| Peťa + beruška 01/06 | •
 |
(9.11.2006 10:43:59)
Po přečtení článku jsem nabyla dojem, že není nic lepšího než abychom všichni měli jedináčky. Jen tak, podle autorky, lze dítěti poskytnout dětství a dospívání bez stresů. Já sama mám dvě sestry a co se mého dětství týká, nejsem si vědoma, že by mě to nějak poznamenalo. Měla jsem doma dvě kamarádky na hraní. Netvrdím, že jsme se nikdy nehádaly, ale to je snad normální, ne? Teď jsme dospělé a máme tak hezký vztah, že si nedovedu představit, že bych je neměla. Možná se mnou nebude plno lidí souhlasit, ale uvedené příklady v článku mi připadají jako extrémy, se kterými se autorka setkala při své práci a odvodila si z toho, že to tak funguje všude. Je mi líto, že odborník jako ona, zastává takovýto názor. Jistě, nabídla řešení situací, ale stále to ve mně zanechává pocit, že upřednostňuje rodiny s jedním dítětem.
|
| autorka | •
|
(9.11.2006 10:48:06)
ne, neupřednostňuji jedináčka, mám tři děti. ale snažím se, aby se každá někdy (aspoň chvilku) jako jedináček cítila, aby si užila, že je v něčem výjmečná. stejně jako jsou ty děti v mém článku (a samozřejmně nikdyneberte úplně vážně to, co se píše v nějakém časopise:-)
|
| Katka | •
|
(9.11.2006 11:13:55)
Péťo, článek jsem taky četla ale rozhodně jsem nenabyla dojmu, že by autorka upřednostňovala rodinu s jedináčkem. Článek se dle mého názoru zaměřil na chyby, které dělají rodiče při výchově více dětí a které buď vedou k tomu, že děti spolu soupeří (upřednostňování sluchově nadaného dítěte) nebo neřeší rozdílné povahy (pomalejší a aktivní dítě). Myslím, že to bylo hezky a jasně napsané a někteří se v uvedených příkladech určitě najdou. Já třeba byla dobrá ve škole, měla jsem stále vyznamenání, zatímco bratr (o dva roky starší) ve většině předmětů pokulhával. Nebyl líný, jen na to "prostě neměl". Ale moc dobře si pomatuju, jak mu to rodiče neustále předhazovali...a určitě to nepřispělo k dobrým vztahům mezi námi, které se až v současné době, kdy je nám kolem 25 let dávají dohromady. Samozřejmě to nebyla jen škola, nechci zjednodušovat...na druhou stranu byl třeba bratr mámin mazlíček a dodnes mu říká zdrobněle, zatímco já jsem byla vždycky Kateřina...rodiče si to často neuvědomují a myslím, že právě tento článek je měl přivést k zamyšlení.
|
| Peťa + beruška 01/06 | •
|
(9.11.2006 11:42:59)
Máš pravdu, asi jsem to špatně pochopila. Souhlasím s radami neupřednostňovat jedno dítě před druhým. Jen mně to přišlo jako samozřejmost. Byla jsem tak vychovaná. Každá z mých sester je jiná, má nadání na jiné věci. Rodiče nikdy neupřednostňovali žádnou z nás. Tento vzorec výchovy chci potom uplatnit, až budeme mít s manželem další dítě. Doufám, že se mi to podaří. Mám zatím jen jedno, a tak nemůžu dopředu říct, jak to dopadne.
|
|
|
| Lenka | •
|
(9.11.2006 12:25:56)
Dobrý den, děkuji za článek k zamyšlení, v současné době máme 18ti měsíčního syna a začínáme řešit otázku,kdy je dobré pořídit mu sourozence. Existují nějaké názory na "ideální" nebo spíše nevhodnější věkový rozdíl mezi sourozenci? Děkuji za odpověď,hezký den
|
| OlgaF. | 
|
(9.11.2006 13:07:21)
No, doporučení existuje - Světová zdravotnická organizace doporučuje věkový rozdíl 3 roky. Nejsem si ale jista, za za tím není snaha regulovat porodnost v zemích 3. světa :-).
Já mám rozdíl mezi dětmi 17 měsíců - dcerka má nyní 2 roky a 3 měsíce, malý 10 měsíců. Někomu se to zdá, že je to příliš brzy po sobě, ale já si nemohu stěžovat. Zpočátku to byl strašný nápor - a bez pomoci manžela /byl se mnou 3 měsíce po porodu doma na rodičovské dovolené/ a babičky /manželovy matky/, která k nám jezila od pondělí do pátku měsíc a půl před porodem a ještě teď obcas dojede, bych to zvládala horko těžko. Jenom podotknu, že druhé těhotenství bylo plánované a předem jsme byli s manželem a babičkou na všem domluveni. Zhruba ale od těch 3 měsíců věku druhého dítěte /kdy už přestal vyžadovat tak časté kojení a stačilo mu třeba za 3-4 hodiny a malá začala pěkně chodit/ to zvládám sama celkem vpohodě. Přijde mi, že dcerka se vedle malého pěkně osamostatňuje a učí se toleranci a malý v ní zase vidí zatím svůj "veliký" vzor :-). Chtěli bychom do 2 let ještě třetí dítě a předpokládám, že pomoc bybičky zase využijeme.
Můj názor je takový, že ideální doba na druhé a každé další těhotenství neexistuje - respektive existuje, ale každý si ji musí určit sám po zvážení všech faktorů - tj. jaká bude reálná pomoc manžela, babiček, starších dětí..
jak dlouho si budu moci dovolit být mimo zaměstnání na MD, jaké mám finanční možnosti zajistit si hlídání, jaký je můj zdravotní stav atd...
Ale to už si musíš uvážit Ty sama.
Rozhodně si myslím nemá cenu tlačit něco na sílu, mohlo by to vést opravdu třeba k "odstrčení" staršího dítěte - asi kdybych byla na vše sama, čekala bych opravdu ty "doporučené" 3 roky či déle, až starší dítě bude chodit do školky...
S pozdravem O.F.
|
| Iwica | •
|
(10.11.2006 8:29:58)
Doporučení odborníků vycházejí z toho, co je vhodné pro zdravý psychický vývoj dětí, nikoli z toho, co je výhodné pro rodiče. Za optimální věkový rozdíl se považují 3-4 roky, od šestiletého rozdílu můžete počítat s tím, že budete vychovávat spíš dva jedináčky.
Musím vřele doporučit knihu Prvorozený od Jiřiny Prekopové a knihu Sourozenecké konstelace Od Kevina Lemana. Najdete tam něco o sobě samých i doporučení k rodičování. Knihy pana prof.Matějčka se s nimi shodují.
Poznatky z těchto knih se plně shodují s mou letitou praxí rodinné psycholožky a zkušenostmi s rodinami.
|
| OlgaF. |
|
(10.11.2006 18:51:35)
Nezlobte se, ale nesouhlasím s Vámi. Věkový rozdíl 3 roky podle mě nemůžete brát jako zázračný interval, který zaručí optimální psychický vývoj dětí a rodinnou pohodu.
Jestliže máte několikaletou praxi rodinného terapeuta, jistě mi dáte za pravdu, že vše je především v lidech. Můj manžel a jeho bratr jsou od sebe 18 měsíců a mají spolu vynikající vztah a naopak znám sourozence, kteří jsou od sebe ony 3 roky a nemohou se vystát.
Určitě bude situace s druhým těhotenstvím jiná u ženy, která má už od počátku manželství jedno dítě - a totiž svého muže, kolem kterého musí skákat a který jí s ničím nepomůže a jiná u ženy, které všemožně manžel vypomáhá, babička bydlí ve vedlejším bytě a je ochotná kdykoliv pohlídat a vnoučatům se plně věnovat.
Vámi doporučované autory jsem četla až na Lemana - četla jsem jak Jiřinu Prekop, tak Matějíčka, dále i Virginni Satirovou a mnohé jiné a přesto jsem se vědomě rozhodla "zkrátit" onen doporučovaný interval 3 roky a nelituji toho. Žádné narušení psychického vývoje u svých dětí, ani u sebe, ani u svého muže nepozoruji :-).
Mimochodem právě Jiřina Prekop píše, že nejlepším "cvičištěm" sociálních dovedností je rodina plná sourozenců /čehož s itervalem 3 roky v dnešní době docílíte dost těžko/ a věkový odstup u ní nehraje až takovou roli - pokud vím, pracuje s hierarchií prvorozený - druhorozený atd.
Navíc, příroda si nevybírá, takže ani s tříletým plánováním to nemusíte plně "vystihnout", ze tří let může být šest a nebo také deset :-).
S pozdravem Olga F.
|
| Luckaaa | 
|
(11.11.2006 10:58:08)
no opravdu leckdy je to nakonec na přírodě, ale k tomu věkovému rozdílu bych podotkla že záleží o jak staré sourozence jde. aby jste mi rozuměli dám příklad ze své rodiny.jsem typické prostřední dítě a jediná holka :-) mám staršího bráchu o necelý rok a mladšího o tři roky.
jako malá jsem se "kamarádila"více s mladším sourozencem, ale v dospělosti či dospívání se to otočilo a můj odvěký soupeř starší brácha mi byl najednou blížší. řešili jsme stejné problémy ,zatím co vašíček (nikdy se mu snad jinak neřeklo :-),to není ve zlém)byl úplně jinde.samozřejmě to mámnoho dalších okolností,které tu nebudu rozebírat....
|
|
|
|
|
| autorka | •
|
(9.11.2006 13:19:33)
Bojím se, že něco jako ideální rozdíl mezi dětmi neexistuje. Sama za sebe bych nechtěla mít dvě děti rok po sobě, to se mi zdá velmi náročné (ale jsou maminky, které to zvládnou "levou zadní", já bych na to rozhodně neměla). Mezi první a druhou dcerou mám rozestup 21 měsíců, třetí se narodila tři roky po druhé. Teď už jsou velké (18, 16 a 13 let) a ty dvě starší spolu mají skvělý vztah, komunikují spolu. Velká se moc nebaví s malou (rozdíl pěti let je teď hodně znát, až budou starší, snad k sobě najdou cestu) a prostřední ale s malou vychází taky skvěle. Ono vůbec často ty prostředníčci umí komunikovat s malými i velkými, protože jim ani nic jiného nezbývá.
Ale zpátky k věci – sama za sebe tvrdím, že rozdíl do 18 měsíců je záhul a rozdíl nad pět let zase znamená, že budu mít dva jedináčky. Ale je to individuální, nedá se to zobecnit.
|
| babi_ | 
|
(9.11.2006 13:58:35)
Mám dceru 12 a syna 11, rozdíl 20 měsíců. Zpočátku to byl opravdu záběr, a to přesto, že dcera byla od mala samostatná a rozumná, plíny odložila velmi vhodně asi měsíc před narozením brášky, najedla oblékla se sama, byla do jisté míry ovladatelná slovně - tedy pokud sama přijala pokyny za smyslupné. Nicméně to byly měsíce, kdy byl opravdu problém najít si dvě minuty na WC. Zpětně nahlíženo bych řekla, že ty doporučované tři roky mají něco do sebe... Výhodou je ale snadnost společných sportovních aktivit, protože tak od věku tří let mladšího už se daly děti "táhnout" společně - lyže, kola, výlety,... byly na tom od té doby už víceméně nastejno.
|
| Lenka | •
|
(9.11.2006 19:28:31)
děkuju moc za odpovědi, zatím prostě nevím a zkoumám, jak to kde funguje i proto, že jsem jedináček a tak mohu soudit jen podle okolí a názorů ostatních,takže díky moc, krásný večer
|
|
|
|
|
| sharonka9 | 
|
(9.11.2006 16:33:30)
Musím se autorky rozhodně zastat.
Každé dělení lidí a vztahů do škatulek je neúplné a se spoustou výjimek. Nicméně v článku autorka poukázala na některé modelové situace a jejich MOŽNÉ problémy. Z jediné věty jsem nepostřehla náznak "doporučení" mít jedináčka, jen proto, aby se sourozenci nehašteřili. Co takhle - když to přeženu - nemít partnera/manžela, abyste se neměly holky s kým hádat????
Podle mě autorka správně poukázala na to, že děti musíme vychovávat jako individua sama o sobě, ale zároveň k nim přistupovat i v kontextu sourozenců....(tedy například "nenadanému" dítěti dostatečně dávat najevo, že nehraje druhé housle jenom proto, že bratříček má hudební sluch).
Mě vyzněl článek pozitivně, načrtl hrubou typologii několika (jistě ne všech) možných situací a i trošku doporučení, jak se s věcí poprat, aby se děti naučily s druhým vycházet, nezávidět atd.
Jsem sice jedináček, ale snad dovolíte malou vzpomínku - na dětské kamarádky. Některé o sourozencích nemluvily s vyloženou záští, ale přece jen s hořkostí a žárlivostí v hlase.
Vážně si NEmyslím, že všichni sourozenci mají patologické vztahy:-) Extrémy jsou jistě vzácné. Přesto stojí za to nad touhle věcí trošku popřemýšlet. A možná udělat doma dětem malinkou změnu....třeba jen v režimu uklízení oblečení....aby byla rivalita (i když není velká) ještě menší a pocit že jsou rodiče spravedliví větší. Je to myslím hlavně v drobnostech.
Teda nechtěla jsem vám dělat kázání:-)))) Jen to berte jako zajímavý podnět.
Zdravím autorku,
Šárka
|
| autorka | •
|
(10.11.2006 16:51:20)
díky, taky zdravím.
|
|
|
|
| Albeka | •
|
(9.11.2006 11:12:41)
..myslím,že autorka chtěla spíše říci,že ke každému dítěti se má přistupovat jako k individualitě a že představa "pořídíme Pepíčkovi sestřičku ať si má s kým hrát" je mnohdy zcela mimo...
Znám ze svého okolí mnoho maminek,jejichž děti jsou naprosto povahově odlišné. Klidný,velmi tichý chlapec má velmi temperamentní a živou sestru/věkový rozdíl 2,5 roku/ - holčička přebrala naprostou vládu nad bráškou :-)..a flegmatický chlapec to bere klidně a v pohodě se nechá sekýrovat :-)...
Mé děti - syn 11 ,dcera 6 jsou přesně ten příklad sourozenců,kteří nemohou být bez sebe ani spolu. Jsou -li spolu je to kolotoč neustálého pošťuchování ať z jedné či druhé strany, ale jakmile se pár dnů nevidí stýská se jim a doslova po sobě truchlí a tak by to asi mělo být.
Prostě jde o to dát svým dětem pocítit,že je máte rádi obě/všechny/stejně a takové jaké jsou..
|
| Magdina | 
|
(9.11.2006 11:27:20)
Mám dvojčata, kterým budou v únoru 3 roky. Je to holka a kluk, každý jiný. Dokáží se navzájem bouchat šufánkem po hlavě, kousat se apod. Nedej bože, když však některého plácnu - to je ten druhý na jeho straně a zastává se ho o život. Myslím, že v pubertě to budou spinkleci proti rodičům. Uvažuju, že třeba 1x za měsíc dám děti na víkend k babičkám - jednoho k jedné, druhýho k druhé aby si od sebe trošku odpočinuli, vychutnali si to, že pozornost je věnovaná jen jim a není tam ten druhý. Možná se to neosvědčí, možná si budou chybět, ale chci to zkusit. Spolu jsou pořád a budou později i ve školce a ve třídě ve škole, tak jeden víkend v měsíci budou mít někoho opravdu jen pro sebe bez dělení.
|
| Albeka | •
|
(9.11.2006 12:38:03)
..jo,to je dobrý nápad,skusila bych to :-)i když s dvojčaty nemám pražádné zkušenosti.
|
|
|
|
| Zuzana, 2 vnoučata | •
|
(13.11.2006 8:50:08)
Já naopak mám kolegyni, která též měla dvě sestry. S tou nejstarší to bylo v pohodě, ale dvě mladší měly mezi sebou minimální věkový rozdíl. Rodiče už neměli sílu stále řešit, kdo začal, kdo je na vině apod.,takže pokud vznikl konflikt, nařezali oběma.Tudíž ona, jakožto mladší, se musela starší sestře bránit - a bránila se úspěšně, řezaly se celé dětství jako koně...dnes je jí téměř 60 a velice dobře si to pamatuje a ani dnes nejsou jejich vztahy bez poskvrny, ačkoliv jsou obě značně inteligentní.
|
|
| Táňa | •
|
(6.12.2006 23:56:09)
Ja jsem ze tri deti a vzdycky jsem zavidela jedinackum,protoze vsechno meli.Ja nic,obleceni po dvou bratrech nebylo zrovna to nejlepsi,a vlastne jsme nic nemeli,byli jsme prece tri.Navic jsme se zrali jak psi.Dnes mame vztahy korektni,ale nijak se nevyhledavame.Tak nevim.Sama jsem obama svym synum doprala maximalni pozornost,nebot oba vyrustali jako jedinacci-s vekovym rozdilem 16let.Myslim,idealni.Kdyz si chce dite s nekym hrat,muze ve skolce nebo venku,kdyz nechce,prijde domu a ma klid a vsechno pro sebe.V pripade sourozencu neni kam utect,zvlast,maji-li pokojicek dohromady.
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)