsechny casopisy co si vzala s sebou a naucila se lustit krizovky. Vetsinou jsem ale taky pak mela uzeh :(
A k tomu ze mam travit s ditetem vsechen cas...a kdy se pak nauci samostatne hre ktera ma pozdeji vyustit samostatnou praci? Podle nekterych knizek je samostatna hra dulezita uz od 3 mesice ditete!! My to tak praktikujeme, pokud nas malej nepotrebuje a zabavi se (treba si resi nejaky problem :) s hrackou), necham ho at resi a pomuzu mu az me privola. Je mu pul roku a poznam kdy se rozciluje jen pri reseni a kdy uz je toho na nej moc. Klidne si delam svoje a jen ho sleduji. Nebude me mit cely zivot za zadkem, ne? :)
|
|
|
|
| Kiara +2 prcci | •
|
(9.3.2007 19:52:10)
Souhlasím s výše uvedenými reakcemi. Také nejsem pro to na hodiny odkládat dítě k obrazovce, ale 4 roky mateřská, hlídání žádné, manžel hodně v práci - proboha, vždyť jsme jen lidi a díky Bohu za Kouzelku (obzvlášť v letošní zimě, kdy se téměř nedalo venku nic dělat a neustálé vymýšlení programu na doma bylo vskutku vyčerpávající). Navíc si myslím, že v domácnosti s televizí prostě nelze zabránit tomu, aby ji děti občas neshlédly (to by si ji nikdy nesměl zapnout ani dospělý a obejít se několik let bez zpráv...) I hranice pěti let se mi zdá přehnaná. Máme spoustu pěkných dětských pohádek bez násilí a mám pocit, že jejich sledování dítě spíše obohatí.
Trochu mě nadzvedla věta, že rodičovství v současné době prochází krizí (necituji doslova). Já si naopak myslím, že naše generace se dětem věnuje více, nežli ty předchozí (zevšeobecňuji, samozřejmě kažý je jiný), viz dlouhá mateřská, spousta možností v mateřských centrech, větší informovanost... naše mámy byly s námi doma půl roku a pak hurá do jeslí, doma vyvařovat plíny, fronty v obchodech... za časů našich babiček to taky nebyla žádná idylka, a den má stále jen 24 hodin, takže pochybuji, že by se dětem věnovaly více. Autor článku mi přijde trošku katastrofický, já osobně si myslím, že sem tam trocha televize neuškodí.
|
| Kudla2 |
|
(9.3.2007 20:12:30)
Díky, docela se mi ulevilo, že v tom nejsem sama ;-)). Naposledy jsem se nechala zmasírovat tím "co by se mělo" při prvním dítku, kdy nám při kursu zdůrazňovali, že ho nesmíme nechat ani chvilku plakat. To aby se pak člověk ani s prominutím nevyčůral. U druhého jsem to brala už s mnoooooohem větší rezervou.
V tomhle smyslu (kdo nechá děti koukat na TV, je macecha a z dítěte mu vyroste problémový jedinec) existuje taky docela slušná masírka. Já taky vyřazuji některé filmy (třeba ten s tím medvídkem, jak přišel o maminku), chtěla jsem pouštět dětem nějaký anglický kanál s pohádkami, aby bezbolestně nachytaly anglinu, ale chvíli jsem se na to koukala s nimi a viděla jsem zlomyslně se šklebící postavičky, které do sebe neustále mlátily, tak pro nás kanál skončil.
Kromě Školky koukáme na Minimax, tam jsou nenásilné a trochu výchovné pohádky, a taky na CDčka. Samozřejmě nekoukáme pořád, chodíme ven, muzicírujeme, kreslíme, hrajeme si nebo si jen tak povídáme, ale někdy ráno jsem taky vděčná, když něco dělám dlouho do noci, že můžu zapnout TV a trošku se ještě dospat (když jdu spát třeba ve 3, tak vstávat v šest nic moc). Často se o tom, co dávají, bavíme, snažím se vysvětlit třeba že když před večerníčkem běží reklama, že je to snaha o to, abychom něco kupovali.
Myslím, že úplný zákaz televize nic neřeší a že je docela dobré občas se s dětmi koukat (ale ne pořád, to bych se zbláznila) a vysvětlit jim, že to či ono ve skutečnosti nejde nebo že ten či onen nemluví pravdu. Přece jenom mediální manipulace je velká a než od ní dítě úplně izolovat mi přijde lepší sem tam mu vysvětlit, že není všechno, jak se to média snaží prezentovat.
Ale stejně masírka funguje, protože se občas cítím provinile, že to bez té televize nedokážu zvládnout... Takže jsem ráda, že v tom nejsem sama.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(9.3.2007 20:46:40)
ja s Tebou souhlasim.
Prosim Te, jak stare mas deti? Mne totiz docela dost pobavilo to, jak jim vysvetlujes reklamy (ale fakt jen v dobrem, opravdu)
Nasi kluci(2a4) ziji v predstave, ze reklama je takova kratka pohadka :-D
nekdy mam pocit, ze jsou v tomhle hodne mimo -ale je to desna vyhoda pro moji penezenku :-D
|
| Kudla2 |
|
(10.3.2007 14:10:52)
Cairo, starší budou 4, dobře mluví a spoustu věcí už chápe. S tím vysvětlováním jsem začala proto, že ti neřádi dávají reklamu třeba těsně před večerníček a ona pak křičí, že chce to a to, na co ta reklama zrovna je. Tak se jí snažím vysvětlit, že nemůže mít všechno a že se nás výrobce té reklamy snaží oblbnout, abychom si koupili to, co on prodává.
Mladší je rok a kousek, tam nevysvětluju ještě samozřejmě nic :-)))
|
| štěpánka | •
|
(10.3.2007 19:52:31)
Děti jsme naučili říkat - reklama lže. Ukázali jsme jim to např.na tom, jak vychvalovaný prášek z reklamy opravdu nevypral (bez předeprání z jejich kaťat fleky od fixek a od trávy. (to jim byly asi 3 roky) Přečetli jsme jim, že v těch skvělých věcech plných mléka je hlavně tuk a cukr (přečetli z obalu. Koupili jsme jim jakousi hračku z reklamy a ejhle, za půl dne byla rozbitá a museli jsme reklamovat,... Doufám, že si to budou pamatovat. Rozhodně si ale pamatují doslovné texty reklam, ale berou to s rezervou a hračky z reklam už po náís většinou nechtějí.
|
|
|
|
| Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc | 
|
(13.3.2007 23:34:08)
Souhlasím s tím, že oproti době minulé, dnes existuje mnohem více možností, jak časových, tak prostorových i pokud jde o nabídku interaktivních a tvůrčích hraček, jak se dětem skutečně přínosně věnovat a neprosto nesouhlasím s krizí rodičovství. I když možná tuším, co tím autorka článku měla na mysli. Sice matky v minulém režimu byly nuceny následovat politiku plné zaměstananosti, aby si nevysloužily nálepku příživnice, ale na druhé straně spolu rodiny (samozřejmě pokud se nerozvedly) trávily mnohem více času minimálně po práci, když se všichni sešli doma. V TV prakticky nic nedávali, proto nebyl důvod u ní prosedět zbytek večera, workholismus byl také více méně jevem neznámým, a tak se rodiny mnohem častěji scházely doma alespoň u té večeře a měli více času na vzájemnou komunikaci, návštěvy přátel, zájem o děti. Dnes ve většině případů rodiče mají tragicky málo času na věnování se dětem , obzvláště když mateřská skončí. Je třeba vše finančně utáhnout, rodiče, buď oba nebo často minimálně otec, pracují od nevidim do nevidim, případně pracují doma a děti se zabaví buď počítačem, nebo televizí nebo videohrami. Bohužel tak např. u nás ve školce (Praha 2) učitelky zjistily, že asi téměř 90ti procentům dětí rodiče doma před spaním nečtou knížku. Souhlasila bych s tím, že děti se učí čím dál více bezmyšlenkovitě konzumovat, protože jsou bombardovány reklamamy plnými podprahových vjemů a násilí se objevuje v televizi tak často a tak samozřejmě, že už ani nestojí za to věnovat mu větší pozornost. Postoj dětí ke konzumu toho, čím jsou obklopeny je zcela závislý na tom, jak mu poskytované informace zprostředkují rodiče. Tady vidím jejich nesmírnou důležitost. Zásadně nesouhlasím s nějakými striktně vymzezenými limity pro cokoli. A to i pro TV. Například já sama mám dvě dcery ve věku téměř 3 roky a šest let. Když se ta starší kouká na nějakou pohádku, je samozřejmě nesmysl, abych odváděla od TV tu mladší a zakazovala se koukat. Naopak si také myslím, že existují pořady, které děti opravdu mohou něco naučit nebo je inspirovat k něčemu tvůrčímu. Rodiče nejsou stroje a nemůžou se dětem věnovat nepřetržitě, navíc od určitého věku by se měl dítěti nechávat prostor pro vlastní aktivitu bez přímé účasti rodičů. Podle mého názoru může být zrovna tak deprivant dítě, které se ani na malou chvilku nedokáže zabavit samo a u všeho potřebuje asisatenci někoho druhého. Jestli v něčem vidím skutečné nebezpečí, pak v generalizaci některých civilizačních jevů. Vývoj doby nezastavíme, ale můžeme ho maximálně obrátit ve svůj prospěch. Je to pouze o přístupu. MOje šestiletá dcera hraje už od čtyř let jednoduché a velmi přínosné hry na počítači a kromě toho, že dnes umí PC bravurně ovládat, což bude chtě nechtě potřebovat už celý život, se naučila spoustu nových věcí. Radila bych, aby se rodiče řídili vlastními instinkty a nenechali si diktovat jak přistupovat k dítěti. Myslím si, že opravdové nebezpečí hrozí dnes z přívalu výstražných a výhružných informací, které místo aby naučily rodiče sžít se s dítětem a vycítit jeho potřeby, dávají mustr na všechny oblasti jeho výchovy.
|
|
|
| Linda, dcera 1,5 roku | •
|
(10.3.2007 21:51:54)
Mluvíš mi z duše. Že by dítě do 3 nebo snad 5 let nemělo vůbec koukat na TV, to mi přijde hodně mimo realitu. Malé pouštíme hlavně Večerníčka a Kouzelnou školku, sem tam nějaké přírodopisné pořady (zvířátka :-). A co se týče nás rodičů, myslím, že nejsme žádní televizní maniaci, ale snad je normální podívat se aspoň na ty zprávy! Nebo že by ideální rodiče měli sledovat TV jen když děti spí??? To by ovšem museli mít ideální děti, které zalehnou v 19:00...
|
|
|
|
| Hilda |
|
(9.3.2007 14:03:23)
Tak to mi připomnělo, jak se moje dcerka bezelstně zeptala: "Maminko, co je střelit do boku?" Musela jsem se zhluboka nadechnout a zapřemýšlet, jak z toho ven, aby moje holčička nebrečela. Tyhle věci ji docela berou i přesto, že na mnou vybrané pořady v televizi občas kouká.
Takže všechno s mírou. Z extrému jakéhokoliv druhu mne vždy nepříjemně mrazí v zádech...
|
| Eva + kluci (02,03,06) | 
|
(9.3.2007 17:22:06)
... se to u nás zpívalo takhle "Letěla husička, letěla z vysoka, nemohla doletět, spadla do potoka." Teda husa stejně chudák, ale aspoň nebyla zastřelená :-)
|
| Kaja + 3 | 
|
(11.3.2007 21:11:04)
V tehle verzi to pak, pokracuje "spaldla do potoka, vodicku vypila,aby ji senkyri nelili do piva" toz to s ni neni tak zle, proste se potrebovala obcersvit :).
|
|
|
| Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) | 
|
(14.3.2007 9:33:22)
Tak to my řešíme to, že Káti kamarádka má tatínka myslivce. To, že jim visí mrtvý divočák za barákem nebo se těší až tatínek přinese ukázat tu zastřelenou lišku, je u nich normální (tím nechci říct, že to je něco špátného - akorát už to není moc obvyklé) My máme doma "anonymní" kusy masa na talíři, nešlapeme na broučky... Takže je to občas složité vysvětlování, že myslivec není zlý, i když střílí zvířátka ...
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)