| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Fenomén „kojení“

Jako strom Podle času

Celkem 229 názorů.

Ivon

(15.2.2007 9:25:14)
Nic si z toho nedělej, hlavně že malý teď správně přibývá a nic mu nechybí, někdy to prostě opravdu nejde, já tu starší kojila 2 měsíce a dvojky 6 týdnů, ano mateřské mléko je to nejlepší a nejzdravější, ale to se nedá nic dělat. Já to naopak při dvojkách brala jako úlevu, může mi s jídlem pomáhát manžel, dcera, babička, můž si jednoho mohl vzít do jednoho pokoje já do druhého a další a další věci, ano , někdy mi chyběl ten pocit toho absolutního splynutí, ale o to víc jsem je pak muchlínkovala a mazlila se s nimi. Přeji vše nej nej.

Kojení

(15.2.2007 11:07:01)
Já osobně si nemyslím, že matka , která nekojí není úplně správnou matkou. Jen se o tom kojení všude te´d tak mluví, že to všichni mají v hlavě, že kojit musí za každou cenu. Já měla dvojčata a mléka tolik, že jsem ještě odstříkávala na mrazák. Pů roku byli kojení plně - za první 3 měsíce kojením přibrali 3,5 kg každý (porodní váha 2,20 kg). Pak už byli příkrmy, ale kojila jsem ještě do 15 měsíců. Měla jsem štěstí, že mlíka bylo plno a některý odstříkaný mlíko z mrazáku jsem ještě pak i vylívala.
Myslím, že správná mamina se nepozná podle toho jak dlouho či jestli vůbec kojila.

Monika + Honzík 1,5

•

Re: Ivon

(17.2.2007 16:46:28)
Jo jo, kojení. Poslední dobou mi to připomíná hon na čarodejnice. Jako by nebyla jiná možnost než buď kojit anebo nekojit - a být ta špatná. S kojením jsem měla problémy taky, mám velká prsa, takže sestra u Apolináře přišla koukla a řekla jo vy budete muset mít klobouček, já se podívám jestli něco najdu a odešla. To bylo o půlnoci, s přiložením mi nijak neporadila, malý řval a vlastně se ani nenechal přiložit. Takže já nevěděla jak ho mám držet, co s prsama no hrůza. A to mi mléko prosakovalo, jak jsem ho měla hodně. Podruhé ho přinesli ještě v noci, spal, nedal se vzbudit.Ráno mi ho přinesli už natrvalo s tím, že v papírech bylo napsáno že byl přiložen a sál. A od té doby se se mnou nikdo nebavil. Studovala jsem prospekty abych aspoň vymyslela polohu. Kojení s kloboučkem je nanic, dítě saje, ale unaví se než se nají, takže jsem třeba zkoušela kojit 1,5 hodiny a malý stejně brečel. Takže i přesto že jsem měla mléka jako mlékarna Kunín, stejně jsem dokrmovala uměle.
Jesli ještě budu mít druhé dítě, tak se od sestřiček nenenách odbýt, i kdybych ji tam měla chytnout pod krkem,
. I když pár hodin po porodu, unavená, hormony na pochodu ?! To až potom doma v klidu si vždycky řeknu co bych tak sestřičkám řekla apod.
Znáte to, ne?

Re: Re: Ivon

(18.2.2007 14:03:15)
Jo, jo, taky si pamatuji, že malá nepřibírala, já měla mlíka hromadu a nešlo to. Podle sestřiček jsem techniku kojení měla dobrou, ale malá plakala hlady ve dne v noci, sestra mi masírovala prsa a ječela na mě, že budu mít problém, pak mi tím jen způsobila modřiny, no hrůza a to mají název Baby Friendly Hospital. Rozkojilo se to až v klídku doma a stejně jen na 2 a půl měsíce, pak se mléko ztratilo. Když malá dopila i poslední kapku z mražáku, koupili jsme umělé mléko. Po přechodu na umělé mléko byla malá hodné a spokojené miminko a já vím jedno: Do této porodnice mě už nikdy nikdo nedostane!!!!!!

Blanka

•

Re: Re: Ivon

(18.2.2007 18:03:46)
Opravdu je někdy přístup od sestřiček jako na běžícím pásu a pokud to nejde.......,ale není tomu tak všude a člověk se opravdu nesmí nechat a jít si za svým.Já naštěstí u prvního neboli dcerky měla asi štěstí,protože po císaři ne a ne mléko rozproudit,ale mě s trpělivostí pomáhaly a výsledek 10 měsíců kojení.Nenechte se a bojujte za svá miminka.
Blanka

Nika + Matýsek 6m

•

Apolinář

(18.2.2007 19:15:41)
Taky jsem tam rodila a nebýt toho, že jsem měla předem nastudovánu techniku kojení a různé polohy při kojení, tak bych asi moc dobře nedopadla. Sestry mi tam s ničím nepomohly, jen malého přinesly a hned odešly.
Jenže já jsem tlamička a nenechám se odradit, takže když jsem kojila, požádala jsem maminku co byla se mnou na pokoji, jestli by nezašla pro sestru, ať se podívá, jestli to dělám dobře. Ta přišla, jako že jí hrozně obtěžuju, ale já jí řekla, že mi to nikdo neukázal a jelikož se mi ještě neudělalo mlíko, chci vědět, jestli to dělám dobře. Pak jsem to udělala ještě jednou, když se měnila směna. Chtěla jsem mít jistotu. Mlíko se mi udělalo až 3den. 3maminky, co se mnou byly na pokoji už kojily o stošest a já jsem tam byla za exota. Měla jsem z toho hroznej mindrák a chtělo se mi brečet. A sestry s ničím nepomohly, ba naopak, ještě jako bych za to mohla já, že to mlíko nemám. Je to tam opravdu hrůza.
Naštěstí to dopadlo dobře a pořád kojíme, ted jsem začala přikrmovat. Ale opravdu chápu maminky, kterým kojení nejde a sestry jsou na ně hnusné.

doula nika
	Re: Apolinář (19.2.2007 22:07:14) To ti nikdo nerekl ze mliko prichazi na dni 3 nebo 4? Kdyz cisarak tak to muze byt i delsi a pomalejsi. Kdyz druhe nebo treti decko tak to muze prijit na druhem dni. Jinak nez mliko prijde tak je kolostrum ... velice concentrovane, skoro cire a zlutejsi. v. Odpovědět

Mirka (77), Luky (6/05)

•

Re: Re: Apolinář

(19.2.2007 22:38:47)
Mně teda nikdo neřekl, že mléko se dělá až třetí den. Četla jsem v těhu Betynku, ale zrovna v těch měsících tam nebylo nic o tom, že by se mléko dělalo až třetí den. Z kojení jsem měla trošku strach, protože mám hodně citlivé bradavky. Ale prostě jsem si myslela, že kojit budu, protože jsem netušila, že když chci kojit, tak by to prostě nešlo. Myslela jsem si, že kdo chce-kojí a kdo nechce-nekojí. Třeba odstříkávat rukou snad nikdy nezvládnu. Rodila jsem s jednou maminou, se kterou mě dali i na pokoj. Porodily jsme pět minut od sebe, takže nám šla po porodu asistentka oběma stejně zkontrolovat, jak nám teče nebo neteče mléko. U rodící kolegyně jsem zaslechla asistentku: "Jé tady je mléka" a u mě to bylo: "Vy ještě žádné nemáte, tak přikládat malého jenom ke každému prsu na tři minuty, aby Vám zbytečně nerozkousal bradavky." Ani mi nikdo neřekl, že mám malého budit každé tři hodiny ke kojení, i když mléko zatím nemám. No tak dobrý. Malej pořád spal a já čekala až se vzbudí. Spal v kuse třeba šest hodin, pak se vzbudil, trošku zakňoural, tak já ho šla přebalit, přiložila-trošku tahal, nebrečel, že by měl hlad. Každé prso tři minuty a zase do postýlky. Přišlo mi divný, že nepotřebuje nic jíst, přece v bříšku třeba dvakrát denně škytal, jak se přepil. Tak jsem se na konci druhého dne zeptala sestry, jestli nevadí, že malej nic nejí a jenom spí třeba šest hodin. A ona my až po těch dvou dnech řekla, že mám přikládat každou třetí hodinu. Byla jsem i dost špatná, že nemám mléko. Druhá mamina měla mokré fleky a odstříkávala hned od porodu a já jenom "čuměla". Třetí den se mi trochu nalila prsa, přišla sestra, zmáčkla bradavky a řekla, že už mléko mám a že mám mít malého u prsa deset minut. Tak jsem tak chtěla udělat, jenže při pokusu, že ho odtrhnu začal řvát, tak jsem si ty bradavky stejně nechala rozkousat, než mi přinesla švagrová ten den dudlík. Malej šel i přes to, že jsem měla mléko dolů. Sestra na mě, že jestli nepřibere do zítřka, tak nejdem domů. Víc se se mnou nebavila. Šla jsem na záchod a brečela manželovi do telefonu, že malý nepřibírá a že jak jsem se strašně těšila domů, tak mám smůlu. Za chvíly přišla jiná sestra a ať jí ukážu, jak odstříkávám. Já sama jsem si ale bradavky ani za bradavkama zmáčknout nedokázala, tak ta mi řekla taky, jestli se to do zítřka nenaučím, tak nejdu domů. Už jsem se rozbrečela před ní, tak trochu zlidštěla, ale stejně mi stihla říct, ať se modlím, jestli nebudu mít velkého jedlíka a mléko mi zatvrdne, když nebudu odstříkávat, tak mi budou řezat prsa. Nádhera. Druhý den malý opět nepřibral, ale domů nás pustili. Doma stále nepřibíral a když mi po třech týdnech dět. lékařka řekla, že mám dát Nutrilon, tak jsem neváhala. Už ze strachu, jak byl malý samý žebírko a jiné děti pěkně oplácané. Myslím, že mě měla poslat do laktační poradny, ale to už je jedno. Trápila jsem se tím, že nekojím patnáct měsíců. Teď se pokoušíme o druhé mimi, takže než půjdu do porodnice všechno si nastuduju, ať nemusím "otravovat" sestry v nemocnici. A když to stejně nepůjde, tak do laktační poradny zavítám sama. Snad to tentokrát vyjde, protože bych to už snad neunesla, i když co bych mohla dělat.

Jitka, Filípek 4měsíce

•

Kojení i po flašce...

(18.2.2007 21:49:45)
Z porodnice jsme šli domů v podstatě nekojící:-(. Sestřičky mi sdělily, že mám drobné bradavky a líné miminko, pustily mi kojení na videu, a tím to pro ně skončilo. Zato pro mě začal boj se spícím miminkem, depresí (jaká jsem strašná matka, a co všechno Filípkovi způsobím, když nebudu kojit) a neschopností si sama poradit. No hrůza. Sestřička se uvolila pomoci mi až 3.den poté, co tam udělal trochu bugr manžel. Dali mi klobouček, ale Filípek nevypil za půl hodiny vůbec nic. Tak jsme dokrmovali, do papírů mi napsali, že kojím, a paní doktorka nás 5.den pustila domů. Před tím mě však stihla ještě jednou vynervovat podrobným popisem toho, čím vším miminko může onemocnět, když mu dám umělé mléko.
1.den doma jsem strávila snad jen kojením, ale malý nepřibral vůbec nic. Nakonec se na to ségra nemohla už dívat, udělala umělé mléko, a Filípek se konečně pořádně najedl. Tím jsem se trochu uklidnila, a začala jsem odstříkávat a krmit z lahvičky. Když byl Filípkovi měsíc, zkusila jsem ho přiložit k prsu, a on začal normálně pít! Takže po měsící martýria s odstříkáváním jsem začala normálně kojit, a kojím už 3 měsíce.
A pak že po lahvičce to už nepůjde...
Všechno je to jen o tom, že se nám každý snaží vnutit kojení jako jedinou možnost, a pocit obrovské viny, pokud to nejde.
Takže hlavu vzhůru, ono je vlastně celkem jedno, jestli kojíte, nebo krmíte z flašky, miminko bude spokojené se šťastnou mámou. Sestřičky často nejsou na svých místech, a za přístup, se kterým jsme se mnohé setkaly, by měly být svými zaměstnavateli trestány. Nakonec, my si v práci taky nemůžeme dovolit odbývat klienty, ne? Nezačneme si stěžovat na konkrétní porodnice? Třeba se to změní...

Re: Kojení i po flašce...

(19.2.2007 1:07:39)
Ja mela take problemy ale to zase ze mleko slo moc prudce. Mala byla na prsu hnedka po porodu a od te doby skoro kazdou hodinu ale nebylo to vzdy lehke tak jako ted. Nasla jsem spoustu pomoci hned na zacatku, ale nic nezabiralo az na radu konzultantky po trech mesicich. My tu mame pristup na kojenecke poradny, kojenecke poradkyne, konzultantky, sestry v nemocnicich maji spise anekdotalni moudrosti nez poradne informace a pomoc, a hlavne mame porodni baby (kdyz mas porod s babou). Ja si nemyslim, ze nas nekdo nuti do kojeni, nebo ze nase pocity viny jsou kvuli nekomu jinemu (ze s nama nezachazeli dobre v nemocnici atd). Jsem dospele zeny a matky k tomu. Vetsina z nas jsou zdrave, schopne donosit miminko, normalne ho porodit, aj kojit alespon par let po porodu. Tak jsme se vyvinuli jako lide po tisice let. Jen se musime zase pripomenout ze musime byt odpovedne za sebe a za nase decka ... to znamena ... poslouchati instinktu (nevim jak je to spravne cesky) a mit kolem sebe ty lidi kterych si vazime a maji nas co naucit. Kdyz nemame pristup ke kojeneckym informacim a pomoci po ruce tak musime hledat a hledat az najdeme tu spravnou radu co je pro nas. Tak jak s rozenim, kojeni je velice subjectivni (je to cesky?) a kazda zena bude mit jinou/ ne uplne stejnou technyku. Male bradavky, ploche bradavky, ohromne bradavky, zastrcene bradavky, augmentace prsu, pro jakykoliv stav prsu a bradavek tam se vzdycky najde nekdo kdo vam rekne ze muzete nebo nemuzete kojit prave pro to jak "nenormalne" (coz je velice normalni) vypadate. Ale stejne se da kojit u vetsine pripadu. I kdyz neni dost mleka tak alespon nece a zbytek se musi supplementovat. Kdyz je moc mleka tak se to bud spravi samo nebo se bude muset tomu pomoci.
Kdyz vis ze si tehotna tak samozrejme by doktor/doktorka mela vysetrit prsa a stravit nekolik hodin na tema kojeni, jak nato, kde vyhledat pomoc. Kdyz mas blbeho doktora tak vyhledej La Leche League, nebo konzultantku PRED PORODEM at se nemusis stresovat kdyz mas cerstveho mrnouska v ruce, ktery/ ci holka, je hladovy ... tudis nespokojeny a brecici a pak, kdyz se nepomuze, dehydrovany a ospaly a zloutenkovy.

K tomu bodo o flasce "ono je vlastně celkem jedno, jestli kojíte, nebo krmíte z flašky". Ono to ale jedno neni. Sice mate spokojene miminko i maminku, ale zase, diky flasce, decka maji vetsi sanci na kojenecke zubni kazy, nemaji pristup k optimalnimu vyvinuti celisti a kloubu (krive ci huste zoubky, predkus) a take daleko vetsi sanci na zanety usi. Jo, a nezapomenme s tendenci se prejidat jelikoz na flasce si prckove nemuzou dobre regulovat jak rychle a jak moc se chteji najist.
To neznamena ze kazde decko na flasce bude mit problemy. To take neznamena ze kojeni je lepsi. Kojeni neni lepsi ... je normalni a dodava OPTIMALNI jidlo a OPTIMALNI cestou. Kdyz se to nepovede optimalne tak alespon vis co se muze stat a snazit se kompenzovat nebo vyhledat pomoc.
Takze, jedno to neni. Je tam vice duvodu proc to jedno neni. Take hlavne ze pumpa ti nestimuluje prso jako miminkovska pusa, a nezalezi na tom jak dokonala nebo draha je. V praxi se to vidi na tom, ze zenska co pumpuje musi ztravit vice casu kolekci mleka nez ta kojici a hlavne, kojici zeny, vseobecne koji dele (leta po porodu).
Trestani nefunguji. Opak by se dosahnul. Mozna trenovani a skoleni sester aby jejich pomoc byla prefesionalni, objektivni, a hlavne potvrzena pocity matek. Mozna kazda nemocnice by mela mit dotaznik ktere zeny vyplni po sestinedeli s tematem Spokojenost Rodicek s tehotenskou peci, porodem, kojeneckou pomoci a zotavenim v sestinedeli.
Na druhou stranu ... proc by to jakakoliv nemocnice mela udelat kdyz zensky stejne do ni vlezou ikdyz se s nima zachazi jak na lince. I kravy na statku rodeji lepe nez zenske v ceskych porodnicich (ve vetsine pripadu).

:)
V.

Pavlína

•

Re: Kojení i po flašce...

(19.2.2007 12:40:55)
Tak nám se toto povedlo také. Malý měl 2,3 kg po narození, takže na pití z prsu byl opravdu slaboučký a usínal mi, a vypil málo. Navíc jsem ho dostala k sobě až čtvrtý den po porodu, do té doby jsem se trápila masáží prsů, horká voda, odstříkávání, odsávání, neštěstí... Nakonec jsme jeli z porodnice z lahvičkou, kojila jsem sice po dvou třech hodinách ale pak dokrmovala... prostě mi vypil málo. A doma v klidu jsem po šestinedělí plně kojila a kojila osmnáct měsíců. Ale byl to boj, to opravdu byl. Sestřičky mi nepomohly a neporadily, snad jen jedna mladá mi dala nějaké instrukce. Všechny říkaly: "To se potom rozkojíte...." . Já měla depresi, že nemůžu kojit hned, že si malý pak nezvykne a kdesi cosi... U druhého dítěte už budu sama vědět, jak na to. A jsem za to ráda. Nebudu odkázaná na ničí rady a pomoci.

Marketa 32, chlapecek 4.5mes.

•

tlak kampane KOJIT

(18.2.2007 15:52:58)
Diky za Tvuj clanek! V soucasne dobe je memu synovi 4.5 mesicu. Do tri mesicu jsme nemeli zadne problemy s kojenim (krom stejneho zazitku, co popisujes z porodnice). Pak zacal sileny rev, kdykoli jsem maleho prilozila, byl neklidny, v noci se budil po hodine i 20min. Ale stale neco nabiral, sice malo, ale nabiral. Nejdrive jsem to resila s pediatrickou, pak s laktacni poradkyni. Delala jsem vse pro zvyseni produkce mleka - velmi caste kojeni, odstrikavani pokojeni, masaze, caje, homeopatika...Nicmene mleka bylo a je stale mene a mene. Vsichni kolem pocinaje pediatrickou, laktacni poradkyni, kojicimi kamaradkami...mi rikaly, ze neni mozne, abych nemela mleko, ze neco musim delat spatne. Sama jsem diky "masivni kojo kampani" zacala trpet pocity viny, ze prece neni mozne nemit mleko a prikrmem to pokazim uplne.... Nakonec jsem jeste jednou zmenila laktacni poradkyni, a to z toho duvodu, ze maly zacal hubnout, avsak odmita jakykoli jiny zpusob podani potravy nez pres prso. Tato laktacni poradkyne mne nasmerovala na vysetreni stitne zlazy. A ukazalo se, ze onemocneni stitne zlazy, ktere se promita zasadnim zpusobem do mych moznosti kojit, skutecne mam. Musim priznat, ze mne toto zjisteni uklidnilo. Laktaci stale nemam zastavenu, i kdyz mne to nejdele v mesicnim horizontu ceka, abych mohla zacit s lecbou, do te doby vsak musim naucit maleho jist z lahvicky, coz se mi stale nedari...S odstupem casu si rikam, ze byl nesmysl, trapit se kvuli necemu, co jsem stejne nemohla ovlivnit a vadi mne, ze jsem se nechala ovlivnit okolim a tim padem i dostat do stresu, ktery 100% nasel svuj odraz na psychice maleho. Mylsim si, ze je jedno, jestli je dite kojene nebo umele zívene, dulezite je, aby melo spokojenou mamu!!!! Zdravim a preji hodne stesti.
P.S.: Moje prababicka byla porodni baba a rekla mi, ze v drivejdsich dobach nemohla cca 1/3 zen kojit, deti byly krmeny kravskym mlekem ci prevarenou vodou s piskoty.

Vlaďka a Dáda

Re: tlak kampane KOJIT

(7.3.2007 10:20:02)
Myslím si, že se to s kojením přehání.Začínám to slovo nenávidět už jen z toho důvodu, že vidím kolik maminek je z toho nešťastných, když to nejde, považují se za neschopné a okolí jim to dává náležitě "sežrat", mnohdy je to to samé okolí, které vydrželo se zaťatými zuby a nepřeje nikomu, aby měl něco snadnější než on sám.. :-) Ubožáci, i takových se hodně najde.

Nechci propagovat nekojení, ale myslím si, že opravdu nikomu nic není do toho, jestli se maminka stane onou zmiňovanou "velkovýrobou MM", nebo si to "usnadní" Umělým mlékem a díky tomu je v pohodě a nemá stres který by přenášela na dítě. Fyzická schopnost rozkojit se je jedna věc, psychická hranice každé maminky je dosti individuální věc druhá... Kde bere spousta lidí tu drzost někomu poroučet a nutit, přesvědčovat někoho o něčem, co z různých důvodů dělat nechce? Včera jsem četla diskusi o oblékání dětí a otužování, jedna maminka psala že v 5 stupních ráno posílá své 6leté dítě jen triku a mikině, bez bundy , aby se "otužilo".Taky jsem lapala po dechu, já svoje nenabaluju jak pumpu, ale tohle se mi zdálo jako extrém.Nicméně jsem tu maminku nenapadla a nezačala jí cpát svoje postoje a nasbírané pravdy o tom co JÁ oblíkám, že to dělá špatně a svýmu dítěti škodí.-jak můžu vědět že jo? Kluk asi nestůně, jinak by ho tak nejspíš neoblékala, tak co je mi do toho?
-To samý by si měli uvědomit ti, co pořád masově hustí KOJENÍ KOJENÍ KOJENÍ za KAŽDOU CENU!

Re: Ivon

(19.2.2007 11:51:53)
Ach to kojení,musím také napsat svůj názor,mám roční holčičku,kojila jsem co to dalo asi 4 týdny,nebylo mléko,malá nechtěla pít,co se dalo dělat.Už z porodnice jsem šli domu s příkrmem,a vůbec toho nelituji!!!!!Za celý rok jsme měli jen jednou malou rýmu bez horečky,jinak zcela zdravá!!Až moc živá,ale výborně prospívá,můžu vybírat jídlo jaké chci,krmit kde chci,prostě si nestěžuujeme.Buď vařím doma nebo kupuji ve skleničce,dobrou zkušenost mám s výrobcem HIPP.Až mě docela mrzí,jak se všude píše,že se MUSÍ kojit,ale i to nekojení má své výhody.

Re: Re: Ivon

(19.2.2007 16:01:26)
Ahoj, taky musím přispět se svou troškou. Už z porodnice jsme odcházeli s dokrmem (rodila jsem císařem a teprve kolostrum se mi udělalo až šestý den po porodu, do tý doby nic, ani kapička), teď je malému 10 týdnů a pořád jedeme napul - napůl kojíme napůl umělý. Nevím proč, ale malý se vždycky zarazí na 60ml, víc ani kapku a pak už chce jen flašku buď s odstříkaným nebo Nutrilonem. Nejdřív jsem to taky hrozně prožívala, v porodnici jsem kvůli tomu 3 noci probrečela, od sestřiček pomoc žádná, ještě byly pěkně nepříjemné, neuměly mi poradit, co dělám špatně, vždycky jen řekly - nojo, kluci jsou línější a malého odnesly. Uklidnila mě až naše dětská doktorka, když se tam za námi přišla mrknout - koukla na něj a řekla - no Bóže, tak prostě kojit nebudete, dyť se prd stane...:)tím mě hrozně uklidnila, ostatní na mě koukaly pomalu skrz prsty a ona byla vlastně jediná, kdo z toho žádnou tragédii nedělal. A je to fakt, když vidím, jak je to v zahraničí - ve většině zemí je mateřská 3 měsíce a pak šup zpátky do práce a na kojení nikdo takhle nelpí..vím, že je to pro dítě nejlepší, ale okolo mě je spousta holek, co prostě mlíko neměla, nebo co jim po něm dětičky nepřibívali a museli začít dokrmovat..rozhodně to nejsou 1-2%, řekla bych tak 10-20%...Původně jsem si dala limit do 6 neděl aspoň trochu kojit. Teď pokud to vydržím do 3 měsíců, budu šťastná jak blecha, ale jestli ne, svět se nezhroutí...:)

Nejsi sama

(15.2.2007 9:28:21)
Ivono, nejsi samo, komu kojení dělalo problémy. I já se počítám mezi matky, které nekojily, ač se snažily. Po prvním porodu se mu vůbec neudělalo mléko. Dcera byla malá a neměla sílu "vytáhnout" ze mě mléko. A moje gigantická prsa zůstala absolutně bez odezvy. Ani se mi nenalily. A to mi všichni tvrdili, že mléko se udělá všem, i matkám, kterým dítě někam odvezou. Připadala jsem si jako ta nejhorší matka na světě. No, neudělalo se mi. Ani doma. Takže flaška.
Po druhém porodu se mi sice nějaké mléko udělalo, ale i přesto, že jsme se se synem snažili, co to šlo, tak jsem kojila 5 týdnů a musela jsem dokrmovat. I když se mi podařilo odsát mléko do lahve, tak syn to vypil a plakal hlady. Přikládala jsem pořád častěji a tím méně mléka jsem měla, ačkoliv příručky o kojení tvrdí opak. Nepomohla mi laktační liga ani laktační poradkyně. Poradkyně si se mnou v podstatě nevěděla rady a přitom je opravdu skvělá (žádná fanatička). Říkala, že techniku mám dobrou, ale malému to prostě nestačilo. Vypadalo to, že mám jenom přední mléko.
No, po pěti týdnech už opravdu nebylo co kojit a tak jsme skončili na flašce. Kašlala jsem na to, co řekne okolí. Přece nenechám svoje dítě umřít hlady. Okamžitě se z toho řvoucího uzlíčku stalo spokojené miminko (stejně jako u dcery).
Vím, že kojení je pro děti to nejlepší, ale někdy to prostě přes veškerou snahu nejde. A je mi někdy zoufale smutno, když vidím (nebo slyším), jak "fanaticky" je propagováno kojení. Matky, jsou z toho jen ve stresu (také jsem byla).

Marcela,tři kluci 16,10,2

•

Re: Nejsi sama, já taky a jsem laktační poradkyně

(16.2.2007 17:12:43)
Jsem na tom úplně stejně a to jsem Laktační poradkyně!!!!!
Všichni tři hoši mi po měsíci mého kojení začali hubnout, přestože po porodu jsem se rozkojila a oni přibývali.Je opravdu asi jedno až dvě procenta žen, které nebudou kojit i kdyby se rozkrájeli. Chápu jak se cítíte.Ale přece nenecháme děti umřít hlady, že?

Insula
	Re: Re: Nejsi sama, já taky a jsem laktační poradkyně (17.2.2007 18:56:25) Marcelo, tak to je teda fakt dobrý. Musím říci, že mě to opravdu potěšilo a neber to nijak zle. Jsi dalším důkazem toho, že někdy to prostě opravdu nejde. Mě jenom připadá, že to víc než dvě procenta (alespoň, co vidím v okolí). Odpovědět

Lucka, dva kluci 1 a 7 let

•

Re: boj do poslední kapky

(18.2.2007 21:55:54)
Ahoj holky,
chtěla bych se přidak k názoru, že ta propagace kojení je opravdu velni krutá.
Mě po prvním porodu nějak ani nenapadlo, že bych kojit nemohla. Porodila jsem tak nějak v pohodě, tedy skoro doktoři porodili za mě, když jsem byla otevřená tak na 6 prstů, ale to jsem všechno zjistila až při druhém porodu, při prvním mi bylo 21 a to člověk na všechno koukal úplně jinak.Mléko se dostavilo druhý den hned po ránu, prsa mám už takhle velká a ještě to mlíko, no to byla hrůza.No a přesto, že jsem měla mléka hodně, pil malý 19 hodin v kuse, spal nejíst vydržel jenom venku v kočárku, nebo v noci, to spal od 22. hodin do 6. do rána. Když už jsem to ve dvou měsících nevydržela kojit v kuse, a začala kojit po dvou hodinách, tak přesto, že mlíka bylo dost, tak začal malý hubnout, tak jsme za čali s Nutrilonem a byl klid.Kojila jsem už jenom ráno a večer při usínání a vydržreli jsme to do osmi měsíců.To se kojení teprve začalo prosazovat, a já byla naprosto v klidu, že už nemám mlíko a vůbec mě nenapadlo být ve stresu.

Za to teď, po druhém porodu, to jsem byla ve stresu už při komplikovaném vyvolávaném porodu ve 37. týdnu těhotenství, kvůli gestační cukrovce.Rodit jsem začala až po čtvrtém nebo pátem způsobu vyvolávání, nějak jsem pořád nemohla uvěřit tomu, že rodím, rodila jsem po tabletě, porod se rozjel do hodiny a s takovou razancí a bez upozornění hned stahy po dvou třech minutách a o síle těsně před porodem. No nějak jsem to nezvládala a zablokovala si laktaci. Taky o nějakém přikládání hned po porodu nemůže být řeč.Malý se narodil v půl druhé a prvně ho přivezli až někdy kolem páté hodiny a spal a spal. Na to jsem byla zvyklá protože i první syn prospal dva a půl dne, na kojení jsme ho budili, takže z jeho strany žádná snaha.
takže jsem z toho, že mi dítě spí a spí vůbec nebyla překvapená a byla jsem naprosto v klidu. Taky se mnou byla na pokoji maminka, která mléko neměla, do chlapečka jí pořád cpali glukozu, misto toho, aby jí dali příkrm a on se jí pak dvakrát skoro udusil, když tu glukozu zvracel. Naštěstí u toho prvního byla sestra a otočila ho nožičkama nahoru a bušila mu do zad jako zběsilá a podruhé nezbylo mamince nic jiného taky.
No tak, když mi sestřička přinesla tu glukozu taky, tak jsem dala vždycky jenom malou kapičku, až jsme pro změnu dopadli tak, že malému večer přišli měřit cukr v krvi a měl chudáček hypoglykémii, tedy málo cukru v krvi a tedy ohrožený mozek, tak mi ho odnesli a napojili mu kapačku s glukozou přímo do hlavičky. A ještš ho s ní i dokrmovali.
No a byl třetí den a mlíko pořád nikde, ale naštěstí po tomto zážitku mi ho už začali přikrmovat. No ale já zblblá ligou na kojení jsem sama sebe přesvědčila, že kojit prostě musím, tak jsem začala pít, odstříkávat a běhat na záchod, pořád dokola, protože jsem vyhc¨¨chlastala i deset dvanáct litrů čaje, a mlíčko se začalo tvoři. To ale pro změnu nastal jiný poroblém a to, že malý jako nedonošený neuměl sát, tak jsem dole na pokoji vždycky odstříkala co se dalo, a šla mu to nahoru na dětské nalít injekční stříkačkou do pusinky a zase rychle odstříkávat, aby jsme měli co kojit. No a čtvrtý den, když už jsme měli jít domů, tak se nám pro změnu po komplikovaném porodu dostavila žloutenka a byly jsme v porodnici jedenáct dní, já naprášky, připadala jsem si doslova do písmene jako dojná kráva, která musí nadojit dost mléka, po tomto čtvrtém dnu, jsme odstříkávali sedmkrát denně 100 mililitrů. No byla to hrůza, já nespala, jenom odstříkávala, nastříkala do pusinky a pila a čůrala. Taky mi lezlo na nervy to, že miminka okolo mě vypili i ten čtvrtý den třeba jenom padesátku a sestřičky je chválili a měli z toho radost a já musela odstříkávat tolik a malému to dát najednou. No a asi šestý den se nám podařil velký zázrak a to, že se malý přisál a vypil sám asi dvacítku, ale pak zase dva dny nic. Pak si nás vzala do parády nejstarší a nejhodnější sestřička na oddělení, skusily jsme klobouček a ejhle, ono to šlo.Nám tedy kojení zachránil právě klobouček a kupodivu trpělivost některých sestřišek. No a sice jsem musela pořád ještě odstříkávat a dokrmovat ho stříkačkou a pořídit si domů váhu, ale když nás jedenáctý den po porodu propouštěli, tak jsem se rozhodla to ještě nějakou dobu vydržet a po návštěvě u pediatričky, a příbytku na váze jsem přestala dokrmovat a rozkojili jsme se. sice jsem ještě musela po týdnu na jednu noc do porodnice, protože se nám ještě žloutenka vrátila a službu měla zrovna dětská doktorka, na kterou asi do smrti nezapomenu, protože nás přivítala se slovy, že má malý plochou křivku přibývání na váze a že si tudíš nza tu vrácenou žloutenku můžeme sami, a začali jsme ještě dokrmovat Nutrilonem, ale když jsme po dalším týdnu byly opět na kontrole v porodnici a malý přibral více než půl kila, a doktorka co měla službu, se ptala proč ještě přikrmujeme Nutrilonem a po vylíčení zkušeností před týdnem, jsme Nutrilon vysadili a už ho nepoužili. Ve čtvrtek 22.2. bude Matýskovi rok, kojily jsme sedm měsíců plně, pak jsme začali s příkrmy, sice jsme kojily tak po hodině asi tak půl hodiny, když byly hice i skoro pořád, ale zvládli jsme to, jsem za to ráda a teď kojíme už jenom v noci, a ráno, málokdy přes den.Je sice fakt, že už kojíme v noci spíš ze zvyku, někdy po dvou hodinách někdy dvakrát za noc, ale už to neřeším. I když mě rozčilují řeči lékaří, když jsme měla angínu a podobně, že mám přestat kojit, a myslet taky na to, že se miminku dostává také všechno špatné co je ve mě, a já se rozkojovala měsíc abych přestala kvůli své nemoci, no to určitě, kojit přestanu až to přijde samo, nebo až bude malý spát celou noc, zatím mně to nijak nebtěžuje.
Tak nevím, jestli může kojit každá, ale taky si nemyslím, že se musí kojit za každou cenu, záleží holt na mnoha okolnostech.

Re: Nejsi sama

(19.2.2007 9:38:07)
Omlouvám se, že zasahuji do už tak rozjeté diskuze.
Jen napíšu, proč mi jednou ujela žena a já jí nemohl doma najít.
Volala jí kamarádka z porodnice a plakala jí do telefonu.
Po porodu byla 3 dny na JIP. Když se dostala na pokoj, okamžitě jí přinesli dcerušku a radili, jak kojit.
Pak se vyměnily služby, přišla jiná sestřička a na přítelkyni mé ženy řvala na celé oddělení, že je matka k ničemu, co že dělala, když už po třech dnech nekojí.
Přítelkyně, jako svobodná matka, odstrčená i rodiči, se chtěla alespoň vypovídat mé ženě. Tak sbalila děti a pozdě odpoledne jela do porodnice, kde příslušnou sestřičku sjezdila jak zákon káže.
Do té doby hladové děťátko dostalo nutrilon.
Má žena byla na infarkt.
Skutečně nejste sama, která nemůže kojit. A bohužel, nejste sama, která má špatnou zkušenost s dětskou sestrou. Na špatné zapomeňte, máte jistě krásné dítě.
Mějte se fajn, ať Vám prcek roste.

Rozárka
	Re: Re: Nejsi sama (19.2.2007 10:42:11) Nedá mi to, abych nevyřídila pozdravy Vaší ženě, která se nedá. Mám za to, že i přes problémy je lepší v dnešním životě se nebát. A kamarádce v porodnici držím všechny palce, ať to zvládne! Ivona Odpovědět

kuřák
	Re: Re: Re: Nejsi sama (19.2.2007 11:07:44) No vidíte, a přitom jsem se zde o své ženě dozvěděl, že je slepice, evidentně jen proto, že si mne vzala. :-) Vám moc děkuji, musím říct, že ač jsem tehdy o ní měl strach, protože jsem doma našel jen psa, žena a děti nikde, jsem na ní za tohle hrdý. A nejen za tohle. Ona je totiž vážně báječná :-) Odpovědět

Lenka Ptáčková

•

mladší?

(15.2.2007 9:58:21)
No, zahraniční statistiky říkají, že pokud je žena zdravá a nemá jiné problémy, tak je docela jedno, jestli je jí 25, nebo 40 let, tam se to prý na možné rizikovosti těhotenství nijak neprojevuje. A taky je na západě normální, že tam své druhé, třetí, čtvrté dítě rodí ženy kolem čtyřicítky. Jasně, že když je rizikové těhotenství, musí být léčeno, a to v každém věku. Ale úplně odmítám tu předstvau, že by žena v osmatřiceti měla být "stará" a rodit by měly "mladší ročníky". Je mně 39 let a loni jsem porodila své třetí dítě. Měla jsem těhotenství bezproblémové a krásný porod v porodním domě v Hollabrunu. Další dítě neplánujem, ale jestli se zadaří, tak se zadaří a bude i další. Odmítám plošné nařčení, že jsem na to stará! S kojením chápu, také jsem u druhorozeného nemohla kojit a vyrostl taky.

Lana+Julik05/05+Kristian10/07

Re: mladší?

(15.2.2007 10:36:50)
Myslim, ze autorka clanku nepsala, ze si obecne mysli, ze by starsi matky nemely rodit...psala jen svuj subjektivni pocit z porodu, ze zrejme kdyby ona byla mladsi, bylo by to lepsi....

muj znamy jednou podle mne celkem trefne poznamenal, ze laktacni liga uz je tak trochu jako sekta s tim svym "kojit, kojit..." (absolvoval se svou manzelkou nekolik jejich seminaru)
take mne trochu mrzi to odsouzeni ze strany tech, kteri problemy nemeli a nechteli pochopit, ze nekdy to opravdu nejde :-(

Dana

•

Re: Re: mladší?

(15.2.2007 12:36:59)
I já patřím ke "starším" maminkám, své třetí dítě jsem porodila ve Vrchlabí, ve čtyřiceti, ale úplně v pohodě. Naštěstí jsme neměli problém ani s kojením, ale já jsem se nenechala nervovat ničím: ani sýčkováním doktora kolik mi je let a že mám jít na tamto a tamto vyšetření nebo se mně narodí mrzák a proč nejdu, ani tím, že mne dětská doktorka strašila jak málo dítě přibírá (ono se to po týdnu uýpravilo). Pokud se totiž nervovat nechám, tak ze mne bude to, co z pisatelky článku - vynervovaná a vystresovaná "stará" mamina s rizikovým těhotenstvím, které si pomalu ve svém "starém" věku ani nemůžu dovolit, jejíž problémy jsou podmíněny mj. i psychicky, a které se stresem ani neudělá mléko.

pajda
•	Re: Re: Re: mladší? (15.2.2007 13:49:04) ..To bylo docela nepěkné... Odpovědět

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.
	Re: Re: Re: Re: mladší? (15.2.2007 14:15:54) Chápu to jako realitu (vystresovaná a psychicky na dně může být i mladá maminka). Určitě to nebylo cíleno jako "nepěkné"... Odpovědět

Dana

•

Re: Re: Re: Re: Re: mladší?

(15.2.2007 15:33:41)
Ano, rozhodně jsem to nemyslela jako urážlivé vůči autorce článku, ale možná vůči zdravitnickému systému jako takovému. Pokud se na nás bude ze všech stran, zejména od ošetřujícího lékaře a personálu v nemocnici hrnout to, jak je určitý věk pro těhotenství nebezpečný, jaké všechny zákroky a vyšetření se musí podstoupit, jak strašně "ohrožená" žena těhotenstvím může být i když před tím jinak žádnými problémy netrpěla... a pak se ještě přidají poznámky porodnického personálu o tom, jak je žena neschopná a neumí si poradit s kojením... jak to může skončit jinak, než názorem, že jsem neschopná stará ženská, která vlastně ani dítě mít neměla a je to "pro mladší?" Mimochodem, mám kamarádku, prvorodičku ve dvaatřiceti, které sestra v Bohunicích "vrzla" dítě a odešla. Pak se po hodině vrátila, seřvala ji že nekojí, a když se kamarádka ptala, jak to tedy má udělat, sestra opáčila, že "snad má taky nějaký pudy, který by jí snad měly napovědět, ne?" Prostě - pokud je ženám v těhotenství, při a po porodu něčím srážen klid a sebejistota, nedivím se, že kolikrát ani to kojení nejde. A ta žena za to může nejméně, chyba je v okolí. Je takový můj názor, že pokud žena chce, tak většinou kojí a biologické příčiny nejsou tak časté, jak ty psychické, ale je to jen názor, nemusíte to brát jako dogma.

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.
	Re: Re: Re: Re: Re: Re: mladší? (15.2.2007 16:10:41) Souhlas. Určitě je to pro mnoho pracovníků ve zdravotnictví téma k zamyšlení. Je mnoho situací, kdy by měl každý vážit svá slova a způsob jednání s okolím a to zejména v takto citlivých situacích. Odpovědět

•

Re: Re: mladší?

(15.2.2007 18:16:02)
Ano, tvůj známý to opravdu vystihl trefně: kojící sekta nebo tak nějak. Některé články o kojení mi opravdu připadají přehnané. Nejhorší pocit jsem měla z článku:"Kdo nekojí s námi, kojí proti nám". K tomuto článku přispěla dokoce matka, která kojila sedm let a ještě se s tím vychloubala. Mně to připadalo už trochu zvrácené.
Já jsem se velmi snažila kojit. V porodnici jsem kvůli nepřibývání mé dcery byla týden a sestřičky se opravdu snažily mi poradit a pomoct, ale prostě to nešlo. Dcera byla malá, slabá, pořád u prsu usínala a já asi neměla dostatek mléka. Dodnes mám výčitky (dceři budou 3 roky), že jsem kojila jen 14 dní. Ale přeci nenchám uřít hlady svoje dítě.
Tak se holky držte a nic si z toho nedělejte, když to prostě nejde.

•

Re: Re: mladší?

(15.2.2007 18:17:14)
Ano, tvůj známý to opravdu vystihl trefně: kojící sekta nebo tak nějak. Některé články o kojení mi opravdu připadají přehnané. Nejhorší pocit jsem měla z článku:"Kdo nekojí s námi, kojí proti nám". K tomuto článku přispěla dokoce matka, která kojila sedm let a ještě se s tím vychloubala. Mně to připadalo už trochu zvrácené.
Já jsem se velmi snažila kojit. V porodnici jsem kvůli nepřibývání mé dcery byla týden a sestřičky se opravdu snažily mi poradit a pomoct, ale prostě to nešlo. Dcera byla malá, slabá, pořád u prsu usínala a já asi neměla dostatek mléka. Dodnes mám výčitky (dceři budou 3 roky), že jsem kojila jen 14 dní. Ale přeci nenchám uřít hlady svoje dítě.
Tak se holky držte a nic si z toho nedělejte, když to prostě nejde.

•

Re: Re: mladší?

(15.2.2007 18:19:45)
Ano, tvůj známý to opravdu vystihl trefně: kojící sekta nebo tak nějak. Některé články o kojení mi opravdu připadají přehnané. Nejhorší pocit jsem měla z článku:"Kdo nekojí s námi, kojí proti nám". K tomuto článku přispěla dokoce matka, která kojila sedm let a ještě se s tím vychloubala. Mně to připadalo už trochu zvrácené.
Já jsem se velmi snažila kojit. V porodnici jsem kvůli nepřibývání mé dcery byla týden a sestřičky se opravdu snažily mi poradit a pomoct, ale prostě to nešlo. Dcera byla malá, slabá, pořád u prsu usínala a já asi neměla dostatek mléka. Dodnes mám výčitky (dceři budou 3 roky), že jsem kojila jen 14 dní. Ale přeci nenchám uřít hlady svoje dítě.
Tak se holky držte a nic si z toho nedělejte, když to prostě nejde.

Karolina, dve deti

•

Re: mladší?

(15.2.2007 19:56:48)
Naprosto s tebou souhlasim a mohu to, co jsi napsala, jen podepsat. Ziju 10 let ve Svycarech a kdyz jsem ja ve 24 otehotnela, byla jsem v kurzu na pripravu na porod ta nejmladsi. Vetsina mamin, co tu znam jsou v prumeru o 10 let starsi a moje jedna dobra znama rodila ve 42 prvni dite.Duvod je aspon tady skutecnost, ze si tu lidi radeji zajisti budoucnost financne, coz je dost rozumne a udelaj nejdriv nejakou tu karieru a hodne cestuji a pak se venuji rodine....hodne mych znamych z CR to komentuji treba tim, ze tady pary cekaj a cekaj a pak, na konci tricitky to treba uz nepujde....je to nesmysl.Muze to jit stejne jako u mladsich paru, nebo naopak.Me bude letos tricet.jestli bude treti dite, to jeste nevime...ale v nejblizsich peti letech urcite ne...kdyz tak na konci tricitky,....

Nelie
	Re: Re: mladší? (15.2.2007 20:19:31) Karolino, vek hraje roli, treba % deti s Down Syndrome je primo umerne veku matky.... Odpovědět

Karolina
•	Re: Re: Re: mladší? (15.2.2007 20:59:52) ...v mem prispevku neslo o to, zda vek hraje,nebo nehraje roli.Slo o vek a o moznosti otehotneni jako takovem v jakemkoli veku. Odpovědět

Já taky

(15.2.2007 10:02:55)
Ivono, ono je nejhorší vyrovnat se s pocitem viny vůči dítěti. Já jsem taky kojila jen 4 týdny, protože se mi otevřely obě bradavky až na živé maso. Ach - to byla bolest! Klárka místo mlíka sosala krev a já řvala bolestí. Kloboučky nepomáhaly. Mastičky nepomáhaly. A nikdo mi nevěřil, že to tak strašně bolí. Vydupala jsem si láhev a nutrilon a byl pokoj. Bradavky se mi zahojily až za další tři měsíce. Naštěstí mi sem tam taky někdo řekl, že Klárka není první ani poslední, tak jsem se s tím vyrovnala. Setkala jsem se ale i s odsuzováním. Fakt je, že pro mě je kojení velmi složitá věda, já bych na to asi ani neměla. Tobě přeju vše dobré a hlavně zdravíčko pro tebe i miminko. Někdy fakt kojit nejde.

Re: Já taky

(15.2.2007 10:27:22)
Můj příběh je ze začátku stejný jako tvůj, otevřené bradavky do krve, bolest a žádná rada na obzoru. Mléka jsem ale měla dost a odhodlání taky, tak jsem to v žádném případě nechtěla vzdát. Prostě jsem si řekla, že kojit budu. V té době jsem byla v zahraničí a volala jsem sem do ČR na laktační linku, aby mi poradily. Začala jsem mimi přikládat tak, aby dolní ret měl na straně bradavky, kde byla nejmíň poraněná, začala jsem používat krém Bepanthen, doma jsem chodila bez podprsenky, aby byly bradavky na vzduchu a potírala jsem si je mlékem. Výsledek byl, že postupně se bolest zmenšovala, bradavky zahojily a nakonec jsem ještě kojila několik let. Takže si myslím, že důležité je nevzdávat se, pokud je tu nějaká pravděpodobnost, že to půjde. I když v některých případech tu bohužel opravdu žádná pravděpodobnost není.

Gabriela

•

Bepanthen

(15.2.2007 11:12:30)
Bepanthen jsem dostala už v porodnici (v rámci reklamních předmětů) a mazala dle návodu malinko po každém kojení, preventivně, proti případným poraněním. Fakt je, že poranění bradavek neznám, ale kojení bylo taky utrpení. Každé přiložení první půl minuty s odpuštěním sviňsky bolelo i přes správnou techniku. První měsíce bylo mléka málo, pak už v pohodě, ale víc jak půl roku, možná 3/4, jsem s malou vyloženě válčila. Přisála se, sotva lokla, tak se hned pouštěla a rozhlížela okolo, takhle se pustila během jednoho nakojení i 20x, v pokoji muselo být absolutní ticho a klid... No kojení nám vydrželo přes rok, pak mi mléko zmizelo... ale malé ve třech měsících našli atopický exém a já si říkám, jestli nemůže být na vině atopie ten Bepanthen. Netušíte někdo?

petra

•

Re: Bepanthen

(15.2.2007 12:18:47)
Mojí malé identifikovali atopák taky ve třech měsících, kdy jsem plně kojila. Atzop se objevil asi tři dny po očkování. Doktorka říkala, že to očkování atop jen vytáhlo, ale že dispozice k němu už museli být. Prostě jestli dítě má k atopu předpoklady, tak jen záleží na tom, jestli ho něco spustí nebo ne, ale málokdy je to reakce přímo na něco konkrétního.

Jitka, Angelika 7mes.

•

Re: Bepanthen

(1.3.2007 10:23:44)
Ja kojim bez prestavky celych 7 mesicu, prikrmovat jsem zacala tak pozde, jak jen to slo, az v sedmem mesici, presto ma dcera od tretiho mesice atopicky ekzem. Dle lekaru mela dcera genetickou dispozici mit atopak a i kdyz jsem minimalizovala moznost, aby se projevil, ma to proste v genech a nikdo s tim nic nenadela. Kazde alergicke dite to proste zdedi v genech po rodicich nebo prarodicich, ti to ani nemusi tusit, ze maji alergii...

Market + Mára a 2mazlíci

Re: Já taky

(16.2.2007 11:04:24)
To znám!!!! Prvního syna jsem taky nekojila, ale naštěstí mě do toho nikdo tenkrát před deseti lety ani nenutil, prostě to nešlo tak to nešlo. Nateklá zarudlá prsa a sotva 10ml mléka, bradavky k nezmáčknutí. Zábaly horká voda , studená, kapky na spuštění laktace,tvaroh...nakonec antibiotika a malý na UM. A je zdravý jako buk,Možná marodí i méně než děti o kterých vím že byli kojené. Zato teď u druhého porodu dvojčat....v kolínské nemocnici si prostě vzali do hlavy že kojit budu, přes všechno moje ubezpečování že se vše odehráva jako před deseti lety. Prsa nateklá zarudlá a tvrdá jako kámen. Brečela jsem bolestí a nemohla je unést.... A pořád jen kojte, kojte, kojte...Nebylo co.
Vždycky přišel doktopr zmáčkl mi bolestivě bradavku...vykápla na něj kapka mléka a on řekl:kojte, vždyť mléko máte. Bylo mu jedno že ta kapka je na dlouho jediná která z toho mého prsu vytekla. 10ml za den byl zázrak. Ale ty pohledy sestřiček a výčitky že snad kojit ani nechci...až sem se rozkřičela že néééé žže kojit opravdu nechci. Aby měli děti od samého začátku podrážděnou mámu, to sem fakt nechtěla,krom toho je to u dvojek daleko složitější, ale to je sestrám jedno, ony se totiž vyspí....Nakonec prsa trochu povolila a já 6 týdnů maličko kojila obě děti, ale z větší části byli na UM. Teď jsou už jen na UM a jsou v pohodě a já taky. Někdy je přístup zdravotnického personálu k maminkám opravdu příšerný. Byla jsem ráda že jsem doma a že s mohu starat o miminka po svém.

Ninivé, synek 1rok

•

ach, tem pocit viny k dítěti!

(19.2.2007 11:31:13)
ano Mortadelo, nejhorší jepocit viny k dítěti. Taky jsem měla popraskaný bradavky, taky se zhojily az za 3měsíce, jizvy do teď. Nakonec, od těch tří měsíců jsem kojila plně asi do 8měs. a ještě teď je malý mlíčňák. Asi si tomusíme oba nahradit. Moc jsem se mu za ten začátek omlouvala, myslím, že miodpustil. Ale ještě těď se mi chce někdy brečet. KOjení je teď nádhera, krásný pocit atd.
Ale ty tři měsíce stresu (+hospitalizace s hubnoucím mimi), odstříkávání, obrovské bolesti, vyvřování lahvičky, vaření mlíka.... nicjiného jsem nedělala, neměla čas na sebe, na manžela.... Nedivím se, když někdo začne přikrmovat. (na druhou stranu znám hodně pediatrů, kteří hned doporučí příkrm, místo aby pomohli kojit).
Všem držím palce a přeju, aby si řekly o pomoc dřív než já.
Jo, ještě, volala jsem párkrát na linku laktační ligy, většinou jsem se usedavě rozplakala - potřebovala jsem asi spíš krizovou linku, ale zvládli to a byli fajn!

Barča, 2 kluci

•

Opačný problém

(15.2.2007 10:26:32)
Já měla opačný problém. U prvního syna jsem kojila 3měsíce, pak mu to přestalo stačit a musela jsem dokrmovat. U mladšího syna jsem kojila 3roky a mléka jsem se nemohla zbavit. Platila jsem za exota, že kojím tak dlouho. Nejdříve mi paní doktorka řekla, že by bylo dobré vydžet kojit do roka, pak s usměvem, že už je to můj problém. Náš "malý" se totiž nedal odstavit - nebo spíš jsem neměla to srdce. Dokonce jsem poprosila gynekologa o tablety na zastavení tvorby mléka. No, hned z první mi bylo tak špatně, že druhou už jsem nevzala a tak problém trval. Nakonec jsme to zvládli, protože malý měl nastoupit do školky a hrůza, že bude vyžadovat kojení i tam mě donutila. Vzpomíná na "kojítka" ještě dnes a to mu je 7let.

Re: Opačný problém

(15.2.2007 23:49:57)
Ty brďo, Barčo, ty mě strašíš, taky čekám(17 měsíců), že začne mléko ubývat a taky nebudu mít "to srdce":)

Pokud můj příspěvek vyznívá netaktně k nekojícím maminkám, promiňte, sama jsem nezvládla kojení ve dvaceti, vím jaké to je. Zato teď ve čtyřiceti, viz,výše:), takže případné budoucí matky v nejlepším věku, nemějte obavy. Je to individuální a s věkem to nesouvisí. A kdybych měla říct, proč jsem syna nekojila a holky jo, upřímně řečeno, nevím. Je fakt, že poporodní péče se nekonala(byla jsem přeložena na infekci kvůli zarděnkám), z druhé strany ani poslední dítě mi nebylo přiloženo po porodu, načapala jsem jej s dudlíkem pod lampou, atd..
Je to zkrátka záhada a nestojí to za žádné nervy.

Věra

•

Re: Re: Opačný problém

(17.2.2007 1:17:01)
Je mi41 let a mé nejmladší dceři budou za 3měsíce 4roky.Stále kojím,prostě je nemožné ji odstavit.Při mé postavě a velikosti prsou(nebo spíše nevelikosti)je to asi neuvěřitelné.I při faktu že mé dvě starší dcery jsem nekojila vůbec(neměla jsem mléko)Proč až teď a tak dlouho je pro mě záhada.Ale je to krásný,až teď jsem přišla na to o co jsem přišla předtím.

Pavla B

Re: Re: Opačný problém

(21.2.2007 0:05:46)
Zdravim vsechny a neda mi to nenapsat...zazila jsem totiz oboji - na pocatku tu bezmoc, stres, sileny pristup sestricek, do krve rozkousane bradavky, po hodine odstrikavani deset ml krve deset deset mleka, placici dite, ale pak se to nejak zlomilo, i diky tomu, ze jsem navzdory radam kojila ne kazde tri hodiny, ale kazdych ctyricet minut s chranici bradavek a nakonec tenhle muj vymysleny system, o kterem jsem se radeji moc nesirila, protoze jsem si parkrat vyslechla co si o tom myslelo okoli a taky o pauzach ditete potrebnych pro traveni (coz samozrejme chapu, jenze z logiky veci vyplynulo, ze kde nic nebylo, nebylo ani co travit)....takhle jsem to vydrzela tak do tretiho mesice a najednou to byla parada, zadny problem s kojenim, zahojene bradavky, dostatek mleka...

No a pak nastal ten opacny problem...syna jsem kojila do dvou a ctvrt roku a nevedela jsem jestli bude kojeni vyzadovat i na stredni skole :) a prestala jsem jen kvuli neunosne situaci s manzelem, ktery zastaval a bohuzel i zastava nazor, ze kojenim jsem dite rozmazlila a ze kdybych tak dlouho nekojila, syn by nemel ty obcasne klasicke hystericke sceny, nebyl by na mne tak fixovany atd. Tedy, abyste mi rozumely/li, ne ze bych si nechala od manzela diktovat co mam ci nemam delat, ale tohle jsem chapala spis jako vyraz jeho zoufalstvi, ze vlastne i kdyby se snazil sebevic, je svym zpusobem handikapovany, protoze i kdyz byli treba sami, prisla jsem ja s mlekem a driv ci pozdeji se stala objektem synova zajmu :)
Faktem je i to, ze syn vypada tak o dva roky starsi nez je a ze jsem se setkavala v lepsim pripade s udivenymi reakcemi verejnosti, v horsim pripade primo s odsuzovanim, kdyz treba dojedl spenat s knedlikem a dozadoval se kojeni :)
Takze jsem zacala resit jak prestat a tohle odhodlani se misilo s pocitem, ze mu to nemuzu udelat. Premyslela jsem o tom cele dny a noci a mela z toho obrovsky strach, ale pak kdyz jsem to konecne udelala, tak jsem pochopila, ze ja jsem to resila vic nez on, on to proste vzal tak jak to je, resp. ne uplne, ale dve noci uspaval manzel a ne ja a pak uz se vzdycky jen tak cvicne zeptal, ja rekla ze nemam a bylo, zadny krik ani hysterie...Ale bylo to krasne obdobi a myslim, ze jsem kojila tak akorat...
Manzela, ktery si mysli, ze kojeni vede k rozmazlovani asi nepredelam, ale celkem statecne se branim..:) (mam jeste mladsi dceru, ted patnactimesicni a kojim a kojim a kojim - ale po tom, co jsem prozila tenkrat, kdy to vubec neslo, absolutne chapu vsechny zeny, ktere nekoji...
Takze abych to shrnula, tenhle prispevek je mozna i o tom, ze frustrace prozivaji jak ty co nekoji, tak ty co koji...

jana

•

Re: Re: Re: Opačný problém

(26.2.2007 13:26:48)
I já jsem kojila tři roky a vůbec toho nelituji,dcerka je až neuvěřitelně zdravé dítě.V porodnici a první tři měsíce jsem musela mléko i mezi kojeními odstříkávat,v podprsence jsem nenosila laktační vložky(ty vůbec nestačily)ale pleny a pod prostěradlem jsem měla inkontinenční podložku,aby mi mléko neprosakovalo do matrace.A v žádném případě nebylo mé děťátko málo hladové,prostě obrovská nadprodukce.Nakonec jsem kojila ještě kamarádčina syna,protože ta mělamléka naopak málo.Nejhorších reakcí jsem se dočkala ze strany své tchýně,která mi už po půlroce kojení sdělila,že další kojení už je nejen zbytečné,ale i úchylné!!!Co k tomu dodat?Nenechte si mluvit ani do délky kojení,ani do frekvence.Kojením dítě rozmazlit nejde,stejně jako z něj neuděláme otrlého necitu,pokud mu nedáme ani kapičku.Když to nejde takto nejde.A vzkaz pro sestřičky v nemocnici-pří příštím porodu už nebudu tak vykulená,takže vám ten "kojící chvat"na svých prsech oplatím a to se těšte,protože to je horší než porod!(mám na mysli ono seštípnutí bradavky,jestli to poteče-ta sestra měla centimetrové nehty-s oprýskaným lakem-a já se bolestí málem počůrala)

Osminka
	Tak se na ně nezlob... (15.2.2007 10:29:22) Milá Ivano, jasně že se najdou matky, které nemohou kojit (mrzí mě, že se to stalo právě tobě). Na druhou stranu je daleko víc matek, které kojit mohou a v porodnici jim to předčasným podáním příkrmu (aby byl klid) neumožní. Jistě by se dalo použít trochu víc taktu... Odpovědět

mat

•

problém porodnice

(15.2.2007 11:07:20)
To co je popsáno v článku je klasika. Matku v porodnici vynervujou, že dítě nepřibírá, že tedy asi nemá mléko. Stačí naznačit a psychika zapracuje, obzvlášť když už dřív nekojila anebo nekojil někdo ze známých nebo z rodiny. Vrcholem je, kdyř několikadennímu novorozenci dají příkrm z flašky. To je definitivní konec kojení!

Albeka
•	Re: problém porodnice (15.2.2007 11:27:01) ..takže je lepší nechat několikadenního kojence umřít hlady? Co když prostě matka mléko nemá? Laktace se zkrátka do těch 5 ti dnů ,které tráví po porodu v porodnici nedostaví? Jak by ste to řešila jinak? Odpovědět

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.

Re: Re: problém porodnice

(15.2.2007 11:39:46)
Je snad jasné, že dítěti dají příkrm, když maminka nemá i po pěti dnech mléko. Naopak znám zase "odborníky" z řad dětských lékařů, kteří ti například řeknou, že když dítě před týdnem vážilo o 4 gr. víc (píšu správně!!!!) tak, že musí maminka okamžitě nasadit příkrmy, jinak by dítě asi umřelo hlady !!! To je taky soda. Kdyby kamarádka tu doktorku poslechla, tak dneska nekojí a to už bude malé 5 měsíců (jo a předchozí dítko nekojila a paní doktorka jí jen řekla, tak když to nešlo před tím, tak to teď ani nezkoušejte - flaška je flaška). Řekla bych, že všeho musí být s mírou. Propagovat kojení - ano, ale musí to být únosnou měrou. Zase naopak maminka, která díky radám "odborníků" nebude kojit, protože třeba poslouchá, že musí kojit po x hodinách a musí kojit x minut z každého prsu a nikdy jinak, přestane kojit zbytečně. Já kdybych dala na rady typu koj po třech hodinách a jen 5 minut z každého prsu, jinak malého rozmazlíš, tak bych asi kojila pár týdnů a hurá na flašku (malý byl nenažranec, který chtěl hóódně často a třeba 30 minut v kuse).

Phoebe1

Re: Re: Re: problém porodnice

(15.2.2007 17:06:14)
Po pěti dnech? A to to miminko má pět dnů vydržet hlady? Jsem ráda, že tady takový článek je. Já jsem se v porodnici setkala s takovým přístupem, že příkrm nedají ne a ne. Miminko plakalo, já brečela, bylo to hrozný. Mám 3 děti a nekojila jsem ani jedno - mléko se prostě neudělalo. Ani mlezivo, ani mléko. Nepřeju to nikomu. Nejen ty pocity viny vůči dítěti, že jsem špatná matka atd. (jak už tady zaznělo), ale i ten přístup sester a lékařů (taky už to tady padlo), kdo chce kojit, tak kojí. Hrůza. Vždycky přišla nějaká paní chytrá, že ona mě určitě rozkojí. Na moje prsa sahalo během těch tří poporodních období víc ženských, než v celém mém aktivním sexuálním životě mužů. Nikdo nepřišel na nic, co bych dělala špatně. Prostě to nešlo. A přesně - je to pro dítě to nejlepší, o tom snad žádná z nás nepochybuje, ale proč se z toho stává takřka povinnost? Protože kojit se musí a když ne, tak jsem "ostuda". Ano, tohle mi řekla dětská sestra v poradně. Ach jo...

Dáša, dcera 05

•

Re: Re: Re: Re: problém porodnice

(15.2.2007 22:06:04)
Mám dceru starou 15 měsíců, měla jsem vše prostudované, byla jsem přesvědčená, že pokud se dítě nekojí, tak buď zemře hlady (láhev je totiž naprosto nepřípustná) nebo následně na různé nemoci, které dostane.
Rodila jsem u Apolináře neb jsem byla přesvědčená, že množství porodů za rok zaručuje profesionalitu - no nezaručuje. Pominu-li, že mě museli dodatečně zašívat neb jsem rodila na přelomu sněm a paní doktorka možná pospíchala domů nebo došla zásoba nití, tak především pobyt na oddělení šestinedělí byl docela "hustý". Mléko se mi nedělalo a nikdo to se mnou neřešil, žádná sestra ani lékařka za mnou nepříšla a že by se pokoušely o nějaké různé techniky........ ani náhodou. Malá dostala příkrm až třetí den a to ho jedna hodnější sestra přinesla polotajně neb přece se musím rozkojit.
Dokonce, když jsem pak mohla "oficiálně" chodit do sesterny pro příkm, tak se jedna z "takysester" pokusila o vtip - naklonila se nad malou a pronesla: " To víš, že ti dáme mlíčko, když máma nevaří."! Což čtvrtý den po porodu, rozhozená z nekojení a prožívající pocity viny, že toho nejsem schopná, když přece všechny mohou a jen já jediná ne............. je opravdu taková rána, že i dnes mě to bolí. No, nekojila jsem vůbec a ještě jsem to v sobě nezpracovala, ale je fakt, že malá je zdravá jako řípa (až na jednu rýmu, šestou nemoc a neštovice). Takže kojit je určitě nejlepší, ale současná "masáž" pro ty co opravdu nedobrovolně "nevaří" zavání tak trošku "terorem" a způsobuje hodně bolesti. Nožná by neškodilo připustit, že to prostě někdy opravdu nejde.

Lara, syn 2měsíce

•

Re: Re: Re: Re: Re: problém porodnice - Apolinář

(16.2.2007 9:49:25)
Rodila jsem u Apolináře v prosinci a mám zcela opačnou zkušenost (s přístupem k výživě, jinak to nekomentuji) - veškeré rozhodování bylo ponecháno na mně, nikdo mne nenutil ani do kojení ani do příkrmu - mléko se mi vytvořilo až čtvrtý den po porodu, příkrm jsem na doporučení sester (opravdu doporučení, ne příkaz) dávala od cca 30 hodin po porodu stříkačkou, techniku kojení a přikládání mi sestry ochotně kontrolovaly, kdykoliv jsem je o to požádala - nečekala bych, že za mnou budou chodit z vlastní iniciativy. Čtvrtý den jsem začala kojit, příkrm už jsem nedala a dosud je kojení bez problémů,syn přibývá v průměru 230 gramů týdně. Po dobu, kdy jsem chodila pro příkrm mne naopak sestry povzbuzovaly, že se určitě rozkojím. Věřím, že je třeba nenechat se na začátku odradit, stále přikládat a pokud je dítě velmi neklidné nebo rychle ztrácí váhu, je určitě dočasný příkrm na místě a následné kojení neovlivní.

Dáša, dcera 05
•	Re: Re: Re: Re: Re: Re: problém porodnice - Apolinář (16.2.2007 10:35:13) Asi záleží na tom, na jakém oddělení šestinedělí se člověk dostane. Kamarádka rodila u Apolináře o šest týdnů později, byla na jiném oddělení a byla spokojená.Byl tam mnohem vstřícnější přístup. Odpovědět

Re: Re: Re: Re: Re: Re: problém porodnice - Apolinář

(17.2.2007 11:13:23)
Tak to jsem ráda, že asi nejsem cvok, když jsme se u Apolináře necítila dobře... Asi nejsem jediná, koho zraňoval nepříliš citlivý přístup sester. Asi už otupěly.. :-( S odstupem času jsem si říkala, že jsem byla prostě "jen" přecitlivělá. No jo- byla!! A to je právě to.. asi by se mělo počítat s tím, že maminka po porodu je prostě "mimo".. Že zažívá nejpodivnější období ve svém životě. Já konkrétně jsem se cítila šťastná jako nikdy před tím, ale zároveň mi asi nikdy nebylo tak "blbě"...
Přála bych si odnést si jiné vzpomínky a pocity z této doby. Z nejdůležitějšího momentu v životě... (alespoň do dalšího porodu :-)))
Jinak svého rozhodnutí rodit tam nelituji.. Jako astmatička jsem měla jiné priority, přístup sester k mé osobě nebyl na prvním místě. Ale je škoda, že to nejde skloubit..
A co se samotného porodu týče, ráda vzpomínám na porodní asistentku Jurigovou... To je anděl :-))

A ke kojení- příkrmy jsem si taky vyžebrávala, byla jsem nervní z toho, že má syn hlad... Když hrozilo, že nás kvůli úbytku váhy nepustí domů, najednou to šlo bez problémů!! Sestra mi poslední noc nosila příkrm pravidelně až pod nos a ráno se pan doktor mohl zaradovat a pustit nás domů...
Doma se mi ze samé radosti spustilo mléko, překonala jsem i trápení se záněty (vracela jsme se do porodnice pro antibiotika) a kojím dodnes a ještě asi dlouho budu.

Zlata, dcera 3 měs
•	Re: Re: Re: Re: Re: Re: problém porodnice - Apolinář (21.2.2007 14:22:20) neříká se příkrm ale dokrm příkrm jsou ty "mrkvičky" co se dávají po šestém měsíci u kojených dětí Odpovědět

Jamura

Re: Re: Re: Re: Re: problém porodnice

(16.2.2007 14:44:48)
Ano, mám naprosto stejnou zkušenost, bylo to oddělení P3. Rodila jsem před necelými 3 roky a z přístupu dětských sester na tomhle oddělení mám dodnes husí kůži a trauma jak vrata. Ale na druhou stranu musím říct, že pobyt na tomhle oddělení šestinedělí byl jedinou skvrnou na mém dlouhém pobytu u Apolináře.

mat

•

Re: Re: neumře

(15.2.2007 21:38:19)
Bylo mi jasné, že někdo se zas začne urážet.
Takže: na základě četby nejrůznější literatury, zkušenosti vlasní i kamarádek píšu do této DISKUSE:
Laktace nenastupuje okamžitě po porodu.
Jasně, že v některých případech kojit nelze. Psala jsem názor na uvedený případ.
V porodnicích matky odstříkávají přebytky, není nutné hned v porodnici dát umělé mléko. Můžou krmit pasterizovaným mlékem jiné matky.
Nemá se dávat z lahve, ale alternativním způsobem.
Laktační poradkyně může poradit, ale těžko to může být vždy zárukou, že vše půjde hladce.
Je škoda, že kojení takto vzdají ženy odhodlané kojit.
V začátku mohou nastat obtíže.
Je těžké přiznat, že někdo udělal chybu, proto také tyto ženy stále opakují a ostatní přesvědčují:"Mně to nešlo, neměla jsem mléko."
(Znovu dodávám, že to tak nemuselo být v tomto případě, pouze mohlo to tak být, anebo že to tak bývá. Ať se zas někdo nerozzuří.)

Terka, Jakub 6m.

•

Re: Re: problém porodnice

(16.2.2007 8:29:46)
Šla domů s příkrmem a tam si dělala, "co bych chtěla". Měla jsem štěstí na dobrou dulu, ta mě uklidnila, řekla ať se prostě neděsím, zkontrolovala techniku a řekla, ať se vykašlu na všechny poučky a mám dítě doma u prsu třeba pět hodin. Trvalo mi, než jsem tu radu byla schopna praktikovat, ale nakonec jsem to tak stejně dělala (malý usínal při kojení, po položení se hned budil, já nevěděla, kolik vypil, jestli má hlad nebo chce jen chovat atd.) a bylo to to nejlepší. To, že jsem si to mohla dovolit, bylo taky díky velmi vstřícné doktorce (řekla, že dítě rozhodně nebudeme vážit před a po kojení, že to jen matku stresuje...) a byla ochotna přijít několikrát k nám domů. Samozřejmě lví podíl má i manžel, kterému nevadil naprostý chaos v domácnosti a zvládl utěšovat vystresovanou manželku. Dnes si z toho děláme legraci, protože malý je pěkný macek, a jsem rádi, že jsme to nějak zvládli.

Re: Re: problém porodnice

(16.2.2007 16:54:59)
Albeko-miminko se dá dokrmovat i jinak než jen flaškou.-pokud se chce aspon zkusit kojení.
Malého jsem měla po porodu 2dny v inkubátoru-
to jsem nekojila-prostě mi ho na kojení nedali a asi ho dokrmovali sondou ?nevím vždy jen řekli,že je po jídle-mlíko jsem tím pádem neměla-

pak mi jedna sestra řekla-at si začnu odsávat mléko odsávačkou-a to aspon 10-15minut každé prso-i přesto,že žádné mléko nepoteče.-prý pro stimulaci,aby se mléko natáhlo.
třetí den jsem začala malého kojit-jasný ,že ještě nebylo čím-ale kojila jsem těma pár kapkama-z obou prsu a pak mi ho sestra vždy dokrmila UM a to tak,že mu dala do pusinky malíček a stříkačkou mu tam ,jak sál ,pouštěla mléko(to proto,že to je podobné jako kojení),pak ho dokrmovala samaa místo stříkačky měl hadičku-a mléko tím sál ze skleničky jako brčkem.
takhle to bylo pár dní než jsem měla dost mléka-(kojení z obouch prsů+ dokrmení-pak já 10-15minut odstříkavala odsávačkou každé prso).
asi díky tomu se mi mléko natáhlo-,ale je jasné,že když sestřičky jen prudí a pořádně neporadí-tak maminka se nerozkojí-ale taky vím ,že u některých ani tohle nepomůže.bohužel.
ale jsem zastáncem toho-že když se to nezkusí-tak se nedozvím zda to jde nebo ne-jako se vším.

Re: problém porodnice

(15.2.2007 11:48:16)
Přesně tak. Problém porodnice je vynervovaná matka, která váží před kojením a po něm a vymáčkne ze sebe sotva 5 g. Dítě hubne a hubne a mamina pláče a pláče. Byl to i náš případ, začala jsem přikrmovat v porodnici stříkačkou a domů odjížděla po čtyřech dnech s hubeňourem a mlíkem v krabici. Doma jsem okamžitě přestala přikrmovat a vážit a najednou během první noci drobeček začal pít. Za první týden přibral 330 g. Potom už míň, ale jsou mu čtyři měsíce a svou porodní váhu zdvojnásobil. A stále kojíme. Někdy je to těžké, protože jak začal být pohyblivý drobeček, kojíme někdy s nohou za uchem a bradavky jsou celé okousané, jak si drobek hraje. Jsem po několika generacích první v rodině, protože nekojila ani babička, maminka a ani moje sestra. Takže kojení považuji spíš za otázku štěstí a někdo ho prostě nemá. Pak je nejdůležitější mamču nestresovat a miminku kontakt nahradit spoustou mazlení.

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.

Re: Re: problém porodnice

(15.2.2007 11:54:48)
Souhlas, hezky napsané. Nejdůležitější je spokojená matka, která není vynervovaná. Moje mamka nekojila žádného z nás a žijem. Já kojila celkem v pohodě (nejdřív s kloboučkama - vpáčené obě bradavky) a končila jsem v 15 měsících, protože malý byl normální vyděrač, který neustále chtěl a chtěl a chtěl, tak jsem to nevydržela a utípla to. Občas si říkám, že jsem měla kojit déle, ale dobrý každý měsíc. Uvidíme, jestli budeme mít štěstí i s dalšíma ratolestma, protože někdy to jde a někdy ne, teď už to vím, takže můžu říct, že poprvé jsme měli štěstí a jak to bude třeba příště? To se uvidí.

Terka, Jakub 8m.

•

Re: problém porodnice

(15.2.2007 13:06:58)
Moje kojící začátky (přesněji první tři měsíce) byly taky dost hororové. Nepomohla perfektní předporodní příprava, baby-friendly porodnice, laktační poradkyně... Synek byl v inkubátoru, já nervy na pochodu, sestry byly opravdu "oporou", a já jsem na všechny poučky jak kojit doslova zapomněla. Považuju za štěstí, že dosud kojím. V životě bych nikoho neodsoudila, u mě jen hrálo roli přesvědčení, že vyrůst na UM je domživota velké mínus, ale i tak jsem to stokrát chtěla vzdát.

mat
•	Re: Re: problém porodnice (15.2.2007 21:47:59) Terko, píšeš samou pravdu. Někdo holt v porodnici ty pokusy na sobě nevydrží, anebo nesnese ty řeči. Koupí si pixlu s flaškou a je to. Kdysi krmili Sunarem všichni. Kdo má motivaci, tomu by tohle bylo strašně líto. Odpovědět

Terka, Jakub 6m.

•

Re: Re: Re: problém porodnice

(16.2.2007 8:36:23)
Ale já se vůůůbec nedivím, že to někdo vzdá. Člověk si totiž před porodem absolutně neumí představit, jaké to bude "potom" (teda já určitě neuměla, ať mluvím za sebe), ten strach o dítě, dali mi ho po 10 dnech domů a já několik dní nespala v hrůze, že zamhouřím oko a něco se stane... No přežil mou péči, děti jsou zdá se poměrně odolné :-))). Nejhorší mi na tom nekojení ale přijde ten šílený, intenzivní pocit naprostého selhání, a nedá se s tím nic dělat. To jsem nikdy dřív v životě nezažila, takový pocit. Hrozné.

Dana , dvě děti

•

Re: problém porodnice

(15.2.2007 14:34:33)
Já bych v tom příkrmu lahví takový problém neviděla. Dobře si pamatuju na ty výhružky v časopisech a na netu, že stačí jednou jedenkrát, a už se dítě k prsu nikdy nepřisaje. Oba mí synové byli po měsíci přikrmováni z láhve a zároveň kojeni, jeden alespoň čtyři měsíce, druhý osm. Naopak časté přikládání ani odsávání produkci mléka nezvýšilo. Spíš by mě zajímalo, proč má tolik žen problémy. Kvůli stresu, nedostatku podpory v okolí? Nevím. Nevidím to jednoznačně v přikrmování.

Terka, jakub 8m.

•

Re: Re: problém porodnice

(16.2.2007 10:11:21)
Já myslím, že na první dítě není nikdo připraven, a já navíc žila v pocitu, že kojení je od přírody=je to přirozené a jde to samo. Prdlajz - což vím teď. Já bych ty prvorodičky před porodem strašně strašila - jak to nepůjde, bude je všechno bolet, ze sondáže všude kolem mám pocit že bradavky bolí snad všechny na začátku, i když není ragáda, popraskání..., nevyspíš se, nerozumíš, co dítě chce atd. atd. Já nevím, jestli to dřív šlo líp, nebo to prostě muselo jít, neb sunar nebyl. Babička např. taky neměla mlíko, dokrmovala obliným mlékem (ejhle a dnes to makrobiotika doporučuje jako lepší variantu než UM - samozřejmě po poradě s lékařem!!), pak se rozkojila. U druhého dítěte už věděla, že když bude pobíhat po domácnosti, mlíko nebude, takže načas odjela k mamince a pak kojila i sousedce. Dnes kojné nejsou, nesmí se kvůli přenosu HIV, já bych klidně třeba sestře kojila, udělala bych si test... Babřa taky měla zkušenost, od dětství pomáhala s několika kojenci (matce, tetám atd., uměla dítě hned po porodu vzít do ruky...

mariana
•	Re: problém porodnice (15.2.2007 22:50:30) Porodnice, která dává příkmy flašou je podle mě na.... Mě taky trvalo než jsem se rozkojila ale v porodnici malému hned od začátku dávali UM ale ze stříkačky ...žádná flaša. Dělala jsem to tak i doma a po 14 dnech už jsem plně kojila :) Odpovědět

mariana

•

Re: Re: Re: problém porodnice

(16.2.2007 9:12:29)
Tak jsem to nemyslela! příspěvkem sem spíš chtěla říct, že porodnice dělá chybu že nedávají hned prní den UM a stříkačkou (nevím na co čekají další dny) Já prvních pár dnů taky jsem cedila do odsávačky 5 kapek... hrůza ale věděla jsem že to půjde tak jsem stříkačkou krmila i doma. Kdyby mi kojení nešlo tak určitě šuuup flaša a konec. Neuznávám kojení za každou cenu. A ještě víc mě rozčiluje když maminy kterým stříká mlíko div né na hřišti do všech stran referujou o tom, jak každá ženská má mlíko! Zkrátka kdo neprožije.... (není to teda můj případ) ale je to tak. Držím palce všem nekojícím a určitě mlíko není tak důležité jak láska a péče po celý život :)

Jitka a dvě děti + bříško

•

Strídavě kojení a na noc umělá výživa - máte někdo zkušenost?

(17.2.2007 11:25:46)
Ahoj

První dítě jsem kojila dva roky až do konce dalšího těhotenství. Druhé dítě má teď 19 měsíců a ještě kojím. Vlastně kojím obě, potože sem tam dostane ještě i to starší. Nikdy jsem s kojením neměla žádný problém.

Až na to, že děti byli nespavci. Budili se v noci ho hodině. Jedno do roku a druhé do roku a půl. Prvního půl roku jim moje mlíčko na delší dobu prostě nestačilo a potom už jsem přikrmovala, ale byli tak navyklí na noční krmení, že se s tím nedalo nic dělat. Potom jsem je nechala brečet, pár nocí chovala a utěšovala a nějak se to zlepšilo.

Čekáme další miminko a plánujeme ještě dvě další v 18 měsíčních odstupech (tak bychom si to aspoň přáli, no uvidíme,jak se to podaří). Jsem z toho nespaní už totálně vyčerpaná. Druhé dítě jsem naučila totiž nejak spát bez kojení až nedávno, a to až v průběhu dalšího těhotenství. Pokud budou všechny děti nepavci, tak kojení osmkrát za noc se při třech dalších dětech vyspím tak za šest let.

Přemýšlím proto, že bych další potomky kojila přes den a na noc dala už od narození umělou výživu. To by je snad mohlo naučit spát dřív než se začnou budit automaticky ze zvyku.

Co si o tom myslíte? Máte některá zkušenost s kojením + současně umělá výživa? Díky moc za odpovědi. Díky moc, Jitka

Osminka

Re: Strídavě kojení a na noc umělá výživa - máte někdo zkušenost?

(17.2.2007 16:42:11)
Ahoj Jitko, zkušenost (sice nepřímou) mám. Kamarádka to tak dělala, v noci vstával tatínek a krmil UM. Do měsíce byla bez mléka. Možná to v tvém případě tak nebude, ale pro stimulaci kojení je důležité kojit v noci (nejvyšší hladina prolaktinu). Navíc asi střídání prsa a flašky není úplně tip top, děckám to z flašky líp teče, tak proč by se namáhaly u prsa, že:-).

mariana

•

Re: Strídavě kojení a na noc umělá výživa - máte někdo zkušenost?

(17.2.2007 21:49:41)
S tím mám dobrou skušenost, synovi jsem začla dávat na noc UM od 2m. Budil se každé dvě i 1 hodinu jen si ucrcl a zas usnul.... zkrátka si vymýšlel, chtěl si jen podudlat. řekla jsem si DOST! večer jsem dala UM abych měla jistou že se najedl aby nebyl hlady přes noc a v noci mu už prso nedávala (přebytek mlíka jsem si každý večer odsála). šlo nám to krásně, přes den měl prso a v noci flašu! Kojenej byl do půl roku. JOoo a když se v noci vzbudil tak jsem mu max. ještě jednou udělala UM po půl roce už jsem mu dávala jen čaj. Nám teda nedělal problém že když začne pít s flaše, že nechce prso... chtěl obojí :) ale některé děti to opradu odstaví. každý je hold jiný.

Janika*

Re: Strídavě kojení a na noc umělá výživa - máte někdo zkušenost?

(18.2.2007 10:36:30)
Jitka,
kojenie v noci je naozaj dolezite z dovodu tvorby mlieka. Okrem toho si myslim, ze ak budes cez den kojit a v noci budes mat taku dlhu prestavku, tak sa ti prsia prilis naleju a moze ti to sposobit mastitidu (dufam, ze to pisem spravne). Ak nechces v noci kojit, tak na tvojom mieste by som odsavala a mlieko davala do flasky namiesto UM.

Markéta, syn 5 l.
•	Re: Re: Strídavě kojení a na noc umělá výživa - máte někdo zkušenost? (19.2.2007 12:01:45) No nevím, já jsem v noci nekojila zhruba od čtyř týdnů věku synka (spal), mléka na den se mi stále tvořilo až dost a zánět prsu jsem dostala až když jsem prcka v devíti měsících odstavila. Obvykle jsem večer odstříkávála, zásoby v mrazáku se velmi hodily. Odpovědět

Jitka a dvě děti + bříško

•

Re: Re: Strídavě kojení a na noc umělá výživa - máte někdo zkušenost?

(19.2.2007 15:16:15)
Diky za odpovedi. S tvorbou mleka problem nemam. Nekdy nekojim treba tyden, kdyz si deti vezme babicka na dovolenou. Jednou jsem se snazila starsi dite odstavit, mesic jsme nekojili, pak jsme si to rozmysleli a kojime dal. Nemela jsem ani pocit plnych prsou, ani se nedelal zanet ani zadny jiny problem. Proste kojim, kdyz je koho, kdyz neni, tak nekojim a vsichni jsou spokojeni - deti i ja. Na tohle si opravdu nemuzu stezovat.

Davat na noc ostrikane mlicko je dobry napad. Sice odstrikavat nepotrebuju, takze je to prace navi, ale zase pro dite je to urcite daleko lepsi. No ale nevim, nezasyti se tolik jako pri umele vyzive. V predchozim dotazu me slo v podsate o to, jestli kdyz budu davat z flasky, tak se mi dite potom samo neodstavi od prsu. Jestli proste nebude chtit jen z lahve, je jedno, jesti materske mleko nebo umelou vyzivu. No vypada to tak, ze to u jedne pani fungovalo, tak to mozna zkusim.

JankaP
	Někdy to fakt nejde (15.2.2007 10:34:48) Ivono, rozumní doktoři a rozumné laktační poradkyně vědí, že někdy to opravdu nejde. Příčin nezávislých na vůli mámy může být víc. Kojení nedělá dobrou mámu! Odpovědět

Kamaem

Někdy to fakt nejde

(15.2.2007 11:11:05)
Ahoj Ivono,
rozhodně v tom nejsi sam, už přede mnou se tu objevilo několik podobných případů a po mě se jich tu objeví ještě spousta...
mě se mlíčko spustilo asi až šestý den po porodu, do té doby jsem zkoušela všechno možné, i zkusit odstříkat, abych vlastně zjistila, jestli mlíko vůbec mám a s bídou ho bylo tak 5ml...z porodnice jsme odcházeli s příkrmem 4.den po porodu, a to jen proto, že jsme rodili zrovna v období obrovského babybooomu a potřebovali lůžka...a nejspíš to bylo to, co mi mlíčko spustilo, v porodnici jsme byla za tu nejhorší matku na oddělení, protože jen já to mlíko neměla, i když byl malej u prsu prakticky pořád a sestřičky mi to dávaly patřičně znát, doma to šlo pod vedením naší dětské dr. podstatně líp...takže dělá to i stres...
a stejně tak mi stres to mlíčko i vzal...po třech měsících jsem si prožila šok, kdy jsme našla babičku u ní doma málem v bezvědomí kvůli nízké hladině cukru v krvi (je cukrovkářka), vezla jsem ji do nemocnice, malýho jsem měla samozřejmě s sebou a skoro ze dne na den bylo po mlíčku...a mohla jsem se stavět na hlavu, měla jsem půjčený dvě odsávačky, cpala se homeopatikama, přikládala a přikládala a bylo to na prd...14dní jsem malýho trápila hlady a snažila se ze sebe něco vymačkat, pak jsem to vzdala a sáhla po UM...a i tak jsem se setkala s názorama, jak jsem něco takovýho mohla dopustit...dokonce jsem to i obrečela...ale je fakt, že mateřství není o kojení (už to tu někdo napsal), tak se tím netrap. Vím, že to moc nejde, mě takový kecy typu "mě to šlo, proč by to nešlo, tobě, asi jsi dostatečně nechtěla" taky strašně štvou. Prostě: Kdo neprožil, nepochopí...

Vlastně mě to trápilo do okamžiku, než jsem si přečetla jeden článek tady na rodince a hrozně se mi tam líbila jedna reakce, tak ji vkládám:
"Myslím si, že žádný extrém není zdravý. Za dob našich maminek většina doktorů při sebemenším problému strčilo mamince flašku a bylo. Dnes chodíme do kurzů, čteme,připravujeme se a pak zkoušíme, pláčeme, máme prsa roztrhaný na cucky, dítě hladové,ale kojit musíme, hlavně kojit!!!"

Dáša a Maruška (2005)

•

Pohoda /kojení

(15.2.2007 10:51:19)
Ahoj Ivon,opravdu si nemusíš nic vyčítat a bu´d vklidu a vpohodě. Tvoje miminko bude určitě spokojené , když bude mít spokojenou mámu kojení, nekojení. Souhlasím s tím, že kolem kojení je už přílišná propaganda a hysterie.Matky, které pak kojení nezvládají nebo kojit nemohou, jsou zbytečně ve stresu a pod velkým tlakem okolí. A to vše musí prožívat po porodu, v šestinedělí...
Přitom každý ví, že nejlepšíé maminka, je odpočinutá, usměvavá a vpohodě...
Sama jsem si taky užila svoje. Problematické těhotenství..., císařský řez... a pak kojení...
Malá měla koliku a tak první 4 měsíce téměř neustále brečela ve dne v noci, kojení byl boj kolik mléka se mi do ní podaří dostat, neustále jsem měla zničené bradavky, protože o dobrém přikládání moc nemohla být řeč malá se pořád cukala atd...V těhotenství jsem absolvovala kurz, přečetla kde co, byla jsem v kontaktu s několika laktačními poradkyněmi...
Výsledek - krom 14 dnů kdy jsem malé dala už z čirého zoufalství asi 5 krát flašku jsem ji kojila plně do 7 měsíců a pak ještě do 11 měsíců s příkrmy...
Výsledek- šestinedělí se mi protáhlo na 4 měsíce. Moje kamarádky s kurzu se usmívala na svá miminka a kojila je prakticky všude...Já jsem byla ztrhaná, nevyspalá, nezhublá, kojení probáhalo, jako krocení divé zvěře a to když se malá na chvíli uklidnila a dala si pár loků - všichni mě fotili, aby zachytili ty krásné okamžiky kojení a kdy jsme si s dcerou tak blízké.
Nebyly, necítila jsem to tak...
Po 4 měsících kolika odezněla a vše se hodně zlepšilo a já jsem si konečně začala užívat mateřství. I kojení už bylo v pohodě. Přesto jsem si k někomu nějaký dobrý vztah už nevybudovala.
No a pokud bych měla toto podstoupit i s druhým dítětem... I přesto, že vím, že bych to zvládla...Asi bych se opravdu hodně hodně rozmýšlela jestli to za to opravdu stojí...
Tak ti přeji spoustu krásných chvilek s tvým miminkem. A na okolí kašli, kdo nezažil nepochopí... hlavně když nechce...
Mě nejvíce vytáčely rady mojí maminky (kterou mám samozřejmě moc ráda) - koj hlavně koj...sama mě kojila tak tři týdny...pak prý to nešlo... a byla jiná doba...:)))
pa
Dáša

Hanka, dva kluci 15 a 7 let

•

Kojení

(15.2.2007 11:05:32)
Ahoj, já prvního syna nekojila skoro vůbec, už z porodnice jsme šli s flaškou. U druhého jsem si přísahala, že kojit budu. Sice mi to trvalo zhruba 14 dní, ale opravdu jsem se rozkojila. Jenže za 6 neděl mléko nebylo, kluk řval hlady, já řvala taky, ale z nervů, že má málo. Nakonec jsem to asi po 8 týdnech vzdala, protože jsem mléko prostě neměla a tudíž syn plakal hlady a nepřibýval. Když si na to dneska zpětně vzpomínám, nejspokojenější byli kluci i já, když jsem je nakrmila z láhve, nebyla jsem ve stresu, zda se napili dost a oni prostě spokojeně spinkali, protože byli najedění. Ráda bych bývala kojila, ale prostě to nešlo

Linda
•	Re: Kojení (15.2.2007 13:59:39) Ja jsem strasne chtela kojit, v porodnici pomahali co to slo, nicmene jsem se rozkojila az po 14ti dnech. Kojila jsem neco malo pres 2roky. A dneska? Dceri je ted 6, od 4 ma asthma, alergie a je kazdou chvili nemocna... tak si vyberte... Odpovědět

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.
	Re: Re: Kojení (15.2.2007 14:32:48) Je to tak, ani kojení nezaručí, že dítě bude úplně zdravé. Já kojená nejsem a nic mi není, manžel je kojený do dvou let a je alergik. Malého jsem kojila do 15 měsíců a zatím žádné alergie nemá a když něco přijde ? Tak nic, vím, že jsem se snažila. A tak by to měla brát každá máma. Odpovědět

Nika

•

Re: Pohoda /kojení

(15.2.2007 11:49:27)
Mamka me nekojila, nikdy jsem nebyla vazne nemocna, nemam zadne alergie, astma atd. Nechapu, jak Vas mohou nutit v porodnici kojit, je to Vase telo a Vase rozhodnuti. Kdyby me sestra zacala bolestive masirovat a neprestala ani po mem upozorneni, asi bych ji vrazila facku, podepsala revers a odesla z porodnice. Stve me ten pristup, kdy o Vasem tele, rozhoduje nekdo jiny. Miminko by mohlo pekne pribyvat s lahvi, ale ne, oni se snazi i pres bolest matky o neco co chteji oni. Super ceske zdravotnictvi. Myslela jsem, ze uz je zde jiny pristup - lidsky. Ale asi zalezi vzdy na konkretni osobe.

Štěpka syn 2,5roku

•

Re: Pohoda /kojení

(15.2.2007 12:41:23)
Díky za stejný názor.
Já jsem syna kojila do 5ti měsíců,ale s příkrmem.Od narození téměř nespal,řval a kojení bolelo jako blázen.popraskané bradavky,moučnivka,atd..po návštěvě laktační poradkyně,která mi řekla,že kojím správně,že je to všechno vlastně v pohodě,jsem byla zralá na psychiatra.Nevyspalá,nervózní z nervózního miminka,dítě nervózní ze mě.KOLOTOČ.Nepomohl nikdo,ale když jsem oznámila,že s kojením končím,byla jsem v jejich očích "ta co nechce kojit".Obrečela jsem první příkrm z lahve.Dnes už vím,že kojení dobrou mámu nedělá,že všechny dobré rady porodníků a pediatrů jsou jen teorií.
Stůjte si za svým názorem a nenechte si znepříjemnit ty nejkrásnější a neopakovatelné chvilky s miminkem.Vyrostou tak moc rychle a ty první miminkovské měsíce už vám nikdo nevrátí.
Štěpka
P.S. máte stejný,nebo jiný názor?

Luci+Luk
	Re: Re: Pohoda /kojení (15.2.2007 12:50:18) Štěpánko tak tak,stalo se mě něco podobného.Teď jsem naprosto spokojená,kojila jsem jenom měsíc a najednou mlíko nebylo...Jsme druhým měsícem na UM,miminko je spokojené,krásně spinká a hlavně já už se nenervuju a užívám si spokojené mateřství... Odpovědět

Mortadela
	Re: Re: Pohoda /kojení (15.2.2007 13:11:50) Úplně stejný. Mít druhé dítě, určitě už bych se stresovat nenechala, jenže napoprvé jsem holt byla ze všeho hrozně vyjukaná. Odpovědět

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.

Re: Re: Pohoda /kojení

(15.2.2007 13:55:46)
Můj názor je: spokojená maminka = spokojené miminko. Já osobně všechno dělala tak, jak jsem to cítila. Vždycky jsem si vyslechla rady z řad lékařů, kamarádek, maminek, babiček, něco jsem přečetla a pak jsem si to udělala podle toho, jak jsem to zrovna cítila. Taky jsme si prožili s kojením své (1. měsíc - bradavky rozpraskané a ještě k tomu jsem byla hospitalizovaná tři týdny po porodu s akutním zánětem slepého střeva) zvládli jsme to, ale jsem přesvědčená, že kdyby to nešlo a já bych byla "na prášky", tak bych se na to vybodla a přestala bych s kojením. Každá takováhle zkouška je hodně náročná a každá maminka, která si to prožije má můj velký obdiv. Jen všichni kojte, pokud to jde a pokud ne, tak se přeci svět nezboří. Hlavně, že jste to zkusily !

Albeka

•

hmmm

(15.2.2007 11:20:10)
...já,ač majitelka bujných vnad také nekojila ani jedno ze dvou svých dětí.Obě mé děti se narodily s odstupem 5 let v termínu s váhou okolo 3,5 kg,zdravé,čilé. Po prvním porodu se mi sice prsa nalila a ztvrdla a to bylo asi tak vše. V porodnici otáleli s příkrmováním tak dlouho,až se z mého syna stala vyhublá apatická loutka. V den,kdy jsme šli domů mu sestra nalila do krku půl lahve sunaru a poslali nás domů. Syn byl tak zesláblí,že i když se mi doma mléko spustilo prostě jen otvíral hubičku,dokud samo teklo sát snad ani nebyl schopen. Probděla jsem několik nocí v koupelně a skusila vše od sprchování,masáže,pravidelného odstříkávání-vždy jsem ze sebe vymámila jen pár ml..a dost. Takže jsme přešli na láhev. U dcerky jsem mléko prakticky nemněla i když byla narozdíl od syna dravá a savá -jaksi nebylo co sáti a to i přes četné pokusy sestry s odsávačkou - prostě pár kapek a šlus. Takže bylo li co,odstříkala jsem a přidala do láhve se sunarem a nijak jsem se netrápila. Co šlo,to jsem zkrátka svým dětem poskytla a kde nic není... :-).Tak se prosím netrap,je to blbost. Mé nekojené děti jsou zdravé,chytré,pěkné,mají hezké zdravé zuby/někdo mi kdysi řekl,že když nekojím,tak budou mít děti zkažené zuby :-( -no pěkná blbost/. A souznění matky s dítětem? Mně kojení jako souznění nepřipadalo,spíš jako trápení a utrpení jak tělesné tak duševní moje i dítěte - z toho plyne moje rada-neřeš to :-). Přeji zdravé dítko a pevné nervy :-)

Lenka Nova

Změnil se postoj porodnice?

(15.2.2007 12:06:06)
Poprvé jsem rodila v r.2002, neměla jsem žádné mléko, dcerka sála jak o duši, ale mléko nebylo. Dokrm jí dali až když šla s váhou hodně dolů a probrečela hlady celou noc. Sestry byly nepříjemné, asi jsem jim pokazila tabulku plně kojených dětí, pořád mi vykládaly jak je důležité kojit, až předposlední den přišla starší doktorka, jediná mi šáhla na prsa a řekla, že tam žádné mléko není, domů jsme šli s dokrmem. Pobyt v porodnici jsem probrečela, dávali mi najevo, že jsem špatná, že nekojím. Navíc mě to mrzelo, protože jsem kojit chtěla. Podruhé v té samé porodnici jsem rodila v r.2004, mléko jsem opět neměla, byla jsem připravená na reakce sester na mé nekojení a hle, nikdo nic nenamítal, když viděli, že po nakojení se váha nezměnila. Názory od sester byly najednou že ne každá maminka může kojit. Na pokoji jsme byli 4, z toho 3 děti odešly domů dokrmovné.

Tereza. Jakub 8m.

•

Re: Změnil se postoj porodnice?

(15.2.2007 13:15:33)
Tohle mě mrzelo ze všeho nejvíc. A vidím, že si na to tolik maminek stěžuje, i mnoho mých kamarádek. To ty sestry nemají samy vlastní děti? Mě by zajímalo, vzhledem k věku mnohých z těch, na které jsem narazila já, kolik toho odkojily ony, že jsou s odsudkem tak rychle hotové a mají tak jasno! Někdy mě skoro připadá, jakoby se "mstily" za to, že tehdy byla doba, kdy se UM naopak propagovalo, ale za to přece my ani ony nemůžeme.

asmara

•

taky jsem měla problém

(15.2.2007 12:38:19)
Oli,opravdu nejsi špatná nebo neschopná máma,tak se netrap.Jak už pár mamin napsalo přede mnou,i já to zažila.V porodnici docela v pohodě,pokud pominu bradavky rozkousané do krve,ale dalo se to snést.Na svou pidi postavu mám obrovská prsa a mléko se mi začalo po měsíci ztrácet a malý řval hlady.Zkoušela jsem několikrát kojit v poradně pod dozorem paní doktorky,ale bylo spíš horší,mimi hublo a paní doktorka byla naštěstí velmi rozumná,přestala nás trápit a v šesti
týdnech bylo po kojení.Přístup odborníka v ohodě,ale odsudky kamarádek mě bolely víc-každá kojí,nevíš,co dítěti upíráš atd...
Jakoby nikdo neviděl to rázem spokojené a usměvavé miminko...

Isa+Ani 05/06+Martinek 10/08

Začátek kojení - horor...

(15.2.2007 12:50:53)
Já jsem si se začátekm kojení zažila přesně to, co píše autorka - bylo to horší než porod: neskutečně nalitá a bolestivá prsa (to už prý v porodnici neviděli tak 10 let), několik probdělých nocí, kdy mi nedovolili jít spát a nařídili odstříkávat, horečky, fyzické i psychické trápení ze strany dětských sester i lékařky ("vy se moc šetříte"). Anička byla propuštěna jako plně kojená, ale po pár hodinách doma plakala hlady. Ač jsem se snažila, po týdnu jsme utíkaly k naší lékařce, který zjistila, že Andulka nepřibývá - tedy hladoví. Byla jsem šťastná, že Andulka už nebude hladovět, když mi doporučili přikrmit ji UM.

Kojení jsem ale v rámci obecné kojící hysterie nevzdala a částečně Andulku kojila až do 6 měsíců, kdy už jsem mléko neměla žádné. Je mi dobře při pocitu, že jsem alespoň u částečného kojení vydržela. Nicméně na slovo kojení jsem tak trochu alergická.

Markéta

•

"nechce kojit vecne"

(15.2.2007 13:10:43)
je mi lito vsech maminek, co se trapi kvuli nedostatku mleka. materske mleko je opravdu to nejlepsi, ale kdyz neni tak se proste neda nic delat.
o to vic mne pak nastve kdyz slysim, jak kamaradka rika, ze jeji sestra uz po mnesici zkusila svoji dceri dat trosku caje, s tim, ze ji chce co nejdriv odstavit. asi jsem na ni koukala trochu zarazene, protoze k tomu dodala, no sestra rikala, ze nechce kojit vecne, je ji to neprijemne a boli ji to.
neznam ji osobne, ale kamaradka by mi urcite dopodrobna popsala, kdyby ta bolest byla z krvavych poranenych bradavek, tak si myslim, ze to byla uplne normalni bolest z prisati, ktera trva ten prvni mesic, ale postupne se zmensuje, jak si bradavky zvyknou. taky jsem prvni dva tydny mela slzy v ocich a zatinala jsem ruku do zidle, ale abych kvuli tomu prestala kojit ...

Eva

•

kojeni u Apolinare

(15.2.2007 13:53:20)
V prosinci 2004 se mi narodila dcerka,porod prima,tehotenstvi take.
Ale to co provadeli sestry na pritomnem odd,to teda byla sila.Mliko se mi nespustilo,holcicka jecela hlady a ja prosila o prikrm.
Dostala jsem vynadano,ze "takhle se k tomu kojeni teda stavit nesmite"
A protoze si nenecham nikdy nic libit,tak jsem mile sestricce rekla,ze "je to moje dite,mam ji moc rada ale citim,ze kojit nebudeme,jestli mate pocit,ze svoje dite tyram,zavolejte socialni pracovnici a ted si dejte odchod a prineste prikrm,nebo rovnou zavolejte lekare,ja mu to rada zopakuju"
A byl klid-mliko se mi nespustilo ani po 4 ani po 10 dnech a ja byla spokojena,ze mam spokojene dite.
Dceri jsou dnes dva roky,vazi 12kg,je vesela,sikovna a hlavne-za dva roky mela jednou zvysenou teplotu.
Takze kojit-ANO,ale ne za kazdou cenu,nekdy to proste nejde a ja protoze svoje telo a reakce znam,jsem dala prednost pohodlnejsi ceste,nez se nechat sikanovat od sester a "podobnych radkyn"
A jeste-nechteli nas pustit domu,tak jsem podepsala revers :-))
Nic lepsiho jsem udelat nemohla,konecne jsme se doma vyspali a ja nemusela klusat kazde dve hodiny k vaze.
Eva

Linda

•

Re: kojeni u Apolinare

(15.2.2007 14:02:25)
No nevím, nejspíš to ty sestřičky neříkaly příliš diplomaticky, ale to, že se mlíko nespustilo, taky může být dáno psychicky (třeba tvou nevírou v to, že se to povede). Na druhou stranu každý má plné právo rozodovat o sobě a svém dítěti, jestli se bude kojit, kdy se přestane, nebo jestli bude umělá výživa - takže si myslím, že pokud matka zavelí "přineste příkrm", má plné právo ho dostat.

Eva

•

Re: Re: kojeni u Apolinare

(15.2.2007 14:08:25)
Ahoj Lindo,diky za podporu.
Ja si totiz myslim to same.Ono Ti moc sebevedomi neprida,kdyz ze vsech stran slysis,jak spatne delas tohle a tohle :o)
Myslim,ze je to pravo kazde matky,ja si nemyslim,ze by nase holka nejak ztradala.Naopak si myslim,ze spokojena mamina,nestresujici se, ze nekoji,je pro dite daleko prinosnejsi,je odpocinuta a ma na nej "naladu".
Eva

Amina

•

Re: kojeni u Apolinare

(15.2.2007 14:05:18)
Souhlasím.
Myslím si, že teď vládne v českých porodnicích kojící hysterie. Zažila jsem nepříčetnou ženskou sestru v porodnici, která ječela na čerstvou maminku, že nechce kojit (důvod proč nechtěla neznám, ale byla to její věc). Sestra vypadala, že jí přizabije. Maminka si za rozhodnutím stála, ale scénka to byla dost nechutná.

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.

kojeni v Motole

(15.2.2007 14:11:41)
Já rodila v Motole a dost mě překvapilo, že mi tam sestřičky říkaly, že hodně rodiček z Vietnamu a Ukrajiny nechce kojit vůbec a dávají hned UM. Asi je to u nich normální, že se nekojí. Nevím, jak je to teď, ale já v Motole žádný problém neměla a dokonce mému drahému uzlíčkovi musely dát dvakrát UM, protože jsem ležela na chirurgii po narkóze a nemohla jsem mu dát mateřské mléko. Prý ho plival a nechtěl, ale nakonec se nechal přemluvit:)

Eva

•

sesterska sikana? :-)))

(15.2.2007 14:13:44)
Ahoj,
tak to bych si dala okamzite zavolat vrchni,pak lekare a jeste primare a to by byl curbes :-)
Je to divne,ale pripada mi,ze sestra ma dnes jakesi privilegium,kazat o moralce a zapomina proc tam je.Ma poradit a starat se,ne delat kazani,kazda matka pokud nema strezeny dohled :-)) je svepravna a urcite nechce svemu diteti ublizit.Ovsem je pravda a chapu to,ze ne kazda maminka ma silu se ozvat.
Eva

Kocík, syn 5 a dcera 16 měs.

Re: sesterska sikana? :-)))

(15.2.2007 14:29:20)
Dnes to je, bohužel, skoro všude. Člověk se musí umět ozvat, i když né vždy na to má sílu a maminky po porodu zrovna do této skupiny patří. Já jsem se taky nikdy nerada s někým pouštěla do křížku, ale co mám dítě, tak se to nějak změnilo a už jsem člověk, který se nebojí ozvat se, když se mu něco nelíbí (asi nějaký ten mateřský pud).

Re: sesterska sikana? :-)))

(16.2.2007 9:40:27)
Evo, s tím, že dnes si sestry vyskakují, si mě docela pobavila. Ty jsi asi nikdy nezažila situaci v českých nemocnicích před rokem 1989?! ;-) Ale tento vývoj zdravotnictví v Evropě začal už dávno a ve vazbě na porodnice byla startérem teroru a nesvéprávnosti maminek 30. léta v Německu.
Ale řekla bych, že se situace posledních 15 let v ČR stále zlepšuje, ale než střední zdravotnický personál opustí svoji roli "vládce nad světem", bude to chvilku trvat. Bohužel pracovní a finanční podmínky většiny českých nemocnic způsobují dlouhodobý nedostatek personálu a neumožňují si vybírat opravdu kavalitní (odborně i lidsky) jedince. Někdy je také na klinikách patrné, že "ryba smrdí od hlavy", čímž byl kdysi postihnut třeba Apolinář (za vlády prof. Hájka a Doležala). A stále je na zdravotních školách všech úrovní a lékařských fakultách opomíjen trénink etiky.

Eva

•

Re: sesterska sikana? :-))) hospoda jako porodnice ?? :-)

(16.2.2007 15:20:08)
Ahoj :-)
Ne,pred rokem 89 jsem v porodnici nebyla,dnes mi je 31 let.
Ale presto si myslim a trvam na tom,ze kdyz chce byt nekdo "sprosty a neurvaly" na lidi v nemocnici,tak az maze do pradelny,nebo vynaset odpadky.
Sestra nezdvorileho chovani nema ve zdravotnictvi co delat.
Jako majitelka restaurace,ac mozna hrube prirovnani k sestre v porodnici,se take musim chovat SLUSNE k hostum--nosi mi do prace PENIZE.Kdyz sestra ma maly plat-neni to moje vec,at jde s maturitou sedet do kancelare a delat asistentku reditele.Myslim,ze bud me prace bavi a delam ji s nasazenim a zodpovedne,coz slusnost a takt k sestricce patri,nebo mam vztek,ze neuzivim rodinu a mazu jinam.
Eva

Eva

•

Re: sesterska sikana? :-))) hospoda jako porodnice ?? :-)

(16.2.2007 15:20:18)
Ahoj :-)
Ne,pred rokem 89 jsem v porodnici nebyla,dnes mi je 31 let.
Ale presto si myslim a trvam na tom,ze kdyz chce byt nekdo "sprosty a neurvaly" na lidi v nemocnici,tak az maze do pradelny,nebo vynaset odpadky.
Sestra nezdvorileho chovani nema ve zdravotnictvi co delat.
Jako majitelka restaurace,ac mozna hrube prirovnani k sestre v porodnici,se take musim chovat SLUSNE k hostum--nosi mi do prace PENIZE.Kdyz sestra ma maly plat-neni to moje vec,at jde s maturitou sedet do kancelare a delat asistentku reditele.Myslim,ze bud me prace bavi a delam ji s nasazenim a zodpovedne,coz slusnost a takt k sestricce patri,nebo mam vztek,ze neuzivim rodinu a mazu jinam.
Eva

Eli+3kluci

Re: kojeni u Apolinare

(17.2.2007 17:13:13)
Já se chci jen "Apolináře" zastat - rodila jsem tam v roce 2003 císařským řezem, mlíko se mi nechtělo spustit (po císaři to prý trvá déle), byla jsem nešťastná, že nejsem schopná své miminko nakrmit (jak tak maminy po porodu bývají přecitliovělé) a ze strany sester jsem se dočkala jen trpělivé pomoci a uklidňování. Ondru netrápil nikdo hlady, automaticky dostával "cizí mateřské mléko", dokud se nespustilo to moje.

PS. Jinak souhlasím, že pokud maminka nemůže, nebo i z jakéhokoliv důvodu nechce kojit, je to jen a jen její věc a nikdo by jí neměl dávat najevo, že je proto špatná. Naše maminky nás také témeř někojily (nebyl to tehdy trend) a byly proto snad špatné? Mě naopak připadá, že nutnost např. uprostřed noci vstát a jít dělat výživu (míchat správný poměr, odhadnout správnou teplotu, kontrolvat, jestli je vše umyté a čisté...) je mnohem náročnější, než v polospánku přiložit mimčo už k hotovému. Eli

Katuka+Vítek11/06+Danek10/09

Re: Re: kojeni u Apolinare

(18.2.2007 15:54:05)
Také se připojuji. Protože jsem byla po sekci malý byl déle u sestřiček v péči, ale nosili mi ho pravidelně na kojení dle jeho chuti. I když jsem třeba byla na chodbě, když za mnou přišla návštěva, našly si mne. Vzpomínám na jednu velice mateřskou sestru, která zároveň byla poradkyní a ta byla tak milá, že se mi kojilo samo. Měla jsem ale kliku mléko jsem měla třetí den po porodu a malý byl aktivní savec a tak si mléko vycucl, i když byla prsa trochu tvrdší. Také mi pomohlo nastudovat jak si miminko chytit, co mám očekávat, apod.
Jedna maminka tam měla vpáčené bradavky, teprve sháněli klobouček a pak jí dokonce bradavka praskla, ale i té se dostalo péče.
Ale hlavně být v pohodě, nic se nemá lámat přes koleno, to by ničemu neprospělo.
Katuka

Lenka

•

Kojit, kojit, kojit.............

(15.2.2007 14:36:58)
Ahoj, když se mi před 5 měsíci narodila dcera, byla jsem rozhodnutá kojit, bylo to něco tak přirozeného, že mě ani nenapadlo dávat jí UM. Po porodu jsem čekala, že dostanu malou na bříško, jak porodnice propagovala ve svých materiálech. Omyl. Dítě bylo odneseno na "čistící" proceduru. Minimálně hodinu mě šili a nakonec mi ještě vyškrabovali placentu. Když pak všichni odešli a já přiložila malou k prsu, byla jsem nešťastná, vůbec se nedařilo. Po půlhodině jsem vyslala manžela, aby šel najít někoho, kdo by nám s tím pomohl, jako prvorodička jsem si vážně nevěděla rady. Po několika urgencích dorazila sestra a sprdla mě, že co bych chtěla, že malá spí a tak asi sát nebude. No ano, pak už spinkala, když přišla jaksi později než bylo třeba....pak jsem se skácela k zemi, takže jsem byla oživována a nakonec jsem dostala kapačku a malá mi byla odebrána. Když mi ji ráno přinesli a chtěli, abych začala kojit, ak jsem to zkoušela. Ale malá hodně spala, dokonce váhově byla maličká. Doktorka na vizitě mě vždycky akorát sprdla, že málo kojím a že takhle to nejde. Moje slova o tom, že malá fakt nejde vzbudit ji nezajímala....Připadala jsem si neschopná....Nakonec mě nechtěli ani pustit domů, že malá nepřibírá tak jak by měla. Sestra nakonec umluvila primáře, takže jsme mohly opravdu domů. Byla jsem šťastná jako blecha a nevěděla co budu s tím kojením dělat. Večer doma se mi nalila prsa, to jsem myslela, že umřu, bylo to strašné. Od té doby kojím a nemám jediný problém (kromě moučnivky, kt. jsem měla na začátku a situace, kdy se dcera odtrhávala od prsu a dělala u toho různé věci jen ne a ne sát...). Souhlasím, že pokud kojení nejde, tak to holt nedje. K čemu je vyčerpaná zničená matak dítěti? K ničemu. Důležitá je láska a péče, kterou dítěti dáte než kojit za cenu šíleného sebezničování. Přeji všem spokojená miminka a krásné mateřství :)

Re: Kojit, kojit, kojit.............

(17.2.2007 0:20:46)
Ahoj,
mě na tom všem nejvíc vadí to, že se jaksi nebere v potaz, že opravdu můžou být důvody, proč to nejde. Třeba i zdravotní. Mám dvě děti, kojila jsem obě,prvního do 22měs, ale u druhého jsem musela v 5ti měs. přestat kvůli mému onemocnění štítné žlázy. A i tak jsem se setkala s tím - proč nekojíš, některé maminky na mě tak divně koukaly, když jsem malému dávala flašku. Jako by mi říkaly, ty jsi ale matka, takhle šidit dítě :-(. A přitom tu moji situaci vůbec neznaly. Je to bezohlené, takhle soudit, stačí že se s tím musí ta mamina vyrovnat sama a ještě ji druzí přidávají :-(

10.5Libik12
	Re: Re: Kojit, kojit, kojit............. (17.2.2007 0:24:08) Prosim tě, jak se může stát při krmení dítěte, že "některé maminky tak divně koukaly". To jako u vás v obýváku? Odpovědět

Eva
•	Re: taky nekojím (15.2.2007 14:50:24) Ahoj, prosim sver mi adresu porodnice,at vim,cemu se vyhnout. Ha a pani doktorku bych sjela jednou vetou,ono se strasne lehce radi,kdyz jde o jine.Ja bych ji chtela videt,kdyby slo o jeji dite,jak by nastartovala koste a letela pro prikrm:-)) Eva Odpovědět

jana38

velikost prsou

(15.2.2007 15:53:38)
Medůzko, jenom jsem chtěla napsat pro všechny majitelky malejch prsou, že velikost prsou nemá s možností kojení co dělat. Já mám odjakživa vel. 70A a s kojením jsem nikdy neměla sebemenší problém, taktéž moje matka má pidi prsa a kojila mě tři roky (v sedmdesátých letech byla tenkrát za exota) a moje sestra dokonce nemá vůbec žádný prsa (řekla bych, že má spíš mínusky:-)) a zatím taky kojí bez problémů.

Podle mě může být problém spíš že chybí v těle nějakej hormon, co tu produkci mléka spouští a v kombinaci se stresem oddělení šestinedělí a šílenejma nápadama dětskejch sester se to mlíko prostě nevytvoří.

Nikdy by mě nenapadlo odsuzovat matky, které nemůžou kojit a chování nemocničního personálu v mnoha nemocnicích je fakt na ránu:-(( Dodnes jsem např. nepochopila, proč se musej děti první dny po porodu každou chvíli vážit. Měla jsem štěstí, že jsem u obou porodů unikla českým porodnicím, tudíž moje obě děti byly vážený jen těsně po narození a pak až za týden a jsem ráda, že jsem si ušetřila ten strašnej stres z toho, jestli mimino přibralo a jestli kojím dostatečně.

asmara

•

právě naopak

(16.2.2007 9:08:24)
myslím,že majitelky malých prsou problém nemají.Já jsem ten opačný extrém,na malou drobnou postavu šestky prsa a s kojením jsem problém měla,jak už jsem psala výše.paní doktorka mi to vysvětlovala tak,že ženy s velkými prsy mají v prsu velký obsah tukové tkáně a prsní žláza se pak nemůže pořádně nalít a zvětšit-asi na tom něco bude.

Mortadela
	Re: velikost prsou (16.2.2007 10:01:48) Časté vážení miminka v porodnici mě taky vytáčelo. Jakou jsem vždycky měla pomstychtivou radost, když jim Klárka tu váhu počůrala... :-) Odpovědět

Eva

•

jeste jednou ja...asi spatne ctu,nebo jsem hloupa :-)

(15.2.2007 14:56:29)
Rozumim li tomu dobre,tak,ze laktace nastane az 10 dni po porodu,takze 10 dni,mimi nebude jist???
Nejsem Mudr,ani nemam vysokoskolske vzdelani,ale zdravy rozum veli-NAJIST A HNED!!!
Dotycne pani doktorce bych doporucila zesilit psychotropni latky,nebo co to vlastne bere :-)),omlouvam se za ten radoby ironicky "sound" ,ale cekat 10 dni,nez se mi spusti mliko je skoro na trestni oznameni.Jeste,ze to nikdo neriskoval:-))
Eva

Bumbi&05,08,10

Re: jeste jednou ja...asi spatne ctu,nebo jsem hloupa :-)

(15.2.2007 16:46:12)
Evi,
miminko nepotrebuje jist HNED po porodu. Pokud je to zdravy novorozenec (= nema zadne problemy), ma zasoby a ma z ceho brat. Mleko se take vetsinou hned po porodu netvori...

Moje "kojstory": Ja jsem se rozkojila bez potizi, ale moje 4,2 kg hladove dite jedlo po 1,5-2 hodinach, cele sestinedeli... Okoli radilo krmit po 3 hodinach - rval, neslo to. Kaslala jsem na to a mela ho proste u prsu skoro furt... Pak uz jsem byla temer na zhrouceni. Jakoby to kluk vycitil, v 6 tydnech zacal v noci spat 6 hodin v kuse - spasa. Pak prisla laktacni krize ve 3. mesici. Tu jsme vyresili tak, ze mimino dostalo proste jednu davku z flasky z mraznicky (co jsem mela schovano z "lepsich" casu). Ve 4 mesicich mel 8,5 kg a zacal jist zase po hodine... Byla jsem na padnuti, odolavala jsem prikrmu, ackoli mudra radila zacit prikrmovat kasi...

Nakonec jsme zacali s prikrmem uderem pateho mesice, kojeni se zase ustalilo na snestelne 3-4 hodiny, slava! Nakonec jsem kojila do 15 mesicu. Ale sunar na noc dostaval prcek cca od 10 mesicu, aby ho mohl uspavat tatinek nebo kdokoli jiny a nebyl fixovany jen na prsicko :-)

Musim rict, ze prvni pul rok jsem mela casto 1000x chuti to proste vzdat, dat flasku a KONECNE SE VYSPAT!!! Moc mi pomohlo, ze jsme UM jednou zakoupili a meli doma jako pojistku, kdyby to uz bylo neunosne. Ta pojistka v podobe UM me velmi uklidnila a v podstate umoznila kojit dal...

Takze, myslim, ze bez vyhrady plati SPOKOJENA MAMINKA, SPOKOJENE MIMINKO. At uz je to s kojenim nebo s UM. Kdyz bude vystresovana matka, ani UM dite neuklidni :-)

Ridte se svymi pocity, nenechte se do tlacit za hranice sveho presvedceni. Teoreticky muzeme kojit skoro kazda - fyzicky na to mame, ale psychika je mocna carodejka a nekdy pres to vlak proste nejede, i kdybychom se rozkrajely. Pak, nastesti pro nase hladovce, mame UM :-)

Bumbi

Eva

•

Re: Re: jeste jednou ja...asi spatne ctu,nebo jsem hloupa :-)

(15.2.2007 17:59:23)
Ahoj,ja chapu,ze zdravy novorozenec nepotrebuje jist okamzite..
Jenze podle svych pocitu se vzivam do ostatniho deni kolem a ja jak jsem hladova,je mi fyzicky nevolno.Nemusim jist hodne,staci pulka jablka,ale najist se proste musim.
Takze cekat 10 dni,nez se mi milostive nalejou prsa,je nad moje sily.
Jak je znamo,clovek mozna neumre hladem, jako zizni a me se proste nechtelo nic riskovat.Moje dcera jecela protoze mi z prsa nic neteklo,prakticky hned prvni den po porodu hulakala neustale:-)),takze asi hlad,nebo zizen mela.
Po podani lahve,se vsechno zmenilo a byla to nejhodnejsi miminko pod sluncem.
Spokojena,ze ma v brisku mlicko a ja spokojena,ze spinka a ja se vyspim.
Jedove poznamky a pohledy ze strany sester,kterym jsme kazily "prumer" se daly vydrzet.
Jinak fandim vsem,ktere maji tu trpelivost a nezabali to hned jako ja.
Jak uz jsem psala..kdybych cekala,nic by se nezmenilo.Mliko nikde.
Eva

Eva K, Lucie 11m

•

vysílení z kojení

(15.2.2007 20:25:49)
Ahoj, tak to vyčerpání z kojení moc dobře znám, holka taky od začátku chtěla po hodině a půl i v noci a připadala jsem si doslova vysátá.
Laktační krize jsme si taky zažili, většinou jsem už v noci nervově tekla, "PROČ POŘÁD JENOM ŘVE".
Pak se ukázalo, že slečna měla oprávněný hlad, vyrostla o nějaký neuvěřitelný kus. První měsíc např. o 2kg. Křehké miminko jsme si moc dlouho neužili, teď má 78 cm a nevejde se do kočárku:-). Většinou "krize" odezněla až ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že ještě jedno noční kojení a bude po mě.
Kojím stále po každém jídle. Do patnácti ji snad kojit nebudu, jak žertuje manžel.
Myslím, že každý den s mateřským mlékem je ku prospěchu a na druhou stranu vyčerpaná a nervní matka moc dobré mléko neprodukuje, takže určitě není od věci uvážit kojení i z tého stránky. A že cca 3% matek mléko nemá, ví i laktační liga. Eva

Ivana s Evičkou 3 měsíce

•

lepší přístup porodnic

(15.2.2007 17:05:20)
Ahoj,
tvoje zkušenost i reakce některých dalších maminek bohužel poukazují velmi zřetelně na to, kde je zakopaný pes... Je to především v přístupu zdravotnického personálu k ženě při porodu (o tom radši nemluvím) a po porodu. Celé toto období není nemoc, ale zvláštní stav, kdy je třeba věnovat ženě zvláštní a především chápající a láskyplnou péči. Není nic špatného na tom dávat umělou výživu, když se nedaří kojení, jen si myslím, že by se to už v porodnici mělo s každou ženou citlivě probrat, aby z toho neměla nepříjemné pocity. Jde především o pochopení každé z nás, protože každá jsme jiná... Ale to co zde žádám je z říše snů. Jsme to především my ženy, které bychom měli žádat lepší služby v porodnicích, když si za to platíme zdravotní pojištění...

Lucka + Štěpánek 5m.

•

Není všechno jen černé nebo bílé

(15.2.2007 21:15:03)
Nedá mi to a musím také reagovat. Je mi témeř 30, vystudovaná jsem porodní asistentka (školu jsem dodělala před 2 lety) a proškolena o kojení jsem byla velice dobře. Vím, jak je to skvělé a důležité!! Nikdy jsem si nepřipouštěla, že bych nekojila. Během těhotenství mi teklo mléko už asi od 4. měsíce a já se těšila na prcka i kojení.

Malej se hned po porodu na sále přisál, byl to šikulka, všechno šlo podle plánu. Zkrátím to, jako většinu dětí jsme měli problém s novoroz. žloutenkou, ale u nás neodezněla za pár dní, byl pod lampou na svícení a dokonce jsme se i do nemocnice na 4 dny vraceli, aby na něj zase svítili. Ještě v 6ti týdnech neměl svou porodní váhu a byl hodně žlutý. Sledovali naše kojení a i když malej pil málo, tak pil a malinkato přibíral, takže nikdo nic neřešil. Jeden víkend nám bylo doporučeno mléko převařovat, tak jsem odsávala a malej pil z lahve a přibral 120g za víkend. Celý týden jsem se děsně snažila kojit, stále přikládala (u prsa chtěl být pořád) a těšila se do poradny, kolik přibere. Zdál se už být čilejší. A zjistila, že to co přibral za ten víkend, opět zhubl. Nikdo nic nedělal a já se naštvala. Koupila jsem si pořádnou odsávačku a malého začala krmit z flašky. Najednou byl pohodové, spokojené miminko se zájmem o okolí a přibral za týden 540g a okamžitě odžloutl. Bohužel sám prostě z prsa netahal a já odsávala celé tři měsíce s jedním příkrmem denně. Pak mléka ubývalo a teď už není, už jsme úplně na UM. Snažila jsem se mu dát to nejlepší, co to šlo a nebylo to snadné.

Byli jsme v začarovaném kruhu, netahal, protože byl zeslabený žloutenkou a žloutenky se nemohl zbavit, protože netahal a neměl dost mléka. Uznávám kojení, ale někdy prostě není zbytí a je to na té mamině, aby si to rozhodla. Silné řeči typu, že všechny maminky mohou kojit, vedou většinou ty, které buď ještě nerodily nebo zrovna žádné problémy neměly. Takže všem kojícím i nekojícím držím palce a přeji šťastné maminky šťastným dětem!

Petrajda

Re: Není všechno jen černé nebo bílé

(16.2.2007 0:00:46)
Ahoj, bohužel nejsem odborník a to, co teď napíšu, si jen matně pamatuju z toho, co mi řekla jedna lékařka, když i u nás trvala delší dobu novorozenecká žloutenka. Říkala, že v několika málo případech (prý je to ale hodně vzácné) může být to žloutnutí (funkce jater) ovlivněno právě tím kojením - matka má příliš estrogenu (asi) a dítě není schopno ho zpracovat. Pokud tedy nepomůže osvěcování atd., může právě v takových případech pomoci odstavení dítěte a UM. Mám jednu známou, které se totiž opravdu stalo. Bála jsem se, že mi to hrozí taky, naštěstí my nebyli ten případ a kojili jsme ještě dlouho potom.
Ale omlouvám se za nepřesné a laické info, už je to delší dobu, a když se nás to nakonec naštěstí netýkalo, pustila jsem to z hlavy. Možná ale, že to u Tebe bylo něco podobného.

Jinak kojení je prostě dobrá věc a bohužel znám několik maminek, které přestávají z různých "důvodů" dost brzy a přitom by mohly - a to mě mrzí o to víc, že mám 2 známé, které by opravdu chtěly a nemohou.

Lavanda
	Re: Re: Není všechno jen černé nebo bílé (16.2.2007 7:59:46) Omyl, stačí kojení na den dva přerušit, odstříkávat a převařovat. K tomu jsem byla donucena u prvního dítěte. Byla to teda hrůza, ale jeden den jsem to vydržela a pak jsem syna kojila dlouho dlouho. Tím převařením se rozloží právě ty látky, které brání ústupu žloutenky. Odpovědět

Lucka + Štěpánek 5m.
•	Re: Re: Re: Není všechno jen černé nebo bílé (16.2.2007 10:46:19) Jenže u mě to nestačilo. Víkend jsem odstříkávala a převařovala a nepomohlo to, alespoň ne dostatečně, aby měl dost síly a dokázal pít sám z prsu. Lékaři navrhovali buď odstříkávat a převařovat nebo UM, ale já se kojení vzdát nechtěla. Odpovědět

Lavanda

Re: Re: Re: Re: Není všechno jen černé nebo bílé

(16.2.2007 12:19:40)
No, já jsem Luci spíš reagovala na to, že se nemusí nutně odstavit kvůli žloutence. Ostatně, někde se tvrdí, že ta žloutenka z kojení prý není zdaleka tak nebezpečná a není třeba ani to převařování.
To, že malý neuměl z prsa cucat, je samozřejmě problém a v takové situaci je v kojení asi nemožné pokračovat. Ale samotná žloutenka určitě důvodem k ukončení kojení není.

Re: Re: Re: Není všechno jen černé nebo bílé

(16.2.2007 19:53:10)
Budilko-přesně tak taky jsem musela kvůli žloutence odstříkávat a převářet-celý týden-bylo to jak ve zlém snu-odstříkala jsem vždy jen 60ml-malý stejně víc nevypil-ale chtěl o to častěji-pak jsem neměla co odstříkavat-nestačilo se mi mléko dělat,tak jsem to střídala s UM-a po týdnu mu žloutenka klesla a kojíme pořád 6x děnně-a to mu ted bude 9měsíců.doufám,že další mimi žloutenku mít nebude :-)

Petrajda

Re: Re: Re: Re: Není všechno jen černé nebo bílé

(16.2.2007 22:13:18)
Aha, tak mně tehdy, když to vypadalo, že by to mohl být ten případ, říkali, že pokud to bude ono, pomohlo by odstavení. Ale naštěstí jsme nakonec nebyli ten případ, takže jsem podrobnosti nezjišťovala a pak už se tím nezabývala. Moje chyba, asi jsem to neměla vůbec psát, ale třeba i tak někomu ty info pomohou, doufala jsem, že to někdo upřesní, děkuju.

Ale jinak myslím, že ani takový přístup ze strany lékařů (vedoucí postupně k dřívějšímu odstavení) není výjimečný, protože ta moje známá z toho důvodu přestala kojit definitivně. A např. mě taky kdysi naváděli k zavedení UM na příkrm, dřív než bylo nutné, už někdy v 8. týdnu, kvůli nazelenalé stoličce, přitom nakonec jsem výlučně kojila skoro až do konce 8.měsíce a přestala až ve 14. - tak pozor i na to. Mně hodně kromě rad okolo pomohla mj. i poradna a zkušenosti tady na Rodině.

lenduli,2 děti

•

Záleží na podpoře rodiny

(15.2.2007 17:34:32)
Souhlasím s těmi maminkami,které propagují pohodu při kojení.Sama jsem své první dítě kojila jen tři měsíce a celou dobu jsem měla pocit,že to není ono,že nekojím správně,že dcera nepřibývá atd.atd.Přitom jsem si už v těhotenství přečetla stohy literatury,takže teorie na jedničku,praxe na čtyři mínus.Navíc do mě hučela celá rodina,ať to vzdám,že malá stále křičí,navíc je nějaká pod míru (babičky milují boubelatá miminka).Po třech měsících jsme vytáhla flašku,koupila sunar a zklidnila sebe i dítě.Po pár letech jsem byla znovu těhotná.Nečetla jsem raději nic a vnitřně jsem se rozhodla,že kojit prostě budu.Prsa mi také v porodnici druhý den ztvrdla,sestřičky si mě vzaly do parády a následovaly již zmiňované masáže.Která nezažila,neví jaké bolesti to provází.Pomohly mi dítko krmit stříkačkou a naučily mě to.Nemohu si na porodnici stěžovat,rodila jsem v Ostravě-Porubě.Opět mě doma čekal boj s celou rodinou.Kdykoliv mimčo víc plakalo,tak mě manžel i rodiče přesvědčovali,že má určitě hlad a ať mu dám sunar z flašky.Nepřesvědčili...kojila jsem klidně co hodinu(doma jsme vypustili i ty stříkačky)-doma,v parku,u pískoviště,kdekoliv.Prvních sedm měsíců jsem kojila každou noc co dvě až tři hodiny,dnes se tomu divím,ale zvládla jsem to (bez pomoci a bez podpory manžela,bez ranního vyspávání,protože jsem vodila starší dítě do školy).Párkrát jsem volala laktační poradkyni,něco zkonzultovala s kojícími kamarádkami a výsledek byl,že jsem kojila 15 měsíců.Přitom mám prsa tak nulky,takže na rozměrech fakt nezáleží.Jo a abych nezapomněla,na zatvrdlá prsa mi sestřičky v porodnici poradily tvaroh (nejíst,ale dát přímo na prsa).

Re: Záleží na podpoře rodiny

(15.2.2007 18:10:48)
V Motolské porodnici jedna ženská sestřička propagovala hlavně obrovské množství tekutin. Ne kvůli kojení, ale proto, že se všechno lépe hojí a nebudete tak protivné sami sobě. A že jsem si protivná byla, když nám to kojení nešlo, to snad nemusím zdůrazňovat. Pomohla mi snad ze všech nejvíc taky proto, že když mi vzali chlapečka na světýlko kvůli žloutence a já jsem slzela jak krokodýl, poslala mě k automatu na kafe a poradila dvakrát denně hodně sladký (kofein v tom není skoro žádný). Bránit se nějakým radám sestřiček nebylo možný, protože hlava po porodu funguje úplně podivně. Jak už jsem psala, rozkojila jsem se až doma a máme klid. Prostě někdy kojím po třech hodinách a někdy po hodině. Nijak se tím netrápíme a na tabulky o tom kdy kojit a jak dlouho z kterého prsu kašleme. Z počátku jsem kojila i hodinu, pak půl hodiny natřásala, kvůli odříhnutí a znova začínala kojit. Prakticky jsem nedělala nic jiného, ale teď už máme nakojeno za deset minut, někdy i s přebalením. A až to nepůjde "odložíme prsa" a sáhneme po lahvi. Svědomí mám čisté, dělám co můžu a snad vydržíme alespoň do půl roku (čtyři měsíce už máme za sebou).

Mortadela
	Tvaroh (16.2.2007 10:12:37) Tvaroh je vskutku vynikající věc - pomáhá na záněty kdekoliv na těle díky syrovátce v tvarohu obsažené. Třeba v krku při viróze. A na prsa přímo geniální. Doporučuju. Odpovědět

Zuzana+Jony, 2 roky

•

Z jiného soudku

(15.2.2007 18:19:53)
Já jsem nekojila ani den.... Jsem dost vážně nemocná a ihned po porodu mi byly nasazeny ošklivé léky na vysoký krevní tlak. 4kombinace!!!! Prímářka dětského oddělení mi s naprostým klidem sdělila, že kojit můžu, resp. musím. Nejsem žádná cimprlína, ale volala jsem ihned dalším asi 4 doktorů, kterým důvěřuji. 3 mi řekli, že by si to na triko nevzali.... Takže jsem druhý den po porodu oznámila ošetřující lékařce na dětském, že kojit nebudu (v té době to ani nešlo, JOny byl těžce nedonošený). Paní doktorka si se mnou sedla do čekárny, v klidu jsme to probraly a řekla mi, že to opravdu závisí na mně, že je to mé rozhodnutí a že v tomto případě je to možná určitě lepší řešení. Nechci, aby mé dítě bylo pokusným králíkem vedlejších účinků léků maminky při kojení, to teda fakt ne. Takže je dodnes na SUNARU (2 roky), předtím NUTRILON. Je pohodový a pěkný jedlík - takže maminky, nenechte se vmanipulovat do něčeho, co by Vás jednou mohlo mrzet....

Kamila, Filda 3 roky

•

maminky neplašte

(15.2.2007 19:09:02)
Holky, vím, že pro maminku, která je přesvědčená, že chce kojit, je zlé, když se nedaří,ale snad každý soudný člověk pochopí, že když mléko neteče, maminka nenechá své dítě hladovět. Ale chápu vaše pocity, protože dnešní doba fanaticky fandí kojení. Já sama mám malé prsa, měla jsem mléka na rozdávání, ale bohužel po půl roce jsem se už nutně potřebovala léčit na nemoc, která se mi těhotenstvím samozřejmě rozjela. No nebylo zbytí, já začala papat prášky a malý umělou výživu. A i tak reakce některých maminek byly příšerné, manžel říkal, že mají vykojený mozek, když mě utěšoval.Ale kojte, pokud můžete a pokud ne, netrapte se tím.Miminko potřebuje především spokojenou maminku. Jo a mimochodem, já jsem odkojené dítko se všema možnýma poděděnýma nemocema co se jen v rodině vyskytli a můj bratr, nekojený, je zdravý jako řípa.

"Rozkojení"

(15.2.2007 21:03:41)
Syna (dnes 7a1/2) jsme vezli z porodnice taky s flaškou. Byla jsem po císaři, totálně s nervama v kýblu, dítko řvalo i 4 hodiny v kuse - kojení nekojení, prostě měl koliku. Doma jsem pod dohledem a rukama kamarádky ždímala prsa, ale psychika si mlela své:-) Asi 3 týdny byl na flašce + kojící pokusy. A pak najednou bylo mléka pro celou ulici. Syn sice brečíval dlouho, ve dne v noci, ale mléka bylo dost a asi po 4 měsících se to zlomilo a byl v pohodě.
U obou dcer se kojení rozběhlo skvěle, i když poslední porod byl hóóódně divoký. Dceru jsem viděla až 4. den, krmili ji stříkačkou, a až 5. den jsem kvůli práškům mohla kojit. Přisála se jak pijavice:-)))
U mně to byla fakt psychika - u holek jsem věděla, že to půjde. U kluka jsem byla vyděšená prvorodička s výčitkama, že nejsem dobrá matka - ani jsem ho neporodila, ani nekojím...
Zlatý UM!!! Jak psaly mnohé přede mnou: nestresujte se, UM nebo MM - vždycky je čím nakrmit.

Radka, dvě dětičky

•

Kojení není povinnost...

(15.2.2007 22:15:49)
..ale je to pro dítě ta nejlepší strava a maximum pro jeho psychomotorický vývoj, to už se tady asi psalo.
Já jsem byla se synem tři měsíce v pohodě, potom ale začal u toho zlobit, špatně pít, dávala jsem si za vinu, a ostatní mi dávali - kdeco, málo mléka,co jsem jedla atd.Přestala jsem si věřit, a začalo ho dokrmovat, nepomohlo nic. Nakonec se ukázalo, že má vrozenou vadu,špatně se vyprazdňoval a musel na operaci v šesti měsících. Dceru jsem kojila 13 měsíců,úplně v pohodě,na udivené pohledy příbuzných - ještě kojíš? - jsem nereagovala, řeči neposlouchala, skončila jsem ,když se přestalo dělat dost mléka.Někteří lidé jsou fakt hloupí,neposlouchejte je, veřte sobě, vlastní intuici.

Re: Kojení není povinnost...

(15.2.2007 23:26:31)
Mně se moc líbí heslo: Kojte, kdo můžete, a kdo nemůžete, netrapte se tím.
Já bych řekla, že člověk si hlavně musí být jistý sám sebou. A když zcela mimo pochybnost víte, že jste pro kojení udělaly, co jste mohly, a prostě to nejde, nebudete mít potřebu to řešit a trápit se tím.
Mimochodem, 38 let mi pro třetirodičku nepřipadá jako žádný extra vysoký věk. Znovu asi záleží na tom, jak se člověk cítí a co si nechá vnutit od okolí. Ale je pravda, že nemluvím z osobní zkušenosti, je možné, že když má někdo děti těsně po dvacítce, tak si pak ve 38 připadá opotřebovaný ...

lenka

•

konecne vidim ze nejsem jedina neschopna

(15.2.2007 22:46:38)
moje matka nas obe sve deti kojila sotva tyden v porodnici a tvrdila, ze pak uz mliko nemela. porad do mne hucela, ze nez pujdu rodit, musim mit doma karton kojenecke vody a krabici sunaru, protoze jakozto jeji dcera taky urcite zadna kojna nebudu. ja nakrmena literaturou a soucasnym trendem jsem zadnou vodu ani sunar nenakoupila a zarekla jsem se, ze ja proste kojit budu a taky jsem se na to moc tesila. uz jen z vrozene lenosti se mi nechtelo vymyvat lahvicky atd.moje gynekolozka tvrdila, ze neexistuje duvod, proc by zdrava zena nemohla kojit.
komplikovany porod oddalil 1.prilozeni, pak jsme se i s malyma bradavkama pres kloboucek rozkojili na maximum, ale po 2 tydnech to zaclo jit od desiti k peti.syn ubyval na vaze, k prsu evidentne vubec nechtel, rval a rval, kdyz uz usnul, tak vydrzel spat i 10 hodin, coz jsem ho nechtela nechat, ale kdyz jsem ho vzbudila na kojeni, tak mi daval dost durazne najevo, ze by radsi spal a nechtel se prisat. diky systemu: odsat, ulozit do lednice, nakojit a pak dokrmit z odsateho jsem zjistila, ze to co ja mu nabizim je pro neho leda tak uspokojivy predkrm. detska lekarka mne uklidnila, ze to neni zadna tragedie a ze ho muzu s klidnym svedomim dokrmit sunarem. jenze po nasazeni sunaru uz k prsu nechtel vubec.par dni jsem jeste praktikovala odsavani a nasledne krmeni z lahve, ale sama jsem videla,ze odsavani je pro mne cim dal vic bolestivejsi a vysledny efekt mizivy. moje mleko cinilo tak 10% jeho denni spotreby.s placem a vycitkama jsem toho nechala a zustala u sunaru. i toho pil daleko vic nez bylo mnozstvi uvadene k jeho veku.ALE v tu chvili se nam ustalil denni rezim, pres den pil kazde 3 hodiny, celou noc prospal a plac jsme slyseli velmi vyjimecne. to, ze ja jsem mohla v noci spat svych 8 hodin ze mne udelalo zase normalniho cloveka, kterej se postara nejen o mimino, odsavacku a prsa, ale treba i uvari , poklidi, zacvici si, popovida s manzelem...... do te doby jsem byla vystresovana, nevyspala, rozklepana a vubec jsem nechapala co je krasnyho na tom mit miminko. moje gynekolozka mi pri kontrole v sestinedeli neskutecne vynadala s komentarem,ze jsem o to asi moc nestala kdyz jsem to tak brzo vzdala.navrhovala homeopatika a akupresuru na rozkojeni, tak jsem sla domu a syna ve chvili kdy by mel byt hladovy prilozila. diky jeho reakci jsem mela behem pul minuty jasno: sunar ! gynekolozka nebyla posledni kdo se do mne obul. ve 3 mesicich sel syn do nemocnice, kde mne automaticky ubytovali s nim v pokoji a pak se hrozne divili, ze nekojim. vystridali jsme behem 1.roku nekolik oddeleni a musim rict, ze sestricky to braly jeste relativne v pohode, ale kojici maminky na mne vetsinou koukaly hodne skrz prsty.ale ja opravdu nemam zapotrebi se pred nikym obhajovat a vysvetlovat. jak rekla nase pediatricka: kdyz to nejde, tak to nejde a nema smysl trapit ani jeho ani sebe. a co se tyce pomeru nemocnosti kojenych a nekojenych, tak v te nemocnici jsme vetsinou byli na celem oddeleni jedini nekojici.........

Dáša a Maruška (2005)

•

kdo nezažil nepochopí...

(15.2.2007 23:06:49)
Jen jsem si ještě vzpomněla na to, jak jsem před svou maminkou obhajovala, že přestanu s kojením, protože jsem už úplně vyčerpaná (malá pořád plakala, kojili jsme skoro pořád nebo se o to alespoň pokoušely)a ona mi na to řekla - a co by si dělala kdyby si měla vyvařovat flašky, míchat mlíko...to by si měla teprve honičku. To, že miminka na flaškách víc spí, často i celé noci atd... - kdo nezažil zkrátka nepochopí, co to je kojit...A už vůbec nemluvím o tom, jaký je to fyzický zápřah pro tělo maminky a to po 9 měsíci těhotenství.
mějte se
Dáša

Re: kdo nezažil nepochopí...

(16.2.2007 13:09:54)
Presne tak, Daso. Navic s lahvickama, strilizaci atd. ti muze nekdo pomoci, ale s kojenim nikdo, to je jen na te mamince. Ja sama jsem kojila, mleka jsme mela dost a kdyz pominu problemy s bradavkami a priserne bolesti trvajici vzdy i hodinu po dokojeni cca mezi 2 - 3 mesicem, kdy jsem brecela, tak celkem uspesne...ale nikdy nezapomenu na tu strasnou unavu. Nemohla jsem ani mluvit, usinala jsem ve stoje, kdyz jsme jela k lekari, okolo 3 mesice jsme dostala 40 horecky z vycerpani. Manzel se mi snazil pomoci, ale musi chodit do prace a babicky u nas nula, chodi do prace, obcas navsteva na kafe, ale pomoc zadna. Pamatuju se , jak jsme se motala po byte, blouznila a bala se, ze mi maly vypadne z naruce. Kojila jsme po 2 hodinach 30-40 minut celou dobu kojeni vcetne noci, byla jsme troska, mela jsme z toho vseho nabouranou imunitu a dostavala jsme se z toho rok po ukonceni kojeni. Nic si zpocatku nepamatuju pekneho a materstvi jsme si zacala uzivat pri prvni kasi a prvni flasce UM, kdy maly spal dele nez 2 hodiny a to okamzite. Nechapu, mleka jsme mela dost, je mozne, ze bylo slabe? Nebo pomalu teklo? Pokud s tim mate zkusenosti, budu rad, kdyz poradite, protoze se desim druheho ditete. Nezvladnu peci o dve deti a tohle..navic jsem rodila pres 24 hodin a jeste jsem citila vycerpani po 14 dnech, tak snad se to cele se mnou tahlo. Vydrzela jsem to pul roku, pak me manzel na kolenou uprosil, at toho necham...

Dáša a maruška (2005)
•	Kojení - špatný stav (16.2.2007 16:31:32) Musím potrvdit,že jsem byla z kojení také vyčerpaná a to fyzicky i psychicky. navíc jsem hned po šestinedělí dostala menstruaci a tohle dohromady to bylo opravdu něco! Kojit jsem vydržela 11 měsíců a jak dlouho se budu vzpamatovávat nevím...:))) D Odpovědět

Informovanost a podpora

(16.2.2007 8:51:35)
Stále mě překvapuje, jak málo informací o kojení mají maminky i personál porodnic.
Jen pár poznámek k diskutovanému:
a) kojení jde málokomu samo a musí se vždy sladit konkrétní maminka s konkrétním miminkem,
b) bolestivé nalití prsou je normální a dochází k němu cca 3. den po porodu,
d) do té doby, tj. cca 3-4 dny, produkují mléčné žlázy mlezivo, kterého je na objem velice málo, ale je pro miminko nenahraditelné - připravuje vlastně jeho trávicí trakt "ke startu",
e) je přirozené, že miminko ztratí v těchto dnech něco ze své hmotnosti a protože už je běžné odejít z porodnice 3.-4. den po porodu, je nesmyslné, aby personál neonatologie vyžadoval váhový přírůstek miminka,
f) ke sladění "nabídky-poptávky" mléka je potřeba dalších pár týdnů a ještě několikrát v prvních šesti měsících dojde ke změně (růstové spurty apod.),
g) pokud se začne přikrmovat umělým mlékem, je víceméně neodvratné, že kojení brzy skončí.
Takže abych to shrnula: chce to informace, trpělivost a hlavně podporu celé rodiny!

Mikka

•

Re: Informovanost a podpora

(16.2.2007 13:31:15)
Já jsem byla nucena druhou dceru přikrmovat už v prvních čtrnácti dnech. Ani v těhotenství se mi prsa na rozdíl od prvního těhotenství vůbec nezměnila, žádné zvětšení, ani kolostrum, prostě nic. Porod rychlý, pohodový, dcera zdravá, přiměřeně velká, okamžitě přiložená a krásně sála. Jenže nebylo co. Asi čtvrtý den se mi prsa trošičku nalila, malá neustále řvoucí u prsa, mléka žalostně málo. Personál porodnice skvělý, tolik péče a snahy pomoct mi až někdy vadilo. Nevzdala jsem to. S pomocí litrů a litrů kojících čajů, melty, odsávaček, krémů a homeopatik jsem se postupně "rozkojila" tak, že asi v pěti měsících jsem zahodila stříkačky, kterými jsem neustále denně dokrmovala a kojení nám vydrželo do konce 13. měsíce, kdy zdroj přes veškerou snahu už opravdu vyschl a současně malá ztratila o kojení jakýkoli zájem. Toho prvního půl roku jejího života bylo pro mě ale peklem, starší, v té době stále nemocná dcera, si chudák mámy moc neužila, díkybohu za podporu manžela a maminky, ale upřímně, opravdový pohodový vztah s dcerou jsem navázala, až když jsme začali přikrmovat zeleninou a na mém mléce už nebyla tak závislá. Dneska je to můj miláček a mazlík, a já ještě stále mám pocit částečného selhání, že jsem nekojila plně a dostatečně dlouho - alespoň 2 roky. Jsem příkladem toho, že rozkojit se lze i v málo nadějných případech, jenže moje rodina i moje psychika za to zaplatily dost vysokou cenu. M.

Dana, dvě děti
•	Re: Informovanost a podpora (16.2.2007 20:17:15) Pokud je to tak přirozené, mělo by to jít samo. Něco je v nepořádku. Odpovědět

Lenka +1, 12/05

•

Re: Informovanost a podpora

(18.2.2007 19:12:32)
Ahoj, nesouhlasim, ze prikrm vede rychle k nekojeni! Prikrmovala jsem malou od cca 2 tydnu (pres veskere nekonecne a vycerpavajici pokusy o zvyseni "produkce" proste pribyvala malinko a plakala) a s kojenim jsem skoncila nedavno sama, kdyz bylo male 14 mesicu. Dokrmovala jsem do 3 mesicu lzickou, pak uz z lahvicky, hlavne vecer. Byla jsem spatna, ze musim dokrmovat, mela jsem strach o kojeni, ale zrejme memu nekonecnemu usili se to podarilo. Ale jestli bych to jeste jednou opakovala, to fakt nevim...
Takze, maminky, nebojte se dokrmu, dle me zkusenosti nemusi ke konci kojeni vest.

mat
•	Re: Informovanost a podpora (19.2.2007 19:53:18) Konečně někdo napsal příspěvek, který podá užitečné informace!!! Je to moc pěkně shrnuto. Odpovědět

Také jsem nekojila...

(16.2.2007 12:42:48)
Milé maminky, s kojením jsem měla taky kříž, napsala jsem o tom i článek sem na rodinku s názvem Kojení- horor větší než porod- možná se tu ještě někde v archivu vyskytuje. Hodně mi pomohly reakce všech maminek, které též nemohly kojit, i když třeba chtěly.Také jsem v nemocnici uvěřila kecům sestřičky(snad čerstvé maturantky), díky kterým jsem se málem psychicky sesypala. Místo abych v klidu obdivovala své krásné miminko, které pěkně spalo, musela jsem pořád odstříkávat, i když jsem ven dostala sotva pár kapek. Napado mě, že bych založila něco jako "antikojící ligu" se svým desaterem a rozvěsila to na nástěnky v porodnicích.
Něco jako:
1.JE PRAVDA, ŽE PŘED VÁMI BYLY MILIONY ŽEN, KTERÉ MOHLY KOJIT. JE TAKÉ PRAVDA, ŽE NEJMÍŃ MILION ŽEN KOJIT Z NEJRŮZNĚJŠÍCH DŮVODŮ NEMOHLO. PŘESTO JEJICH DĚTI MILOVALY SVÉ MATKY A TYTO MATKY SVÉ DĚTI.
atd. Pod to bych připojila fotografie naprosto zdravých nekojených dětí.
Je to jen takový nápad, ale myslím, že by to těm mamkám po porodu pomohlo...
Dáša

Dana, dvě děti
•	Re: Také jsem nekojila... (16.2.2007 20:22:06) Jo jo, na ten slogan si taky pamatuju.Již milióny žen před vámi atd. Ještě teď se mi obrací kudla v kapse. Když milióny, tak proč ne já, když je moje dítě přisáté prakticky bez přestání 13(!)hodin a pokud nějakou udělá, tak řve. Tolik k častému přikládání, slaďování potřeb apod.:-( Odpovědět

Phoebe1
	Re: Také jsem nekojila... (18.2.2007 11:10:06) Hlásím se jako členka... :-))) Odpovědět

vevík +Verča 4 roky+mimi8.tt

•

moje řeč

(16.2.2007 14:53:33)
Když jsem čekla své první dítě (před čtyřmi roky), tak jsem taky samozřejmě chtěla kojit, másáž je veliká, přes ... pro dítě zdravější.. po srdceryvné maminky, které mají k dětem mnohem lepší vztah než ty které nekojí, z jakých koliv důvodů.
Osud tomu chtěl jina, porodila jsem o měsíc dříve kvůli mé zdravotní komplikaci, císařským řezem a ač jsem se snažila, tak jsem odstříkala tak maximálně "desítku" denně. Miminko bylo malinké - 2 kilča.
Ale měla jsem to úplně stejně, málo se snažíte maminko....Nejvíc mě vytáčeli a dodnes vytáčejí častopisy, kde některé maminky, vykládají, kde každá která nekojí, je v podstatě krvkavčí matka....
Moc mi pomohla jedna sestřička (bohužel až 10.den od porodu, kdy už jsem měla jít skoro domů), která mi řekla, choďte si pro mlíčko, co nejčastěji od toho tady přece jsme (předtím jsem se bála jenom pomyslet na to, že tam budu muset jít), takovejch bylo je a bude, co nekojí, jenom se o tom teď v kultu kojení moc nemluví. To mě vnitřně tak podrželo, že jsem jí za to vdečná ještě teď.
Jana

ode zdi ke zdi

(16.2.2007 15:08:43)
Jsem strašne překvapená, jak děláme všechno "ode zdi ke zdi". Když se nekojilo, nekojil nikdo, když se propaguje kojení, málem položíme život za to, abysme kojily všechny. Nemám s problémem kojení osobní zkušenost, u nás to probíhalo tak nějak "samo", stejně nemám pocit, že díky kojení mám s dítětem lepší vztah. Ten se přeci dá plnohodnotně utvářet, i když dítě krmíme z lahve-jde hlavně o oční kontakt s maminkou, hmatové vjemy, pocit bezpečí při krmení atp. Spíš mě děsí, že některé maminky jsou nuceny tolik protrpět kvůli kojení v prvním roce života dítěte-špatný psychický stav maminky má přeci mnohem větší vliv na utváření vztahu.

Eva

•

SOUHLAS!!!!!!

(16.2.2007 15:30:53)
Ahoj,ja plne souhlasim s Tebou.
Co ja vytrpela sikany ze strany sester a pribuzenstva..Dokonce moje svagrova se mi snazila nabalamutit,ze kdyz netece mliko,propichuji se prsni dvorce jehlou..Je pravda,ze v te dobe navstevovala psychiatrii :-))
Ja o tom teda v zivote neslysela a svoje dite mam moc rada,ale zase nevim,proc "polozit zivot" :o)
Dcera je nekojena,jsou ji dva roky a tuk tuk na drevicko,jeste nebyla nikdy nemocna.Takze ja jsem PRO KOJENI,KDYZ JDE SPONTANNE,kdyz se trapi mamina,,je lepsi to zabalit,lepsi spokojena mama a dite na UM,nez kojeni a matka troska.
Eva

Anna

•

Re: SOUHLAS!!!!!!

(16.2.2007 15:47:33)
PŘÍRUČKA ZODPOVĚDNÉ NEKOJIČKY:
Moc jste chtěla kojit a nevyšlo to. Nekojila jste, nebo jste kojila krátkou dobu. A co?! ;-) Zodpovědně jste se rozhodla pro nekojení.

Mějte na paměti následující:

Způsob výživy dítěte v novorozeneckém a dalším období nemá absolutně žádný vliv na to, jaká jste matka a jak moc své dítě milujete. Pro dítě je mnohem důležitější to, aby ho někdo miloval celým srdcem, než obal, ve kterém je mu servírováno mléko.

Pro kojení jste udělala dost - nejvíc, kolik bylo v dané době a v dané situaci ve vašich silách. Neposlouchejte proto řeči typu - kdo jak dlouho odstříkával, kojil přes kloboučky, velmi často přikládal, apod. Popisují situaci někoho jiného, ne tu vaši. Neexistuje obecná hranice toho, co všechno má matka udělat, aby mohla bezproblémově kojit. Vždycky jde o originální kombinaci: žena-prso-dítě , a ta je jednoduše jedinečná pro každou mámu a pro každé mimino.

V příručkách se dočtete, že - Kojení je to nejlepší, co matka může svému dítěti dát. Ta formulace je špatná. Správně by mělo být - Kojení je nejlepší způsob výživy, který může matka dítěti poskytnout. Cítíte ten rozdíl? To nejlepší, co může matka dítěti dát, je láska a bezpečí.

Z bodu 3 jasně vyplývá, že jakmile se zodpovědně rozhodnete nekojit a usoudíte, že v daný moment je pro vaše dítě UM tou správnou volbou - okamžitě přestaňte dobrovolně vyhledávat propagační tiskoviny Laktační ligy. Místo pouček použijte zdravý selský rozum.

Přestaňte zkoumat, proč kojení nevyšlo a věnujte svou energii vyhledání informací o tom, které UM bude pro vaše miminko nejvhodnější (zjistíte, že komplexních informací o umělé výživě kojenců je velmi málo a jsou dost obtížně dohledatelné, takže na nějaké smutky nad nekojením nebudete mít prostě ani čas ani energii ), v rozhodování by vám měl pomoci váš pediatr, může také poskytnout vzorky UM.

Pokud se s někým bavíte a přijde řeč na kojení, konstatujte, že jste nekojila, ale NEVYSVĚTLUJTE PROČ, ani co všechno jste kvůli kojení zkusila... (V momentě, kdy tohle dokážete, jste za vodou - sama v sobě jste si všechno srovnala, vy máte jasno, jiným netřeba vysvětlovat.) Nepotřebujete se obhajovat. Stejně tak odvracejte dobře míněné rady na téma jak se znovu rozkojit.

Jestliže "závidíte" kamarádce, že jí kojení vyšlo, není na tom nic špatného. (Autorka tohoto článku taky závidí Julii Roberts to, jak vypadá, ale dokáže s tím žít a dokonce i na toto téma vtipkovat. )

Věřte, že to může vyjít příště. Máte spoustu zkušeností, proč je nezúročit. Zkuste se nebát dopředu toho, že se nezdar bude opakovat.

Nepřipadejte si méněcenná. Vaše dítě má jen jednu mámu, a to jste vy. Pro něj jste nenahraditelná PRÁVĚ VY. Usmějte se na své dítě a z jeho reakcí pochopíte, že je tomu tak.

Hana

•

Re: Re: SOUHLAS!!!!!!

(16.2.2007 17:35:02)
Po absolvování předporodního kursu u prvního syna, přečtení knih o kojení a péči o dítě, přirozeném porodu atd., jsem porodila císařským řezem a kojila a kojila. Dítě chtělo být 24 h na prsu, byl to obr a tlusťoch, takže jsem málo mléka neměla, ikdyž mi to tvrdili všichni. Po pár psychických a fyzických zhroucení po 11 měsících kojení jsem totálně odpadla a syn šel na flašku. Druhý syn po 4 měsících kojení přestal chtít sát jedno prso a tak šel taky na flašku. Jsem totálně vyléčená z jakéhokoli fanatismu, ať už se jedná o kojení, nosení dětí v šátku - ty tlusťochy neunesu,a dělám to, co mi velí srdičko a můj vlastní instikt a rozum.

Hana

•

Re: Re: SOUHLAS!!!!!!

(16.2.2007 17:35:15)
Po absolvování předporodního kursu u prvního syna, přečtení knih o kojení a péči o dítě, přirozeném porodu atd., jsem porodila císařským řezem a kojila a kojila. Dítě chtělo být 24 h na prsu, byl to obr a tlusťoch, takže jsem málo mléka neměla, ikdyž mi to tvrdili všichni. Po pár psychických a fyzických zhroucení po 11 měsících kojení jsem totálně odpadla a syn šel na flašku. Druhý syn po 4 měsících kojení přestal chtít sát jedno prso a tak šel taky na flašku. Jsem totálně vyléčená z jakéhokoli fanatismu, ať už se jedná o kojení, nosení dětí v šátku - ty tlusťochy neunesu,a dělám to, co mi velí srdičko a můj vlastní instikt a rozum.

Dana, dvě děti
•	Re: Re: SOUHLAS!!!!!! (16.2.2007 20:26:41) Krásné! Souhlasím, mluvíte mi z duše. A kdybyste byla laktační poradkyně, bylo by to úplně ideální:) Odpovědět

Mortadela
	Jak bych vás byla potřebovala! (19.2.2007 9:08:30) Ach, jaká škoda, že jsem RODINU neznala tenkrát, když jsem se tak trápila s kojením a nemohla si přečíst Váš příspěvek (a mnohé další), určitě bych na tom byla psychicky daleko lépe! Odpovědět

Štěpka syn 2,5roku
•	Re: Re: SOUHLAS!!!!!! (19.2.2007 11:53:49) Moc hezký článek. Doporučila bych ho jako dodatek(nebo radši předmluvu) k těm všem "kojícím" příručkám,co nás hlava nehlava pronásledují. Moc hezký článek.Vtipný a ze života. Díky Odpovědět

když nejde o život, tak jde o ...

(16.2.2007 21:47:19)
Moje kojení byl také horror, nakonec jsem se rozkojila, ale stálo mě to všechnu sílu, co jsem měla. Nejhorší byl ten pocit krkavčí matky, pokud selžu a nebudu kojit, který mi byl v porodnici i v různých článcích podsouván.Pak se mi dostal do rukou článek o situaci v Afgánistánu za éry Talibanu, kde popisovali příběh miminka, které vypiplali (po smrti jeho matky při porodu) mlíčkem do kafe. Zatrnulo mi. Uvědomila jsem si, že i když to opravdu nepůjde a já nebudu kojit, moje dítě dostane hodnotnou náhradu a hlady neumře. Každý chce dát dítěti to nejlepší, ale když to opravdu nejde a bolí to (a pekelně!), tak (u nás) nejde o život!

Ivana

•

Re: ode zdi ke zdi

(16.2.2007 22:24:41)
Souhlasím s tebou.Až někdy někdo zase řekne,že kojení není nejlepší,budou se maminky předhánět v tom,která dřív přestane kojit. U nás jde všechno ode zdi ke zdi.Není to tak dávno,co nebylo zdravé mléko nebo máslo,každý kupoval Ramu a dneska je zase zdravější máslo,než Rama.Ten psychický tlak na nekojící matky je hrozný.Zastávám názor,že pokud kojení matce vyhovuje a dítěti stačí,ať kojí.Ale kojení za cenu psychického i tělesného vyčerpání matky a věčné řvoucího,hladového dítěte si myslím nemá cenu.Já jsem téměř nekojila,syn nikdy nebyl nemocný víc,než jiné děti a ten vztah k mezi matkou a dítětem je v úplně něčem jiném,než v kojení.Ještě by mě zajímalo,jak dlouho kojily představitelky Laktační ligy.To vymývání mozků nastávajícím a novopečeným maminkám je strašné.Klidná a spokojená,i když nekojící maminka a spokojené miminko je přece lepší,než vystresovaná,psychicky zhroucená maminka,která nemá čas na nic jiného,než na neustálé přikládání řvoucího dítěte a pokusy o odstříkávání.A navíc,matka je téměř vždy svéprávná osoba a nikdo nemá právo,jí do něčeho nutit.

Jitka+BB

•

Díky

(16.2.2007 17:28:48)
Velmi děkuji za váš článek, je to velké povzbuzení pro všechny s podobnými problémy. Doufejme, že si to přečtou i ti( odborníci), kterým je určen závěr.
Zajímavý je váš zážitek z porodnice, většinou totiž nad dokrmy tolik neváhají.
S tím, že kdo chce kojit, kojí jsem se osobně nesetkala(pouze v literatuře, internetu apod.) spíš mě, která jsem chtěla mermomocí kojit, každý tlačil do umělé výživy. Nakonec to dopadlo půl na půl.
Jinak dnes v rádiu říkali, že opět nějací vědci zjistili vliv kojení na výši inteligence. No...např. já mám vysokou školu a kojená jsem nebyla.
Takže...
Omlouvám se, že jsem nepřelouskala diskuzi přede mnou, i když bych ráda, ale je toho tam na mě už příliš:-)
Ještě jednou díky a hodně štěstí a radosti všem.

Jana
•	www.iustin.cz (16.2.2007 20:40:05) Holky zkuzte to a vyvarujte se týrání svých dětí!více:www.iustin.cz Odpovědět

Dáša a maruška (2005)
•	Re: www.iustin.cz (16.2.2007 22:06:31) tento příspěvek jsem opravdu nepochopila.Jaké týrání? Mrkla jsem i na stránky, kde jsem viděla, že se řeší různé žaloby a špatné vztahy v rodině. No souvislost mi tedy nedošla. D Odpovědět

Věrka+Ondra3.04.03

porodnice

(16.2.2007 22:41:53)
tak souhlasím s tím, že neodsuzovat ty, co nekojí, pokud nemohou - zdravotní důvod, nemají mléko,...

moje zkušenost - v porodnici v Porubě mladá krá.a, bohužel měla službu skoro pořád celý můj pobyt
neporadila vůbec, jak přiložit, syn se neuměl přisát, vždy mi prso zkroutila a syna, kterého jsme měly problém udržet a přiložit dvě, tam šupla, někdy na xtý pokus
po dvou dnech nebyla moc ochotná, na noc mi ho odnesla, at si odpočinu a bez mého vědomí mu dala UM, přesto že ze mě tekly proudy mléka, jen byl problém s přisátím
to, že měl UM, jsem zjistila náhodou, když jiná, mladší sestra, co neuměla vůbec pomoci s kojením- jak tam tedy může pracovat????, donesla příkrm s tím, že už ho měl
myslela jsem, že musí schválit lékař po mém vědomí - asi bych chtěla moc
druhý příkrm nedostal
když se mi podařilo občas přiložit, tak kolikrát se oddělal a musela jsem znovu
přestože věděly o problému s přisátím, musela jsem ho odstavit na gyn prohlídku,pan doktor mě nemůže vidět později, to nejde - byla jsem ochotná dojít ukázat nástřih kdykoli

poslaly mě do domova, kde mě pomůžou kojit, no nepomohly
bez kloboučku to nešlo
když začalo kojení se skleněným kloboučkem(že se silikonový vyrábí i na velká prsa mi v porodnici neřekli, mohla jsem kojit bez problémů už tam, kdybych o něm věděla a sehnali mi ho), našla jsem laktační poradkyni a během pár minut mě naučila se silikonovým, ač měl syn tři měsíce
bez něj už nechtěl, zvykl si

kojila jsem dva roky a kousek, kdybych neodjela na týden pryč, kojím asi dodnes:O)))

vyčerpání a nepomoc - bohužel stejná zkušenost
kojení pořád taky, hlavně v parnech v létě

jen přidávám poznatek -nedávatkojeným čaj- pak nedostatek železa, ověřeno i od laktační poradkyně, předtím neměl nedostatek a pak když nedostal čaj, tak se to brzy zase spravilo s minimem kapek železa
čaj byl vnucen na vedra, že jinek umře žízní dětskou mudr. ze staré školy, neměla jsem nastudovánu asertivitu a tak ho třikrát dostal, jenže stejně řvqal po deseti minutách, že chce mlíčko, takže jsem už čaj nedala a bylo, jen dr. neřekla

Ráďa & Natynka

•

Když to nejde, tak to nejde

(16.2.2007 21:36:49)
Ivono, vůbec si s tím nelam hlavu! Já mám půlroční holčičku a když jsem jí čekala, byla jsem rozhodnutá, že své miminko budu kojit nejméně 10 měsíců podle vzoru své sestry a podle současného fenoménu;-) Kojila jsem 7 týdnů a problém nebyl v tom, že bych neměla mléko nebo že by se mi nohy "svíraly v pěst" na začátku každého kojení a to ta bolest byla opravdu příšerná, ale měla jsem vysoké horečky a byla jsem neskutečně unavená! Malá byla hladová, neklidná a moc toho nenaspala, ani se nedivím. Nakonec jsem se rozhodla pro láhev, vždyť jsem skoro každý den polykala Paralen, abych aspoň trochu srazila teplotu. Natálka začala pít okamžitě, ani se neušklíbla, že to "prso i mlíčko" chutná jinak, potom "vytuhla" na dvě hodiny a já ji chodila kontrolovat, jestli dýchá. Na to, že spí už tak dlouho:-), jsem nebyla zvyklá. Odstavení jsem několikrát obrečela a ještě dneska mě občas přepadnou výčitky, ale moje holčička prospívá a já vím, že potřebuje zdravou a silnou mámu. Takže hlavu vzhůru. Přeji hodně zdraví celé Tvé rodině!!!

Naprostý souhlas

(16.2.2007 21:48:18)
Naprosto souhlasím s názorem, že některé aktivity laktrační ligy jsou až přehnaně "militantní". Připomínají mi hony na čarodějnice - nekojíš, jsi špatná. Vždyť kojit přece musí všechny!

Také jsem nemohla kojit, přestože mléka jsem měla jako pro mateřskou školku. Měla jsem dopodrobna nastudovanou techniku, jak na to, ale nějak ji zapomněl nastudovat Kubík. Při dodržení všech pravidel a doporučení malý nebyl schopen nic vypít. Po 15 minutách kojení v ordinaci pod dozorem pediatričky se ukázalo, že nevypil ani gram. Každý pokus o kojení jsem obrečela bolestí, malý se vztekal a plakal, protože měl hlad, pouštěl se, usínal a efekt žádný. Nakonec jsem musela všechno MM odsávat do láhve a dávala mu pít z láhve. Vydržela jsem to jen tři měsíce. Několik hodin denně (5-6) mít obě ruce přilepené k odsávačce, je opravdu pakárna na zblbnutí. Zvlášť, když se ještě musíte postarat o mimčo. Kdo nezažil, neuvěří. Pak jsme najeli na UM a ze mě se najednou stala pohodová spokojená maminka a miminko najednou taky bylo pohodovější a spokojenější než dřív. Tak nevím, jestli jsem neměla najet na UM dřív. A byli bychom spokojení a v pohodě oba.

A to do mě i po těch třech měsících někteří rýpali, že jsem si dovolila přestat, že obírám malýho o důležitý zdroj protilátek, atd atd. Já bych to příště udělala zas, ať se jim to líbí nebo ne. Nejdůležitější je MM ze začátku.

Damila
	Re: Naprostý souhlas (16.2.2007 22:08:24) Tohle úplně chápu, a obdivuji ty tři měsíce dřiny. Psychická pohoda matky a dítka je pro vzájemný vztah určitě důležitější, než MM za každou cenu. Jsem velký fanda kojení a své děti jsem kojila, ale když to fakt přes všechnu snahu nejde, tak to prostě nejde, a nikdo nemá právo soudit. Odpovědět

Leona

•

Re: Re: Naprostý souhlas

(16.2.2007 23:43:35)
V naší zemi to chodí tak,že jedna generace podle rady prof.Švejcara nekojí,další se zase po propagandě Laktační ligy předhání,kdo kojí déle a matky mezi sebou soutěží,jestli vydrží kojit tři nebo 6 let.A nekojící matka je vyvrhel společnosti,přestože se o své dítě mnohdy stará lépe a má k němu daleko lepší vztah,než některá kojící matka.A jak už tady někdo napsal,tak Laktační liga je opravdu fanatická sekta,která zblbne maminky natolik,že jsou přesvědčené,že pokud nebudou kojit,tak jim dítě nevyroste.

Luci+Luk

Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(16.2.2007 23:50:35)
Leono můžu s tebou jen souhlasit.když jsem byla v porodnici,tak všude vyvěska s nápisem Laktační ligy,do palice nám pomalu tloukly,že pokud nebudeš kojit,budeš špatná máma.jedné prvorodící mamince do očí sestry řekly,cituji byla jsem u toho:Vy neumíte kojit? Tak proč jste si pořizovala vůbec dítě? maminka se rozbrečela a já málem sestře dala přes úsměv,ale jelikož jsem měla stejné problémy,rozbrečela jsem se s ní :o(
Kojila jsem měsíc a větší horor jsem nezažila a z toho se mě i mlíčko přestalo vyrábět.Teď jsme na UM a jsme naprosto spokojený,ten kdo mě řekne že jsem špatná máma že nekojím,tomu se jen směju jak je hloupý.tak asi tak

Leona
•	Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (17.2.2007 0:10:01) A máč pocit,že na umělé výživě Lukášek nějak strádá?Určitě líp spinká a je hodnější,než kojené dítě leckteré tvé kamarádky.A nakonec zjistíš,že je i míň nemocný.A ty jsi klidná,spokojená maminka,která nevidí smysl života jenom v tom,mít neustále přisáté dítě na prsu. Odpovědět

Leona
•	Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (17.2.2007 0:11:13) A máč pocit,že na umělé výživě Lukášek nějak strádá?Určitě líp spinká a je hodnější,než kojené dítě leckteré tvé kamarádky.A nakonec zjistíš,že je i míň nemocný.A ty jsi klidná,spokojená maminka,která nevidí smysl života jenom v tom,mít neustále přisáté dítě na prsu. Odpovědět

Luci+Luk

Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:19:54)
Leono,Lukyn mě někdy příjde jak dospělý jedinec.Na minutu přesně usíná,na minutu přesně vstává,pravidelně po 4 hodinách jí a co se týče spaní přes noc??? Co jsem přestala kojit, ve 20:00 mu dám 150ml Beby ve 21:00 usíná a probudí se až v 6:30 na svoji 150ku :o) zalehne a vstáváme kolem jedenácté...Někdy si říkám,jestli je to vůbec dítě..
V porodnici to nebyl stres ale horor!!!! Sestry ochotný jak pr*el,já po císaři,mléko až 4 den,malej umíral hlady,furt jenom řval a vyfasoval přesdívku uřvanej Svoboďák,já řvala,malej řval a když měla přijít doba kojení?? Radši mlčím co to bylo za hrůzu,uff
Teď? Malej si krásně vystačí sám hrát v postýlce s drkátkem a vůbec nebrečí(pokud není přetažený) Každej mě říkal že děti po UM jsou tlustý,pche Lukyn roste do délky a je krásně hubený :o) při narození měl 4020g/56cm :o))))

Luci+Luk

Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:11:43)
Kruciš ta Rodina je zase pomalá :o(

Ještě jsem taky hlavně chtěla dodat,že kojení je nejdůležitější pro imunitu jen 6 týdnů po porodu,pak už je to jen o penězích.To nemám ze své hlavy ani z hlav Laktační ligy :o).Je to ze staré knihy o Matce a dítěti,kterou dostala moje mamička,když mě čekala :o)..Tam tohle píšou jasně a zřetelně.Tak fakt nevím

Drzka
•	Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (18.2.2007 10:20:10) Autor této knihy se později omlouval a dokazoval, že tyto údaje jsou nepravdivé- tomu se říká pokrok, ne? Odpovědět

Lenča

•

Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:20:18)
Mléka po porodu jsem měla dost, ale bohužel jsem na konci šestinedělí vždy dostala otravu krve, protože se mi nedočistila děloha- u obou dětí. Kojení ustávalo, děti řvaly hlady, následovala revize dělohy a pak už to kojení šlo úplně do kopru. Taky se na mě dívali, že jsem špatná matka, ale v tu dobu jsem neměla na to, abych bojovala s kojením, byla jsem ráda, že žiju. Kojení moje tělo prostě odbouralo jako něco, co není nutné pro přežití.

Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:09:50)
Holky, já už jsem psala o tom, že chápu nekojící matky,protože jsem to zažila, ale přehlédla jsem tedy tu šikanovanou nekojící menšinu,od pediatričky vím, že ten poměr je maximálně půl na půl a kdoví jestli. Nekojení je běžné a rozšířené.V porodkách vám mohly mimoděk nějakou frází ublížit, nicméně po porodu má každá nervy na pochodu a i kojící matka může kvílet hodinu do polštáře, nemá jiné tělo, jiné hormonální pochody. A taky se mi nelíbí, že píšete o kojících matkách jako o těch, které se v něčem předhánějí. Nebudete tomu věřit, ale kojící matky prostě kojí a neřeší to.
Samotným vám vadí, že se z kojení dělá něco zvláštního, zkuste to vy samy brát jako způsob výživy a nedělte matky na kojící šílenkyně a nekojící oběti lynče.

Leona

•

Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:24:10)
To z nich nikdo nedělá.Naopak,na matku,která řekne,že nekojí,se každý dívá skrz prsty.A ta masáž ze strany Laktační ligy je obrovská.Jestli chce někdo kojit třeba ještě prvňáčka,tak ať si kojí,nikdo mu to nebere.A pokud někdo nechce,nebo nemůže kojit,je to zrovna tak jeho problém.A to určitě neříkám ze závisti,mě kojení nijak neoslovilo,syn vyrostl na lahvi a byl zdravější,než kojené děti mých kamarádek.

10.5Libik12
	Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (17.2.2007 0:28:26) Nedělá? tohle ty jsi napsala o kojících matkách "a matky mezi sebou soutěží,jestli vydrží kojit tři nebo 6 let" Pokud by to byla pravda, není to popis šíleného chování? Odpovědět

Luci+Luk
	Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (17.2.2007 0:36:14) Libíku mohu tě lehce ubespečit,že některé maminky opravdu takto soutěží.Neříkám ovšem každá.Jen v mém okolí znám dvě,které ačkoliv si to nechtějí přiznat,tak spolu soupeří(chodíme spolu na prochajdy) Jsou ale milé,nikdy mě neřekly "špatná mámo" kvůli flaše :o) Odpovědět

10.5Libik12
	Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (17.2.2007 0:41:08) Takže ony soupeří a nechtějí si to přiznat, navíc, no to je vážný.:)))))) Alespoň, že tě nešikanujou. Holky, prosím vás, zbytečně ty zdi stavíte vy. Odpovědět

Iva, tři děti

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(19.2.2007 15:33:50)
Ale maminy (a nejen ony) spolu vždycky nějak soutěží, to nevíte? Když ne o kojení tak o to, kdy dítě které mělo první zoubek, poprvé se posadilo, začlo lézt, řeklo první slovo...Prostě to tak mezi lidma je. Záleží na každém jak se zapojí nebo tuto "soutěž" ignoruje.
Jinak já kojím své více než roční dítě proto, že chci, a myslím že nikomu po tom nic není. Připadá mi to výhodnější než patlat se s lahvičkama, ale jsou v mém okolí maminy stejně starých dětí co to už vzdaly s tím, že se jim už kojit nechce (mě se naopak nechce míchat sušené mlíčko). Ani ony mě ani já jim nic nerozmlouváme, což je fajn. Každému co vyhovuje.

Leona

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:48:16)
Já už mám naštěstí dítě udrostlé,ale že debaty dnešních maminek dětí hrajících si na pískovišti a jsou to děti leckdy tak tříleté,která ještě kolikrát za den kojí,ty slyším.A co čtu tady,tak koji,kojit,kojit,čím déle,tím butete vy i vaše dítě šťastnější.A pokud si přečteš tutu diskusi celou,tak určitě zjistíš,že špatná není kojící,ale nekojící matka.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 1:07:47)
Já se nechtěla hádat, jenom upozornit na to, že možná slyšíte trávu růst
1) v porodnici jste 4-3 dny
2) pediatra si volíte
3) generace nad náma vesměs nekojila, takže od matek a tchýní to taky není
4) LL k vám domů neleze a do porodnice dá plakát s tel. číslem.
5) kamarádky si vybíráme a ostatní nám mohou..
nehroťte to.

marketa

•

konecne rozumna rec

(17.2.2007 18:15:53)
no konecne se taky nekdo rozumne vyjadril. souhlasim na sto procent.
ja taky nerikam, ze nekojici matky jsou krkavci matky. kdyz to nejde tak to nejde, s tim, zda je matka dobra nebo ne to nema co delat. ale urcite je materske mleko ta nejzdravejsi strava, kojit je proste lepsi nez UM. nevim, proc tu porad michate dohromady dve veci, ktere spolu nemaji nic do cineni. dobra matka a kojici matka jsou si podobne asi jako jablko a hruska. jde prece o to mliko ne o city.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(18.2.2007 11:40:32)
Každý není tak krátce v porodnici.
Já byla 14 a 11 dní.
A skutečně jsem se rozkojila až po příchodu domů.
A musím říct, že mi (a mým dětem) ten pobyt v kojení doslova překážel v pohodě a klidu.
Porodnice nepřidá na klidu jak matkám kojícím, tak nekojícím.
Málokteré to jde totiž hned. A ikdyž mi u druhého dítka to šlo skoro samo, vždy se našla nějaká "chytrá" sestra, která to začala zpochybňovat a regulovat délku a četnost kojení...ale to už je na další a neradostnou diskusi...

Luci+Luk

Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:32:55)
Mno musím uznat,že po takovém hororu si říkám,že příštího prcka raději kojit nebudu vůbec :o)
Moje mamka mě kojila pouhé 3 týdny,nikdy jsem vážněji nestonala,žádné prazvláštní choroby také ne.Jen chřipajzny,které má každé druhé dítě...Tak v čem to kojení a nekojení spočívá?
Mě někdy připadá,že to je boj mezi výrobci UM a té slavné Laktační ligy,nejhorší je ovšem to,že to odnášejí maminy.Zatím jsem se nesetkala s žádným negativismem,co se týče mého nekojení,ani se za to nestydím ani neobviňuji.Prostě každého věc

Leona

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 0:58:39)
Nevím,odkud jsi,v menších městech,nebo na vesnicích se to tolik neprožívá,ale třeba v Praze ano.A to říkám naprosto nezávisle,já už mám dítě velké a netýká se mě to.Jen je mi líto maminek,které nekojí a jsou z toho zbytečně vystresované.Četla jsem v jednom časopise rozhovor s Michaelou Jílkovou,když mšla malou holčičku.Říkala,že jí vadí postoj společnosti kojit za každou cenu a že je jí líto maminek,které nemohou kojit,že jsou z toho zbytečně frustrované.A s tím souhlasím.

Renda

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 9:44:06)
Mě teda docela pobavila argumentace citací z knihy Matka a dítě. Jestli je to ta samá, co má doma moje mamka, tak tam člověk najde spoustu perliček. Například, že máme novoroznece dávat často na sluníčko , aby pěkně zhnědli, nebo že sovětští lékaři přišli na to, že porod vlastně vůbec nebolí, žena však na to musí být psychicky připravená a proto pořádají něco jako speciální kurzy, kde sovětským soudružkám masírují mozky. "Zajímavých věcí" je tam víc, doporučuju. ALe to bylo jen na okraj,ať si každý kojí , jak chce. A taky mi připadá, že mimo okruh Rodiny problém kojit - nekojit nikdo moc neřeší. Možná fakt v Praze nebo velkých městech. Já jsem z venkova a ten poměr kojících nekojích je fakt tam 50/50 a nikdo to neřeší, nikdo nikoho nekamenuje, každý si dělá , co chce. A ani celorepublikově to není žádná velká převaha kojících, v jednom průzkumu bylo uvedeno, že sice z porodnice jde plně kojený skoro každý mimino, nicméně někdy ve třech měsících už kojí jen 60% matek, v pěti 30% a tak. Ty procenta už si přesně nepamatuju, ale tak nějak to bylo. Takže o převaze kojených dětí se opravdu mluvit nedá.

10.5Libik12
	Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas (17.2.2007 9:57:31) Já jsem z Plzně a to už si vůbec neumím předsavit, jak se na Náměstí Republiky řeší kojení ve velkém.:))) Odpovědět

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 10:11:56)
Tedy já jsem z venkova a zatím jsem tu kojení neřešila s nikým. Asi jsem vadná. Máme se sestrou dva kluky, jen její je o pět týdnů starší. Ona nekojí, já ano. Jediná věc kterou mi závidí, že to máme pořád po ruce a akorát teplý. Jenže ona krmí po třech až čtyřech hodinách a já po dvou. Takže je to stejně jedno. Čas strávíme krmením stejný a o mazlení ten její drobek taky ošizený není. Jsou to obě vymodlené děti a milované celou rodinou. To je opravdu nejdůležitější. Jestli okusujou bradavku nebo dudlík je jim upřímně jedno. A nevím jestli je to v dospělosti nějak raní, nebo oslní když zjistí že je mamča nekojila nebo kojila.

Leona

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 14:05:47)
Myslím,že Náměstí Republiky není nejlepší místo pro setkávání se maminek s dětmi.Myslím,že v parku je to jiné a neřekla jsem,že ve velkém,ale určitě to řeší.Ale mám takový pocit,že zrovna ty mezi ně patříš.Ale o to nejde,mě šlo jenom o to,aby se neodsuzovaly nekojící matky,vůbec o nic jiného.Žijeme v demokracii,tak je to snad každého problém.Tím končím.

BellaDonna

•

Re: Re: Re: Re: Re: Naprostý souhlas

(17.2.2007 11:30:47)
No víš, já kojím svou dvouletou dceru a zase mě vytáčejí řeči typu "jak bude chodit do školy, to jí tam budeš chodit dávat mlíko" - když si teda myslíš, že kdo chce kojit, ať kojí, tak proč se vyjadřuješ takhle? S nikým "nesoutěžím", jak tady taky zaznělo, nikomu to nevnucuju, prostě ona chce, já proti tomu nic nemám, tak proč si před spaním trochu nedat? Jednou ji to přejde. Ovšem tohle taky nikomu nevysvětlíš.

Zuzana+Jony, 2 roky

•

Ještě....

(17.2.2007 11:15:14)
....mě napadlo - možná by v těch poradnách a porodnicích měli říkat "kojte, pokud můžete" a ne "musíte kojit". Mám kamarádku, která kojila do roku a teď má chudák veliké problémy se zubama a celkově je v chatrném stavu. Dítě ji prostě úplně vysálo. Takže kojit, pokud to žena cítí jako přínos - opravdu nemá smysl se kojenci obětovat, nespat, trápit se, nemocovat.... A bohužel znám hodně maminek, které se takto cítí, a přesto kojí, protože se to teď tak dělá a vykládají o tom, jak je to strááááááášně důležité pro dítě a jak bude zdravý jako řepa. Možná jo, možná ne - nečekejte ale, že vám dítě za to snad bude vděčné....

Leona
•	Re: Ještě.... (17.2.2007 14:07:44) Tak s tím do písmene souhlasím. Odpovědět

Markéta
•	nesouhlasim (18.2.2007 19:40:46) nesouhlasim, ja jsem svoji mamince vdecna, ze mne kojila! Odpovědět

Jitka a dvě děti + bříško

•

na den kojení a umělá výživa na noc - máte někdo zkušenost?

(17.2.2007 12:39:27)
Ahoj

První dítě jsem kojila dva roky až do konce dalšího těhotenství. Druhé dítě má teď 19 měsíců a ještě kojím. Vlastně kojím obě, potože sem tam dostane ještě i to starší. Nikdy jsem s kojením neměla žádný problém.

Až na to, že děti byli nespavci. Budili se v noci ho hodině. Jedno do roku a druhé do roku a půl. Prvního půl roku jim moje mlíčko na delší dobu prostě nestačilo a potom už jsem přikrmovala, ale byli tak navyklí na noční krmení, že se s tím nedalo nic dělat. Potom jsem je nechala brečet, pár nocí chovala a utěšovala a nějak se to zlepšilo.

Čekáme další miminko a plánujeme ještě dvě další v 18 měsíčních odstupech (tak bychom si to aspoň přáli, no uvidíme,jak se to podaří). Jsem z toho nespaní už totálně vyčerpaná. Druhé dítě jsem naučila totiž nejak spát bez kojení až nedávno, a to až v průběhu dalšího těhotenství. Pokud budou všechny děti nepavci, tak kojení osmkrát za noc se při třech dalších dětech vyspím tak za šest let.

Přemýšlím proto, že bych další potomky kojila přes den a na noc dala už od narození umělou výživu. To by je snad mohlo naučit spát dřív než se začnou budit automaticky ze zvyku.

Co si o tom myslíte? Máte některá zkušenost s kojením + současně umělá výživa? Díky moc za odpovědi. Díky moc, Jitka

každé dítě je jiné, aneb mám doma "závisláka" na prsu i faninku lahve

(17.2.2007 22:09:31)
Má zkušenost je, že každé dítě je úplně jiné. Jsem kojící i nekojící matka zároveň. 1. dítě je kojené stále a 2. dítě na UM+odstříkaném MM (kojení se nezdařilo, protože o něj nebyl zájem, ač já tak moc chtěla..). Zkrátka u obou jsem měla jistý problém s kojením (mléko nestačilo), ale každé dítě se s ním vyrovnalo po svém.
1. dítě "závisláčka" kojím dodnes-odstavil se sice běběhem mého druhého těhotenství, když mu táhlo na 19 měsíců, ale po 11 ti měsících (v době, kdy druhé začalo prs takřka úplně odmítat) si vzpomnělo na tehdejší závislost na prsu a už ho musím krotit, aby jsem ho nekojila všude (naštěstí v noci hezky spí-ale zažila jsem, co popisuješ, dokud se neodstavil, byl v noci vzhůru co hodinu a kojil by se klidně nonstop). Z flašky nikdy neuměl pít a kdyby ji dokázal přijmout, tak by k vůli jeho závisláctví na prsu podle mě k odstavení v žádném případě nedošlo), vlastně nechtěl nic jiného pít než MM, až někdy kolem 15 měsíce se to změnilo. S příkrmama jsme ale problém neměli, ale nikdy UM ani jiné mléko nechtěl.

2. dítě je jiné, už v porodnici jsem ji kojila jen 1-2* za noc, později třeba jen jenou a dohromady za 24 hodin třeba 6* a to některá kojení proflákala a raději nejedla, pak spokojeně nepřibýrala a hubla. Ve 3,5 měsících po 1. fázi boje za záchranu kojení, kdy jsem se jí také snažila přimět k častějšímu kojení jsem podala láhev (kterou přijala okamžitě)a do druhého dne se mi úplně odstavila, pak jsem ji zrušila a snažila jsem se opět o vybudování vztahu ke kojení, ale za 1,5 měsíce jsem opět sáhla, ale už po hrnečku (okamžitě přijat)-opravdu nemůžu nutit kojení dítěti, které nechce, tak co jde odstříkávám a kojení nechávám pro ni jako nezávaznou hru a užívám si toho, když se občas přisaje. Problém je i s příkrmama, zatím přjímá jen mléko (navíc hořké HA, že jí o proti MM chutná..) a tekutou rýžovou kaši..

A co radím? Rozhodne ne na noc UM, pokud není opravdu třeba. Pořídit si nosítko, nejlépe šátek a dítě nosit a nosit, aby hezky spinkalo, když ještě neví, co se sebou a na noc ho zavinout (nemusí to být moc na pevno) a uložit jej do těsného útulného prostoru a třeba bude také tak spokojené, že bude zapomínat na jídlo :-) A taky po půl roce se snažit odbourat ta kojení, která jsou ze závislosti a nechat třeba jen 1-2, protože podáním lahve s UM se nemusí zbavit problému závislosti...ale s UM je to pak horší, protože se musí vstát a připravit jej i několikrát za noc...

UŽ TAKÉ VÍM, ŽE CHTÍT KOJIT NEZNAMENÁ, ŽE KOJENÍ OPRAVDU VYJDE.
A nezáleží jen na matce, ale i na dítěti a jeho touze sát a vyrovnat se s případnými kojícími problémy.

Tak hodně mateřského štěstí, spánku, mléka a sil.

Eli+3kluci

Obdivuji nekojící!!!

(17.2.2007 17:32:37)
A to myslím naprosto vážně. Napadlo vůbec někdy ty chytré rádkyně, že kdo kojit chce, může, jak náročné musí být věčné vymívání lahviček a dudlíků, míchání výživy ve správném poměru, určení správné teploty apod. ? Já s kojením naštěstí problém neměla a je neuvěřitelně výhodné, že je vše připraveno - čisté, ohřáté, bez práce. Byli jsme na výletě, malý se ozval a za minutku měl piknik na pařezu, byla jsem ve škole, v parku, na návštěvě - pořád jídlo při ruce. A to nemluvím o nočním krmení, kdy jsem ani nemusela vylézat z teplé peřiny...
Myslím, že maminky, které nemohou kojit (ať je to kvůli zdraví, nebo i kvůli práci, to je přeci jedno), by si zasloužily spíše více uznání než kritiku. Eli

Danuš

•

Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 9:27:22)
Eli, naprosto souhlasím, napsala jsi to hezky i za mě. Kojit je pro maminku opravdu snažší než nekojit a je mi líto každé, která kojit nemohla. I přes počáteční problémy se mi to podařilo a teď si jenom slastně užívám to nádheru s mým broučkem! Až je mi skoro líto, že už jsme začali s příkrmy, protože to je opravdu více běhání

Luci+Luk

Re: Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 9:52:18)
Kojit je pro maminku opravdu snažší než nekojit a je mi líto každé, která kojit nemohla.

Proč ti to je líto???? Já jsem teda spokojená že nekojím,stejně pro mimčo je nejdůležitější prvních 6 týdnu..Pak už je to jen o penězích...Ale když je mléko,tak proč nekojit...Jen si to prosím tě tak nechval,vždyt je normální přece kojit,né? :o)

Luci+Luk

Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 9:59:25)
jako je normální nekojit :o)))) Kdyby to bylo něco neobvyklého,těch mlík by se nevyrábělo tolik přeci..Vždyť jsou už na takové úrovni,že se můžou ztotožnit s MM..
Moje kámoška nechtěla kojit vůbec,už do porodnice si vezla sunar a říkala,že kojit nechce a co je komu do toho,má pravdu! I když měla mléka habakuk,odstříkávala do umyvadla..Je to její věc...Nebo jak to dělaj celebrity,modelky a pod.? Myslíte že kojí? Za prvé si nechtěj nechat zničit prsa,za druhé ze sebe nechtějí vykojit chytrost(říká se to,nechci nikoho urazit) a za třetí umělá výživa je pohodlnější a celou noc spinkají..Přeci je nejdůležitější aby mimčo přibývalo a rodina byl spokojená,né? je jedno jestli na UM nebo na MM..to už v dnešní době vůbec není podstatné :o) Ovšem nesmí se maminka zblásnit do Laktační ligy,to potom je totiž MM jediná přijatelná strava miminka :o))

Luci+Luk
	Re: Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!! (18.2.2007 10:00:53) * zbláznit Odpovědět

Drzka
•	Re: Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!! (18.2.2007 10:14:20) Celebrity si možná chytrost nevykojily, ale ty evidentně ano :-)za těch pár dní, co jsi kojila (nebo možná že jsi ji spíš odstříkala do umyvadla?) Po odkojení pěti dětí jsem udělala VŠ- teda jak já musela bejt chytrá před tím! :-) Odpovědět

Tvoje horší já

Re: Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 10:15:50)
Lucko, chápu, že to nemyslíš nijak zle, ale tu svou argumentaci na podporu umělé výživy ženeš trochu do extrému.
Nemyslím si, že by se mohly výrobky umělé výživy rovnat mateřskému mléku, při vší úctě k výrobkům i matkám, které mají s kojením problémy. Zatím se nepodařilo výrobcům dostat do svých produktů všechny protilátky, které MM miminkům poskytuje.
S tím, že kojení je prospěšné jen do šesti týdnů, taky nemůžu souhlasit. Proč by jinak staří Egypťané doporučovali kojení aspoň do tří let věku? A jiné národy nápodobně.
A prohlášení o tom, že miminko z maminky vysává chytrost, taky není ničím podložené. Zajímá mě, jak by to asi tak mohlo fungovat...
Nikdy bych si nedovolila nějak napadat nekojící matky, ale tohle mi zase připadá jako útok na matky kojící.

cizinka1

Re: Re: Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 13:21:41)
Milado, souhlas. Tvar prsu se meni uz behem tehotenstvi, a dlouhe kojeni naopak prispiva k tomu, aby prostor zvetsenych mlecnych zlaz zase se zaplnil tukovaou tkani, na drzi tvar. Alespon to se pise, a u mne to tak fungovalo.

Dlouhe kojeni staticticky koreluje s poklesem vaznych onemocneni deti, takze neni pravda, ze dulezite jsou jen prvni tydny.

S tou inteligenci, nevim kam se chodi na takove povery.

Ale obecne by bylo zatrast militantni pobockou LL v Cesku, totiz nejenom delaji ostudu pro svoji materskou organizaci, ale i pod vlivem traumatu, ktere zpusobuje jejich totalitni praxe pro nekojici zeny, ty evidentne blbnou:-)...

cizinka1

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 13:33:24)
Pardon, chtela jsem napsat, bylo by nutny...

Jeste dodam, ze mam pochybnost, jestli za teror proti nekojici muzou opravdu misti LL poradkyne. Mam takove podezreni, ze spise spatne vzdelany personal porodnic, ktery s LL ma spolecnou jen spolupraci a titul Baby Friendly hospital. LL by mela davat vice pozor, komu tento titul dava, a jak ohleduplny je personal pro klid a pohodli kojicich ci nekojicich matek.

Lassie
•	Re: Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!! (18.2.2007 14:01:59) Kdyby se intelekt dal vykojit, spousta celebrit a modelek by dnes skákala po stromech - neb, jak je známo, velká část z nich toho na rozdávání moc nemá.Něco tak hloupého jsem dlouho nečetla, ale dobře jsem se pobavila. Odpovědět

Eli+3kluci

Tak to nesouhlasím

(19.2.2007 12:03:54)
Tak takhle jsem to tedy nemyslela, když jsem psala, že obdivuji nekojící, asi jsem spíš měla napsat oceňuji... a rozhodně neodsuzuji.

Pokud mamince nebrání v kojení nic vážného (zdraví, práce...), považuji za nesmysl odstříkávat do umyvadla, druhů UM je hodně možná právě proto, že nahradit MM prostě nedokážou (navíc to sami i přiznávají, i když malým písmem :-).A tvrzení o vysátí inteligence mě v celku rozesmálo. Kojila jsem rok a hloupá si nepřipadám. Co je to zase za nesmyslnou báchorku? Zdravím, Eli

Danuš

•

Re: Re: Re: Obdivuji nekojící!!!

(18.2.2007 19:56:27)
Lůco, chválit si kojení budu a nebudu žádat nikoho o svolení! Mě to prostě příjemné a pohodlné je a vím, že dávám svému dítěti to nejlepší co můžu, určitě žádné UM lepší není!
Je každého věc, jestli kojí nebo nebo, ale určitě není normální vylívat MM do kanálu? A znám spoustu celebrit které se pyšní tím, že můžou kojit prsa neprsa. Naopak je to dobrá prevence proti rakovině prsu. O prospěšnosti MM pro dítě není potřeba ani hovořit to doufám, že bude jednou vědět automaticky každé malé dítě, že je to jednoznačně lepší než UM.

Sidi (2 synove 11/04 + 03/07)

Úleva - nejsem sama

(17.2.2007 23:45:59)
Diky za clanek. Ani ja nekojila a jak krasne jsem si uzila mindraku, ze jsem totalne neschopna :-).
Mela jsem mleka hektolitry, ale maly se narodil predcasne, byl drobecek a tak na nej moje "mlikarny" byly trosku velke. Pral se s tim statecne, i kdyz mu to davalo zabrat, a asi bychom kojili, nebyt zasahu neurolozky - kdyz pindu prendavali z inkubatoru do postylky, upadl do mirne letargie. Par dni proste zapasil s tim, aby si sam zvladl udrzet telesnou teplotu, a tak hlavne spal a o kojeni nemel moc zajem. Normalni stav, jak mi vysvetlil neonatolog. Jenze shodou okolnosti si jej zrovna v ty dni prisla prohlednout neurolozka a ta jej shledala hypotonickym a nasadila mu nejake medikamenty na podporu mozkove cinnosti. Me do te doby normalni dite zacalo byt hyperaktivni, cele dni a noci probrecelo a kojeni se nam prestavalo darit. Pritom prvnich 9 dni nas pani doktorka vydavala za ukazkove pripady pro prirucku o vzornem kojeni, jak nam to krasne slo i pres matyskovu malou pusinku a me velikanske prsy. Na moje prosby o vysazeni leku, po kterem se tak rapidne zmenilo chovani naseho drobecka, nikdo ze zacatku nereagoval, lek vysadili az po 14 dnech. To uz jsme ale s kojenim byli v koncich - protoze maly byl ostre sledovane miminko co se vahy tyce (pocitali jsme kazdy gram), jakmile mi zacal ubyvat na vaze (coz bylo prvni dni po presuno z inkubatoru do postylky diky jeho unave logicke), sestricky jej zacali prikrmovat ze strikacky. Z te to samozrejme teklo rychleji a s mensi namahou nez z prsu. No, muj syn je chlap jako vysity, take se nepretrhne, casem se mu strikacka zalibila vic nez moje prso a uz jsme se vezli - jakmile jsem jej prilozila k prsu, zacal rvat jako pominuty a uklidinil se az u strikacky. V porodnici to jeste slo, ale doma to uz bylo k nevydrzeni. Vytrvala jsem a neustale jsem jej prikladala, ale scenar se opakoval, a tak jsem nakonec dopadla tak, ze jsem mleko odstrikavala a Matej jej dostaval z lahvicky. Z prsu odmital naprosto sat. Takhle jsme "kojili" 4 mesice - odsavackou se mi nepodarilo mleko dele udrzet a zadne miminko, ktere bych mohla normalne kojit, aby se mi delalo mleko, v okoli nebylo k dispozici. A to vse diky kontrole neurologa v nepravou chvili a diky tomu, ze mamu v porodnici nikdo neposloucha - oni jsou preci vsichni chytrejsi nez Vy, ktera s tim ditetem jste 24 h denne, porad ho pozorujete a ani na minutu ho nespoustite z oci. Neurolozka, ktera ho vidi 2 x za dva mesice, o nem preci vi vsechno, ze?
Fajn byl take pristup sester na sestinedeli - co kus, to jiny pristup ke kojeni. Podle jedne jsem nesmela sahat na bradavky, podle druhe jsem mela sahat na bradavky, treti se s tim vubec nebabrala a rovnou rvala moje prso malemu do pusy tak, ze mi ho div neurvala, ctvrta mi tvrdila, ze mam vpacene bradavky a nutila mi ke kojeni kloboucky, ktere Mateje vylozene vytacely, pata mi tvrdila, ze nikdy nemuzu kojit, protoze Matej je proste nedonoseny a je moc maly na to, aby to zvladl a tak dale a tak dale. Proste nezapomenutelne zazitky. A tak i kdyz jsem mleka mela dost, dopadla jsem jak sedlaci u Chlumce. Mela jsem z toho krasnou poporodni depresi.
Drzim vsem maminkam palce, aby si nicim podobnym nemuseli projit, a kdyz uz se stane, ze kojeni proste nejde, aby na ne nikdo nekoukal jako na macechy.

natus

Kojit i nekojit je normální

(18.2.2007 15:24:11)
Mě prostě připadá, že se kolem toho kojení nadělá... Kojení se propaguje, to chápu, protože je to pro dítě určitě to nejzdravější krmení, ale dělat z dlouhodobě kojících matek hrdinky a z těch, co to jaksi nezvládly, krkavčí matky, mi připadá opravdu přehnané. Samozřejmě chce (téměř) každá maminka pro dítě to nejlepší, ale neznamená to přece, že je tím dítě poznamenáno na celý život. Kojila jsem rok a když si vzpomenu na ty věčné záněty dásní a věčné vrtání kořenů zubů bez lokálního umrtvení (s následkem úplného vypadnutí jednoho zubu, jak mi porušily kořeny), tak je mi opravdu líto, že jsem s kojením neskončila dřív. Zubaři i doktoři říkali - to s kojením nesouvisí, ale nikdy předtím ani potom jsem podobný problém se zuby neměla (vitamíny atd. nepomáhaly). Moje kamáradka má tři děti, dvě nekojila a to nejmladší přes 2 roky - a výsledek? Oba starší kluci jako buci, ten nejmladší často nemocný a nejraději v puse s dudlíkem. Další děťáko chci samozřejmě kojit - ale jak mě začnou zlobit zuby a nic nepomůže, tak se neváhám zařadit mezi ostatní kamenované matky.
Natalie

Soňa

•

Hrůza z kojení

(18.2.2007 17:44:23)
Je to opravdu nepříjemné když na vás každý v porodnici hledí zle že vám nejde kojení. V prvním případě to tak bylo ale nakonec mi pomohli dětské sestry a kojili jsme. Ovšem pouze 4 týdny. Na podruhé to bylo mnohem lepší co se týče péče sestřiček a doktorek o moje prsa a i tak to dopadlo nevalně. Kojili jsme pouze 6 týdnů a skončilo to 3 měsíčním zánětem a operací abscesu. A potom že kojit je jednoduché a zmůže to každá. Někdy to opravdu nejde a můžete mít vůli jakou chcete. A je hrozné když kvůli tomu na vás všichni špatně shlíží a myslí si že jste se dost nesnažila. Nekojícím matkám přeji pevné nervy.

Radka, 2 holčičky

•

Znám..

(18.2.2007 20:25:05)
Já jsem nemohla kojit ani jednu dceru, i přes maximální snahu (kloboučky, teplá sprcha, čaj na produkci mléka, hadička s CIZÍM MM která přiváděla mléko do kloboučku..). Celý den jsem jen odstříkávala, po půlhodině přošla druhá zdravotní sestra a říkala tak odstříkávejte dál, nějak se jim to nezádlo, že by to nešlo :)
Spala jsem někdy jen hodinu denně.Koupila jsem si zbytečně - kvůli 1dl mléka/den
elektrickou odsávačku za 1700, byla mi nakonec nanic. Onen "cenný" dl mléka za den mi vydržel měsíc. Měla jsem pocit,že jsem udělala své maximum, ale pediatrička a všechny sestry v porodnici se na mě pochopitelně dívaly jako na černou ovci.Nikdy asi z hlavy nevymažu scény, jako když jsem např.v noci v jednu šla za sestřičkou, že skutečně nemohu odstříkat žádné mléko a ona se na mě s úsměškem podívala a říkala "Co budete, mamko, dělat?" To je bezmoc.Dodnes to cítím jako životní prohru a jako důvod nejít např. na setkání, kde bude někdo kojit, i kdyby to byla kamarádka. Sice občas někde slyším, že bych si z toho neměla nic dělat, ale to, co jsem zažila v porodnici, bylo skutečné a kruté. Myslím si, že podobným chováním sestry jen škodí, já osobně jsem potom byla zklamaná a zkraje jsem si dceru neužívala.Až te´d, kdy už vzpomínky trochu vybledly.
Současná propagace kojení je extrém a nevím, kdy se to změní.Šance tu je.Když jsem byla v roce 2002 v porodnici s první dcerou, propagovalo se spaní zvlášť a sestřičky mě káraly za to,že si malou občas beru k sobě do postele...nakrátko za to v roce 2005 mě zase některé sestřičky káraly za to,že si malou naopak neberu k sobě - měla jsem postel, kde ani jedna strana nebyla u stěny a já jsem nechtěla riskovat že usnu a ona spadne a navíc mi přijde výhodné používat monitor dechu. Jistě spolehlivější než nějaká intuice, šestý smysl matky...
Takže trendy se mění a já doufám, že co se týče kojení, najde se nějaký rozumný přístup.Špatné zážitky to nevymaže, ale kdo by si nepřál lepší budoucnost, když má děti.

MirkaEyrová
	Re: Znám.. (18.2.2007 20:40:58) To už snad ani není o propagaci kojení, ale o necitelnosti sester. Podobné pocity útlaku ze strany zdravotníků jsem zažila už tolikrát. Někdy si říkám, kde se ta zloba v těch lidech bere?... Odpovědět

Jiřinka

•

Re: Re: Znám..

(19.2.2007 10:51:34)
Já bych neřekla,že je to zloba sester.Ono všechno jde od shora.Aby nemocnice získala titul Baby Friendly Hospital,musí dodržovat určitá pravidla stanovená snad LL.Mladé sestry nemají zkušenosti a jenom dělají to,co mají,ty starší to dělat musejí,i když mají jiný názor a zkušenosti.Maminky zblblé tím,že neexistuje jiná možnost,než kojit jsou potom nervozní a pochopitelně přecitlivělé.Myslím,že ne vždy je na vině sestra.Pokud by ten tlak na kojení nebyl tak obrovský,bralo se to tak,že pokud to jde kojte,pokud ne,nevadí,bylo by daleko méně stresovaných a mnohdy i zbytečně nekojících maminek.Protože psychika hraje obrovskou roli.A ještě k těm vzorným matkám kojící své tří i víceleté děti.Zajímalo by mě,jak by to dělaly v cizině,kde je mateřská třeba jenom 3 měsíce a ne 4 roky.

Lída,3 kluci a holka
	Re: Re: Re: Znám.. (19.2.2007 11:28:15) Jiřinko, k tomu dlouhému kojení: moje dvě nejmladší děti začaly po prvním roce chodit do jeslí a já do práce, ale kojila jsem je oba přes dva roky. Takže to jde... :-D Odpovědět

Michelle, 3 kluci

•

Re: To je bezmoc?

(20.2.2007 0:22:04)
Jaká bezmoc? Eva (viz předešlá diskuze) by takovou sestru sjela na tři doby a ještě by si stěžovala u primáře, o něco slabší povaha by prostě odpověděla: převedu dítě na UM a vy jste povinna mi v tom pomoci.
Většina maminek se ale rozpláče a odejde dál nesmyslně ždímat prázdná prsa.
Kojit nebo nekojit je osobní rozhodnutí, na které má žena právo a které nemusí nikomu vysvětlovat a už vůbec ne jej obhajovat.
Jsme hrozně manipulovatelní, nejen ohledně kojení.

Rozárka
	Re: Re: To je bezmoc? (20.2.2007 9:32:23) Jsem naprosto pro, vystihla jste v několika málo větách podstatu našeho problému. Jsme lidé, tak proč se bát dalších lidí? Ivona Odpovědět

Kikina

•

Re: Re: To je bezmoc?

(20.2.2007 23:32:05)
Já dělám na porodnici a chci se trochu zastat těch strašných sester.Sestra nesmí vůbec nic jiného,než se snažit matku rozkojit.Někdy ví,že to nemá smysl,že v prsou nic není,ale nic jiného dělat nemůže.Dokrm smí ordinovat pouze lékař a sestra musí matku učit dokrmovat stříkačkou,i když ví,že z lahve je to daleko rychlejší a pohodlnější.Sestry to s maminkama také nemají vždy jednoduché.Bohužel u nás nemá sestra na starosti tři,čtyři děti,ale ve třech musí zvládnout rooming,novorozenecký box,chodit na sál k porodům,vozit děti za maminkama na JIP a ještě zvládnout neustále přibývající administrativu.A porodní asistentky jedna,maximálně dvě na 20 maminek.Maminky potom mají pocit,že se jim sestra nevěnuje,ale ono se to ani stihnout nedá.Pochopitelně ne každý jsme každému sympatický,ale to je všude.A chápu bezradné prvorodičky,že jsou nervozní a pochopitelně přecitlivělé,ale myslím,že valná většina z nás,dělá,co je v našich silách a těch opravdu protivných sester,že je minimum.

Soňa

•

Re: Re: Re: To je bezmoc?

(21.2.2007 17:59:12)
Nechtěla jsem ve svém příspěvku napadat sestřičky, musím říct, že mě docela dost pomohli, spíš jsem chtěla podotknout, že to opravdu někdy nejde a že to kolikrát nemusí skončit dobře. I to by měli mít doktoři na paměti a vést k tomu i ty sestry. Přístup typu: to mi nevykládejte že to nejde, co jste to za matku vy se vůbec nesnažíte, mi nepřipadá moc motivující. Ale pravda je, že to nedělají všichni. Dlouho jsem přemýšlela proč mě to nešlo a proč to tak špatně dopadlo a měla jsem z toho špatné svědomí, až mi nakonec pomohla doktorka v mamární poradně. Tam mě odeslali po prodělané operaci abscesu asi za půl roku pro neustálé potíže. Paní doktorka mi nakonec řekla že se nemusím trápit, že to nebyla moje vina, že mám prostě prsa ze kterých se nekojí nebo hrozí záněty. Proč to neberou vúvahu i ti doktoři, kteří tvrdí, že kojit může každá. Nad tím by se měl někdo zamyslet.

Ahoj Ivonko!

(18.2.2007 19:16:34)
Známe se osobně, tak se jen divím tomu příběhu z porodnice s ohledem na to, že předpokládám, že jsi rodila (tak jako já) v Pardubicích, nebo ne?
Věřím, že jste všecko zvládli dobře a že už se tím netrápíš. I já přispěju svojí troškou do zdejšího názorového mlýna. Dceru jsem měla v jednadvaceti, kojení bylo zpočátku šílené - přesně jak popisuješ, k tomu ještě totalitní přístup protivných sester, nutily mě kojit zásadně když spala a nebyla k probuzení, protože se muselo přikládat PRAVIDELNĚ po 3 hodinách, takže když měla hlad, dvě hodiny plakala, pak se ubrečela a já ji měla budit na kojení, které zas odmítala, protože chtěla spát.. mlíka jsem měla na rozdávání, prsa bolavá (nepředstavitelně bolavější než poporodní jizvu), třetí den mi dvě staré protivné dětské sestry místo rady vynadaly, že jsem neschopná nakojit dítě, takže jsem brečela až do konce našeho nedobrovolného pobytu v porodnici. Od momentu, kdy jsme překročily s Johankou práh domu, byl svatý pokoj. Kojila jsem plně 6 a částečně do 11 měsíců a pak začalo mlíko přirozeně ubývat. Idylka. U syna, který se mi narodil jako "staré" matce v necelých 34 letech, byl začátek stejný. Nechtěl pít a pořád brečel. Jenže tu byla sebevědomá matka, která "věděla", že bude kojit (protože má opět mlíka spoustu) a na druhé straně "antilaktační poradkyně", sestra, která zřejmě sama trpěla takovým hladem, že mi už první večer a pak neustále nabízela pro Mikeše příkrm. Nedovolila jsem to, řekla jsem, že rozhodně POZNÁM, že mám dost mlíka a že ON to pochopí. Pochopil. Dokonce už v porodnici, a to jsme odcházeli po 74 hodinách.
To celé sáhodlouze píšu jen proto, že si myslím, že v porodnicích u části zdravotnického personálu chybí jedno - CIT PRO PŘIROZENOST. Když má maminka mlíka dost, nutí přikrmování, když naopak mlíko nemá, dělají z ní málem krkavce a s příkrmem se otálí... tomu prostě nerozumím. Pro dítě je přece prvotní, aby byla maminka zdravá a psychicky v pohodě... nebo jsem jen naivní? ;-)
Ivonko, hodně zdraví, měj se fajn a žádné výčitky si nenech vnutit :-D
Ahoj Magdalena P.

Re: Ahoj Ivonko!

(18.2.2007 19:30:02)
Magdo, ve kterých (třeba jen přibližně) letech že jsi to rodila? Já rodila tamtéž 1998, a přístup sester na novorozeneckém odd. nic moc. Nám také doporučovaly kojení po třech hodinách (častější kojení je rozmazlování), a přebalovat zásadně (jen) před kojením. A já husa pitomá je poslouchala na slovo, a byla jsem nešťastná, protože mi chlapeček brečel. Grrrr. Fakt, někteří lidé jsou hodně necitliví; a nejhorší je, když je necitlivý zdravotnický personál: v nemocnici a v ordinacích se to zvlášť špatně snáší, člověk může být obolavěný, vystresovaný, a to pak takové necitlivosti skutečně zasáhnou a bolí;-(((. Tak trochu závidím lidem, kteří tohle v pohodě snášejí a nenechají se rozhodit...

Iva, 35 let, tři děti

•

souhlas a můj zážitek

(18.2.2007 20:13:26)
Ano, souhlasím, zejména se závěrem článku. Já jsem si v porodnici připadala taky jako chodící mlékárna. Já diabetička, diabetes zjištěný v těhotenství, téměř pětikilové předčasně narozené dítě, silná žloutenka, takže jen spal a spal, kdepak se snažit pít. Já odstříkávala a dávala mu pít pak z lahve, po třech hodinách fakt dřina a primářka na oddělení se snažila malého nutit pít tak, že mi mačkala prsa, až jsem byla samá modřina a syn na to kašlal :-)). Jak jsem byla ráda, že jsme doma....po měsíci jsme skončili na umělé výživě.

Iva, 35 let, tři děti

•

souhlas a můj zážitek

(18.2.2007 20:14:15)
Ano, souhlasím, zejména se závěrem článku. Já jsem si v porodnici připadala taky jako chodící mlékárna. Já diabetička, diabetes zjištěný v těhotenství, téměř pětikilové předčasně narozené dítě, silná žloutenka, takže jen spal a spal, kdepak se snažit pít. Já odstříkávala a dávala mu pít pak z lahve, po třech hodinách fakt dřina a primářka na oddělení se snažila malého nutit pít tak, že mi mačkala prsa, až jsem byla samá modřina a syn na to kašlal :-)). Jak jsem byla ráda, že jsme doma....po měsíci jsme skončili na umělé výživě.

Díky za podporu

(18.2.2007 20:56:37)
Byla jsem tak překvapená, jakou odezvu můj článek vyvolal, že musím poděkovat všem za podporu a opačně přeji každé mamince, aby měla spokojené a krásné období se svým miminkem bez ohledu nato, zda kojí nebo nekojí. Vždyť láska k našim dětem není založená na tom, jakou výživu jim poskytneme v jejich prvních dnech.
Ivona

Helin

•

Re: Díky za podporu

(19.2.2007 9:15:36)
Ahoj Rozárko, svýho chlapečka jsem kojila přes rok, chtěla jsem pokračovat i druhý, ale sám už nechtěl, plácal mě po prsu, prostě po několika dnech se odstavil sám. Do té doby jsem kojila jak divá, v noci jsem vstávala i po hodinách, prostě pořád a všude prsa ven - musím kojit a kojit, abych měla zdravý dítě ! Zdravě jím odjakživa, tak jsem se těšila, jak povyroste a budeme chodit na výlety, plavat... Od dvou let začal mít laryngitidy, rýmy, kašle, otitidy, trhání nosní mandle... Dnes mu bude 5 a od novýho roku jsme s ním doma 5. týden... Ne vždycky znamená, že když budeš kojit, bude dítě zdravý. Další mimino bude samozřejmě kojit, ale nebudu čekat zázraky. A pokud není kojení z nějakýho důvodu možný, nedá se nic dělat, miminko bude i bez toho cítit, že ho máš ráda ! Hlavně ať jsem zdraví !

Nufe

Re: Díky za podporu

(20.2.2007 17:32:40)
Ahoj,
jsem strašně ráda za tenhle článek a velmi lituju, že jsem si ho nemohla přečíst vloni v květnu. Taky mě se bohužel nespustilo mlíčko, resp. jen trochu a už z porodnice jsme odcházeli s příkrmem. Malý byl velký jedlík, akorát se mu nechtělo tahat z prsu, ostatně toho bylo tak málo, že se mu ani nedivím. Přes měsíc jsem se snažila aspoň odsávat, pořídila si tři odsávačky :-) Vstávala jsem v noci, i když malý spal, odsávala z obou prsů a výsledek opravdu mizivý. Několikrát jsem měla prsa plná modřin, tak jsem to pak vzdala. Naštěstí jsem měla plnou podporu manžela, doktorky, chlapeček taky po UM krásně přibýval. Ještě teď mám ale ve skrytu duše trochu výčitky a taky mám zlost - proč zrovna já? A druhý důvod zlosti - ta příšerná masáž ve všech příručkách, připadala jsem si jak vyvrhel.
Držím pěsti všem maminkám, ať se jím kojení daří a mají spokojené děťátko. A já budu doufat, že podruhé to bude lepší. Jen mám trochu obavy :-(

Hanka, Markétka (15m)

•

a co oxytocin?

(19.2.2007 13:36:30)
Nevím, jestli to tu v diskusi už někdo zmínil, ale zkoušeli jste hormon oxytocin na uvolnění mléka? Evidentně tam bylo, když jste měla nalité a bolavé prsa. Já měla stejný problém, prsa k prasknutí, bolest horší jak u porodu, primář mi ještě v porodnici předepsal hormon oxytocin - 2 kapky do každé nosní dírky. Prsa se po té vždy do minuty nádherně uvolnila a vypudila i mléko. Po pěti dnech jsem byla rozkojená a kapky odložila. Prý tento problém občas nastane (zvláště u nás s malými prsy).

někdy to prostě nejde

(19.2.2007 21:54:49)
první dceru jsem kojila 11 měsíců, pak už sama od sebe přestala během týdne chtít, dělala u toho blbosti až přestala sát úplně. Myslela jsem, že u druhého mimča nebude problém s kojením..myslet znamená h...vědět:-), druhá dcerka už v porodnici dělala blbiny při kojení, hltala nehltala, sála nesála, odpojovala se neodopojavala se, kuckala nekuckala, každopádně jsem kojila jen proto, že jsem si říkala "je to to nejlepší co jí můžu dát" a tak jsem to vydržela 5měsíců, ale malá věčně uplakaná a pak už nepřibývala na váze.Takže přišlo na řadu um.mléko a úleva jak moje tak i malé, spokojenost viditelná na tom malém ksichtíku že z flašky teče mlíčko proudem.A já si teď s odstupem času říkám, že každé dítě je jiné, každá maminka je jiná a ať si každý zvolí to co mu vyhovuje.(po odkojení první dcery jsem byla horlivým zastáncem kojení, leč druhá zkušenost mně naučila).PS - nehledě na to, že přestávám věřit i v poučení, že kojení je pro miminko to nejlepší (vzhledem k životnímu prostředí a množství škodlivých látek, které tělo matky od dětství stihne absorbovat...ale to už je jiná kapitola).

Miluš, Filipek 21.9.

Svatá pravda

(20.2.2007 16:47:39)
Malý se mi narodil také ve 38 a téměř shodně: také jsem neměla mléko. Kojila jsem sotva měsíc, vymačkávala, co se dalo. Malý byl neklidný, já zoufalá, že mi to nejde. Snažila se uklidnit, prý všechno je to o pohodě a vůli. Volala jsem na laktační ligu, pila plno tekutin, nic zásadně nepomáhalo. Začala jsem s brekem přikrmovat a protože jsem nechtěla malému dávat pít z lahve, tak jsem ho nutila pít z injekční stříkačky přes můj prst. U toho plakal, já taky. Později, když si potvůrka navykl na lahev a tahal z prsu stále méňe, tak jsem ve vaně s teplou vodou odstříkávala zbytky mléka do misky a to jsem mu pak dávala. Takto jsme vydrželi do šesti týdnů.
Postupně jsme najeli na umělou výživu.
Malý se uklidnil, přestal plakat úplně, já se uklidnila. A vlastně celá rodina. Ti z toho byli také celí pryč.
Dnes je malému 17 měsíců. Je úplně v pohodě a musím to zaklepat, nebyl nemocný.
Kampaň na zázračné kojení je přehnaná. Měla jsem to vědět dřív.

kojení v motole

(21.2.2007 14:54:13)
I já jsem dnes na slovo kojeni trochu
alergická. Porod proběhl v pohodě,
zato kojení peklo. Nalitá prsa, k tomu
ploché bradavky, a malá se prostě nedokázala přisát. Když si vzpomenu
na hodinová týrání, kdy mi malou
silou rvali na prsa a ona plakala, je mi nanic. Nepomohl ani klobouček. Jedna
dost nesnesitelná sestra se rozhodla, že kojit prostě budu, takže jsem se
stále musela chodit hlásit. Bohužel
malá pořád nic, takže každé tři hodiny
jsem musela potupně chodit do sesterny
že se stále nedaří a malá brečí hlady.
Vydeptaly mě tak že třetí den jsem
byla na dně. Nakonec zapracoval zdravý rozum, začala jsem potají odstříkávat
a malou krmila přes stříkačku tak,
aby jsme navážily a mohly domů.
Při propouštění nás krásně chválily
jak jsme se rozkojily. Holčička se chytla až doma v klidu, nakonec jsem kojila plnně skoro do půl roka, bohužel
od začátku s hodně problémy. Málo mléka, malá nepřibývala, blinkala, prostě nic moc. Ke všemu pocity že jsem
prostě selhala. Teď je malé osm měsíců pryč, už nekojím vůbec, nebylo mléko.
Dostávala od půl roka Bebu Ha, bohužel
teď přestala pít i tu. Nikdo neví proč. Tak dáváme jogurty a kaše. Závěrem, příště jestli
budu rodit, už nikdy se nenechám vydeptat kvůli kojení tak jako kdysi.

Marie

•

3 x zkušenosti s kojením

(23.2.2007 10:55:17)
V průběhu 3,5 let se nám plánovaně narodily 3 zdravé? děti. Při prvním synovi jsem strávila delší dobu v nemocnici v horečkách, minimální množství mléka se ztratilo ani ne po měsíci. Dala jsem na všechny lékařské i babské rady, ale mléko nikde. Totéž se opakovalo i u druhorozené dcery. Když mi dětská lékařka odbyla, že "mámě stačí dát lahev Sunaru na kredenc a je z ní hned dokonalá dojnice", pro slzy jsem neviděla na cestu z ordinace. Po třetím porodu jsem se byla připravena na to, že nejsem dobrá kojící matka. A hle, kojila jsem 14 měsíců. Byla jsem šťastná a hrdá matka. Po 10 letech se u kojené dcery zjistila cukrovka I.typu a 4 x denně si píchá inzulín. Další šok nastal, když jsem vyplňovala dotazník, že jedna z příčin může být absence kojení!?

•

je tak jak rikate

(23.2.2007 11:50:29)
naprosto s vami souhlasim, prisla jsem taky o mleko, tri mesice po narozeni dcery a taky jsem to oplakala, zvykala jsem si na tu zkutecnost ze nemuzu dat sve dceri¨to nejlepsi mesic, ale dnes uz mi to neprijde a kupuji umele mleko s naprostou samozdrejmosti a naopak obcas je mi lito maminek ktere v tomhle pocasi hledaji mistecko ke kojeni kdyz si jejich dite na prochazce nebo nakupu vzpomene ze by jeste jedlo

Lenka, prcek 2 roky

•

CHAPU...

(26.2.2007 16:15:46)
Chapu, ze to nekdy nejde, ale... Nerada posloucham reci nekterych o tom, ze holt "nemely stesti", protoze hned (!) po porodu nemely mleko a dite rvalo hlady (?) Tak zkratka zacaly dokrmovat, v porodnici s pomoci sester samozrejme z kadinky nebo pod., doma pak uz jednoduse z lahve. A po par dnech doma (cca 4 dny po porodu) si jeste stezovaly na bolest v nalitych prsou. Myslim, ze "kojici tazeni" je proti takovemu jednani.

Taky je pravda, ze laktacni poradkyne pripousteji, ze urcite procento zen kojit nemuze. Spis je pro zenu tezke priznat si, ze kojit skutecne nemuze, a jeste tezsi, ze treba mohla udelat chybu nebo neco zanedbat. Pak muze "kojici manie" dolehat na cerstvou (ale i nekolikanasobnou) matku tezko, zvlast v hektickem a citove vypjatem sestinedeli.

Ja osobne jsem to "stesti" mela a taky jsem pocitila snad vycitky ci zavist od jine matky, ktera nekojila. Z rozhovoru s ni jsem se skoro citila vinna, ze kojim a ona ne. Proste jsme se na to tema nemohly vubec bavit. To zase chapejte, nekojici matky, ze muze byt neprijemne pro nas kojici.

Mysim, ze hacek muze byt v tom (jak nektere pisete), ze natrefite na suverenni laktacni "poradkyni" nebo pribuzne ci zname, kteri jednaji stylem, "kdyz se chce, tak to jde".

Informovanost hraje dulezitou roli, ale ta myslim matkam na Rodine nechybi. A obvinovat zenu, ktera by se pro dite "rozkrajela", ze neudelala dost, je prinejmensim necitlive. U takovych lidi bych sama priste asi moc pomoc ani spolecnost nehledala.

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.