| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku "Znásilnění" aneb Život s mentálně postiženým člověkem

 Celkem 146 názorů.
 Eva, dvě děti 
  • 

náhled na věc 

(8.2.2007 9:27:20)
Milá Zuzko,
je mi moc líto, co prožíváte, hlavně asi chápu ten pocit totální bezmoci, neustálého zvažování, co je vlastně pro sestru a pro všechny ostatní nejlepší, strachu, co ještě přijde dál... Já vím, že to nejde, ale snažte se mít maximální odstup,je težké najít ve společnosti místo pro někoho takového jako je Vaše sestra..Nejspíš je nejen sedmiletým dítětem, ale i dítětem s minimální dávkou schopnosti vcítění se do jiných lidí...Mco vám, všem vašim blízkým a samozřejmě i Vaší sestře držím palce, aby se našlo to nejlepší řešení, tj. aby sestra dostala autoritativní dohled, který by respektovala a aby i ostatní členové rodiny mohli vést aspoň z části normální život...Opravdu moc držím palce..
 ilona 
  • 

Re: náhled na věc 

(8.2.2007 12:39:04)
Milá Zuzko, Moja sestra má stejně postiženou dceru.Celá naše rodina ví, co to je za peklo.Všechny řeči o trpělivosti a pochopení jsou k ničemu.Tak jako tak - člověk v tom zůstává sám.A ta různá obvinění ( znásilnění...)I to známe velice důvěrně.Řekla bych, že u nás je to ještě horší.Držím ti pěsti a bohužel neznám radu, která by nám všem byla neco platná. llona
 zuzkasim 


Re: Re: náhled na věc 

(9.2.2007 11:02:41)
Ilono, nikomu tohle nepřeju, ale přece jenom člověka aspoň trochu potěší, že v tom není sám, že někdo jiný to může taky zažívat. Můžeš mi prosím z vlastní zkušenosti napsat, jak dlouho se taková věc řeší? Nechci si stěžovat na policii, jen jsme ve škole měli taky případ trestného oznámení jedné aktivní maminky a řešilo se to zhruba půl roku, a to i přes to, že šlo o děti. Připadalo mi to nekonečné a děti podle mě už samy po tak dlouhé době nevěděly, co kdo vlatně udělal a řekl. Jestli se budeme všichni trápit tak dlouho, než to bude za náma, tak to pěkně děkuju.
 lenka novakova, 3 deti 
  • 

Re: kdo na vlastni kuzi nezazil 

(9.2.2007 17:39:05)
kdo na vlastnikuzi nezazil neuveri co lide s chrakteropatii dokazou a jak svym blizkym dovedou znicit zivot. pres veskerou snahu, usili, ponizeni ze strany vychovatelu at jiz rodicu neb profesionalu skonci stejne spaltne. proto rada tem,kdo vychvavaji takto postizene dite, bohuzel je to marne, amyslete i sami trochu na sebe a nenechte se vmane¨vrovat do situace sebeobetovani
 Daniela 
  • 

Zuzce, 

(8.2.2007 9:49:52)
nezlobte se na mě, ale se vzděláním které uvádíte, bych očekávala, že budete používat např. termín "Život s člověkem s mentálním postižením", atd.
Chápu, že jste vyčerpaná, stále opakující konflikty nikomu neprospívají, ale chování Vaší sestry je především(jak jste sama psala) o socální nepřízpůbivosti, s MT to nemá tolik společného. Články takto pojmuté většinou ve veřejnosti "neznalé" pak vyvolávají dojem, že je to naprosto běžné, že jsou lidé s mant. post. nepříspusobiví a tím této cílové skupině můžete ublížit. Což se týká i neziskové organizace, která o Vaši sestru pečuje.
Podpora státu, kterou uvádíte není samozřejmostí, sama se v této oblasti dlouhodobě pohybuji, vím co píši. Většinou tyto zařízení mají, kromě pečujících, ve svém kruhu i odborníky, kteří by měli být připraveni tyto situace řešit, např. formou supervizí.
Mám také dlouhodobé zkušenosti s touto cílovou skupinu, sama mám dceru s MR, velice mi pomáhá spolupracovat s odborníky, či být v kontaktu s dalšími rodinami. Přeji vám zlepšení rodinných vztahů. Daniela
 Eva, dvě děti 
  • 

Re: Zuzce, 

(8.2.2007 10:07:31)
Tak nevím, Zuzka přece píše... "někteří klienti jsou schopni pracovat v chráněných dílnách, ale sestra ne" apod... Vůbec na mě nepůsobí, že po přečtení článku bych měla všechny podobně postižené lidi házet do jednoho pytle nebo si měla něco špatného myslet o nadacích, které se o ně starají... Pro mne byl článek prostě o životní zkušenosti s chováním jednopho takto postiženého a navíc sociálně nepřizpůsobivého člověka.. Navíc, Vaše výtka k názvu článku se dá provést pozitivněji...
 Daniela 
  • 

Re: Re: Zuzce a Caire, 

(8.2.2007 10:50:17)
Zuzka psala, že mám odborné vzdělání, tady se opravdu předpokládá, že bude používat - pro vás odborné termíny - dle mého názoru termíny spojené s etikou. Většina lidí s handicapem(hlavně ti kteří si ho uvědomují) správné popsání jejich zdrav. stavu uvítá.
Stojím si za svým názorem, že to může ublížit v pohledu neznalé veřejnosti.
Stačí připomenout článek Terezy Boučkové o nepodařené náhradní péči o přijmutých romských dětech. Kolika dětm v DD tim zavřela cestu do náhr. rodin si nechci ani představit.
Tím, že sestru zbavíte svéprávnosti nevyřešíte daný problém. Navíc, kolik lidí je "normálních" a dělá stejné potíže - to je taky zbavíte svéprávnosti?
 Ajlili. 


Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(8.2.2007 11:02:12)
Danielo, kolik mas doma deti z dd?
 Daniela 
  • 

Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(8.2.2007 11:17:43)
mam dve prijmute deti, celkove mam 3 deti s postizenim(z toho 2 s MR).
Nehraji si na chytrou - jen se v tom prostredi pohybuji, jak doma, tak i ve dvou sdruzenich, ktere jsem zalozila a vedu, kde jsou nasimi klienty prevazne tyto rodiny.
 Hatšepsut 


Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 5:07:28)
Danielo, také bych se ráda zastala paní Boučkové. Patřím mezi ty, které odradila. A právem. Vzala jsem si k srdci její větu, že má většina lidí romantickou představu, jak zachrání děťátko od těžkého osudu - ta věta je skoro přesně o mně. S manželem plánujeme ještě třetí dítě a mě napadlo, že by bylo pěkné adoptovat nějaké z DD. Svoje děti máme a tímto bychom pomohli človíčkovi, který už tu je a nikoho nemá. Představa hezká, ale článek mne postavil rovnýma nohama na zem. Je pravda, že takto jsem o tom neuvažovala a je pravda, že nejsem člověk, který by to zvládl. Může mi to být líto, mohu se za to stydět. Ale jsem zvyklá k věcem přistupovat prakticky - nechci být ten, kdo si vezme dítě na zkoušku a pak ho vrací, protože to nezvládl, jsem ráda, že existuje i druhý úhel pohledu, kdy vám někdo na rovinu řekne, že to není procházka růžovým sadem a že to prostě je diametrálně odlišné od výchovy vlastního dítěte. A nechci věnovat většinu energie a času na řešení problémů s adoptovaným dítětem na úkor vlastních dětí. Měla jsem za to, že výchovou a příkladem člověk ovlivní více než je zřejmě skutečnost.

Lidi, kteří to dokážou bezmezně obdivuji, ale po přečtení článku si musím přiznat smutnou pravdu, že já taková opravdu nejsem :-(

Ještě bych ráda dodala, že nejsem romantička tělem i duší, jsem spíše praktik a z vlastního dítěte se rozhodně nehroutím, k problémům se stavím čelem a když přijdou, tak je řeším. Jen jsem si neuvědomila všechny problémy, které mohou nastat a hlavně to, že výchovou asi opravdu geny člověk nepředělá. :-(

Zakladatelko, i pro mě článek vyzněl tak, že je to problém s jedním konkrétním postiženým člověkem a rozhodně z něj nemám dojem, že všichni mentálně postižení se chovají jako vaše sestra :-) Radu bohužel nemám :-(
 Daniela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 9:16:14)
Muzu jedine - znovu kopirovat co jsem jiz napsala vcera.

Co se tyce clanku Terezy Boučkové - problem netkvi v tom, ze napsala o neuspesich a problemech a misto cervene knihovny napsala tvrdou realitu.
Spatne je to, ze clanek vysel jako "pruvodce Jak to dopadne, kdyz prijmete romske deti" - proste to nemuze dopadnout dobre. Zasahlo to celou cilovou skupinu a odradilo to ev. zajemce o tyto deti.
Riziko, ze se vychova nepodari je vzdy bez ohledu na barvu kuze a zda je dite prijmute ci nikoliv. Az na to, ze deti romskeho puvodu jsou casto s prominutim stejne dopredu odepsani, propste ze spatne dopadnou.



MMCH to neni jen muj osobni nazor, to je i vetsinovy postoj odborne verejnosti, lidi, kteri se snazi umistit co nejvice deti do nahradni rodinne pece, toto stanovisko bude mit jak psycholozka SNRP, tak pestoun, ktery romske dite vychovava.

Daniela
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 16:09:46)
Já s vámi souhlasím. Reálný pohled na věc je jedna věc, ale článek Terezy Boučkové je ještě někde jindě. Měl by se číst jako výpověď v té době hodně zoufalého člověka ve velice obtížné rodin. situaci.

Všem, kteří uvažují o adopci a cítí se tím článkem odrazeni, bych možná doporučila se o adopci stejně zajímat. Říct ne, můžete do té doby než se dítě fyzicky objeví u vás doma (samozřejmě jde to i pak, ale to je to co nikdo nechce). A v průběhu přípravy na adopci se dozvíte hodně věcí, které třeba změní váš pohled.

My máme v rodině adoptovaného chlapečka. Moje pocity jsou takové, že ať už s ním v dospelosti, v dospívání budou problémy (což si dokážu představit tak málo jako u vlastního dítěte), stejně to nahradí to, co si teď dáváme, on nám a my jemu. Nevím jestli to dokážu vyjádřit přesně, ale snad mi rozumíte.

Prostě je to snad ještě hezčí než kdyby to byla naše krev. Stejně prostě je NÁŠ. No a jestli jednou budou problémy, náš přístup, v podstatě všech, je takový, že problémy můžou být i s vlastním dítětem.

Reálný pohled je určitě dobrá věc, protože s ním se problémy překonávají mnohem lépe. To je hrozně důležité. Ale koho vystrašil článek Terezy Boučkové, tomu bych doporučila ještě slovy R. Fulguma "rozvažovat" a poptat se po dalších informacích, zkušenostech, rodin. příbězích, které inspirují... a zjistit si pak zda adopce je váš šálek kávy nebo ne. A třeba bude :-)

Tak hodně štěstí potenc. rodičům i dětem


 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 16:26:46)
Danielo, já s Tebou souhlasim.
Na mě článek p. Boučkové udělal přesně tentýž dojem, nemám co dodat.
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 10:47:04)
Hanko, pokud jsi myslela vážně svou myšlenku o přijetí třetího dítěte, tvůj manžel není proti (to je totiž podmínka), tak si třeba sežeň o této problematice více informací. Tereza Boučková psala o tom, že jim se to zkrátka nepovedlo tak, jak doufala. Je to pro rodiče velké zklamání. Ale pro ty děti (dnes už tedy téměř dospělé muže)? Měli šanci vyrůst u lidí, kteří jim dali domov, lásku, spoustu péče. To je pro ně nenahraditelné. Tohle by v dětském domově nikdy neměli. Oni dostali šanci, jak jí využijí, je už spíš na nich. Mají hezké vzpomínky na dětství, mají rodiče, mají sourozence, mají lidi, kteří je přes všechny jejich průšvihy mají rádi, i přes to, že jsou sami zklamaní a třeba na pokraji vlastních sil. Já tedy jejich případ nepovažuji za "ztracený", je možným, že se ti kluci ještě přece jenom seberou a povedou vcelku "normální" život. Pokud ne, tak tu šanci přece jenom dostali. A spousta dětí nemá ani tu šanci. Nikdy dopředu nevíme, jestli to zvládnou. Nevíme to ani u vlastních dětí. Sestra vyrůstala v běžné rodině, všichni se jí snažili vždy pomáhat, ale jak je vidět, moc následků to na ní nezanechalo. Přesto vím, že kdybychom se celá rodina nesnažili, byla by někde jinde a v ústavu by skončila už dávno. Pokud tě tedy problematika přijatých dětí opravdu zajímá, vyhledej si sdružení pěstounských rodin na internetu (do adopce by vám dítě stejně nedali, pokud můžete mít vlastní), přečti si o tom více.
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 11:23:19)
Není? V praxi to tak ale vypadá. Zájemců o adopci je několikanásobně víc, než dětí vhodných k adopci. Proto se dává přednost párům, které mít vlastní děti nemohou. I ti na děti čekají několik let, v každém regionu je to trošku jiné, ale opravdu jde o roky. Taky záleží na vlastním požadavku na dítě (postižené, jiného etnika, stáří dítěte apod.), čím menší požadavky, tím větší šance. Páry, které vlastní děti mít mohou proto obvykle žádají spíše o pěstounsou péči, nebo jsou ochotné si vzít dítě, o které jiné páry neměly zájem. Je na tom něco, co není pravda?
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 12:02:30)
? Nějak ti nerozumím. Hanka psala o tom, že uvažovala o přijetí dítěte, ale článek Terezy Boučkové ji odradil. Já se jí snažila nabídnout i jiný pohled na věc, možná ji trochu povzbudit a poradit, kde by mohla najít potřebné informace o tomto tématu. Ať si sama zváží svoje možnosti. Snažila jsem se ji nasměrovat na pěstounskou péči. Na tvou námitku jsem napsala důvody, které mě k tomu vedly. Nevidím na tom nic špatného. K tomto tématu nemám víc co napsat, kdo bude chtít, ty informace si vyhledá.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(9.2.2007 16:17:59)
Milado díky za upřesnění. Samozřejmě i lidé, kteří mohou mít vlastí dítě, mohou dostat do adopce třeba i novorozené dítě většinového etnika.

O novorozenci nevím, ale o trošku starším miminku ano i ze svého okolí, takže kdo by toto zvažoval, ať se nenechá odradit.

Zuzko myslím, že tvoje generalizace mohla řadu lidí vystrašit a odradit. Prostě není vhodné psát věci, které nejsou zcela pravda.
 nada,2 děti v pěst. péči 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(12.2.2007 1:18:18)
..... také jste uvedla, třeba to nebylo hned, třeba to bylo dítě romské apod.
Navázavala bych. Nemyslím si, že má Zuzka představu, že kdo má vlastní dítě - nemůže dostat dítě do adopce. TO rozhodně může. Vždy je potřeba počítat s tím, že vhodných dětí, malých, zdravých, většinového etnika, právně volných - tedy vhodných do adopce, je opravdu málo. Uřední postup je dlouhý, a než se dítě stane právně volné už mu nejsou 2 měsíce, ale třeba více než rok. Na opravdu malé dítě vhodné do adopce se opravdu dost dlouho čeká. I když v každém regionu je situace jiná. Pěstounská péče je jedna z dalších možností svěřit děti z jakéhokoliv důvodu nevhodné pro adopci, do náhradní rodiny. Jen se žadatelé musí řádně seznámit s tím co pěstounská péče znamená a být na to připraveni. Sami jsme byli žadateli o adopci, ale protože jsme byli osloveni nádherným chlapečkem, který nebyl právně volný - šli jsme do pěstounské péče. Dnes máme poloromského chlapečka - velmi šikovný, hudebně nadaný, a poloromskou holčičku - zase velmi nadanou pohybově.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k me praxi 

(13.2.2007 11:56:32)
Mě by zajímalo, jak jste byli "osloveni" poloromským chlapeckem ? Byla to nejaka náhoda, že jste se seznamili na navsteve v kojencekem ustavu nebo vam toto seznameni nabidli na urade a kterem ? v jakom kraji to takto funguje ?
Jestli se ptam moc, tak se omlouvam. Ale zajima me to, protoze hrozne casto "osloveni" lide dite prijmou a neco zcela jineho je psat pozadavky na papir. Současne mam dojem, ze se na dite musi cekat a nelze se "poohlizet", zda me nejake neoslovi.
 Margita 


:-) 

(10.2.2007 18:26:18)
Zuzkasim, dekuji Ti za komentar ohledne adopce, myslim ze to je dobre pojeti a dobra rada. Jenom nevim, jestli souhlasim s tim, ze prijate deti Bouckove pocituji lasku i pres vsechny prusvihy. Aspon ne stejnou lasku, kterou by pocitoval jeji biol. syn. Jako adoptivni matku me docela dostalo, kdyz v jinem rozhovoru o narozeni tretiho syna rekla neco ve smyslu "konecne jsem mela zkusenost uplneho materstvi." To je myslim dost vymluvne...nedokazu si predstavit, ze bych brala adopci jako "neuplne materstvi" a nasledny porod jako neco lepsiho. Nechci posuzovat, ale tak to citim - kdyz rika takove veci verejne, jak pritom mysli/nemysli na ty deti?
 maja 
  • 

Re: :-) 

(5.5.2010 14:13:31)
Já myslím, že terezu boučkovou dost lidí chytá za slovíčko...že chudák ani nemůže normálně něco říct, aby přemýšlela co se koho kde dotkne a jak si kdo co vyloží
 Renata 
  • 

Re: k me praxi 

(30.10.2007 14:23:20)
Dobrý den, píšete, že pracujete ve sdruženích pro děti s mentálním postižením, zajímá mě, zda a jak řešíte s asistenty a ve spolupráci s rodiči sexuální výchovu těchto dětí. Je to oblast o ktreré se moc nepíše, přitom je neméně důležitá, jako vzdělání či zdravotní pomoc, neboť s tím souvisí zneužívání, znasilnění, nebo pouhé obvinění s tohoto činu, jelikož tito lidé nejsou v otázkách sexu a partnerských vztazích správně poučeni.
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(8.2.2007 11:08:12)
Snažila jsem se článek napsat tak, aby byl srozumitelný všem. Proto jsem např. uváděla konkrétní případy sestřiny nepřizpůsobivosti, protože pojem sociální nepřizpůsobivost spoustě lidem nic moc neřekne. Necítím závažný rozdíl mezi člověkem s mentálním postižením a mentálně postiženým člověkem, ale je to asi můj problém. Navíc jsem vůbec nechtěla vyvolat pocit, že všichni postižení jsou nepřizpůsobiví, naopak, v úvodu jsem uváděla, že postižení mé sestry není nijak závažné, kdyby se k němu právě nepřidaly ony zmíněné potíže.
Jinak článek Terezy Boučkové jsem četla a to se zaujetím, přivedl mě k přemýšlení o tomto tématu. Psala o své zkušenosti, o tom, co se její rodina všechno snažila udělat a jaký výsledek to přineslo. Pro mě to částečně znamenalo realističtější náhled na problematiku osvojení dětí. Jsem za její příspěvek moc ráda. Pokud odradil některé lidi od tohoto kroku, tak je to dobře, protože ti lidi by případné problémy asi těžko zvládli. Kdo je však pevně rozhodnut, že přijme cizí dítě, musí počítat i s tímto rizikem, byť si moc přeje, aby se nic takového nestalo. Když se mi narodilo dítě, taky jsem ho přijala se vším všudy a jsem si vědoma toho, že i ono se může jednou dát na cestu, o které já věřím, že není dobrá.
 Daniela 
  • 

Zuzce 

(8.2.2007 11:33:50)
Prijimam Vas pohled na tuto situaci a chapu duvody - ja to mam trochu jinak, kazdopadne slozitost situace opravdu chapu a nezlehcuji.

Co se tyce clanku Terezy Boučkové - problem netkvi v tom, ze napsala o neuspesich a problemech a misto cervene knihovny napsala tvrdou realitu.
Spatne je to, ze clanek vysel jako "pruvodce Jak to dopadne, kdyz prijmete romske deti" - proste to nemuze dopadnout dobre. Zasahlo to celou cilovou skupinu a odradilo to ev. zajemce o tyto deti.
Riziko, ze se vychova nepodari je vzdy bez ohledu na barvu kuze a zda je dite prijmute ci nikoliv. Az na to, ze deti romskeho puvodu jsou casto s prominutim stejne dopredu odepsani, propste ze spatne dopadnou.

Daniela

 Katerina + 2 děti v NRP 
  • 

Milá Danielo, 

(11.2.2007 16:08:06)
trošku se omlouvám, že reaguji spíš na Váš příspěvek než na článek nahoře. Jen jsem chtěla podotknout, že mám 2 adoptivní děti, ani jedno není romské a článek Terezy Boučkové nám zasáhl do života také. Jí nemám její názory nijak za zlé, vyplývají z osobní zkušenosti, ale časopis Marianne mě svým přístupem, kdy názory člověka z rozhovoru v podstatě vydával za obecný postoj, strašně zklamal. Co hloupých poznámek jsme si museli vyslechnout i od kamarádů a všechno ve stylu - stejně ta NRP špatně dopadá, četla jsi tu Boučkovou? Docela upřímně si myslím, že romské děti nejsou až tak odlišné povahou jako spíš přístupem okolí. Když jsme "cestovali" po domovech a FOD, viděla jsme spoustu úžasných romských/poloromských dětí. Vůbec bych neměla nic proti tomu, starat se o romské dítě/děti. Že je nemáme, je náhoda - svoje děti jsme si nevybírali. Dneska bychom už je samozřejmě nevyměnili za nic na světě, jsou to naše děti a naše zůstanou, ať se v pubertě stane cokoliv. Jen si myslím, že není třeba náhradním rodinám zasahovat do život nedomyšlenými články. A - teď budu zcela upřímná - myslím, že vliv rodičů na přijaté děti je velký. Paní Boučkovou osobně neznám, ale jednu zkušenost s ní mám - s její velmi negativní reakcí na komentáře, které se strhly kolem jejího rozhovoru v Marianne. A ta mě bohužel přivedla k myšlence, že i ona je velmi komplikovaná osobnost, což se samozřejmě může odrazit i v jejích rodinných vztazích.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(8.2.2007 11:15:07)
hodne lidi je "normalnich" a dela podobne potize - ale Ti jsou si toho plne vedomi, a mozna je delaji i naschval..
Pri omezeni svepravnosti je treba lekarsky posudek . nedaji to jen tak nekomu.. to je stejne jako invalidni duchod apod.
 Saimona + HONZÍK a dvě ségry 


Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(8.2.2007 12:25:49)
Danielo, Zuzka psala z pozice sestry a z pozice člověka, který chtěl své sestře vždy pomoci.... Zuzka píše své zážitky a při tom není potřeba, aby používala termíny jaké uvádíš.....
moc pěkný článek...

Tereza Boučková napsala své zkušenosti s adoptovanými dětmi, není na tom nic špatného, že napsala pravdu. Nemusíš se kvůli pravdě čertit Danielo. Prostě každý člověk se narodí s určitými předpoklady...... a hodně záleží na tom, jaké má rodiče!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Daniela 
  • 

Saimono, 

(8.2.2007 12:53:14)
myslis, ze by jsi si mohla precist moji odpoved Zuzce o clanku T. Bouckove znovu a pak se do me opet pust.... a uz vubec nevim jak si dosla k tomu certeni :-)
Daniela
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(8.2.2007 12:57:32)
Saimono, kdyz kricis (myslim ti vykricniky), neznamena, ze mas vice pravdy. Svoji pripomiky k zminenemu clanku Daniela popsala velmi trefne v dalsi odpovedi. Daniela se necerti kvuli popsani zkusenosti, ale kvuli forme a zobecnujicim zaverum.

Nemusis se take certit kvuli pravde, ze media casto pripousti se rasistickych vyroku. A pokud zmineny clanek skutecne mel ten ucinek, ze mene deti dostalo sanci na normalni rodinnou vychovu, je to velice smutna pravda.
 Margita 


Re: Re: Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(10.2.2007 18:32:02)
Souhlasim. Podle toho, co zazili a slyseli nekteri moji znami, ten clanek opravdu a zcela bez debat odradil hodne lidi, konkretne od prijeti romskych deti, ktere se ve skutecnosti nicim nelisi od vetsinovych deti ktere jsou odmalicka v ustavu, krome toho ze na ne spolecnost jinak pohlizi. Z toho duvodu byl ten clanek naprosto nerozvazny.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zuzce a Caire, 

(9.2.2007 18:22:19)
Článek resp. rozhovor s Terezou Boučkovou nebyl zcela korektní.
 martin 
  • 

Saimoňě o adoptovaných dětech 

(11.2.2007 12:56:18)
Saimono, na rodičích záleží, ale zdaleka není jisté, jestli záleží spíš na biologických rodičích nebo na těch skutečných, které dítě vychovávají. A přestože se mi zdálo, že se snažíte o ostrou odpověď, není zdaleka jasné jak to myslíte. Jestli skutečně věříte genetické predeterminaci romských dětí nebo ne. Upozorňuji, že více než 99,9 procent genů budou mít stejné jako děti většinové populace.

Na druhou stranu s Vámi souhlasím s názorem na článek Terezy Boučkové. Myslím, že je lepší dostat informace z obou stran. Ty lepší i ty horší. Jsou tu nejen adoptivní děti (jimž adopci přeji), ale i adoptivní rodiče (kterým přeji také jen dobré). A pokud si třeba Daniela myslí, že se snížily šance romských dětí k adopci, doufejme, že zase jsou lidé, kterým přečtení článku pomohlo (ať uže se rozhodli, že tyhle problémy dokážou vyřešit nebo od od uvažování o adopci upustili, a vyhli se problémům o kterých si nebyli jistí, že by je mohli zvládnout).

Chtěl bych se zeptat i ostatních, jaké máte pocity, respektive jak poznáte romské děti od dětí kde jsou oba nebo jeden z rodičů Ind?
 Jan 
  • 

Re: Saimoňě o adoptovaných dětech 

(3.3.2007 16:15:28)
Na Váš dotaz dlužno odpovědět, že romské dítě od dítěte Inda nerozeznáme, protože romové jsou indočeši, tedy indického původu.
Důvod stěhování romů z Indie počátkem 5. století n.l. spolehlivě neznáme. Předpokládá se, že Indové romy ze své země vyhnali, protože ztratili trpělivost snášet jejich vlastnosti.
 Katka 
  • 

Článek od Terezy Boučkové 

(9.2.2007 13:26:08)
Kde si ho můžu přečíst (hledám zde na rodina.cz a nemůžu ho najít)? díky
 Lassie 
  • 

Re: Článek od Terezy Boučkové 

(9.2.2007 13:39:54)
Už tu někdo dával odkaz - http://www.marianne.cz/clanek/546/sedmnact_let_s_detmi_odjinud.html
 Líza 


Re: Zuzce, 

(8.2.2007 10:20:31)
Chápu, že je vám těžko. Pokud sestra nechce, asi ji nikdo k ničemu nedonutí - pak tedy bude v ÚSP, možná jí to bude vyhovovat více, než když se z ní někdo snaží vykřesat jiskřičku zodpovědnosti sama za sebe.
Přesto si myslím, že pro mnohé lidi, kteří na tom jsou jinak, je tebou popisovaná služba darem z nebe.

BTW - existuje cosi, čemu se říká omezení svéprávnosti, uvažovali jste nad tím?
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Zuzce, 

(8.2.2007 10:47:06)
tak jsem jaksi neprecetla tvuj prispevek a psala o teze veci :-)
 zuzkasim 


Re: Re: Zuzce, 

(8.2.2007 11:15:03)
Ano, o omezení svéprávnosti jsme uvažovali, ale má to spoustu problémů. Musel by se najít někdo, kdo by na sebe vzal částečnou zodpovědnost za ni. Je těžké rozhodnout, kdo by to měl být. Vpodstatě o to nestojí ani mamka ani taťka. Byla by to spousta dalších starostí a problémů. Nevím, jestli by bylo žádoucí, abych to byla já, jako sestra. Cizí člověk asi těžko. Zatím toto řešení rodiče odložili, je to dost citlivá problematika.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Zuzce, 

(8.2.2007 11:19:14)
mooje babicka mela omezeni svepravnosti a "porucnikem" (nebo jak se tomu rika( byl stryc, ktery u ni bydlel..
opravdu je to o velke zoodpovednosti.
 Líza 


Re: Re: Re: Zuzce, 

(8.2.2007 11:31:56)
Zuzko, to rozhodně je. Pro opatrovníka je to velká zodpovědnost a velká zátěž. Na druhou stranu je asi potřeba myslet i na to, že dokud je sestra svéprávná, může činit rozhodnutí, která se dotknou i zbytku rodiny, nemusí poškodit jen sama sebe.
Existuje i veřejný opatrovník, ale ti bývají veeeeelmi různí :-(
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Daniele, 

(8.2.2007 10:26:39)
myslim, ze Zuzka tento pribeh popsala z pohledu sestry. Ne z pohledu coveka vzdelaneho v oboru. Samozrejme by mohla pouzit spoustu odbornych terminu a na co? Polovine maminek by to nereklo nic.
Zuzko, napsala jsi to hezky a moc obdivuji celou vasi rodinu.
Jeste jste neuvazovali o omezi prav (nebo jak se tomu rika...) ?
Myslim, ze by to v tomto pripade bylo vhodne (omezeni svepravnosti :-)) teda asi :-)
 Hana+dve děti 
  • 

Re: Daniele, 

(8.2.2007 10:45:27)
Zuzko dík za článek, člověk si po jeho přečtení uvědomí, jaké má štěstí, že má " normální rodinu ", a jak někdy naprosto zbytečně remcáme a bědujeme nad banalitami. Děkuji moc, a přeji vám moc štěstí.
 Lukyska 


Danielo 

(8.2.2007 11:09:08)

a mne zase prijde, ze vas clanek je clanek cloveka, ktery s postizenymi lidmi pracuje - tedy nejsou soucasti jeho zivota a clanek Zuzky je clanek cloveka, ktery s postizenym zije. Pri vsi ucte k vam a vasi profesi si myslim, ze jste prilis clanek nepochopila. A debata o tom jestli se jedna o cloveka s mentalnim postizenim nebo o mentalne postizeneho cloveka je absurdni. Zuzanin clanek byl ciste o jejim soukromi o jeji setre a vase reakce na to mi prisla jako reakce cloveka, ktery umi problem pojmenovat, ale neumi se do nej vcitit ani ho resit.
 Lukyska 


Danielo 

(8.2.2007 11:09:09)

a mne zase prijde, ze vas clanek je clanek cloveka, ktery s postizenymi lidmi pracuje - tedy nejsou soucasti jeho zivota a clanek Zuzky je clanek cloveka, ktery s postizenym zije. Pri vsi ucte k vam a vasi profesi si myslim, ze jste prilis clanek nepochopila. A debata o tom jestli se jedna o cloveka s mentalnim postizenim nebo o mentalne postizeneho cloveka je absurdni. Zuzanin clanek byl ciste o jejim soukromi o jeji setre a vase reakce na to mi prisla jako reakce cloveka, ktery umi problem pojmenovat, ale neumi se do nej vcitit ani ho resit.
 cizinka1 


Re: Danielo 

(8.2.2007 11:27:11)
Lukysko, ja se zase myslim, ze pripominka Daniely byla opravnena, prave clovek z oboru MEL BY byt vzdelany i v otazkach etiky, jeho oboru tykajici. Pokud autorka tuto stranku svoji prace a sveho zivota zlehcuje, tim smutnejsi to je.

Debata urcite neni absurdni, pokud predpokladame, ze spolecnost a i svuj konkretni pristup vytvarime take tim, jak o nim mluvime. Popremyslej o tom jak rozdilny pristup k tomu cloveku obe oznaceni prozrazuje.

 Radka 
  • 

Etika 

(8.2.2007 16:12:17)
Vážně si myslíte, že etika stojí na používání odborných či méně odborných termínů? Etika je přece o hodnotách a vy tu apelujete na etiku profesní. Nevím, jak mají profesní etické hodnoty postavené speciální pedagogové, zda se v něčem liší od obecnějších etických principů pomáhajících profesí. Já se shodou okolností etikou v této oblasti hodně zaobírám, kromě jiného o ní přednáším na jedné vysoké škole. A asi bych byla dost neuspokojená tvrzením, že eticky jedná ten, kdo korektně užívá odbornou terminologii... Pro mne bylo z článku jasné, že se jedná o velmi osobní výpověď o konkrétních, odžitých momentech, zkušenostech, pohledech... Pokud by autorka tvrdila - takto je to vždy, všichni lidé s totožným či podobným postižením trpí i poruchou sociální přizpůsobivosti, vím to, protože jsem to zažila a navíc mám vzdělání v oboru speciální pedagogika, rozhodně by to nebylo košer - ani profesně ani lidsky. Ale takhle přece ten článek míněn není a je to z něj jasně patrné.
A když už zmiňujete Terezu Boučkovou - a kolika dětem naopak k cestě do náhradní rodinné péče pomohla její kniha Indiánský běh či film Smradi podle jejího námětu natočený? To máte také propočítané? Anebo to už tak důležité není...?
 Daniela 
  • 

Re: Etika 

(8.2.2007 16:42:54)
Proc to prekrucovani nazoru, jen proto, ze jsou odlisne?
Samozrejme, ze etika je predevsim o hodnotach, nicmene tato potreba definovat spravne postizeni spojene s clovekem vzesla prave predevsim od osob se zdravotnim postizenim(napr. Narodni rada zdravotne postizenych v CR).
Ziji v dome zvlastniho urceni a vim jak je dulezite pro vetsinu osob s postizenim se co nejvice zaradit do bezne spolecnosti. A mezi vrazeni patri i to jakym zpusobem o teto cilove skupine vyjadrujeme.

I "pro mne bylo z článku jasné, že se jedná o velmi osobní výpověď o konkrétních, odžitých momentech, zkušenostech, pohledech..."

K Tereze Boučkove poukazovala jsem na soucasny clanek, nikde nezaznelo, ze tato zena udelala vse spatne - opet zbytecny utok - ma smysl reagovat? To neni diskuze.
 Radka 
  • 

Re: Re: Etika 

(8.2.2007 18:54:54)
To nebyl útok, jen jiný názor. Stejně jako vy jste svobodně vyjádřila ten svůj. A dosud jsem diskuzi považovala právě za výměnu názorů. Klidnou, slušnou, s použitím argumentů. Tyhle zásady snad nebyly porušeny - ani mnou ani vámi. Jen nechápu, proč to není diskuze. To, že vašemu příspěvku rozumím tak, jak mu rozumím (a jak jsem na něj, tedy vlastně spíš na příspěvek někoho jiného, jak si teď uvědomuji, reagovala), je stejně legitimní, jako že vy nějakým způsobem rozumíte článku Zuzky - a proto na něj reagujete právě určitým způsobem. Váš názor vám nevyčítám, nekřičím, že je špatný - jen mám jiný a prezentuji ho. Jak jinak si představujete diskuzi? Danielo, jestli si správně spojuji vaše jméno s některými články tady na Rodině i jinde, jste jistě člověk, který má velké životní zkušenosti, dělá spoustu krásných a záslužných věcí a klobouk před vámi dolů. Jen dovolte lidem být jiní, myslet jinak...
 Daniela 
  • 

Re: Re: Etika 

(8.2.2007 19:47:33)
Radko,
pokusim se vysvetlit proc to pro me neni diskuze:
Kdyz napisi pisatelce clanku, ze mam jiny nahled na popis lidi s postizenim, jsem v nemilosti z neznalosti, kdyz ji prokazi, jsem v nemilosti z odborne znalosti lec bez vlastnich poznatku a zaziti.... kdyz i to prokazu o odkazu se na clanek T.B., tak jsem zase odkazana na neco o cem to vlastne vubec nebylo....
Myslim si, ze jsem tolerentni, nekricim, ze je to spatne, ale neustala obhajoba odlisneho nazoru me odrazuje a zaroven mi uz delsi dobu unika pocit o smyslplnosti debaty.....
Hezky vecer.
Daniela
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Etika 

(8.2.2007 20:11:44)
Danielo, nechci křížit zbraně, jen bych také ráda vyložila svůj pohled.
- Zuzka o něčem psala, jasně deklarovala, že je to pohled rodinného příslušníka, netvářila se, že je článek odborný. Použila v něm termín, který považujete za nekorektní a jeho užití za neetické. Já se domnívám, že v případě osobní výpovědi je kritika nekorektního užití specifické odborné terminologie zbytečná. Stejně tak jsem přesvědčena, že profesní etika je založena na zcela jiných věcech než je správné používání této terminologie. To jsem napsala a svůj názor podepřela tím, že se nejedná o odborný článek publikovaný v médiu určeném odborné veřejnosti, tam bych vaši výtku chápala, byť bych ji pořád neměla řazenou jako etické pochybení.
- vy jste poukazovala na potenciální nebezpečí takto prezentovaných názorů, protože mohou mezi čtenáři vzbuzovat dojem, že popisují celou skupinu se společným znakem (postižením...), tím vzbuzovat nepřátelské postoje, odradit lidi od určitých kroků, které by jinak třeba učinili... Já ze Zuzčina článku neměla pocit, že tohle zamýšlela, ani že článek takto vyzněl. Vy jste ilustrovala toto nebezpečí odkazem na rozhovor s Terezou Brdečkovou. Přečetla jsem ho a opět nesouhlasím. A také proto se ptám, jestli stejně nebezpečné vám připadaly jiné počiny paní Brdečkové, které zase do určité míry problematiku NRP idealizovaly...
Stále tuto diskuzi považuji za korektní. Pokud máte jiný pocit, mrzí mne to. Pěkné dny.

Radka
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Etika 

(9.2.2007 20:01:50)
Radko, v clanku cernem na bilem je napsano, ze autorka je z oboru. Jsi dost inteligentni, abys nasla presne kde. Povinnosti vsech odborniku je pouzivat terminy korektne, zvlast pokud maji eticky zalozeny podtext. Sama take svoje prace zverejnuji, ver mi, ze i tohle do profesni etiky patri (mezi spoustu dalsich veci, ktere jsou v kazdem oboru je specificke a to se v dobrych skolach uz asi par desitek let uci.). Obavam se, ze to neni vec nazoru, ale konvenci nekterych oboru:-). No a vlastne obory, ktere maji neco do cineni s rasou ci postizenim museji posledni tri desetileti byt obzvlast obezretni na jazyk. Vec nazoru je, jestli tohle je spravny. Ja myslim ze ano, protoze zpusob vyjadrovani casto provazi i zmena jednani.

Ja osobne se myslim, ze bylo by nejelegantnejsi, zeby autorka se priznala, ze udelala chybu, anebo ze v jeji skole to se neucilo (to je mozny), ale ze to se priuci. Neni to zdaleka tak hrozne jak nekoho zabit, ale odbornik by mel umet vyjadrovat se korektne a uvedomit se, ze to prave on formuje mineni a jazyk verejnosti o objektu sve praci. Spousta lidi rozdilu se nevsimne, ale ti textualne a socialne vnimavejsi urcite ano.

Co se tyka clanku p. Bouckove: ja neznam podrobnosti, ale otazkou je, jestli rasisticke insinuace a generalizace clanku vznikly vinou autorky anebo redaktora. To redaktor je odbornik na texty a etiku medii, a jeho zodpovednost je hlavni, a treba, pokud necitil s textem, mohl ho doplnit komentarem na konci.

Jestli idealizace je nekorektni? Nekorektni je lez, a take nekorektni je krive zobecneni. Pokud idealizujici prispevek neco krive zobecnuje, je to nekorektni, ale pak bys mela prokazat, ze p. Bouckova popsala ne radost ze sveho posviceni detem, ale neco krive zobecnovala (treba kazda vychova z lasky vede k uspechu). To by nebylo trestne, ublizit to by asi nikomu nemohlo, ale pouze desne naivni...
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Etika 

(12.2.2007 16:47:59)
Jasně, ať jsem či nejsem inteligentní, v textu zvládnu přečíst, že autorka má vzdělání v oboru speciální pedagogika:o))) A stejně tak tam dokáži najít, že výslovně uvádí (a poměrně důrazně), že článek nepíše jako odborník, ale jako člen rodiny, která něco prožívá. Proto se domnívám, že apelovat na její profesní etiku je poněkud zbytečné. Pokud by publikovala odborný článek, prezentovala svůj expertní názor, potom by to bylo jiné. I já modifikuji svůj jazyk s ohledem na kontext, jinak se vyjadřuji tam, kde vystupuji z pozice "experta", jdu s kůží na trh mezi odborníky v dané oblasti, uvádím tituly, svou pozici jasně deklaruji...
Asi se neshodneme, já si prostě myslím, že když napíši článek na Rodinu (kterou mám ráda, ale za odborné periodikum v jakékoli oblasti ji rozhodně nepovažuji), navíc se jedná o příběh z mého života, mohu s klidným svědomím na profesní etiku zapomenout, lhostejno, zda jsem prodavačka, účetní, speciální pedagog...
Co se týče článku paní Boučkové - já vážně nehodlám nic prokazovat. Byla kritizována za určité vyjádření a já se ptala, jestli stejně negativně vnímá autorka příslušného příspěvku i další její počiny. Svůj názor jsem dokonce ani neuváděla, natož abych jej obhajovala, mám pocit, že by to byla velmi dlouhá disputace a pro ty považuji za vhodnější jiné komunikační kanály než diskuzi pod článkem.
Na rýpnutí ohledně etických témat vyučovaných na kvalitních školách nemohu korektně reagovat, tudíž to dělat nebudu.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Etika 

(18.2.2007 13:15:55)
Radko, opravdu nemuzu souhlasit, totiz si myslim, ze tady jde o prosazeni pojmu, jak chteji lidi s postizenim, aby je ostatni oslovovali, a je to eticka povinnost odborniku aby na to reagovali, a jejich pripominky prijaly po upozorneni. Rict, ze ja nevidim rozdil a pisu jak mi to z prst tece, je totez, jak rict, ze ja, mili klienti, na vasi city kaslu.

Nevim kterou profesni etiku ucis, ale nerozumim jak ti mohlo uniknout, ze trend poslednich trech desitek let je integrovat lidi s postizenim do spolecnosti. Jde o to, ze se zacalo akcentovat, ze lidi s postizenim jsou predevsim lidi s lidskymi potrebami, to jest s potrebou pro rodinu, kulturu, spolecnost, vzdelani a praci. Zarizeni bezbarjerovych pristupu, prechod na domaci peci misto ustavni a ruseni vselijakych segregacnich a izolacnich opatreni vzdy sly spolu s pretvarenim jazyka. Jazyk je jenom zrcadlo, da se to rict tak, ale je to zrcadlo nejenom spolecenskych skutecnosti ale i zpusobu mysleni. Clovek ktery se vyjadruje neopatrne, o citech sveho blizkeho nepremysli, neni to tak?

P.s. kdyz publikuji, svoje tituly neuvadim. Neni to zvykem za arealem vyvale Habsburske risi:-). S tou kvalitni skolou nechtela jsem rypat, ale musim rict, ze v zadne prestizni instituci nebo casopisu, s kterymi jsem mela tu cest, na politickou korektnost jazyka nekasleli. Z PC jazyku se dela soukroma sranda, to jo, ale kdyz se publikuje, uci nebo mluvi verejne, neni mozny aby nekdo s profesni sebeuctou nedaval pozor na politickou korektnost.
 zuzkasim 


Terminologie jak jsem ji našla v literatuře 

(11.2.2007 22:44:22)
Danielo, už před několika dny jsem na upozornění nevhodně zvloleného výrazu regovala tak, že já necítím rozdíl mezi termínem mentálně postižený člověk a člověk s mentálním postižením. Protože se k tomuto tématu vrací spousta lidí, tak mi to nedalo a vyhrabala jsem aspoň část literatury z dob mých studií. Vzala jsem do ruky Defektologický slovník vydaný v roce 2000 nakladatelstvím H&H (za kolektiv autorů L. Edelsberger). Když zalistuju, nacházím termíny jako "péče raná a zrakově postižené" str. 246 (nikoliv péče raná o lidi se zrakovým postižením), str. 247 v odstavci péče ústavní sociální ad d)"ústavy pro mentálně postiženou mládež" (nikoliv ústavy pro mládež s mentálním postižením), stejně tak "ústavy pro tělesně postižené občany" a v odkazu co je to psychopedie str. 291 nacházím "vzdělávání osob mentálně retardovaných" (nikoliv vzdělávání osob s mentální retardací). Jsou to výrazy vytržené z kontextu, nicméně použité v odborné literatuře (tedy aspoň mě tento slovník jako odborná literatura sloužil). Nevzpomínám si ani na jediného učitele, který by nás za tyto termíny nějak kritizoval a to jsme tam měli jak lidi z praxe tak téměř čisté teoretiky. Mám ještě hledat v jiné literatuře? Opravdu se necítím jakkoliv vinna za použití výrazu, který se ocitl v záhlaví mého příspěvku, připadá mi stejně vhodný jako ten tvůj navrhovaný a to jak z hlediska porozumění tak z hlediska odborného. Myslím, že toto je debata ne o odbornosti (čím nechci říct, že se nemůžu nikdy splést), ale spíš o cítění každého z nás, kdy já ho mám v tomto případě jiné než ty, ani horší - ani lepší.
 Romana 
  • 

Re: Terminologie jak jsem ji našla v literatuře 

(12.2.2007 0:51:17)
Nechcete se vrátit zpět k termínům idiot a debil?
Dnešní trend je člověk v prvé řadě a pak postižení, ačkoliv jsme zvyklí to říkat jinak.
A mám doma 2 děti z DD a jedno z toho má MR a chápu pocity zakladatelky, občas mě naše dítě vytáčí a nevím, jestli za to může nebo ne, je mu 6 let, říká jen ne a au, nosí plenky atp.
 cizinka1 


Re: Terminologie jak jsem ji našla v literatuře 

(17.2.2007 18:15:38)
Zuzkosim,

Ja nemyslim ze tady jde o nejake obvinovani (pises ze se necitis vinna), spise upozorneni. Samozrejme v literature najdes takove formulace, jake jsi pouzila (muze to byt take chyba autoru anebo prekladatelu a jejich odbornych konsultantu). Ale myslim, ze v teto diskusi bylo vysloveno dost jasne: soucasny trend je brat ohled na to, jak lidi v socialne citlivych situacech chteji byt oslovovani a zaroven pretvaret jazyk tak, aby z nej vymizeli elementy, ktere muzou tyto citlive skupiny jazykove ponizit ci zmenecennit. Pochopit rozdil, mezi dvem terminum, neni az tak intelektualne narocne. Pokud opravdu existuji lidi, kterym na tom zalezi, tak proc o to se hadat? Prece to nejde o tvuj ci muj jazykovy cit, ale o skupinu lidi, kterym na tom zalezi. A jejich pocit, ze jim se nelibi bezne vyjadrovani nekterych odborniku, uz byl vysloven.

Pro mne vzdy na jazyku zalezelo, jsem rada za kazdy nazor cloveka, ktery si rekne jak s nim jednat v citlive situaci. Prece to muze byt docela hezka diskuse, ktera muze obohatit o poznani, ne?
 Iva 
  • 

Strkání hlav do písku 

(26.2.2007 0:23:11)
Já se domnívám, že minimálně nadpoloviční většina čtenářů článku nevidí rozdíl mezi výrazem "Mentálně postižený člověk" a "člověk s mentálním postižením". Já osobně to chápu jako naprosto totožné. Nechápu ale, proč tedy autorku článku za toto opakovaně napadáte? Smyslem jejího textu bylo podle mého názoru vypovídat se z trablů s mentálně postiženou mladší sestrou, (nebp snad z problémů se sestrou s mentálním postižením? Co je na tomto vyjádření proboha lepšího?) a tou poznámkou o svém studiu chtěla říct, že je v koncích i když má danou oblast i tereticky zvládnutou.
Já ti Zuzi rozumím, bohužel nevím, co poradit. Snad jen to že je možná dobře když se to dostane až k vyhazovu z bytu, tedy dobře v tom, že pak třeba i tvá sestra pochopí že se musí občas přizpůsobit. A že svou zodpovědnost máte ty i tvoji rodiče jen do určité míry, nikdo nedokáže ovlivnit všechno.

Mimochodem četla jsem i článek paní Boučkové (na váš ponět) a ani tady nevím, co kritizujete. Je zklamaná z toho, že i když dělali co mohli a evidentně toho bylo spousta, výchovné výsledky u adoptovaných roských dětí jsou k pláči. No a to by podle vás bylo lepší jásat jak je to prima? Žádné škatulkování jsem tam nenašla. A romské děti jsou jiné než bílé, to je nepopiratelný fakt. A nenazýváním věcí pravýcm jménem se nic nevylepší.
 cizinka1 


Re: Strkání hlav do písku 

(26.2.2007 8:05:37)
Vis Ivo, tohle opravdu neni tema na dlouhou diskusi, spise to byla chronicka nechapavost ctenarek, ktera je vyprovokovala. Neni to o tom, jestli TY vidis rozdil mezi temi to terminami, mezi Romem a Cikanem, anebo mezi nigrem a Afroamericanem v USA, ale o tom, jestli rozdil vidi LIDI, KTERI DO TECH TO SKUPIN PATRI. Jelikoz jde o skupiny v socialne citlive situaci. Mezi nimi je hodne takovych, kteri ten rozdil vnimaji a na nem trvaji, a je to veci slusnosti jim vyhovet. Vzdyt ti jazyk neoschne i presto, ze mozek nechape (pokud uz opravdu, ale ja bych se tim ani radeji nechlubila:-]). Jde prece jen o par pismenek a par mezer navic. A az se octnes v socialni tisni, mozna budes najednou prekvapena, jak jsi precitlivela na jazyk a jak ti zalezi na tom, jak lidi o tobe mluvi.
 cizinka1 


Re: Etika 

(9.2.2007 21:36:56)
Radko, jeste jsem se vsimla, ze jsem neopresnila dost o co jde, coz jako se zda podle tvoji otazky nechapes. Ptas se, jestli vazne se myslim, ze "že etika stojí na používání odborných či méně odborných termínů". Tak tohle jsem nepsala. Pouzivat terminy nespravne je pouze neprofesionalni:-). Tady prece jde o terminy, ktere vyjadruji vztah ke klientovi. Je opravdu NEETICKY, aby odbornik rikal "mentalne postizeny clovek" (coz z jeho postizeni dela esencialni vlastnost, zatim co korektni oznaceni zduraznuje ze je to predevsim clovek, ktery ale ma problem), drsnejsi varianty tehoz hreseni bylo by nazvat je "magorem", nebo "blbcem". To uz je o etice, souhlasis?
 Kudla2 


Re: Re: Etika 

(9.2.2007 22:33:27)
Cizinko,

většinou s Tebou souhlasím, ale tady si myslím, že už jsi hyperkorektní a přeháníš to.

Na označení "mentálně postižený člověk" nevidím nic špatného ani neetického, a oproti výrazu "člověk s mentálním postižením" nevidím VŮBEC žádný rozdíl.¨

S výrazem "blbec" "dement" nebo podobně se to vůbec nedá srovnávat.

Asi by nám prospělo, kdybychom místo přehnané politické korektnosti (tedy formální stránky věci) radši dbali víc na tu faktickou, tedy slušné chování k takovýmto lidem - četla jsem jednou rozhovor se slepcem, který se rozčiloval, jak moc se dbá na to, aby se jim říkalo "lidé se zrakovým postižením" nebo tak nějak podobně, ale že pořádně nikdo neví, jak se k nim chovat. A že jemu osobně by bylo mnohem milejší, kdyby mu říkali "nevidomý" nebo "slepec", ale chovali se k němu normálně.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Etika 

(9.2.2007 22:47:51)
Kudlo, za prve, to jsem nevymyslela ja:-), jen tvrdim, ze Daniela ma pravdu, u nich v oboru je pravidlem zduraznovat prave toho cloveka, a jeho problem uvadet jako problem vedlejsi. No a mne osobne tohle se zda spravny a prinosny, pokud tohle se odrazi i v pristupu. A myslim ze spouste lidi s nejruznejsimi postizenimi vyhovovalo by nejlepe tohle oznaceni a tenhle pristup.

Tusim, ze tvemu znamemu vadi ne oznaceni, ale to, ze lidi kteri ho korektne oznacuji, s nim nejednaji predevsim jako s (normalnim) clovekem, ktery jako spousta jinych ma nejaky specificky problem, to jest pratelsky, slusne a pozorne a neurazi jeho dustojnost. Mne obvykle take velice vadi, kdyz praxe se lisi od reci:-).
 Zuzana+Jony, 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Etika 

(10.2.2007 7:29:08)
Když už jsme u toho chytání za slovíčka a odborných formulací a korektnosti - mně třeba vyhovuje srozumitelný jazyk paní Zuzky a úplně tumpachová jsem z odborné zkratky MR - hm, až tady dole jsem si přečetla, že jde o "mentální retardaci". Mně taky přijde nekorektní, když mi kdejaký odborník hustí svou terminologií do hlavy své názory a používá duchaplné zkratky - nerozumím mu ač mám také VŠ (ale jiného směru), machři jsou v tomto lékaři. Proto vždy upozorňuju "řekněte to jako pro blbce"....
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Etika 

(10.2.2007 10:47:55)
Zuzano,

Ja nevim co je tady tak nepochopitelneho a k reseni: proste autorka byla upozornena, ze jako odbornice pouziva eticky nekorektni termin. Je to konvence jeji oboru, a to musi vedet anebo se o tom co nejdrive dozvedet.

Jako laicka bych byla spise vdecna za takove informace, totiz asi pro kazdeho normalniho cloveka je dulezite nikoho neurazit. A tim, ze redukujes cloveka na jeho problem, terminem "mentalne postizeny clovek", urazit ho muzes. Pokud te vyhovuje spise pouzivat jazyk, ktery ti vyhovuje, a nezajima te, jak by dotycny clovek nebo jeho pribuzni tvoje oznaceni vnima, tak coz... ale preji citlivejsim lidem s nejakym zdravotnim problemem, aby te radeji nepotkali.
 Zuzana+Jony, 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Etika 

(10.2.2007 12:33:50)
Já prostě rozdíl mezi "mentálně postižený" a "s mentálním postižením" necítím, asi jsem fakt drsnější.... Mám mnoho osobních zkušeností a sama jsem dost vážně nemocná - jednou jsem od lékařky zaslechla, jak děti na dětské JIP nazývá "umíráčci". Být maminkou takového dítěte, asi by to se mnou šlehlo.... Nebo jedna maminka tady psala o zkušenosti se svou dcerou, která šilhá a jejich lékařka taky vypustila nějaké ošklivé slovo. Tak to mi přijde nekorektní a neetické. Ale slovíčkaření - člověk je to v každém případě a prostě co si tu budeme namlouvat, postižený je tak či tak.... Nebo snad ne? Na co si to tu vlastně hrajeme? Vlatní rodiče se o danou dívku z članku starali, nedali ji do ústavu (můj obdiv) a přesto z ní vyrostlo to, co z ní vyrostlo. Ta dívka je nemocná a nezvladatelná. Má postižení - nazývejte si to jak chcete. Místo toho slovíčkaření byste mohly navrhnout třeba řešení - co s hločinou, která se chová jako dítě....
 Lavanda 


Re: Re: Re: Etika 

(10.2.2007 7:20:07)
Kudlo, opravdu jde o terminologii vyžadovanou např. speciální pedagogikou i dalšími obory. Má svou logiku - na prvním místě se zdůrazňuje člověk, teprve potom postižení, které ho, bohužel, životem provází.
Už jsem o tom jednou psala, ale budu se opakovat. Moje dcera šilhá. Ve třech letech podstoupila operaci, nosí brýle a okluzor. Navštěvujeme pravidelně ortooptickou ambulanci v dětské nemocnici. Jednou o prázdninách zastupovala v ordinaci postarší lékařka a před naším odchodem se zeptala sestřičky: Jsou v čekárně ještě nějací strabáci? (Měla na mysli děti trpící strabismem - šilháním.)
To slovo se mě tenkrát neskutečně dotklo. Vůbec ten fakt, že někdo je schopen označovat třeba moji dcerušku, krásnou, šikovnou a chytrou holčičku, která má naprosto nezaviněně problém s koordinací očních svalů škaredým a urážlivým s termínem "strabák".
Jinak, je jasné, že slova označující choulostivé záležitosti vyžadují stále nové a nové eufemismy, protože onen termín předchozí do sebe jaksi nasaje negativní významy a ztrácí svůj eufemistický charakter.
 Daniela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Etika 

(10.2.2007 10:31:38)
Budilko,
mam v peci romskeho(pomerne tmaveho) chlapce s opozdenym vyvojem a LMD, hyperaktivitou, atd. Byli jsme se ukazat po roce v PPP a pani pedagozka po 10 minutach pozorovani Kevina, kdy jsme si my dve spolu povidala, sdelila, ze je debilni, s IQ do 70 a vic z nej nevytahnu.... proste byl dopredu pro ni vyrizeny.
Pak jsem se zminila o svem dalsim diteti(s nejtezsim komb. post.) a byla jsem prerusena s tim, ze "nemohu srovnavat idiotskeho Lukaska s debilnim Kevinem"... Uvedomila jsem si podeji, ze jsem uz asi opravdu "otrla", protoze misto toho, abych se na podpatku otocila, jeste jsem s ni vedla debatu, zda jsou tyto terminy vhodne pouzit ci nikoliv, kdyz jsou jiz dlouhodobe povazovany za hanlive terminy. Druhy den jsem se odhlasila.
 gabika, dve deti 
  • 

Re: Re: Etika 

(12.2.2007 20:28:08)
Podla mna je "clovek s mentalnym postihnutim" a "mentalne postihnuty clovek" synonymum. Jasne, chapem tu nuansu, ked je na 1.mieste CLOVEK a potom az jeho problem. Ale to je rozdiel, ktory si vsimneme az po upozorneni:-)
Myslim, ze ked budeme dalej pokracovat v slovickareni, o nejakych 10 rokov uz nebude pripustne povedat ani slovo "postihnutie". Postihnutie, postih-to je ako ked niekto nieco ukradne a potom je za to stihany?:-)Som zvedava, akym slovickom to nahradime, co kto vymysli...
Napriklad slovo Afroamerican by pre mna ako cernosku bolo urazlive, pokial som v Afrike v zivote nebola a ani moja babka nie...tak ake Afro???a ostatni? Afroholandan? Afrofrancuz? Niekedy je to uz smiesne...
 markéta, 
  • 

Re: Re: Re: Etika 

(15.2.2007 11:59:06)
Ano, afroameričani mi taky lezou na nervy. Co je takový Koranteng? Afroamerikočech, Afročech, Afroevropan? A co jsem já? Pokud je "černoch" urážlivý, musí být urážlivý i "běloch". Jaké je tedy neurážlivé synonymum pro bělocha? Podle mne na černochovi a bělochovi není nic urážlivého. Za urážlivé bych považovala "negr", "černá huba" a na druhou stranu třeba "běloba".
Stejně tak nevidím vůbec žádný rozdíl mezi mentálně postiženým člověkem a člověkem s mentálním postižením.
Co se týká článku samotného - život s takovým člověkem opravdu musí být peklo. I když je to hrozné, tak podle mne by pro autorčinu sestru byl právě ústav, protože tam snad z personálu bude mít alespoň jakýs takýs respekt. I když je jinak soběstačná, musí být, myslím strašně nebezpečná sobě i svému okolí. Pro ní by byl ideální asistent, který by s ní byl 24 hodin denně,což je v praxi nerealizovatelné. Nebyl by nějaký ústav (stacionář), kde by byla přes den nebo podle potřeb i přes noc? Takže by nebyla celý týden v ústavu ale ani by se o ni rodina nemusela starat každý den?
 Lavanda 


Re: Re: Re: Re: Etika 

(15.2.2007 12:30:16)
Afroameričan je termín americký. Jak může být Koranteng proboha Afroameričan? Klidně používejme slovo černoch, pokud to černochům žijícím u nás nevadí. V USA je zaveden tenhle termín a my jim do toho jaksi nemůžeme kecat. Krom toho je to označení logické. Američtí černoši jsou sice afrického původu, ale v Americe žijou už několik staletí. Tak proč ne Afroameričani?
 markéta, 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Etika 

(20.2.2007 14:00:52)
Píšeš: Američtí černoši jsou sice afrického původu, ale v Americe žijou už několik staletí. Tak proč ne Afroameričani?

Protože někteří černoši jsou podle mého američtější než Američani, kdyby se to bralo z pohledu, jak dlouho jejich předci v jejich zemi žijí. Navíc když vezmeš amerického černocha, jehož předci přišli do Ameriky řekněme před 500 lety, tak mu kvůli tomu budeš říkat Afroameričan. V tom případě bys ale všem bílým Američanům měla říkat Euroameričani, protože všichni mají předky v Evropě. Pravými Američany bez předpony by mohli být pouze Indiáni.
 Lavanda 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Etika 

(20.2.2007 15:01:51)
No ano, pouze indiáni jsou označování jako Native Americans. Běloši obecně jsou označováni jako Caucasians. Sorry, já jsem to nevymyslela.
 Zuzana+Jony, 2 roky 
  • 

Re: Re: Danielo 

(10.2.2007 7:22:58)
Tak si ještě chvíli povídejte o etice.... :). Vážně mi to vaše tlachání už někdy leze na nervy.... Zuzka má šílenou zkušenost ze života, nikdo z Vás, co tu brbláte o etice si to nedokáže představit, ani já. Je odborník, no a co? Popsala to řečí ze života. Já v tom problém nevidím - taky jsem odborník na počítače a přitom nemluvím jako výkladový slovník! Nechtěla určitě psát o tom,co jí mnohé podsouváte - že jsou takoví všichni lidé s postižením, to přece nikdo neřekl. Zkuste si žít jen týden s takovým člověkem a všechny "odborné připomínky" Vás přejdou. Zuzi, drž se....
 Lavanda 


Re: Re: Re: Danielo 

(10.2.2007 7:42:27)
Ano, probíráním odborné terminologie jsme poněkud odbočily od hlavního tématu článku, to se stává často. A nijak tím nechceme zlehčovat problémy, které Zuzka a její rodina denně prožívá.
 & 


Re: Re: Re: Danielo 

(10.2.2007 9:10:24)
Zuzko,

Jam mam stejne stareho chlapecka, jako ty. Bohuzel mu osud nadelil do zivota spoustu zdravotnich problemu. Opravdu je pro mne velky rozdil, kdyz se o mem chlapci mluvi, jako o "diteti s postizenim" nez o postizenem diteti. Nejkorektnejsi vyraz povazuji dite s odchylkami vyvoje. :o}}
Nechtela jsem reagovat na nadpis, protoze se jedna o Zuzcin osobni pribeh, ale neznamenato ze mne ten nadpis "neuhodil do oci".
 Zuzana+Jony, 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Danielo 

(10.2.2007 12:39:21)
Obdivuji všechny ženy, které mají "jiné děti", má cesta k miminku byla plná trní,jsem dost vážně nemocná a o jedno jsme přišli.... Jony byl velmi nezralý, měl jen 1,3 kg. Měli jsme také plno starostí, hlavně na začátku. Nicméně pokaždé, když vidím maminku s takovým tím větším kočárkem, chce se mi brečet, jak je to na světě zařízeno.... Má teta porodila kdysi před 50ti lety zdravého chlapečka, kterého v roce kouslo klíště a dostal encefal. - zemřel ve 4 letech v naprosto stejném fyz. i psych. stavu jako v tom roce. TAky si užila své.... Asi bych se k tomu stavěla jinak, kdyby se mě to bezprostředně týkalo, ale vždyť přece není vůbec důležité, jak se k tomu staví okolí, ale jak dítě vnímám já, matka, nebo ne? Stejně se vždycky najde nějaký blbec, tkerý na ně bude zírat jak na cirkus....
 cizinka1 


Re: Re: Re: Danielo 

(10.2.2007 10:56:02)
Zuzano, pocitace neurazis, a to je ten zasasdni problem. No a jestli Zuskasim se urazi kvuli docela korektne formulovane pripominky: myslim, ze by nemela, ani takovy dojem nebudi.

Ze ma silenou zivotni zkusenost, prece nikdo to nepopira. Stale v diskusi se nachazi lidi, kteri ji mozna dokazou poradit anebo alespon pomoct empatii.
 & 


Re: Danielo 

(8.2.2007 11:39:00)
Lukysko,


Daniale pise, ze ma sama dceru s MR. Predpokladam, ze mysli Mentalni retaradci.
 Pamian 


Re: Zuzce, 

(9.2.2007 17:18:52)
Danielo, jaky je prosim rozdil mezi oznacenim "mentalne postizeny clovek" a "clovek s mentalnim postizenim" ? Priznam se ze by me do dneska ani nenapadlo ze to nejsou synonyma a rada se dozvim co je jak. Dekuji predem za odpoved :-).
 JaninaH 


Re: Re: Zuzce, 

(9.2.2007 17:31:48)
Pamian,
dobrá otázka, taky nad tím dumám azajímalobyměbližší vysvětlení. Z laického pohledu mě napadá, že je pravda,že označení "člověk s ..." zní jaksi důstojněji, protože na prvním místě je "člověk". Určitě to platí i pro člověka s tělesným postižením. Potud je mi to celkem jasné. Co mi ale není jasné, je to, jestli je tedy dnes stejně tak nekorektní používat např. termíny slepý člověk či slepec apod.
J.
 Lavanda 


Re: Re: Zuzce, 

(9.2.2007 17:35:04)
Opravdu, speciální pedagogika dnes používá označení "člověk s mentálním postižením" a podobně. Jde asi o to zdůraznit v prvé řadě jeho lidství. Postižení je na druhém místě.
 Zazi (1+1+1) 


Re: Re: Zuzce, 

(9.2.2007 22:59:58)
Pamian,
pojem "člověk s ..." se začal používat hodně z iniciativy samotných lidí s postižením. Příčina je jednoduchá, jsou to lidi, to je to nejdůležitější. Navíc mají nějaké postižení, ale pořád by v očích svých i v očích všech ostatních měli být hlavně lidmi. Jejich postižení má cenu zmiňovat v souvislosti, ve které jim přináší nějaká omezení, když kvůli němu potřebují podporu navíc apod.
Nikomu by asi nepřišlo normální, kdyby nás představovali: "To je ta diabetička, to je ten nahluchlý..."
Naše dcera má Downův syndrom a pokud by o ní kdokoliv řekl, že je "Down", budu se hodně bránit. Ona není ten jeden chromozóm navíc, ona je člověk, dítě, holčička, má nádherný úsměv, blonďaté vlásky, šedé oči a taky, ano, má Downův syndrom. Ale Down rozhodně není:-)
 Algernon 
  • 

Re: Re: Re: Zuzce, 

(12.2.2007 9:35:21)
Jsem, podle terminologie preferované některými účastníky diskuse, zřejmě "člověk s neurologickým postižením". Něco takového bych sama od sebe nikdy o sobě neřekla, už proto, že bych pravděpodobně vyděsila široké okolí, co strašného to mám za nemoc. Už tak se mnou mají spoustu problémů, protože "naše" myšlení se zásadně liší od "jejich". Jsem Aspie. To je přezdívka, kterou si "lidé postižení Aspergerovým syndromem, někdy též označovaným jako vysokofunkční autismus"(to abych se držela co nejvíc terminologie) dávají sami, protože většina z nás nepovažuje svou odlišnost za postižení, ale nějak se ten fakt charakterizovat musí, přinejmenším v některých situacích. Je to zhruba totéž, jako když se někdo jiný charakterizuje třeba jako "slávista", "horolezec", "skeptik", "sportovně založený člověk", "pohodář" nebo třeba "hudební dřevo" Pro ty, co vědí, je to krátké, výstižné a všeříkající, pro ty, co se chtějí dozvědět, mám připraveno zjednodušené vysvětlení bez odborné terminologie, a pokud chtějí vědět víc, pak spoustu užitečných odkazů s terminologií, a ti ostatní... slovy Mr.Torrenta, jednoho ze slavnějších "lidí postižených Aspergerovým syndromem": I don´t care - nezajímá mě to, je mi to jedno.
 Pamian 


Re: Re: Re: Re: Zuzce, 

(12.2.2007 17:07:20)
Aha, dekuji vsem za vysvetleni :-). Pro me zni oba vyrazy stejne co se tyce lidstvi, ale kdyz o tom premyslim tak "clovek s ..." mi zni jako, ze to postizeni je mensi ... A take mi to zni trochu spis jako diagnoza. Ale to je urcite vec citeni kazdeho a pokud to postizeni cimkoliv uprednostnuji alespon to ted vim a mohu pripadne pouzit.
 Zazi (1+1+1) 


Zuzko, 

(8.2.2007 11:09:54)
situace, kterou popisuješ, je moc těžká. Je hrozně těžké pomáhat člověku, který pomoc potřebuje, ale přitom ji odmítá.
Nenapadá mě bohužel žádná forma pobytu, která by pro Tvou sestru byla vyloženě dobrá. Jediné, co mě napadá, je pokusit se hledat dobrého psychologa, který by s Vaší sestrou dlouhodobě pracoval a snažil se aspoň trochu vylepšit její motivaci pro oboustranně příjemné bytí mezi lidmi. A současně třeba pomáhal celé Vaší rodině, vždyť takováhle zátěž musí být někdy k neunesení.
Přeju Vám hodně síly, abyste všichni dokázali žít své životy co nejlépe. Jinak bohužel pomoci neumím.
 helena 
  • 

Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 15:46:02)

Dobrý den,
mám dotaz na ty, kreří psali, že mají lehčí mentální postižení v rodině. Do jakého věku se postižení projevuje? Kdy si rodiče u postižených dětí všímají prvních odlišností?

Mám 30letého bratra s mentálním postižením. Mentální věk okolo sedmi let by odpovídal, přesně, jak psala autorka článku. Bratr je také zřejmě nepřizpůsobivý, ale jinak. Moc dobře ví, co se smí a co ne a chová se podle toho. Je naopak až moc poslušný, podle mého názoru. Udělá to, co mu kdololiv řekne. Neadaptuje se sle naprosto ve společnosti, s lidmi nekomunikuje, snad jen maličko s rodinou.

Mám teď malou dcerku a mám obavu, jestli také nebude postižená. Zatím se ve 21 měsících projevuje naprosto normálně. Jde mi spíš o vliv dědičnosti. Navíc jsem měla bohužel úraz v těhotenství a problémy při porodu, což může situaci ještě zkomplikovat. Holčička trošku míň mluví na svůj věk, ale není v řeči nijak výrazně opožděná, umí aspoň dvě stě slov a zrovna začíná říkat dvoslovné větičky, takže doufám, že je to úplně v pořádku.

Moc ráda, bych ale věděla, kdy bych si začala něčeho všímat, v případě, že by postižená byla. Nemůžu se totiž dočkat, až tohle obobí bude za námi a já sekonečně přestanu bát. Díky moc za odpovědi. Moc mi to pomůže, Helena
 zuzkasim 


Re: Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 18:31:59)
Moje mamka si už okolo tří měsíců věku sestry všimla určitých odlišností (já jsem starší, takže už věděla, co zhruba dítě v jakém věku umí). Upozorňovala lékaře, že nějak nechce zvedat hlavičku, tehdy ji uklidňovali, že to přijde samo, ať zbytečně nepanikaří. Podle vyprávění zhruba po 4. měsíci už i doktoři začali být nervóznější, začali cvičit podle Vojtovy metody, protože celkově hrubá motorika byla opožděnější. Cvičení pěkně pomáhalo, ale bylo jasné, že sestra v pořádku není. Mluvit začala opravdu výrazně později. Dlouho trvalo, než ji aspoň trochu diagnostikovali. Také jsem měla obavy u syna, jestli bude všechno v pořádku, je mu rok a půl a už vím, že je zdravé dítě. Čekám druhé a mám stejné obavy, ale to má tak jako tak každá maminka.
 helena 
  • 

Re: Re: Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 20:34:42)
Dobrý večer,
děkuji za odpověď. To jste mě docela uklidnila. Moje dcera má rok a třičtvrtě. Mám pocit, že je celkem šikovná. Hodně brzo brala věci do rukou, brzo lezla, chodila, celkem pěkně mluví, slov zná hodně, jde to do stovek, i když je pravda, že ty věty zatím nejsou žádný zázrak, zpívá pásničky i se slovy, zná spoustu písmenek, pozná, co je na obrázcích v knížkách. Prostě mám pocit, že se ničím neliší od ostatních dětí v tomle věku, co se s nimi vídáme. Moje maminka mi ale tvrdí, že ještě nic nemůžu vědět, protože oni u bratra poznali, že něco není v pořádku, až když mu byly tři roky a dali ho do školky. Navíc mě říká věci jako: Ty jsi v tomle věku mluvila v souvětích, zato tvůj brart, ten taky pozdě mluvil. To mě znervozňuje ještě víc. Vlastně nevím, proč se nezamyslí, než mi řekne takovou věc. A tak mám tedy docela obavu, jak to s dcerou vlastně bude. Netrpělivě čekám do tří let anebo až konečně začne mluvit a pak se mi definitivně uleví. Celkem mě potěšilo, že se to v některých případech pozná i dřív, jak jste říkala. I když ono to samozřejmě nejspíš neznamená, že se to někdy nemůže projevit až v těch třech. A co Váš synek, už mluví? Díky moc za odpověď a přeji krásné zdravé děti. Helena
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 20:54:03)
Tak to se musím usmát, syn zatím kloudné slovo neřekne, ale napodobí kdejaký zvuk, chodit začal v 15 měsících, přesto si o něj obavy nedělám. Spousta dětí začne mluvit až po druhém roce věku a jsou zcela v pořádku, kolikrát i velmi inteligentní. Důležité je, jak rozumí, jestli reaguje adekvátně, má zájem učit se nové věci (a ten zájem nemusí být ve všech oblastech stejný, prostě ho baví více jen něco), je čilé. Myslím, že v tomhle věku si už opravdu starosti dělat nemusíte. I když, kdykoliv může přijít nějaká nemoc či úraz, který může změnit celý život, ale tohle může potkat každého. Přeji hodně zdraví a buďte bez obav.
 helena 
  • 

Re: Re: Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 20:36:13)
Dobrý večer,
děkuji za odpověď. To jste mě docela uklidnila. Moje dcera má rok a třičtvrtě. Mám pocit, že je celkem šikovná. Hodně brzo brala věci do rukou, brzo lezla, chodila, celkem pěkně mluví, slov zná hodně, jde to do stovek, i když je pravda, že ty věty zatím nejsou žádný zázrak, zpívá pásničky i se slovy, zná spoustu písmenek, pozná, co je na obrázcích v knížkách. Prostě mám pocit, že se ničím neliší od ostatních dětí v tomle věku, co se s nimi vídáme. Moje maminka mi ale tvrdí, že ještě nic nemůžu vědět, protože oni u bratra poznali, že něco není v pořádku, až když mu byly tři roky a dali ho do školky. Navíc mě říká věci jako: Ty jsi v tomle věku mluvila v souvětích, zato tvůj brart, ten taky pozdě mluvil. To mě znervozňuje ještě víc. Vlastně nevím, proč se nezamyslí, než mi řekne takovou věc. A tak mám tedy docela obavu, jak to s dcerou vlastně bude. Netrpělivě čekám do tří let anebo až konečně začne mluvit a pak se mi definitivně uleví. Celkem mě potěšilo, že se to v některých případech pozná i dřív, jak jste říkala. I když ono to samozřejmě nejspíš neznamená, že se to někdy nemůže projevit až v těch třech. A co Váš synek, už mluví? Díky moc za odpověď a přeji krásné zdravé děti. Helena
 Bob the Ghost 


Co když sestra nekecá 

(8.2.2007 11:19:11)
No jo,
a co když sestra mluví pravdu?
Myslíte, že jí někdo někdy uvěří? Když i vlastní sestra k ní očividně už dávno má dost rezervovaný vztah?

To by byla v dost zoufalé situaci.
 Líza 


Re: Co když sestra nekecá 

(8.2.2007 11:33:01)
Bobe, vyšetřuje to policie. Takže její oznámení bylo vzato vážně.
 zuzkasim 


Re: Co když sestra nekecá 

(8.2.2007 12:19:34)
Bobe, věř, že už to nařčení je zoufalá situace pro celou rodinu. Mamka okamžitě volala do stacionáře, kde je sestra přes "pracovní" část dne, tam jí potvrdili, že se chovala celý den naprosto normálně. Máme zájem na tom, aby se to vyšetřilo co možná nejdříve, proto taky mamka zjišťovala, jestli už s ní byli u doktora, aby raději zajistili její oblečení apod., zkrátka co ji hned napadlo. Pokud jde o mě, já momentálně nepochybuji o tom, že lhala, a jsem ochotná názor změnit pouze v případě, že to bude prokázané.
 Alice in Wonderland 
  • 

Re: Co když sestra nekecá 

(9.2.2007 13:11:21)
Souhlasím s Bobem,

copak se nikdo neobtěžoval provést stěry na gynekologii?
 zuzkasim 


Re: Re: Co když sestra nekecá 

(11.2.2007 18:35:00)
Samozřejmě že ano, ale gynokolog tohle udělá až po podání trestního oznámení na policii a své výsledky sdělí pouze policii. To všechno už proběhlo a my čekáme na to, co nám policie sdělí (doposud nevíme nic nového). I pokud doktor zjistí, že nic takového se nestalo, tak asi stejně budou mamku s přítelem vyslýchat, jestli nedošlo např. k obtěžování, nevím, nemám s takovými věcmi zatím zkušenosti.
 Simonia 
  • 

Re: Co když sestra nekecá 

(12.2.2007 19:24:55)
No ja nevim, pokud autorka pise, ze sestra je mentalne na urovni sedmileteho ditete, tak se ale snad nemusime jejimu chovani divit! Ta myslenka je hezka, ze takto mentalne postizeni bydli v jakesi komunite, kde maji spolecne aktivity a peci, ale podle me to musi byt pece profesionalni a ne byt vykovavana studenty, ktere o tom, jak se ma jednat s temito lidmi nemaji ani potuchy! Ma teta byla podobne postizena a taky s ni byly cely zivot jen problemy...jeji okoli se k ni vzdy chovalo hnusne!Jasne, hodne lidi z ni meli nervy..z jejiho chovani a lhani....pred peti lety zacala byt nemocna s klouby a casto ji bolela hlava, byla strasne spava - muj deda rikaval ze je jen lina a ze se ji nechce nic delat..jednoho dne ji odvezly do spitalu..tam se na zacatku trochu zmatorila, ale vsem tvrdila, ze ji tam na noc zaviraji do klece a ze ji sestry rekly, ze ma mocit do pamersek, ktere ji navlekaly na noc.Nikdo ji to neveril. Ma teta zila na Slovensku.Jeji sestra - moje mama ji tam jela navstivit, kde tetu skutecne v tomto popisovanem stavu nasla!!!! Najednou se ji verilo!!!Uboha teta!!!!Za tri dny zemrela a ted ji vsichni oplakavaji...trochu pozde!Timhle chci navazat na Boba ..jste si skutecne tak jista, ze je to tak, jak si myslite???
Pokud to nekoho zajima, posilam odkaz na komunitu postizenych lidi, kteri ziji ve skupinach s profesionalnim dohledem.Bylo by neco podobneho mozne i u nas???www.arwole.ch
 hviezdička 
  • 

svojprávnosť 

(8.2.2007 11:31:53)
Neviem, či v ČR sú výrazne iné zákony, ale ja mám mentálne postihnutého brata, ktorý takisto, hoci má 30 r., je na úrovni tak 8 ročného. Ale je zbavený svojprávnosti, takže jeho práva patria otcovi, ktorý je jeho zákonným zástupcom.
Jednoducho tak, ako je to pri deťoch. Nešlo by to vybaviť aj u Vás?
 zuzkasim 


Re: svojprávnosť 

(8.2.2007 12:36:24)
Na téma zbavení aspoň částečné svéprávnosti jsem reagovala už výše, není to tak jednoduché, musel by se najít člověk, který by byl ochoten částečně na sebe vzít odpovědnost za ni. Pro tohoto člověka by to byla spousta starostí navíc a zatím jsme toto téma odložili. Navíc v tomto případě by to vůbec nic neřešilo. Její nařčení by se muselo tak jako tak prošetřit.
 JankaP 


Zuzko, navrhuji: 

(8.2.2007 11:44:22)
V našem městě žila jedna významnější rodina, styděli se za to, že syn je takový jako tvoje sestra, takže dělali, že je normální. Prostě byl to jediný syn. Já byla v té době dítě. Za života rodičů bylo vše více méně v pořádku, uměli ho rozumně srovnat a držet na uzdě.
Problém nastal, když rodiče zemřeli. On zdědil jejich nemalý majetek a okamžitě získal "kamarády". Že koupit dům za 5 tisíc je blbost? Není. Ale, jak říkáš i ty o své sestře, on je plnoletý a svéprávný. Bohužel. Postupně přišel vlastně o veškerý majetek.
Je zajímavé, že odborníci, kteří se tím pak museli zabývat (kromě policie a dalších) se shodli, že rodiče by pbývali udělali nejlépe, kdyby ho nechali zbavit právní způsobilosti. Jako nesvéprávný by nemohl prodat třeba ten barák. On totiž nechápal, že tam už nemůže atd., nezná cenu peněz. Možná to by byla cesta, jak ochránit tvou sestru?
Lidé si často myslí, že postižení jsou vždy hodní lidé. Ale s nimi je to jako s ostatní společností, někteří jsou hodní, někteří zlí.
Hodně sil tvojí rodině i mamce s přítelem
přeje
Janka
 L 
  • 

Re: Zuzko, navrhuji: 

(8.2.2007 13:31:39)
Zbaveni pravni zpusobilosti bohuzel neni jen tak jednoduche. Bohuzel, mame postizenou maminku a problem ji je vubec dostat k lekari, jelikoz se odmita lecit, no a bez lekarskeho vyjadreni ji nikdo pravni zpusobilosti zbavit nemuze. Takze je to takova zamotana vec. Ted jsme ve stavu, ze nam nezbyva nez cekat, dokud si maminka bud neublizi sobe nebo nekomu jinemu, a budou ji muset odvezt do nemocnice sanitou nasilim. (maminka se postupne odmita stykat is s rodinou)

Majetku si jiz vubec nevsimamame, vetsinu prodala nebo rozdala, ale nejhorsi je, ze vetsinu "prosoudila" u soudu a nasledne ji byl exekutory postupne majetek odebiran. Takze i takovy je svet. Dokud je svepravna, muze se soudit od rana do vecera a exekutori ji potom mohou zabavit cehokoliv malo ji jeste zbyva. V loni jsme ji napriklad kupovali jiz druhou TV aby se alespon mohla divat na TV - jak dlouho ji zustane, to nevime.

NArpost chapu problmy s Vasi sestrou.
 Líza 


Re: Re: Zuzko, navrhuji: 

(8.2.2007 14:42:42)
L, podnět k zahájení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, můžeš dát i ty, nemusí to dávat zravotnické zařízení. Soudní znalec ji pak vyšetří z rozhodnutí soudu, není nutné čekat, až bude splňovat kritéria pro nedobrovolnou léčbu - aspoň pokud se to v poslední době nezměnilo. (Akorát pokud to bude z tvého podnětu, bude tě to stát peníze :-()
 L 
  • 

Re: Re: Re: Zuzko, navrhuji: 

(12.2.2007 17:40:15)
Lizo,

mas pravdu, ze zadost muzeme podat jako clenove rodiny, jenom je ale trochu vetsi problem potom dokazat, ze opravdu neni schopna samostatne rozhodovat o nekterych vecech.

Vice nez to, abychom ji zbavovali svepravnosti nas trapi to, ze si myslime a verime, ze pokud by se lecila, tak by byla celkem v poradku a nemuseli bychom o nejakem zbavovani svepravnosti hovorit. To je na tom to smutne.
 Karla Veselá 
  • 

Re: Zuzko, navrhuji: 

(8.2.2007 13:49:24)
Máme v rodině podobný případ.Synovec je po mozkové obrně,částečně ochrnutý.Bydlel u dědečka a babičky u nich v domě ve vlastním bytě.Potud bylo vše v pořádku.Dědeček umřel a chlapec přestal platit nájem,inkaso a ke všemu si začal půjčovat peníze kde to jen jde.Babička prodala dům a on tam zůstal.Jeho teta mu pomohla vše dát do pořádku a on také tak slíbil.Jenže -rok po prodání domu se zjistilo,že neplatí nájem,inkaso a opět dělá dluhy.Lže celé rodině a jeho babička aby nebyla ostuda to co nejvíce hoří vždy zaplatí.A tak jeho matka se šla poradit,zdy by nebylo možno ho zbavit svéprávnosti a přesně jak se tady popisuje-není to tak jednoduché.Rodina má zájem ho umístit do nějakého zařízení,kde by si přispíval ze svého inval.důchodu a měl trochu kontrolu.Jenže protože není zbaven svéprávnosti,tak to nejde.A tak chlapeček dělá dál a dál dluhy.Poraďte.
 JankaP 


Re: Re: Zuzko, navrhuji: 

(9.2.2007 18:30:28)
Lízo, Karlo,
já vím, že dosáhnout zbavení právní způsobilosti není jednoduché. To mi věřte. Ale je otázka, co je horší - trpět "řádění" vlastně nemocného člověka, který je po právní stránce pokládán za zdravého, nebo přetrpět všechna jednání na úřadech atd. vedoucí ke zbavení právní způsobilosti? Samozřejmě vím, že někteří lidé takové příbuzné pokládají za sobce a přisuzují jim ještě horší vlastnosti. Kdo to nezažije na vlastní kůži, ten to posoudí asi těžko.
Ale každý se musí rozhodnout sám, kterou cestou se vydá, co je pro něho horší. (Protože dobré řešení taky vlastně neexistuje, jen špatné nebo horší.)
 Jan Pracka 
  • 

Dluhy netřeba vracet za úplně každých okolností. 

(3.3.2007 21:51:52)
A jste povinni za svéprávnou osobu platit dluhy? Já se domnívám, že nejste. Pokud někdo půjčuje mentálně postižené osobě, byť svéprávnosti nezbavené, nemůže se divit, když o svoje peníze přijde.
 EvčaKo 


Mentální postižení 

(8.2.2007 13:06:08)
Je mi vás velmi líto. Člověk, který to nezažil, to nikdy nepochopí.
Máme v rodině také podobně postiženého člověka. Obdivuji rodiče a všechny, kteří se o tyto lidi starají nebo s nimi denně pracují.
 Lilith 


Re: Mentální postižení 

(8.2.2007 15:02:04)
Zuzko, ty i tvoji rodice to mate opravdu hodne tezke, napsala jsi silny a dobry clanek, z ktereho jsem vycitila tvoje pocity a taky jsem si uvedomila, ze moje problemy jsou nekdy malicherne. Drz se :-)
 Johanka + Helenka 3 mesice 
  • 

Kde se da najit... 

(8.2.2007 14:37:54)
...ten clanek Terezy Bouckove?
 ladunka2 


Re: Kde se da najit... 

(8.2.2007 14:47:16)
Kdysi jsem ten článek viděla na www.marianne.cz.
 ladunka2 
  • 

Re: Kde se da najit... 

(8.2.2007 14:50:00)
http://www.marianne.cz/clanek/546/sedmnact_let_s_detmi_odjinud.html
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Kde se da najit... 

(9.2.2007 11:54:35)
Tak jsem si to přečetla, o p. Boučkové si můžu myslet, co chci...ale doufám, že odradila zájemce o adopci s romantickými představami...je dost bláznivé si myslet, že všichni, co o adopci uvažují, dohlédnou až na konec cesty, která je s adopčátkem čeká a dokážou si představit, CO je čeká.
Mám sousedku, která uvažuje o adopci proto, že nemůže mít druhé dítě...její úvahy "pomůžem někomu, kdo je v DD...řekneme mu rovnou, že je adoptovaný, aby nám BYL VDĚČNÝ..." nenávidím. Neumím jí říci slušně, že to, co říká, je zrůdné. Tak doufám, že články tohoto typu ji dostatečně odradí.
Sama si na adopci s plnou zodpovědností troufám/netroufám, manžel ne, tedy budeme muset zůstat jen dvoudětní.
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Kde se da najit... 

(9.2.2007 12:28:47)
"pomůžem někomu, kdo je v DD..." to mi přijde normální, "řekneme mu rovnou, že je adoptovaný, aby nám BYL VDĚČNÝ..." to je nějaké divné. Dětem se říká co nejdříve o tom, že jsou adpoptované, mají právo vědět o svém původu, ale vděčnost? To si první dítě taky pořídila proto, aby jí bylo vděčné za výchovu, péči, popř. majetek, který zdědí? Ale neboj se, vzít si dítě z DD není zas až tak jednoduché, že by člověk přišel, zazvonil, jé, tahle holčička se mi líbí, tu si vezmu domů... Předchází tomu docela složitý proces, několikeré sezení s psychologem, který s rodiči krom jiného probírá i motivaci k tomuto kroku, takže si myslím, že vše by bylo celkem brzy vysvětleno. Ne každému, kdo žádost o adopci či pěstounskou péči podá, je žádost schválena.
 Albeka 
  • 

hmm 

(9.2.2007 15:48:48)
..docela děsivej příběh.Poradit nedovedu a ani si nedovedu představit řešení přijatelné pro celou Vaší rodinu. Přeji alespoń pevné nervy...
 Růžena, manžel a synové 20 a 30  
  • 

VELMI ZAJÍMAVÁ diskuse ...... 

(9.2.2007 19:15:02)
Přečetla jsem si se zaujetím všechny přízpěvky na toto téma - " život s mentálně postiženým" a chtěla bych požádat zda někdo neví o spec. stránce - diskuze, chat....., kde by si rodiče podobně postižných dětí , mohli popovídat. Proč ? Je toho dost co by třeba rodič 3o - ti letého chlapce s mentálním věkem 30 -ti měsíců /dle odborníků/ mohl popovídat s rodiči.Jsem mamkou Ivánka , kterému je třicet let s dg.DMO těž. post. s kobin. vadami.
Nechci adresy na odborníky , těch za ty roky znám spoustu, některé velmi dobré některé méně a něktéré by bylo raději kdyby pracovali s papíry a né s dětmi .Ivánka jsme měli a máme v domácí péči i když i mi jsme zkoušeli Domov DUHA, Domov svaté rodiny a nyní využíváme služeb že za Ivánkem chodí osob. asistentky s Pohody, které přímo zbožnuje .
O zkušenostech a podobných věcech bych ráda hovořila , poradila maminkám , které mají mladší děti ve své péči , ale i já bych uvítala , radu od jiných.
 & 


Re: VELMI ZAJÍMAVÁ diskuse ...... 

(9.2.2007 20:07:31)
Ruzeno,

primo tady na rodine je diskuse DMO. http://www.rodina.cz/diskuse2344.
 Zuzana+Jony, 2 roky 
  • 

rozhovor 

(10.2.2007 7:54:06)
Tak jsem si přečetla rozhovor s p. Boučkovou - ti co ho berou jako odrazení od adopce to nepochopili.... My s manželem uvažujeme o adopci druhého dítěte (vlastní mít nemůžeme) a tento článek je pro nás popsáním jedné zkušenosti a pro nás poučením, že od toho opravdu nemůžeme očekávat nějaké romantické představy a jak již tu bylo řečeno "vděčnost" adoptovaného dítěte - prostě také jsem v tomto ještě asi dost naivní. Vůbec mě to neodradilo, spíš jsem získala další informace.... A že to je hodně složité vychovávat dítě pocházející např. z nechtěného těhotenstí, když se teď hodně mluví o prenatálním vývoji osobnosti, to už asi víme všechny. Takže vůbec nemůžu vědět, jaké dítě za 10, 15 let bude - co v něm je. Proč by tedy bylo špatné poptat se na jeho rodiče?
 dasa T 


Milá Zuzko 

(10.2.2007 10:49:26)
Milá Zuzko, přečetla jsem Tvůj článek a uvědomila jsem si, jak těžký a složitý život má rodina s takto postiženým člověkem - nebo s člověkem s takovým postižením. Já jsem pochopila, že jsi chtěla vyjádřit, jak máš svojí sestru ráda, ale jak je život s ní těžký a stresující. Odborné výrazy a rozbor článku neřeším, o to tu nejde. Vždyť většina z nás odborníky na tuto oblast nejsme a čistě lidsky chápeme, co jsi nám chtěla sdělit. Přeju hodně síly Tobě i rodičům.
 DENISA 
  • 

Re: Milá Zuzko 

(10.2.2007 16:31:39)
Daso, naprosto souhlasim. Zuzka popsala neco, co vetsina z nas, nastesti, vubec nemusi resit. Proto me zarazi ta spousta inteligentnich kecu o nazvoslovi ktere mela ci nemela pouzit. Zuzka trpi, trpi cela jeji rodina, chtela se podelit s jejim trapenim, cekala na nejakou radu nekoho, kdo zaziva to stejne. Ja jsem jednou lezela v nemocnici s babickou tezce postizeneho ditete a ta o nem vubec nemluvila hezky. Nejdriv me to sokovalo, ale za par dni vypraveni co vsechno cela jejich rodina musi prozivat, jak se to podepsalo na rodicich, sourozenci a ostatnich, jsem pochopila, ze na to ma svym zpusobem pravo. Nikdo z rad doktoru ci soc. pracovniku, natoz stat a nejaka financni podpora, jim nepomohl, tak ta horkost ze znicenych zivotu byla tak nejak pochopitelna.
Zuzce poradit neumim, jen ji drzim moc palce, at to cela jejich rodina zvladne.
 dasa T 


Re: Re: Milá Zuzko 

(10.2.2007 16:51:45)
Občas mě zaráží na těchto diskuzích agresivita a nutnost řešit, jak někdo něco napsal, chytání za slovo, a zrovna v tomto případě si myslím, že by němělo jít o nějaké plky, rady a doporučení, jak se měla Zuzka vyjadřovat. Nějaké rozbory a vytrhávání slov z kontextu mi zrovna v tomto případě nepřijde vhodné. Vždyť je to neštěstí, že se s takovým postižením někdo narodí a pro celou tu rodinu, alespoň v tomto případě, je to doživotní oběť a stres. Tak proč tady autorku článku ještě skoro vychovávat, jak se má vyjadřovat, ať má vzdělání v tomto oboru nebo ne. Ona to nepsala jako odbornice na toto téma, ale jako člověk, který je nebo byl v každodenním kontaktu s blízkým členem rodiny, který trpí tímto postiženým.

Jinak s tím, co tady zmínila Budilka, jak se vyjadřují zdravotníci o dětech, které trpí šilháním, to mi taky vadí a vůbec se nedivím, jak to toho rodiče nebo samotné dítě musí mrzet. Nebo skoro až hanlivé a urážející se vyjadřování o dětech trpícím tímto postižením, jak tu zmiňuje Daniela, to je taky hrozné, obzvlášť od lékařů a jiných lidech z oboru. Ale u Zuzky bych to tak opravdu neviděla.
 helena 
  • 

Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 15:49:16)
Dobrý den,
mám dotaz na ty, kreří psali, že mají lehčí mentální postižení v rodině. Do jakého věku se postižení projevuje? Kdy si rodiče u postižených dětí všímají prvních odlišností?

Mám 30letého bratra s mentálním postižením. Mentální věk okolo sedmi let by odpovídal, přesně, jak psala autorka článku. Bratr je také zřejmě nepřizpůsobivý, ale jinak. Moc dobře ví, co se smí a co ne a chová se podle toho. Je naopak až moc poslušný, podle mého názoru. Udělá to, co mu kdololiv řekne. Neadaptuje se sle naprosto ve společnosti, s lidmi nekomunikuje, snad jen maličko s rodinou.

Mám teď malou dcerku a mám obavu, jestli také nebude postižená. Zatím se ve 21 měsících projevuje naprosto normálně. Jde mi spíš o vliv dědičnosti. Navíc jsem měla bohužel úraz v těhotenství a problémy při porodu, což může situaci ještě zkomplikovat. Holčička trošku míň mluví na svůj věk, ale není v řeči nijak výrazně opožděná, umí aspoň dvě stě slov a zrovna začíná říkat dvoslovné větičky, takže doufám, že je to úplně v pořádku.

Moc ráda, bych ale věděla, kdy bych si začala něčeho všímat, v případě, že by postižená byla. Nemůžu se totiž dočkat, až tohle obobí bude za námi a já sekonečně přestanu bát. Díky moc za odpovědi. Moc mi to pomůže, Helena
 DENISA 
  • 

Re: Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 18:48:31)
Heleno a byla jsi na genetickych testech?
 Lavanda 


Re: Kdy se projevuje mentální postižení 

(11.2.2007 22:33:20)
Heleno, když tvoje dceruška v necelých dvou letech zná dvě stě slov a skládá jednoduché věty, určitě je normální. Znám spoustu dětí, které pořádně nemluvily ještě ve třech letech a nejsou mentálně retardované.
Jsi asi jen vystresovaná. Holčička je určitě v pořádku.
 Dašula 


Vlastní zkušenost. 

(11.2.2007 22:24:07)
Jsem vystudovaná sociální pracovnice, v oboru jsem pracovala, založila integrační klub pro rodiče se zdravými i postiženými dětmi. Přesto by mě nenapadlo se tu dohadovat o slovíčka. O to totiž autorce článku dle mě nešlo (zmínku o svém vzdělání dodala jen jako pozn.proto, že si neví rady - byť je z oboru). Já článek chápu jako ZPOVEĎ SESTRY člověka s mentálním postižením. Jako matka těžce ment. postiženého syna , který má dva zdravé bratry, řeším tento problém velmi často.Ano, mým dalším dětem soužití s handicapovaným bratrem ukazuje zcela jiné hodnoty. Děti mají velké sociální cítění, jsou zvyklé mít zodpovědnost za sebe i za druhé již v brzkém věku. Když ale vidím, jak je jejich starší bratr občas bije, dělá jim nepořádek ve věcech, ničí jejich věci atd. často se zabývám otázkou, zda je dobré, co zdravé děti zažívají. Musí být oni stále těmi chápajícími? Vždyť jsou to přeci taky jen děti.... Synovi je už 15 let a taky uvažujeme, co s ním dál. Celý život je doma, chodí do speciální školy. Ale pro takto postižené dítě není moc možností na umístění, nebo jsou dobrá zařízení na několik let dopředu plná (ústav soc. péče nepřipouštíme).Kdo tohle nezažil na VLASTNÍ ZKUŠENOST,nikdy nepochopí a bude se tu dohadovat o nedůležitých věcech.
 Elicha 
  • 

Dašulo, Zuzko a další! 

(12.2.2007 1:54:38)
Dašulo, taky mi to přijde jako totálně žabomyší válka. Otrávilo mě to natolik, že jsem sem vůbec nechtěla psát.
Mám postižené dítě. Mám i zdravé dítě. Mám i hyperaktivní dítě.Mám i miminko. A nebo mám říkat, že mám dítě s postižením, dítě se zdravím a dítě s hyperaktivitou a dítě s kojením?
Co je to za debilitu?
Mé postižené dcerce je to jedno, syn JE hyperaktivní- rozhodně to není člověk s hyperaktivitou- to mi připadá jako že žije s nějakým zvířátkem!! :))
prostě mám děti a ty mají autismus, hyperaktivitu a mentální postižení! Dáváme je na noc potvůrky do krabičky, aby nezlobily!!
Zlatá čeština a zlatí odborníci, kteří si budou hrát se slovy a za pár let vše zase bude jinak!!
Dašulo, Zuzko a jiní, kdo jste stateční a potýkáte se denně se svými milovanými problematickými a někdy i zlými potomky, sourozenci a blízkými-
já nevydržela!
Měla jsem děti po třech letech- prostřední byla postižená- v jejích osmi letech jsem jí dala do ústavu- bohužel.Kdo nedokáže pochopit, poč jsem dala dítě do ústavu, ten mě absolutně nebere. Kdo znal mojí situaci, divil se, proč se tak dlouho čekalo. Já to horko těžko zvládala, manžel si hrál na svým písečku, a starší děti mi postupně šly dolů, syn přestal mluvit, já po nocích pracovala, obcházela byt, jestli holka něco netropí (chodila na chodbu, rozsvěcela, pouštěla plyn. sporák,otvírala zásuvky, ničila tapety, nábytek.
Trpělivost ale přetekla s hrnkem vody, který v noci nalila spícímu synovi (5let) do otevřené pusinky a já ho pak letěla křísit (měla jsem Nanny, takže mé spaní bylo prakticky nulové, ale nebezpečí jsem odvrátila)
z celé hrůzy jsem vyšla jako třesoucí se troska, vůbec nechápu, kde jsem při tom nalezla sílu vůli a mléko ke kojení syna do půl roku. Do toho mě manžel vůbec nepodržel, urážel atd...
A v klubu ostatních, stejně smutně postižených rodičů jsem viděla staré opuštěné uondané matky, nervózní, zatrpklé a zlé na jejich "velké děti". Potom také jeden případ- matka předčasně zemřela a kluk, totálně nezvyklý na kolektiv a ústavní řád po týdnu v ústavu vyskočil z okna...
Jiná se zařekla, že vydědí mladšího syna, když se neupíše postarat se o postiženého bratra....
Takže život je boj, ale preferovat musíme zdravé, protože to jsou ti, kteří se budou o nemocné ev. postižené bodou starat a živit je.
A já jako matka jsem dětem potřeba zdravá a v pohodě-
takže za mě spíše rozhodnul pud sebezáchovy. To je fakt v kostce.

Chci jen říct, že na příspěvky nebudu reagovat, tak se vyhnu tomu, aby by ty stupidní a žabomyší hnuly žlučí.
Jestli někdo chce pomoci, podržet, mileráda pomůžu, poradím,otevřu srdíčko a řeknu co budu vědět a jak by bylo možno pomoci, mám skutečně bohaté zkušenosti,- mé postižené dceři je 15let. Kamarádka mi email ráda předá. její
email je ja.mala@centrum.cz
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

Re:  

(13.2.2007 20:23:29)
Milá Elicho,
chtěla jsem Vám jen vyjádřit obdiv, jako všem, kdo se jakkoliv vyrovnávají s takovou nelehkou situací do které je život postavil.
Hodně štěstí.
Dáša
 DENISA 
  • 

Re: Dašulo, Zuzko a další! 

(15.2.2007 3:18:13)
Elicho,

nikdy by me ani na chvili nenapadlo vas odsuzovat. Pekne jste to popsala a ac nemam osobni zkusenost, naprosto vas chapu. Znam take jine rodiny, ktere musely v zajmu zdravych sourozencu dat postizene dite do ustavu. Znam i takove co to jeste neudelaly a mozna ani neudelaji, jak se kvuli tomu trapi, co prozivaji. Znam ty, co dite do ustavu dali a ted si to vycitaji - proste je to zacarovany kruh a neni z neho jina cesta, nez se neobvinovat a stat si za svym rozhodnutim. Vy snad uz jste ten kruh prekrocila a bude se vse ubirat k lepsimu. Preju vam hodne sily a stesti v zivote.
 kate 
  • 

svojpravnost 

(12.2.2007 15:26:09)
..trocha do toho z dialky vidim a podla toho ,co opisujes, sa mi zda, ze je to aj na zbavenie svojpravnosti.Existuje to vo dvoch formach, ciastocne /zda sa mi ,ze na len pravne ukony/ a potom uplne zbavenie sposobilosti. A vobec to nie je take zlozite ako sa zda, potrebujes posudok. Skuste za tym trochu patrat.
Vela stastia!
 Tazatel Jan Pracka 
  • 

Dotaz 

(3.3.2007 15:48:12)
Zbavení svéprávnosti. Jak tady čtu, mnozí v tom hledají spásu, jenže podle mne je to dvousečné.

Pokud taková osoba s nezvladatelným chováním fakt něco vyvede nebo se jí něco stane, ale nezbyla zbavena svéprávnosti, je to podle zákona její malér. Vy jste z toho venku.

Jenže pokud taková osoba něco vyvede nebo se jí něco stane a zbavena svéprávnosti byla, tak to odesere stanovený opatrovník.

Takže aby to nakonec nebylo, pro dobrotu na žebrotu, nebo rovnou do krymu, pokud je ten průser nějakého většího rázu.

Zbavení svéprávnosti je sice úkon jednoduchý a patrně přináší vyšší opatrovné, ale taky větší zodpovědnost za něco za co ve skutečnosti zodpovídat nelze.

Nakonec ten dotaz: Jak to tedy JE?
 Líza 


Re: Dotaz 

(3.3.2007 16:51:29)
Asi nechápu, jak by to měl jako opatrovník ods.at...? Pokud osoba zbavená svéprávnosti něco provede, neznamená to, že za to bude opatrovník trestán. Osoba zbavená svéprávnosti ale třeba nemůže dělat právní úkony s větším množstvím peněz (rozuměj třeba prodat vlastní byt za dvacku podvodníkovi a jít pod most), nebo třeba v případě, že již není schopná se o sebe sama postarat v domácím prostředí, opatrovník může žádost do nějakého zařízení ústavní péče podat za ni.
Samozřejmě, že je to velká zodpovědnost. Když ji nechceš za svého příbuzného nést, můžeš mu nechat ustanovit veřejného opatrovníka. Tvoje věc. Furt ale lepší, než když je člověk, neschopný posoudit základní věci, vydán na pospas svému okolí.
 Tazatel Jan Pracka 
  • 

Re: Re: Dotaz 

(3.3.2007 19:03:38)
Rozumím, to co píšeš je podle mne ale částečné zbavení svéprávnosti. V lehčích případech postižení.

Já jsem ale měl na mysli jak to je při úplném zbavení svéprávnosti v případě kdy onen člověk je nebezpečný sobě a okolí. Měl by jít do nějakého ústavu aby ho tam hlídali, tak si myslím že je možno přijat za něj zodpovědnost. V tom případě přijat zodpovědnost znamená opravdu zodpovídat. To znamená že když taková osoba někoho přetáhne pantokem po hlavě, tak za to nezodpovídá ona sama když je zbavena svéprávnosti, ale posuzuje se, zda opatrovník porušil nebo neporušil své povinnosti.

Nevím, nejsem právník a tak je možné, že to tak nefunguje. Anebo takové charakteropaty necháváme svobodně běhat po ulicích a čekáme až takový charakteropat opravdu někoho zabije? Takhle by to ale fungovat nemělo. Opravdu nevím. Rád se dám poučit, jak je společnost proti charakteropatům zabezpečena. Možné je že fakt nijak.
 Líza 


Re: Re: Re: Dotaz 

(3.3.2007 19:49:57)
Nikdy jsem nezažila, že by potahovali opatrovníka kvůli tomu, co klient zbavený svéprávnosti vyvedl. Zbavení způsobilosti k právním úkonům nemá s trestní odpovědností co dělat, ta obvykle zaniká ještě mnohem dříve, ale posuzuje se pouze v případě jinak tresného činu (právníkům se omlouvám, pokud termíny nemám správně). Opatrovník toho člověka není povinen zajistit, aby nikoho nepřetáhl, ale zajistit, aby měl co jíst, aby ho nikdo neošidil, aby vyšel s důchodem, aby nepřišel o byt nebo aby měl kde jinde bydlet.... atd atd. Rozhodně za něj trestní odpovědnost nepřejímá. Problém může mít v případě, že by se ukázalo, že se klient dostal do zhoršeného stavu kvůli tomu, že opatrovník neplnil své povinnosti.
 socialworker 
  • 

Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(6.4.2007 22:20:00)
Uff, uff, tedy reakce k shora uvedenemu clanku se jen hemzi hromadou velice zkreslenych informaci. Jako treba paskvil s udajnym zbavovanim svepravnosti. Takovy pojem totiz stavajici pravni rad CR vubec nezna. Vasi nevedomost ale omlouva fakt, ze i pres toto ho media (i ta velmi seriozni) velice rady pouzivaji a bohuzel velice casto - a to je pro mne naprosto nepochopitelne - i rada soudcu. Existuje pouze pojem "zbaveni zpusobilosti k pravnim ukonum". Vim, ze se poustim na tenky led, protoze pro mnohe z vas bude rozdil mezi svepravnosti a zpusobilosti k pravnim ukonum asi stejne velky jako u pojmu lide s mentalnim postizenim a mentalne postizeni, ale presto to risknu.
Je to proste tak, ze ceske pravo upustilo od zavadejiciho pojmu svepravnost jiz nekdy v 50. nebo 60. letech minuleho stoleti a do dnes se pouziva pouze zbaveni (nebo omezeni) zpusobilosti k pravnim ukonum. Rozdil je jednoduchy a spociva v zakladech pravni terminologie. Jednou veci jsou totiz prava cloveka, ktera ziskavame narozenim (podle nekterych teorii jeste drive) a omezit nam je muze pouze ve zcela vyjimecnych zakonnych pripadech soud (treba pravo na osobni svobodu v pripade nepodmineneho trestu odneti svobody). Tato prava jsou nam vsem bez rozdilu (tedy "prekvapive" i lidem s MP) zajistena napr. Listinou zakladnich prav a svobod. Tezko lze tedy kohokoliv zbavit svepravnosti - mit sva prava a uzivat jich je proste zakladnim znakem statutu zletileho obcana. Druhou veci je zpusobilost k pravnim ukonum, kterou lze v urcitych pripadech soudne omezit a nebo odejmout uplne (dotycny pak ziskava sveho opatrovnika). Plnou zpusobilost k pravnim ukonum ziskava clovek teprve zletilosti. Pro predstavu, co je pravni ukon uvadim, ze treba podepsani smlouvy, nakup rohliku v obchode, objednani sluzeb, hlasovani ve volbach atd. Zbaveni zpusobilosti k PU nebere cloveku jeho prava - ty ma stale - jen ma omezenou moznost pravnimi ukony se svymi pravy disponovat. Kdyz to vezmu hodne konkretne, tak clovek zbaveny zpusobilosti k PU muze jit se svym opatrovnikem do obchodu, vybrat si zbozi (rozhodnout se, ktere se mu libi), donest ho k pokladne, zde za nej opatrovnik zaplati (provede pravni ukon) a tim to pro nej konci, protoze koupene zbozi je jeho opatrovance, ktery si s nim dale muze delat co chce (s vyjimkou dalsiho pravniho ukonu - tedy ho nemuze treba opetovne prodat).
Stav lidskych prav je v CR velice zalostny, a to zejmena u lidi ze socialne znevyhodnenych skupin, kam patri i lide s MP. Rada spoluobcanu si stale mysli, ze nejlepsi by bylo tyto lidi nekam zavrit a nebo je zbavit jakekoliv lidske dustojnosti tim, ze jim zrusime obcanska prava. Stejne tak i cela rada opatrovniku si mysli, ze muze svemu zletilemu opatrovanci cokoliv zakazovat a stavet ho do stejne role, jako kdyby byl dite (v praxi to byva casto v situacich, kdy mu zakaze sexualniho partnera, volny pohyb pri vychazkach, spolurozhodovani o nakladani s financnimi prostredky, konzumaci urcitych druhu potravin - proste rozhoduje o vecech, ktere nemaji s pravnimi ukony nic spolecneho). To je ale opravdu zcela mylna predstava. K rozpoznani staci jen se trochu zamyslet a predstavit si, jak by se nam samotnym libilo, kdyby nam nekdo zacal zakazovat, zda si muzeme po praci dojit na pivo, zda si muzeme najit pritelkyni (nebo pritele ;-) zda a kdy si za vydelane penize koupime mobilni telefon a nebo kolik toho z neho protelefonujeme. Vim, ze nekteri z vas ted namitaji, ze lide s MP si nemohou o spouste veci rozhodnout, spouste veci nerozumi a je pro ne potreba zajistit velkou ochranu tim, ze za ne prevezmeme jejich prava. Tak to ale neni - kazdy z nas je vystaven pri disponovani s vlastnimi pravy urcitemu riziku - nekdy vetsimu a nekdy mensimu - mohu udelat radu chyb, ktere mi mohou znicit zivot a presto na to mam pravo, ktere nikdo nezpochybnuje. Proc by ho tedy meli mit zpochybnene lide s MP. To radeji hledejme cesty, jak jim poskytnout ucinnou podporu, aby svym pravum porozumeli a naucili se s nimi zachazet. Verte, ze to jde - jen jsou ted za ty roky diskriminace a prehnaneho pecovatelsky zneschopnujicicho socialniho systemu CR straslive pozadu.

No, jestli se nekdo chcete skutecne poucit, jak je to se zpusobilosti k PU, tak doporucuji navstivit napr. stranky Ligy lidskych prav (http://www.llp.cz/) nebo treba aktualni projekt I MY obc. sdruzeni Portus na http://www.imy.cz/.
 Eva, tři synové 
  • 

Můj názor 

(18.2.2007 23:25:43)
Právě jsem přečetla celou diskusi k tomuto článku. Zaujal mě a je hezky napsaný. Sama mám obrovské štěstí, že se mi narodily tři zdravé děti, ale o životě rodiny s mentálně postiženým člověkem něco vím. Záměrně píšu mentálně postiženým... , neboť ono slovíčkaření z některých příspěvků mi přijde směšné. Mám takto postiženou tetu, o kterou se stará moje maminka. Dokud žili babička s dědou, starali se o ni tak dlouho, co jim síly stačily a pak na sebe vzala zodpovědnost její starší sestra, moje maminka. Kdo něco takového nezažil, nikdy nepochopí, jak může být taková péče vyčerpávající, při veškeré lásce, kterou k nemocnému příbuznému chováte. Slova, která teď napíšu, budou pro někoho pobuřující a jistě nás mnozí odsoudí. Mnohokrát jsem od své maminky slyšela stesky, "že už to s tím pitomcem nevydrží", nebo "dej už mi pokoj, megero...". Ať si klidně cizí soudí, co jim nepřísluší. Moje maminka je vzdělaná, citlivá a pracovitá žena a to, co už svojí sestře s láskou obětovala jí ona sama nikdy nevrátí a nikdo to od ní ani nečeká. Jen jsem chtěla říct, že se dovedu vžít do pocitů autorky článku. Ono to totiž není o slovech...
 Dana 
  • 

Mám podobnou sestru .... 

(21.2.2007 22:53:36)
Ahoj,
jako bych četla o své sestře (jen s tím rozdílem, že občas nějaké autority uznává), jenže jaksi není mentálně postižená.
 Jan Pracka 
  • 

Každý jedná tak, jak mu okolí dovolí. 

(3.3.2007 14:04:08)
Mám podobného bratra i když ne v takové vyhraněné podobě, ale liší se pouze tím, že můj bratr není trotl, přestože to někdy tak vypadá.
Byl totiž problémovým dítětem už od narozzení a tak ho naši rodiče stále omlouvali, urovnávali jeho průsery a tak časem nabyl dojmu, že mu projde úplně všechno.
Rodiče už nejsou a tak dostal nápad, že by starost o jeho osobu mohl převzít já. Chvíli se dařilo i když to bylo čím dál náročnější. Začal k nám do baráku tahat bezcenné věci, půjčovat si můj inventář se samozřejmostí jako by byl jeho, začal mi ze zahrady dělat autovrakoviště a vůbec, všechno se neříká a vám to pro ilustraci stačí.

Máme sousedku majitelku nevycvičeného psa. Má s ním problémy i když ne takové veliké jako pisatelka úvodního článku se svojí sestrou. Ale taky blízko baráku máme kynologické cvičiště a tak vidím, že když se chce, tak to jde, aby se pes zesocializoval.
Pes má nízké IQ. Je otázkou, jak vysoké IQ má sestra pisatelky úvodního článku. Podle pisatelky lze soudit, že srovnatelné s nějakým německým ovčákem.

Každý kynolog vám řekne, že požadavky na psa zadává kynolog. Požadavky na sestru ve vaší péči zadáváte Vy, paní pisatelko. Když lze zesocializovat německého ovčáka, lze zesocializovat člověka s IQ předpokládám, že srovnatelným.

Takže nedělat ze sestry debila, nastavit pravidla, která budou platit ve Vaší rodině a sankce za jejich porušení.
Za druhé, nastavit mantinel kam až může ve svém asociálním chování zajít. Naražení do toho mantinelu bude znamenat co? Doporučuji to se sestrou ještě jednou zkusit a když přes ten mantinel přepadne, tak v zájmu uchování Vašeho duševního zdraví, které je přednější, než svoboda extravagancí vaší povedené sestřičky, takže v případě ostré narážky do mantinelu, umístění do domova sociální péče.

Vaše sestra dle Vašeho popisu určité IQ vlastní,takže je schopna posoudit, zdali se jí bude bíce líbit v nějakém DSP pro nesvéprávné anebo s Vámi za předpokladu, že si uchová svéprávnost. A svéprávnost znamená zodpovědnost alespoň za svoji osobu.

Je s podivem, když píšete, že máte určité pedagogické vzdělání. Co se dneska vlastně na těch pedagogických školách učí? Kdysi učitelé nemívali vysokoškolské vzdělání, ale mívali rákosku. A taková rákoska dokázala suplovat to speciální pedagogické vzdělání. Něco podobného používají kynologové. Budete se divit, ale je to hodně podobné. Jen vyzkoušet. Za každé provinění musí přijít sankce, jinak tou charakteropatií, nebo jak tomu vy odborníci říkáte bude trpět kdekdo.

Jan Pracka
 Jan Pracka 
  • 

Re: Re: Každý jedná tak, jak mu okolí dovolí. 

(3.3.2007 15:00:06)
Reaguji na úvodní článek. Tam je řeč o konkrétní slečně a já se nevyjadřuji obecně, ale k té komkrétní slečně. Ta je podle popisu možná mentálně postižená, ale není blbá. Když jde o to někoho namíchnout, dokáže taky složitě myšlenkově kombinovat (viz vyvolání policejního vyšetřování ohledně jejího údajného znásilnění). Třeba zrovna tady by mohl být postaven ten mantinel, po jehož překročení by bylo namístě umístit rozmarnou slečnu do nějakého DSP. Nikdo totiž není povinen být ochoten se nechat kvůli nezbedné slečně zavřít. A za tohle se zavírá pokud víme cca na 5 let,pokud slečnu nenapadne si k tomu obvinění ještě taky třeba zlomit ruku, co ž by pro takovou slečnu nemusel být až zsae tak velký problém. To by potom dhuhovi její maminky hrozilo těch let až tak osm.

Takže nebrat na nikoho rákosku za to, že je postižený, ale za určitá neakceptovatelná chování. A pokud rákoska nepomůže, tak nezbude než ten sociální ústav. Duševní zdraví pisatelky považuji za přednější, nežli zachování svéprávnosti rozmarného fracka.

Však nikde není určeno, že ten sociální ústav musí trvat do smrti. Některým lidem je třeba předvést názorně, kam povede jejich neakceptovatelné chování.

Normálnímu člověku obvykle stačí když si o tom přečte (např. studium Trestního zákoníku), lehce mentálně postižený musí být poučen v realitě.

Co považuji za hodně důležité při jednání s podobnými lidmi je vyhýbat se planým výhrůžkám. Takoví lidé dokáží až překvapivě citlivě posoudit, zda vaše výhrůžka je planá nebo myšlena vážně. Proto co řeknete, musí takzvaně sedět, toi znamená být spolehlivě vykonáno. Takoví lidé zneužijí každou vaši nedůslednost k opruzu.

Jan Pracka
 Petra 
  • 

Zuzka o sve sestre... 

(7.3.2007 15:55:02)
mluvi tak chladne, az mne mrazi. Divim se, ze jeste studovala i specialni pedagogiku. Cely clanek opravdu zni v tom smyslu, jak ma "blbou" sestru, ktera terorizuje rodinu a okoli. Samozrejme to nezlehcuju, ale co s tim teda Zuzana chce rict? To maji kvuli jejimu nazoru vsichni postizeni byt pekne zavreni v ustavu? Je-li jeji sestra na urovni 7let.ditete, tezko muzete cekat, ze ji predelate. Nepredelate.
 Damila 


Re: Zuzka o sve sestre... 

(7.3.2007 16:42:23)
Myslím, že je dobře, že ten článek napsala, už proto, aby si veřejnost uvědomila, že postižení nejsou jen milá, usmívající se stvoření, vděčná za každé pohlazení. Ale že mají taky své zvláštnosti a ne vždy příjemné.
Mně kupříkladu vždycky přišlo, že "Downi" jsou milí a příjemní. To asi ve většině také jsou. Ale poznala jsem holčičku (pětiletou)s Downem, která byla vyloženě hodně nepříjemná, až krutá k ostatním dětem, zjevně věděla, co dělá, a dělala to naschvál. Vyloženě hřešila na to, že jí všechno projde, protože je postižená. Tak to u nich funguje. Terorizuje svou mladší sestru a fyzicky jí ubližuje, protože "ona za to nemůže".
Tím nechci říci, že postižené děti jsou zlé, ale to, že všichni takoví nevinní andílci nejsou, jak nám předkládají média.
 papa 
  • 

Re: Re: Zuzka o sve sestre... 

(9.3.2007 17:08:23)
Streotypy, resp. předsudky mohou uškodit at už jsou ZAPORNE nebo KLADNE. Pro lidi je potom nepříjemné rozčarování, když se někdo do známých "škatulek" nevejde. Stereotypy sice lidem pomáhají orientovat se v okolním světě, ale bohužel až příliš často vedou lidi k tomu, že přestávají ctít individualitu každého člověka.
 asistentka chráněného bydlení 
  • 

Nechápu.. 

(5.7.2007 13:10:21)
Dobrý den Zuzano,pracuji v chráněném bydlení,ve kterém bydlí i vaše sestra a Vašim názorům vůbec nerozumím. Předně je mi Vás líto - toho vašeho zahořklého pohledu na Vaši sestru,na svět, té zloby ve vás..Cílem chráněného bydlení není člověka s mentálním postižením "vychovávat",ale doprovázet jej, pomáhat mu na cestě životem, pomoci mu,aby znal svá práva, podporovat jej..Jsme jejich partnery,kamarády - ne výchovný ústav!Člověka s mentálním postižením nelze vychovat,ale lze mu ukázat cestu,dát mu možnost žít samostatně a svobodně, dát mu naši podporu a důvěru..Člověk s MP má stejné právo jako vy dělat v životě chyby a přijímat i následky z toho plynoucí,být za ty chyby zodpovědný..Nebo vy snad chyby neděláte?Jste snad něco víc, někým "vyšším" než Vaše sestra?Ubezpečím Vás - nejste!A znovu opakuji,že je mi Vás líto.Já chápu,že život s člověkem s mentálním postižením není lehký, je mnohdy problematický,ale je zvladatelný. Jen je k tomu zapotřebí větší pokora, větší humánnost, motivace pro práci s člověkem s mentálním postižením..Toto nejsou fráze,já s těmito lidmi pracuji - byť jsem,jak vy uvádéte "mladá holka bez zkušeností".Je ale humánnnost a láska k bližnímu něco co se dá naučit?Je proto nutná zkušenost?Nikoliv, pokud ji v sobě nemáte,nemůžete s těmito lidmi pracovat,doprovázet je, rozumět jim..Vám toto asi trošku chybí..
Vaše sestra je mentálně nikoliv na 7let,ale minimálně na 15 let. Je schopná pracovat v chráněných dílnách, podílí se na chodu bytu,ve kterémm bydlí;dá se namotivovat - víte,kolik jsme už spolu např.napekli buchet,uvařili obědů?Je mi hrozně líto,že nechápete smysl a poslání CHB a použiji Vaše slova:"kdo nezažil, nepochopí(mám na mysli smysl CHB)"Než napíšete další zahořklý článek,možná byste mohla zkusit strávit jeden jediný den pod střechou chráněného bydlení..Na závěr Vám chci říci, že každý - já i Vy-máme něco,co nezvládáme a přesto máme každodenní možnost žít,dělat chyby,pokusit se to "něco"znova a znova zvládnout..dejte tu šanci i Vaší sestře..dejte ji šanci žít a být v životě šťastná!Jsem ráda,že já se svými sourozenci držím za jeden provaz,že se vzájemně podporujeme a nejsme proti sobě..děkuju za to,že se máme rádi!!!
 Zdeněk 
  • 

Re: Nechápu.. 

(13.8.2007 13:37:28)
Jsem otec "člověka s mentálním postižením" a zcela náhodou jsem narazil na tuto diskuzi. Nejdříve mě zcela zarazilo, že Zuzka píše o mentální úrovni 7 let a přitom se vůbec nikdy neřešilo omezení "Způsobilosti k právním úkonům". (Ty uvozovky jsou tam úmyslně, protože některým puritánům v diskuzi by to mohlo vadit, kdybych použil termíny, kterým každý laik rozumí).
Teprve po Vašem vyjádření, že je asi na 15 to chápu, nicméně i tak se divím. Ale holčinu neznám, takže nemohu soudit.
Zuzku a její pocity chápu, jako je asi chápe většina lidí, kteří žijí s lidmi s těžkým mentálním postižením. Já za sebe prohlašuji, že je to opravdu někdy doslova peklo, a navíc peklo, ze kterého není úniku. I když ano, vlastní smrt. Moje dcera není schopna ani v náznaku bydlet v nějakém chráněném bydlení, je na tom ještě hůře než sestra pisatelky. Potřebuje dohled 24 hodin denně. Jsou okamžiky, kdy to s ní tzv. jde, ale většina okamžiků, kdy musíte zapojit maximum energie, abyste ji domanévrovali alespoň do přijatelné situace. Vyčerpávající a to neskutečně. Velmi dobře znám tezí psychologů, že zlobí jenom dítě, které jste špatně zabavili. Co říkate situaci, že třeba hrajete pexexo a najednou, ve vteřině vám vrazí prst do oka? Rád bych ty teoretiky viděl u nás doma. A mohl bych pokračovat.
Vaše práce a činnost je záslužná, je potřebná a nutná, ale uvědomte si, že Vy po práci odejtete na 16 hodin plus víkend plus dovolená relaxovat. Pokud dáváte práci více, je to opět důvod k pochvale. My nemáme kam odejít.
 maja 
  • 

Re: Nechápu.. 

(5.5.2010 14:29:55)
Napsal jste to velmi hezky a souhlasím s Vámi . Ano tak to je.
 Ilona,Tonička3roky,Anna9let 
  • 

Re: Nechápu.. 

(10.10.2007 0:08:51)
Vážená asistentko chráněného bydlení.
Právě jsme se dozvěděli diagnozu středně těžká MR s výraznou hyperaktivitou u naší mladší dcery.Poslední měsíce jsem někdy kolem druhé hodiny raní usínala s přáním už se neprobudit.
Pisatelku článku chápu ,nepsala jen svou výpověď.
Myslím,že nemáte představu,jak náročná je 24 hodinová péče o člověka s postižením.Mozek nikdy nesmí vypnout,a tělo nesmí stonat.
A pocit bezmoci a touhy dát to nejlepší.Výčitky za negativní pocity a mnoho dalšího........
Přeji vám ,že můžete jít z práce domů,posedět si s kamarády a zajít do kina a hlavně
přeji nám ,aby váš entuziasmus navyprchal i po letech tvrdé práce v tomto oboru.

 Ilona,Tonička3roky,Anna9let 
  • 

Re: Nechápu.. 

(10.10.2007 0:16:07)
P.S. Budu moc ráda,pokud se mi ozve někdo z rodičů nebo sousozenců i přátel dítěte s MR.Každou radu ocením.
 Helča + Betynka 4 
  • 

Re: Ilono.... 

(10.10.2007 21:15:34)
Milá Ilono a všichni ostatní, moc vás zdravím. Jsem mamča malé holčičky, která mimo MR je hyperaktivní, nemluví pro rozštěp patra, který nám zjistili až ve dvou letech a další rok lékařům trvalo, než přistoupili k operaci. Jinak je Bety velice statečná a šikovná. Plně souhlasím, že péče o hyperaktivní dítě je pěkná fuška. Všem vám držím palce v té každodenní pouti a vašim všetečkům přeji pohodu z toho, že mají tak skvělé rodiče.
 zuzkasim 


Re: Nechápu.. 

(30.10.2007 16:01:56)
Milá asistentko z chráněného bydlení,
možná z článku byla cítit moje zahořklost, ale hlavně tam byla spousta otázek a ztracenost ve vztahu k vlastní sestře. Kde je ta hranice věcí, za které člověk, jako moje sestra, může být odpovědný, protože ví, co dělá a kde už vlastně ne, protože se dějí vlivem jejího postižení? Kdo ji může směřovat správnou cestou a jak se dá rozumně provádět pomoc v životě? Jestli jsi cítila z článku nějakou zlobu, tak to bylo špatně, byla tam spousta zklamání a touha informovat veřejnost o tom, co se může stát.
Už uplynula řada měsíců od zmíněného případu. Pokud je mi dobře známo, tak z vyšetřování vyplynulo, že na sestře nebylo spácháno žádné násilí (to jen pro ty, které by zajímalo, jak to všechno nakonec dopadlo), takže se dá počítat s tím, že obvinění bylo nepravdivé. Docela by mě zajímalo, jak bys to prožívala ty jako člen rodiny popř. sestra. Ovšem do takové situace se vůbec vcítit nejde.
Dozvídám se tu, že moje sestra je schopna pracovat v chráněných dílnách (myslím, že bychom si to všichni přáli), ale proč v nich tedy nepracuje (i přes opakovanou možnost)? Já dobře vím, že fyzicky schopná práce je, ale nikdo ji nedonutí, bohužel ani nenamotivuje tak, aby práci prováděla denně, byť jen pár hodin. Napečených buchet a uvařených jídel doma jsme měli také dost (je to jedna z mála věcí, které ji baví), ale když se jí nechce, tak s ní ani hlad nehne. Jinak mentální věk jsem použila z jejího posledního (mě známého) psychologického vyšetření, není to žádný můj odhad.
Dobře vím, jakou práci mají asistenti chráněného bydlení, nejste vychovatelé, ale opravdu jen pomocníci. Přesto jsme v rozporu mezi vaším a naším chápáním svobody. Rozhodně si nemyslím, že jsem něco víc, než moje sestra či vaši jiní klienti, ale mám dojem, že podpora a důvěra by se mohla projevovat i jinak, než jen pouhé zanechání vlastnímu osudu. Můj názor je, že sestra potřebuje ve své svobodě vedení a to pevné a zároveň laskavé vedení.
Možná si zbytečně moc beru to, když ji potkám ve městě špinavou v "hadrech", protože mi na vnějším zjevu záleží víc jak jí, možná mě zbytečně mrzí, když ji vidím na zastávce MHD žebrat o cigaretu, protože je to přece její věc. Možná se jí zbytečně snažím omlouvat, když mi o ní vyprávějí známí, kteří ji potkávají ve městě a nechápou, že my (myšleno hlavně moje rodiče) jí tohle dovolíme. Možná nemám žádné právo chtít se podívat k ní do pokoje, který jsme pomáhali zařizovat, protože nás tam už víc jak rok nepustila kvůli údajnému nepořádku, který s vámi rodiče chtěli už několikrát řešit vlastní pomocí. Vím, že je důležité, aby moje sestra byla šťastná, jen mám obavy, že její svoboda už někdy naráží na svobodu jiných lidí. Každý má mít svá práva a zároveň povinnosti, ale ona bohužel užívá pouze těch práv a z celého CHB mám dojem, že vy ji v tomhle jednostranném využívání hodně podporujete.
Jinak ještě musím napsat svou osobní zkušenost, je dost velký rozdíl s někým pracovat a mít ho doma (tohle píšu z pozice zkušeností matka/učitelka :-) ).
 maja 
  • 

Re: Nechápu.. 

(5.5.2010 14:28:08)
Víte co je na celém tom životě s "jinými" lidmi to co ostatní špatně nesou? Je to to, že celý život, část života, 100% jede všechno tak aby se tento nepřizpůsobivý jedinec měl dobře, aby zvládl toto a zvládl tamto, aby byl spokojený, všichni přeci můsí pochopit že on je "nemocný" a tak nějak se zapomíná na to, že ti co s ním žijou nejsou stroje a taky mají nárok na normální život....vím o tom své, máme postiženého syna....je úplně něco jiného pokud jdete k péči o takového člověka "do práce"a potom domů ke své rodině a nebo se o něj staráte pořád a zasahuje Vám péče o něj do celého života. Domnívám se , že Váš pohled a pohled pisatelky článku je každý z jiného břehu a Vy děláte pouze jen to co ostatní " ty musíš svojí sestru chápat, je nemocná, musíme k ní být ohleduplní atd." Jenže ono to nejde pořád.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.