| MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 | 
 |
(22.2.2007 9:59:44)
Rodič má zákonné právo být s dítětem a zakázáno mu to může být pouze rozhodnutím soudu. Takže lékařský personál nemá právo zabránit matce zůstat s dítětem 24 hodin denně. Matka nemusí dostat lůžko a stravu (nemůsí jí být pobyt proplacen zdravotní pojišťovnou), ale pokud se rozhodne spát na zemi ve spacáku, je to jen její volba. Navíc pokud je dítě kojené MUSÍ být matce umožněno ho kojit i v noci - pokud to personál neumožní,jedná protizákonně. To že mají jen 4 pokoje pro maminky s dětmi je jen jejich problém.
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(22.2.2007 11:21:01)
V kterém zákoně to je? Zajímal by mě přesný text. Děkuji.
|
| Martina, Matej 09/03, Kuba 25.5.05 | •
|
(22.2.2007 13:21:53)
Nevím co říká zákon, ale existuje charta práv dětí, více třeba na diskuzi : http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=2418&typ=1
Dětí mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
Děti v nemocnici mají vždy právo mít u sebe své rodiče nebo jejich zástupce a sourozence.
Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Pro rodiče by to nemělo být finanční zátěží a neměli by trpět ztrátou výdělku. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
Děti a rodiče mají právo být informováni způsobem odpovídajícím věku a úrovni chápání. Měla by být činěna opatření ke zmírnění fyzického a emočního stresu.
Děti a rodiče mají právo na informovanou účast ve všech rozhodnutích týkajících se péče o ně. Každé dítě má být chráněno před zbytečnou léčbou a výzkumem.
Děti mají být ošetřovány spolu s dětmi, se kterými mají stejné vývojové potřeby a nemají být přijímány na oddělení dospělých. Pro návštěvníky dětských oddělení by neměla platit žádná omezení, pokud se týká věku.
Děti mají mít veškeré podmínky ke hrám a odpočinku a vyučování vhodnému pro jejich věk a stav a mají být v účelném, nábytkem vybaveném a stimulujícím prostředí, které má být vybaveno v souladu s jejich potřebami.
O děti má pečovat personál, jehož vzdělání a zkušenosti mu umožňují reagovat na fyzické, emoční a vývojové potřeby dětí a jejich rodin.
Kontinuita péče by měla být zajišťována týmem pečujícím o děti.
S dětmi má být zacházeno s taktem a pochopením a jejich soukromí má být vždy respektováno.
Byla jsems matejem na operaci kýky, bylo mu 2 a půl roku, v Krči a žádné dítě tam nebylo bez rodiče. Ani 5 leté. Bylo to brané jako samozřejmost. Až na DIA jogurt s aspartamem jsem byla max spokojená :-)
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(22.2.2007 13:28:32)
Chartu práv dětí znám, ptám se ale na zákonnou normu (jako reakci na to že dítě má ze zákona právo na to být s rodičem). Chtěla bych mít pro ruce něco, s čím bych se případně mohla ohánět, kdybychom nedejbože museli do nemocnice a přístup by nebyl tak vstřícný jako v Krči. Přesto díky za informaci.
|
| MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 |
|
(22.2.2007 13:37:07)
převzato z http://www.iham.cz/setkani2005.php
Ústava České republiky Listina základních práv a svobod, článek 32, odstavec 4 říká, že: "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona." Pokud je to jen trochu možné, dítě by v nemocnici nikdy nemělo zůstávat samo, přítomnost někoho blízkého je pro jeho psychickou pohodu a uzdravování velmi důležitá. Nemusí jít vždy pouze o rodiče, stejnou službu může zastat babička, děda nebo kdokoliv z rodiny. Samozřejmě se často stává, že nemocnice toto nechce nebo nemůže umožnit. V takovém případě by se dotyčný neměl nechat odbýt, měl by se snažit s personálem komunikovat a nabízet vlastní alternativy - možnost vlastního lehátka či karimatky, jídlo z vlastních zásob, zůstat u dítěte na židli apod. A hlavně nezapomenout na "právo na neustálý kontakt", z čehož vyplývá, že rodiče nelze považovat za návštěvu a tudíž se na ně nevztahují návštěvní hodiny. Více k této problematice můžete zjistit na www.klicek.org
|
|
|
| kateřina | •
|
(24.2.2007 20:30:37)
To je hezké,byli jsme se synem vícekrát hospitalizováni v Písecke nemocnici.operace a reoperace tříselné kýly r.2002-2003.Po zkušenosti z Ceských Budějovic,kdy při obědnávání mi vrchní sestra arogantně-až hrubě stručně vysvětlila,že poněvadž nekojim namám nárok na pobyt s 14-ti měsíčním synem.A když jsem si dovolila protestovat,začala na mě skoro vřískat-co žě si myslím,dřív to přece taky tak chodilo a bylo to normalní a ty děti to taky přežily.-hned jak jsem se vzpamatovala z šoku jsem vzala do ruky seznam a chtěla jinou nemocnici-hned na první pokus jsem chytla Píseckou-velmi ochotně bez problému jsme se domluvili a mě se neskutečně ulevilo.obě operace jsme měli několikrát odložené pro lehce zvýšenou teplotu.nic jsme neplatili-ač jsem již nekojila/ze zdravotních duvodu/.pooperační pokoj byl skoro luxusní-personál velmi milý/až na jednu sestru která mi nakvašeně neustale cpala,že matky jsou pro ně větší zátěž!!??!!a samozřejmě uklízečku,která mi vynadala,že jsem na pokoji sama s dítětem,ale mám tam strašnej bordel-a pak se ukázala jako neskutečná šmudla!-poněvadž je pooper.pokoj o patro výš-dolu na dětské jsme se moc nedostali.ovšem při posledním našem pobytu-kdy chlapeckovi obřezávali i pindíka-jsme museli několikrát denně docházet dolu na koupele-a poté co jsem viděla jak příšerně se zachází s dětmi které jsou tam bez rodiču-poléval mě studený pot.na malé bezmocné děti se řvalo i při vizitě-jedna sestra se snažila asi pulroční dítě vztekle přesvědčit,at je zticha aspon před panem doktorem-prostě jsem byla zděšěna tímto chováním sester!!podle mě by sestry měli procházet náročnými psychotesty....při čekání na chodbě kdy syn si hrál na herně jsem nabídla sestře pijící čajíček,že na chvilku zabavím řvoucí dítě v postýlce za sklem,bylo mi řečeno,že nepotřebuje pomoc a mám se starat o své-prý to zvládá-odsekla jsem ,že jsem o tom tedy přesvědčená a zatla zuby.pár měsícu před tím jsem měla pulrocní holčičku v Prachatické nemocnici po fibrilních křečích.poněvadž kluk byl na mě silně fixovaný musela jsem se rozhodnout zda zustat s ním,nebo jít s malou.přesvědčila mě lékařka ujištováním,že bude o malou dobře postaráno a že pod léky stejně bude celé dny jen spinkat.Domluvila jsem se tedy,že kdykoli si to mohu rozmyslet a jít k malé.volala jsem několikrát denně a byla ujištována,že mala hodně spinká a že je jinak zlatíčko.po pár dnech jsem to nevydržela a nastoupila do nemocnice.pohled na mou holčičku mě skoro porazil!!!byla v pobryndaném pyžámku s pročuranou plenkou,pohublá nosík celý oblepený zaschlými kapkami do nosu-chytila tam rýmu!.ty hnědé kapky jsem tehdy neznala,takže to vypadalo jako zaschlá krev a co bylo nejhorší-moje vlastní dítě mě nepoznalo!!!seděla rezignovaně v té železné kleci a nehla ani brvou když jsem vstoupila-proplakala jsem zbytek dne.posléze jsem se dozvídala spoustu dalších otřesných skutečností!protože jí nechutnalo mléko a v tomto ustavu zřejmě děti krmí jen ve vyhrazenou dobu-dostávala jen jednou denně příkrm,který do ní sestra rvala vleže!!!-vím to protože mě potom poučovala jak jí mám držet abych to do ní dostala-doslovně!!to 6-ti měs.dítě shodilo skoro dvě kila!!a když jsem uhodila na sestry co tam s ní proboha dělali a čím jí krmili-bylo mi řečeno-že to do ní vždycky dostali!!!--když si mě dcera po pár dlouhých minutách začala všímat-chtěla plakat,ale vydávala pouze chrčení-jak měla vykřičený hlas!když pak chodily uklízečky a ostatní maminky dozvěděla jsem se,že ve dne v noci řvalo moje dítě na celý špitál--ovšem mě odbývali,že je v poho. a spinká.byla jsem tam s malou ještě asi 5 dní-placených!-300 na den-to byli všichni milí a ochotní.a moje malinká se mě držela jako klíště-na wc a sprchy jsem mohla až když usnula a dlouho se vzpamatovávala.NIKDY V ZIVOTE UZ TO NEUDELAM!!!nevěřit nikomu a neopustit své dítě!!!--to se mi honilo hlavou když jsem seděla na chodbě v Písecké nemocnici a viděla to řvoucí dítě-seděla jsem viděla místo něj mou holčičku a plakala bezmocí a vzteky.pokud toto mé svědectví čte maminka která si není jistá zda jít,či nejít se svým dítětem z jakéhokoli duvodu-radím JDETE!!!a charta práv díděte v těchto zařízeních visí jako výsměch všem a všemu!!
|
| lenka.bobina | 
|
(25.2.2007 17:04:23)
chapu vas pristup po tomto zazitku, ale vase posledni veta me neskutecne nadzvedla ze zidle. nejsou vsechny sestricky a doktori stejni. vim to, protoze jsem jedna z nich a toto co popisujete jsem nikdy nezazila (dikybohu). proot se mi ani nechce verit, ze je to mozne. jsem moc rada, ze jsem ve sve praxi narazila na stanicni sestru, ktera by takovy pristup k detem nikdy nepripustila.
|
|
| Táňa | •
|
(1.3.2007 22:53:09)
Uplne souhlasim.Totez jsem zazila ve Fakultni nemocnici v Ostrave na infekcnim oddeleni.Uplne totez.na detskem oddeleni!Jak je tohle vubec mozne?!Nedavno jsme se s ditetem vratili,jeste ted jsem toho plna a otresena.
|
|
|
|
| MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 |
|
(22.2.2007 13:31:44)
Markéto, je to přesně to, co píše martina - Charta práv dítěte, která je nadřazená národním zákonům, to znamená, že platí vždy a všude. Slyšela jsem tom pořad v rádiu, je to už dýl, dělala jsem si poznámky, jenže teď je samozřejmě nemůžu najít :-/. jen jsem si z toho vzala to, že prostě pokud půjdou mé děti do nemocnice, mám právo vyžadovat být s nimi, ať si personál říká, co chce. ještě budu hledat (ty poznámky :-))
|
| Jitka+2kluci | 
|
(22.2.2007 13:57:53)
Takhle to ale není přesné. Charta práv dětí je etický kodex, který není právně závazný a tím ani právní cestou vymahatelný.
Pokud jde o LZPaS tak oddloučením od rodičů se nemyslí pobyt dítěte v nemocnici, ale je myšleno odloučení (odebrání) od rodičů.
Pokud jde o mezinárodní právo, tak platí, že mezinárodní smlouvy, pokud jsou ratifikované, mají přednost před zákonem. Mezinárodní smlouvou v oblasti práv dítěte je třeba Úmluva o právech dítěte.
|
| MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 |
|
(22.2.2007 14:26:08)
Jitko, ale v té Listině, není řečeno, že se jedná o odejmutí dítěte rodiči. je fakt, že nejsem právník, ale pokud se píše, že dítě nesmí být odloučeno od rodiče proti jejich vůli, tak kde je to vysvětlení, že se jedná jen o odebrání dítěte a ne zrovna o pobyt dítěte v nemocnici?
A ještě jsem našla tohle: V souladu s §25 zákona 48/1997 Sb. v případě hospitalizace dítěte do 6 let věku je přítomnost průvodce (např. matky) automatický hrazená ze zdravotního pojištění pojišťovnou dítěte.
Pokud je pobyt matky AUTOMATICKY hrazen ze zdravotního pojištění, tak je přeci automatické, že tam s tím dítětem ta matka bude, ne? Kdyby jí pobyt u dítěte sestřičky zakázaly, tak jak pak může být automaticky hrazen pojišťovnou?
|
| Lavanda | 
|
(22.2.2007 14:29:34)
Jejda, a já jsem to v r. 2002 v Brně všechno vysolila na dřevo. Ve Vyškově jsem byla dvakrát s malým, tam se opravdu hradí jen jídlo. Změnilo se to v Brně k lepšímu?
|
|
| Verča (Jája 5let, Kuba 24měs) | •
|
(22.2.2007 14:49:13)
Není to tak automatické. Cituji zmíněný zákon:
Je-li při přijetí dítěte do zdravotnického zařízení vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nutná celodenní přítomnost průvodce, může s ním být průvodce přijat do ústavní péče. Pobyt průvodce dítěte mladšího šesti let v nemocnici se považuje za ústavní ošetřování. Průvodce je podle indikace a možností umístěn buď spolu s dítětem přímo na lůžkovém oddělení, nebo na oddělení dochází z ubytovacího prostoru, který je součástí tohoto zařízení. V případě dítěte staršího šesti let se pobyt průvodce v nemocnici považuje za ústavní ošetřování jen se souhlasem revizního lékaře.
Kolegyně (Hana) tady ráno "vylepila" můj starý příspěvek, jak jsem si svůj pobyt v FDN zaplatila i s chlupama, protože otřes mozku u tříletého dítěte není důvodem, aby dítě mělo průvodce. A pokud vím, tak FDN tenhle doprovod přiznává jenom maminám kojenců do 7mi měsíců, nebo na onkologii. Ostatní si platí vše.
|
|
| Jitka+2kluci |
|
(22.2.2007 15:05:01)
Makýš, já vím, jak to myslíš. Ale pobyt dítěte v nemocnici není odloučení od rodičů, já nevím, jak bych to vysvětlila.
Napsala jsem to pro úplnost, aby bylo jasný, jak to je podle práva. Protože kdyby byla přítomnost rodičů v nemocnici právně vymahatelná, bylo by to pro všechny rodiče, kteří s dětmi v nemocnici být chtějí, hodně jednoduché. Žádná nemocnice by si potom netroufla rodičům toto neumožnit, protože by potom samozřejmě nemocnice prohrály všechny žaloby, které by se toho týkaly. Bohužel, žádný zákon toto nepřikazuje :-( Mimochodem LZPaS je ústavním zákonem, má přednost před ostatními zákony.
Já jsem na straně dětí a rodičů a to, že rodičům někdy s dětma v nemocnici není umožněno být, mi připadá nepřijatelné.
Měla jsem taky problémy, v nemocnici jsem s dětma byla několikrát, ale nikdy jsem je tam samotné nenechala, a že mě to někdy stálo hodně úsilí. Psala jsem tu o tom kdysi článek.
Brzy mě to zase čeká, budu to mít o to horší, že klukovi již 6 let bylo...Takže o lůžku se mi může leda tak zdát, ale budu vyžadovat židli a budu sedět u jeho postýlky a slibuju, že se od něj ani nehnu :-) Mě nevyhodí!
|
| MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 |
|
(22.2.2007 23:59:22)
Jíťo, tak já do toho ještě rejpnu, protože se mi zdá, že se v tom právu docela orientuješ :-). dobrá, žádný zákon přímo nepřikazuje nemocnici, aby povolila rodiči pobyt s dítětem. Ale opkud to chápu, tak ani žádný zákon neumožňuje zdravotnickému personálu rodiče od dítěte vyhodit. A co není zakázáno, je povoleno, takže když budu dostatečně tvrdá a stát si na svém, nemůžou mě dát vyvést policií....
|
| Jitka+2kluci |
|
(24.2.2007 16:36:46)
Makýš,
no vyhodit rodiče od dítěte zákon nenařizuje :-)
Ale jsou ještě různé podzákonné předpisy, které je nutné dodržovat, tak určitě mají nemocnice nějaké své provozní nebo organizační řády, kde mají pobyt rodičů upravený.
Ale přesto si myslím, že v podstatě nelze rodiče od dítěte prostě vyhodit, když s ním chce rodič zůstat. Když by šlo o plánovaný zákrok, tak bych nemocnice obvolala předem a šla bych tam, kde mi umožní pobyt s dítětem. Když jde o akutní příhodu, tak žádat pobyt rodiče u lékaře, nejde-li to u nějakého jeho nadřízeného - vrchního lékaře či primáře. Když by mi to přesto neumožnili a stav dítěte by to dovoloval, tak jet jinam. Jestliže by to stav dítěte nedovoloval, tak trvat na svém, že prostě se od svého dítěte nehnu, poprosit jen o židli, tvářit se pokorně, pronášet něco v tom smyslu, že chápu, že to není obvyklé, ale budu vděčná, pokud přesto budu moci zůstat se svým nemocným dítětem. Většinou Vám všude vyhoví, často neradi. Když by ani toto nepomohlo, tak bych prostě řekla, že se od svého dítěte nehnu a budou-li mě chtít dostat pryč, tak budou muset zavolat policii, ať mě vyvede :-) a podotkla bych něco v tom smyslu, že v tom případě se ale postarám o dostatečnou publicitu, že vyhánějí matku od nemocného dítěte, že tato nemocnice nedodržuje Chartu práv dítěte apod. Mě by prostě od malého dítěte nedostali pryč ani náhodou.
Taky jsem se jednou nechala napálit :-( Klukovi byli asi 3 roky, zvracel, teplotu měl přes 40 a byla sobota, takže dětský lékař nedostupný, nezbylo mi nic jiného než jet do nemocnice na ambulanci (ta je u nás místo dětské pohotovosti). Rozhodli se nechat si ho tam. Lůžko pro mě samozřejmě nebylo, ale na židli jsme se domluvili. Nechala jsem se přemluvit, ale fakt přemluvit, nechtěla jsem, ale sestry slibovaly, že na kluka dohlédnou :-( abych dojela klukovi pro věci, bydlíme u nemocnice, tak to byla půlhodinka. Když jsem přijela, byl kluk za obě ruce přivázaný a kapala mu infůze. Což bych chápala, sestry měly strach, aby si jí nevytrhl, jenže on byl přece přijat kvůli zvracení. Já k němu přišla, on mě uviděl a do vteřiny se celý poblinkal, ruce jsem odvázat nestačila, jen jsem rychle nadzvedla hlavičku, aby zvratky nevdechl, stékalo mu to do nosu, do očí...On ten chudáček čekal se zvracením na mě, kdyby to nevydržel, nevím, co by se stalo. V nejlepším případě možná nic, v horším by dostal z vdechnutých zvratků nějakou pneumonii, v nejhorším ani nedomýšlet. Opravdu nechápu tu logiku přivázat zvracejícímu malému dítěti obě ruce a nechat ho samotného v pokoji za zavřenými dveřmi :-(
Už bych to nikdy neudělala a od dítěte bych se prostě nehla a je mi naprosto jedno, jaké mají organizační předpisy nebo zvyky. Nejsem schopná zdravotnickému personálu bez výhrad důvěřovat a už toho nikdy schopná nebudu.
|
| Martina | •
|
(24.2.2007 21:19:59)
Ahoj, taky jsem byla přesvědčena, že když si budu nekompromisně trvat na svém - tj. zůstat s dítětem, tak mě přece nemůžou vyhodit. Jak asi, že? Policií... Ale můžou - hádejte jak? Rozhovor se odehrával takto, já trvala na tom, že budu přítomna u drobného lékařského zákroku u syna (byl provedený v ordinaci - tj. žádné sterilní prostředí, podotýkám, že nešlo o hospitalizaci, ale situace je podobná, protože s dítětem máte právo být u jeho ošetření), no a víte co mi doktor řekl, že buď odejdu nebo syna neošetří - prý nemá rád, když se mu se mu někdo dívá na záda. A jste v situaci, že nevíte co máte dělat. Dotyčný je specialista, druhého u nás v republice nenajdete a co teď? Syn má určité zdravotní potíže a prostě častěji navštěvujeme lékaře, vždy jsem byla u všeho a malým - líp to snáší (je mu 9. měsíců). A teď toto, lékaři jsem od plic řekla své, ale dosáhl svého, protože zdravý rozum mi velel nechat dítě ošetřit. No nicméně to nějak nemůžu vstřebat.
|
| Jitka+2kluci |
|
(24.2.2007 21:29:35)
Martino :-(((
A vlastně ani nejde si někde stěžovat :-(
|
|
| Líza | 
|
(25.2.2007 5:37:49)
A ten doktor je buď zaměstnancem nějakého zdravotnického zařízení a tak má nadřízené, nebo není zaměstnancem a pak se musí řídit zákony a etickým kodexem lékařské komory, a především mu za péči platí zdravotní pojišťovna, kterou by jistě velice zajímalo, že odmítl poskytnout indikovanou péči z takovéhohle důvodu; takže přinejmenším jsi mu to mohla pěkně zavařit a příště by si ve vidině problémů a potahování dal pozor; a druhá věc je tedy ta, že málo na co je opravdu jen jediný odborník ve státě, tím spíš pokud jde o ambulantní výkony, které se ani neprovádějí na sále a jsou odložitelné - ale tihle, co o sobě nechávají šířit, že nikdo jiný to neumí, si často myslí, že si proto můžou dovolit všechno.
Napadá mě, že kamarádku tímhle způsobem vyhodili od průplachu očních kanálků jejího dítěte - běžte nebo ho neošetříme. Ona šla, mně to vypravovala, a já měla jasno, že bych radši šla jinam, ale dítě jim samotné nenechám. Když jsme na stejný zákrok musely několikrát s dcerou, šla jsem rovnou do jiného zařízení a tam jsem jim oznámila, že budu u toho - vůbec jsem se jich neptala. Poprvé to doktorka vzala, podruhé tam byl doktor a zkoušel mě vyhodit, ale nepovedlo...
|
| Jitka+2kluci |
|
(25.2.2007 8:27:29)
Lízo, myslím si, že v tomhle případě by stížnost byla naprosto zbytečná. Ten lékař by se prostě bránil tím, že samozřejmě chtěl výkon provést, ale z organizačních důvodů takovéto výkony v přítomnosti rodičů nedělá. Jsem naprosto přesvědčená, že by tento důvod pochopila jak ČLK tak i pojišťovna :-( a mamince by bylo doporučeno, aby příště respektovala organizační možnosti lékaře, protože on je přece odborník a máma jen máma. Tento lékař by nebyl nijak postižen.
|
| Líza |
|
(25.2.2007 8:36:13)
Jitko, já nepochybuju o tom, že by postižen nebyl. Jenže by ho otravovali řízením jak z komory, tak z pojišťovny - tohle je něco, co jsem tu už psala opakovaně: i v případě, že lékař není postižen, sama ta mašinerie vyšetřování je natolik nepříjemná, že si dost možná příště totéž nedovolí, aby to celé nemusel prodělat znova. Stejně tak pokud si stěžujou lidi v nemocnici a pak tady píšou "odpověděli nám, že pochybení nezjistili", to není synonymum pro to, že stížnost nebyla k ničemu. I když nebude nikdo postižen, přesto je dost pravděpodobné, že se podobným stížnostem ten dotyčný bude chtít do budoucna vyhnout nebo zařízení přijme nějaká opatření, aby se to neopakovalo (o kterých se ale stěžovatel nedozví...). Ony prostě ty stížnosti, pokud se projednávají, mají docela obyčejný odrazující účinek do budoucna, protože jsou to prostě nepříjemnosti.
Pokud si ale řeknu, stejně se nic nezmění, nemá to cenu, a budu držet hubu, ono se nezmění nic nikdy.
|
| Martina | •
|
(28.2.2007 14:27:22)
Ahoj Lízo, mám stejný názor, že tudy možná cesta povede, když si budeme stěžovat na jednání lékařů a tím je možná změníme. V mém případě mi chybí síla něco takového udělat, kdo má malé a nemocné dítě ví své, důležitý je jenom ten drobek, ostatní v životě vypoušítm.
|
|
|
|
|
| Gabina | •
|
(25.2.2007 13:55:42)
Tak nějak si pročítám všechny příspěvky a nestačím se divit!!!Mám dnes již 5letou dceru po transpl.kostní dřeně a na FN Motol jsme byly hospitalizované celé čtyři měsíce.Netvrdím,že bylo všechno v pohodě,ale na čem jsem si trvala,toho jsem dosáhla.Personál na hematologii odd.A a transpalntační jednotce byl dobrý a lékaři velice profesionální.Ted když dojíždíme ambulantně,nám sice někdy připadá,že když jsme z Moravy,tak máme času dost,ale je to možná sugesce.A při vyšetření kostní dřeně,kdy Vám dítko leží v omámeném stavu na lehátku a oni mu z hrudního koše odebírají hrubou jehlou kostní dřeň,jsem byla se svou dcerou VŽDY!!!!Je pravda,že jsem měla "knedlík" v krku a dokonce jsem i plakala,ale jen jedou se mě lékařka zeptala,zda chci odejít.Když jsem jí velice rychle a tiše odpověděla,že ne,dál se již neptala.Své dceři jsem totiž slíbila,že VŽDY budu s ní a to se zatím nemění!!!Je mi líto všech maminek,které se setkali s jinými zkušenostmi.Přeji jím aby už bud nikdy nemusely se svými dětmi do nemocnice,nebo skvělý tým lidí,jako jsem potkala já.Gabina
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ivana T. (2 děti) | 
|
(22.2.2007 14:54:22)
Zdravím všechny přítomné
a přidávám tvrdou, ale velmi často funkční radu (nejen v dětské nemocnici, ale i na úřadě...).
Když to nejde po dobrém, vem si větší kladivo!!!
Pokud Vám něco nechtějí dovolit, nejde to .... Nechte si to dát písemně s razítkem. Řekněte si o takový papír sestře, zavolejte vrchní sestru, doktora, primáře, úřednici, šéfku...
V 99% případů Vám radši vyhoví, protože dotyčný papír si "nikdo" nedovolí vystavit.
Zdraví
Ivana
|
|
| Alzbeg | •
|
(22.2.2007 15:15:51)
Nezoufejte, neni vsude tak zle. Prave jsme se vratili z tydeniho pobytu na ORL Bulovka - duvod odstraneni krcnich mandli. Dceri je sedm let, tak jsem ani o spolecne nocovani nezadala s tim, ze nam slibili, ze tam muzeme byt klidne cely vecer dokud neusne (coz bylo pravidelne kolem pul jedenacte) Sestricky byly uplne zlate, mely radost jakmile se tam kdokoliv z rodiny objevil a samy nabidly manzelovi moznost prespani, kdyz objednane deti nenastoupily a nase Marjanka byla tim padem na pokoji sama. Takze jsme tam pulku tydne i prespavali. Manzel dokonce dostal jednou i obed. Doktori byli taky moc hodni, vsechno vysvetlili nejen mne, ale i Marjance, takze presne vedela, co s ni budou delat a na operacni sal jela s oblibenym plysakem, takze fakt vsechno super. Jo, a deti po nosni mandli pousti hned ten samy den domu. Na Bulovku sice vubec nepatrime, ale znama mi popsala, jak se tam chovaji, takze jsme se radsi rozhodli pro dojizdeni pres celou Prahu, prestoze to nebylo jednoduche (jsem tehotna a mame jeste jednoho prcka doma). A vyplatilo se to. Vzali nas bez problemu a byli jsme moc spokojeni.
Vrele doporucuju.
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(22.2.2007 16:55:21)
A já mám zas zkušenost z Bulovky jinou. Když bylo Terezce 10 dní (já tedy 10 dní po císařském řezu), tak jsme musely kvůli velmi velmi vysokým hodnotám žloutenky do nemocnice na fototerapii. Náš pediatr nám domluvil pobyt na Bulovce a musely jsme co nejrychleji dorazit. Když jsme tam přijeli, byl večer, kolem 18:30, nikde žádný doktor, jen sestra, která stále říkala čekejte, čekejte, paní doktorka přijde. Paní doktorka se ani neukázala, jen nám po sestře telefonicky vzkázala, že NEMAJÍ MÍSTO a že to nevěděli, když náš pediatr volal. Máme prý jet do jiné nemocnice!!! Bylo 21:00, když nás vykopli. No umíte si představit, jak mi asi bylo. Nezmohla jsem se na nic. Díra v břiše, maličkaté miminko (na chodbě jsem odstříkávala a poté krmila stříkačkou), byly jsme bez auta, od porodu jsem nespala a vysoká hodnota žloutenky ohrožovala Terezky mozeček a já byla úplně zcvrklá strachem a zodpovědností za toho tvorečka. Nakonec vše dobře dopadlo, ale trvalo to ještě dlouho, pár hodin jsme pobyly u Apolináře, tam to bylo dobré. Byl to nejvíc vyčerpávající večer v mém životě. Doopravdy se mi chtělo nebýt. Takže mám otřesné zkušenosti s Bulovkou i z porodu (ne přímo z porodu, ale šestinedělí) i po porodu, dělá se mi zle, jen když jedu kolem autobusem.
|
| Jana a Honzík 17m. | •
|
(22.2.2007 19:53:13)
To je mi Vás opravdu moc líto,chápu,jak to muselo být kor po císařském řezu náročné:-(
Já mám naštěstí vynikající zkušenosti s Bulovkou s odd. dětské ortopedie,kde jsem se synem trávila nějaký čas jak po porodu tak i ve 14m.Pobyt s ním na pokoji,vlastní lůžko,strava a v době kojení i 0,5l mléka navíc-bylo pro toto oddělení samozřejmostí a navíc vše zdarma,žádné příplatky.Navíc je odd .velmi pěkné a čisté,s hracím koutkem s hračkami.Pokud maminka chtěla s menším děťátkem v kočárku ven na procházku a bylo-li to možné,co se týká stavu dítěte,nebyl to nikdy problém.Dokonce byly na chodbě i kočárky k půjčení.Pro starší děti je denně k dispozici moc milá asistentka,která si s nimi hraje,k dispozici je i internet a škola pro ty starší.Takže dětskou ortopedii velmi doporučuji.
|
|
|
| Karotka | 
|
(23.2.2007 0:52:55)
V září 2006 byla dcera (tehdy 15 měsíců) hospitalozovaná na dětském odd. na Bulovce. O možnosti opustit ji jsem neuvažovala. Hospitalizaci matky však brali jako samozřejmost a ani ode mne nežádali uhradit pobyt či stravu.
Silné zvracení vedlo u dcerky k dehydrataci a hypoglykémii (byla jako hadrová panenka, ani nemohla sedět). Pravděpodobnou příčinou byla infekce, jejíhož původce se nepodařilo prokázat. Zarazilo mě, že na pokoji s námi byl hospitalizován 10denní chlapeček s maminkou. Nejvíce jsem se možného přenosu infekce na miminko bála já (když ošklivý bacil takto ubližoval mé "velké" dcerce, jak by asi mohlo dopadnout to novorozeně?), ostatní, zdálo se, s tím neměli problém. Zeptala jsem se sestry, zda by nebylo vhodné přeložit chlapečka na vedlejší pokoj, kde byla volná postel (a dítko s nějakou "bezpečnou" chorobou). Sestry chlapečka s maminkou přestěhovaly. Bez problémů, ihned a ochotně. Jen se nad nebezpečím asi nikdo moc nezamýšlel.
Celkově hodnotím pobyt kladně - sestry ochotné, informací od lékařů dostatek, nebylo třeba používat metodu výslechu, na doplňující otázky odpovídali ochotně. Návštěva lékaře na pokoji a kontrola nejméně 3x denně. Uklizeno. Strava 5x denně - zdarma (to beru jako luxus, bez ironie). Dcerka nejprve nic nejedla ani nepila, pak se stala plně kojeným dítětem na pár dnů. Dietní sestra ochotně nabízela pomoc, pokud by nastala změna. Dětská herna.
Byla jsem velmi překvapená. Mile. Přeju nám všem, aby se toto stalo normálním všude.
|
|
| Dasa | •
|
(24.2.2007 20:35:32)
Taky jsme si s dcerou prošly Bulovkou, byť jen ambulantně. Měla velká ječná zrna, která se musela řešit operativně. U dospělých a větších dětí to dělají bez markozy, ale malá měla 11měsíců a neudrželi bychom ji a tak si musela"dýchnout".
Byly jsme objednány na 7hodin ráno s tím, že malá nesmí od půlnoci jíst a pít a půjde jako první. Přišly jsem ještě před sedmou a byly jsme "odloženy" na pokoj určený ambulantním tacientům tj. s křesly. Malá byla v kočárku a když jsem se šla v 8 hodin informovat, kdy tedy přijdeme na řadu, tak se setřička podivila, že nám paní doktorka nic neřekla, že jdeme až čtvrté. No bez informací jsme čekaly do deseti hodin (šla jsem se ještě dvakrát infornovat s tím, že malá od půlnici nejedla a ani nepila - na to mi sestřička řekla, že mohla jíst naposledy déle, když jde později.......... To, že nám to řekli v 8h ráno bylo asi vedlejší). Je pravda, že jsem s malou šla až k předsálí, dál už jsem nesměla a přivezli jí v postýlce personál byl docela vstřícný. Snad jen - v papírech měla napsaná zrna na spodních víčkách a nezitím se jí udělalo i na jednom horním, ustně mi sestřička slíbila, že jí ho odstraní- neodtranili, nebylo to napsané. Tak čekám co bude dál - momentálně se velmi zmenšilo.
Už jen krátce - když jsme přišly druhý den na kontrolu na anbulanci, kdy dcera nebyla hladová a žíznivá, tak nás vzali přednostně před narvanou čekárnou se slovy - že u nich na oddělení berou děti přednostně!!!!!!!!!!!
|
|
|
| Zuzana | •
|
(26.2.2007 14:45:35)
Nedá mi to,abych zde nenapsala svou zkušenost s nemocnicí v Itálii. Tříletý syn byl týden v nemocnici a tam se automaticky očekává, že někdo z rodiny bude neustále s dítětem. To je tam naprosto samozřemé a já jsem to přivítala, protože jsem (ještě) kojila. Jednou jsem ale potřebovala odejít do práce a otec dítěte ještě nemohl přijít za malým. Zeptala jsem se sestry, zda může být 20 minut s malým než dojde táta. Ta se na mě divně podívala a řekla mi, že se jí ještě nikdy nestalo, že by chtěl někdo nechat 3leté dítě samotné - byť jen 20 minut. A taky, že ona nemá v popisu práce hlídat děti, na to jsou přece rodiče, ale nakonec mi vyhověla.
A ještě co se týká stravy - objednáváte si jako v restauraci, takže se vás sestra dojde dopoledne zeptat, co si dáte na oběd a to vám donesou. A vaří tam fakt výborně a velké porce (bohatě stačí pro dítě i matku). Ke každému jídlu dávají i jablko a banán. Vegetariánská strava není žádný problém. My jsme například mívali zeleninový vývar, nebo propasírovanou luštěninovou polévku s parmazánem. Jako druhé jídlo těstoviny s rajčatovou omáčkou, nebo vařené cukety či špenátové listy s olivovým olejem a vařenými brambory, nebo mozzarellu apod.
Přístup lékařů docela dobrý, až na to, že mi nechtěli dát příbalový leták k lékům, co dávali injekčně malému.
Jinak čistota taky perfektní, každý den umývali podlahu a otírali skříňky, stolky a postele...
A malý měl pro sebe velkou dospěláckou postel a ještě malou kovovou postýlku. V noci jsem spala na velké posteli já a on v postýlce vedle.
Celkem mě to docela překvapilo.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)