Re: právo být s dítětem
Makýš,
no vyhodit rodiče od dítěte zákon nenařizuje :-)
Ale jsou ještě různé podzákonné předpisy, které je nutné dodržovat, tak určitě mají nemocnice nějaké své provozní nebo organizační řády, kde mají pobyt rodičů upravený.
Ale přesto si myslím, že v podstatě nelze rodiče od dítěte prostě vyhodit, když s ním chce rodič zůstat. Když by šlo o plánovaný zákrok, tak bych nemocnice obvolala předem a šla bych tam, kde mi umožní pobyt s dítětem. Když jde o akutní příhodu, tak žádat pobyt rodiče u lékaře, nejde-li to u nějakého jeho nadřízeného - vrchního lékaře či primáře. Když by mi to přesto neumožnili a stav dítěte by to dovoloval, tak jet jinam. Jestliže by to stav dítěte nedovoloval, tak trvat na svém, že prostě se od svého dítěte nehnu, poprosit jen o židli, tvářit se pokorně, pronášet něco v tom smyslu, že chápu, že to není obvyklé, ale budu vděčná, pokud přesto budu moci zůstat se svým nemocným dítětem. Většinou Vám všude vyhoví, často neradi. Když by ani toto nepomohlo, tak bych prostě řekla, že se od svého dítěte nehnu a budou-li mě chtít dostat pryč, tak budou muset zavolat policii, ať mě vyvede :-) a podotkla bych něco v tom smyslu, že v tom případě se ale postarám o dostatečnou publicitu, že vyhánějí matku od nemocného dítěte, že tato nemocnice nedodržuje Chartu práv dítěte apod. Mě by prostě od malého dítěte nedostali pryč ani náhodou.
Taky jsem se jednou nechala napálit :-( Klukovi byli asi 3 roky, zvracel, teplotu měl přes 40 a byla sobota, takže dětský lékař nedostupný, nezbylo mi nic jiného než jet do nemocnice na ambulanci (ta je u nás místo dětské pohotovosti). Rozhodli se nechat si ho tam. Lůžko pro mě samozřejmě nebylo, ale na židli jsme se domluvili. Nechala jsem se přemluvit, ale fakt přemluvit, nechtěla jsem, ale sestry slibovaly, že na kluka dohlédnou :-( abych dojela klukovi pro věci, bydlíme u nemocnice, tak to byla půlhodinka. Když jsem přijela, byl kluk za obě ruce přivázaný a kapala mu infůze. Což bych chápala, sestry měly strach, aby si jí nevytrhl, jenže on byl přece přijat kvůli zvracení. Já k němu přišla, on mě uviděl a do vteřiny se celý poblinkal, ruce jsem odvázat nestačila, jen jsem rychle nadzvedla hlavičku, aby zvratky nevdechl, stékalo mu to do nosu, do očí...On ten chudáček čekal se zvracením na mě, kdyby to nevydržel, nevím, co by se stalo. V nejlepším případě možná nic, v horším by dostal z vdechnutých zvratků nějakou pneumonii, v nejhorším ani nedomýšlet. Opravdu nechápu tu logiku přivázat zvracejícímu malému dítěti obě ruce a nechat ho samotného v pokoji za zavřenými dveřmi :-(
Už bych to nikdy neudělala a od dítěte bych se prostě nehla a je mi naprosto jedno, jaké mají organizační předpisy nebo zvyky. Nejsem schopná zdravotnickému personálu bez výhrad důvěřovat a už toho nikdy schopná nebudu.
Odpovědět