| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Konkurent v dětském pokoji

 Celkem 36 názorů.
 Peťa + beruška 01/06 
  • 

Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 10:43:59)
Po přečtení článku jsem nabyla dojem, že není nic lepšího než abychom všichni měli jedináčky. Jen tak, podle autorky, lze dítěti poskytnout dětství a dospívání bez stresů. Já sama mám dvě sestry a co se mého dětství týká, nejsem si vědoma, že by mě to nějak poznamenalo. Měla jsem doma dvě kamarádky na hraní. Netvrdím, že jsme se nikdy nehádaly, ale to je snad normální, ne? Teď jsme dospělé a máme tak hezký vztah, že si nedovedu představit, že bych je neměla. Možná se mnou nebude plno lidí souhlasit, ale uvedené příklady v článku mi připadají jako extrémy, se kterými se autorka setkala při své práci a odvodila si z toho, že to tak funguje všude. Je mi líto, že odborník jako ona, zastává takovýto názor. Jistě, nabídla řešení situací, ale stále to ve mně zanechává pocit, že upřednostňuje rodiny s jedním dítětem.
 autorka 
  • 

Re: Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 10:48:06)
ne, neupřednostňuji jedináčka, mám tři děti. ale snažím se, aby se každá někdy (aspoň chvilku) jako jedináček cítila, aby si užila, že je v něčem výjmečná. stejně jako jsou ty děti v mém článku (a samozřejmně nikdyneberte úplně vážně to, co se píše v nějakém časopise:-)
 Katka 
  • 

Re: Re: Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 11:13:55)
Péťo, článek jsem taky četla ale rozhodně jsem nenabyla dojmu, že by autorka upřednostňovala rodinu s jedináčkem. Článek se dle mého názoru zaměřil na chyby, které dělají rodiče při výchově více dětí a které buď vedou k tomu, že děti spolu soupeří (upřednostňování sluchově nadaného dítěte) nebo neřeší rozdílné povahy (pomalejší a aktivní dítě). Myslím, že to bylo hezky a jasně napsané a někteří se v uvedených příkladech určitě najdou. Já třeba byla dobrá ve škole, měla jsem stále vyznamenání, zatímco bratr (o dva roky starší) ve většině předmětů pokulhával. Nebyl líný, jen na to "prostě neměl". Ale moc dobře si pomatuju, jak mu to rodiče neustále předhazovali...a určitě to nepřispělo k dobrým vztahům mezi námi, které se až v současné době, kdy je nám kolem 25 let dávají dohromady. Samozřejmě to nebyla jen škola, nechci zjednodušovat...na druhou stranu byl třeba bratr mámin mazlíček a dodnes mu říká zdrobněle, zatímco já jsem byla vždycky Kateřina...rodiče si to často neuvědomují a myslím, že právě tento článek je měl přivést k zamyšlení.
 Peťa + beruška 01/06 
  • 

Re: Re: Re: Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 11:42:59)
Máš pravdu, asi jsem to špatně pochopila. Souhlasím s radami neupřednostňovat jedno dítě před druhým. Jen mně to přišlo jako samozřejmost. Byla jsem tak vychovaná. Každá z mých sester je jiná, má nadání na jiné věci. Rodiče nikdy neupřednostňovali žádnou z nás. Tento vzorec výchovy chci potom uplatnit, až budeme mít s manželem další dítě. Doufám, že se mi to podaří. Mám zatím jen jedno, a tak nemůžu dopředu říct, jak to dopadne.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 12:25:56)
Dobrý den, děkuji za článek k zamyšlení, v současné době máme 18ti měsíčního syna a začínáme řešit otázku,kdy je dobré pořídit mu sourozence. Existují nějaké názory na "ideální" nebo spíše nevhodnější věkový rozdíl mezi sourozenci? Děkuji za odpověď,hezký den
 OlgaF. 


Re: Re: Re: Kdy druhé? 

(9.11.2006 13:07:21)
No, doporučení existuje - Světová zdravotnická organizace doporučuje věkový rozdíl 3 roky. Nejsem si ale jista, za za tím není snaha regulovat porodnost v zemích 3. světa :-).
Já mám rozdíl mezi dětmi 17 měsíců - dcerka má nyní 2 roky a 3 měsíce, malý 10 měsíců. Někomu se to zdá, že je to příliš brzy po sobě, ale já si nemohu stěžovat. Zpočátku to byl strašný nápor - a bez pomoci manžela /byl se mnou 3 měsíce po porodu doma na rodičovské dovolené/ a babičky /manželovy matky/, která k nám jezila od pondělí do pátku měsíc a půl před porodem a ještě teď obcas dojede, bych to zvládala horko těžko. Jenom podotknu, že druhé těhotenství bylo plánované a předem jsme byli s manželem a babičkou na všem domluveni. Zhruba ale od těch 3 měsíců věku druhého dítěte /kdy už přestal vyžadovat tak časté kojení a stačilo mu třeba za 3-4 hodiny a malá začala pěkně chodit/ to zvládám sama celkem vpohodě. Přijde mi, že dcerka se vedle malého pěkně osamostatňuje a učí se toleranci a malý v ní zase vidí zatím svůj "veliký" vzor :-). Chtěli bychom do 2 let ještě třetí dítě a předpokládám, že pomoc bybičky zase využijeme.
Můj názor je takový, že ideální doba na druhé a každé další těhotenství neexistuje - respektive existuje, ale každý si ji musí určit sám po zvážení všech faktorů - tj. jaká bude reálná pomoc manžela, babiček, starších dětí..
jak dlouho si budu moci dovolit být mimo zaměstnání na MD, jaké mám finanční možnosti zajistit si hlídání, jaký je můj zdravotní stav atd...
Ale to už si musíš uvážit Ty sama.
Rozhodně si myslím nemá cenu tlačit něco na sílu, mohlo by to vést opravdu třeba k "odstrčení" staršího dítěte - asi kdybych byla na vše sama, čekala bych opravdu ty "doporučené" 3 roky či déle, až starší dítě bude chodit do školky...
S pozdravem O.F.
 Iwica 
  • 

Re: Re: Re: Re: Kdy druhé? 

(10.11.2006 8:29:58)
Doporučení odborníků vycházejí z toho, co je vhodné pro zdravý psychický vývoj dětí, nikoli z toho, co je výhodné pro rodiče. Za optimální věkový rozdíl se považují 3-4 roky, od šestiletého rozdílu můžete počítat s tím, že budete vychovávat spíš dva jedináčky.
Musím vřele doporučit knihu Prvorozený od Jiřiny Prekopové a knihu Sourozenecké konstelace Od Kevina Lemana. Najdete tam něco o sobě samých i doporučení k rodičování. Knihy pana prof.Matějčka se s nimi shodují.
Poznatky z těchto knih se plně shodují s mou letitou praxí rodinné psycholožky a zkušenostmi s rodinami.
 OlgaF. 


Re: Re: Re: Re: Re: Kdy druhé? 

(10.11.2006 18:51:35)
Nezlobte se, ale nesouhlasím s Vámi. Věkový rozdíl 3 roky podle mě nemůžete brát jako zázračný interval, který zaručí optimální psychický vývoj dětí a rodinnou pohodu.
Jestliže máte několikaletou praxi rodinného terapeuta, jistě mi dáte za pravdu, že vše je především v lidech. Můj manžel a jeho bratr jsou od sebe 18 měsíců a mají spolu vynikající vztah a naopak znám sourozence, kteří jsou od sebe ony 3 roky a nemohou se vystát.
Určitě bude situace s druhým těhotenstvím jiná u ženy, která má už od počátku manželství jedno dítě - a totiž svého muže, kolem kterého musí skákat a který jí s ničím nepomůže a jiná u ženy, které všemožně manžel vypomáhá, babička bydlí ve vedlejším bytě a je ochotná kdykoliv pohlídat a vnoučatům se plně věnovat.
Vámi doporučované autory jsem četla až na Lemana - četla jsem jak Jiřinu Prekop, tak Matějíčka, dále i Virginni Satirovou a mnohé jiné a přesto jsem se vědomě rozhodla "zkrátit" onen doporučovaný interval 3 roky a nelituji toho. Žádné narušení psychického vývoje u svých dětí, ani u sebe, ani u svého muže nepozoruji :-).
Mimochodem právě Jiřina Prekop píše, že nejlepším "cvičištěm" sociálních dovedností je rodina plná sourozenců /čehož s itervalem 3 roky v dnešní době docílíte dost těžko/ a věkový odstup u ní nehraje až takovou roli - pokud vím, pracuje s hierarchií prvorozený - druhorozený atd.
Navíc, příroda si nevybírá, takže ani s tříletým plánováním to nemusíte plně "vystihnout", ze tří let může být šest a nebo také deset :-).
S pozdravem Olga F.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kdy druhé? 

(11.11.2006 10:58:08)
no opravdu leckdy je to nakonec na přírodě, ale k tomu věkovému rozdílu bych podotkla že záleží o jak staré sourozence jde. aby jste mi rozuměli dám příklad ze své rodiny.jsem typické prostřední dítě a jediná holka :-) mám staršího bráchu o necelý rok a mladšího o tři roky.
jako malá jsem se "kamarádila"více s mladším sourozencem, ale v dospělosti či dospívání se to otočilo a můj odvěký soupeř starší brácha mi byl najednou blížší. řešili jsme stejné problémy ,zatím co vašíček (nikdy se mu snad jinak neřeklo :-),to není ve zlém)byl úplně jinde.samozřejmě to mámnoho dalších okolností,které tu nebudu rozebírat....
 autorka 
  • 

Re: Re: Re: Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 13:19:33)
Bojím se, že něco jako ideální rozdíl mezi dětmi neexistuje. Sama za sebe bych nechtěla mít dvě děti rok po sobě, to se mi zdá velmi náročné (ale jsou maminky, které to zvládnou "levou zadní", já bych na to rozhodně neměla). Mezi první a druhou dcerou mám rozestup 21 měsíců, třetí se narodila tři roky po druhé. Teď už jsou velké (18, 16 a 13 let) a ty dvě starší spolu mají skvělý vztah, komunikují spolu. Velká se moc nebaví s malou (rozdíl pěti let je teď hodně znát, až budou starší, snad k sobě najdou cestu) a prostřední ale s malou vychází taky skvěle. Ono vůbec často ty prostředníčci umí komunikovat s malými i velkými, protože jim ani nic jiného nezbývá.
Ale zpátky k věci – sama za sebe tvrdím, že rozdíl do 18 měsíců je záhul a rozdíl nad pět let zase znamená, že budu mít dva jedináčky. Ale je to individuální, nedá se to zobecnit.
 babi_ 


odstup sourozenců 

(9.11.2006 13:58:35)
Mám dceru 12 a syna 11, rozdíl 20 měsíců. Zpočátku to byl opravdu záběr, a to přesto, že dcera byla od mala samostatná a rozumná, plíny odložila velmi vhodně asi měsíc před narozením brášky, najedla oblékla se sama, byla do jisté míry ovladatelná slovně - tedy pokud sama přijala pokyny za smyslupné. Nicméně to byly měsíce, kdy byl opravdu problém najít si dvě minuty na WC. Zpětně nahlíženo bych řekla, že ty doporučované tři roky mají něco do sebe... Výhodou je ale snadnost společných sportovních aktivit, protože tak od věku tří let mladšího už se daly děti "táhnout" společně - lyže, kola, výlety,... byly na tom od té doby už víceméně nastejno.
 Lenka 
  • 

Re: odstup sourozenců 

(9.11.2006 19:28:31)
děkuju moc za odpovědi, zatím prostě nevím a zkoumám, jak to kde funguje i proto, že jsem jedináček a tak mohu soudit jen podle okolí a názorů ostatních,takže díky moc, krásný večer
 sharonka9 


Proč taková nabroušenost??? 

(9.11.2006 16:33:30)
Musím se autorky rozhodně zastat.

Každé dělení lidí a vztahů do škatulek je neúplné a se spoustou výjimek. Nicméně v článku autorka poukázala na některé modelové situace a jejich MOŽNÉ problémy. Z jediné věty jsem nepostřehla náznak "doporučení" mít jedináčka, jen proto, aby se sourozenci nehašteřili. Co takhle - když to přeženu - nemít partnera/manžela, abyste se neměly holky s kým hádat????
Podle mě autorka správně poukázala na to, že děti musíme vychovávat jako individua sama o sobě, ale zároveň k nim přistupovat i v kontextu sourozenců....(tedy například "nenadanému" dítěti dostatečně dávat najevo, že nehraje druhé housle jenom proto, že bratříček má hudební sluch).
Mě vyzněl článek pozitivně, načrtl hrubou typologii několika (jistě ne všech) možných situací a i trošku doporučení, jak se s věcí poprat, aby se děti naučily s druhým vycházet, nezávidět atd.
Jsem sice jedináček, ale snad dovolíte malou vzpomínku - na dětské kamarádky. Některé o sourozencích nemluvily s vyloženou záští, ale přece jen s hořkostí a žárlivostí v hlase.
Vážně si NEmyslím, že všichni sourozenci mají patologické vztahy:-) Extrémy jsou jistě vzácné. Přesto stojí za to nad touhle věcí trošku popřemýšlet. A možná udělat doma dětem malinkou změnu....třeba jen v režimu uklízení oblečení....aby byla rivalita (i když není velká) ještě menší a pocit že jsou rodiče spravedliví větší. Je to myslím hlavně v drobnostech.
Teda nechtěla jsem vám dělat kázání:-)))) Jen to berte jako zajímavý podnět.
Zdravím autorku,
Šárka
 autorka 
  • 

Re: Proč taková nabroušenost??? 

(10.11.2006 16:51:20)
díky, taky zdravím.
 Albeka 
  • 

Re: Řešení=jedináček? 

(9.11.2006 11:12:41)
..myslím,že autorka chtěla spíše říci,že ke každému dítěti se má přistupovat jako k individualitě a že představa "pořídíme Pepíčkovi sestřičku ať si má s kým hrát" je mnohdy zcela mimo...
Znám ze svého okolí mnoho maminek,jejichž děti jsou naprosto povahově odlišné. Klidný,velmi tichý chlapec má velmi temperamentní a živou sestru/věkový rozdíl 2,5 roku/ - holčička přebrala naprostou vládu nad bráškou :-)..a flegmatický chlapec to bere klidně a v pohodě se nechá sekýrovat :-)...
Mé děti - syn 11 ,dcera 6 jsou přesně ten příklad sourozenců,kteří nemohou být bez sebe ani spolu. Jsou -li spolu je to kolotoč neustálého pošťuchování ať z jedné či druhé strany, ale jakmile se pár dnů nevidí stýská se jim a doslova po sobě truchlí a tak by to asi mělo být.
Prostě jde o to dát svým dětem pocítit,že je máte rádi obě/všechny/stejně a takové jaké jsou..
 Magdina 


A co dvojčata? 

(9.11.2006 11:27:20)
Mám dvojčata, kterým budou v únoru 3 roky. Je to holka a kluk, každý jiný. Dokáží se navzájem bouchat šufánkem po hlavě, kousat se apod. Nedej bože, když však některého plácnu - to je ten druhý na jeho straně a zastává se ho o život. Myslím, že v pubertě to budou spinkleci proti rodičům. Uvažuju, že třeba 1x za měsíc dám děti na víkend k babičkám - jednoho k jedné, druhýho k druhé aby si od sebe trošku odpočinuli, vychutnali si to, že pozornost je věnovaná jen jim a není tam ten druhý. Možná se to neosvědčí, možná si budou chybět, ale chci to zkusit. Spolu jsou pořád a budou později i ve školce a ve třídě ve škole, tak jeden víkend v měsíci budou mít někoho opravdu jen pro sebe bez dělení.
 Albeka 
  • 

Re: A co dvojčata? 

(9.11.2006 12:38:03)
..jo,to je dobrý nápad,skusila bych to :-)i když s dvojčaty nemám pražádné zkušenosti.
 Zuzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: Řešení=jedináček? 

(13.11.2006 8:50:08)
Já naopak mám kolegyni, která též měla dvě sestry. S tou nejstarší to bylo v pohodě, ale dvě mladší měly mezi sebou minimální věkový rozdíl. Rodiče už neměli sílu stále řešit, kdo začal, kdo je na vině apod.,takže pokud vznikl konflikt, nařezali oběma.Tudíž ona, jakožto mladší, se musela starší sestře bránit - a bránila se úspěšně, řezaly se celé dětství jako koně...dnes je jí téměř 60 a velice dobře si to pamatuje a ani dnes nejsou jejich vztahy bez poskvrny, ačkoliv jsou obě značně inteligentní.
 Táňa 
  • 

ano,jedinacek nebo velky vekovy rozdil  

(6.12.2006 23:56:09)
Ja jsem ze tri deti a vzdycky jsem zavidela jedinackum,protoze vsechno meli.Ja nic,obleceni po dvou bratrech nebylo zrovna to nejlepsi,a vlastne jsme nic nemeli,byli jsme prece tri.Navic jsme se zrali jak psi.Dnes mame vztahy korektni,ale nijak se nevyhledavame.Tak nevim.Sama jsem obama svym synum doprala maximalni pozornost,nebot oba vyrustali jako jedinacci-s vekovym rozdilem 16let.Myslim,idealni.Kdyz si chce dite s nekym hrat,muze ve skolce nebo venku,kdyz nechce,prijde domu a ma klid a vsechno pro sebe.V pripade sourozencu neni kam utect,zvlast,maji-li pokojicek dohromady.
 Jana (2 děti) 
  • 

žárlivost 

(9.11.2006 11:27:47)
V lednu čekáme třetí dítě a mám trošku problém. Netuším, co se děje se starším synem (12 let). I když jsem s dětmi případné těhotenství probrala dopředu, na zjištění budoucího sourozence reagoval pláčem a větou "To by mi máma nemohla udělat" (ne přede mnou). Mě tvrdí, že je všechno v pořádku, že už si na tu představu zvykl, hodně mi pomáhá abych se nemusela namáhat-mám rizikové těh. (např. o víkendu vaří), ale k rodinnému vtipkování, co všechno bude naše mimino umět, zda to bude kluk či holka, se nikdy nepřipojí. Je to ve velkém kontrastu s mladším synem (10), který má tendence kupovat pro mimino oblečení a všelijak dává najevo, jak se těší. Co myslíte, mám s ním o tom ještě mluvit (i když m tvrdí, že je všechno v pořádku) a nebo to nechat, ono to nějak vyšumí? Díky za každý názor. :-)
 Iva 
  • 

Re: žárlivost 

(9.11.2006 12:05:37)
Ahoj Jano,
dmeska je mi 27 (a čekám svojeho prvního prcka :) ale v době, kdy se nám narodil brácha mi bylo 12 a sestře 10 - takže jsme byly ve věku tvojich kluků.
Dodnes si pamatuju, že po té, co nám naši řekli že budeme mít další ségru nebo bráchu mě jako první napadlo, "No nazdar, takže se bude skákat kolem mimina a na mě nebudou mít už vůbec čas." Asi se ti to bude zdát sobecké, ale opravdu jsem se bála, že si mě naši nebudou už vůbec všímat. Proto bych ti asi doporučila se starším synem hodně mluvit (ale ne o prckovi, který do rodiny přibude), zajímat se o něj a povzbuzovat ho, chválit apod. Vím určitě, že mě by to tenkrát hodně pomohlo.
Jo mimochodem, dneska mám s bráchou hodně dobrý vztah, už se strašně těší až bude strejda :))
 Katka,kluci 4 a 7 
  • 

Re: Re: žárlivost 

(9.11.2006 12:24:01)
Je to tak.Ten nejstarší už to zkrátka jednou zažil a přiznejme si,že chtě nechtě se zkrátka mamina miminku věnuje víc než 12 -letému dítěti.Takže on si myslí,že už bude úplně bokem.Je třeba si uvědomit,že všechny děti příchod miminka nevnímají automaticky nadšeně jako my,ani nejsou povinny to tak vnímat!Děcka nám to neřeknou,ale já jsem třeba zjistila,že když dám mladšího kluka 1x týdně přes noc k babičce a pár hodin si povídám a blbnu se starším (nebo jdeme do kina,plavat ...),že ten starší je úplně v sedmém nebi,má zkrátka mamku sám pro sebe.Přitom mladšího bráchu má rád a mají spolu moc hezký vztah.Pokud mohu poprosit za starší sourozence,zkuste jim někdy takových pár hodin (nebo víkend) darovat.
 Damila 


Katko, 

(9.11.2006 13:54:23)
určitě dobrý nápad-dopřát tomu staršímu čas "jen pro něho". Ale taky mě napadlo, že ten mladší by to pak potřeboval stejně tak-koneckonců ml. sourozenec se už narodil jako druhý a NIKDY nezažil, jaké to je mít mámu s tátou jen pro sebe.
 Katka,kluci 4 a 7 
  • 

Re: Katko, 

(9.11.2006 15:08:33)
No to je taky pravda. Ale u nás (tedy hlavně u mě)je zažitý takový ten model že ten starší je prostě už "velkej,rozumnej kluk" a ten malý je pořád moje mrňátko.Manžel mi vyčítá,že ho budu mít za mrně do 30.
Já se to snažím korigovat,ale stejně se většinou chovám tak,že víc rozmazluju a pečuju o toho malého.
Tak se to snažím kompenzovat alespoň těmi čtvrtky,které patří tomu staršímu.
Sama to vidím,když jdeme se sousedkou,která má taky 2 syny,ale věkově posunuté tak,že ten její mladší je ve věku mého staršího.A ona mu pomůže s oblečením,zatímco já na našeho jen houknu: "zastrč si to triko".
Pak je mi toho našeho staršího až líto...Klademe na něho prostě větší nároky.To je ale asi holt úděl starších sourozenců.
 Luckaaa 


Re: Re: Katko, 

(9.11.2006 21:25:39)
ahoj já tu knížku ,sorozenecké konstelace, čelta než jsme si pořídili další prtě.jsou tam popsány prvorození...až benjamínci,také jak to pak v rodinách dopadá když se berou rodiče a mají děti už z předešlých manželství a také že právě nemoce atd míchá karty v tom kdo je v roli prvorozeného atd. to se asi musí přečíst.
ale co mi utkvělo v paměti že prvorození často trpí tím že jsou "už velcí kluci nebo holky...." tedy na spoustu věcí už jsou velcí a mají stále jít příkladem atd,naopak benjanínci jsou na vše zase moc malí a potřebují také pocítit odpovědnost a důležitost a ti prostřední jsou někde mezi a je nejtěžší je charakterizovat,jsou to vyjednavači umí jednat s oběma stranama ale připadají si někdy úplně mimo . ten nejstarší je vždy ve všem první (a jinak to nejde)tomu nejmladšímu je zase skoro vše dovoleno a on nemá ani jednu z těch výhod nebo nevýhod podle toho v jaké situaci...tak to je co do obsahu té knížky
jak je psáno v článku ,je nutné to brát jen jako tendence v chování (a sám autor to také připomíná)ale já si třeba vzala ponaučení v tom trochu jinak přistupovat k dětem . tomu nejstaršímu nemusím/nebudu připomínat co a jak má dělat (měl za vzory dlouho jen nás rodiče a chce dělat hned vše perfektně a bezchybně "jako" my)naopak tomu nejmladšímu připomenout aby si dal záležet (vidí na sourozencích že nikdo nic nedělá dokonale tak proč se snažit a mamka s ta´tkou to dodělají :-)...)a nezapomenout na toho prostředního, kterého není ani slyšet že víme že tu také někde je.
 Jana 
  • 

pro Katku, kluci 4 a 7 

(12.11.2006 22:31:16)
to znám, taky jsem po narození dcery najednou od syna čekala, že bude všechno zvládat, já navíc opravdu neoprávněně, protože mu bylo 2,5 roku, když se malá narodila, a kdyby byl v tomto věku pořád sám, brala bych ho jako "miminko". Takže jsem se pak taky snažila být s ním sama víc než s dcerou. Ale přesto (u nás to šlo, protože jsme měli občas hlídání) jsem bývala sama i s malou a obě jsme si to užívaly. Možná bys to měla přece jenom zavést i u vás :)

 Zuzka 
  • 

Re: žárlivost 

(9.11.2006 12:54:29)
Jani,
to je docela zapeklitá situace. Zkus se tomu stašímu víc věnovat, víc si s ním povídej, jdětě spolu samy na pizzu, na zmrzlinu, do kina....hodně si s ním povídej, ale ne o miminku, o všem možném, jen ne o tom prckovi, o jeho kamarádech, o škole, o filmu atd... On má strach, že přije o tvou lásku, tak mu říkej, jak ho máš ráda, jak jsi ráda, že ho máš, jestli to snese tak ho hodně objímej (můj syn od určitého věku objímat nechtěl, ale ve 12ti ještě ano). To, že vaří o víkendu oběd je skvělí, ale třeba ho to štve, třeba si v duchu říká, že kdyby nebylo mimina, nemusel by vařit. Ať tedy vaří manžel, nebo ať vaří společně.

Když jsem dětem řekla, že bychom chtěli 3 dítě, tak syn za mnou za pár dní přišel s dotazy:

1. To "to" budu muset taky přebalovat?
NEBUDEŠ

2. Budu "to" muset vozit?
NEBUDEŠ.
(později usoudil, že by se na kočárek dali balit holky)

3. Budu k "tomu" muset v noci vstávat?
NEBUDEŠ

4. Budu muste chodit každý den nakupovat?
JAK BUDEŠ CHTÍT, OBČAS SI JO.

5. A to mi ho dáte do pokojíčku?
NE, DOKUD BUDE MIMINKO, TAK BUDE S NÁMA V LOŽNICI

Když jsem odpověděla, tak se na mě podíval a řekl "Tak jo, tak si to dítě udělejte" :-)))
To že se nám miminko ještě nepodařilo je věc druhá, snad se na nás usměje štěstí, stále doufám.


 Jana (2 děti) 
  • 

Re: Re: žárlivost 

(9.11.2006 13:31:54)
Díky moc za rady, ale tohle přesně dělám.
V září jsme spolu byli (jenom my dva) na výletě, snažím se s ním trávit čas (hrajeme různé hry), objímám ho a ubezpečuji, jak mi na něm záleží. (možná skoro až na úkor toho mladšího). Jinak on vaří celkem rád, nikdy bych ho do toho nenutila (narozdíl např. od úklidu).
Spíš mi šlo o to, jestli se s ním mám bavit o miminu a o jeho případných starostech a nebo to přejít.
Taky přemýšlím, jestli už v tom nemůže být začínající puberta. Ten mladší by chtěl zkoumat, jak mi roste břicho, chce si šáhnout jak mimino kope, vyptává se, jak se mimino kojí a tak pod. Staršímu jsou rozhovory o těchto záležitosti nepříjemné.
 Zuzka 
  • 

Re: Re: Re: žárlivost 

(9.11.2006 14:46:48)
Jani, tak ho nech být, řekla bych, že se stydí a že za to opravdu může začínající puberta. Kdy čekáš to miminko? Uvidíš, až ten uzlíček přineseš domů, tak se ten velkej taky chytne a bude rád :-)). Držím palečky.
 Aličia, syn 4roky, 29tt 
  • 

todle je kouzelný 

(9.11.2006 13:34:22)
dotazy tvého syna jsou opravdu kouzelné, kolik je tvým dětem?

my máme 12 letou dceru z prvního manželství od chlapa, pak skoro 4,5letého chlapce spolu a teď čekáme holčičku v lednu, to málému budou přesně 45. Nejvíc na mimčo se těší syn, je rád, i že to bude holka, pořád vymýšlí pikle.. co budou spolu dělat a jak.. a chce pořád něco kupovat, když vidí nějaké reklamy na hračky.. pro holky nebo miminka.. tak hned myslí pro mimčo.. že bysme měli pořídit... je kouzelný, dceru to vůbec nebere, přitom při narození syna ořvala, že chtěla hrozně holku, tak jsem myslela, že teď bude mít radost, že to je holčina.. ale i tak k tomu přistupuje laxně...
Malého nikdy nemusela vozit ani povině koupat či hlídat... a nebude to tak ani u malé...ale jsem typ, že bych radši nějaké reakce uvítala i negaitvní a to raději než žádnou
 Zuzka 
  • 

Re: todle je kouzelný 

(9.11.2006 14:30:03)
20 let dcera a syn 16 let. Ten rozhovor jsme vedli cca před rokem a půl, tak to mu bylo 14,5. Jsou z prvního manželství. Bohužel, zatím se nám nedaří, ale to sem nepatří.


 Trouble(+ 7m) 
  • 

Re: žárlivost 

(9.11.2006 19:31:53)
mám velice moudrou sestřenici-kdyz se ji narodilo mimi,jeji 10 lety syn začal pekelně žárlit a dělat naschvály a závidět...tak mu navrhla udělat si " den mimi". Domluvili se ,že si 10 letej habán vyzkouší jaké to je být mimi.když ho to tak žere.Jednu sobotu vyfasoval plínu (tu pro staré lidi:-)byl nakrmen, dostal hračku a uložen do postele.Neměl dovoleno nic co nemůže dělat malej.VELICE rychle se začal nudit a došlo mu,o co se ochuzuje...prostě už je velkej a z toho plynou určité výhody ale samozřejmě i nevýhody...Od té doby je vše ok.
 DENISA 
  • 

Re: Re: žárlivost 

(9.11.2006 21:01:59)
Jéžiš tak tohle mě moc pobavilo. Velice moudrá sestřenice. Živě si představuju toho habána se seniorskou plínou mezi nohama. Super nápad.
 Luckaaa 


Re: Re: žárlivost 

(9.11.2006 21:35:09)
no já malýho v jednom kuse chovám, to bych si dala :-)))))

tak mi to připomnělo jak na škole se spolužáci vsadili kdo to dýl v té plíně vydrží.přišli na to tak ,že popíjeli na koleji a nechtělo se jim vstávat tak že si vemou plínu! no a my se do nich zamilovávali...ještě že se nevyptávám na vše co dělal můj muž v těch letech...:-)nebo právě proto se radši ani neptám co může chlapy něky napadnout :-)
 Zuzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: jsi stara 

(13.11.2006 8:57:46)
Tento příspěvek je skutečně ze života, je to tak. Dětem lidé nad 30 obvykle připadají staří. A zmínka o "těch věcech" je opravdu trefná. Vzpomínám na dobu, kdy jsem nastoupila po maturitě do zaměstnání, bylo mi zhruba 18 let a měla jsem kolegyni, které bylo 38. Byla rozvedená, připadala mi příšerně stará a když nám jednou vyprávěla, že někde s někým dělali "ty věci", úplně jsem se styděla za ni, že v tomhle věku... Dnes je trochu jiná doba, já jsem měla první dítě ve 21 letech, dnes je to spíš výjimka, je běžné mít první dítě klidně kolem třicítky, takže se "stáří" v mysli dětí možná trochu posunuje. Když jsem s miminkem přišla do poradny a byly tam matky, druhorodičky, kterým bylo přes 30, nemohla jsem pochopit, jak mohou mít ještě mimino...
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: jsi stara 

(13.11.2006 9:08:52)
Zuzano, to bude taky asi případ od případu... Moje sestra je skoro o 19 let mladší, a rozhodně mi to v té době divné nepřišlo. Mámě tehdy bylo 39. :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.