Re: boj do poslední kapky

Ahoj holky,
chtěla bych se přidak k názoru, že ta propagace kojení je opravdu velni krutá.
Mě po prvním porodu nějak ani nenapadlo, že bych kojit nemohla. Porodila jsem tak nějak v pohodě, tedy skoro doktoři porodili za mě, když jsem byla otevřená tak na 6 prstů, ale to jsem všechno zjistila až při druhém porodu, při prvním mi bylo 21 a to člověk na všechno koukal úplně jinak.Mléko se dostavilo druhý den hned po ránu, prsa mám už takhle velká a ještě to mlíko, no to byla hrůza.No a přesto, že jsem měla mléka hodně, pil malý 19 hodin v kuse, spal nejíst vydržel jenom venku v kočárku, nebo v noci, to spal od 22. hodin do 6. do rána. Když už jsem to ve dvou měsících nevydržela kojit v kuse, a začala kojit po dvou hodinách, tak přesto, že mlíka bylo dost, tak začal malý hubnout, tak jsme za čali s Nutrilonem a byl klid.Kojila jsem už jenom ráno a večer při usínání a vydržreli jsme to do osmi měsíců.To se kojení teprve začalo prosazovat, a já byla naprosto v klidu, že už nemám mlíko a vůbec mě nenapadlo být ve stresu.

Za to teď, po druhém porodu, to jsem byla ve stresu už při komplikovaném vyvolávaném porodu ve 37. týdnu těhotenství, kvůli gestační cukrovce.Rodit jsem začala až po čtvrtém nebo pátem způsobu vyvolávání, nějak jsem pořád nemohla uvěřit tomu, že rodím, rodila jsem po tabletě, porod se rozjel do hodiny a s takovou razancí a bez upozornění hned stahy po dvou třech minutách a o síle těsně před porodem. No nějak jsem to nezvládala a zablokovala si laktaci. Taky o nějakém přikládání hned po porodu nemůže být řeč.Malý se narodil v půl druhé a prvně ho přivezli až někdy kolem páté hodiny a spal a spal. Na to jsem byla zvyklá protože i první syn prospal dva a půl dne, na kojení jsme ho budili, takže z jeho strany žádná snaha.
takže jsem z toho, že mi dítě spí a spí vůbec nebyla překvapená a byla jsem naprosto v klidu. Taky se mnou byla na pokoji maminka, která mléko neměla, do chlapečka jí pořád cpali glukozu, misto toho, aby jí dali příkrm a on se jí pak dvakrát skoro udusil, když tu glukozu zvracel. Naštěstí u toho prvního byla sestra a otočila ho nožičkama nahoru a bušila mu do zad jako zběsilá a podruhé nezbylo mamince nic jiného taky.
No tak, když mi sestřička přinesla tu glukozu taky, tak jsem dala vždycky jenom malou kapičku, až jsme pro změnu dopadli tak, že malému večer přišli měřit cukr v krvi a měl chudáček hypoglykémii, tedy málo cukru v krvi a tedy ohrožený mozek, tak mi ho odnesli a napojili mu kapačku s glukozou přímo do hlavičky. A ještš ho s ní i dokrmovali.
No a byl třetí den a mlíko pořád nikde, ale naštěstí po tomto zážitku mi ho už začali přikrmovat. No ale já zblblá ligou na kojení jsem sama sebe přesvědčila, že kojit prostě musím, tak jsem začala pít, odstříkávat a běhat na záchod, pořád dokola, protože jsem vyhc¨¨chlastala i deset dvanáct litrů čaje, a mlíčko se začalo tvoři. To ale pro změnu nastal jiný poroblém a to, že malý jako nedonošený neuměl sát, tak jsem dole na pokoji vždycky odstříkala co se dalo, a šla mu to nahoru na dětské nalít injekční stříkačkou do pusinky a zase rychle odstříkávat, aby jsme měli co kojit. No a čtvrtý den, když už jsme měli jít domů, tak se nám pro změnu po komplikovaném porodu dostavila žloutenka a byly jsme v porodnici jedenáct dní, já naprášky, připadala jsem si doslova do písmene jako dojná kráva, která musí nadojit dost mléka, po tomto čtvrtém dnu, jsme odstříkávali sedmkrát denně 100 mililitrů. No byla to hrůza, já nespala, jenom odstříkávala, nastříkala do pusinky a pila a čůrala. Taky mi lezlo na nervy to, že miminka okolo mě vypili i ten čtvrtý den třeba jenom padesátku a sestřičky je chválili a měli z toho radost a já musela odstříkávat tolik a malému to dát najednou. No a asi šestý den se nám podařil velký zázrak a to, že se malý přisál a vypil sám asi dvacítku, ale pak zase dva dny nic. Pak si nás vzala do parády nejstarší a nejhodnější sestřička na oddělení, skusily jsme klobouček a ejhle, ono to šlo.Nám tedy kojení zachránil právě klobouček a kupodivu trpělivost některých sestřišek. No a sice jsem musela pořád ještě odstříkávat a dokrmovat ho stříkačkou a pořídit si domů váhu, ale když nás jedenáctý den po porodu propouštěli, tak jsem se rozhodla to ještě nějakou dobu vydržet a po návštěvě u pediatričky, a příbytku na váze jsem přestala dokrmovat a rozkojili jsme se. sice jsem ještě musela po týdnu na jednu noc do porodnice, protože se nám ještě žloutenka vrátila a službu měla zrovna dětská doktorka, na kterou asi do smrti nezapomenu, protože nás přivítala se slovy, že má malý plochou křivku přibývání na váze a že si tudíš nza tu vrácenou žloutenku můžeme sami, a začali jsme ještě dokrmovat Nutrilonem, ale když jsme po dalším týdnu byly opět na kontrole v porodnici a malý přibral více než půl kila, a doktorka co měla službu, se ptala proč ještě přikrmujeme Nutrilonem a po vylíčení zkušeností před týdnem, jsme Nutrilon vysadili a už ho nepoužili. Ve čtvrtek 22.2. bude Matýskovi rok, kojily jsme sedm měsíců plně, pak jsme začali s příkrmy, sice jsme kojily tak po hodině asi tak půl hodiny, když byly hice i skoro pořád, ale zvládli jsme to, jsem za to ráda a teď kojíme už jenom v noci, a ráno, málokdy přes den.Je sice fakt, že už kojíme v noci spíš ze zvyku, někdy po dvou hodinách někdy dvakrát za noc, ale už to neřeším. I když mě rozčilují řeči lékaří, když jsme měla angínu a podobně, že mám přestat kojit, a myslet taky na to, že se miminku dostává také všechno špatné co je ve mě, a já se rozkojovala měsíc abych přestala kvůli své nemoci, no to určitě, kojit přestanu až to přijde samo, nebo až bude malý spát celou noc, zatím mně to nijak nebtěžuje.
Tak nevím, jestli může kojit každá, ale taky si nemyslím, že se musí kojit za každou cenu, záleží holt na mnoha okolnostech.