| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

 Celkem 180 názorů.
 Ála+3 


Kojení 

(22.2.2007 9:02:03)
Že nebylo maminkám umožněno dítka kojit? :-o To je teda hrůza. Netušila jsem, že se toto ještě dneska děje. Protože nějaká hloupá sestra rozhodne, že 18měsíční dítě už je na kojení velké? No to snad ne :-(((

Synek má na jaro plánované vytržení nosní mandle, myslela jsem, že s ním mohu jít automaticky? Sice už mu je skoro 5, ale také je na mě dost fixovaný. Příbuzná má teď 4-leté dítko na 3 týdny ve Vinohradské nemocnici a také tam s ním nemůže jít, myslela jsem, že je jen málo důtazná, ale v tom to asi nebude, ach jo.
 Carnae, Simon 04, Nela 06 


dobra zkusenost 

(22.2.2007 10:52:06)
tak pridam jednu dobrou zkusenost, at z toho ta DN nevyjde uplne blbe.

bohuzel se nam prihodil uraz, kdyz bylo synovi 6 tydnu a skoncili jsme na neurochirurgii a pak dni na JIP. mela jsem nervy na pochodu, samozrejme a taky jsem se bala, ze na nas prilitne socialka za tyrani nebo neco. zkusenost byla vyborna. kazdy dr nejdrive prisel, podal mi ruku a predstavil se a vysvetlil, co s nim budou delat a proc. sestry, az na jednu, byly taky taky dobre a i ta jedna nakonec roztala, chtelo to jen trochu trpelivosti a nevzdavat se. kdyz byl na JIP, ja byla stale na oddeleni, na noc jsem odstrikala a oni mu to dali a rano mi volali, kdyz se vzbudil, at prijdu nakojit. byla jsem u nej stale, ale kdyz jsem sla treba na obed nebo neco, chovali ho a mazlili se s nim.

znala jsem ty priserny historky a byla jsem moc mile prekvapena! nekde to proste jde! skoda, ze to neni nakazlivy :(

(az na toho vola na prijmu, stane se, no)
 JanaB + 2 


Re: Kojení 

(22.2.2007 14:09:17)
Ahojky, má dcerak byla v nemocnici pro zánět vedlejších nosních dutin, když jí bylo 7 let. Ještě než nás sestřička začala papírově přijímat, zeptala jsem se, zda mne mohou s dcerkou přijmout. Měli plno, tak jsem prohlásila, že ji tam nenechám a jedeme do jiné nemocnice. Sestřička ale zavolala přímo na oddělení a zjistila, že následující den se uvolní nadstandard. To pro mne i dcerku bylo přijatelné, punkce dutin byla plánována na následující den. Trvala jsem také na tom, že budu z výkonu. Když jsme šli druhý den na ORL na punkci, držela jsem dcerku při výkonu na klíně a lékař se až divil, jak dítě dobře spolupracuje. Proč asi? Předem jsem jí v klidu vše vysvětlila a během výkonu nebyla sama mezi cizími lidmi.

Byla jsem ráda, že jsem tam byla s dcerkou, ani následné výplachy prováděné už na oddělení pro ni nebyly příjemné, ale věděla, že tam má mámu, a tak se nemusí bát dát najevo své pocity, bolest, strach.

Také mi jedna sestřička řekla, že děti tam bývají hodné i bez rodičů. Já jí na to odvětila, že to ale neznamená, že jsou v pohodě a nepociťují strach, úzkost, stesk.

Sestřičky i lékaři se k nám chovali moc hezky, ale kdybych netrvala na tom, že tam dcerku samotnou prostě nenechám, byla by tam sama, protože nebylo místo...
 zuzkasim 


Re: Kojení 

(22.2.2007 21:51:41)
Na to kojení musím taky reagovat, byla jsem ve FN Brno loni se svým tehdy sedmiměsíčním (pak už osmiměsíčním) synem, vystřídali jsme za 3 týdny 4 oddělení a na jednom z nich po mě najednou chtěli peníze za pobyt. Nechápala jsem proč, na minulých 2 odděleních jsem byla automaticky brána jako kojící maminka a u těch nemocnice pobyt účtuje pojišťovně, aspoň předešlé 2 týdny mi to tak bylo vysvětleno. Lékařka (ne sestřička) se podívala do dokumentace a říká: "Vždyť on teď má už osm měsíců, tak to už snad s kojením přestanete, ne?" Jedině proto, že už jsme si tam vytrpěli trochu své, jsem se zmohla celkem rychle na odpověď, že o ukončení kojení si budu rozhodovat sama a zrovna teď mi opravdu nepřipadá ta nejvhodnější doba.
 jája 
  • 

Re: Kojení 

(23.2.2007 13:46:23)
Já byla s téměř sedmiletou dcerou na vytržení nosní mandle v nemocnici "na Karláku", a normálně sem tam s ní mohla být,byli tam maminky i se staršími dětmi,tak nějak nikdo ani neuvažoval o tom,že by tam s nimi nebyly!!!
 Katka + Anetka 6/03 
  • 

Re: Kojení 

(23.2.2007 21:55:07)
Jak to tady čtu, tak se začínám bát, jak to s námi dopadne. Reaguji na tento příspěvek, protože jsem také s dcerkou (3,5 r.) objednaná na nosní mandli do Vinohradské nemocnice (zač. března 2007). Bylo nám řečeno, že tam u ní mohu být (pobyt v nem. je na 3 dny - 1. den před zákrokem, 2. den zákrok a 3. den propuštění). Tak si tak říkám, jestli to tak skutečně je?! Máte někdo s ORL ve Vinohradské zkušenosti? Děkuji za informaci :-)).
Katka
 Jirina 
  • 

Re: Re: Kojení 

(24.2.2007 12:42:08)
Ahoj Katko, s ORL ve Vinohradske zkusenost mam, kdysi jsem tam pracovala. Tenkrat se matkam pobyt umoznoval (ono je to i v zajmu personalu, dite je klidnejsi, nakrmis ho, dojdes s nim na zachod, atd....), ovsem kdyz byl tlak na luzka (nepredpokladane prijmy - urazy, nadory, atd.), pak samozrejme prvni padlo luzko matky. V tom pripade jsem se mamince omluvili, a alespon ji umoznili byt s ditetem cely den - od probuzeni do usnuti. Takze drzim Vam palce, at se Vam toto nestane.
 STASIX 


Re: Kojení 

(7.3.2007 18:36:28)
My jsme s dcerou byli na navsteve u mych rodicu v Brne a dcera 2 leta dostala zvraceci zachvat.Prijali ji na gastro a nechteli me za ni vubec pustit. Az po dosti ostre vymene s mym muzem, ktery je Ital ( v Italii je normalni ze je matka s ditetem i docela velkym v nemocnici) protekcne ustoupili, ale jen pres den.Moje dcera byla hruzou bez sebe, vecer prokricela a starala se mi o ni pres nos sousedka ktera nastesti kojila a nechavali ji u syna.(mimojine velice ji za to dekuji)
 Lenka (Davídek 3,5r, Nelinka 4m) 
  • 

Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(22.2.2007 9:08:39)
Dobrý den, tak tento článek je hodně smutný. A je zarážející, že nyní, když se tak moc propaguje kojení, jsou zdravotníci schopni jej přerušit.Vždyť přece matka je člověk, který plně zodpovídá za své dítě, a proto má právo určovat i kdy s ním bude a kdy ne. A to se ani nechci vžívat do pocitů malých dětí, které jsou zvyklé na známé tváře a najednou se tam nikdo s nimi nepřitulí a máma musí odejít. Vždyť i hojení musí trvat déle, než kdyby byly děti v psychické pohodě. A to, že se to tak kdysi dělalo a děti vyrostly, neznamená, že je to tak správně. Vše se přece vyvíjí.
Rozhodně bych na takový přístup podala stížnost. Takovýmto "pěkným pobytem v nemocnici" se může u malých dětí zmenšit jistota k rodičům i nebojácnost k nemocnicím.
My jsme se zatím do takovéto situace nedostali, ale tohle je opravdu otřesné. Tak držím pěsti, ať se Vám s tím děti netrápí :o).
 PajaMM 


Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(22.2.2007 9:41:01)
Ahojda!

Zijeme taky v Brne a zatim jsme do detske nemocnice na hospitalizaci nemuseli, ale uz jsem slysela z vice stran, ze pobyt s ditetem je tu komplikovany. A je to tak spatne. Ja bych tam berusku taky samotnou nenechala, to bych si radeji vybrala vzdalenejsi zarizeni. Svagrove to totiz taky nechteli umoznit a az kdyz jim rekli, ze si ji tedy prevezou jinam, tak to najednou slo....

Ja byla s beruskou jen dva dny hospitalizovana v Praze Motole a tam teda nedelaji sebemensi problem, ani se me neptali, jestli chci nebo nechci, proste jsem mela 3lete dite a automaticky me tam nechali s ni....coz je podle me naprosto v poradku. O pristupu lekaru a sester psat nebudu, to uz je jina kapitola...
 Eliška, syn Jakub (skoro 3r) 
  • 

Re: Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(22.2.2007 10:14:20)
Danielo, to jsi rozhodně s tím Motolem měla štěstí!
Kubíček byl hospitalizovaný před rokem se zápalem plic, pobyt s ním jsme si museli doslova vydupat, ale být jsme mohli jen na rozvrzaném křesle u jeho postýlky, přestože v pokoji byla ještě jedna volná postel (dokonce jsme nabízeli i finanční náhradu!!!), nikdo se s námi víceméně nebavil, jídlo absolutně nevhodné pro dvouleté díte a navíc - z té "čistoty", která tam panovala (např. vytíralo se jen mezi postylkama, ne pod nima, sprchy sice na pokoji, ale člověk se do nich štítil vlézt), chytil Kuba dost hustej průjem a zvracení!
Takže opravdu, buď ráda!
 PajaMM 


Re: Re: Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(22.2.2007 10:35:52)
Elisko,

to me mrzi....Klarce se tam nakonec libilo, ac to pro me bylo to nejhorsi, co jsem zazila...ta hodina, co byla na zakroku a mne nikdo nic nerekl, no desny....
 krupima-2 děti 


Re: Re: Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(22.2.2007 12:32:29)
Eliško,
mám stejnou zkušenost. Minulý týden jsme se vrátili z Motola - taky zápal plic. Malýmu jsou skoro 3r. Na pokoji jsem s ním mohla být jen ve dne, v noci buď na ubytovně (to jsem po první noci vzdala), nebo jezdit domů. Naštěstí jsme tam byli "jen" 5 dní. Sestřičky byli celkem hodné a ochotné. Jen si nedovedu představit kdyby se o děti měly starat samy. Každé dítě tam mělo maminku a ta dělala prakticky vše - od mytí,jídla,podávání léků... byla sem celkem překvapená. O informace sem si musela vždycky říct. Do poslední chvíle jsem ani nevěděla jestli nás pustí ten den nebo ne. Jídlo hrůza děs běs!!!! Doufám,že to byl náš první a poslední pobyt.
 Líza 


Re: Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(23.2.2007 8:31:47)
Hm, mě v Motole vyhazovali od 18měsíčního dusícího se dítěte... nedala jsem se. A když jsem viděla, jak kašlou na brečící batolata kolem (v noci, kdy rodiče nemohli být na návštěvě), bylo jasné, že jsem udělala dobře.
 Andy + 2 kluci 
  • 

Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(23.2.2007 17:58:18)
Máš úplně pravdu. Strávila jsem s mladším synem (2,5 roku) v Dětské nemocnici Brno 2 dny v říjnu - do té doby byl v pohodě, doktorů se nebál, naší paní doktorce říkal teto. Po otřesných 2 dnech na oddělení 48 (interna, byl tam s laryngitidou) má trauma jen ze slova doktor. Na kontroly s ním musíme chodit ve dvou, abychom ho přeprali a nechal se vyšetřit. Na oddělení jsem se setkala s naprostým nezájmem, neochotou, naprosto nedostatečným zajištěním (nadstandard není, byla jsem ochotná zaplatit cokoli - strávila jsem noc pokroucená na židli vedle dětské postýlky). Když syn brečel (tedy po pravdě řval), že nechce na ošetřovnu, sdělila mi paní doktorka, která se evidentně špatně vyspala, že "ale už měl dostat pořádně na zadek". Další lékařka mi řekla, že řvoucí děti nevyšetřuje (ORL) a napsala do zprávy, že je dítě nevyšetřitelné (i když byl relativně v pořádku) a že nedoporučuje propuštění, protože nemíní nést odpovědnost ... Kdyby nebyl poté nastoupil rozumný pan doktor, trápili jsme se tam asi ještě teď (stále je nevyšetřitelný). V pokojích byl nepořádek (chuchvalce prachu pod postýlkami), nebylo kam si uložit věci (nastrkané v taškách v tom prachu pod postýlkami), když jsem chtěla hovořit s lékařem, řekla mi sestra, že na oddělení není a přijde za 2 hodiny .... No a právě dnes nám ORL specialista doporučil vytržení nosní mandle. Doporučte mi, prosím, nějakou dobrou nemocnici - mám dojem, že brněnskou dětskou nezvládneme se synem ani jeden - psychicky ani fyzicky.
 falmarka 


Re: Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(23.2.2007 22:21:47)
Andy už jsem to sem psala a i jedna maminka to tu zmiňovala, že na vytržení mandle je dobrá nemocnice v Novém Městě na Moravě.
 Andy 
  • 

Re: Re: Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(24.2.2007 0:05:54)
Moc díky - ještě jsem nezvládla pročíst všechny příspěvky, tak jsem nevěděla. Zkusím to - na vysočině to zřejmě s mandlema umí, protože se mi na mail ozvala ještě jedna maminka s výbornou zkušeností z pelhřimova. Tak uvidíme...Jen mám dilema, jestli jít raději hned nebo zkusit oddalovat. Malý se mi až tak nemocný nezdá - antibiotika měl zatím jen 1x (má skoro 3 roky), rýmu nemá - jen tu "zadní" a kašel + 2x laryngitida. Tak se na té vysočině zkusím poradit. Ještě jednou díky moc.
 Jana, dvě děti 
  • 

Re: Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(24.2.2007 15:31:34)
Zdravím všechny maminky, tatínky a děti, které (bohužel) potřebují lékaře.
S mým (nyní pětiletým synem) jsem byla v nemocnici 3x. Dvakrát se jednalo o odstranění nosních mandlí. Co se týká zákroku, slibovali jsme si od toho hodně, ale potíže nepolevily a zdravotní problémy trvají. Radím, neuspěchejte rozhodnutí k operaci. Efekt nikdy není trvalý a stoprocentní, spíše jde (podle mého názoru) o další zbytečný traumatický zážitek dítěte, které tak milujeme a bráníme ho před utrpením.
První zákrok proběhl ambulantně v Motole. Raději se snažím zapomenout... Druhý v nemocnici v Mělníku. Od plánované dvoudenní hospitalizace (na pokoji pro tři maminky a děti) nás zachránila červencová vedra a moudrý pan doktor, který uznal, že doma nám bude líp. Přístup lékařů na Mělníku báječný, sestry nejeví o nic zájem. Chuchvalce prachu se válely jako v každé zde zmiňované nemocnici. Co více říct? Nechci rozpitvávat stav našeho zdravotnictví a zaslouženost a nezaslouženost vyšších mezd. Jen přeju, ať raději lékaře nepotřebujeme. Jana
 Jana, 3děti 
  • 

Re: Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(24.2.2007 22:22:28)
Ahoj, jsme z Brna, pro odstranění nosní mandle jsme si dojeli do Olomouce. Byli jsme spokojeni, byla jsem s klukama na pokoji, za pobyt se neplatilo. Pokud vás nechtějí přijat s dítětem do dětské nem. jeďte do Boskovic, je tam výborný primář dětského odd. -Dr. Jimramovský, určitě vás přijme.
 Iva a Jiříček 3roky 
  • 

Re: Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(25.2.2007 22:41:21)
ahoj, všechny maminky, co zažily pobyt v dětské nemocnici v Brně srdečně zdravím a připojuji se k e špatným pocitům z tohoto nemocničního zařízení. Byla jsem tam se synem, když měl 10 měsíců, na ORL s laryngitidou. podle mého dnešního pohledu to nebylo ani nutné, ale tehdy na mě doktorka hned na příjmu vyhrkla, pokud ho tady nenecháte, tak vám doma umře. tak jsem ho taam nechalal, ale vydupala jsem si, že s ním budu na pokoji na šíleném prvorepublikovém lehátku za 200Kč za noc. byli jsme tam 4 dny a nakonec jsem si opět vydupala propuštění. Strava dětí byla šílená, nejprve mu dali k večeři čokoládového mikuláše, druhý den dostal tvarohovou buchtu. Ještě se vracím,že jsme byli přijati ve 4 hodiny ráno a do oběda mu nedali nic, ani napít, tak moje maminka šla koupit piškoty, protože řval hlady.když jsem řekla, že chci převařit vodu na čaj, řekli mi sestry proč,je už velký a dali mu jejich erární čaj, tak jsem se ptala jaký je a bylo mi řečeno černý(úžasné pro kojence...)proto jsem si stěžovala na stravu, druhý den mu donesli něco namixované v láhvi s dudlíkem, opět jsem protestovala, že ho učím jíst lžičkou(vždyť to se má a ne z lahve), dívali se na mě jako na....
Proto moje maminka si vzala dovolenou, ráno vstala, uvařila malému jeho jídlo a čaj, mě kávu a tatínek ji vezl za námi, tam nám dala vše potřebné k přežití. to se opakovalo až do konce. měřit malému teplotu o dvou hodinách v noci, kdy se na omak zdál normální, jsem odmíla, že ho nebudu budit, po třetí to konečně pochopili a nechali ho spát. spal u mne na lehátku, protože bočnice postýlky při stahování šíleně vrzala a stejně tam nechtěl spát a já byla klidnější, když byl vedle mne. Dovedete si představit, jak jsem spala já. To se jim také nelíbilo, měli smůlu, za svého synka jsem bojovala.Maminka mi donesla digitánlní teploměr a celou dobu jsem synka nedala z ruky, nikomu! V noci jsem byla sědkem, jak plakal půlroční chlapeček se zápalem plic a sestra vešla mezi dveře, zařvala a by spal, položila ho na záda(se zápalem plic...), zakryla ho dekou, zavřela dveře a odešla, on plakal ustavičně několik hodin,až usnul. Ona si sedla v tom jejich pokoji sester na křeslo, zakryla se dekou a vychutnávala kávičku. Chápu, že je to namáhavá práce, ale to co jsem viděla mě pomohlo k tomu, že aspoň do sedmi let syna, kdyby se nedej Bože něco stalo a synek musel do nemocnice, nenechám ho samotného i kdyby jsme měli objíždět půl republiky.
Teď k vašemu dotazu, syn měl přirostlý jazýček, nechtěl mluvit, měl to hodně, chtěli ho taky vzít do nemocnice, že si ho tam nechají a udělají mu to. NENENE!!! Šla jsem na kliniku jednodenní chirurgie na Milady Horákové, tak je super doktor - chirurg, urolog a ortoped, fakt super. Objednali nás asi za 5 dní po tom, co nás poprvé viděl. malého uspali na 5 minut, podřízli mu jazýček laserem(bohužel to nehradí pojišŤovna) a za hodinu a půl jsme si vezli zlatíčko domů.Za dva dny nevěděl, co mu dělali, teď po půl roce púo zákroku má 3 roky, krásně začíná opakovat slova sám od sebe, jazýček má krásně do obloučku, po ráně ani památky. Tomu říkám zákrok. Zkuste se zeptat tam, zda tam netrhají i mandle. Přeji Vám, aby Vám to vyšlo a vy jste nemuseli být ve stresu někde v dětské nemocnici. Držím palce a napište, jak jste dopadli. Zdravím Iva
 Iva a Jiříček 3roky 
  • 

Re: Poraďte někdo prosím nemocnici - syn má jít na nosní mandle 

(25.2.2007 22:41:34)
ahoj, všechny maminky, co zažily pobyt v dětské nemocnici v Brně srdečně zdravím a připojuji se k e špatným pocitům z tohoto nemocničního zařízení. Byla jsem tam se synem, když měl 10 měsíců, na ORL s laryngitidou. podle mého dnešního pohledu to nebylo ani nutné, ale tehdy na mě doktorka hned na příjmu vyhrkla, pokud ho tady nenecháte, tak vám doma umře. tak jsem ho taam nechalal, ale vydupala jsem si, že s ním budu na pokoji na šíleném prvorepublikovém lehátku za 200Kč za noc. byli jsme tam 4 dny a nakonec jsem si opět vydupala propuštění. Strava dětí byla šílená, nejprve mu dali k večeři čokoládového mikuláše, druhý den dostal tvarohovou buchtu. Ještě se vracím,že jsme byli přijati ve 4 hodiny ráno a do oběda mu nedali nic, ani napít, tak moje maminka šla koupit piškoty, protože řval hlady.když jsem řekla, že chci převařit vodu na čaj, řekli mi sestry proč,je už velký a dali mu jejich erární čaj, tak jsem se ptala jaký je a bylo mi řečeno černý(úžasné pro kojence...)proto jsem si stěžovala na stravu, druhý den mu donesli něco namixované v láhvi s dudlíkem, opět jsem protestovala, že ho učím jíst lžičkou(vždyť to se má a ne z lahve), dívali se na mě jako na....
Proto moje maminka si vzala dovolenou, ráno vstala, uvařila malému jeho jídlo a čaj, mě kávu a tatínek ji vezl za námi, tam nám dala vše potřebné k přežití. to se opakovalo až do konce. měřit malému teplotu o dvou hodinách v noci, kdy se na omak zdál normální, jsem odmíla, že ho nebudu budit, po třetí to konečně pochopili a nechali ho spát. spal u mne na lehátku, protože bočnice postýlky při stahování šíleně vrzala a stejně tam nechtěl spát a já byla klidnější, když byl vedle mne. Dovedete si představit, jak jsem spala já. To se jim také nelíbilo, měli smůlu, za svého synka jsem bojovala.Maminka mi donesla digitánlní teploměr a celou dobu jsem synka nedala z ruky, nikomu! V noci jsem byla sědkem, jak plakal půlroční chlapeček se zápalem plic a sestra vešla mezi dveře, zařvala a by spal, položila ho na záda(se zápalem plic...), zakryla ho dekou, zavřela dveře a odešla, on plakal ustavičně několik hodin,až usnul. Ona si sedla v tom jejich pokoji sester na křeslo, zakryla se dekou a vychutnávala kávičku. Chápu, že je to namáhavá práce, ale to co jsem viděla mě pomohlo k tomu, že aspoň do sedmi let syna, kdyby se nedej Bože něco stalo a synek musel do nemocnice, nenechám ho samotného i kdyby jsme měli objíždět půl republiky.
Teď k vašemu dotazu, syn měl přirostlý jazýček, nechtěl mluvit, měl to hodně, chtěli ho taky vzít do nemocnice, že si ho tam nechají a udělají mu to. NENENE!!! Šla jsem na kliniku jednodenní chirurgie na Milady Horákové, tak je super doktor - chirurg, urolog a ortoped, fakt super. Objednali nás asi za 5 dní po tom, co nás poprvé viděl. malého uspali na 5 minut, podřízli mu jazýček laserem(bohužel to nehradí pojišŤovna) a za hodinu a půl jsme si vezli zlatíčko domů.Za dva dny nevěděl, co mu dělali, teď po půl roce púo zákroku má 3 roky, krásně začíná opakovat slova sám od sebe, jazýček má krásně do obloučku, po ráně ani památky. Tomu říkám zákrok. Zkuste se zeptat tam, zda tam netrhají i mandle. Přeji Vám, aby Vám to vyšlo a vy jste nemuseli být ve stresu někde v dětské nemocnici. Držím palce a napište, jak jste dopadli. Zdravím Iva
 Tina 
  • 

Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(23.2.2007 18:39:22)
Plne s tebou souhlasim! Taky si myslim, ze male dite to muze brat jako obrovskou krivdu vuci sobe samem ze strany rodicu... protoze oni proste odesli... a dite samozrejme nemuze pochopit, ze odjeit museli...
 Zueli holčička 2,5 
  • 

Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(26.2.2007 10:46:37)
Dobrý den,
chci se rovněž podělit o svou zkušennost z 10 denního pobytu v nemocnici v Brně na přelomu roku 2006-2007.V listopadu jsme po záchvatu kašle a dávení, kdy malá nemohla popadnout dech v noci skončilipohotovosti s Laryngytídou, ale po zklidnujícím léku jsme byli posláni domu protože stav dcerky nebyl nikterak vážný. Dolečení doma trvalo 14 dní , a po dalších 14 dnech se nemoc vrátila i s velkým nachlazením ,nechutí k jídlu a nespavostí, nezabrali ani antibiotika tak jsme jeli do nemocnice.Po 4 hodinách vyšetřování - odběry krve , moči a rentgen - nás obě bez řečí přijali na lůžkové oddělení.Po celou dobu pobytu - 10 dní jsem mohla sedět na křesle u postýlky ve dne v noci, protože malá se neustále budila a plakala.Přes den za námi 2krát denně chodila zaměstnankyně tzv, dětské školky a obměnovala nám hračky a knížky.Moje zkušennost je pozitivní, personál byl velmi vstřícný a po celou dobu jsem měla možnost pozorovat práci sester, které ve dvou na noční službě musely vykoupat a
téměř zárověn nakrmit někdy i 12 malých kojenců, do toho třeba i 2 příjmy za noc.I pro mě byl pobyt v nemocnici stresující , ale hlavně z důvodu špatného zdravotního stavu své 2,5 leté holčičky, ale na tom našem oddělení se to opravdu nedá srovnat s Vaší špatnou zkušenností, je to všechno jen e jen o lidech a my jsme na ně prostě měli štěstí.
 BellaDonna 
  • 

Re: Re: Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici 

(27.2.2007 12:45:41)
Píšeš, že sestry se musely za noc starat o 12 kojenců - to je přesně ono. Kdyby bylo samozřejmé, že jsou rodiče s dětmi, tak jako ty, tak měly na starost jenom ty dva příjmy...proto nechápu nechuť zdravotníků k přítomnosti rodičů v nemocnici. Zvlášť když to v zahraničí bez problémů funguje, jak tu některé maminky psaly. Pevně doufám, že i u nás jim to brzy dojde!
 Jarka, Hanička 6 let 
  • 

Re: Chválím 

(27.2.2007 22:06:38)
Já osobně mám velmi dobrou zkušenost s dětskou nemocnicí.Dcera tam byla v pěti letech přijata ve vážném stavu na oddělení JIP.Samozřejmě mě přijali s ní, celou dobu jsem byla informována o všem, co se bude a nebude dít.Byla jsem s jejich péčí i s jednáním naprosto spokojena.
 Jitka 
  • 

To je teda síla 

(22.2.2007 9:43:08)
Ahoj,když to vezmu z pohledu matky,mám 4 letou dceru, taky máme za sebou nosní mandli,s pobytem v nemocnici a s přístupem personálu jsem byla spokojená.Když to vezmu profesního pohledu,jsem zdravotní sestra,tak se stydím,pracuji se starými lidmi,nechápu ten přístip personálu,myslím ,že by si to u nás v práci nikdo nedovolil. Je to neprofesionální přístup.Navíc na dětském ,když je maminka hospitalizována s dítětem má personál o polovinu práce mín.
 Lavanda 


FN Brno 

(22.2.2007 9:48:24)
Před téměř pěti lety jsem strávila deset dní ve FN Brno se svou tehdy tříletou dcerou na plánované oční operaci.
Naše velké štěstí bylo, že ubytovna matek měla zrovna havárii topení, s trochou drzosti jsem si vydobyla možnost spát s dcerou na pokoji, i když v dětské postýlce, ze které mi čouhaly nohy.
Péče byla profesionální, až na jednu starší sestru evidentně trpící syndromem vyhoření. Doufám, že se už dočkala důchodu.
Pobyt jsem si ale musela hradit a nebylo to právě laciné. A to jsem si vůbec nezaplatila jídlo, protože jsem se nechtěla od dcery vzdalovat.
V nemocnici Vyškov jsou malé děti přijímány s matkami běžně a matky hradí pouze stravu. Chápu ale, že to brněnské dětské nemocnici neumožňují kapacitní důvody.
Doufám, že všichni zdravotníci pochopí, že matky na oddělení jsou pro ně přínosem. Vždyt jsme pomáhaly i s péčí o ostatní děti, které tam rodiče neměly.
 PajaMM 


Re: FN Brno 

(22.2.2007 10:05:51)
Kdyz jsme byly v tom Motole - leden 2005 - tak pobyt i se stravou hradila do 6ti let ditete pojistovna....
 Lenka 
  • 

jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 10:13:15)
Když byly dcerce 3 roky, strávily jsme jeden den a noc na oddělení jednodenní chirurgie ve FN Brno a musím říct, že jsem byla velmi spokojená jak s profesionalitou lékařů, tak i s jejich přístupem ke mně a malé. Zaplatila jsem si nadstandardní pokoj (myslím, že 500 Kč na noc), kde byla postel pro mě a dětská postýlka (malá ale spala se mnou), křeslo, televize a nádherný výhled na celé Brno. Během zákroku i po něm mě sestřičky a lékařka pravidelně informovali o zdravotním stavu holčičky, chodily se na nás dívat a byly velmi milé. Jediné negativum jsem viděla v tom, že malou vezl zdravotník na sál na lehátku, na kterém pochopitelně nechtěla ležet a natahovala ke mně ručičky, takže když se za nimi zavřely dveře na operační sál, slyšela jsem ještě její volání a hodinu jsem probrečela na chodbě. Chápu ale, že rodiče na sál nesmí. Ale jinak si na dětskou nemocnici v Brně nemůžu stěžovat.
 Lavanda 


Re: jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 10:17:51)
Prosím, dáte mi někdo kontakt na jednodenní chirurgii v Brně? Syn má doporučeno vytržení nosní mandle, alergoložka nás pořád honí. Mám z toho ale trochu strach a ráda bych, abychom mohli být s ním a aby nemusel být dlouho v nemocnici.
 Boudicca 


Re: Re: jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 10:45:35)
Budilko, já vím, že do Prahy je z Brna daleko, ale mému synovi trhali nosní mandli v Nemocnici na Homolce tím způsobem, že ráno jsme nastoupili, odpoledne odcházeli. Se synem jsem byla celou dobu, kromě 15 minut, které trval zákrok. Mám pouze tu nejlepší zkušenost....
 nekázanka 


Re: Re: Re: jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 11:10:48)
Souhlas, nemocnice na Homolce je moc fajn. Taky jsme tam byli na nosní mandli, dcera měla komplikace (má poruchu srážlivosti), ale byli tam skvělí. Všude čisto, automaty na kafe, záchody, kterých se neštítím, a doktor, který se představí nejen mně, ale i dítěti.
 štěpánka 
  • 

Re: Re: Re: Re: jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 20:06:55)
Jednodenní chirurgie fungovala ještě nedávno i na ORL ve fakultní nemocnici na Karláku - U nemocnice 2. Všichni byli milí, ochotní a s dětmi i školou povinnými tam mohli být rodič nebo někdo jiný blízký. Ráno nástup, odpoledne kolem 14-15 hod odchod domů, pokud by byly komplikace, tak do 2.dne ráno. Byli jsme tam 2x a nikdo z našich "spolustonajících" tam nemusel nečekaně zeptat. S čekajícími dětmi si tam hrály nejen maminky, ale taky vychovatelka, která i půjčovala neokoukané hračky.
 Usta, dcera 1,5 roku 
  • 

Re: jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 13:22:03)
Já mám s tímto oddělením č. 10 úplně stejnou příjemnou zkušenost z minulého týdne, kdy jsem tam byla s dcerkou na zákroku(psala jsem o tom ve včerejší diskusi). Nemůžu si vůbec na nic stěžovat, jak chování sester, tak komunikace doktorek byla úžasná, dcerka se tam cítila jak na dobrodružném báječném výletě. Spát mohla taky se mnou v posteli, sestřičky byly ochotné, milé a usměvavé (vzhledem k tomu, že dcerka je opravdu HODNĚ, pořád se nás ptaly jestli něco nepotřebujem, hračky stále k dispozici, jíst mohla dcerka kdy chtěla, jídlo celkem dobré - rýžová kaše s kakaem a lipánek, piškoty apod.
 usta, dcerka 1,5 roku 
  • 

Re: Re: jednodenní chirurgie 

(22.2.2007 13:28:32)
ještě dokončení: Místo na tomto oddělení jednodenní chirurgie sivyjednala maminka s 8-letou dcerkou, které dělali zákrok právě na článkem zmiňované ORL a ona by nemohla být s dcerou přes noc. A protože bylo na tomto odd. 10 volné místo, bez problémů je na tu jednu noc vzali. Platilo se 300,- Kč. Podle této mé zkušenosti tedy záleží vyloženě na vedení každého jednotlivého oddělení dané nemocnice, jak se personál k rodičům s dětmi chová a zda můžou být rodiče s dětmi i přes noc. Navíc podle mě příliš u dětí nezáleží na věku, je jedno, jestli jde do nemocnice roční nebo desetileté dítě, vždycky chce mít u sebe rodiče, protože jde do neznáme a je to pro ně velký stres. Zdravotníci se prostě chovají jako kdyby sami neměli děti... Takže jednodenní chirurgie DN Brno je podle mě vzor, podle kterého by to tak mělo vypadat v celé nemocnici. Bohužel to asi bude ještě dost dlouho trvat.
 Berika + 2 holčičky 
  • 

Re: FDNsP Brno- dům hrůzy 

(23.2.2007 13:37:20)
také mám dvě zkušenosti v této nemocnici. Musela jsem s 18 měsíční dcerkou strávit cca 2 dna na chirurgii. Byla jí indikovaná gastroskopie v celkové anestezii. Sice mě s dítětem na tomto odd. uložili, měli místo za platbu , ale neurvalé chování lékařů a sester bylo alarmující. Personál se ke mně jako k matce hoval také jako k dítěti nebo puberťačce. To , že nepozdravili, když vstoupili do místnosti mě zarazilo, ale že ani neodpověděli na pozdrav bylo hodně silná káva. Bavili se o dceři přede mnou aniž by hovořili ke mě a tím mě informovali a na výslovnou otázku ohledně výkonu neodpovídali. Úsečná odpověď byla vyčerpávající. Sestra vzala dceru a vlekla jí na vyšetřovnu. Ptala jsem se kam jí vede a že chci být o všem informovaná. Oni to tak nedělají a dál se se mnou nebavila. To jsem se naštvala a vletěla jsem na vyšetřovnu a poučila jsem je nesměle, že na tohle mám právo a , že také jako zdravotník (což na čele napsané nemám)chci být podrobně informovaná a přítomná předoperačního vyšetření a přípravy k výkonu. Už mě nevyhodili, ponechali mě u dcery, ale další představení nastalo. 3 sestra nebyly schopné najít žílu. Dcera se bránila měla 18 měs. jedna sestra na ní řvala a vyhrožovala jí. Tak jsem jí okřikla, že to dítě jejím výhružkám nerozumí. že má strach, bolí jí to a tak se brání. Tahle dáma měla oprýskaný lak na nehtách a za nehtami špínu . Až jí to napíchli tak jim rupla žíla takže se musela přepíchnout. Něli připravené ani jehly ani set . Pro všechno někam odbíhali. Byly neschopné a nepřipravené. Pak přešel neurvalý anesteziolog a ani jemu se to nepovedlo. Plačící dceru odvezli na sál ajak to probíhalo tam už nevím. Podle jejich chování k dětem nechci ani domyslet.Řekla jsem jim, že si budu stěžovat a že bylo na co. Ráno už malá mohla dostat jogort. Řekl nám to při vizitě lékař. Nic nedostala. Měla hlad a tak jsem se šla zeptat sestry. Zda nám jej můžou dát, že svačinky rozdaly a nám nic ač máme mít jogurt na zkoušku, zda je vše O.K. Řekla, že jogurt není. Ptala jsem se jak je to možné? Bylo . Sestry měly narvané kabele rohlíky a jogurty. Děti které tam maminku neměly byli chudáci. Po propuštění domů jsem to dlouho rozdýchávala. Letos jsme museli na nosní mandli. A náš ORL lékař nás sám odeslal do Nového města na Moravě. On ač sám brněnský lékař dětskou nemocnici NEDOPORUČUJE. Mandle jsme s úspěchem přestály a sestřičky a persovál na Vysočině jsou suproví. Brno by se mohlo učit.Toť má zkušenost a FDNsP se snažím vyhnout.
 Simona,syn 10/02 
  • 

Re: Re: FDNsP Brno- dům hrůzy 

(23.2.2007 22:08:19)
Beriko, prosím Tě, mohla bys mi odpovědět, zda jsi byla i u uspávání dítěte. Máme jít se synem na nosní mandli v květnu a chci být i u uspávání. Náš pan ORL doktor (mimochodem velmi milý pán, také bývalý zaměstnanec ve FDN Brno) nás objednal do FDN Brno , ale vím, že také doporučuje Nové Město. Tak chci zjistit co nejvíce o Novém Městě, jak to tak probíhá, zda před operací tam musí pacient jet se ještě ukázat apod.
Pokud můžeš, napiš mi prosím i vašeho ORL doktora, zda máme stejného . Pokud nechceš psát veřejně, prosím na můj mail.

Děkuji za odpověď a držím vám všem palce, abyste jste se nenechávali odbýt, neboť přítomnosti s dítětem vás může připravit pouze soud.

Simča
 falmarka 


Re: Re: FDNsP Brno- dům hrůzy 

(23.2.2007 22:16:30)
Beriko chci se optat, zda jsi tu stížnost opravdu podala a jestli se tím případně zabývali.
Jsem ráda, že jsi tady nahodila to Nové Město, protože mi to teď, když jsem s tímhle příběhem přišla, potvrdilo hodně maminek, že je to o něčem jiném i skvělí odborníci.
 libka 
  • 

Re: Re: FDNsP Brno- dům hrůzy 

(27.2.2007 14:40:50)
Dovolím si malinkou poznámku. Před pár lety jsem byla v Novém Městě s 12 měsíčním chlapečkem a ten dotal k jídlu SUNAR . Na moje protesty, že byl 8 měs. kojený a nyní je převáděný na normální stravu - nikdo nereagoval. Batolecí stravu jsem si musela doslova vyřvat, první dny mi jako naschvál nosili jen ten sunar a hodná paní uklízečka mi v kapse tajně nosila jogurty a piškoty. Polévku jedl klouček moji. Teprve třetí den povolili. A jak se starali o samotné děti? Hamba mluvit. Děcka řvala až se uřvala ke spánku, roční děcko dostalo láhev - a dělej co umíš. Už nikdy více!
 Barča, 2 kluci 
  • 

Re: FN Brno 

(22.2.2007 14:04:19)
Já s očním oddělením mám jen otřesné zkušenosti, ale jen s ambulancí. Jak jsem psala jinde tak můj mladší syn byl hospitalizován na intenzivní péči inf.oddělení 10 dnů. Protože jeho nemoc zasahovala i oko tak nám po vyšetření na CT (nedopadlo úplně nejlépe, ale doktoři se nad námi slitovali a propustili nás do domácího ošetřování, ale s velmi přísným režimem a kontrolami naší lékařky - uprosila jsem je) bylo nařízeno do týdne se dostavit na kontrolu na oční oddělení. Tak jsme se tam vydali - nahlásili jsme se o přešli do čekárny na oční. Dítě, které nesmělo chytit žádný bacil strávilo 2 hodiny čekáním v plné čekárně. Na můj dotaz, že tam jsme opravdu dlouho a jiné děti (co přišly až po nás)odchází po celkem rozumné době se mě sestřička zeptala, jestli jsem se vůbec nahlásili a že všichni jsou akutní případy, tudíž mají přednost (akutní tam mohl být akorát jeden chlapeček, který opravdu měl očičko celé modré a poslali ho z chirurgie). Tak jsem trošku zvýšila hlas a upozornila ji, že jsme propuštěni z intenzivní péče, byli jsme na kontrole i na ORL a tam nám brali hned, aby opravdu nic nechytil. Otráveně mi sdělila, že si naši zprávu teda vyhledá a přečte. Věřte, že nejrači bych jí jednu vrazila. Byla jsem i v ordinaci notně podrážděná a tak tam asi mají moji fotku jako nežádoucí. Bohužel jsme prodělali nedávno další zánět (naštěstí podchycený brzo a tak v domácí péči, i když kontrola v nemocnici se konala každý druhý den) a máme opět navštívit oční oddělení této nemocnice.
 Lavanda 


Re: Re: FN Brno 

(22.2.2007 14:28:03)
Ano, my na oční ambulanci jezdíme pravidelně a také se nám párkrát stalo, že jsme čekali, i když jsme byli objednaní. Ale naštěstí jsme tam nikdy nic nechytili, děti s rýmou a kašlem se tam moc nevyskytují.
Spíš jsem vždycky nervózní, když procházíme přijímací halou, většinou dost natřísklou. Moje bujná fantazie vždycky pracuje naplno a přemýšlím, kolik dětí s různými infekčními chorobami se tam pohybuje... Pokud tam nejsem sama, posílám malou s taťkou nebo dědou rovnou dolů do ambulance a papíry tam vyřídím sama.
 Barča, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: FN Brno 

(22.2.2007 14:42:41)
Kdybychom tam byli v létě, tak asi také nemám strach o bacily, ale my tam byli první týden v březnu. Před tím jsme byli na kontrole na ORL a tam do zprávy a žádosti o vyšetření na očním paní doktorka z ORL psala o přednostní vyšetření (trvalo to asi 10 min - nezdržovali jsme). Ta kontrola byla nutná , protože syn z důvodu vnitřních otoků nejdřív neviděl, pak viděl 2x a oční bulva byla těmi otoky vytlačována z očního důlku (velmi laicky napsané). Během hospitalizace na intenzivní péči oční lékařka (velmi příjemná) navštěvovala syna na pokoji. Mě jenom zaskočilo chování sestřičky, po mě se začínali ozývat další maminky (teda jenom 3), které tam čekali spolu se mnou a synem.
 Marcela 4 dítka 
  • 

Re: Re: FN Brno 

(23.2.2007 9:50:03)
FDN Brno ještě ted se mě oní zdá.Znám ji za totáče i po. Stav stejný. Ačkoliv se tam dá najít personál i lékař který je takový jaký má být. Nechci tady popisovat přístup lékařů a sestřiček to tady maminky už popsali. Bylo by to zbytečné. Ale arogantní přístup k rodičům snad vyučují na medicíně. Co mě dojalo že když si neví rady tak diagnóza hysterická matka co veze do nemocnice dusící se dítě a je přijato,to by porazilo i vola. Tady se nedá nic komentovat. Měla jsem pocit že jsem je obtěžovala při čtení novin na oddělení. Mám od narození posledního potomka šílený strach,abych ho tam nemusela nikdy vézt. Jen doufám že tato noční můra,mít dítě v nemocnici se jednou ztratí. Ale já tam mám jednoho pana doktora který mě zachránil ruku a doufám že jich tam bude takových jednou dost. Tenhle pan doktor tuto práci dělá s láskou.A je jich tam určitě víc.Je jen škoda že hulváti bohužel převažují a dělají tak špatnou pověst všem.
 Barča, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: FN Brno 

(23.2.2007 14:08:45)
Přesně, já ležela jako malá na infekčním a protože jsem nejedla (jako malá jsem nejedla a vypadala podvyživeně) tak mě sestra řekla, že za mnou maminka nechodí, protože nejím a podobné průpovídky měly skoro všechny, myslela jsem si, že mě tam nechali. Celou dobu jsem tam prořvala. Proto, když musíme do DN tak mě bolí břicho a jsem hodně nervózní.
Přístup je opravdu již jiný - někdy, ale přesto trauma zůstává. S mladším synem jsme tam bohužel celkem často (musíme jet vždy, když začne natíkat v obličeji, hlavně oči, navíc má astma a je alergik).
 Lenka Nova 


Vyškov? 

(22.2.2007 16:17:45)
A to jako od kdy se ve Vyškově platí jen jídlo? Byla jsem se synem (měl asi 2 měsíce) loni týden v nemocnici ve Vyškově na interně a platili jsme i za lůžko. Přesně si nevzpomenu kolik, ale mám pocit, že to bylo kolem 300 na den.
 Lavanda 


Re: Vyškov? 

(22.2.2007 16:32:40)
Na dětském oddělení se platí opravdu jen jídlo, asi sto korun za den.
 tina 
  • 

Re: FN Brno 

(23.2.2007 12:43:01)
Je otresne, ze zdrav. pesonal, se domniva, ze ma co mluvit do toho, jestli matka bude ci nebude kojit.Nektera zdravotnicka zarizeni by mela asi podstoupit kurz slusneho chovani a konecne zacit brat rodinu at ditete, nebo dospeleho jako partnery a ne jako skodlivy hmyz. Zajimalo by me, jak by tuhle problematiku resily oni, kdyby byly v podobne situaci.Meli by se vzit do toho, jak by bylo jim, kdyby se jednalo o jejich dite...samozrejme uplne stejne! Radim Vam vsem psat stiznosti, jedine tak, se muze neco zmenit!
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


právo být s dítětem 

(22.2.2007 9:59:44)
Rodič má zákonné právo být s dítětem a zakázáno mu to může být pouze rozhodnutím soudu. Takže lékařský personál nemá právo zabránit matce zůstat s dítětem 24 hodin denně. Matka nemusí dostat lůžko a stravu (nemůsí jí být pobyt proplacen zdravotní pojišťovnou), ale pokud se rozhodne spát na zemi ve spacáku, je to jen její volba. Navíc pokud je dítě kojené MUSÍ být matce umožněno ho kojit i v noci - pokud to personál neumožní,jedná protizákonně. To že mají jen 4 pokoje pro maminky s dětmi je jen jejich problém.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 11:21:01)
V kterém zákoně to je? Zajímal by mě přesný text. Děkuji.
 Martina, Matej 09/03, Kuba 25.5.05  
  • 

Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 13:21:53)
Nevím co říká zákon, ale existuje charta práv dětí, více třeba na diskuzi : http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=2418&typ=1

Dětí mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.

Děti v nemocnici mají vždy právo mít u sebe své rodiče nebo jejich zástupce a sourozence.

Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Pro rodiče by to nemělo být finanční zátěží a neměli by trpět ztrátou výdělku. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.

Děti a rodiče mají právo být informováni způsobem odpovídajícím věku a úrovni chápání. Měla by být činěna opatření ke zmírnění fyzického a emočního stresu.

Děti a rodiče mají právo na informovanou účast ve všech rozhodnutích týkajících se péče o ně. Každé dítě má být chráněno před zbytečnou léčbou a výzkumem.


Děti mají být ošetřovány spolu s dětmi, se kterými mají stejné vývojové potřeby a nemají být přijímány na oddělení dospělých. Pro návštěvníky dětských oddělení by neměla platit žádná omezení, pokud se týká věku.

Děti mají mít veškeré podmínky ke hrám a odpočinku a vyučování vhodnému pro jejich věk a stav a mají být v účelném, nábytkem vybaveném a stimulujícím prostředí, které má být vybaveno v souladu s jejich potřebami.

O děti má pečovat personál, jehož vzdělání a zkušenosti mu umožňují reagovat na fyzické, emoční a vývojové potřeby dětí a jejich rodin.

Kontinuita péče by měla být zajišťována týmem pečujícím o děti.

S dětmi má být zacházeno s taktem a pochopením a jejich soukromí má být vždy respektováno.

Byla jsems matejem na operaci kýky, bylo mu 2 a půl roku, v Krči a žádné dítě tam nebylo bez rodiče. Ani 5 leté. Bylo to brané jako samozřejmost. Až na DIA jogurt s aspartamem jsem byla max spokojená :-)

 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 13:28:32)
Chartu práv dětí znám, ptám se ale na zákonnou normu (jako reakci na to že dítě má ze zákona právo na to být s rodičem). Chtěla bych mít pro ruce něco, s čím bych se případně mohla ohánět, kdybychom nedejbože museli do nemocnice a přístup by nebyl tak vstřícný jako v Krči. Přesto díky za informaci.
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 13:37:07)
převzato z http://www.iham.cz/setkani2005.php

Ústava České republiky Listina základních práv a svobod, článek 32, odstavec 4 říká, že: "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona." Pokud je to jen trochu možné, dítě by v nemocnici nikdy nemělo zůstávat samo, přítomnost někoho blízkého je pro jeho psychickou pohodu a uzdravování velmi důležitá. Nemusí jít vždy pouze o rodiče, stejnou službu může zastat babička, děda nebo kdokoliv z rodiny. Samozřejmě se často stává, že nemocnice toto nechce nebo nemůže umožnit. V takovém případě by se dotyčný neměl nechat odbýt, měl by se snažit s personálem komunikovat a nabízet vlastní alternativy - možnost vlastního lehátka či karimatky, jídlo z vlastních zásob, zůstat u dítěte na židli apod. A hlavně nezapomenout na "právo na neustálý kontakt", z čehož vyplývá, že rodiče nelze považovat za návštěvu a tudíž se na ně nevztahují návštěvní hodiny. Více k této problematice můžete zjistit na www.klicek.org
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 13:45:42)
Listina lidských práv a svobod je tady: TADY
 kateřina 
  • 

Re: Re: Re: otřesný přístup k malým dětem! 

(24.2.2007 20:30:37)
To je hezké,byli jsme se synem vícekrát hospitalizováni v Písecke nemocnici.operace a reoperace tříselné kýly r.2002-2003.Po zkušenosti z Ceských Budějovic,kdy při obědnávání mi vrchní sestra arogantně-až hrubě stručně vysvětlila,že poněvadž nekojim namám nárok na pobyt s 14-ti měsíčním synem.A když jsem si dovolila protestovat,začala na mě skoro vřískat-co žě si myslím,dřív to přece taky tak chodilo a bylo to normalní a ty děti to taky přežily.-hned jak jsem se vzpamatovala z šoku jsem vzala do ruky seznam a chtěla jinou nemocnici-hned na první pokus jsem chytla Píseckou-velmi ochotně bez problému jsme se domluvili a mě se neskutečně ulevilo.obě operace jsme měli několikrát odložené pro lehce zvýšenou teplotu.nic jsme neplatili-ač jsem již nekojila/ze zdravotních duvodu/.pooperační pokoj byl skoro luxusní-personál velmi milý/až na jednu sestru která mi nakvašeně neustale cpala,že matky jsou pro ně větší zátěž!!??!!a samozřejmě uklízečku,která mi vynadala,že jsem na pokoji sama s dítětem,ale mám tam strašnej bordel-a pak se ukázala jako neskutečná šmudla!-poněvadž je pooper.pokoj o patro výš-dolu na dětské jsme se moc nedostali.ovšem při posledním našem pobytu-kdy chlapeckovi obřezávali i pindíka-jsme museli několikrát denně docházet dolu na koupele-a poté co jsem viděla jak příšerně se zachází s dětmi které jsou tam bez rodiču-poléval mě studený pot.na malé bezmocné děti se řvalo i při vizitě-jedna sestra se snažila asi pulroční dítě vztekle přesvědčit,at je zticha aspon před panem doktorem-prostě jsem byla zděšěna tímto chováním sester!!podle mě by sestry měli procházet náročnými psychotesty....při čekání na chodbě kdy syn si hrál na herně jsem nabídla sestře pijící čajíček,že na chvilku zabavím řvoucí dítě v postýlce za sklem,bylo mi řečeno,že nepotřebuje pomoc a mám se starat o své-prý to zvládá-odsekla jsem ,že jsem o tom tedy přesvědčená a zatla zuby.pár měsícu před tím jsem měla pulrocní holčičku v Prachatické nemocnici po fibrilních křečích.poněvadž kluk byl na mě silně fixovaný musela jsem se rozhodnout zda zustat s ním,nebo jít s malou.přesvědčila mě lékařka ujištováním,že bude o malou dobře postaráno a že pod léky stejně bude celé dny jen spinkat.Domluvila jsem se tedy,že kdykoli si to mohu rozmyslet a jít k malé.volala jsem několikrát denně a byla ujištována,že mala hodně spinká a že je jinak zlatíčko.po pár dnech jsem to nevydržela a nastoupila do nemocnice.pohled na mou holčičku mě skoro porazil!!!byla v pobryndaném pyžámku s pročuranou plenkou,pohublá nosík celý oblepený zaschlými kapkami do nosu-chytila tam rýmu!.ty hnědé kapky jsem tehdy neznala,takže to vypadalo jako zaschlá krev a co bylo nejhorší-moje vlastní dítě mě nepoznalo!!!seděla rezignovaně v té železné kleci a nehla ani brvou když jsem vstoupila-proplakala jsem zbytek dne.posléze jsem se dozvídala spoustu dalších otřesných skutečností!protože jí nechutnalo mléko a v tomto ustavu zřejmě děti krmí jen ve vyhrazenou dobu-dostávala jen jednou denně příkrm,který do ní sestra rvala vleže!!!-vím to protože mě potom poučovala jak jí mám držet abych to do ní dostala-doslovně!!to 6-ti měs.dítě shodilo skoro dvě kila!!a když jsem uhodila na sestry co tam s ní proboha dělali a čím jí krmili-bylo mi řečeno-že to do ní vždycky dostali!!!--když si mě dcera po pár dlouhých minutách začala všímat-chtěla plakat,ale vydávala pouze chrčení-jak měla vykřičený hlas!když pak chodily uklízečky a ostatní maminky dozvěděla jsem se,že ve dne v noci řvalo moje dítě na celý špitál--ovšem mě odbývali,že je v poho. a spinká.byla jsem tam s malou ještě asi 5 dní-placených!-300 na den-to byli všichni milí a ochotní.a moje malinká se mě držela jako klíště-na wc a sprchy jsem mohla až když usnula a dlouho se vzpamatovávala.NIKDY V ZIVOTE UZ TO NEUDELAM!!!nevěřit nikomu a neopustit své dítě!!!--to se mi honilo hlavou když jsem seděla na chodbě v Písecké nemocnici a viděla to řvoucí dítě-seděla jsem viděla místo něj mou holčičku a plakala bezmocí a vzteky.pokud toto mé svědectví čte maminka která si není jistá zda jít,či nejít se svým dítětem z jakéhokoli duvodu-radím JDETE!!!a charta práv díděte v těchto zařízeních visí jako výsměch všem a všemu!!
 lenka.bobina 


Re: Re: Re: Re: otřesný přístup k malým dětem! 

(25.2.2007 17:04:23)
chapu vas pristup po tomto zazitku, ale vase posledni veta me neskutecne nadzvedla ze zidle. nejsou vsechny sestricky a doktori stejni. vim to, protoze jsem jedna z nich a toto co popisujete jsem nikdy nezazila (dikybohu). proot se mi ani nechce verit, ze je to mozne. jsem moc rada, ze jsem ve sve praxi narazila na stanicni sestru, ktera by takovy pristup k detem nikdy nepripustila.
 Táňa 
  • 

Re: Re: Re: Re: otřesný přístup k malým dětem! 

(1.3.2007 22:53:09)
Uplne souhlasim.Totez jsem zazila ve Fakultni nemocnici v Ostrave na infekcnim oddeleni.Uplne totez.na detskem oddeleni!Jak je tohle vubec mozne?!Nedavno jsme se s ditetem vratili,jeste ted jsem toho plna a otresena.
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 13:31:44)
Markéto, je to přesně to, co píše martina - Charta práv dítěte, která je nadřazená národním zákonům, to znamená, že platí vždy a všude. Slyšela jsem tom pořad v rádiu, je to už dýl, dělala jsem si poznámky, jenže teď je samozřejmě nemůžu najít :-/. jen jsem si z toho vzala to, že prostě pokud půjdou mé děti do nemocnice, mám právo vyžadovat být s nimi, ať si personál říká, co chce. ještě budu hledat (ty poznámky :-))

 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 13:57:53)
Takhle to ale není přesné. Charta práv dětí je etický kodex, který není právně závazný a tím ani právní cestou vymahatelný.
Pokud jde o LZPaS tak oddloučením od rodičů se nemyslí pobyt dítěte v nemocnici, ale je myšleno odloučení (odebrání) od rodičů.
Pokud jde o mezinárodní právo, tak platí, že mezinárodní smlouvy, pokud jsou ratifikované, mají přednost před zákonem. Mezinárodní smlouvou v oblasti práv dítěte je třeba Úmluva o právech dítěte.
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 14:26:08)
Jitko, ale v té Listině, není řečeno, že se jedná o odejmutí dítěte rodiči. je fakt, že nejsem právník, ale pokud se píše, že dítě nesmí být odloučeno od rodiče proti jejich vůli, tak kde je to vysvětlení, že se jedná jen o odebrání dítěte a ne zrovna o pobyt dítěte v nemocnici?
A ještě jsem našla tohle: V souladu s §25 zákona 48/1997 Sb. v případě hospitalizace dítěte do 6 let věku je přítomnost průvodce (např. matky) automatický hrazená ze zdravotního pojištění pojišťovnou dítěte.
Pokud je pobyt matky AUTOMATICKY hrazen ze zdravotního pojištění, tak je přeci automatické, že tam s tím dítětem ta matka bude, ne? Kdyby jí pobyt u dítěte sestřičky zakázaly, tak jak pak může být automaticky hrazen pojišťovnou?
 Lavanda 


Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 14:29:34)
Jejda, a já jsem to v r. 2002 v Brně všechno vysolila na dřevo. Ve Vyškově jsem byla dvakrát s malým, tam se opravdu hradí jen jídlo. Změnilo se to v Brně k lepšímu?
 Verča (Jája 5let, Kuba 24měs) 
  • 

právo být s dítětem - je omezné zákonem a libovůlí lékařů 

(22.2.2007 14:49:13)
Není to tak automatické. Cituji zmíněný zákon:
Je-li při přijetí dítěte do zdravotnického zařízení vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nutná celodenní přítomnost průvodce, může s ním být průvodce přijat do ústavní péče. Pobyt průvodce dítěte mladšího šesti let v nemocnici se považuje za ústavní ošetřování. Průvodce je podle indikace a možností umístěn buď spolu s dítětem přímo na lůžkovém oddělení, nebo na oddělení dochází z ubytovacího prostoru, který je součástí tohoto zařízení. V případě dítěte staršího šesti let se pobyt průvodce v nemocnici považuje za ústavní ošetřování jen se souhlasem revizního lékaře.

Kolegyně (Hana) tady ráno "vylepila" můj starý příspěvek, jak jsem si svůj pobyt v FDN zaplatila i s chlupama, protože otřes mozku u tříletého dítěte není důvodem, aby dítě mělo průvodce. A pokud vím, tak FDN tenhle doprovod přiznává jenom maminám kojenců do 7mi měsíců, nebo na onkologii. Ostatní si platí vše.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 15:05:01)
Makýš, já vím, jak to myslíš. Ale pobyt dítěte v nemocnici není odloučení od rodičů, já nevím, jak bych to vysvětlila.
Napsala jsem to pro úplnost, aby bylo jasný, jak to je podle práva. Protože kdyby byla přítomnost rodičů v nemocnici právně vymahatelná, bylo by to pro všechny rodiče, kteří s dětmi v nemocnici být chtějí, hodně jednoduché. Žádná nemocnice by si potom netroufla rodičům toto neumožnit, protože by potom samozřejmě nemocnice prohrály všechny žaloby, které by se toho týkaly. Bohužel, žádný zákon toto nepřikazuje :-( Mimochodem LZPaS je ústavním zákonem, má přednost před ostatními zákony.
Já jsem na straně dětí a rodičů a to, že rodičům někdy s dětma v nemocnici není umožněno být, mi připadá nepřijatelné.
Měla jsem taky problémy, v nemocnici jsem s dětma byla několikrát, ale nikdy jsem je tam samotné nenechala, a že mě to někdy stálo hodně úsilí. Psala jsem tu o tom kdysi článek.
Brzy mě to zase čeká, budu to mít o to horší, že klukovi již 6 let bylo...Takže o lůžku se mi může leda tak zdát, ale budu vyžadovat židli a budu sedět u jeho postýlky a slibuju, že se od něj ani nehnu :-) Mě nevyhodí!
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(22.2.2007 23:59:22)
Jíťo, tak já do toho ještě rejpnu, protože se mi zdá, že se v tom právu docela orientuješ :-). dobrá, žádný zákon přímo nepřikazuje nemocnici, aby povolila rodiči pobyt s dítětem. Ale opkud to chápu, tak ani žádný zákon neumožňuje zdravotnickému personálu rodiče od dítěte vyhodit. A co není zakázáno, je povoleno, takže když budu dostatečně tvrdá a stát si na svém, nemůžou mě dát vyvést policií....
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(24.2.2007 16:36:46)
Makýš,
no vyhodit rodiče od dítěte zákon nenařizuje :-)
Ale jsou ještě různé podzákonné předpisy, které je nutné dodržovat, tak určitě mají nemocnice nějaké své provozní nebo organizační řády, kde mají pobyt rodičů upravený.
Ale přesto si myslím, že v podstatě nelze rodiče od dítěte prostě vyhodit, když s ním chce rodič zůstat. Když by šlo o plánovaný zákrok, tak bych nemocnice obvolala předem a šla bych tam, kde mi umožní pobyt s dítětem. Když jde o akutní příhodu, tak žádat pobyt rodiče u lékaře, nejde-li to u nějakého jeho nadřízeného - vrchního lékaře či primáře. Když by mi to přesto neumožnili a stav dítěte by to dovoloval, tak jet jinam. Jestliže by to stav dítěte nedovoloval, tak trvat na svém, že prostě se od svého dítěte nehnu, poprosit jen o židli, tvářit se pokorně, pronášet něco v tom smyslu, že chápu, že to není obvyklé, ale budu vděčná, pokud přesto budu moci zůstat se svým nemocným dítětem. Většinou Vám všude vyhoví, často neradi. Když by ani toto nepomohlo, tak bych prostě řekla, že se od svého dítěte nehnu a budou-li mě chtít dostat pryč, tak budou muset zavolat policii, ať mě vyvede :-) a podotkla bych něco v tom smyslu, že v tom případě se ale postarám o dostatečnou publicitu, že vyhánějí matku od nemocného dítěte, že tato nemocnice nedodržuje Chartu práv dítěte apod. Mě by prostě od malého dítěte nedostali pryč ani náhodou.

Taky jsem se jednou nechala napálit :-( Klukovi byli asi 3 roky, zvracel, teplotu měl přes 40 a byla sobota, takže dětský lékař nedostupný, nezbylo mi nic jiného než jet do nemocnice na ambulanci (ta je u nás místo dětské pohotovosti). Rozhodli se nechat si ho tam. Lůžko pro mě samozřejmě nebylo, ale na židli jsme se domluvili. Nechala jsem se přemluvit, ale fakt přemluvit, nechtěla jsem, ale sestry slibovaly, že na kluka dohlédnou :-( abych dojela klukovi pro věci, bydlíme u nemocnice, tak to byla půlhodinka. Když jsem přijela, byl kluk za obě ruce přivázaný a kapala mu infůze. Což bych chápala, sestry měly strach, aby si jí nevytrhl, jenže on byl přece přijat kvůli zvracení. Já k němu přišla, on mě uviděl a do vteřiny se celý poblinkal, ruce jsem odvázat nestačila, jen jsem rychle nadzvedla hlavičku, aby zvratky nevdechl, stékalo mu to do nosu, do očí...On ten chudáček čekal se zvracením na mě, kdyby to nevydržel, nevím, co by se stalo. V nejlepším případě možná nic, v horším by dostal z vdechnutých zvratků nějakou pneumonii, v nejhorším ani nedomýšlet. Opravdu nechápu tu logiku přivázat zvracejícímu malému dítěti obě ruce a nechat ho samotného v pokoji za zavřenými dveřmi :-(
Už bych to nikdy neudělala a od dítěte bych se prostě nehla a je mi naprosto jedno, jaké mají organizační předpisy nebo zvyky. Nejsem schopná zdravotnickému personálu bez výhrad důvěřovat a už toho nikdy schopná nebudu.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(24.2.2007 21:19:59)
Ahoj, taky jsem byla přesvědčena, že když si budu nekompromisně trvat na svém - tj. zůstat s dítětem, tak mě přece nemůžou vyhodit. Jak asi, že? Policií... Ale můžou - hádejte jak? Rozhovor se odehrával takto, já trvala na tom, že budu přítomna u drobného lékařského zákroku u syna (byl provedený v ordinaci - tj. žádné sterilní prostředí, podotýkám, že nešlo o hospitalizaci, ale situace je podobná, protože s dítětem máte právo být u jeho ošetření), no a víte co mi doktor řekl, že buď odejdu nebo syna neošetří - prý nemá rád, když se mu se mu někdo dívá na záda. A jste v situaci, že nevíte co máte dělat. Dotyčný je specialista, druhého u nás v republice nenajdete a co teď? Syn má určité zdravotní potíže a prostě častěji navštěvujeme lékaře, vždy jsem byla u všeho a malým - líp to snáší (je mu 9. měsíců). A teď toto, lékaři jsem od plic řekla své, ale dosáhl svého, protože zdravý rozum mi velel nechat dítě ošetřit. No nicméně to nějak nemůžu vstřebat.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(24.2.2007 21:29:35)
Martino :-(((
A vlastně ani nejde si někde stěžovat :-(
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(25.2.2007 5:37:49)
A ten doktor je buď zaměstnancem nějakého zdravotnického zařízení a tak má nadřízené, nebo není zaměstnancem a pak se musí řídit zákony a etickým kodexem lékařské komory, a především mu za péči platí zdravotní pojišťovna, kterou by jistě velice zajímalo, že odmítl poskytnout indikovanou péči z takovéhohle důvodu; takže přinejmenším jsi mu to mohla pěkně zavařit a příště by si ve vidině problémů a potahování dal pozor; a druhá věc je tedy ta, že málo na co je opravdu jen jediný odborník ve státě, tím spíš pokud jde o ambulantní výkony, které se ani neprovádějí na sále a jsou odložitelné - ale tihle, co o sobě nechávají šířit, že nikdo jiný to neumí, si často myslí, že si proto můžou dovolit všechno.

Napadá mě, že kamarádku tímhle způsobem vyhodili od průplachu očních kanálků jejího dítěte - běžte nebo ho neošetříme. Ona šla, mně to vypravovala, a já měla jasno, že bych radši šla jinam, ale dítě jim samotné nenechám. Když jsme na stejný zákrok musely několikrát s dcerou, šla jsem rovnou do jiného zařízení a tam jsem jim oznámila, že budu u toho - vůbec jsem se jich neptala. Poprvé to doktorka vzala, podruhé tam byl doktor a zkoušel mě vyhodit, ale nepovedlo...
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(25.2.2007 8:27:29)
Lízo, myslím si, že v tomhle případě by stížnost byla naprosto zbytečná. Ten lékař by se prostě bránil tím, že samozřejmě chtěl výkon provést, ale z organizačních důvodů takovéto výkony v přítomnosti rodičů nedělá. Jsem naprosto přesvědčená, že by tento důvod pochopila jak ČLK tak i pojišťovna :-( a mamince by bylo doporučeno, aby příště respektovala organizační možnosti lékaře, protože on je přece odborník a máma jen máma. Tento lékař by nebyl nijak postižen.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(25.2.2007 8:36:13)
Jitko, já nepochybuju o tom, že by postižen nebyl. Jenže by ho otravovali řízením jak z komory, tak z pojišťovny - tohle je něco, co jsem tu už psala opakovaně: i v případě, že lékař není postižen, sama ta mašinerie vyšetřování je natolik nepříjemná, že si dost možná příště totéž nedovolí, aby to celé nemusel prodělat znova. Stejně tak pokud si stěžujou lidi v nemocnici a pak tady píšou "odpověděli nám, že pochybení nezjistili", to není synonymum pro to, že stížnost nebyla k ničemu. I když nebude nikdo postižen, přesto je dost pravděpodobné, že se podobným stížnostem ten dotyčný bude chtít do budoucna vyhnout nebo zařízení přijme nějaká opatření, aby se to neopakovalo (o kterých se ale stěžovatel nedozví...). Ony prostě ty stížnosti, pokud se projednávají, mají docela obyčejný odrazující účinek do budoucna, protože jsou to prostě nepříjemnosti.
Pokud si ale řeknu, stejně se nic nezmění, nemá to cenu, a budu držet hubu, ono se nezmění nic nikdy.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(28.2.2007 14:27:22)
Ahoj Lízo, mám stejný názor, že tudy možná cesta povede, když si budeme stěžovat na jednání lékařů a tím je možná změníme. V mém případě mi chybí síla něco takového udělat, kdo má malé a nemocné dítě ví své, důležitý je jenom ten drobek, ostatní v životě vypoušítm.
 Gabina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: právo být s dítětem 

(25.2.2007 13:55:42)
Tak nějak si pročítám všechny příspěvky a nestačím se divit!!!Mám dnes již 5letou dceru po transpl.kostní dřeně a na FN Motol jsme byly hospitalizované celé čtyři měsíce.Netvrdím,že bylo všechno v pohodě,ale na čem jsem si trvala,toho jsem dosáhla.Personál na hematologii odd.A a transpalntační jednotce byl dobrý a lékaři velice profesionální.Ted když dojíždíme ambulantně,nám sice někdy připadá,že když jsme z Moravy,tak máme času dost,ale je to možná sugesce.A při vyšetření kostní dřeně,kdy Vám dítko leží v omámeném stavu na lehátku a oni mu z hrudního koše odebírají hrubou jehlou kostní dřeň,jsem byla se svou dcerou VŽDY!!!!Je pravda,že jsem měla "knedlík" v krku a dokonce jsem i plakala,ale jen jedou se mě lékařka zeptala,zda chci odejít.Když jsem jí velice rychle a tiše odpověděla,že ne,dál se již neptala.Své dceři jsem totiž slíbila,že VŽDY budu s ní a to se zatím nemění!!!Je mi líto všech maminek,které se setkali s jinými zkušenostmi.Přeji jím aby už bud nikdy nemusely se svými dětmi do nemocnice,nebo skvělý tým lidí,jako jsem potkala já.Gabina
 Ivana T. (2 děti) 


Tvrdá, ale funkční řešení 

(22.2.2007 14:54:22)
Zdravím všechny přítomné

a přidávám tvrdou, ale velmi často funkční radu (nejen v dětské nemocnici, ale i na úřadě...).

Když to nejde po dobrém, vem si větší kladivo!!!

Pokud Vám něco nechtějí dovolit, nejde to .... Nechte si to dát písemně s razítkem. Řekněte si o takový papír sestře, zavolejte vrchní sestru, doktora, primáře, úřednici, šéfku...

V 99% případů Vám radši vyhoví, protože dotyčný papír si "nikdo" nedovolí vystavit.

Zdraví
Ivana


 Alzbeg 
  • 

Zlata Bulovka 

(22.2.2007 15:15:51)
Nezoufejte, neni vsude tak zle. Prave jsme se vratili z tydeniho pobytu na ORL Bulovka - duvod odstraneni krcnich mandli. Dceri je sedm let, tak jsem ani o spolecne nocovani nezadala s tim, ze nam slibili, ze tam muzeme byt klidne cely vecer dokud neusne (coz bylo pravidelne kolem pul jedenacte) Sestricky byly uplne zlate, mely radost jakmile se tam kdokoliv z rodiny objevil a samy nabidly manzelovi moznost prespani, kdyz objednane deti nenastoupily a nase Marjanka byla tim padem na pokoji sama. Takze jsme tam pulku tydne i prespavali. Manzel dokonce dostal jednou i obed. Doktori byli taky moc hodni, vsechno vysvetlili nejen mne, ale i Marjance, takze presne vedela, co s ni budou delat a na operacni sal jela s oblibenym plysakem, takze fakt vsechno super. Jo, a deti po nosni mandli pousti hned ten samy den domu. Na Bulovku sice vubec nepatrime, ale znama mi popsala, jak se tam chovaji, takze jsme se radsi rozhodli pro dojizdeni pres celou Prahu, prestoze to nebylo jednoduche (jsem tehotna a mame jeste jednoho prcka doma). A vyplatilo se to. Vzali nas bez problemu a byli jsme moc spokojeni.
Vrele doporucuju.
 Zuzana+Terezka 


Re: Zlata Bulovka ? 

(22.2.2007 16:55:21)
A já mám zas zkušenost z Bulovky jinou. Když bylo Terezce 10 dní (já tedy 10 dní po císařském řezu), tak jsme musely kvůli velmi velmi vysokým hodnotám žloutenky do nemocnice na fototerapii. Náš pediatr nám domluvil pobyt na Bulovce a musely jsme co nejrychleji dorazit. Když jsme tam přijeli, byl večer, kolem 18:30, nikde žádný doktor, jen sestra, která stále říkala čekejte, čekejte, paní doktorka přijde. Paní doktorka se ani neukázala, jen nám po sestře telefonicky vzkázala, že NEMAJÍ MÍSTO a že to nevěděli, když náš pediatr volal. Máme prý jet do jiné nemocnice!!! Bylo 21:00, když nás vykopli. No umíte si představit, jak mi asi bylo. Nezmohla jsem se na nic. Díra v břiše, maličkaté miminko (na chodbě jsem odstříkávala a poté krmila stříkačkou), byly jsme bez auta, od porodu jsem nespala a vysoká hodnota žloutenky ohrožovala Terezky mozeček a já byla úplně zcvrklá strachem a zodpovědností za toho tvorečka. Nakonec vše dobře dopadlo, ale trvalo to ještě dlouho, pár hodin jsme pobyly u Apolináře, tam to bylo dobré. Byl to nejvíc vyčerpávající večer v mém životě. Doopravdy se mi chtělo nebýt. Takže mám otřesné zkušenosti s Bulovkou i z porodu (ne přímo z porodu, ale šestinedělí) i po porodu, dělá se mi zle, jen když jedu kolem autobusem.
 Jana a Honzík 17m. 
  • 

Re: Re: Zlata Bulovka ? 

(22.2.2007 19:53:13)
To je mi Vás opravdu moc líto,chápu,jak to muselo být kor po císařském řezu náročné:-(
Já mám naštěstí vynikající zkušenosti s Bulovkou s odd. dětské ortopedie,kde jsem se synem trávila nějaký čas jak po porodu tak i ve 14m.Pobyt s ním na pokoji,vlastní lůžko,strava a v době kojení i 0,5l mléka navíc-bylo pro toto oddělení samozřejmostí a navíc vše zdarma,žádné příplatky.Navíc je odd .velmi pěkné a čisté,s hracím koutkem s hračkami.Pokud maminka chtěla s menším děťátkem v kočárku ven na procházku a bylo-li to možné,co se týká stavu dítěte,nebyl to nikdy problém.Dokonce byly na chodbě i kočárky k půjčení.Pro starší děti je denně k dispozici moc milá asistentka,která si s nimi hraje,k dispozici je i internet a škola pro ty starší.Takže dětskou ortopedii velmi doporučuji.
 Karotka 


Re: Zlata Bulovka 

(23.2.2007 0:52:55)
V září 2006 byla dcera (tehdy 15 měsíců) hospitalozovaná na dětském odd. na Bulovce. O možnosti opustit ji jsem neuvažovala. Hospitalizaci matky však brali jako samozřejmost a ani ode mne nežádali uhradit pobyt či stravu.
Silné zvracení vedlo u dcerky k dehydrataci a hypoglykémii (byla jako hadrová panenka, ani nemohla sedět). Pravděpodobnou příčinou byla infekce, jejíhož původce se nepodařilo prokázat. Zarazilo mě, že na pokoji s námi byl hospitalizován 10denní chlapeček s maminkou. Nejvíce jsem se možného přenosu infekce na miminko bála já (když ošklivý bacil takto ubližoval mé "velké" dcerce, jak by asi mohlo dopadnout to novorozeně?), ostatní, zdálo se, s tím neměli problém. Zeptala jsem se sestry, zda by nebylo vhodné přeložit chlapečka na vedlejší pokoj, kde byla volná postel (a dítko s nějakou "bezpečnou" chorobou). Sestry chlapečka s maminkou přestěhovaly. Bez problémů, ihned a ochotně. Jen se nad nebezpečím asi nikdo moc nezamýšlel.
Celkově hodnotím pobyt kladně - sestry ochotné, informací od lékařů dostatek, nebylo třeba používat metodu výslechu, na doplňující otázky odpovídali ochotně. Návštěva lékaře na pokoji a kontrola nejméně 3x denně. Uklizeno. Strava 5x denně - zdarma (to beru jako luxus, bez ironie). Dcerka nejprve nic nejedla ani nepila, pak se stala plně kojeným dítětem na pár dnů. Dietní sestra ochotně nabízela pomoc, pokud by nastala změna. Dětská herna.
Byla jsem velmi překvapená. Mile. Přeju nám všem, aby se toto stalo normálním všude.
 Dasa 
  • 

Re: Zlata Bulovka 

(24.2.2007 20:35:32)
Taky jsme si s dcerou prošly Bulovkou, byť jen ambulantně. Měla velká ječná zrna, která se musela řešit operativně. U dospělých a větších dětí to dělají bez markozy, ale malá měla 11měsíců a neudrželi bychom ji a tak si musela"dýchnout".
Byly jsme objednány na 7hodin ráno s tím, že malá nesmí od půlnoci jíst a pít a půjde jako první. Přišly jsem ještě před sedmou a byly jsme "odloženy" na pokoj určený ambulantním tacientům tj. s křesly. Malá byla v kočárku a když jsem se šla v 8 hodin informovat, kdy tedy přijdeme na řadu, tak se setřička podivila, že nám paní doktorka nic neřekla, že jdeme až čtvrté. No bez informací jsme čekaly do deseti hodin (šla jsem se ještě dvakrát infornovat s tím, že malá od půlnici nejedla a ani nepila - na to mi sestřička řekla, že mohla jíst naposledy déle, když jde později.......... To, že nám to řekli v 8h ráno bylo asi vedlejší). Je pravda, že jsem s malou šla až k předsálí, dál už jsem nesměla a přivezli jí v postýlce personál byl docela vstřícný. Snad jen - v papírech měla napsaná zrna na spodních víčkách a nezitím se jí udělalo i na jednom horním, ustně mi sestřička slíbila, že jí ho odstraní- neodtranili, nebylo to napsané. Tak čekám co bude dál - momentálně se velmi zmenšilo.
Už jen krátce - když jsme přišly druhý den na kontrolu na anbulanci, kdy dcera nebyla hladová a žíznivá, tak nás vzali přednostně před narvanou čekárnou se slovy - že u nich na oddělení berou děti přednostně!!!!!!!!!!!
 Zuzana 
  • 

Zkušenost z Itálie 

(26.2.2007 14:45:35)
Nedá mi to,abych zde nenapsala svou zkušenost s nemocnicí v Itálii. Tříletý syn byl týden v nemocnici a tam se automaticky očekává, že někdo z rodiny bude neustále s dítětem. To je tam naprosto samozřemé a já jsem to přivítala, protože jsem (ještě) kojila. Jednou jsem ale potřebovala odejít do práce a otec dítěte ještě nemohl přijít za malým. Zeptala jsem se sestry, zda může být 20 minut s malým než dojde táta. Ta se na mě divně podívala a řekla mi, že se jí ještě nikdy nestalo, že by chtěl někdo nechat 3leté dítě samotné - byť jen 20 minut. A taky, že ona nemá v popisu práce hlídat děti, na to jsou přece rodiče, ale nakonec mi vyhověla.
A ještě co se týká stravy - objednáváte si jako v restauraci, takže se vás sestra dojde dopoledne zeptat, co si dáte na oběd a to vám donesou. A vaří tam fakt výborně a velké porce (bohatě stačí pro dítě i matku). Ke každému jídlu dávají i jablko a banán. Vegetariánská strava není žádný problém. My jsme například mívali zeleninový vývar, nebo propasírovanou luštěninovou polévku s parmazánem. Jako druhé jídlo těstoviny s rajčatovou omáčkou, nebo vařené cukety či špenátové listy s olivovým olejem a vařenými brambory, nebo mozzarellu apod.
Přístup lékařů docela dobrý, až na to, že mi nechtěli dát příbalový leták k lékům, co dávali injekčně malému.
Jinak čistota taky perfektní, každý den umývali podlahu a otírali skříňky, stolky a postele...
A malý měl pro sebe velkou dospěláckou postel a ještě malou kovovou postýlku. V noci jsem spala na velké posteli já a on v postýlce vedle.
Celkem mě to docela překvapilo.
 Konopka 


Podobný zážitek 

(22.2.2007 10:06:57)
Zdravím všechny maminky, chtěla bych vás povzbudit. Pět dní před vánocemi a svými druhými narozeninami spapal můj synek dědovi léky na vysokej tlak a tak jsme šupajdili do Brna, do dětské nemocnice v Černých polích. Když jsem tam předem volala, tak mi řekli, že s ním zůstat rozhodně nemohu. Tak jsem si ještě obvolala ostatní brněnské nemocnice, ale všude stejné. No nic, řekla jsem si, tak budu sedět na židli u postýlky. Přijeli jsme na příjmu jsem oznámila velmi nepříjemné paní doktorce, že tam zůstávám. Zkoušela na mne vše, ale pak pochopila. S trochu zvýšeným adrenalinem (mým) jsme se dostali na oddělení, kde nastala totální změna k lepšímu. Sestřička se mne zeptala, jestli budu docházet a já až zbytečně důrazně řekla že ne, že budu u synka sedět na židli, když tedy nemají postele. Ona nechápavě zvedla obočí a řekla mi, že mají lůžka a že za 200kč na noc tam mohu spát. Od tohoto okamžiku se vše odvíjelo perfektně. Malý byl v pořádku, druhý den jsme jeli domů...zařídili nám vegetariánskou stravu a hračky jsme měli jak jsme potřebovali. Jediné nepříjemné bylo to, že na pokoji stále běžela televize nova...a to na všech i s ouplně malýma miminka. Taky bylo velmi nepříjemné, když jsem šla z obědu, tak na jednom pokoji byla sama malinkatá asi rok a půl stará holčička, která strašně plakala. až hystericky a nikdo si jí nevšímal. Opatrně jsem na ni začala mluvit a ona se za chvilku uklidnila, pak jsem na to upozorňovala sestřičku...která za ní pak šla. Myslím, že je rozhodně prospěšné, pokud zůstaneme se svým miminkem, protože i když je zdravotnickej personál zlatej, stejně se nemůže věnovat všem tak, jak by to potřebovali.
Přeju vám pevné nervy a hodně štěstí a veřím, že vše se brzy k dobrému obrátí.
 PajaMM 


Re: Podobný zážitek 

(22.2.2007 10:10:00)
Konopko,

asi se proste clovek nesmi bat, ze? Taky mi to tak pripada....
 PajaMM 


Re: Re: Podobný zážitek 

(22.2.2007 10:11:35)
A nesmi se dat....proste neustoupit...
 Konopka 


Re: Re: Re: Podobný zážitek 

(22.2.2007 11:36:47)
Do nemocnice jsem přijížděla jen s obavami co bude se synem a mne nenapadlo to, že bych ho tam nechala samotnýho. Jela jsem tam s tím, že oni jsou divný, že to maj tak blbě zařízený, že nemají místa pro maminky. Nepochybovala jsem o tom co chci. Mmch, teď jsem se dozvěděděla že asi týden před našim pobytem tato nemocnice dostala lůžka jen pro maminky, kopíruju:

V úterý 5. prosince 2006 předali zástupkyně jihomoravských mateřských center deset nových rozkládacích lehátek pro rodiče hospitalizovaných dětí. Lůžka budou umístěna na sedm oddělení Pracoviště dětské medicíny Fakultní nemocnice Brno a budou sloužit rodičům, kteří chtějí přespávat přímo u lůžek svých nemocných dětí. Lehátka v hodnotě 40 000 Kč nakoupila a nemocnici darovala mateřská centra z Jižní Moravy. Koordinátorka projektu z mateřského centra Studánka v Tišnově Hana Beránková popsala iniciativu mateřský center těmito slovy: „Chceme, aby nemocné děti nemusely zůstávat v cizím prostředí samy, odloučené od svých blízkých. Dnešní akce a umístění desítky lůžek pro rodiče na pokojích je výsledkem dosavadního otevřeného dialogu se zdravotníky. Vedení nemocnice děkujeme za vstřícný postoj, díky kterému se daří situaci reálně zlepšovat. Ve spolupráci budeme pokračovat i v příštím roce, kdy se chceme zaměřit na informování rodičů a získat finance na nákup dalších lůžek.“ Více o této aktivitě najdete v odkaze dokumenty. Pokud máte z dětské nemocnice v Brně nějaké negativní zkušenosti z poslední doby, obraťte se na nás (nejlépe na tel: 724 709 750), rády vám pomůžeme, nebo poradíme.
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Podobný zážitek 

(22.2.2007 10:38:11)
Ahojky,
kamarádka tady před pár lety psala o svém zážitku z FDN, našla jsem ho a jak vidím, moc se tam nemění v přijímání maminek. Matka=hmyz.

Verča
FDN Brno - čerstvě
23.4.2004 14:44:02
Ahoj,

tak mám čersvé zážitky z dětské nemocnice. Musela jsem tam odvést dcerku s podezřením na otřes mozku (což se později potvrdilo). Celkem jsem tam šla s odporem, po zkušenostech z tamní pohotovosti. Nejdřív to bylo hrozné, malé bylo hůř a hůř a čekaly jsme a čekaly. Ve chvíli, kdy poblinkala půl chodby a já zaklepala na ordinaci, aby mi sestra půjčila hadr, se vše změnilo. Čekala jsem vynadání, protože otvíral sám lékař. Místo toho se hned ptal, jestli malá zvrací po úraze. A ať jdeme hned dovnitř. Sestra volala uklízečku a mně (pořádně vykulené) řekla, že mám dost co dělat s tím mrnětem. Pak už jsme nikde nečekaly, všichni byli milí a k malé se chovali velice přívětivě. Jediný "mráček" byl, když jsem na příjmu trvala na tom, že s dcerkou budu i v noci. Musela jsem několikrát důrazně opakovat, že klidně zaplatím nadstandart, že mi na tom opravdu záleží a že ji opravdu samotnou nenechám. To mladý pan doktor pořád nechápal. Na oddělení se k nám taky chovali velice hezky. V noci chodila sestřička pravidelně kontrolovat tep atd. tak šikovně, že malou ani jednou neprobudila. Když jsem já musela na záchod a malá byla vzhůru, tak hned utíkala do pokoje za ní, aby nebyla sama. Manžela na chvíli pustila dovnitř i když přišel po osmé večer. Asi jsme měly štěstí na lidi, ale skutečně si nemůžu na nic stěžovat. Ještě podotýkám, že tam opravdu nemáme žádné známé, takže jsme pro všechny byly "jen pacienti". Takže tentokrát opravdu FDN chválím, i když jsem jí dřív nemohla přijít na jméno.

Verča

A za pár dní:

Mimochodem, po návratu domů, když už byl klid, tak jsem se ptala na pojišťovně, jestli nám alespoň část pobytu uhradí. Neuhradí. Pan doktor mi toiž nechal podepsat smlouvu, ve které podepisuji, že jsem si vědomá toho, že můj pobyt není nutný a tudíž jsem tam na vlastí žádost. Takže pojišťovna mi nemůže uhradit nic. Je moje chyba, že jsem si tu dvoustránkovou smlouvu důkladně nepřečetla. Na druhou stranu - která máma myslí na smlouvu, když má v náručí nemocné, blinkající dítě. A před chvílí si opravdu těžce vymohla svůj pobyt s ním.
 GAbka + Amálka 22 měs. 
  • 

Chvála Frýdku-Místku!!! 

(23.2.2007 9:47:10)
Když jsem si přečetla tento příspěvek, musím s velmi čerstvou zkušeností z Nem. ve F-M, vyslovit poklonu a poděkování tamnímu personálu. I v době chřipkové epidemie mi umožnili ubytování s dcerou na pokoji na dětském oddělení, k dispozici jsme měly hračky na pokoji i celou hernu, informace jsem na požádání dostala vždy, všude zcela čisto - úklid probíhal i 2x denně a i pokažený záchod byl do půl hodiny spraven. Strava normální nemocniční, čili hnusná, ale s tím jsme počítaly :o). Jen bych vytkla brzké buzení ráno (cca 6:30- malá jinak spí do 8 hodin). Ale jinak díky veliké!!!
 Dajenka, 1 dítko 


Re: Chvála Frýdku-Místku!!! 

(26.2.2007 12:20:20)
Taky jsme tam leželi. Jediná námitka je, že můj roční syn dostával jídlo naprosto nevhodné pro dítě jeho věku (karbenátek apod.) a nic se nezměnilo přes moje námitky, že nemá stoličky a kostky mrkve nepokouše. Dokonce jsme jednu dostali nízkotučný jahodový jogurt slazený aspartamem. Pro roční dítě. Musela jsem si nechat přinést vlastní jídlo. Jinak to bylo ve srovnání s Brnem 100 a 1.
 Hanca111 


Dvě strany pohledu..... 

(22.2.2007 10:19:35)
Zvolila bych jinou nemocnici i kdybych měla jet do Prahy, ale dítě bych samotné nenechala.
 Silva 
  • 

nemocnice 

(22.2.2007 10:43:53)
S touhle nemocnicí nemám zkušenost, ale byla jsem se synem v nemocnici ve Vyškově a byla jsem velice mile překvapená přístupem doktorů i personálu. Každý mě od této nemocnice odrazovat, ale jelikož mi nechtěli v Brně umožnit zůstat se synem / 5 let /v nemocnici, tak jsem si zavolala do Vyškova a tam to bylo naprosto bez problémů. Zaplatila jsem asi 100,- a měli jsme se synem svůj vlastní pokoj s televizí. Měla jsem dokonce nárok i na stravu, což není všude samozřejmostí. Sestřičky byly velice příjemné a doktoři byli také velmi vstřícní. Hlavně musím poděkovat paní doktorce Hanákové, která se o syna starala. Když by byla opět nutná hospitalizace /čeká nás trhání nosní mandle/, tak bych znovu volila Vyškov.
 Lavanda 


Re: nemocnice 

(22.2.2007 10:49:33)
Ahoj, ve Vyškově je pobyt s dítětem při trhání mandlí možný, dělá se to ale na ORL, ne na dětském. Hospitalizace asi tři dny. Nechci ale nechat doma obě mladší děti, proto bych raději do brna na jednodenní. Máte na ně někdo číslo?
 Boudicca 


Re: Re: nemocnice 

(22.2.2007 11:09:04)
Ještě jsem našla tenhle odkaz: http://www.fnbrno.cz/article.asp?nDepartmentID=32&nArticleID=73&nLanguageID=1
 Lavanda 


Re: Re: Re: nemocnice 

(22.2.2007 11:14:46)
Díky, to bude to, co jsem hledala. :o)
 daniela, 2 cácorky 
  • 

Re: Re: nemocnice 

(23.2.2007 14:18:48)
Budilko, na jednodenní chirurgii ORL v dětské nemocnici v Brně tě s největší pravděpodobností s dítětem nenechají. Byla jsem tam hlásit dcerku (3 roky) v listopadu a vehementně mi tvrdili, že tam doprovod nepouštějí, že když je to hospitalizace jen na jeden den, musí co nejvíc snížit riziko infekce. Nevím o nikom, koho by tam nechali s dítětem, ač se dvě moje kamarádky velice snažili. Obě to vyřešili hospitalizací na tři dny (tam je přes den nechali). My máme jít příští týden nakonec v Českých Budějovicích, tady by mě prý měli pustit, jen jsou teď kvůli chřipce zakázané návštěvy, tak se bojím...
 šárka, šárka 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: nemocnice 

(25.2.2007 13:53:40)
Ahoj Danielo taky nás potkalo vyndání nosních mandlí. Bydlíme v Českých Budějovicích ale přesto nám bylo doporučeno jít do Jindřichova Hradce. Naše paní doktorka nám sdělila že v Budějovicích bych s malou do nemocnice jít nemohla, protože prý na to nejsou zařizeni naproti tomu v J.Hradci to zase vyžadují. Ráno nás přijali a odpoledne jsme už byli zase doma. Personál byl skvělý docela mě překvapilo že jsem si málou mohla donést až na operační sál a být u ní než při narkoze usnula. Nedokážu si představit že bych jí ráno odvezla do nemocnice a nechala jí tam samotnou.
 anemarie+1+1 


Pohled na věc 

(22.2.2007 10:56:25)
Čtu si Vaše příspěvky,s něčím souhlasím,s něčím ne-velká pravda je,že vše je v lidech.Když se chce,jde téměř vše.Sama pracuji jako zdravotní sestra a musím přiznat,že někdy se za své kolegy a kolegyně zdravotníky hluboce stydím.
Přeju všem,když už je potká ta smůla a jejich ratolest musí do nemocnice,aby měli štěstí na ty správné sestřičky,doktory a ostatní personál,který ještě má schopnost vcítit se do druhých.
 lenka.bobina 


pohled ze strany sestry a matky 

(22.2.2007 11:21:46)
musim rict, ze vetsinou me clanky kritizujici nemocnice rozciluji, nebot jsem nekolik let pracovala jako detska sestra. ale na druhou stranu musim rict, ze tomuto verim. co se tyce maminek na oddeleni, meli jsme nejak vzdycky podvedome vstipeno, brat je jako vetrelce. a pritom pro deti je to to nejlepsi. a pro setricky taky (aspon vetsinou), nebot maji vic casu venovat se ostatni praci a nemit na kazde ruce jedno dite a v kocarku nohou houpat treti aby neplakaly.
jenomze to clovek vidi az zpetne, kdyz se sam stane maminkou a najednou si neumi predstavit, ze by svoje detatko nechal nekde samotne.
momentalne ziju v nemecku. pred nedavnem musel muj 8 mesicni syn na operaci a ja byla mile prekvapena. nebyli jsme v nemocnici, ale v soukrome praxi, kde pokud to jde, se provadi vsechny zakroky ambulantne. dite neni ani na okamzik samotne, bylo mi dokonce dovoleno ho zanest az na operacni stul a pockat nez ho uspali a potom jsem sla do cekarny. v okamziku, kdy byla operace hotova a maly byl na pooperacnim pokoji, mohla jsem hned zase k nemu. pro me jako byvalou sestricku s absolutne jinou zkusenosti z nemocnice, to bylo nepopsatelne. a jsem moc rada.
jenom doufam, ze i v nemocnicich se pomalu situace zmeni. vim, ze kazdy porad kouka na obloznost luzek ale to neni vsechno.
 Petra 
  • 

Moje zkušenost 

(22.2.2007 12:11:55)
Tak já mám zase dobrou zkušenost s nemocnicí v České Lípě. Když bylo malý 7 týdnů, dostala jsem zánět prsu a musela jsem pod kudlu. Nejdřív mi dr. řekla, že budu ležet na chíře a malá na dětským. To jsem si ale neuměla dost dobře představit, protože dětské oddělení je v úplně jiné budově a nevím, jak bych jí chodila v noci kojit. Nakonec mě ale nechali ležet na dětským. Asi se to správně nesmí, ale nejspíš něco zfixlovali v papírech. Fakt jsem jim byla vděčná. Ležely jsme na oddělení menších dětí. Sice je tam jen pár pokojů, ale všude byly s dětmi mámy. Já jsem se snažila moc sestrám nepřidělávat práci (byla jsem tam vlastně navíc). Jenom mi občas hlídaly malou, když jsem musela na převazy.
 Barča, 2 kluci 
  • 

Re: pohled ze strany sestry a matky 

(22.2.2007 13:22:54)
Souhlasím s tebou je to jen o lidech. V roce 1993 byl můj starší syn ve věku 3let hospitalizován na chirurgii kvůli revizi podbříška také v DN Brno. Tenkrát se nedalo v nemocnici zůstat s ním (teprve se to rozjíždělo) tak jsem opravdu 4 dny nespala a byla "na nervy" doma (já sama mám dodnes traumatické zážitky z této nemocnice, když jsem byla 14dní hospitalizována jako 4letá a věřte, pamatuji si to moc dobře). Na doporučení paní doktorky jsme nemohli ani na návštěvu, aby se nerozrušil, no 4den jsem si ho vyřvala domů. Překvapená jsem byla z toho, že se mu tam líbilo a prý plakal jen po narkóze (z důvodu zmatenosti) ale opravdu jen chvilku, sestřička ho prý velice rychle a mile uklidnila.
V roce 2006 byl hospitalizován můj druhý syn (6 let) v téže nemocnici. Na ORL jsme byli jen vyšetřeni a odkázáni na infekční oddělení na příjem. Prosila jsem paní doktorku, že vše zařídím, ale ať nás pustí domů (nedala nám skoro žádné vysvětlení - prý zánět dutin, proč by měl být hospitalizován). Trošku divně se na mě dívala a řekla, že neexistuje. Teprve na infekčním oddělení nás informovali, že má zánět, který se mu "vrazil" za oko a natíká dovnitř. Nebezpečí bylo v tom, že pokud mu nezaberou silná antibiotika tak mu hrozí zánět mozkových blan, ale také, že mu otok může přerušit oční nerv. (podotýkám, že syn neměl teplotu, jen nateklé oko)
Okamžitě ho přijali na intenzivní péči na inf.oddělení (nebyl infekční) s tím, že tam s ním být nemohu - to bylo pondělí. Pořád jsme tam volali (obdivuji sestřičky za trpělivost, ale můj syn je opravdu silně fixovaný na mě) a nebyl problém. V úterý problém nastal, syn přestal spolupracovat, odmítal cokoliv (byl 24hod. na kapačkách) byl silně rozrušený a paní doktorka mi řekla, že bych měla rychle přijet. Už jsem se odtud nehla, tedy na noc jsem jezdila domů, ale hned ráno jsem tam byla a odcházela, až dostal léky po kterých opravdu usnul. Celých 10 dnů jsem strávila u postýlky na židli, jídlo jsem si nosila z domu, i oblíbené hračky jsem synovi mohla donést. (toto oddělení má jen samostatné pokoje s vlastním soc.zařízením) Sestřičky i paní doktorky byly fajn.
Né vše bylo ideální, měla jsem svoje výhrady a z některých věcí jsem byla na nervy, ale v rámci možností to šlo.
 Albeka 
  • 

hmmm 

(22.2.2007 12:25:50)
bohužel mám velmi podobné zkušenosti s Rakovnickou nemocnicí a tamnějším dětským oddělením,už jsem to popisovala v jiné zdejší diskusi..je to jaksi celorepublikový jev. Je smutné,že když je rodič s malým dítětem v nemocnici/tedy má li to štěstí,že ho k dítěti vůbec přijmou/,má obavy,strach /a co teprve to dítko/a personál i lékaři ho vnímají jako obtěžujícný hmyz,nutné zlo,nebo hysterické individum.Vždycky si říkám/když se setkám s takovými zdravotníky/,proč si tuto profesy vybrali? Proč někde třeba nekopají výkopy,tam by je nikdo neobtěžoval dotazy a emocemi ...
 ha.jana 


Motol ORL 

(22.2.2007 13:24:23)
Smutný článek....
Já jsem byla se synem hospitalizována na dětském ORL v Motole, když mu bylo 6 týdnů. Před příjmem jsme se ptali lékaře, který s námi vše vyplňoval, zda tam můžu se synem být, protože je malinký a je kojený, že si třeba i připlatíme. Mudr mi řekl, že tam žádné takové možnosti nejsou... Při příjmu jsme zjistili, že tam mají min. 3pokoje vyhrazené pro matky s dětmi a měli jsme štěstí, že nám jeden zbyl. Takže mě trochu zarazilo, že lékař neví, co je na jeho vlastním pracovišti. V tom jsme měli štěstí, ale přístup dětských sester mě naprosto zarážel, neustále nám nutili nemocniční lahvičky s tím jejich šíleným čajem a když jsem všem pořád říkala, že syna kojím a nic jiného nepotřebuje, koukaly na mě jako na exota, což nechápu.. Malý měl celkovou narkozu kvůli magnetické rezonanci, takže byl kvůli tomu 12 hodin bez kojení/ v tu dobu se kojil každé 2-3 hodiny/, takže plakal hlady a žízní a sestry mě okřikovaly, ať si ho koukám uklidnit - náš pokoj byl vedle sesterny a asi je to dost obtěžovalo.
Vím, že je to hodně o lidech, ale tak nějak v nemocnici člověk očekává trochu vstřícnosti a porozumění...
 Albeka 
  • 

Re: Motol ORL 

(22.2.2007 13:57:32)
..je to samo sebou o lidech - bohužel znám mnoho lidí,kteří mají podobné zkušenosti. Já byla/naštěstí!!/s dítětem/tehdy1,5-dnes12let/v nemocnici jen jednou - zážitek na celý život-již nikdy více.Když jsem se se synem z nemocnice nechala na vlastní žádost propustit byla jsem o 8 kg lehčí /úbytek za týden pobytu/o synkovi ani nehovořím-jen kost a kůže/byli jsme tam se salmonelou-pekelný průjem a vysoké horečky/,dodnes mám dojem,že mu pobyt v tomto zařízení nijak nepomohl-jen uškodil,ale tenkrát jsem byla mladá maminka a hledala jsem pomoc.Dnes bych takovou situaci zvládla /po těhle zkušenostech/sama doma a ušetřila sobě i dítěti nepříjemné zážitky....
 Esmi,Kubík 08/05,Terezka 12/08 


Re: Re: Motol ORL 

(23.2.2007 10:16:31)
Já absolvovala před týdnem pobyt v Motole na dětském ORL se synem taky.Bohužel ani já nemám nejrůžovější zkušenost.Vzhledem k tomu,že je synovi 1,5 roku,tak jsem chtěla být s ním.Pokoje pro matky s dětmi obsazené,nevyžadovala jsem lůžko,jen jsem tam chtěla být i v noci,sestrou mi bylo vysvětleno,že je to naprosto zbytečné,nedala jsem se.Vždy někdo z rodiny zůstal u lůžka celou noc na židli.První noc syn do 1 hodiny ráno nespal,byla tam s ním moje mamka,takže nosila,hladila,tišila.Druhou noc tam zůstal muž,syn celou noc prozvracel.Chytil na oddělení nějakou virozu,co tam řádila,o které mě ovšem informovala až noční sestra v půl 8 večer a přes den mě sestra nechala normálně chodit mezi již takto nakažené děti,aniž by mě na to upozornila.Takže si nedovedu představit,co by tam prožíval obě noci,kdyby tam s ním někdo z rodiny nebyl.Já tam byla vždy celý den ob brzkého rána až do večera.Asi to opravdu chce nedat se a stát si za svým.
 Havranpírka 


Dotaz na autorku 

(22.2.2007 14:01:35)
Markéto, to je zajímavý a varující článek - díky němu i diskusi pod ním jsem si zase potvrdila, že v případě hospitalizace dítěte je potřeba trvat na svých právech a být neoblomná.

Mám otázku: poslala jsi tento článek nebo stížnost i vedení toho oddělení nebo nemocnice?



 Petra 
  • 

Re: Chvála 

(25.2.2007 22:23:25)
Byla jsem s dcerou tehdy jí byl 1.měsíc také hospitalizovaná 3.týdny v motole, ale na dětské chirurgii a musím říct, že chování sester a lékařů bylo velmi příjmné jak ke mě tak k mé dceři. Také kojím a k malé jsem mohla kdykoliv přijít, když jsem s ní nemohla ležet na JIP. byla jsem na pokoji pro matky, sestra pro mě vždy ochotně přišla i v noci. Po přeložení z JIP jsme spolu byli na pokoji a sestřičky i přes to, že jsem prakticky nic nepotřebovala se při každé změně služeb přišly představit a ptaly se jestli něco nepotřebuji. Dokonce jsem mohla opustit nemocnici a malou pohlídali, protože jsem z Ostravy a manžel za mnou o víkendu jezdil se synem. Chci ještě jednou všem lékařům a sestrám moc poděkovat a přeju jim hodně spokojených a usměvavých pacientů.
 lenka.bobina 


Re: hmmm 

(22.2.2007 20:43:24)
uz jsem psala, ze jsem jako sestra pracovala. ted jsem maminka, takze myslim, ze dokazu situaci posoudit z obou stran.
nechci se nikoho dotknout, ale nechce se mi verit, ze by vas sestry OKRIKOVALY, ze si mate maleho uklidnit. ono, kdyz je clovek se svym detatkem v nemocnici, tak asi reaguje na vsechno trochu citliveji a (to neni samozrejme omluva pro sestry, ktere se nechovaji dvakrat vstricne) casto to tem sestram zrovna neulehcuje.
na obranu sestricek musim rict, ze chyba je v tom, jak jsou vyskoleny. a vzdycky je to o lidech. nekdo se dokaze vic vcitit a nekdo (bohuzel je takovych dost) jenom mechanicky vykonava co ho naucili ve skole popripade mu predala sestra, ktera mu byla pridelena behem nastupni praxe jako zaskolovaci. casto jsou bohuzel sestricky i pretizeny. prilis mnoho pacientu a musi to zvladnout at chteji nebo nechteji. a to uz zoufali rodice casto nevidi.
 Albeka 
  • 

Re: Re: hmmm 

(23.2.2007 7:38:41)
-myslím,si,že jsem docela střízlivě uvažující člověk. Já osobně jsem byla se synem hospitalizována na dětském oddělení,kde 90%dětí bylo s matkami=až na odběry krve,roznos léků a roznos jídla pro personál naprosto bez práce+ dva pokoje s miminky a batolaty bez rodičů - ta téměř neustále plakala,což se dá pochopit,ale například to,že asi po tříhodinovém neustálém řevu vpadnul do pokoje pan primář a zařval na kojence lehnout a bude tady klid a třísknul dveřmi,to mne fakt odrovnalo. Zděsilo mne,když sestra přinášela na oddělení asi 3 letého plačícího chlapce-měl náušnici v uchu a ona se na něj obrátila se slovy -no jo,hlavně že máš náušnici a neřvi. Když můj syn/tehdy 1,5/ nechtěl jíst /strava byla opravdu podmínečně poživatelná/. Popadla ho tato sestra,odnesla na sesternu/prý to skusí ona/- tam mu začala říkat,že jestli nebude jíst,maminka půjde domů a nechá ho tady a on dostane injekce do rukou a přivážou ho k posteli - syn byl úplně vyděšený,jen se třásl.Hned jsem si ho vzala a otázala se sestry /asi 40leté/zdali jí příjde normální tohle říkat dítěti...a mohla bych vyprávět dál,ale nějak se mi z toho nedělá dobře :-(. Připouštím,že někde asi existují milé a vlídné sestry i lékaři,kteří dělají své povolání rádi,jsou profesionální a zároveň soucitní,mají dost inteligence i taktu....jen nevím,kde to je :-(
 lenka.bobina 


Re: Re: Re: hmmm 

(23.2.2007 11:16:40)
musim rict, ze kdyz neco takoveho ctu, tak je mi smutno, ze je neco takoveho vubec mozne. sama jsem pracovala na detske chirurgie (kde bylo i nekolik luzek pro zeny-dost nestastna kombinace, ale to mi obycejnei lide neovlivnime) prace byla az nad hlavu, ale stanicni sestra vzdy dbala na to, jak si sve sestry vychova. takove jednani jako popisujete by v zivote netrpela. vyjimka je, jak uz jsem taky psala, prijem maminek. z teto strany u ni moc nadseni nebylo, ale casem se to lepsilo. pokud ale uz maminka prijata byla, tak se s ni jednalo slusne.
 Albeka 
  • 

Re: Re: Re: Re: hmmm 

(23.2.2007 11:30:23)
..hmmm,tak to je dobře,kéž by tuto diskusi četlo více sestřiček i lékařů a mělo pochopení jako vy,díky za to.. :-)
 lenka.bobina 


Re: Re: Re: Re: Re: hmmm 

(23.2.2007 11:36:32)
musim ale rict, ze obcas se nedivim, ze se sestricky stavi negativne k prijmu maminky uz od zacatku. obcas se i u nas stalo, ze prisli rodice a hned zhurta a dosti arogantne vyzadovali luzko pro matku takovym zpusobem, ze si sestricka pripadala jak posledni hadr na podlahu s kterym muze kazdy zametat, jak se mu zachce. to se potom tezko hleda spolecna rec. nastesti to je spis vyjimka nez pravidlo.
 Olina 
  • 

to jsem ráda, že nejsem sama 

(22.2.2007 15:30:23)
Mám podobné pocity z Boleslavské dětské nemocnice. Nebudu vám je popisovat, ale odešli jsme na reverz. Jinak se s doktorama zásadně nehádám, ale jinak to nešlo. Vlastně to bylo tak, že poslouchali za dveřma, co říkám manželovi do telefonu a reverz mi rovnou přinesli. No vlastně mě vyhodili, že jo? Žádná škoda. Tenkrát jsme ještě byli VZP a v Boleslavi kdo nemá ZP Škoda ten není nic. Toto je můj subjektivní názor a dojem. Jejich profesionalitu nejsem schopna posoudit, protože se se mnou bavili jako s bezdomovcem. A to mi prosím manžel vyčítá, že jsem ke každému nemožně vstřícná. Dodnes přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Možná, že nikde.
 Jana, syn 10 a 7 let 
  • 

Nemocnice Kolín 

(22.2.2007 19:57:13)
Musím napsat, že i já jsem musela se synem, když mu byli 4 roky podstoupit odstranění mandlí. Nejdříve jsem zjišťovala v okolních nemocnicích, kde je možnost pobytu matky s dítětem. Musím uznat, že ve dvou nemocnicích jsem se dozvěděla, že pro maminky lůžka nemají, takže je mohou ubytovat jen když je volné normální lůžko na oddělení. Pak jsem se obrátila na nemocnici v Kolíně a zde úplně bez problémů přijímali maminky s dětmi a to až do šesti let věku dítěte a zdarma. Se starším dítětem si maminka musela pokoj platit, ale mohla taky nastoupit s ním. Stačilo při objednání uvést, že dítě bude nastupovat s maminkou a už s tím v nemocnici počítali a nebyl žádný problém. Na pokojích byly maximálně dvě maminky s dětmi. A veškerý zdravotnický personál k nám maminkám přistupoval velmi vstřícně. Syn se bál a tak mi sestřičky umožnily, abych s ním šla až před operační sál, kde jsem na něj mohla počkat. Syn byl tedy sám beze mně jen po dobu výkonu. Takže vše proběhlo celkem klidně.
 Šnek 


Re: Pardubice 

(22.2.2007 21:35:44)
Mám velmi dobré zkušenosti s dětským oddělením v Pardubicích. Byli jsme tam dvakrát, před dvěma lety s půlroční dcerou a minulý podzim s osmiletou. Větší část pobytu jsme trávily na JIP. S ubytováním (u mladší) nebyl problém, za starší jsem chodila na den. Jako obtížný hmyz jsem se tam rozhodně necítila. Lékaři i sestřičky byli velmi vstřícní, když jsme cokoli potřebovaly, nebyl problém. K dispozici je herna, televize, video, na dětských pokojích i počítač. Ve všední dny děti několikrát za dopoledne navštěvují velmi milé paní učitelky, které jim nosí různé zábavné úkoly. Dítě vzpomíná rádo a já vím, že kdyby to zase někdy bylo potřeba, jsou tam děti opravdu v dobrých rukou.
 Jahůdka, tři děti 
  • 

Taky Pardubice 

(22.2.2007 22:49:37)
Já mám také velmi dobrou zkušenost s dětským oddělením v Pardubicích. Dcera byla hospitalizovaná ve svých necelých sedmi měsících se zánětem ledvin. Samozřejmostí byl i můj pobyt tam včetně stravy a lůžka. Mám dokonce pocit, že do určitého věku dítěte je toto právo - být s dítětem na pokoji - dáno zákonem a pojišťovna to hradí.
K dispozici byla herna s hračkami, to ale pro větší děti, ta naše malá měla zájem jenom o mě. :-D Byly tam i erární kočárky, což mi velmi vyhovovalo, protože malá byla zvyklá usínat při kodrcání. Prakticky jsme vůbec nemusely nějak měnit režim. Na pokoji jsme byly dvě (dvě děti + dvě maminky).
Vizita byla většinou 2x denně a informací dost, ne jenom na vyžádání.
Já myslím, že je to tak dobře. Vždyť je to úplně přirozené, že v době nemoci je matka na blízku, dítě je klidnější, lépe se tudíž zotavuje a není stresované. Nemocnice ušetří za zdravotnický personál, který by jinak musel o dítě pečovat - krmit ho, vážit, přebalovat, převlíkat, koupat, hrát si s ním... Ze strany zdravotníků pak stačí děcku jen aplikovat léky, o nic jiného se nemusí starat a všichni mohou být spokojeni. Kéž by to tak fungovalo všude.
 zuzkasim 


FDN Brno 

(22.2.2007 22:32:16)
Loni jsem byla v téže nemocnici 3 týdny se svým semiměsíčním synem. Samozřemě to pro mě byl jeden z nejhorších zážitků v životě tím, že syn byl hodně nemocný, trpěl a já musela jen čekat, až tělíčko pořádně zabojuje, cemuž se lékaři snažili napomoct. Ale krom toho, to byla ještě spousta dalších věcí, která už závisí na lidech a je možné je změnit. Jedna zarážející okolnost byla, že jsem u postýlky samozřejmě seděla od rána do pozdního večera, byla přítomna vizitě a všem vyšetřením a doktora ani nenapadlo, aby mě informoval o tom, že synovi nasazuje antibiotika. Dověděla jsem se to čistě náhodou až třetí den, kdy se prořekla jedna sestřička, co že mu to vlastně dává (sestřičky tyto informace sdělovat nesmí, jen ošetřující lékař). Vzhledem k tomu, že všichni byli přesvědčení, že jde o virovou infekci, mi to připadalo nesmyslné a minimálně bych o tom diskutovala (ostatně za další den i doktor usoudil, že je to zbytečné a léky vysadil). Na jednom oddělení se už synův stav zlepšil a začali mu postupně zavádět kojeneckou stravu. Po třech dnech jsme byli převedeni na jiné oddělení, kde opět začínali s přísnou dietou, nevěřili mi, že syn už 3 dny jí normálně a reaguje na to dobře, lékařka z minulého oddělení jim do zprávy napsala, že zatím je na přísné dietě. Vůbec nevím, proč to tam napsala a i po telefonickém dotazu na moji námitku lhala, že mu opravdu nic jiného zatím nepodávali. Na dalším oddělení mi lékařka řekla, že tak velké dítě už snad přestanu kojit a odmítla mi napsat doporučení na pobyt u svého dítěte, což se jinak kojícím maminkám automaticky píše. Se synem na pokoji ležel kluk s arabskými rodiči, kdy jen tatínek uměl anglicky, maminka jen arabsky. Byla s nimi těžká domluva, vím, ale oni byli schopní na tu maminku řvát (česky), co že to má a nemá dělat a pak o ní říct, že je snad blbá. Šlo o to, že má syna před a po kojení vážit. Nikoho nenapadlo, jí to prostě ukázat, přijít za pár minut co ho nakojí a na váhu dát znovu, aby zkrátka viděla. Zajímavé, že já se s tou maminkou vždycky domluvila, jak jsou kluci staří, jestli ten její dobře spal, co jedl apod. A gól toho všeho byl, když jedna sestra zjistila, že ten malý má obřízku a svolala celé oddělení, ať se na to jdou podívat, že tohle ještě neviděla. Tohle jsou negativní zkušenosti. Ale byla i spousta pozitivních, kdy mě sestřičky viděli nevyspalou už několik nocí, tak mě poslali na jednu noc domů, slíbili, že na syna obzvláště dohlédnou, jen abych si odpočala. Kdy za náma později mohla vychovatelka a snažila se syna potěšit divadlem s maňáskem. Nachladila jsem se a bála jsem se, že na infekčním oddělení nebudu moct s bolestma v krku se svým dítětem zůstat, přesto jsem dostala roušku, zvlhčovač vzduchu na pokoj a zůstat jsem mohla. Vždycky záleželo na lidech. Ale je pravdou, že nemocnice má lůžek pro maminky žalostně málo a to ani nemluvím o tom, jak to na té ubytovně vypadá (ještě, že tam člověk opravdu chodil až za tmy a odcházel taky skoro za tmy).
 falmarka 


Milé maminky 

(22.2.2007 22:53:37)
Děkuji vám všem za vaše názory. Neberte to, že jsem prostě nebyla v nemocnici vyslyšena, tak chci někde ten svůj splín řešit. Proto jsem tam napsala obě zkušenosti s danou nemocnicí i daným oddělením. Právě proto, že první byla velmi dobrá, jsem se rozhodla, že půjdu s dcerou tam. I když mi to rodina vymlouvala, protože se doslechli, že Vyškov nedělá problémy s přijetím rodiče i s dítětem, ba dokonce to snad vyžadují. Právě proto bylo možná tak velké moje zklamání z celého pobytu. Navíc jsem cítila takovou morální povinnost to říci nahlas, protože maminky, které tam byly, se bály ozvat a raději sebou nechaly orat, vláčet.
Také jsem zkoušela být nepříjemná, neodbytná a tak , ale bylo to spíš zhoršování stavu. Nechala jsem si dokonce od ošetřující lékařky na zprávu napsat, že mi nebylo umožněn pobyt s dítětem z důvodu nedostatečné kapacity a daná lékařka ke mě měla půl hodinový hovor ve stylu, že nejsou hotel a že pokoj u nich se nedá objednat. (což nebylo až tak pravdou). Tuto větu jsem si nechala napsat, kvůli pojišťovně, protože jsem nevěděla, jak je to s případnou refundací pobytu. Na pojišťovně mě ovšem revizní lékař sdělil, že jenom lékař může povolit a rozhodnout o pobytu rodiče s dítětem v nemocnici. Refundace není samozřejmě možná (čert to vem, hlavně, že alespoň přes den jsme s malou byly spolu), protože pojišťovny proplácí tato lůžka pouze a výhradně jenom nemocnici přímo.
CO se týká stížnosti. Pracuji v jednom malém městě v mateřském centru a právě naše koordinátorka mne ve své podstatě navedla, abych to sepsala. Dále jsme to postoupili paní Haně Beránkové (MC Studánka TIšnov), která je koordinátorkou projektu za pobyt rodičů u svého dítěte ve FN Brno. Ta to dál postoupí vedení nemocnice. I tak jsem vyplnila dotazník spokojenosti, který mají na stránkách a přiložila jim k tomu tuto zkušenost a bohužel se to musí odevzdat přímo v nemocnici. Takže při mé další cestě do Brna, to tam určitě odevzdám.
Všem vám přeji, pokud musí vaše dítě jít do nemocnice, aby vás maminku brali jako spojence a přítele a vaše dítě tam bylo co nejméně stresováno a vyléčené se vrátilo domů.
 Havranpírka 


Re: Milé maminky 

(23.2.2007 10:33:12)
Falmarko, tak to je dobře, že to takhle důsledně řešíš. Vezmu si tě do budoucna za příklad. Dej sem pak prosím vědět, jak nemocnice zareagovala.
 falmarka 


Re: Re: Milé maminky 

(23.2.2007 16:07:34)
Havranpírko, já bohužel patřím mezi lidi, kteří jdou za svým cílem. Někdy to bohužel není až tak dobré. Ale v tohle věřím, že je to pro dobro věci a doufám, že se ve spojení s MC podaří zase sezení s vedením nemocnice a budu moci osobně jim to tam vyříkat. Už jednou to tak udělali.
JSem samozřejmě připravné na to, že mi budou všemožně oponovat a udělají ze mne pouze jednu z těch hysterických matek, jejíž rozmazlené dítko nemůže být chvíli samo. Ale na mě si nepřijdou :0))))
 Andrea 
  • 

A co teprve dětská gynekologie 

(22.2.2007 23:57:08)
Mám zkušenost z Motola se svoji 6letou dcerou. Měla zlatého stafylokoka, ovšem vyrazil se šílenou mokvající vyrážkou přímo v oblasti zevních rodidel. Příjem a vyšetření bylo naprosto šílené, doktorka hrubá a nepříjemně sarakstická - dcera neuměla vylézt na "kozu" a nikdo jí neřekl, že si kalhotky musí sundat. Já mezitím vyplňovala tuny formulářů....2x denně následovalo zavádění čípků, které vzhledem k přístupu personálu a následné hysterii dcery nebylo nepodobné znásilňování. Dvě jsme ji musely držet a doktorka zaváděla... Noebešlo se to bez křiku typu: Maminko pomoc, ne já umřu....atp. a já jí musela držet přitom nohy od sebe. Něco tak strašného bych nikomu nepřála. Při poslední kontrole tam byl místo doktorky pan doktor. Dcera odmítla vyšetření a prala se s námi - pan doktor na to šel psychologicky a říkal "No ty jsi velká holka...chodíš do školy? No asi do pomocný jak tak koukám!" Musím říct, že většího debila s akademickým titulem jsem za žiot nepotkala. Všechno je to zejména o lidech a o přístupu. Dnes je dceři devět a ještě když jedeme okolo Motola, lehce se chvěje.
 Albeka 
  • 

Re: A co teprve dětská gynekologie 

(23.2.2007 7:56:59)
..no tak to je tedy děs. Jsem fakt vcelku mírná povaha,ale takový lidé by na dětské gynekologii myslím pracovat nemněli- napadá mne jen spousta hrubých slov. Mám dojem,že spíš Vás mněli nechat s holčičkou o samotě,aby se uklidnila a pak paní doktorka mněla vlídným způsobem dcerce vysvětlit,proč jí musí tak a tak prohlédnout,že jí to nebude bolet a že je to nutné,aby jste společně vyléčili tu ošklivou a jistě nepříjemnou vyrážku a zavádění čípků myslím mněli nechat po podrobném vysvětlení jen na Vás,ale když holčičku takhle zděsili hned při vyšetření tak asi získat její důvěru při zavádění čípků bylo dost těžké.Lékaři dětské gynekologie by mněli postupovat obvzláště pomalu,klidně a taktně/copak je to neučili???/ a né tak jak popisujete...
 Zuzana+Terezka 


Re: To je uplně šílené 

(23.2.2007 8:39:51)
Já ani nevím, co chci vlastně napsat, jen se mi po přečtení příspěvku chce třískat hlavou do zdi a křičet debilové debilové debilové ! Promiňte za to, ale je to fakt šílený. Jak je možný, že se tohle děje?

P.S. Na předporodním kurzu nám řílali, že kdybychom museli na dětskou gynekologii, tak že na Bulovce je jedna ohromně fajn mladá paní doktorka. A můj skvělý gynekolog říkal, že jakmile by na nás ze dveří dětské gynekologie vykoukl lékař-muž, máme jít okamžitě jinam. Prý chlap, který jde na dětskou gyndu určitě není v pořádku.
 Andrea 
  • 

Re: Re: To je uplně šílené 

(23.2.2007 16:27:13)
Je fakt, že já na to nebyla vůbec připravená, že by nás toto mohlo potkat. Situaci jsem popsala velmi zkráceně a snažila jsem se být nezaujatá (:-) což přirozeně nelze)
Bezprostředně poté jsem měla spoustu řešení celé anabáze, dcery jsem se ale zastat nedokázala. Bohužel ve mně coby laikovi je zakořeněn pocit, že doktoři přece vědí, co mají udělat a kdyby to nebylo nutné, tak to nedělají. Při hospitalizaci byl při jednom zavádění můj manžel přítomen a ani ten nedokázal nic udělat - jen mě tam šoupnul dovnitř a řekl "já u toho být nemůžu, to je jak kdybych jim pomáhal jí ubližovat". Tenkrát jsem ho nenáviděla, protože jsem to byla já, kdo jim pomáhal....ale měl pravdu, on u toho být opravdu neměl a já měla dceru vzít okamžitě pryč a sehnat si další odborný posudek. Prostě po bitvě je každý generál a já musím jen konstatovat, že jsem to tenkrát absolutně nezvládla a nedokázala ochránit své dítě před absolutním nezájmem, arogancí a rádobyautoritou. Naštěstí je to za námi a já doufám, že dalších 5 let, do doby kdy bude nutné vzít dceru na gynekologii (teda vlastně nevím, kdy by tam měla začít chodit, je jí teď devět), vyřeší tento handicap a pomůže zapomenout.
Nicméně napíšu klišé, kterého je nutné se držet: Jedná se o vaše dítě a jen vy s ním máte ty nejlepší úmysly. Tudíž se asi vyplatí trvat na svém, že dítě neopustím, protože se zdá nějaké sestře, že už je dost velké. Naopak pokud informace nedostanu ani po vyžádání, budu se snažit získat další odborný názor....bohužel tato proklamace se hezky říká ve chvíli, kdy nic dítěti nechybí, ale ve chvíli kdy je problém, mám vždy pocit, že jim musím důvěřovat. (Na druhou stranu je spousty doktorů, kteří se svému povolání nezproněvěří)
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: To je uplně šílené 

(24.2.2007 19:19:54)
Já jsem na tom podobně, většinou tak něco nesměle pípnu a pak až když vyjdu z ordinace (nebo z úřadu atd.), tak mě napadá, co všechno jsem měla říct a na co všechno se zeptat a jak se bránit. Hrozně lehko na mne lidé uplatňují svou "autoritu" a lékaři obzvlášť. Také proto, že jsem až do porodu neměla s lékaři moc zkušeností, tak jsem jim to všechno věřila... Ale díky Terezce se zlepšuji, když mám hájit její práva, dnes už se jen tak nedám. (Ale začátky byly těžké, viz. můj příspěvek o Bulovce). Tak si držme palce, ať nám to jde čím dál líp :-) A ať čím dál líp snášíme tu lidskou blbost a aroganci. Já jsem z toho totiž vždycky špatná ještě 14 dní.
 Roman 
  • 

Re: To je uplně šílené 

(18.9.2008 20:36:27)
No a myslíš, že ostatní gynekologové (muži), kteří si přejí po zbytek života denně oťapkávat starší holky a dospělé ženy jsou úplně v pohodě?

Myslím, že by mělo být normální a pravidlem, že tomuto oboru se budou věnovat (hlavně v ambulancích) jen ženy.
 Tereza 
  • 

Re: A co teprve dětská gynekologie 

(23.2.2007 20:40:58)
Bohužel se mně něco podobného stalo v předpubertálním věku, vnímala jsem to jako naprosté znásilněné, bolest a ponížení a dodnes jsem na to nezapomněla. Dokonce to natolik poznamenalo mé vztahy s matkou, že jsem se jí pak už s ničím nesvěřovala, s intimními věcmi jsem chodila do knih a ke kamarádkám, ve čtrnácti jsem si vymohla odchod na internát abych měla pryč z očí matku "tu hroznou ženskou co mne nechala znásilnit". Má matka mi smrděla, nesnášela jsem ani její pach. Brzo jsem odešla jako au-pair, vrátila se po letech. Zahraničí tak nějak otupilo to, co jsem k matce cítila, taky jsem pochopila, že ona byla moc duševně slabá se mne zastat a neprotestovat a nestěžovat si a proto pomáhala u tak šíleného zákroku podobného jak popisuješ. Teprve teď, před třicítkou jí dokážu odpustit, když mám sama děti. Ale léta úplného negování matky se mi nevrátí. Gynda se mi hnusí dodneška, ale naštěstí mám gyndařku dobrou a pro porod jsem si vyhledala vhodné lidi. Prosímtě, zajdi zavčas k psychologovi a řeš to! Takovéto děsné chvíle se nezapomínají, ať taky nejsi od svých dětí léta proklínaná.
 Andrea 
  • 

Re: Re: A co teprve dětská gynekologie 

(23.2.2007 22:20:39)
No to bych dost nerada :-). Na druhou stranu mám pocit, že to opravdu máme za sebou. Jediné, co je dodnes citlivé, tak je slovo Motol. Prostě když je nutná hospitalizace (od té doby to bylo 1x), tak dcera prostě odmítá jít či vůbec slyšet, že by ta možnost mohla nastat. Ale naštěstí jsme registrováni i v Krči a tam naopak vždycky všichni byli naprosto v pohodě. Nezní mi to, cos napsala moc optimisticky a je mi líto, že jsem selhala.Tvoje máma asi taky litovala - navíc na její omluvu (já své selhání neomlouvám a mám na sebe obrovský vztek) nutno říct, že tehdy byla jiná doba a opravdu sis na nic moc stěžovat nemohla. Ae díky za nápad - asi zkusím příležitostně aby z ní někdo odborně vytáhl, zda to ještě vnímá..... Myslím, že byla tak malá, že mi to za zlé neměla....ale pro mě to bylo šílené, když vidíš, co "musíš" dělat svému dítěti a ono tě přesto volá na pomoc....Fuj skoro mi to připomíná ty příběhy týraných dětí, co přesto, že dostanou ránu vztahují ručky po mamince. Nechci na to už vzpomínat - jen se mi to opět všechno vybavilo, když jsem četla, jak se chová personál v dětských nem.
 falmarka 


Re: Re: Re: A co teprve dětská gynekologie 

(24.2.2007 13:33:36)
Milá Andreo, já mám z dětství bohužel také špatné zkušenosti s gyndou ve FND, ale byla jsem už starší než tvoje dcera, 11 let. Je fakt, že si to pamatuji do dnes a příjemné mi to nebylo. Ale dokázala jsem to překonat i tím, že mamka se mnou o tom mluvila, takže sice, mi návštěva gynekologie bůchvíjak příjemná není, ale nemám z ní neurózu.
 blek 
  • 

Re: Re: Re: A co teprve dětská gynekologie 

(28.2.2007 0:50:05)
My jsme meli minuly rok smulu, takze kazdy z nas si v Motole nejaky cas polezel. Obe holky (tenkrat 2.5 a 0.5 roku) mely u sebe rodice po cely den, jednou maminku a jednou tatinka. Jak doktori tak sestricky se nam snazily vyjit vstric. Samozrejme se vyskytly "provozni" obtize s tim, ze jsem byl jediny tatinek mezi maminkami nebo v jednu chvili to vypadalo, ze nebude volne luzko, takze budu muset spat v kresle. Obe holky se v nemocnici po par dnech otrkaly a prijde mi, ze jim docela prospel, ale ze zacatku, nez si zvykly, byla pritomnost rodicu hodne potrebna. Uklid byl vzorny, deti mely moznost navstevovat v urcitych casech hernu.

Pritomnost rodice v nemocnici se urcite vyplati, protoze rodice znaji sve dite, maji cas mu vysvetlit ruzne zakroky a poznaji, kdy je treba zakrocit "tvrde" a kdy je treba pohladit. Jediny trochu problem nastal pri cevkovani, kdy jsem mel trochu konflik s raznejsi pani doktorkou, ktera me nechtela nechat vysvetlovat prubeh vysetreni po svem, ale i to se vyresilo a nakonec nas chvalila, ze tak sikovnou spolupraci hned tak nema.

Jeste k tomu spani na podlaze, ktere tu nekdo zminovat - me tvrdili, ze to neni mozne z hygienickych duvodu.
 Lenka 
  • 

dobrá zkušenost s Obilňákem 

(23.2.2007 21:21:04)
Když byly dceři dva roky, musely jsme na gynekologické vyšetření, bylo podezření, že si do pochvy strčila cizí předmět. Protože v Brně dětská gynekologie není, přijali náš v porodnici na Obilním trhu, kde je přítomna dětská gynekoložka - mimochodem velmi schopná a milá paní. Mně automaticky přijali také s tím, že do papírů uvedli, že mám nějaké problémy, aby tam malá nemusela být sama. Po celou dobu se k nám lékaři i sestřičky chovali naprosto ukázkově, byli milí a velice tolerantní. Malou vyšetřovali při narkóze, mohla jsem být dokonce přítomná na sále, během vyšetření mě paní doktorka průběžně informovala o tom, co dcerce dělají.

Mimochodem, na Obilňáku jsem i rodila a nemůžu si tuto nemocnici vynachválit, i co se týče péče o rodičky a novorozence.
 MM 
  • 

Re: A co teprve dětská gynekologie 

(24.2.2007 1:24:20)
Teda váš příspěvek mě zvedl ze židle. Takové chování bych si rozhodně nenechala líbit a věřím, že ani vám by to nebylo příjemné a to jsme dospělé ženy. Sedím v šoku a přemýšlím, jak je možné že jste dovolila aby vaše dcera byla vystavena takovéto "léčbě", že jste nezasáhla. Promiňte, ale nechápu.
 Andrea 
  • 

Re: Re: A co teprve dětská gynekologie 

(24.2.2007 9:06:24)
Léčba byla bohužel nutná a jiný způsob než lokální léčba by byl prý neefektivní. Nešlo o léčbu ale o přístup - ten byl naprosto šílený. Náš příběh jsem zde popsala vzhledem jako svoji zkušenost a svoje selhání, rozhodně ne jako důvod aby se do mě kdokoliv navážel. Dnes tak nechápu, proč jsem nebyla radikálnější, ovšem dcera měla otevřené krvácející rány téměř všude a zpočátku nikdo nevěděl, co to vlastně je. Vpadalo to naprosto šíleně a chodili se na ní dívat jako na exota. Já se hlavně strašně bála, aby to nebylo nic vážného (byli jsme po 3 měsíční dovolené v Africe, sice Seychelly ale stejně). Jak jsem psala, věřila jsem, že jí pomáhají, přesto, že jsem zírala jak blázen jakým způsobem.... Je mi to líto, ale opravdu neočekávám Vaši lítost či kritiku. Je to jen poučení pro ostatní. A co se mě osobně týče zažila jsem už spoustu věcí, které mě osobně nebyly vůbec příjemné, přístup též nebyl a jedničku, a taky jsem se neozvala...asi to mám v povaze. Nicméně Váš příspěvek zase nadzvedl mě.
 Damila 


Andreo, 

(24.2.2007 12:03:20)
úplně chápu, co jste musela s dcerkou pržít a bohužel chápu i tu bezmoc a neschopnost zasáhnout, protože jsem stejná.
Určitě Vám nikdo nechtěl přímo ublížit a osočit Vás, že jsme neschopná máma.
Já jsem u dobré víře v doktory nechala taky dětem ubližovat. :o(
Jsem z generace, která považovala lékaře málem za bohy a o jejich postupu se nesmělo pochybovat.
Dnes se na to dívám jinak, a snad bych v nutném případě i zasáhla, ale jistá si tím nejsem.
Netrapte se tím, je to pryč. Výčitky nepomůžou.
Hlavně že holčička je už zdravá. Vše dobře dopadlo. Třeba to příště bude jinak.
Držím pěsti všem nám mamkám, co se tak neumí bránit...
 Andrea 
  • 

Re: Andreo, 

(24.2.2007 17:36:21)
Díky Vám všem - sice jste mě uvedly do "deprese", že by něco mohlo být tak strašně pod kůží, že to vyleze až bude nejvíce potřeba gynekologii navštívit, ale díky Vám to teď začnu nenápadně řešit. Je fakt, že jsme o tom mluvily mockrát, ale spíše z pohledu, že se tam nechovali hezky. Nikdy z pohledu, co se to vlastně opravdu dělo - samozřejmě ví, že byla nemocná (nedalo se to přehlédnout :-)), ví, že existují i takovéto nemoci ale to je všechno. Zdála se mi moc malá, takže jsme probírali jen to, co se dělo přiměřeně věku (a taky mojí stydlivosti). Ale je pravda, že Vaše odpovědi mě vedou k zamyšlení, zda není na místě se na toto téma zaměřit - devět let už stejně není málo, sledujeme Ordinaci v růžové zahradě, která mi moc pomohla s probíráním jistých témat (byť velmi povrchně). Dnes už jsem si i jistější a větší "matka lvice", ale když přijde problém, spíše řeším, aby všechno bylo v pořádku, než že bych dokázala usměrnit "autoritu", jež se chová nepatřičně.
 Damila 


Re: Re: Andreo, 

(24.2.2007 18:58:29)
No, já bych se k tomu zbytečně nevracela, je to jen můj názor. Pokud jste si o tom už tolikrát povídaly a není to TABU, holka to má jakž takž zpracované, nevířila bych to víc.
Člověk za život prožije různá traumata a pokud je vyloženě nepotlačí, není důvod to stále připomínat.
Držím pěsti a fakt se tím netrapte víc, než je nutné.
 lenka.bobina 


Re: A co teprve dětská gynekologie 

(24.2.2007 12:06:09)
z tohodle pristupu sester a doktoru se mi chce zvracet. clovek by se skoro taky stydel za to, ze mezi ne patri.
 mochito 


Re: Prosím stěžujte si!!!!! 

(26.2.2007 9:49:23)
Na tohle se nedá neozvat!
Jsem zdravotní sestra Na hematoonkologii.Občas tu čtu příspěvky o hrozném chování zdravotníků,již několikrát jsem to chtěla napsat,ale tentokrát už fakt musím.
PROSÍM VÁS LIDIČKY STĚŽUJTE SI NA TAKOVÝHLE PŘÍSTUP,KDYŽ TO NECHÁTE BÝT TAK SE NIC NEZMĚNÍ,TAKOVÉ CHOVÁNÍ PATŘÍ DO STŘEDOVĚKU!!!VÍM ŽE JE TĚŽKÉ SE OZVAT ALE DĚLEJTE TO,KVŮLI NÁM VŠEM,DÍK
 Tina, dve deti 
  • 

SOUHLASIM.. TO JE SLOVO DO PRANICE!!! 

(26.2.2007 21:34:19)
maminky a tatinkove, stezujte si, stezujete si, stezujte si!!!! Je sice super mit tu moznost vypovidat se na diskusi, ale to nic neresi!!! Piste natvrdo a s plnymi jmeny!! Ja delam sestru v zahranici a tady si teda na pacienta nikdo nedovoli. U nas prijde pac. na prijem klido pido s celou rodinou a nikdo jim nerekne ani slovo... nakonec... kdyz sedi u pac a jen prihlizeji a ptaji se, proc taky. Dokonce mame tu zkusenost, ze lidi napr. po akutnim koronarnim syndromu, nebo po infarktu si sami vyhledavaji v internetu zpusob lecby a pak to s nami konzultuji... nekdy to samozrejme nejde( kvuli jinym, sekundarnim onemocnenim a jinym faktorum) ale rozhodne maji pravo na VESKERE informace a na slusne zachazeni!!!!Do prcic( pardon), vzdyt my, zdravotnici jsme tu pro ne a ne oni pro nas!!!Pobyt v nemocnici je pro kazdeho pacienta( a to nemluvim o detech) silene stresujici, tak proc z toho delat pro pacienta jeste vetsi horor!!!Ja bych je vsechny hnala, kdyby to bylo nutne i pred soud!!!
 falmarka 


Re: Re: Prosím stěžujte si!!!!! 

(2.3.2007 21:05:42)
Já si stěžovala hned jak jsem tam byla, ale dosti nepříjemná paní doktorka, tam ze mě dělala hysterickou a nemožnou matku, která neumí nechat dítě ani pár dnů samotné. Ječela na mě, že nejsou hotel a že jsou spádová nemocnice, která musí přijmout všechno a že co si vůbec myslím, mít na ně nějaké připomínky.
Celou věc jsem pečlive zvážila až teprve po tom, co jsem tento příběh předala koordinátorce projektu za pobyt rodičů s dětmi Hance Beránkové a následně ho zaslala doporučeně k rukám ředitele Fakultní nemocnice Brno, jsem se odvážila jej ještě uveřejnit zde.
Velmi mne překvapilo, že ty negativa bohužel předčí ty pozitivní zkušenosti s naším zdravotnictvím.
 Evka+2 


Nechápu to. 

(23.2.2007 9:56:49)
Sama jsem byla se svými dětmi v nemocnici celkem 3x. Z toho 2x šlo o plánovaný zákrok a 1x o hospitalizaci na JIP – dceři bylo 18 měsíců a stále zvracela. Ještě jsem ji kojila. Lékaři i sestry to hodnotily kladně a v kojení mě dále podporovaly. Tenkrát byla nemocnice přímo „narvaná“ pacienty (předvánoční virózy) a sestry musely řešit postel hned pro 2 maminky na dětské JIP. Naštěstí tam jeden 2lůžkový pokoj pro maminky byl. Avšak dcera stále plakala (měla zavedenou sondu do žaludku), tak jsem celých 24 hodin trávila na židli vedle její postýlky s ní v náručí!!! Bylo to tak fyzicky vyčerpávající (2 noci předtím doma jsem také nespala), že jsem měla pocit, že ji už další noc neudržím a upadne mi. Druhý den jí sondu vytáhli, ale na JIP stále zůstávala (na běžném oddělení ani nebylo místo). Takže jsem opět trávila celý den s dcerou v náručí. Pak se střídala na noc služba a přišla „zlatá“ sestřička. Když viděla, že hodlám stejným způsobem strávit další noc, okamžitě volala sloužícího pana doktora – primáře. Sestra, která šla domů ji sice upozorňovala, že tam pan doktor už večer byl a že znovu nepřijde, avšak nová sestra opáčila, že ji to nezajímá a že to tak prostě nejde (asi jsem vypadala hodně špatně). Hned telefonovala a sháněla, pan primář za chvíli dorazil, sestra mu vše vysvětlila a tak rozhodl, že dcera může opustit místnost JIP. Tak jsem se konečně mohla vyspat v posteli s dcerou přitisknutou k prsu a naprosto šťastnou. Celou noc jsme obě spaly jak zabité, ráno nás sestřičky ani nemohly probudit. Přístup všech lékařů i sester byl skvělý (Nemocnice Pardubice) a moc jsem jim děkovala. Třetí den se mě pan primář opatrně zeptal, jestli by mi nevadilo jít už domů. VŮBEC NE! Bylo v nemocnici skutečně plno a dcera už byla v naprostém pořádku. Byla jsem šťastná a v tomto případě mi vůbec nevadilo, že už pro nás nemají lůžka.
Naposledy jsem byla se starší dcerou, když jí bylo 7 let (musela jsem si už pobyt zaplatit), ale ani jednou jsem nezapochybovala zda mám v nemocnici zůstat. Vždy mi bylo umožněno být s dítětem přímo v pokoji a přímo u lůžka 24h denně. Pouze v případě hospitalizace na JIP jsem u postýlky měla židli a ne vlastní postel. Vždy jsem měla pocit, že jsou sestry i lékaři s pobytem maminek spokojeni. Děti byly většinou klidné a když vyváděli, tak si je maminky krotily sami. 2x šlo o hospitalizaci v Pardubicích a 1x v Jičíně. Žádného lékaře ani sestru jsem tam neznala, takže nešlo ani jednou o "tlačenku". Přeji všem zdravé děti!
 Albeka 
  • 

Re: Nechápu to. 

(23.2.2007 10:25:47)
..dle mého i jiných přízpěvků si mněla velké štěstí jak na personál,tak na lékaře,je smutné,že podobná zkušenost je spíše výjimkou...
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Pardubice 

(23.2.2007 11:16:12)
S Matějem jsme v srpnu strávili noc a den v Pardubické nemocnici. Myslím si, že tam je vidět vůle, aby byly maminky s dětmi spolu. Pokoje jsou barevně vymalovány a polepeny obrázky, které asi vyrobili nemocné děti, staré postýlky přetřeny - takže si myslím, že to není ani tak o penězích jako o dobré vůli. Bohužel jsme narazili na sestřičku, která buď neměla den nebo se přímo minula povoláním, ale musím říct, že nejlepší chování a vystupování měl pan primař a od toho se asi odvíjí i chod celého oddělení.
 Albeka 
  • 

Re: Pardubice 

(23.2.2007 11:28:00)
..tak to je dobře,že třeba v Pardubicích je snaha a jak říkáš,jde o tu dobrou vůli. Ano,nejdůležitější je,aby byla malým pacietům poskytnuta co nejlepší lékařská péče,ale to,jak se bude dítě v nemocnici cítit,že bude co nejméně stresované = bude se lépe a rychleji uzdravovat,bude lépe spolupracovat,to záleží hlavně na přístupu a dobré vůli lékařů a sester.Stačí barevné postýlky,obrázky,úsměv a pochopení-prostě se chovat lidsky a slušně - to moc peněz nestojí....
 Evka+2 


Re: Pardubice 

(23.2.2007 11:32:01)
Ano, ano - pan primář dětského oddělení v Pardubicích MUDr. Němec je naprosto skvělý člověk! Vždy milý, vstřícný a ochotný poskytnout dostatek informací. A myslím, že jsem ho ani nikdy neviděla v bílém.
 Marcela 
  • 

To je hrozné 

(23.2.2007 12:59:04)
To je hrozné. Pošlete ten příspěvek i do té nemocnice. Já jsem to tak udělala po porodu a prý tam potom i něco změnili.

Marcela
 falmarka 


Re: To je hrozné 

(23.2.2007 16:09:00)
Milá Marcelo, už víše jsem uváděla, tak vám to kopíruji. Omlouvám se, ale občas mě chytí lenora a nechce se mi vypisovat dvakrát. I vám děkuji za milý příspěvek.
CO se týká stížnosti. Pracuji v jednom malém městě v mateřském centru a právě naše koordinátorka mne ve své podstatě navedla, abych to sepsala. Dále jsme to postoupili paní Haně Beránkové (MC Studánka TIšnov), která je koordinátorkou projektu za pobyt rodičů u svého dítěte ve FN Brno. Ta to dál postoupí vedení nemocnice. I tak jsem vyplnila dotazník spokojenosti, který mají na stránkách a přiložila jim k tomu tuto zkušenost a bohužel se to musí odevzdat přímo v nemocnici. Takže při mé další cestě do Brna, to tam určitě odevzdám.
 jana, 2 děti 9 m a 2,5 r 
  • 

moje zkušenost 

(23.2.2007 14:31:10)
Vše opravdu záleží na lidech. Byla jsem nucena podstoupit akutní operaci slepeho střeva.Dceři bylo 5 měsíů a byla plně kojená. Lékaři mi tehdy umožnili mít malou u sebe na chirurgickém oddělení. Dokonce s námi zůstala v nemocnici i moje maminka, aby se o malou během operace a mé rekonvalescence postarala. Na JIP se mi omlouvali,že nemouhou do tohoto prostředí dát malé postýlku, tak mi ji mamka v noci po operaci každé 2 hodiny nosila. Děkuji celému zdravotnickému personálu.
 Dana Pauková, 1 dítě (15 měs) 
  • 

Dětská nemocnice v Brně 

(23.2.2007 16:51:53)
Mám taky zkušenost s touto nemocnicí a ne právě nejlepší. První, co mě zarazilo, že lékař může indikovat pobyt matky s dítětem v nemocnici i když je dítě starší než rok. Že kojím, nehrálo žádnou roli, to je jim úplně jedno, čili jsme pobyt zaplatili.
Maminky chodí na jídlo do jiné budovy. Koupila jsem si diabetickou dietu, protože mám od těhotenství problémy, ovšem to, co mi v nemocnici naservírovali, nemá s diabetickou dietou nic společného. Neslazené nápoje si můžete jen namalovat. A tohle mají být profesionálové???? Přednostka dětského oddělení navíc se mnou jednala naprosto otřesným způsobem.

Syn měl zápal plic. Hospitalizovali nás s tím, že bude injekčně dostávat antibiotika. Injekce se (díkybohu) nekonaly, dostával antibiotika v sirupu. Zeptala jsem se tedy, jestli bych nemohla s dítětem domů, protože sirup mu můžu dávat sama. Paní přednostka mě zpražila jsko totálně nezodpovědnou matku. Za pár dní přišli na to, že má Petík mononukleózu a najednou obrátili, že by byli raději, kdybychom jeli domů.
 lenka.bobina 


Re: Dětská nemocnice v Brně 

(24.2.2007 12:13:28)
s mononukleozou domu?? to jste tam snad teprve meli zustat.
 štěpánka 
  • 

Re: Re: Dětská nemocnice v Brně 

(24.2.2007 19:06:35)
To už je minulost, že se s mononukleosou musí do nemocnice. Mě tam před 20ti lety nahnali(bylo mi 21 let), na infekci na Bulovce, ačkoliv jsem měla úplně lehký průběh, ani v krku mě nebolelo a teploty nebyly přes 38. (Zato jsem musela celý týden co jsem tam strávila nosit priznitz, čkoli jsem pořád opakovala, že v krku mě nebolí a uzliny naběhlé nemám, na rozdíl od ostatních spolupacientek.) Před dvěma lety měly mononukleozu obě moje děti - postupně, ale léčili jsme je doma. Pouze ten, který onemocněl jako druhý, s "typickým" průběhem, kolem Silvestra, tak u něj nám naše dětská dr.řekla, že kdyby šly horečky až ke 40 a nebo by moc ztěžka dýchal a dusil se přes oteklé mandle, raději máme zajet do nemocnice, kde by mu nasadili nějakou léčbu. (Ona měla bohužel několik dní potom dovolenou). Jakou přesně, to jsem už zapomněla, a teď nevím, protože co tak asi nasadit na EBvirus, že? První onemocnělý kluk měl zase tak netypický průběh, že se to s jistotou poznalo ža asi po 3 týdnech od začátku nemoci, kdy už byl v podstatě bez obtíží a vystačil jen s dietkou.
 Renata a Kubík 1,5 r. 
  • 

Re: Dětská nemocnice v Brně 

(24.2.2007 13:32:03)
Ahoj!

Tak si tady čtu horory o dětské nemocnici... Vůbec si nedělám iluze, že by to bylo jinak. Něco podobného jsem slyšela i od kamarádek. V květnu máme jít s Kubíkem na trhání nosní mandle. Už teď se děsím, co bude. Je na mě závislej, v noci kojím - rozhodně beze mě neusne, budí se po dvou hodinách. Nevíte náhodou od kolika let dítěte je možné udělat tento zákrok během jednodenní hospitalizace? Paní doktorka nám sice slibovala, že nám vyjdou vstříc, ale opravdu si nedělám iluze, že to tak bude.
A já tam Kubíka samotnýho nenechám! Děkuju moc za rady! Renata
 Dajenka, 1 dítko 


Re: Re: Dětská nemocnice v Brně 

(26.2.2007 11:23:05)
Rozhodně nenech dítě v nemocnici samotné! Ani jednu noc. Lékaři mají tendenci maminky přesvědčovat, že jednu noc to zvládne... Když je člověk trochu tvrdší, oni nakonec ustoupí. V krajním případě se dá jet jinde.
S kojením jsi mi připoměla moji situaci. Bylo to u nás podobně. Pak mi paní doktorka říkala, že co se týče stravy malej v noci kojit nepotřebuje, že se chce mazlit. Tak jsme to zlomili. Vstával k němu manžel asi tři nebo čtyři dny, dal mu čaj, pohladil ho, chvilku na něj mluvil a položil ho. Petík usnul. Takhle to bylo několikrát za noc, postupně méně a teď už Petík usoudil, že kvůli tomu čaji nestojí za to se budit. Kdybych šla ale k němu já, nespokojí se s ničím menším než s prsem :-)))))
 Anna 
  • 

FDN 

(23.2.2007 17:49:53)
Všechny příspěvky o FDN Brno, by měly být zaslány nově jmenovannému řediteli.
 Zuzka a Anežka 06/05 
  • 

Ani nevím, jak to nazvat ... 

(23.2.2007 22:37:37)
Tahle diskuze mě fakt dostala. Je to naprosto šílené, co se děje dnes ve 21. století. Myslela jsem, že už je normální pobyt rodiče s dítětem v nemocnici a jsem úplně v šoku z toho, co tady čtu... I když je fakt, že já mám tady ze zdravotnictvím dost otřesné zkušenosti - zatím naštěstí jen co se týče mě a doufám, že naše holčička nebude nikdy pobyt v nemocnici potřebovat! Také jsem měla slzy v očích, když jsem četla, jak se chovali k dceři Andrey /pamatuju si to dobře snad/ na gynekologii. Vím, že návštěva gynekologie je nepříjemná i pro nás dospělé a jak se vůbec může takhle někdo chovat k dítěti ...
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Se svou trochou do mlýna 

(24.2.2007 13:19:47)
Nedá mi to a musím napsat zážitek s doktory v Thomayerově nemocnici, kam jsme zavítali se synem (bylo mu 3 měsíce), když neustále plakal a hodně ublinkával. Paní doktorka na dětské ambulanci nás poslala na ušní, jestli to nejsou ouška - byl to zánět eustachovy trubice, ale stejně jsme se měli přijít ještě ukázat. Po té, co mu strašlivě studenýma rukama sáhla na břicho a divila se, proč tak řve, nám řekla, že nás raději ještě pošle na chirurgii s tím břichem (připadalo nám to zbytečné, když to byla ta ouška, ale šli jsme - doktor je doktor). A to jsme asi neměli dělat. Po té, co jsme už asi po 2 hodinovém pobytu v čekárnách, sedli v čekárně na chirurgii, malý začal plakat. Tak jsem ho nakojila. Zavolali nás do orginace a na dotaz, proč jdeme za tak dlouho jsem jim sdělila, že jsem malému dala napít, následovalo vynadání, proč jsem mu dala napít a jestli neumím číst, že jsou všude cedule, že děti nesmí jíst ani pít ! První sprcha. Další sprcha: doktor se ptá, proč tam vlastně jdeme. Já odpověděla, že nás posílá doktorka z ambulance, že se jí nelíbí malého bříško. Špatná odpověď !!! I když pan doktor držel v ruce zprávu, kterou mu napsala zmíněná pí Dr., musela jsem znova vysvětlovat, proč jsme přijeli do nemocnice a co vlastně synovi je. Poté jsem dostala téměř vynadáno, proč jsme na chirurgii, že to, že trochu blinká a nekakal je u kojeného dítěte úplně normální a panu Dr. to nepřipadá jako důvod chodit na chirurgii. Znova jsem mu vystvětlovala (a to už se mi třásla kolena), že nás posílá pí Dr. z ambulance a jí se nelíbí malého bříško. Následovalo vyšetření, při kterém cca 100 kg rampa pan doktor narval malému prst do konečníku a při tom se malý pokakal. Zase sprcha - No vidíte, vždyť kaká !!!
Pan Dr. nás ještě radši poslal na sono s tím bříškem, kde byla celkem příjemná pí Dr. akorát jsem se divila, proč Ondrovi říká Adame. Po sonu, kde se nic nenašlo jdem zpět na chirurgii a v ruce držíc zprávu si všimnu, že je na úplně jiné jméno (nějaký Adámek) s rodným číslem dítěte ve věku 5 let a já mám 3 měsíční miminko - to je skoro stejné, ne? Tak to panu Dr. říkáme a čekáme dalších 20 minut na předělání zprávy, ve které stejně nic není. Tak po pár hodinách strávených na chirurgii jedeme domů a konečně jsem si všimla, že na nápojovém automatu na cocacolu je napsáno nepodávejte dětem žádné nápoje ! Škoda, že jsem malému nešla koupit tu colu, alespoň bych si všimla, že mu jí dávat nemám ! Osobně si nedokážu představit, že bych měla sama trávit nějaké dny a noci v nemocnici, natožpak moje dítko a natožpak moje dítko beze mne ! Ať jsme všichni vč. našich dětí zdraví a nemusíme psát žádné špatné zkušenosti se zdravotnictvím.
 Hanka, tři kluci 
  • 

Re: Se svou trochou do mlýna 

(24.2.2007 17:27:48)
No to je hrůza, co popisujete, to bych si stěžovala. Já mám podobnopu zkušenost. A to když jsem přijela do nemocnice se šestiletým synem, který dostal ránu el. Proudu od sloupu stojícího vedla chodníku. Bylo nám řečeno, ať si prý počkáme než začne pohotovostní služba, přijeli jsme v 15:00 a pohotovost začíná v 15:30. Takže aniž by syna někdo viděl, nebo věděl jestli náhodou není v bezvědomí, museli jsme čekat. Také jsem si podala díky tomu písemnou stížnost na nemocnici v Hodoníně. Od té doby tvrdím, že pokud někdo chce, aby už to měl za sebou, ať jede do Hodonína. Stoprocentně vás odtud budou vyvážet, ale už bohužel ne v sanitce, ale spíše tak v pohřebáku. Jediné co na této nemocnici bylo v poho bylo porodní, ale to už pro jistotu zrušili. No jo co můžeme čekat od zdravotnictví, holt nejsou prachy.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Se svou trochou do mlýna 

(25.2.2007 12:32:46)
No, tak to je taky hustý. A co kdyby se synovi něco při tom čekání stalo, nedejbůh, kdyby ta půlhodinka čekání znamenala nadozírné následky ? Co by jste si na nich asi tak vzala, co? Vůbec nic. Někdy se mi chce křičet, když vidím, nebo slyším, když se děje něco podobného. Na svůj zážitek se dneska už s odstupem času koukám jinak, tehdy jsme byli takový "hloupí" měli jsme pvní miminko, byli jsme ze všeho trochu vyjukaní. Dneska už se jentak nedám. Myslím, že každá maminka se za nějaký čas stane takovou tou bojovnicí za právo svého dítěte. Tak jen do toho Xeny bojovnice ! Dneska si holt člověk někdy musí zakřičet, nebo alespoň zvýšit hlas, protože jinak si Vás nikdo nevšimne a ochota hlavně ve zdravotnictví je spíše vyjímkou.
 petra, dan-2 roky, petr-15let 
  • 

??????? 

(24.2.2007 14:19:46)
Chvilku jsem měla pocit, že to co vyprávíte se stalo přes mnoha a mnoha lety.
Nemám bohužel představu jak je to u vás dobré či špatné s nemocnicemi, každopádně já bych do té vaší nevkročila ani na ambulantní prohlídku.
Jsme z Teplic (také nechvalně známých....) a byla jsem se synem také na nosní m. zhruba před 8 lety a vše probíhalo vpořádku včetně toho , že jsem s ním byla na pokoji. V brzké době nás čeká to samé s mladším (2,5roku) a vybrala jsem si nemocnici v Děčíně, Teplice i Ústí se nám nelíbilo.
Doporučuji, vybrat si nemocnici i když třeba vzdálenou, ale pro vaše požadavky vhodnou. Mějte se pěkně a nedejte se, on se to ten český personál také naučí. Všem pěkné jaro .Petra a kluci
 Líza 


Re: ??????? 

(24.2.2007 14:24:05)
Petro, vzdálenou? Jak to pak uděláš, když jde o život ohrožující stav a jde o minuty? Ani do té špatné nemocnice nevrkočíš? Nebo ti nic jiného nezbyde? :-(
 Andrea 
  • 

Re: Re: ??????? 

(24.2.2007 17:53:00)
Přesně tohle mě napadlo, když jsem dočetla, ale Petra mluví o plánovaném zákroku - v této situaci se asi vybírat dá :-). Zrovna s mandlema jsme byly na Karláku - plánovaný zákrok, všechno proběhlo OK, až na to, že (teď si připadám jak totální blázen, kdž dávám k dobru další příhodu, kdy jsem se nebyla schopná ohradit :-)) že když se dcera probouzela z narkózy příšerně brečela. Byla jěště v limbu, takže se nedala utěšit, hrozně krvácela a vřískala. Sestra byla dost nervózní a okřikla nás, ať tak neřve, že vzbudí další děti - ležely jich tam 3 všechny po stejném zákroku na jednom pokoji. Já byla zrovna ten den objednaná na amniocentézu, neboť mi vyšly hodně mizerně testy, takže jsem se chtěla v nemocnici vystřídat s mojí mámou. Na to mi bylo řečeno, že to tam snad tu "hodinku" sama vydrží. Amniocentézu jsem ovšem vzhledem ke katastrofálnímu výsledku též nechtěla odkládat. Odmítla jsem ji tam nechat, máma přišla a já odjela s tím, že na mě mají počkat v nemocnici - paní dr. říkala, že tam budou minimálně do 3 hodin ležet. V půl druhé už mi volala máma, že je propustili a že sedí na lavičce před nemocnicí :-). Byl horký červnový den - jeden z posledních termínů, kdy ještě mandle brali :-)).
A já místo, abych po amniocentéze ležela, jsem ještě jela pro ně a pak domů.....asi jsem fakt neschopná si to zařídit.
 Adéla, syn 2,5 
  • 

Nemocnice Teplice 

(24.2.2007 23:26:49)
Dobrý den, prosím maminky, které mají nějakou zkušenost s nemocnicí v Teplicích nebo v Ústí, napiště mi...prosím, prosím. Synek je na mě šíleně fixovaný, a neumím si představit, že by byl v nějaké příšerné nemocnici. Byla jsem v Teplicích na kardi vyšetření, byly jsme tam dvě maminky najednou (a pak že je nějaká ochrana soukromí, ha, ha) - na moje dotazy mi paní Dr. nejprve vůbec neodpovídala a pak mi řekla jen, že se "jí tam něco nelíbí" - když jsem se zeptala co se jí nelíbí, tak její odpověď (ani se při tom na mě nedívala !!!) byla jen "přijďte za dva měsíce na kontrolu". Protože se jednalo o banalitu, nešla jsem tam - fakt na takový přezíravý přístup nejsem zvědavá, domluvím se se svou dětskou doktorkou, aby mi napsala žádanku do jiné nemocnice - na teplickou kardio už NEJDU. Taky pracuji s lidmi, s rodiči a dětmi, kteří mají různé potíže, ale tohle bych si vůči žádné mamince nedovolila !!!! Jak je vůbec možné, že takový lidé pracují ve zdravotnictví ??? Možná by měli kromě odborných atestací taky absolvovat náročné psychologické testy (anonymní, vyhodnocované nezávisle) a teprv pak by mohli dostat "licenci".
 BellaDonna 
  • 

Re: Nemocnice Teplice 

(25.2.2007 12:36:25)
Tak pod ty psychologické testy se podepisuju - připadá mi, že někteří lidé si jdou do zdravotnictví léčit komplexy! Děsím se toho, že by malé bylo něco vážného a musela do nemocnice. Jinak díky všem, kteří tu napsali své zážitky - žila jsem v domnění, že pobyt s dítětem v nemocnici je samozřejmost; takhle aspoň vím, že ne, a případně se budu bránit. Jsem sice bohužel spíš ten typ, co poslouchá autority, ale teď už vím, že svoje dítě samotné v nemocnici nenechám!
 Blanča 


Re: Nemocnice Teplice 

(26.2.2007 8:19:05)
tak přidám svůj zážitek z teplické nemocnice.
S tříletým, synem jsme byli na chirirgii, protože se mu zanítil nehet úpalečku u nohy. počátku to vypadalo jako naprostá banalita. Mladý pan doktor, který syna vyšetřoval zničeho nic chytil malému nohu a nůžkami odstřihl veliký kus kůže, jakoby celý vnitřní "roh" palce. Ta bolest musela být hrozná. Synovi nohu zavázal a nám poradil ať hnis z rány čitíme zubním kartáčkem. Opravdu si nevymýšlím :)
Manžel i já si dodnes vyčítáme, že jsme tenkrát nezasáhli.
Rovnou odtamtud jsme jeli do Ústí n L., tam jsme jim popsali co se stalo. Pan doktor mi řekl, že pokud je to jen trochu možné tak dětem nechtějí působit zbytečnou bolest. Naznačil, že to co doktor v Teplicích udělal je naprost příšerné, za několik dnů synovi nohu operovali v narkoze. Trvalo to tak pět minut a já byla v pokoji vedle operačního sálku. V nemocnici jsem potom byla se synem na pokoji. Byla jsem ráda, že mi to umožnili, platila jsem tehdy myslím 250,-Kč za noc (už je to šest let). Těch operací jsme absolvovali ještě několik, protože se zánět stále vracel. Mám pocit, že kdyby nebylo toho neštastného zásahu v Teplicích, třeba by to tak dopadnput nemuselo, ale nevím. Ukončila to až zhruba hodinová operace spojená s plastikou palečku. Tenkrát byl na ústecké chirurgii docela pěkný hrací koutek, ale to bylo asi jediné co tam pro děti byli ochotni udělat. Sestřičky byly nepříjemné, cítila jsem přesně to co tu maminky psaly, byla jsem tam nevítaným hostem. Dávala jsem najevo, že mi vadí jak se tam absolutně nestarají o děti, které byly bez maminek. U nás na pokoji byla malinká asi rok a půl stará holčička, celé dny si jí nikdo nevšiml. Když jsme tam přišli byla celá uplakaná. Starala jsem se tam tedy o dvě děti.
Když čtu vaše příspěvky utvrdilo mě to ještě víc v tom, že bych své dítě v nemocnici samotné nenechala a to tomu staršímu bude už devět.
 Adéla, syn 2,5 
  • 

Re: Re: Nemocnice Teplice 

(26.2.2007 13:11:41)
díky moc za zkušenost z Teplic, v podstatě se mi potvrdilo, že nejen dospělí pacienti tu mají spíš špatné zážitky. V Ústí jsem ležela asi měsíc na gyndě, když jsem byla těhotná, bylo to vcelku přijatelné, ale záleželo na tom, jaká "směna" zrovna sloužila. Trochu mi vadil nedostatek soukromí, že i dost osobní věci se řešily před ostatními spolupacientkami, to mi nepřišlo moc příjemné. S malým jsem tam naštěstí zatím nemusela a doufám, že ani nebudu. Další věc, která mi fakt vadí, je, že se sice pořád mluví, jak se ve zdravotnictví musí šetřit, ale na druhou stranu nechají dítě "zbytečně" v nemocnici třeba o den, dva i víc déle, jen proto, že se čeká na vyšetření, které by bylo klidně možné provést ambulatně. Pak není divu, že se platí tak vysoké odvody na pojištění. Když je mrňousům už relativně dobře (kamarádky zkušenost), ATB zabraly a dítě je bez teplot, tak proč ho proboha držet v nemocnici ???? Na doléčení by je přece už mohli pouštět domů. Snad už s broučkama nebudeme muset do nemocnice nikdy :-)
ahoj a díky
 Petra, 2 dcery (4,6) 
  • 

Jižní Morava - Brno ne, Břeclav ano 

(24.2.2007 23:21:37)
Milé maminky, i já mám děsivou zkušenost s FN Brno, raději ani nerozepisovat, brr. Ale protože už tu hrůz zaznělo dost, přidám něco pozitivního: Břeclav. Dcerky tam byly na víkend u moji mámy a starší holčička zakopla, spadla a měla otřes mozku. V tamní nemocnici sami doktoři vyzvali moji mámu, ať tam taky zůstane, že prý to vítají! Dostaly pokoj samy pro sebe, dvě postele...pohodička... přitom žádný nadstandart se neplatil. Hned od druhého dne jsem tam byla s dcerkou já a přiznám se, těch pár dnů bylo pro mě jako dovolená :-)) (Zaplatila jsem si i "plnou penzi".) Takže příště, bude-li problém, sedám do auta, protože těch 60 km mi za to stojí... Fakt doporučuju.
 Marka 2děti 
  • 

Re: Jižní Morava - Brno ne, Břeclav ano 

(25.2.2007 2:26:46)
Žila jsem v domnění, že se už ledacos zmněnilo. Snad jsem jen v posledních 4 letech měla štěstí nebo nic nepřekonalo 10ti denní pobyt na dětském infekčním oddělení na Bulovce v Praze před 9ti lety s tehdy 8mi měsíčním synem, kojeným. Trvala jsem na pobytu s ním, sestry tvrdily, že to není možné, nepřesvědčily mě. Nakonec mě přece vpustily na oddělení, pokoje byly volné dva. V jednom jsem byla s dítětem já. Připadala jsem si jako první vlaštovka. Dodnes jsem moc ráda, že jsem neustoupila. Nechci dopodrobna rozepisovat, jak se sestry chovaly ke mně a synovi, k jiným dětem a k mladé sestře, která by se dětem věnovat chtěla. Sice mi to daly vychutnat, kdo je tam pánem a nebyla to lékařka, ale aspoň jedno dítě nebylo napospas personálu. Myslím, že ty sestry ..., raději ne, ještě teď jsem rozrušená.
Jestli má někdo informaci a podělí se, jak to tam vypadá teď, budu ráda. Pro mě to mělo dohru na infekčním odd. pro dospělé, měla jsem ty samé příznaky, potvrzena byla u nás obou salmonelóza. Hygiena na dosp. inf. jedním slovem katastrofa, při první vizitě jsem se nechala pustit na reverz. I kdyby vás měla přivézt záchranka, nezapomeńte v ruce svírat toaletní papír, pleny, prostě cokoliv, erár neexistuje.
Podle mých dalších zkušeností není důležité jaká nemocnice, ale jednotlivá oddělení. A o některých jsem teď dostala reference díky vám. Ráda vám napíšu o vlastních, naštěstí, pozitivních zážitcích.
Např. poslední pobyt v nemocnici Motol na dětské chirurgii, já myslela, že sním. Taková vstřícnost a chuť pomoci od sester a lékařů, mi doslova vyrazila dech. Vysvětlovaly co, proč, kdy a nekroutily pohoršeně hlavou nad chováním mého vystrašeného a hodně jiného už 10ti letého syna. Ty sestry nebo teď spíš už sestřičky nepotřebovaly potvrzení o autismu, aby se mohly chovat líp, ony se tak chovaly samozřejmě. Moc se mi ulevilo. Nikomu jsme v pokoji na židli nevadili, stejně tak ostatní rodiče na pokojích se mohli věnovat dětem, kdy chtěli. Naštěstí se slepák nepotvrdil a za pár dní jsme mohli jít domů.
Další dobré zkušenosti mám s dětskou zubní ambulancí v Motole, kde v narkóze trhaly zuby zase zmíněnému synovi a trauma to nebylo a mohlo být.
Mladší dítě taky leželo v Motole na dětské interně, tehdy kojené a bylo se mnou na pokoji. Než se uvolnilo místo nocovala jsem vedle ní na židli, ale hlavně jsme byly spolu a nikdo se nedivil. Nikdy jsem pak už nezažila to, co na Bulovce na inf.odd..
Píšu taky proto, že vaše zážitky např. dětská gynek. mě nadzvedla a nemůžu spát. Taky se bojím, že se nechám zlomit ke spolupráci s lékařem a personálem, abych rychle vyřešila nějaký problém dítěte. Do konfliktu se mi nechce, ale občas překvapím samu sebe, že u dětí to pro mě takový dilema není. Ale chápu tu paní, co psala o d.gynekologii, že byla tak vystrašená a zblblá odborníkama, že spolupracovala. Mohlo se to stát klidně i mně. Tento článek a ty další mě znovu přesvědčily, že stojí za to být ten potížista, ozvat se a pokoušet se změnit ne svoji paměť, ale následující okolnosti.
Díky
 Lucka, Anetka 4r. + Adámek 16m 
  • 

FDN Brno 

(25.2.2007 14:53:10)
I já mohu přispět se svými zkušenostmi s touto nemocnicí. Doposud jsme tam byli hospitalizováni celkem třikrát, zřejmě nás ještě nějaké pobyty čekají. Syn Adam se narodil s rozštěpem rtu a kompletním rozštěpem čelisti a patra. první operaci absolvoval v této nemocnici když mu bylo 6 dnů. Operovala ho paní doktorka Vokurková a spravila mu rtík. Pro tuto ženu nacházím jen slova chvály, je úžasná nejen po profesní ale i lidské stránce. Tenkrát Adámek ležel na odd. 56, tam nemohu říct proti lékařům ani setřičkám ani jedno špatné slovo. O miminka se starají výborně. Já musela být na ubytovně, malému jsme mlíčko odstříkávala, kojit jsem ho nemohla. Ubytovna není nic moc, dalo by se to ale přežít, jen mi vadila ta ohromná špína. Další hospitalizace nás čekala v 6. měsíci, Adámek měl obosutrannou tříselnou kýlu. Operace byla plánovaná, téměř 2 měsíce předem, ale při příjezdu pro nás málem neměli ubytování. nakonec nás dali na odd. jednodenní chirurgie, opět paní doktorka i sestřičky byly skvělé. Po operaci byl Adámek 1 noc na JIP, to jsem opět musela na ubytovnu. Proti JIP (teď nevím jestli 10 nebo 11) nemohu také říci špatné slovo. Zatím poslední operace, patýrka, byla v červenci 2006. To jsem byla se synem ubytována na oddělení myslím, že 16, chirurgie a ortopedie a to bylo něco šíleného. Sestřičky nám dávali nepokrytě najevo, že tam jsme jen z toho důvodu, že paní doktorka Vokurková nemá pro rozštěpové pacienty své vlastní oddělení a po celou dobu pobytu jsem měla pocit, že jim tam překážíme. Vrchol všeho byl, když jsem v propouštěcí den slyšela pana doktora jak povídá, že by si paní doktorka mohla ty propouštěcí zprávy také psát sama. Setřičky byly dost často zalezlé ve svém pokoji, slyšela jsem holčičku, jak volá na sestřičku, že potřebuje čůrat a ona ji nechala schválně čekat. Na mne ještě byla nepříjemná když jsem jí s omluvou říkala, že ji ta holčička volá. Přitom sestra seděla ve svém kamrlíku a pila kafe. Na tuto poslední hospitalizaci moc ráda nevzpomínám, právě kvůli nepříjemnému personálu. Tenkrát jsem nebyla daleka toho napsat stížnost na vedení nemocnice, jen nevím jestli by se něco změnilo.
 eli 
  • 

Re: FDN Brno 

(25.2.2007 23:00:44)
to určitě napiš - možná se nic nezmění hned, ale aspoň uvidí, že rodičům něco vadí. Když si nikdo na nic nestěžuje, tak zdravotníci mají dojem , že jsou skoro pánibozi. Je potřeba sice slušně, ale jednoznačně a nekompromisně trvat na svém. Povolání lékaře nebo sestry je sice šíleně náročné a nedoceněné ale na druhé straně je nikdo nenutí, aby je dělali. Pokud už v nemocnici pracují, jsou placeni z našich daní!, přestože si asi oprávněně stěžují, že málo.
 AV 


Re: FDN Brno 

(26.2.2007 12:11:53)
Já bych vřela doporučovala pát jak stížnosti, tak ale také pochvaly. Zdravotníci mají pravdu v tom, že pacienti častěji vysloví kritiku, pokud je vše v pořádku, berou to jako samozřejmost. S přibývajícím tlakem veřejnosti budou nemocnice nuceny dělat tzv. management kvality, což by mělo přinést i reálnou pozornost připomínkám pacientů. Snad se časem i něco povede změnit...
 Petra, 4 kousky 
  • 

Re: horory ve FDN Brno 

(26.2.2007 19:14:41)
Máme 4 děti, takže FDN jsme si už trochu taky užili. Syn dostal v roce 2000 fibrilní křeče a já osobně jsem ho autem dovezla na příjem. Byla zima, měla jsem plné ruce miminka, věcí, oblečení (kabáty), nechali nás čekat přes půl hodiny, pak nám vrazili žádanku ať si zajdem na rentgen, byla jsem zoufalá, ale s vypětím sil jsme se přesunuli a splnili, pak jsme ale zase čekali až příjde ta správná paní doktorka. Když pak uviděla malého všechno se konečně začalo hýbat (převoz na oddělení, monitor, kyslík, odběry) a já bojovala abych mohla samozřejmě zůstat s ním. Nejprve to nešlo vůbec, ale když viděli mou neoblomnost ubytovali mě na nějakém malém pokoji o patro níž. Zůstala jsem u malého sedět celý den a noc na židli, moc pohodlné to nebylo, ale když monitor hlásil, že malý má opět problémy, žádná sestra široko daleko, musela jsem běhat po chodbách a volat.. stejně tak když chlapeček ve vedlejším pokoji přelézal zábranu dost vysoké postýlky a vypadalo to že každou chvilkou se mu to povede a přepadne dolů....stejně tak když holčička (asi 2 roky) začala zvracet a dusit se... nikde nikdo. Po třech dnech spaní na tvrdé židli vedle postýlky jsem se rozhodla opustit nemocnici na vlastní odpovědnost. Paní doktorka ze mě udělala hysterku, které pravděpodobně nezáleží na zdraví dítěte, ale omyl, bylo tomu právě naopak!
Další zážitek byl, když si druhý syn nešťastně u dědy na prázdninách amputoval palec na ruce. Po příjezdu nás informovali, že mají plné sály (nějaká nehoda na D1) a že to stejně vypadá, že už ten prst zachránit nepůjde. Bezmoc. Zkusili jsme ještě plastiku na Berkové a po třech operacích palec i když s omezenou pohyblivostí máme.
Ambulance v nemocnici využíváme po trpkých zkušenostech jen některé a otevřeně přiznávám, že jen ty, kde máme dobré známé... ono to totiž jako všude je v lidech a v ničem jiném. K hospitalizaci v této nemocnici už ale odvahu nemám :)
 Zina L. dve male deti 
  • 

Re: Re: horory ve FDN Brno 

(26.2.2007 20:26:48)
Petro, to je hruza! Stezovala sis aspon potom?Moje kamoska v tehle nem. pracuje...rikala, ze se ztraceji OP protokoly, poku lekari nekde udelaji chybu a podobny story, to je fakt na zalobu!!!
 Emmaa 
  • 

Dětské oddělení v Rychnově 

(25.2.2007 17:37:04)
Přístup v některých nemocnicích je tedy dost otřesný.
My měla jsem obrovské štěstí, že jsem byla s 1,5 roku starou dcerkou hospitalizovaná s bakteriální infekcí v Rychnově. S dcerkou mě na oddělení přijali automaticky. Byly jsme na pokoji s další maminkou a jejím děťátkem.
Myslím, že vycházeli vstříct všem rodičům dětí do šesti let a pokud to bylo jen trochu možné přijali děti s doprovodem. Bylo tam i pár dětí bez rodičů a mnohokrát jsem na jejich pokojích viděla sestřičky jak si s nimi hrají nebo povídají. Dokonce lékaři i pan primář se často, když procházeli po oddělení zastavili u dětí nebo alespoň nakoukli a něco s dětmi prohodili.
Většina personálu oddělení byla opravdu perfektní a s komunikací nebyl problém.
Jediné co mi míň vyhovovalo byla strava pro malé děti (solené pokrmy, kakao, omáčky huštěné moukou, přeslazené čaje, kaše apd) Ale nebyl problém to napravit donesenou nebo koupenou stravou, bylo ji možné i ohřát. Vařila jsem svůj čaj, protože dcerka nebyla zvyklá na slazený a sestřičky se divili, že jsem si o něj neřekla jim, sehnali by ho.

Herna byla přístupná celý den.
Na pobyt rodiče s dítětem bylo v létáčku doporučeno přispět určitou částkou na den. Ráda jsem to uděla, protože Bylo i o mě nadstandartně postáráno dospělácká strava povlečení a všude čisťoučko.
 Emmaa 
  • 

Dětské oddělení v Rychnově 

(25.2.2007 17:37:04)
Přístup v některých nemocnicích je tedy dost otřesný.
My měla jsem obrovské štěstí, že jsem byla s 1,5 roku starou dcerkou hospitalizovaná s bakteriální infekcí v Rychnově. S dcerkou mě na oddělení přijali automaticky. Byly jsme na pokoji s další maminkou a jejím děťátkem.
Myslím, že vycházeli vstříct všem rodičům dětí do šesti let a pokud to bylo jen trochu možné přijali děti s doprovodem. Bylo tam i pár dětí bez rodičů a mnohokrát jsem na jejich pokojích viděla sestřičky jak si s nimi hrají nebo povídají. Dokonce lékaři i pan primář se často, když procházeli po oddělení zastavili u dětí nebo alespoň nakoukli a něco s dětmi prohodili.
Většina personálu oddělení byla opravdu perfektní a s komunikací nebyl problém.
Jediné co mi míň vyhovovalo byla strava pro malé děti (solené pokrmy, kakao, omáčky huštěné moukou, přeslazené čaje, kaše apd) Ale nebyl problém to napravit donesenou nebo koupenou stravou, bylo ji možné i ohřát. Vařila jsem svůj čaj, protože dcerka nebyla zvyklá na slazený a sestřičky se divili, že jsem si o něj neřekla jim, sehnali by ho.

Herna byla přístupná celý den.
Na pobyt rodiče s dítětem bylo v létáčku doporučeno přispět určitou částkou na den. Ráda jsem to uděla, protože Bylo i o mě nadstandartně postáráno dospělácká strava povlečení a všude čisťoučko.
 Katka 
  • 

FDN Brno - oční odd. + dotaz na kvalitu odd. interny 

(25.2.2007 22:16:12)
Pročítám se příspěvky a je mi z toho všeho nějak smutno. Co je v dnešním 21.století možné, jak se s našimi dětmi zachází.
Ale teď bych chtěla napsat svoji zkušenost s dětskou nemocnicí v Brně a to přímo z očního odd, kde jsem v listopadu 2006 s mým tehdy 3měsíčním synkem ležela několik dní. Plánovaně jsme do nemocnice nastupovali pro podezření hemangiomu na víčku oka. Tehdy malému museli dělat magnet.rezonanci v narkoze- při uspávání jsem automaticky byla přítomna. Výsledky a veškerá jiná vyšetření-o všem jsem byla dobře informována. Každé ráno přišla lékařka, která mi vše sdělila. Přesto, že jsem od porodu nemohla kojit, jsem byla bez problému jako rodič přijata. Na standartním pokoji jsem byla s malým sama. Problém bych ale viděla v tom, že na snídaně-oběd-večeře si maminky museli chodit mimo budovu nemocnice, což zabralo dost času. Proto jsem po prvním dni v nemocnici prohlásila, že si jídlo beru svoje, ať nemusím malého opouštět.
Vcelku sestřičky byli moc příjemné, O děti které tam byli bez maminek se pěkně starali. Jelikož ubytovna byla přeplněna, tak na pokoji nechali i maminku 4 leté holčičky.
Takže závěrem si nemůžu na oční odd. stěžovat. Ale obávám se, jak to funguje na interně, neboť tam máme tento týden nastupovat.
Máte někdo zkušenosti?
Díky předem a všem dětičkám přejeme zdraví
Katka + Davídek
 Katka, 2 dcery 5 a 2 roky 
  • 

Z pohledu zdravotníka 

(25.2.2007 23:58:31)
Jsem zdravotní sestra. měla bych se asi hájit, ale v celku to chápu. Praxi jsme měly na dětské chirurgii ve fn motol a sestry děsné. Vcelku jsem litovala ty maminky, které musely spát na smradlavých matrací, ale měly to štěstí, že mohly být s dětmi, které je nejvíce potřebovaly. jediné, co nám zbývá je stěžovat si u staniční nebo vrchní sestry, dle zákona máme na to právo, až do 6 let věku a děti kojené mají samozdřejmě přednost. starší dcerku jsem kojila 27 měs. a tu ml. stále kojím, tak jak někdo může vědět, zda dítě odstavit, to se dělalo v 80. letech kdy byl hit umělá strava. Maminky braňte se, jsme v právu. katka
 AV 


Skvělý přístup na ORL ve VFN Praha  

(26.2.2007 11:54:27)
Máme skvělou zkušenost s ORL ve všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Po nosních mandlích propouštějí odpoledne domů, takže se spaním tam zkušenost nemáme. Ale nechali tam rodiče všech a všude (mimo operačního sálu, pochopitelně), naprosto v klidu snášeli zmatené pobíhání vystresovaných rodičů. Byli milí, s dětmi to zvládali na jedničku. Všude hračky, malé dárečky, děti si skoro nevšimly, že nejsou někde ve školce. Jak lépe to doložit než tím, že když měly jít odpoledne domů, asi polovina dětí škemrala, že tam ještě chtějí zůstat. Mohu vřele doporučit. A je to jen a jen o lidech. Záleží asi na vedení oddělení, vím, že v jedné a té samé nemocnici je na některých odděleních personál strašný a jinde báječný. Chápu, že každý nemůže jet do Prahy, ale já bych asi neváhala.
 Ela 
  • 

Hrůza 

(27.2.2007 10:36:48)
Nemůžu číst všechny příspěvky, takže pouze vložím pár informací. Momentálně je v této nemocnici má kamarádka s 15 měsíční holčičkou na operaci. Přístup je personálu je otřesný. Zmíněný retardovaný chlapeček je tam stále a neustále mlátí malé děti. Sestrám je to úplně jedno. Stejně tak kamarádka přišla za sestrou, proč neprovádí proplachy 5x denně, jak mají v chorobopisu. Sestra odpověděla, že ona přece nemůže vědět, co je napsané v papírech. Na co tam teda je?!!!! Musí platit denně přes 350,- Kč. Po dotazu, proč tak činí jim primář odpověděl, že je to protiprávní a tudíž je můžou žalovat u soudu. Naštěstí po 3 dnech dostali společný pokoj s malou, protože opravdu tak malé dítě nechat přes noc samotnou se mi zdá hrozné. sestrám to tak asi nepřijde, ale matce ano. Personál je opravdu hrozný, proč sestry pracují na tomto oddělení, když je to evidentně obtěžuje? Proč s tím už někdo něco neudělá. Kamarádka se bude soudit, bude si stěžovat, protože pro malé děti je samotný pobyt v nemocnici stresující a být tam bez matky, když je na to zákonem určené právo je otřesné.
 falmarka 


Re: Hrůza 

(2.3.2007 21:16:07)
Elo určitě ať si stěžuje, já to poslala přímo k rukám ředitele fakultní nemocnice Brno. Když nás bude více, třeba se na tomto oddělení a i třeba na jiných něco pohne.
My tam jezdíme ještě na kontroly a musím říci, že i na ambulanci mi to dávají pěkně sežrat, že jsem se opovážila mít něco proti jejich postupům.
 Dáša 1 dcera 
  • 

ORL 

(27.2.2007 11:55:30)
Mám podobnou zkušenost již z roku 1999. Byla jsem tehdy jako doprovod s tříletou dcerou na jednodenní chirurgii ORL a chovování většiny sester bylo otřesné. Velmi nevybíravě dávaly najevo, že jim tam překážím.Po třech letech musela dcera tento zákrok podstoupit znovu, to už byla v první třídě, a bylo mi dáno najevo, že tak velké dítě tam musí vydržet samo.Přitom vím, jak je pro děti pobyt v nemocnici bez matky stresující.
Ve srovnání s I. dětskou internou, kde bývá dcera občas hospitalizovaná, je tento přístup zdravotnického personálu nesrovnatelný. Za celých cca 9 let jsem jsem měla jeden malý problém (opět se sestrami)a ten obratem vyřešila její ošetřující lékařka.Na tomto oddělení pokud jsem požádala o celodenní péči jsem nikdy nebyla odmítnuta a vždy mi vyšli maximálně vstříc.
 Jana, 2 děti, 8 a 4 roky 
  • 

Jinde to jde. 

(3.3.2007 21:39:12)
Jsem docela zděšená z přístupu nemocnic k dětem. Byla jsem s dětmi v nemocnici 3 x v Pelhřimově a Havlíčkově Brodě v době, kdy už jsem nekojila. To že jsem byla s nimi, jsem považovala za naprostou samozřejmost. Sestry i lékaři byli skvělí. V Pelhřimově mi dokonce nabídli,ať si vyberu, jaké mléko dcera pije. Měli téměř všechny druh mléka,láhve, dudlíky, všechno. Dceři tehdy byli 2 roky.V Pelhřimově byl můj pobyt dražší, ale nevadilo mi to.
 martina, 2 děti 
  • 

Chvála nemocnice na Karlově náměstí v Praze 

(9.3.2007 20:12:45)
Zdravím a chci doporučit "Karlák" ORL. Byli jsme tam se 4 letým chlapcem 2 krát v rozmezí dvou měsíců, mandle a zavedení gromety. Děti si hráli v herně až do provedení zákroku, tři hodiny po operaci už jsme šli domů, sestřičky neuvěřitelně milé. Měla jsem s sebou i 2 letou holčičku, pro kterou jsem neměla hlídání a nikdo mi nic neřekl, naopak. Všem doporučuji!!!
 kokosáci 


Jestli se ještě podívá Budilka...pro Brno, ORL 

(16.3.2007 23:14:02)
Já už se synem jednou na jednodenní chir. byla, na adeno. (Letos jdu s dcerou.)a bylo to opravdu super, pokoj pro rodiče s dítětem, den a noc, ráno domů, pokud nejsou kompl. Chodím na ORL k Mudr. Horníkovi na Pekařskou-doufám, že to je Pek., jezdí po ní tram.6,5.:o) Stojí to 500 kč.upozornila jsem Horníka, že tam s dítětem chci být./je jedno asi kolik mu je let...mým bylo v době zákroku 2,5 a 4 roky./Ten odjezd na operační sál, jak tu kdosi psal, je opravdu blbý, ale dá se to zvládnout.
Letos byl manžel na odd. neurologie se synem a museli sme se hodně hádat, aby jej přijali s dítětem, ale dá se to, pokud chcete opravdu a jste korektní a neústupní!!! (Já kojím nejml. dítě tak sem nemohla.)
 Renata+Magdalénka4 
  • 

FNBrno dětské oční oddělení - prosím poraďte 

(17.3.2008 14:27:34)
Máme jet v dubnu se 4-letou dcerou do FNBrno na operaci šedého zákalu.Byla mi nabídntuta taktéž ubytovna, ale manžel radí dceru tam nechat.Jsme z Ostravy a její pobyt by mněl trvat 7-10dní.
Když čtu vaše přízpěvky, není mi z toho moc dobře.
Prosím poraďte,kdo jste byl na dětském očním oddělení,jak to tam chodí a jak se zde starají o naše děti.
Moc děkuji za pomoc a přeji všem dětem hodně zdravíčka,aby nemuseli vůbec do nemocnice :-)
 Jitka, kluci, 10,3 
  • 

Re: FNBrno dětské oční oddělení - prosím poraďte 

(9.4.2008 13:59:53)
Vážená paní Renato, jestli to jen trochu jde, tak doporučuji, aby jste byla se svou dcerou v nemocnici. Loni v létě byl hopspitalizován ve FDN Brno můj tehdy 9ti letý syn, byl tam sám- je už velký , ale bydlíme blízko, a dojížděla jsem za ním každý den, ze začátku od rána /od 9hod/ do večera, později jen odpoledne. Byl hospitalizován na interním - kožním odd. cca 3týdny. Na personál nemáme žádnou výhradu, byli skvělí do jednoho. Byly prázdniny a méně dětí, také výchovní pracovníci měli dovolené a ti malí pacienti se bohužel dost nudili.
A když se nudily, tak často smutnily!!! Bylo to patrné na všech dětech, velkých i malých. Syn uvítal každou mou návštěvu, hráli jsme všechno možné, přečetli spoustu knih. Je až neuvěřitelné, jak se ten den v nemocnici vleče. S očním odd. nemáme zkušenost, ale myslím, že pro váš klid a pohodu dcery bude fajn, když ji podpoříte svou přítomností
Zdravím

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.