| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nejsme jen rodiče, ale i partneři a milenci

 Celkem 57 názorů.
 Lendul* 


??? 

(11.10.2006 11:28:05)
Vytvořte dojem plynule proudícího rodinného života a nebuďte jen spolubydlící, kteří náhodou bydlí pod jednou střechou.
Proč vytvářet dojem a ne to tak skutečně cítit?
Celý článek mi přijde trochu mimo, ale tahle věta mě dostala...
 Katka 
  • 

Re: ??? 

(11.10.2006 11:34:23)
Jo, cely clanek je snad jakymsi chabym popisem romantickeho filmu,
ktery s realitou nema nic spolecneho....
 Renča + Toník 
  • 

Re: Re: ??? 

(11.10.2006 12:12:54)
Taky si myslím, že je to hodně nereálný článek, hlavně pro zaměstnané rodiče. Po celodenním kolotoči v práci, doma a kolem dětí, jsem tak unavená, že rozhodně nemám náladu ještě vymýšlet, čím bych zaujala svého partnera.
 & 


Re: Re: ??? 

(11.10.2006 12:14:29)
Ten zaver je vubec uzasnej :o}}
Uz vidim manzela, jak stoji v desti na na zahrade a ladi se na vlnu.
 Zlatokaci 
  • 

Je to slatanina 

(11.10.2006 13:24:57)
a jeste prelozena pisernym jazykem.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: ??? 

(12.10.2006 17:19:29)
No, taky by mě asi zarazilo, kdybych manžela viděla stát před panelákem v zadumání, a když bych se ho zeptala, co tam dělal, řekl by mi, že se "připravoval na setkání se mnou a pobyt doma".
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Mě zaujala 

(11.10.2006 13:41:09)
ta část o tom, jak vzít dítě do náruče, odnést ho do jiného pokoje a pak jej zase přinést zpátky.
Nechápu, proč bychom to asi tak dělali.
 Zuzana, syn a dcera 
  • 

Re: Mě zaujala 

(11.10.2006 15:19:57)
Aby se probudilo.
 Trouble(+ 6m) 
  • 

Re: Mě zaujala 

(11.10.2006 22:14:42)
Jojo,ta věta mě taky zaujala!!!! Ale možná je tím myšleno to oživení vztahu(nebo jak to tam bylo).Představ si to:uspíte dítě,zapálíte svíčky,vyndáte vonné oleje,přenesete dítě,uspíte dítě v jiné místnosti,vrátíte se do ložnice,zapálíte další svíčky,cosi proběhne,poté příjemně naladěni přenesete dítě a uspíte ho v ložnici!Stereotyp nehrozí:-),přeji hezký večer!!
 petru 


Re: Re: Mě zaujala 

(13.10.2006 8:20:02)
odpovídám sice pozdě, ale na takový večer už se těším.
Ale taky nevím, kde po hodinovém nošení dítěte, kterého bolí bříško, aby usnulo, ještě najdem zápalky, abychom si zapálili svíčku.
 bejbina 


To jsem se pobavila 

(11.10.2006 13:46:49)
Zasmála jsem se jako nad čtením už dlouho ne. Asi jsem přízemní realista a ne romantik, také mi to připadá odtržené od skutečného života. Nejsem až taková cuchta, ale včera jsem si musela narazit kšiltovku, protože jsem se nedokopala si umýt hlavu. To je douška o věnované pozornosti svému zevnějšku. A nemohl by jste mi někdo vysvětlit, prosím, ty tři zásady?
 KarmelaK 
  • 

Re: To jsem se pobavila 

(24.1.2009 19:17:22)
No upřimně to bude taky o tom jak komu na sobě záleží a jak moc je línej.U nás tohle funguje uplně v pohodě
 Anadar 


Proč ne? 

(11.10.2006 14:12:50)
Článek je sice takový americký,ale jadérko pravdy na něm je.Udělat si na sebe čas i ve fofru běžných starostí je hrozně fajn.Dokud byly děti maličké,dávali jsme je o víkendu na pár hodin k babičce a randili s mužem.Hodně nám to ve vztahu pomohlo.Dodnes si na sebe vyšetříme o víkendu pár hodin,kdy se vykašleme na puberťáky a jsme jen spolu.Někam si vyjdem,zašijem se nerušeně v ložnici a je to fajn.Nikdy jsem se nedokázala milovat s miminkem v jedné místnosti,natož s větším dítětem.Úplně sdílím autorovu myšlenku o přenesení dítěte do vedlejší místnosti.
 Olina 
  • 

Raději bych to nepodceňovala 

(11.10.2006 14:54:02)
Je to sice napsané trochu divně a do písmene se tím člověk řídit nemůže. Ale opravdu bych to nepodceňovala. Aby mezi Vámi něco zbylo, až Vám děti vyrostou. Samo od sebe to po letech suchopáru nevyklíčí. Až budete mít všechno hotovo, děti zajištěné a práci udělanou, na krku důchod, tak se na sebe podíváte a budou se na sebe dívat cizí lidi.

Zapomenou-li milenci na něžnost, nezbyde smrti nic, co by jim vzala.

Já mám taky často neumytou hlavu, oteklé nohy nebo jsem naštvaná z práce a to co tady propaguju se mi vůbec nedaří, ale pevně věřím tomu, že když tu slzičku romantiky vzdám, tak bude zle.
Hodně štěstí.
 bejbina 


Re: Raději bych to nepodceňovala 

(11.10.2006 15:46:32)
No jo, když já ani manžel moc na vodění za ruku, romantiku apod nejsme. Dokonce, když jsme měli hluboko do kapsy jsem mu vynadala za to, že mi přinesl kytku. A to mi chtěl jen udělat radost. Od té doby mám smůlu, už mi kytky nenosí. Vždyť jsem psala, že jsem přízemní člověk. A až děti vyrostou, tak doufám, že mezi námi zůstane hlavně přátelství, tolerance a nějaká ta společná záliba jako je to dnes. Třeba s báglem na zádech poznávat svět a k tomu být jen dva nepotřebujeme.A neříkám, že držíme celibát, ale romantiku už tam moc nehledám. Spíš zkušenost a dokonalou znalost toho druhého.
 bejbina 


Re: Raději bych to nepodceňovala 

(11.10.2006 16:18:15)
No jo, když já ani manžel moc na vodění za ruku, romantiku apod nejsme. Dokonce, když jsme měli hluboko do kapsy jsem mu vynadala za to, že mi přinesl kytku. A to mi chtěl jen udělat radost. Od té doby mám smůlu, už mi kytky nenosí. Vždyť jsem psala, že jsem přízemní člověk. A až děti vyrostou, tak doufám, že mezi námi zůstane hlavně přátelství, tolerance a nějaká ta společná záliba jako je to dnes. Třeba s báglem na zádech poznávat svět a k tomu být jen dva nepotřebujeme.A neříkám, že držíme celibát, ale romantiku už tam moc nehledám. Spíš zkušenost a dokonalou znalost toho druhého.
 watanaki 
  • 

Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 17:27:23)

1. Romantická a tělesná láska jsou dvě strany jedné mince.
- to jako že si máme hodit korunou a podle toho si zařídit večer buď sexem, a nebo procházkou pod hvězdami. A kdo bude mít dost sil po celodenním maratonu práce a dětí, může zkusit stihnout oboje.

Romantická láska znamená chovat se k milenci jako k cizinci.
- mluvte na něj anglicky, německy, případně pokud chcete působit erotičtěji, tak francouzsky. Pokud neumíte, můžete libovolným jiným jazykem - slovensky, romsky...

Romantická láska znamená všímat si krásy.

- takže ani náhodou pomýšlet na to, že partner je taky normální člověk, který stejně jako všichni ostatní občas prdí, brká a chrápe.







Prostor pro romantiku
 watanaki 
  • 

Re: Tři zásady- vysvětlení s dodatkem 

(11.10.2006 17:31:55)
krucinál, kolikrát se mně to sem zase vložilo?
 watanaki 
  • 

Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 17:27:24)

1. Romantická a tělesná láska jsou dvě strany jedné mince.
- to jako že si máme hodit korunou a podle toho si zařídit večer buď sexem, a nebo procházkou pod hvězdami. A kdo bude mít dost sil po celodenním maratonu práce a dětí, může zkusit stihnout oboje.

Romantická láska znamená chovat se k milenci jako k cizinci.
- mluvte na něj anglicky, německy, případně pokud chcete působit erotičtěji, tak francouzsky. Pokud neumíte, můžete libovolným jiným jazykem - slovensky, romsky...

Romantická láska znamená všímat si krásy.

- takže ani náhodou pomýšlet na to, že partner je taky normální člověk, který stejně jako všichni ostatní občas prdí, brká a chrápe.







Prostor pro romantiku
 watanaki 
  • 

Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 17:27:37)

1. Romantická a tělesná láska jsou dvě strany jedné mince.
- to jako že si máme hodit korunou a podle toho si zařídit večer buď sexem, a nebo procházkou pod hvězdami. A kdo bude mít dost sil po celodenním maratonu práce a dětí, může zkusit stihnout oboje.

Romantická láska znamená chovat se k milenci jako k cizinci.
- mluvte na něj anglicky, německy, případně pokud chcete působit erotičtěji, tak francouzsky. Pokud neumíte, můžete libovolným jiným jazykem - slovensky, romsky...

Romantická láska znamená všímat si krásy.

- takže ani náhodou pomýšlet na to, že partner je taky normální člověk, který stejně jako všichni ostatní občas prdí, brká a chrápe.







Prostor pro romantiku
 watanaki 
  • 

Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 17:27:45)

1. Romantická a tělesná láska jsou dvě strany jedné mince.
- to jako že si máme hodit korunou a podle toho si zařídit večer buď sexem, a nebo procházkou pod hvězdami. A kdo bude mít dost sil po celodenním maratonu práce a dětí, může zkusit stihnout oboje.

Romantická láska znamená chovat se k milenci jako k cizinci.
- mluvte na něj anglicky, německy, případně pokud chcete působit erotičtěji, tak francouzsky. Pokud neumíte, můžete libovolným jiným jazykem - slovensky, romsky...

Romantická láska znamená všímat si krásy.

- takže ani náhodou pomýšlet na to, že partner je taky normální člověk, který stejně jako všichni ostatní občas prdí, brká a chrápe.







Prostor pro romantiku
 watanaki 
  • 

Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 17:28:52)

1. Romantická a tělesná láska jsou dvě strany jedné mince.
- to jako že si máme hodit korunou a podle toho si zařídit večer buď sexem, a nebo procházkou pod hvězdami. A kdo bude mít dost sil po celodenním maratonu práce a dětí, může zkusit stihnout oboje.

Romantická láska znamená chovat se k milenci jako k cizinci.
- mluvte na něj anglicky, německy, případně pokud chcete působit erotičtěji, tak francouzsky. Pokud neumíte, můžete libovolným jiným jazykem - slovensky, romsky...

Romantická láska znamená všímat si krásy.

- takže ani náhodou pomýšlet na to, že partner je taky normální člověk, který stejně jako všichni ostatní občas prdí, brká a chrápe.

Celý článek na mne slovosledem působí jako trapná a nepřesná přeloženina z nějakého amerického časáku pro hospodyňky.


 bejbina 


Re: Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 18:46:01)
Děkuji, vysvětlení je srozumitelné a vtipné. Opět jsem se zasmála.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 19:48:39)
Wanataki, jen asi 4krát ;-))
ale dobrý ;-)))
jinak ten překlad asi bude nějakej divnej... znám 2starší knihy p.Biddulpha o šťastných dětech, moc se mi líbily, asi jiný překladatel ;o)
hodně jsem se u nich nasmála, i napřemýšlela o sobě, ale ten smích nebyl ironický - tento článek ho trochu navozuje..
jo, a v těch starších knihách nabádal tak trochu jiným jazykem k podobným věcem... např. když se manželé doma sejdou, mají na 10min. ignorovat děti a sednout si např. se skleničkou... kafem...
někdy mi to pomohlo. ale jen asi v 1% to šlo realizovat, většinou to s malýma dětma vůbec nejde ;-))
ale není šprochu... tento článek není blbej, spíš podivně přeloženej... ;)
 Martina, Dita 1 rok 
  • 

Re: Re: Re: Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 21:23:55)
Hmmm, z celýho článku je nejpoučnější ten nadpis. Jinak rady celkem na houby. V jádru tu myšlenku chápu a pokládám ji za dobrou, ale úroveň článku je jaksi mimo.
 Iva 
  • 

Dotaz 

(12.10.2006 16:06:19)
Ahoj,

když je dítě malé a těší se až tatínek přijde z práce, má si tatínek na 10 min sednout s maminkou ke kafi ? Má být na prvním místě manželka a manžel, a pak teprve přijde čas na vztah dítě-táta ? Tohle nechápu.

Nebo autor, o kterém jsi psala myslel rodinu, kde se na tátu vrhnou puberťáci se svými přáními a požadavky a stížnostmi na sourozence a pak tedy on si sedá na 10 min s manželkou ke kafi. Tohle bych pochopila, ale doporučuje to psycholog i pro rodinu s malým dítětem ?
Podle mě to jsou krásné chvilky, když dítě tatínka vítá a pak samozřejmě "nepustí" resp. neumím si představit jak tatínek pije s maminkou kávu a dítě mezitím čeká nebo se vrací do pokojíčku si pohrát nebo nevím co ...
Necítilo by se to dítě odstrčené ?

Je to jen dotaz, nač se ptám, nechci být ironická ani kritická, jsem jen zvědavá, co se doporučuje.
Díky


 Osminka 


Re: Dotaz 

(15.10.2006 16:31:02)
Tak by to fakt mělo být - první manžel a manželka a až pak dítě. Už kvůli té manželce, aby bylo jasné, kdo je tady ten hlavní. Samozřejmě se tím myslí po řádném přivítání se všemi. Dítě to bez potíží vydrží, tak od roku je schopné pochopit, že mamka s taťkou si dají čaj a pak se bude hopsat na gauči. Je to takový rituálek. U nás to praktikujeme tak, že děti taky dostanou svačinku, ale než se čaj dopije (fakt těch 10 minut), nehrajeme si s nimi. Nemám pocit, že by tím strádaly, my se zklidníme a často z toho až do večera, než děti zapadnou, čerpáme energii.
 Blanimour 


jo, jo 

(16.10.2006 13:35:51)
Toto doporučení už jsem slyšela z více míst. Vychází z toho, že na prvním místě by vždycky měl být vztah rodičů a děti by to tak měly vnímat. Pokud ano, prý odpadá spousta problémů se soupeřením mezi sourozenci, nezdravé závislosti dítěte na rodičích a obráceně apod. My to tak doma z několika důvodů nepraktikujeme, ale začíná mi připadat, že je to škoda. Nějak se nám to zvrtává...
Jinak co se týče kvality článku a jeho autora: také už jsem nějaké knihy od tohoto pána četla a byly fakt výborné. Jenomže tak už to prostě chodí - když je autor úspěšný a dobře se prodává, proč toho nevyužít a nepsat další a daší knihy. Jenže v této oblasti se toho už moc nového vymyslet nedá, tak prostě jen rozvádí již jednou řečené až do naprosté plytkosti. Bohužel není jediný...
 žinča 


Re: Tři zásady- vysvětlení 

(11.10.2006 23:59:53)
watanaki a co takhle myslet si, že krásně prdí?:-)))))
 watanaki 
  • 

Re: Re: Tři zásady- vysvětlení 

(12.10.2006 8:01:21)
No jo, ale to už by bylo hledání krásy v ošklivosti, což by patřilo spíš k prokletým básníkům, než k americkým hospodyňkám :-) Když mně to prostě připadne ujeté, můj muž se tomu řehtal taky. Ale já ve skutečnosti vůbec nevím, co těmi body mysleli a jak bych se měla "k milenci chovat jako k cizinci" vyjma toho, že teda na něj asi musím mluvit cizím jazykem...
 Gabriela 
  • 

chovat se k milenci jako k cizinci 

(12.10.2006 17:57:43)
Tahle rada mi přijde výborná... (a strašně snadno se na ni zapomíná, sama ji taky občas nezvládám, ale je důležitý si ji trochu uvědomovat).
Překlad není přesný, takže to zkresluje a na první pohled vypadá přitrouble... ale pochopila jsem to tak, že "k blízkým je nutno se chovat alespoň tak jako k cizím lidem". Vyplývá z běžné lidské přirozenosti, že na cizí lidi v zaměstnání a podobně se člověk dokáže přeci jen trochu líp ovládat a skrývat svoje rozladění a tak podobně... kdežto doma, když ho něco rozčílí a je na něj už všeho nějak moc, tak už se prostě nepokrytě vzteká a je nepříjemnej způsobem, který by na cizí lidi třeba nepoužil, prostě by si to tak nějak "nedovolil vůči cizím lidem". Pokud má člověk "den blbec", tak před cizíma většinou ještě jakž takž udrží dekorum, ale přetlak stresu nejspíš slízne někdo doma.
Můj tatínek je cholerik, celý život měl velmi náročnou a důležitou práci... a nezřídka nás děti doma naprosto nepřiměřeně seřval za úplnou prkotinu, protože byl prostě fakt unavenej z práce. Maminka mu mockrát říkala (pokud byl zrovna v klidu a ochoten naslouchat), aby si trochu uvědomil co dělá - a že na nás vybuchuje způsobem, kterej by nepoužil na cizí děti ani omylem. S cizími dětmi by konflikt řešil mnohem víc v klidu, zdvořile, slušně...
Prostě - chovejte se ke svým blízkým alespoň tak vstřícně a ohleduplně jako k cizím lidem (ačkoli máte třeba zrovna opravdu hroznej vztek). Nevylejvejte si zlost na blízkých, když to dokážete nedělat cizím.
Snad jsem se do toho moc nezamotala a je to napsáno trochu pochopitelně.






v manželství mívá člověk občas z partnera ponorku, sem tam proběhne nějaká krize, občas je člověk unavenej, nepříjemnej, po tisící prvé narazí znovu na drobné partnerovy zlozvyky,
 Gabriela 
  • 

Re: chovat se k milenci jako k cizinci 

(12.10.2006 18:02:08)
Ten ocásek patřil pochopitelně smáznout, omlouvám se.
 petru 


Re: Re: Re: Tři zásady- vysvětlení 

(13.10.2006 8:27:57)
Ta věta, že nerozumíš tomu, co ty tři body znamenaly, mě dostala, protože jsem měla dojem a mám ho pořád, žes to s humorem vystíhla přesně.

A ten prostor pro romantiku - bezva. Líbilo se mi to tak, že jsem uznala, že tam ten příspěvek byl přiložen ve správném počtu, abychom to dostatečně pochopili a využili .
 Jana Burešová 


Nejsou trochu mimo? 

(12.10.2006 7:08:47)
Nemůžu si pomoci, ale tihle zahraniční psychologové mi přijdou trošku mimo. Z jejich článků mám tak trochu pocit, že nám chtějí vlastně ukázat, že pokud to neděláte tak jak oni píší tak to u vás nefunguje. Vím, co chtěl autor článkem říct, ale jinak je to slovo od slova blbost. Je fakt, že já na romantiku nejsem (připadá mi to na hlavu) zvlášt s našim tříměsíčním miminem, ale čeho je moc...Minulý víkend jsme si báječně popovídali při procházce s manželem v parku (romantiku dotvořilo nádherné počasí), ale samozdřejmě VE TŘECH. Kdybych našeho prcka nechala doma tak bychom si to asi zdaleka tak neužili.
Už mě ani ty omletý články o svíčkách, vonných masážních olejích a hodinových předehrách nebaví číst. Ani ta představa mě nedojímá. Myslím si, že fungující vztah je o tom jestli nám pořád záleží na tom, jestli je tomu druhýmu dobře. Když už chce manžel pro mě něco udělat, tak se mě zeptá (třeba večer u TV jestli nechci namasírovat nohy :-), ložnici plnou svíček bych asi neocenila. Takže moje rada: fungujte si doma podle sebe a ne podle představy nějakýho zahraničního psychologa ( těch českých si vesměs velice vážím) a když budete chtít partnera nebo partnerku něčím příjemně překvapit řiďte se tím co má rád on (a vy) a ne podle toho co se kde píše.
 watanaki 
  • 

Re: Nejsou trochu mimo? 

(12.10.2006 8:02:30)
Amen, líp bych to nenapsala.
 bejbina 


Re: Re: Nejsou trochu mimo? 

(12.10.2006 8:31:36)
Já to beru tak, že je to článek pro naše pobavení a broušení ostrovtipu. Už to stejně chtělo nějaké odlehčení.
 marie 
  • 

Dítě, které jde ve spánku přenést 

(12.10.2006 13:28:30)
je už mrtvé:-)tuhle operaci si fakt neumím představit
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Dítě, které jde ve spánku přenést 

(12.10.2006 17:10:33)
Ti ráda předvedu, mám takové doma.

A jinak se mi ten článek líbil. Docela se divím, že tolik lidí je považuje za úplně hloupý... nezabývala bych se tak těmi detaily a konkrétnostmi, brala bych to prostě jako dobrou inspiraci a připomenutí.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Dítě, které jde ve spánku přenést 

(12.10.2006 17:13:32)
Fakt? S naším synkem jde ve spánku provádět prakticky cokoli, prostě když spí tak spí. Problém je, že mrtvolný stav trvá tak do osmi do rána, ale vstávat musí v sedm...
 Agnes+3 
  • 

Re: Re: Dítě, které jde ve spánku přenést 

(13.10.2006 8:04:10)
:-)))))
Mám doma podobný exemplář. Zrovna "byl odejit" do školy... i s akustickou zkouškou:-(
 petru 


Re: Re: Re: Dítě, které jde ve spánku přenést 

(13.10.2006 8:32:56)
já teda takové dítě neměla, mně se zdá, že to přichází až věkem

Pro ilustraci, znám člověka, co vstával (v 19 letech) ve čtyři ráno do práce a jel autobusem, ale kolikrát se vzbudil až v kanceláři a ani nevěděl, jak se tam dostal.
 Lída+2 


Re: Re: Re: Re: Dítě, které jde ve spánku přenést 

(14.10.2006 16:59:51)
článek mě pobavil...:-DDDDDDDDDDDDDDDD

A dítě co jde přenýst ve spánku mám doma. A hned 2x.:-D
A to starší, bylo uspáno a provedeen rengen hlavy, když mi ho jedna ohleduplná důchodkyně vysypala z vozíku....:-( rengenolog mi řekl- to jsme v životě neviděl.
A když chodil plavat- tak jsme ho v zimě svlékla i z kombinézy a svetru a dala do postýlky a jehoto nezbudilo a opokračoval klidně další 2,5 hodinu nerušenýho spánku.
no fakt záleží na dítěti....
NYní bych je nikam nestěhovala. Už jsou moc veliký a těžký.
 pepsi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Dítě, které jde ve spánku přenést 

(14.10.2006 22:27:05)
O to nejde, jestli dite jde nebo nejde prenest. Otazka je, proc bych to delala, kdyz mame obyvak????
Cely clanek je nejaky podivny, proc se skrabat jednoduse, kdyz to jde i slozite, ze?
 petru 


První odstavec 

(13.10.2006 8:11:33)
V tom článku se mi líbí první odstavec.
Na to další můj rozum nestačí, když si tak vybavuji předešlou diskusi a snažím se pochopit, není to lehké.
Myslím, že mám zdravý vztah, ale jak často musím tohle absolvovat? aby nás to nepřestalo bavit v posteli a naše děti byly šťastné. A stejně máme dny, kdy se můžem sežrat, třeba když máme moc práce nebo starostí, které se nedají naplánovat
Radši mlčím, ale ten první odstavec beru.
 Stáňa 
  • 

Mně se to líbí 

(15.10.2006 21:31:58)
Mně se ten článek líbí. Se svým mužem jsem téměř 15 let a máme dva syny ve věku 12 a 7 let. I po téhle době toužím po pozornostech manžela, včetně donesené květiny, romantické večeře ve dvou, po svíčkách ať v koupelně nebo v ložnici... Je pravda, že vzhledem k naší vytíženosti, těch chvilek není moc, ale aspoň se mohu na ně víc těšit. A přenášení dětí z ložnice? Za prvé - nevím, jestli mám tak výjimečné děti, ale odmalinka se nějakým přenášením nebudily a za druhé - neberte ten článek doslovně - ta romantická chvilka může přece být i v jiném pokoji než je ložnice...
 Šárka, tři děti 
  • 

Jako z Marsu 

(16.10.2006 0:02:36)
Poraďte, kde vzít chvilku k hrátkám, když jsou v rodině za jednou zdí dvě dospělé děti, které chodějí spát déle než rodiče a za druhou zdí rodiče, kteří trpí nespavostí a v postýlce vedle manželů vrní batole. Je to velmi nereálný článek zcela nevhodný do našich poměrů, kdy manžel chodí z práce utahaný jako kotě večer, nají se a pustí zprávy. A většina ženských když jde z práce, přemýšlí, co má koupit a posléze třebas uvařit k večeři a ne čím zaujme manžela. Já osobně jsem velmi ráda, když manžel vezme třeba ven dceru a já si zatím vyluštím křížovku nebo sudoku. Rady v článku mi připadají opravdu jako pro někoho z jiné planety, jako pro někoho, kdo si chodí do práce odpočinout na čtyři hodiny, dítě má pečovatelku nebo chůvu, v domě je hospodyně, uklizečka a manželé jsou svými životy tak znuděni, že si musejí vymýšlet nějaký program (i když jistě příjemnější než ten náš).
 Šárka, tři děti 
  • 

Jako z Marsu 

(16.10.2006 0:03:54)
Poraďte, kde vzít chvilku k hrátkám, když jsou v rodině za jednou zdí dvě dospělé děti, které chodějí spát déle než rodiče a za druhou zdí rodiče, kteří trpí nespavostí a v postýlce vedle manželů vrní batole. Je to velmi nereálný článek zcela nevhodný do našich poměrů, kdy manžel chodí z práce utahaný jako kotě večer, nají se a pustí zprávy. A většina ženských když jde z práce, přemýšlí, co má koupit a posléze třebas uvařit k večeři a ne čím zaujme manžela. Já osobně jsem velmi ráda, když manžel vezme třeba ven dceru a já si zatím vyluštím křížovku nebo sudoku. Rady v článku mi připadají opravdu jako pro někoho z jiné planety, jako pro někoho, kdo si chodí do práce odpočinout na čtyři hodiny, dítě má pečovatelku nebo chůvu, v domě je hospodyně, uklizečka a manželé jsou svými životy tak znuděni, že si musejí vymýšlet nějaký program (i když jistě příjemnější než ten náš).
 kája, 3 děti 
  • 

Re: Jako z Marsu 

(16.10.2006 8:21:08)
jo holka, to je fakt o těch svíčkách. Jak je rozsvítíš, tak hned děti sednou za dveře a máš to, asi budeš muset přesedlat na exhibicionismus.

Ale vážně, občas je potřeba dojet někam autem, ale děti musí zůstat u babičky. No a pak je to opravdu zpestření, jen tomu chybí ta romantika. Vlastně nemusí, záleží , kde zaparkujete.
 Blanka 
  • 

Jsme partneři a pak rodiče 

(16.10.2006 13:40:56)
Mně se článek líbil.Myslím, že manželství je hlavně o tom partnerství a teprve pak o tom rodičovství.Na prvním místě je manžel a pak teprve děti. Možná to zní sobecky, ale je to tak. Děti jednoho dne vyrostou a nebudou už potřebovat rodiče. A co pak zůstane z manželství, kde na prvním místě byly děti? Vůbec nic, děti se osamostatní a budou si žít svůj život. A partner si bude žít taky svůj život. Jak by měl asi reagovat, když několik let tu byli jenom děti a něho se pořád zapomínalo? Uzavře se do sebe, odcizí se a zůstane jen formální manželský vztah,pokud to nevzdá úplně.
Tak proč si přes všechny ty starosti a radosti s dětma nedopřát chvilku romantiky a něžnosti?
 Stáňa 
  • 

Re: Jsme partneři a pak rodiče 

(16.10.2006 17:09:19)
Aspoň někomu se ten článek líbil kromě mne. Podle ostatních reakcí si připadám jako bych neměla co na práci. Přitom mám dva pracovní úvazky, k tomu ještě studuji vysokou, staršího syna mám po operaci mozku a mladší snad dělá všechny sporty, které jsou u nás k mání, což znamená ho stále někam doprovázet a přesto si s manželem někdy ten čas na společnou chvilku uděláme.
 Iva 
  • 

Re: Re: Jsme partneři a pak rodiče 

(18.10.2006 23:03:16)
Taky se mi článek líbil. Myslím jeho podstata, to, co tím chtěl říct. Mrzí mě že je tu tolik lidí co mají potřebu hned všechno kritizovat, malicherně bazírovat na slovíčkách a tak. Je jasný smysl článku - aby se rodiče kromě dětem věnovali i sami sobě. To přenášení dětí je míněno tak, abyste si zajistili soukromí. Což lze samozřejmě i jinak. Já osobně i po dvaceti letech co jsme spolu mám ráda chvilky kdy si povídáme o jiných věcech než jsou děti. I to chování se jak k cizinci chápu - mám-li partnera za jistého, chovám se jinak než k cizím mužům, což je často na škodu, jak už tu bylo řečeno.
 Macek 
  • 

Proc ne? 

(16.10.2006 11:15:54)
S pobavenim jsem si precetla clanek a hlavne prispevky-za nekterymi jsem videla ty ustvane matky,ktere ovsem hledaji jen duvody, proc to nejde a naprosto nepripusti,ze i u nich existuje cesticka,jak se k te romantice vratit.Jsem matka 4deti-15,13,4roky a 3mesicni miminko a i pres to,ze sdilime zatim s malymi detmi spolecnou loznici se nam ta romantika nastesti nikam nevytratila a to mame za sebou 16let manzelstvi a mame porad radi.Samozdrejme neni to vzdy tak,to jde snad jen v pohadkach,obcas to i zaskripe,ale prave tyto neovykle romanticke chvile,nas krome radosti s nasimi detmi pomahaji preklenout ty starosti,ktere nam zivot prinasi.Musi byt hodne smutne,kdyz se ze vztahu vytrati ta romantika,ktera klidne muze,ale i nemusi skoncit sexem a zbydou jen starosti a povinnosti.Vzdycky to jde-kdyz se chce,ale musi chtit oba.Autorce clanku tento postup k romantice vyhovuje a napsala to nejlip,jak umela-tak proc tolik kritiky?Ja myslim,ze je to dobry pokus o obnovu tech krasnych chvil,ktere se nam lety proste vytraceji.A jestli si pri tom budete prenaset deti,nebo ne-to prece zalezi na situaci,nekdy to jde,nekdy ne.Ale vzdycky to nejak jde-proste-jaky si to udelas,takovy to mas.Preju vam vsem hodne krasnych romantickych chvil-teda jen tem,kteri o ne jeste stoji..M.
 Katka, syn 6 týdnů 
  • 

romantice zdar 

(13.11.2006 19:57:41)
Milá M.,
ze srdce s tebou souhlasím. Jsem ráda, že to někdo vidí podobně, po přečtení té záplavy kritických příspěvků jsem si začínala připadat skoro nenormální. Já to vidím tak, že v anglosaském světě je tzv. romantická láska opravdu hodnotou, ne jen pokrytectvím, nebo klišé. Češi jsou mnohem cyničtější, ke své vlastní škodě. Je fakt, že národ, který k partnerskému životu vychovávají různí Plzákové a Uzlové pokládá romantický vztah v manželství ( přeložím z američtiny: vztah, ve kterém stále existuje zamilovanost)za sci-fi. Náš život se ovšem odehrává podle toho čemu věříme. Dlouho jsem taky pokládala schopnost udržet si zamilovanost v manželství za utopii a podle toho dopadaly moje vztahy. Pak jsem díky bohu ( a díky delší práci na sobě) přebudovala svoje přesvědčení o tom co můžu očekávat od dlouhodobého vztahu a tak mi nepřijde divný být zamilovaná do svýho partnera se kterým jsem žiju skoro osm let. Po té co se nám narodilo dítě ovšem náš milostný život dostává zabrat a článek mi připadá docela užitečný v tom, že mi připomíná, že partnerský vztah je nutné pěstovat a že to dětem jedině prospěje, když to rodičům spolu klape. A tak jsem ochotná zkoušet stěhovat naši malou sirénu do obýváku, abychom s partnerem měli soukromí. Naštěstí je zatím v takové velikosti, že se dá přenášet i s košíkem na spaní :-)) Jestli se někdy propracujem až ke svíčkám ví bůh, zatím stojí za to vyzkoušet aspoň to soukromí.
romantice zdar
Katka
 Claudius 
  • 

Moje rodina nefunguje spravne 

(31.10.2006 17:19:11)
Pochazim z rodiny, kde tatinek umrel, kdyz mi nebylo jeste ani 14. Je mi 28 a mam sestru a te je 32. V nasi rodine po smrti meho tatinka maminka zavedla zvlastni mikroklima, ve kterem plati zvlastni predsudky o vnimani sveta a zivota. Nase rodina tvori svuj vlastni svet se svymi nepsanymi pravidly a vnejsi svet je povazovan za plny nepratel a podvodniku, mezi ktere vychazime jenom z nutnosti. Jako dukazy slouzi tvrzeni me mamy typu "vsude samy teroristi, mate sedet doma", "nemam rada lidi", "neberu telefon", "drzet se hlavne rodiny", "cizi zenska, ktere se neda duverovat". Vychova funguje jako priprava jenom na zivot v tom nasem malem svete, na vzdelani a na nejnutnejsi preziti v tom velkem svete. Tema partnerskych vztahu a sexuality je ignorovano, jako by se nas nemelo nikdy tykat.

Moje matka se snazi si sve deti privlastnovat a pestovat vztahy zalozene na vzajemne zavislosti a nepostradatelnosti. Svet rozdeluje na nasi rodinu, coz jsou pry jedini lide, kterym muzu duverovat, a vnejsi svet, ktery je plny nepratel, podvodniku a podezrelych individui. Zivotni partner by podle ni byl jenom cizi clovek, kteremu se neda duverovat. Mou snahu o vetsi osamostatneni se od rodiny oznacuje v lepsim pripade tak, ze je to tak "bohuzel spravne", v horsim pripade ji oznacuje za projev sobectvi, sebestrednosti a bezohlednosti, presvedcuje me o tom, jak pro me muze byt nepostradatelna, kdyz budu mit nejaky problem, a pripomina mi, ze si na ni jeste rad vzpomenu, kdyz se dostanu do nejake slamastiky.

V tomto specifickem mikroklimatu panuje predsudek, ze partnerske vztahy pro nas (pro nas z maleho sveta) nejsou, ze patri jenom do televize a do vnejsiho sveta, nam by uskodily, partnerovi nelze duverovat, mam se hlavne drzet rodiny, coz jsou pry jedini lide, kterym muzu duverovat, a nema smysl, abych mel partnerku, protoze by byla z toho vnejsiho sveta, takze by to byla jenom cizi zenska, ktere nemuzu duverovat a ktera by mi znicila zivot. V tomto mikroklimatu jsem stravil znacnou cast sveho dosavadniho zivota, nabral jsem velke zpozdeni v budovani socialnich dovednosti a zdraveho vnimani zivota a jsem bezradny a neuspesny v navazovani vztahu.

Matka na me pohlizi vicemene jako na dite a dela ji dobre, kdyz jsem na ni nejak zavisly a muze si se mnou manipulovat, jak chce. Myslim, ze je na mne taky az moc zavisla. Naucil jsem se mit strach z toho, z ceho by ona u me mela strach nebo co by mi neschvalovala. Uz ted travim vetsinu casu daleko od ni, ale mama se snazi se mnou udrzovat i na dalku kontakty a kontrolovat me. Kdyz ji prestanu kontaktovat, tak mi vynada jako problematickemu malemu diteti (dite uz bych davno nemel byt, je mi 28), ze jsem sobecky a sebestredny a ze si na ni jeste rad vzpomenu, kdyz mi potece do bot.

Minuly ctvrtek jsem mame napsal do SMS "Mam Te rad, libam, v sobotu zavolam". Mama se me v odpovedi zeptala, jak se mam a co delam a jestli vidim srpek mesice nad obzorem. Odpovedel jsem ji jenom ohledne toho mesice a myslel jsem, ze zbytek si povime, az si zitra zavolame. Pred chvili mi ale mama napsala a vycetla mi, ze ji o sobe nedavam vedet, ze je kvuli tomu zrala na blazinec, a ze jestli takhle budu pokracovat dal, tak abych k ni na Vanoce uz ani nejezdil. Je to normalni, aby mi tohle napsala den pote, co ji ujistim, ze ji mam rad, a den predtim, nez spolu budeme mluvit po telefonu? Ja sice mam tuseni, ze v me rodine jsme vsichni tak trochu nenormalni, ale tohle me opravdu zaskocilo.

Od zacatku tohohle kalendarniho roku uz dvakrat mama udelala tragedii a oznacila me chovani za hnusne a sobecke kvuli tomu, ze jsem ji pet dnu nenapsal, a ted, kdyz jsem ji napsal sam od sebe uz po ctyrdenni prestavce, a navic jsem ji psal, ze ji mam rad, zase z neceho dela tragedii, snazi se dosahnout sveho mozna i citovym vydiranim, ale kdyz se snazim dosahnout toho sveho ja, tak to protestuje. Loni o Vanocich mi rekla "Pestuj si takovou tu muznou rozhodnost, sebevedomi a sebeprosazeni, neboj se do me i sit" a pak zase pri jine prilezitosti mi napsala do SMS "Mas svou hodnotu a to si musi kazdy uvedomit a respektovat te", ale myslim, ze tohle mi doporucuje jenom tehdy, kdyz se ji to hodi do kramu, jinak se ji to nezamlouva a pro moje sebeprosazeni nema pochopeni.

V sobotu jsem s mamou mluvil. Rekl jsem ji, ze me mrzi, ze prestoze jsem ji ve ctvrtek psal, ze ze ji mam rad a ze ji v sobotu zavolam, tak ji to nestacilo. Rekl jsem ji, ze mam pocit, ze si nevazi toho, ze ji pisu, ze ji mam rad. Taky jsem ji rekl, ze otazky, jak se mam a co delam, povazuju za konverzacni otazky a ze jsem se nikdy nesetkal s tim, ze by nekdo odpovedi na konverzacni otazky vymahal za kazdou cenu. Mama tvrdi, ze pro ni to nejsou konverzacni otazky, ze to proste potrebuje vedet. "Co kdybys byl treba nemocnej a ja o tom vubec nevedela?" (Neumi si predstavit, ze bych mohl prekonat nemoc, aniz by o tom vedela. Mysli si, ze o tom proste musi vedet.) "Kdyz mi jenom napises, ze ten mesic taky vidis, tak jak mam vedet, jestli na nej treba nekoukas z nemocnice? Takhle muzu jenom doufat, ze se mas dobre, a vis, ze doufani mi moc nejde."

Po tom rozhovoru samozrejme hned mame bylo zase lip a na blazinec ani na ruseni Vanoc uz nepomyslela, takze je jasne, ze jenom prehanela, aby me nejakym dostatecne padnym argumentem dokopala k tomu, co ode me chtela, a aby se pokusila me presvedcit, ze za jeji problem nesu veskerou odpovednost ja a ze tudiz ja musim delat, co ona chce, abych ten problem zazehnal, jinak by jako bylo zavrzenihodne, ze s tim problemem nic nedelam, kdyz to zavisi na mne a ja s tim muzu neco delat.

Nepochybuju o tom, ze moje mama ma problem, ale ten problem je jinde, nez si mysli. Ona si mysli, ze problem je v tom, ze o mne nevi vsechno, co vedet chce, a ze problem zpusobuju ja tim, ze ji to vsechno nepisu tak casto, jak ona chce, ze ja nesu odpovednost za jeji dusevni stav a ze prave ja jsem ten, kdo to vsechno ma davat do poradku. Ale problem podle me neni v tom, ze nepisu tak, jak mama chce, a ze udajne kazim vztah mezi mnou a mamou. Ja ten vztah nekazim, on uz sam o sobe neni zdravy, protoze kdyby byl, tak by nedochazelo k tomu, ze ten vztah stoji a pada na tom, co napisu a jak casto, takze kdyz par dnu nepisu, tak uroven toho vztahu hned spadne na bod mrazu. Mam kamarady, ktere jsem nevidel cele tydny, ale kdyz jsem se s nimi v sobotu po dlouhe dobe zase setkal, tak se nikdo z nich nechoval tak absurdne, ze by mi vycital, ze jsem se tak dlouho neobjevil. Problem je v tom, ze moje mama je na mne a na mych slovech moc zavisla, a kdyz tech kontaktu se mnou ma malo, tak dostane abstak a zacne se domahat informaci ode me tim, ze mi namlouva, ze se kvuli nedostatku kontaktu citi spatne, ze jsem za to odpovedny ja a ze je ode me hnusny, ze na ni dostatecne nemyslim a ze ji nechavam neinformovanou o tom, jak se mi dari, a ze ji nechavam upadat do deprese z toho, ze o mne nema zpravy. Je to proste nejaka snad az chorobna zavislost, tak bych to videl.
 Zuzka 
  • 

Re: Moje rodina nefunguje spravne 

(21.12.2006 22:45:04)
neni lehke osamostanit se, kolik vam je let?
Osamostatneni nekdy boli, ale je potreba, preju do toho mnoho sil.

Zuzka
 Pavel 
  • 

Re: Moje rodina nefunguje spravne 

(18.10.2007 10:18:02)
To je jasné,
utečte od rozdělané práce - je to přece jednoduší.
Děti to prý budou brát jako dobrodružství (dle mé ženy Zuzanky) a manžel ať si najde psychologa (když je slaboch).

Trochu úcty k druhému a na světě bude líp!
 KATKA SE 3-MI KÁ 


??? 

(13.4.2010 19:06:15)
ČLÁNEK SE MI LÍBÍ.KOUKALA JSEM I NA NÁZORY ČTENÁŘŮ A CELKEM MĚ NÁZORY ZAUJALY,JAK SE V DNEŠNÍ DOBĚ VNÍMÁN VZTAH DVOU LIDÍ.S ČLÁNKEM ,KTERÝ TU JE UVEDENÝ SOUHLASÍM,ALE SAMA TAKOVÝ VZTAH NEMÁM.MYSLÍM SI,ŽE TO NENÍ ZÁLEŽITOSTI FILMU,ALE REALITY .POKUD SE DVA LIDI MAJÍ RÁDI,TAK TO TAK FUNGOVAT ZARUČENĚ MUSÍ.PROTOŽE POKUD MÁ BÝT VZTAH NA DELŠÍ TRAŤ NEŽ NA PÁR DNÍ,POTOM SE MUSÍ STÁLE VZTAHU OBĚTOVAT NĚCO ZE SEBE SAMA.A TO Z OBOU DVOU STRAN,NAPŘÍČ VŠEM POŽÍRAČŮM ENERGIE.TAK VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ V BUDOVÁNÍ VZTAHŮ AŤ SI HO VYTVÁŘÍTE JAKKOLI!!! :-D

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.