| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Sbírejme doklady o životě dítěte i rodiny

 Celkem 29 názorů.
 Malenka 
  • 

to je krásný článek 

(22.2.2007 9:15:44)
Úplně mě to pohladilo. Samozřejmě bydlíme v paneláku a nemůžu schovávat všechno. Ale už vím jaké to je, litovat, že jsem vyhodila vlastní dětské obrázky. Aspoň jeden bych chtěla mít. A tak pečlivě vážím a pak se snažím schovat v tom pidiprostoru aspoň něco. Svatební kytice uschla a rozpadla se. Ale dala jsem pár kvítků a fotku, jak vypadala, do krabičky. Schovala jsem do malé krabičky taky synovi první ustřižené vlásky.Snažím se psát deník a dneska večer fakt...ale fakt už roztřídím tu krabici s fotkami :o))))
 Iva, Honzík (7,5),Martínek(1,5) 
  • 

Re: to je krásný článek 

(22.2.2007 10:12:47)
Souhlasím. Moc pěkný článek pohlazující po duši...
I já jsem samozřejmě takovou sběratelkou. Určitě se nedá schovávat všechno, myslím že by nám potom nestačil ani byt o velikosti 10+1, ale pár věciček schovaných po mých dětech mám.První botičky, obrázky,kamínky z výletů, vodu z moře... Mezi mé "skvosty" patří jeden z prvních obrázků mého staršího syna kreslených ve školce, na kterém se krásně usmívam. Zdobí mi obývací pokoj a je pro mě cennější než jakýkoliv obraz malovaný těmi největšími umělci. A v kuchyni máme zase zarámovaného anděla Heřmana, který tady nad námi drží svá ochranná křídla.
A na fotkách, na těch jsme úlně závislí. Má babička si dělá legraci, že až nebudeme mít na chleba, můžem okusovat ty naše kvanta alb...
Starší syn ten si sbírá kdeco, jízdenky, vstupenky, ústřížky z časopisů, obaly od věeho možného. Čas od času mu ty jeho sbírky musím protřídit, ale ty největší "cennosti" nechávám.
Už se těším, až mou sbírku rozšíří i můj mladší syn. To pak teprve budu mít galerii... Tu nejkrásnější na světě.
 Hanka & 3 děti 
  • 

Re: to je krásný článek 

(22.2.2007 12:44:37)
Vzpomínám si na paní z domu v Karlíně, který se při povodních v roce 2002 zřítil a všichni jeho obyvatelé přišli téměř o všechno. Té paní přinesl její muž poté, co je hasičí - myslím, že z plošiny - pustili na pár chvil pro věci do jejich bytů, uschlou, několikaletou, svatební kytku, a ona plakala a byla za ni moc ráda. Říkala, že nábytek, vybavení - to všechno se dá znovu pořídit, ale vzpomínky, fotografie a pro ně důležité drobnosti jim nikdo nevrátí. Sama jsem zásluhou těchto povodní přišla o jeden kinofilm, který jsem den před povodněmi zanesla do drogerie na vyvolání a ona byla do rána zatopená i s mým filmem. Je to pochopitelně maličkost ve srovnání s tím, co se tehdy dělo, ale i tak mě to tehdy mrzelo, byl na něm můj v té době 16 měsíční syn. A tak dál shromažďuji všechny zbytečnosti od mých dětí a fotek mám, že se spočítat nedají. Jsou zkrátka věci, které bych v životě nevyhodila a jsou pro mě moc důležité.
 Vanda 
  • 

nic se nesmí vyhodit 

(22.2.2007 9:40:46)
Ano, schovávat vzpomínky, ale s mírou.
Dřív maminky a babičky všechno schovávaly... nesmělo se vyhodit rozbité autíčko a panenka po dítěti, ale nesmí se vyhodit mixér který dosloužil před 25 lety, nesmí se vyhodit obrázek který vyhrála babička v roce 1968 v tombole na hasičském plese a který se nikdy nikomu v rodině nelíbil a 39 let zavazí v komoře, nesmí se vyhodit stůl se třema nohama a prolomenou deskou, nesmí se vyhodit nůžky se zlomeným hrotem, nesmí se vyhodit (nebo dát někomu kdo by to využil) 4 kila knoflíků, které babička za život "zachránila" ze starého oblečení, nesmí se vyhodit prababiččin králičí kabát, který už nikdo nikdy nebude nosit a je zaprášený a prožraný od molů, nesmí se vyhodit pytel plyšáků po mamince, jehož obsah byl její maličkostí vydatně oslintáván před xx lety po dobu 2 let a po několikerém navlhnutí při skladování je tak proplesnivělý, že je to dnes spíš biologická zbraň než vzpomínka, nesmí se vyhodit žádný z předmětů, které shánčlivá babička dovezla v posledních 10 letech z reklamních prezentací (nekrájející nože, nehrající rádia, čajové servisy ze kterých nikdo nechce pít), nesmí se vyhodit pytel azbestu, který si děda schoval na půdě, nesmí se vyhodit nic... prarodiče žijí v baráku plném věcí, které za život nahromadili, nemají na nic čas protože neustále přeskupují hromady předmětů, které se na ně sypou při otevření každé skříně a jejich dcery se děsí dne, kdy rodiče opustí tento svět a ony budou muset vyklidit 3 kontejnery harampádí, které pro jejich rodinu nemají a nikdy neměly duševní hodnotu.

Není to tak, že by dnešní maminky všechno prostě vyhodily bez ohledu na potenciální sentimentální hodnotu daného předmětu... myslím, že schovávat ano, je fajn, když máme doma šuplík s "poklady po mámě"... ale když to není šuplík, když jsou toho dvě skříně v každé místnosti, když se člověk ve vlastním domě nemůže pořádně nadechnout protože je v beznadějně plném skladišti všeho co se v posledních 40 letech nesmělo vyhodit, když tráví od dětství každou uklízecí sobotu oprašováním tretek stojících v četných poličkách které jsou "něčí vzpomínkou na něco" místo aby si povídal s rodinou nebo podnikli společný výlet... když je člověk fixovaný na hromadu věcí které možná představují jeho vzpomínky místo toho aby se zaměřil na současné a budoucí vztahy s jeho blízkými, s rodinou... tak si můžete říkat co chcete, ale podle mne je něco špatně.

Člověk potřebuje ukotvení, několik předmětů které jej vážou k minulosti, ale nepotřebuje hromadu artefaktů, která jej tíží a tlačí k zemi a nedovolí mu jít dál.
 Lassie 
  • 

Re: nic se nesmí vyhodit 

(22.2.2007 9:44:55)
:-) Souhlas, Vando. Před 2 lety jsme začali rekonstruovat dům po přítelových prarodičích - peklo. Vyklízení byla nejhorší část rekonstrukce, samozřejmě jsme narazili na spoustu krámů - a ty věci, co jsi popisovala tam byly snad všechny :-)Nové podlahy, odpad, okna, rekonstrukce krovu, nová střecha...to vše už byla, oproti vyklízení, procházka růžovým sadem.
 Meluzína 
  • 

Ani s vyhazováním se to nesmí přehánět 

(27.2.2007 9:31:48)
Nejsem zastáncem příšerného haraburdí, bydlíme v maličkém bytě 2+1 a každý kousek místa je dobrý, takže nepotřebné vyhazuju, manžel to pak zachraňuje ... :oD
ALE, před 10 lety mi zemřela babička, člověk, který mi byl nejmilejší, bohužel i mnohem milejší než rodiče, které miluju. Můj žal byl silný, na pár dní mě vyřadil z činnosti, naši se o mě báli a v průběhu doby, kdy jsem byla na koleji, vyklidili její byt. Nedali mi možnost nechat si jedinou vzpomínku (myslím hmotnou, těch ostatním mám moc a ty mi nikdo nevazme). Dodnes je mi do pláče, některé věco by pro mě hodně znamenaly, našim to nedokážu odpustit ...
 Lucienda 


Re: nic se nesmí vyhodit 

(22.2.2007 9:56:27)
jako kdybys popisovala "vlastnictvi" meho tchana po sobe a jeho rodicich.
taky musite mit doma nefunkcni lednicku 30 let starou? smula je, ze on se tohle vsechno snazi mit ne v domecku, ale v prazskem 2+1.
 Vanda 
  • 

Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(22.2.2007 10:04:20)
:o)
můj tchán byl progresivní a při koupi nové ledničky tu starou nechal odvézt... ale zato schovával staré už nesvítící zářivky, nashromáždil asi 2 tuny různých rezavých a pokroucených šroubů a hřebíků, co by se daly jednou znovu použít, měl schované prochozené boty co za celý život nosil, i ty co mu maminka/manželka koupila a jemu nebyly, takže je nikdy nenosil. Vzhledem k tomu, že žil v rodinném domě, tak měl dost skladovacího prostoru (sklep, půda, neouužívané pokoje) a nashromáždil toho solidní množství... ale oproti své manželce byl v hromadění stejně ještě amatér :o)
 Malenka 
  • 

Re: nic se nesmí vyhodit 

(22.2.2007 10:24:54)
Přesně! K tomu ještě hromady pidipracholapů jako dárečků (keramická těžítka, plyšáčci, ....) Cítím se hrozně, když to po čase vyhazuju, ale co s tím? Děsím se už předem, když dostanu takový jednoúčelový dáreček. Přesně vím, jak skončí.
A s tím harampádím úplně chápu. Takhle to má babička na chaloupce taky. Dědit z děda na otce a syna krásný poctivý stůl v chalupě je moc hezké. Ale mýt nádobí stále jedněmi převálečnými kalhotkami je prostě eklhaft...:o)))
 Lefff 


Re: nic se nesmí vyhodit 

(22.2.2007 19:55:42)
Souhlasím bezezbytku.
Před pár lety jsme vyklízeli půdu a chlívky - spižírny v domku pratety a nestíhali jsme se divit. Našli jsme mimo jiné: do balíků svázané 30 let staré časopisy, na které nikdo právě těch 30 let nesáhl, natož aby jimi listoval, 30-60 let staré nehezké vzorníčky vyšívání (prateta byla učitelka a mj. vyučovala i ruční práce), staré peřiny plné peří v těžko popsatelném stavu (nikdo je léta nečistil a navíc do nich chodily kočky), kompoty z roku 1981, léky prošlé před 20 lety. Perličkou byly podvazkový pás a podprsenka padesátých let, které patřily tetě mé pratety. Prateta si je nechala, protože "to se může hodit". I kdybychom připustili, že můžeme nosit prádlo po někom..., teta pratety měla cca o 30 kg víc než prateta sama :-)
V obýváku měla teta schovaný popelník s posledními nedopalky cigaret svého zesnulého manžela. Opatrovala je 17 let jako svátost.
Doufám, že mi ve stáří (dožiju-li se jej) taková shánčlivost a lpění na nesmyslných věcech vyhne. Myslím, že krabice s výkresy, diplomy, vysvědčeními, prvními milostnými dopisy, talismany z táborů, deníkem s ustřiženými vlasy a vypadnutými prvními zoubky úplně stačí :-)

Pozn.: Včera jsem v čekárně své pediatričky viděla dvě leporela, u nichž jsem zjihla. Kdysi jsem je měla. Jedno z nich bylo Broučci na pouti - a opravdu se mi vybavila jedna z veršovánek v ní obsažená :)
 Lucka, Aja a brisko 
  • 

Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(23.2.2007 8:05:48)
Je, to jste me vsechny docela potesily, mysela jsem si, ze je to mene casta uchylka. Nas tchan ji ma v neuveritelne podobe, ac je vysokoskolak a ekonom a vydelava vic, nez vetsina normalnich lidi. Presto doma hromadi neuveritelne hrozne veci, od 20 let proslych konzerv po nenosene tesilove kalhoty... Doma uz maji ve vetsine pokoju jenom ulicky mezi silenyma hromadama veci, za kteryma plesnivi steny. K tomu zasadne chodi v roztrhanych takrka bezdomoveckych vecech a jezdi rozkladajici se skodou 120 (kazdy rok dostava nejakou novou kosili ci svetr, ktere peclive uklada). No, aspon ho nikdo nepodezriva z milionarstvi, i kdyz on se porad boji, ze je vykradou, vsude same zamky (20 let stare petlice, samozerjme). A k tomu vsude vlezly naftalinovy smrad a moli. V tom ani nelze detske hracky najit, i kdyz jich je tam pry spousta. A to nejhorsi - stejne zabordelena je i obrovska chalupa na Sumave, uz tam nikdo krom nej neni schopen ani jezdit. No, nedokazu si predstavit, az se to jednou bude vyklizet.
 nada,2 děti v pěst. péči 
  • 

Re: Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(25.2.2007 17:30:31)
taky jsem potěšena, že moje matka není v hromadění věcí sama. Jsem ráda, že se uchovaly knížky (i když mnohé zmizely a nikdo neví kam), tak např. Broučky, Ferdu mravence a jiné čte můj syn. Ferdu mravence čtou ve škole, já jsem byla hrdá, že jen dvě děti měli stejně staré vydání, ostatní děti se divily, že jsou ty knihy staré přes 30 let. Ale jinak... loni jsem pomáhala bratrovi trochu zlikvidovat skladiště.Matka nebyla delší dobu doma. Dovolila jsem si vyhodit roztrhané ponožky, šaty z roku jedna - navíc na někoho kdo má tak o 50kg víc než moje matka. Ze skříně jsme vyhodili věci po otci (oblečení, které nikdo nosit nechce - otec je 12 let mrtvý), tunu sáčků, tácku - vše se může hodit, i boty s rozbitou podrážkou. Najednou se objevili hračky, které se nedaly najít, pastelky, a jiné věci, které opravdu mohou sloužit. Nepřejte si vidět a hlavně slyšet co všechno nám matka řekla. (ve spíži měla pudinky, které prošly před 15 lety)zásoby cukru (malém jako malý supermaket, a to nezavařuje), paprika - ta už neměla ani barvu a cena ještě udaná v Kčs. V pokoji zmizely igelitky, dalo se tam pozvat návštěvu a nyní.... zase se pečlivě schovají tácky od zeleniny a malé jednorázové sáčky od rohlíků. Ale když se můj syn zeptá a chce vidět fotky (prababičky, dědečka, kterého nepoznal apod.) matka řekne - no víš já teď nevím, kde to je, snad jindy....Já už bohužel vím, že jindy bude až tady jednou moje matka nebude a my opravdu důkladně probereme tuny věcí. Což je škoda.
 Dagmi 


dlouho jsem se tak nenasmála.... 

(27.2.2007 7:20:40)
:-))jak jsem ráda, že v tom nejedu sama, tedy moje mamka...nemoc zvanou shromažďování bych zařadila mezi rizikové...má to jednu výhodu, stala se ze mě minimalistka...dík za vtipné příspěvky!
 Ludmila 
  • 

Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(23.2.2007 20:07:21)
Také máme broučky na pouti z dětství.
 Lavanda 


Re: Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(24.2.2007 10:00:43)
Broučci na pouti vyšli docela nedávno, máme je doma. Jsem sentimentální a stará lepolera, která se už z mého dětství nedochovala, se snažím kupovat znova.
 Karolína - Aninka 
  • 

Re: nic se nesmí vyhodit 

(23.2.2007 8:55:27)
Jistě máte pravdu, ale o tom ten článek není.
Pan doktor Mertin chtěl jen poukázat na důležitost povědomí o kontinuitě života dětí.My jsme zase rodina, která se hodně stěhuje za prací. Naše 4 letá dcera se s námi za její život 3x stěhovala, a to nejen v rámci Čech.
Po přečtení článku zítra konečně zarámuju ty tři fotky z dovolené u moře a náš nový byt dceři tak trochu zabydlím vzpomínkami.
Nechci se vás dotknout, ale váš výčet krámů v domě vašich prarodičů svědčí spíš o nějakém vašem osobním problému s prarodiči. Tak to vypusťte, nebo se taky zkuste přestěhovat. Asi to nebude tak jednoduché, že. Budu vám držet palce, .... Karolína.
 Vanda 
  • 

Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(23.2.2007 9:31:44)
Karolíno,
já jsem pouze reagovala na věty o tom, jak dřív maminky schovávaly takové poklady a "dneska by všechno vyhazovaly". Na někoho to může působit dojmem, že autor vzpomíná na staré dobré časy, kdy si člověk vážil věcí a všechno hned nevyhodil.
A také jsem napsala, že rodinné ukotvení je důležité. Pouze jsem poznamenala, že jsou lidé (a je jich hodně), kteří nemají rozumnou hranici mezi schováváním rodinných pokladů a iracionálním hromaděním odpadků, které ve svém důsledku mohou hrát naopak pro lidskou psychiku negativní roli.
Na mé stěně jsou obrázky mých dětí, mám zarámované svatební oznámení, ráda se dívám do svého alba s fotkami ze svatby, mám hrneček po prababičce a mrzelo by mne, kdyby moje maminka vyhodila 5 výkresů, které jsem nakreslila kdysi ve školce. Ale to je úplně jiná kapitola než předměty, o kterých jsem hovořila v předchozích příspěvcích.
Se svými rodiči a prarodiči osobní problém nemám (nebo zavtipkovat na téma rodinného skladiště je znakem nějaké poruchy osobnosti? Měla bych navštívit odborníka?), mimo jejich dům žiji od svých 19 let (už dlouho).
 Lucienda 


Re: Re: nic se nesmí vyhodit 

(23.2.2007 10:39:15)
prestehovat se v podstate jednoduche je, pokud te nevazi vzpominky a povinnosti k urcitemu mistu.
a rekla bych, ze lide, co takto hromadi kramy maji spis problem sami se sebou.
nebo je to opacne? nakonec je pravda, ze kramy vadi mne, manzelovi, tchyni (manzelce kramariciho), tedy okoli, ale tomu cloveku ne.
ja uz tu nekdo psal- toto hromadeni uz je kontraproduktivni. pro same kramy uz nic, co chces videt (treba fotky a vzpominky z detstvi) nenajdes!
 Lavanda 


Děti, koně, zvířata 

(22.2.2007 10:23:28)
Vzpomínám na papírovou krabici mé zesnulé babičky s půvabným popiskem Děti, koně, zvířata. Byla to jedna z mnoha krabic, ve kterých měla babička uloženy staré fotografie.
Potom taky zažloutlý list jinanu pod sklem na nočním stolku. Připomínal babičce návštěvy své těžce nemocné a předčasně zesnulé dcerušky v ústavu v Břežanech.
V jakémsi rozhovoru se ptali jednoho šlechtice, jaký rozdíl je mezi příslušníkem šlechty a běžným občanem. Odpověděl, že vpodstatě žádný. Rozdíl je jedině v tom, že šlechta zná svoje předky mnoho set let dozadu.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Kufřík vzpomínek 

(25.2.2007 17:12:41)
- dostali ho kluci uz v porodnici. Tehdy byl narvany propagacnimi materialy a brozurkami o kojeni a spravne vyzive od Hami, o Sunaru apod.
Ted v nem ma kazdy svoji knihu - Mych prvnich pet let, kam se snazim vse dulezite zapisovat a lepit fotografie.
Dal tam maji kazdy muj tehotensky prukaz, noviny ze dne narozeni, malicky bryndacek, prvni dudlik, prvni lzicku, pramen prvnich vlasu..
Musela jsem ho ted otevrit :-) - dal tu je 1 papirova plenka nejmensi velikosti, oblibene chrastitko nebo kousatko, malicky plysovy pejsek (oba maji skoro stejneho - zvlastni), nejaky ten letacek :-) (aby vedeli, jak to chodilo), starsi uz tu ma i prvni dopis Jeziskovi.
Casem jiste pribyde zakovska :-), plavecke osvedceni... a co ja vim..
Zatim je toho par na dne. Kufrik je ze silneho papiru, velikost o 3 cm vetsi nez A4.
Neberu to jako nejakou vetes, to vubec ne. Velmi peclive zvazuje, co schovam, co ne.
Manzel ma jejich DVD od narozeni ve dvou kopiich (jednu na potom, jak rika...) fotky take vedeme spis na DVD, fotoalba mame take, ale jen starsi.
Rozhodli jsme se s manzelem, ze kufriky dostanou k osmnactym narozeninam... mozna to odsunu az na chvili, kdy nam oznami, ze budeme prerodici..
 Katka 
  • 

Rady psychologů 

(26.2.2007 0:12:07)
V adolescenci jsem si dělala test na temperament, a výsledky: kloníte se k melancholii - rada následovala: Neschovávat žádné deníčky, památky, vše vyházet, nepitvat se ve vzpomínkách, žít přítomností... Myslím, že všechny tyto rady jsou subjektivní, a měly by být vždy adresné pro konkrétního člověka. Co někomu pomůže hledat identitu, někoho strhává k planému snění a depresivnímu přemítání, co by, kdyby...
Když zemřela má babička, měla také doma skladiště, všechny "poklady", "drahocenné výstřižky z novin" o jejich výkonech v ochotnickém divadle z třicátých let, zatuchlé parfémy, atd. atd. zkončily bez přebírání v kontejneru ...
Pro své děti mám schovaných opravdu jen pár fotek, nějaké výkresy a první keramické výtvory. Vyhazuju, i když moje máma si stěžuje: "Ty všechno vyhazuješ. To se může ještě hodit"...nebo "Jestli to budeš vyhazovat, tak mi to dej" a pomalu vidím, jak se z jejího bytu stává skladiště nefunkčních špinavých věcí, plastových kelímků od čehokoliv, třicet let starých spotřebičů atpod. atd..
 martina 
  • 

Re: Rady psychologů 

(1.3.2007 21:55:53)
myslím že jsi nepochopila o čem ten článek je
 Katka 
  • 

Re: Re: Rady psychologů 

(2.3.2007 17:43:59)
No, bývám nechápavá, takže je to možné, že jsem nic nepochopila , ale reagovala jsem na věty jako: "To jste vy, to je vaše dětství, váš život. Nejste jenom dnešek, ale i včerejšek, vše patří k vám. " Se kterými tak úplně nesouhlasím. Nejsem stejná jako jsem byla v deseti, a nemusím schovávat všechny své sbírky obalů od žvýkaček, známek a podobně. Stejně jako písanka z první třídy mě nedojímá a o mě osobně nic neříká.

Stejně tak věty o tom, jak je skvělé krámování a nevyhazování všelijakých sbírek. Kdybych se tím řídila, nebydlíme ve svém panelákovém bytě my jako rodina, ale věci. Lidé se vyvíjejí a mění. Věci nepovažuji za postatné.

Já jsem nechápavá, ale myslím, že mé věty alespoň měly hlavu a patu a myšlenku. Za to ty, jsi si Martino , jen plivla bez argumetu.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Naše holky mají své "sešity" 

(26.2.2007 16:48:18)
Když byly naše holky malé (od narození tak do 3 let), zavedla jsem jim notýsky, kam jsem psala takové ty "běžné" věci jako kdy se usmály, otočily, posadily, postavily. Kdy měly nějakou neoc a jako braly léky. Tyto záznamy nám později i pomohly při dalších onemocněních....
ale kromě tohoto jsem jim tam nalepila i pramínek vlasů, když jsme "zkracovaly", mají tam vlepený první vypadlý zub a pár fotografií - zejména z narozenin a jiných "významných" dní.
Později si začaly vést svoje sešity samy. Tam už nebylo zajímavé kolik měří a váží, ale vlepují si tam lístky z kina nebo divadla (dnes si už i napíší, jak se jim tento kulturní zážitek líbil), když jedeme na výlet přidají vstupenku, nechají si dát razítko a připíší, kolik jsme ušli kilometrů.... Je to takový "wanderbůch", jaký si vedou turisté, ale kombinovaný i s kulturními prožitky nebo fotografií třídy ze závěru školního roku. Listováním těmito sešity si vybavují spoustu zážitků.
Co se místa týká - žijeme 4 lidi ve 2+1, takžře zbytečného místa moc není. Každá má jednu zásuvku, ve které má kromě těchto sešitů uložené i své fotoalbum a složku s obrázky a výkresy už od mala (vždy, když nám je na konci šk. roku paní učitelka poslala, prošli jsme je a z každého roku nechaly 3 - 5 "nejdůležitějších" obrázků).
Vzhledem k tomu, že babičku máme skoro 300 km. Když k nám někdy zavítá, tak většinou dojde k tomu, že jedna či druhá holka začne mluvit o něčem, co během cca 1/4 roku, kdy se neviděly, prožila. Pak vystartuje, doběhne pro sešit a už babičku provádí zážitky, na kterých se pro velkou vzdálenost nemohla přímo podílet..... Holky si tak tvoří už "vlastní dějiny", kterými jednou budou provádět svoje děti....
Simča
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Naše holky mají své "sešity" 

(26.2.2007 21:22:55)
Simco, diky za perfektni napad - ta nase knizka je jen do peti - to je super napad psat klukum zazitky, a bude to jen rok na mne, od prvni tridy budou prece umet psat sami :-)
 Markéta, Vítek 20 měs. 
  • 

stěhování na nové místo 

(28.2.2007 9:26:37)
Zdravím všechny,

co se týče schovávání, taky schovávám, ale s mírou, kromě fotek, těch už spoustu. A navíc i digitálních, které naštěstí zase tolik prostoru nezabírají.

I přesto však teď začínám s hrůzou sledovat, koho věcí doma máme, a to jsme s manželem 2,5 roku. V létě totiž chceme koupit domeček a přestěhovat se. Je nám trochu líto, že náš malý syn se už nikdy nebude moci vrátit na místo (myslím do bytu), kde začal lézt, chodit, smát se.

A pak z toho mám taky trochu strach - nemáte někdo zkušenosti s přestěhováním a reakcí takto malého dítěte? V létě mu budou 2 roky, ale už teď si velmi ochraňuje své hračky, fňuká, když nějakou nemůže najít, ví, co kde doma máme a co třeba dělám s věcmi, když uklízím apod. Máme trochu strach, aby tím přestěhováním nebyl nějak moc zneklidněný, bude kolem toho hodně práce. Samozřejmě mu nejdřív uděláme jeho koutek, kde bude mít všechno jako teď - hračky, postýlku, obrázky, knížky - snad mu to trochu pomůže to překonat.

Díky za radu.
 Markuska, klučík 3 roky 
  • 

Re: stěhování na nové místo 

(7.3.2007 7:35:23)
Ahoj Markét,

já řešila podobnou situaci v září - stěhování do nového domu a zároveň také nástup do školky, bohužel se nám to sešlo do jednoho měsíce (a o měsíc později jsem nastupovala do práce...). Jak jsi sama psala, nejdůležitější mi přišlo, aby měl syn svůj pokoj a své hračky víceméně tak, jak na to byl zvyklý ve svém pokojíčku v bytě. Takže jeho pokoj jsme zařídili hned a myslím, že to zvládl velmi dobře. Také myslím, že trochu pomohlo, že jsme ho občas vzali do domu ještě dřív, než jsme se nastěhovali a ukazovali mu jeho pokojíček, takže on pak nešel do úplně nového prostředí, "jen" se přesunuly jeho věci. Ale náš syn byl o rok starší než váš, tak už to asi víc chápal.

Tak držím palce, abyste to zvládli bez potíží.

Markéta

 Markéta, Vítek 20 měs. 
  • 

Re: Re: stěhování na nové místo 

(8.3.2007 23:31:04)
Ahoj jmenovkyně:-))

díky, trochu jsi mě uklidnila. My ho tam bohužel nemůžeme vzít několikrát, protože je to 180 km odtud. Ale zase nám nehrozí školka, ani práce, a navíc manžel začne pracovat doma, tak budeme doma celý den oba. Tak snad to nějak zvládne.

Markéta
 zubejda 
  • 

Vyprávění historek 

(28.2.2007 15:00:56)
Manžel se mi vždycky směje, jak se v naší rodině vyprávějí historky. Ty samozřejmě s ubíhajícím časem ztrácejí původní kontury a stávají se z nich dobrodružné příběhy. Navíc moje babička má několik osvědčených a vypráví je pokaždé úplně stejně, i se stejnou intonací, takže už bychom jí mohli napovídat. Jak jsem psala, manžel se mi za to směje a přijde mu to jako zvláštní rodinný folklór, mně se to ale vždycky líbilo. Jak jsem si s našima sedli k fotkám z jejich táborů a oni nám povídali, co tam všechno zažili, prohlíželi jsme stará alba a v nich dávno mrtvé prababičky a pratetičky...vždycky jsem si říkala...co je na tom? Že bycom byli divní?Tak jsem ráda, že mi tento článek potvrdil, že to není zase taková úchylka, že je to spíš dobře. Nakonec, manželova širší rodina se zdaleka nestýká tak jako ta naše, vlastně skoro vůbec. Tak!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.