Názory k článku Děti napodobují televizní násilí

Olino, pred chvili jsem psala prispevek v podobnym duchu a s tvym nazorem v celku jiste souhlasim, jen mne do rozpaku uvadis kdyz tvrdis, ze "je nadany přesvědčivým projevem. Bohužel se mi zdá, že dokáže taky hodně přesvědčivě zjednodušovat. Témata, která otvírá jsou zajímavá, jeho závěry ve mně budí někdy rozpaky." Jak nekdo muze byt presvedcit jestli jeho zavery nvyplyvaji logicky z premis?

Tethlalko,

No nevim. Ze deti napodobuji nasili je uz tak stara znama vec; je uz zpracovana v tak popularnim podani psychologie jako Hektorove ceste za stestim od Lelorda (ja Lelorda ale docela rada ctu). Ale ze nejsou schopni zpracovat to, co vidi na obrazovce? No a co? Moje dite, pokud nebylo schopno zpracovat alespon neco, se nedivalo ani na toho krtka dokonce ani na Teletubbies, proste slo nebo lezlo se hrat:-). A doposud asi neni schopno zpracovat treba vzdelavaci programy, ale pokud bychom se omezili na to, co zpracovat schopni jsme, asi vetsina z nas i v dospelosti by zustalo u bulvarniho tisku a do 30 bychom nesahli ani na toho Balsaca, ze.

Myslim, ze sikovnost porizovatele interview spociva v tom, ze se chyti jednoho provokativneho tvrzeni a taza se do hloubky. Ve velmi povrchnim rozhovoru zustalo viset dva takova temata "krize rodicovsky" a "schopnost malych deti prijimat audiovizualni informace". Ted ani nevime, jestli svoje nazory interviewovany prezentuje jako obcan Koukolit, ktery samozrejme smi zastavat zapskle nazory, ze nikdo uz neumi tak zdravou krupicni kasi jako jeho maminka nebo ze prez TV prichazi zkaza pozemske civilizace, nebo jako dr. Koukolik, ktery prezentuje vysledky nejakych zajmavych vyzkumu.

Moje vytka tyka se spise tyka tvoji prace. Obecne dr.K. jako autor zminene knihy a jinych clanku se mi take zda prilis radikalni v zaverech a prilis prirodovedec v krehkych socialnich tematech, kde je prilis snadny zklouznout do nebezpecnych zobecneni a poskytnout ospravedlneni tam, kde ovsem jde o selhani lidi a spolecnosti. Agresivita a poruchy socialniho vnimani jiste maji koreni v biologickem byti cloveka, ale to, jak agresivita a asocialnost se stava zlem zadny prirodovedec vysvetlit nemuze, a prirodovedecke vysvetleni nestaci jako prevence.

Souhlasím s tím, že oproti době minulé, dnes existuje mnohem více možností, jak časových, tak prostorových i pokud jde o nabídku interaktivních a tvůrčích hraček, jak se dětem skutečně přínosně věnovat a neprosto nesouhlasím s krizí rodičovství. I když možná tuším, co tím autorka článku měla na mysli. Sice matky v minulém režimu byly nuceny následovat politiku plné zaměstananosti, aby si nevysloužily nálepku příživnice, ale na druhé straně spolu rodiny (samozřejmě pokud se nerozvedly) trávily mnohem více času minimálně po práci, když se všichni sešli doma. V TV prakticky nic nedávali, proto nebyl důvod u ní prosedět zbytek večera, workholismus byl také více méně jevem neznámým, a tak se rodiny mnohem častěji scházely doma alespoň u té večeře a měli více času na vzájemnou komunikaci, návštěvy přátel, zájem o děti. Dnes ve většině případů rodiče mají tragicky málo času na věnování se dětem , obzvláště když mateřská skončí. Je třeba vše finančně utáhnout, rodiče, buď oba nebo často minimálně otec, pracují od nevidim do nevidim, případně pracují doma a děti se zabaví buď počítačem, nebo televizí nebo videohrami. Bohužel tak např. u nás ve školce (Praha 2) učitelky zjistily, že asi téměř 90ti procentům dětí rodiče doma před spaním nečtou knížku. Souhlasila bych s tím, že děti se učí čím dál více bezmyšlenkovitě konzumovat, protože jsou bombardovány reklamamy plnými podprahových vjemů a násilí se objevuje v televizi tak často a tak samozřejmě, že už ani nestojí za to věnovat mu větší pozornost. Postoj dětí ke konzumu toho, čím jsou obklopeny je zcela závislý na tom, jak mu poskytované informace zprostředkují rodiče. Tady vidím jejich nesmírnou důležitost. Zásadně nesouhlasím s nějakými striktně vymzezenými limity pro cokoli. A to i pro TV. Například já sama mám dvě dcery ve věku téměř 3 roky a šest let. Když se ta starší kouká na nějakou pohádku, je samozřejmě nesmysl, abych odváděla od TV tu mladší a zakazovala se koukat. Naopak si také myslím, že existují pořady, které děti opravdu mohou něco naučit nebo je inspirovat k něčemu tvůrčímu. Rodiče nejsou stroje a nemůžou se dětem věnovat nepřetržitě, navíc od určitého věku by se měl dítěti nechávat prostor pro vlastní aktivitu bez přímé účasti rodičů. Podle mého názoru může být zrovna tak deprivant dítě, které se ani na malou chvilku nedokáže zabavit samo a u všeho potřebuje asisatenci někoho druhého. Jestli v něčem vidím skutečné nebezpečí, pak v generalizaci některých civilizačních jevů. Vývoj doby nezastavíme, ale můžeme ho maximálně obrátit ve svůj prospěch. Je to pouze o přístupu. MOje šestiletá dcera hraje už od čtyř let jednoduché a velmi přínosné hry na počítači a kromě toho, že dnes umí PC bravurně ovládat, což bude chtě nechtě potřebovat už celý život, se naučila spoustu nových věcí. Radila bych, aby se rodiče řídili vlastními instinkty a nenechali si diktovat jak přistupovat k dítěti. Myslím si, že opravdové nebezpečí hrozí dnes z přívalu výstražných a výhružných informací, které místo aby naučily rodiče sžít se s dítětem a vycítit jeho potřeby, dávají mustr na všechny oblasti jeho výchovy.

Zde naprosto souhlasím s paní Zuzanou. Obezita bude v našem století jednou z nejnebezpečněnších civilizačních chorob, vedle kardio - vaskulárních onemocnění a přibývajících novotvarů. Jak píše Jarda, je třeba se aktivně hýbat. Kolik mladých mamin vypadá s přibývajícími kilami nevábně, je to pohodlnost a i neirfomovanost o možných zdravotních komplikací. Taže děvčata oprašte kola, v zimě lyže a nehledejte jen výmluvy.

Tohle je opravdu velká blbost už jsem vychovala 99dětí a tohle se mi nestalo