Názory k článku Fenomén „kojení“

Ja kojim bez prestavky celych 7 mesicu, prikrmovat jsem zacala tak pozde, jak jen to slo, az v sedmem mesici, presto ma dcera od tretiho mesice atopicky ekzem. Dle lekaru mela dcera genetickou dispozici mit atopak a i kdyz jsem minimalizovala moznost, aby se projevil, ma to proste v genech a nikdo s tim nic nenadela. Kazde alergicke dite to proste zdedi v genech po rodicich nebo prarodicich, ti to ani nemusi tusit, ze maji alergii...

I já jsem kojila tři roky a vůbec toho nelituji,dcerka je až neuvěřitelně zdravé dítě.V porodnici a první tři měsíce jsem musela mléko i mezi kojeními odstříkávat,v podprsence jsem nenosila laktační vložky(ty vůbec nestačily)ale pleny a pod prostěradlem jsem měla inkontinenční podložku,aby mi mléko neprosakovalo do matrace.A v žádném případě nebylo mé děťátko málo hladové,prostě obrovská nadprodukce.Nakonec jsem kojila ještě kamarádčina syna,protože ta mělamléka naopak málo.Nejhorších reakcí jsem se dočkala ze strany své tchýně,která mi už po půlroce kojení sdělila,že další kojení už je nejen zbytečné,ale i úchylné!!!Co k tomu dodat?Nenechte si mluvit ani do délky kojení,ani do frekvence.Kojením dítě rozmazlit nejde,stejně jako z něj neuděláme otrlého necitu,pokud mu nedáme ani kapičku.Když to nejde takto nejde.A vzkaz pro sestřičky v nemocnici-pří příštím porodu už nebudu tak vykulená,takže vám ten "kojící chvat"na svých prsech oplatím a to se těšte,protože to je horší než porod!(mám na mysli ono seštípnutí bradavky,jestli to poteče-ta sestra měla centimetrové nehty-s oprýskaným lakem-a já se bolestí málem počůrala)

V průběhu 3,5 let se nám plánovaně narodily 3 zdravé? děti. Při prvním synovi jsem strávila delší dobu v nemocnici v horečkách, minimální množství mléka se ztratilo ani ne po měsíci. Dala jsem na všechny lékařské i babské rady, ale mléko nikde. Totéž se opakovalo i u druhorozené dcery. Když mi dětská lékařka odbyla, že "mámě stačí dát lahev Sunaru na kredenc a je z ní hned dokonalá dojnice", pro slzy jsem neviděla na cestu z ordinace. Po třetím porodu jsem se byla připravena na to, že nejsem dobrá kojící matka. A hle, kojila jsem 14 měsíců. Byla jsem šťastná a hrdá matka. Po 10 letech se u kojené dcery zjistila cukrovka I.typu a 4 x denně si píchá inzulín. Další šok nastal, když jsem vyplňovala dotazník, že jedna z příčin může být absence kojení!?

I já jsem dnes na slovo kojeni trochu
alergická. Porod proběhl v pohodě,
zato kojení peklo. Nalitá prsa, k tomu
ploché bradavky, a malá se prostě nedokázala přisát. Když si vzpomenu
na hodinová týrání, kdy mi malou
silou rvali na prsa a ona plakala, je mi nanic. Nepomohl ani klobouček. Jedna
dost nesnesitelná sestra se rozhodla, že kojit prostě budu, takže jsem se
stále musela chodit hlásit. Bohužel
malá pořád nic, takže každé tři hodiny
jsem musela potupně chodit do sesterny
že se stále nedaří a malá brečí hlady.
Vydeptaly mě tak že třetí den jsem
byla na dně. Nakonec zapracoval zdravý rozum, začala jsem potají odstříkávat
a malou krmila přes stříkačku tak,
aby jsme navážily a mohly domů.
Při propouštění nás krásně chválily
jak jsme se rozkojily. Holčička se chytla až doma v klidu, nakonec jsem kojila plnně skoro do půl roka, bohužel
od začátku s hodně problémy. Málo mléka, malá nepřibývala, blinkala, prostě nic moc. Ke všemu pocity že jsem
prostě selhala. Teď je malé osm měsíců pryč, už nekojím vůbec, nebylo mléko.
Dostávala od půl roka Bebu Ha, bohužel
teď přestala pít i tu. Nikdo neví proč. Tak dáváme jogurty a kaše. Závěrem, příště jestli
budu rodit, už nikdy se nenechám vydeptat kvůli kojení tak jako kdysi.

Zdravim vsechny a neda mi to nenapsat...zazila jsem totiz oboji - na pocatku tu bezmoc, stres, sileny pristup sestricek, do krve rozkousane bradavky, po hodine odstrikavani deset ml krve deset deset mleka, placici dite, ale pak se to nejak zlomilo, i diky tomu, ze jsem navzdory radam kojila ne kazde tri hodiny, ale kazdych ctyricet minut s chranici bradavek a nakonec tenhle muj vymysleny system, o kterem jsem se radeji moc nesirila, protoze jsem si parkrat vyslechla co si o tom myslelo okoli a taky o pauzach ditete potrebnych pro traveni (coz samozrejme chapu, jenze z logiky veci vyplynulo, ze kde nic nebylo, nebylo ani co travit)....takhle jsem to vydrzela tak do tretiho mesice a najednou to byla parada, zadny problem s kojenim, zahojene bradavky, dostatek mleka...

No a pak nastal ten opacny problem...syna jsem kojila do dvou a ctvrt roku a nevedela jsem jestli bude kojeni vyzadovat i na stredni skole :) a prestala jsem jen kvuli neunosne situaci s manzelem, ktery zastaval a bohuzel i zastava nazor, ze kojenim jsem dite rozmazlila a ze kdybych tak dlouho nekojila, syn by nemel ty obcasne klasicke hystericke sceny, nebyl by na mne tak fixovany atd. Tedy, abyste mi rozumely/li, ne ze bych si nechala od manzela diktovat co mam ci nemam delat, ale tohle jsem chapala spis jako vyraz jeho zoufalstvi, ze vlastne i kdyby se snazil sebevic, je svym zpusobem handikapovany, protoze i kdyz byli treba sami, prisla jsem ja s mlekem a driv ci pozdeji se stala objektem synova zajmu :)
Faktem je i to, ze syn vypada tak o dva roky starsi nez je a ze jsem se setkavala v lepsim pripade s udivenymi reakcemi verejnosti, v horsim pripade primo s odsuzovanim, kdyz treba dojedl spenat s knedlikem a dozadoval se kojeni :)
Takze jsem zacala resit jak prestat a tohle odhodlani se misilo s pocitem, ze mu to nemuzu udelat. Premyslela jsem o tom cele dny a noci a mela z toho obrovsky strach, ale pak kdyz jsem to konecne udelala, tak jsem pochopila, ze ja jsem to resila vic nez on, on to proste vzal tak jak to je, resp. ne uplne, ale dve noci uspaval manzel a ne ja a pak uz se vzdycky jen tak cvicne zeptal, ja rekla ze nemam a bylo, zadny krik ani hysterie...Ale bylo to krasne obdobi a myslim, ze jsem kojila tak akorat...
Manzela, ktery si mysli, ze kojeni vede k rozmazlovani asi nepredelam, ale celkem statecne se branim..:) (mam jeste mladsi dceru, ted patnactimesicni a kojim a kojim a kojim - ale po tom, co jsem prozila tenkrat, kdy to vubec neslo, absolutne chapu vsechny zeny, ktere nekoji...
Takze abych to shrnula, tenhle prispevek je mozna i o tom, ze frustrace prozivaji jak ty co nekoji, tak ty co koji...