| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč Adámka maminka nechce?

 Celkem 100 názorů.
 Lavanda 


Učebnice 

(18.9.2006 8:51:32)
Tak ten příběh ze slabikáře jsem si hned tipla na padesátá léta. Jen se divím, že se takto zastaralý text vůbec do slabikáře dostal. Ve slabikáři, který používaly moje dvě starší děti (teď druhá a čtvrtá třída), se podobné perly nevyskytovaly. Stálo by za to navrhnout škole, aby přešla na jinou učebnici, na trhu je jich jistě dostatek.
 Radana 
  • 

také znám 

(18.9.2006 9:54:49)
Jsem ročník 83 a tento příběh si vybavuji také- nicméně přijde mi velmi nereálný.Myslím, že normální matky nereagují na takovouto celkem banální situaci takovýmto vyhroceným způsobem- co by pak v takovémto případě musela ta máma dělat až ji Adámek počastuje nějakým vyloženě neslušným slůvkem, které se naučil od Péti na pískovišti?
 Hatšepsut 


Re: také znám 

(18.9.2006 14:31:53)
Huby padesátá léta, jsem ročník 74 a taky mne zaujal, je zajímavé, že si ho po těch letech také vybavuju :-) A je fakt, že když jsem ještě byla bezdětná a slyšela svou tchyni, jak říká neteři, pojď ke mně, maminka tě teď nechce, tak jsem také zareagovala - proč by jí proboha nechtěla? Přišlo mi to hrozné. A tchyně se jen otočila a řekla, že chtěla, aby k ní šla :-( Taky to nechápu a nikdy by mě nenapadlo říkat vlastnímu dítěti, že ho nechci :-( Nějak mi to přijde divné :-( Chci ho, i když zlobí, je pokakané, neumím si představit, že bych ho někdy nechtěla :-( Tom teď o všem říká - já ci,... tak se normálně zeptám, jak se to říká a dokud neřekne prosím, tak to nedostane.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: také znám 

(18.9.2006 14:57:48)
Ten textík by možná z 50. let mohl být, je to kapitola z knížky Náš Adámek. My jsme ji měli doma :-)
 marsy1 


Re: Re: také znám 

(19.9.2006 11:02:30)
Ano,s tímhle souhlasím.Mému synovi je deset a taky dělá věci,které nejsou úplně správné.Prostě zkouší a objevuje.Pokud něco není v pořádku,vezmu si ho k sobě,dám mu pusu a vysvětluju mu,proč se to nebo ono nedělá a jestli ví,co udělal špatně.Nedovedu si představit,že bych řekla,ted tě už nechci,protože jsi nepozdravil sousedku.Naštěstí,co se týká zdravení a děkování,nejsou problémy,i když občas taky zapomene.Ale není třeba z toho dělat drama.Zase je ale důležité dítě pochválit za dobře vykonaný úkol nebo když sám udělá něco dobře bez jakéhokoliv upozornění.A taky si myslím,že dítě nás - rodiče a vůbec dospělé - hodně pozoruje a taky napodobuje,takže když za ním přijdu a poprosím ho,aby třeba vynesl odpadky,myslím,že pochopí,že slovo PROSÍM a DĚKUJU patří k životu.
 Lenka 
  • 

Re: Učebnice 

(20.9.2006 7:32:06)
Vážení pisatelé, také jsem tento článeček o neposlušném Adámkovi četla a dnes ho čtu svým dvěma dětem 3+5 roků. Nevidím na něm nic ostudného, zlého, ubližujícího. Naopak musím pochválit ty své bystré děti, které hned po prvním čtení pochopily, co jim vlastně usnadní vstup do života - ono slovo PROSÍM. Vysvětlila jsem jim, že když od druhého něco chceme- ať již koláček nebo třeba hračku, tak zkrátka je moc hezké říct ono kouzelné a magické slůvko PROSÍM. A kupodivu moje děti pochopily, slovo prosím používají zcela běžně, tento článek je nijak nepoškodil, neublížil jim ani jim nesebral sebevědomí. I já když jsem v 1. třídě četla tento článek, nikdo mi k tomu nemusel dávat obsáhlou instruktáž a věděla jsem, že se po Adámkovi chce Prosím. Myslím, že se tím děti učí respektovat druhé, úcta k hodnotám a ohleduplnost. Moje děti nejsou nijak ublížené nebo zakřiknuté, naopak mají zdravé sebevědomí a na svůj věk jsou opravdu šikovné. Nedělá jim potíž vyjadřovat se v kolektivu dětí, ale i před dospělými.
 Toranoko 
  • 

Co rikat 

(18.9.2006 9:03:16)
No, me z toho taky neni moc dobre. Docela se zajimam o to, jak slova pusobi i na nevedome rovine, a zkoumam, co a jak vlastne clovek rika, treba i bezmyslenkovite.
A musim rict, ze tyhle situace se zdaleka nevyskytuji jen v komunikaci s detmi, ale uplne vsude - jen dospeli se naucili, ze to vlastne nic neznamena..nicmene energie je v tech slovech porad stejna. Jaksi jsme si zvykli komunikovat na jakesi jine rovine a nepremyslet o tom, co vlastne chceme rict.
Ja sama se snazim "tridit" vsechno, co rikam a potazmo i co me napada a musim rict, ze zpetne kolikrat zasnu, co jsem schopna bezmyslenkovite vyslovit, kdyz si rozeberu puvodni vyznam slov..
 Lavanda 


Jestě k slabikáři 

(18.9.2006 9:11:07)
Tak jsem těď chvilku krámovala, abych našla dcerčin loňský slabikář. Vydalo ho nakladatelství Fortuna a jmenuje se Veselá abeceda. Našla jsem tam článeček dost podobný a přece jiný:
Náš Mireček točí oči
jenom po koláči.
Má rád koláče makové.
Vyleze na lavici a volá:
Mámo, koláč! Dej mi koláč!
Máma mu podá košíček s koláči.
Potom mu nalije šálek čaje.
Mireček se raduje.

Jak volal Mireček na mámu?
Co neumí? Co se musí naučit?

Tak to jen pro srovnání. Myslím, že autoři tohoto slabikáře byli při sestavování mnohem pečlivější a výchovně modernější. Přece nezáleží jen na formě textů, ale i na obsahu.
 Misa 
  • 

Pohadka 

(18.9.2006 9:23:20)
Pri cteni tohoto prispevku jsem se musela pousmat. Je to nahoda,ale pred cca tydnem jsem slysela tuhle "pohadku" vypravet tchyni memu ani ne dvouletemu chlapeckovi. Byla jsem v soku,kdyz jsem slysela,jak mu vypravi o mamince co nechce sveho chlapecka. Pak mi osvetlila,ze si to pamatuje jeste ze skoly,kdy to meli v ucebnici napsane. Asi to na ni hodne zapusobilo,kdyz si to pamatuje i po cca 50ti letech. No,na me to tedy zapusobilo tak- ale negativne. Takovehle pohadky svemu synkovi vypravet nebudu, da se preci naucit rikat kouzelna sluvka i jinak.
 klaraf 
  • 

Já si ho taky pamatuju :) 

(18.9.2006 9:37:03)
Je to zajímavé, tento článek si ze slabikáře také vybavuji. Myslím, že mě ale nijak nepoznamenal. Proto si říkám, že by to sice mohlo v dnešní době být jinak a někdo se skutečně mohl nad texty zamyslet, ale nabízí se otázka, jestli neřešíme už všechno do krajností, jaké nejsou potřeba.
Koneckonců se na tom dítěti dá ukázat, že i maminka nemusí vždycky stoprocentně jednat správně, protože jestli jo, tak je divná a není to snad ani žena, ale stroj na "všechnosprávné".
 Saša 
  • 

Re: Já si ho taky pamatuju :) 

(18.9.2006 10:08:35)
I já si ho pamatuju (ne ze Slabikáře, ale z 70. let - Pohádky a povídky pro malé čtenáře ... podle autorky A.Malínské) a souhlasím s klarouf ... ani maminky nemusí být neomylné (vy nikdy neřeknete- neuděláte něco, co není 100% v pořádku ?), navíc tady ten "pocit bezpečí a lásky" zajistil tatínek a vysvětlil, co není v pořádku (i v životě člověk občas řekne něco, co nemyslí úplně vážně).
Něco jiného je, když se situace, kdy dítě má pocit "že ho maminka nechce" opakuje, trvá dlouho a dítě jí nerozumí, ale to není tohle, ne, tohle má dobrý konec i vysvětlení.
Ono teda "Dej mi jíst! Mám veliký hlad!" je na chlapečka školního( ... je to ve slabikáři, ne ...jak staré dítě si představujete v příběhu ?) věku docela neomalené, ne ? Souhlasím, že vytknout to maminka může hned a tím i vysvětlit ... viz článek, ale to není návod pro maminky, ale "odstrašující" příklad pro děti.
Takže si myslím, že tenhle příběh děti nijak nepoznamená (pokud se samy neztotožní s pocitem maminka mě nechce, ale to by asi mělo nějaký reálný podklad nikoli tenhle příběh).
 talp 


Re: Já si ho taky pamatuju :) 

(18.9.2006 19:45:29)
Mám podobný názor.. podle mě to moc přebíráte. Já si to ze školy pamatuju taky, ale vybavila jsem si to jen proto že jste to tu napsali. Nijak mě to nepoznamenalo a jestli ano tak možná v dobrém - že si vážím svojí maminky která na mě nebyla nikdy jako pes... ale já se teda dozvěděla už dřív (ne ve škole) že když něco chci tak mám říct prosím.. a ve škole jsem byla nadšená že jsem chytřejší než Adámek (nevím jeslti ten klučina se v naší době jmenoval taky tak) a že vím že když něco chci tak mám říct prosím...
 Margot+1 


Vygumovaná maminka 

(19.9.2006 9:07:02)
Příběh z článku si nepamatuju, ale pamatuju si jiný: Chlapeček si nerad uklízel svůj pokoj a odmlouval mamince, když mu uklízení připomínala. Jednou, když ho maminka zase hubovala, napadlo ho, že takovou maminku nechce, vzal gumu a maminku vygumoval. Po čase mu samozřejmě došlo, že mu maminka hrozně chybí a moc se trápil. Tak vzal pastelku, maminku zase nakreslil a už nikdy jí neodmlouval.

Tak tahle pohádka zase kdysi vyděsila mě. Byla jsem si totiž jistá, že ta nakreslená maminka nemůže být jako ta původní (uznejte, když ji kreslil malý kluk...) ;-)
 lm 
  • 

Re: Vygumovaná maminka 

(24.9.2006 11:00:43)
tuto ohádku taky znám....šel z ní docela strach :-)
 lm 
  • 

Re: Vygumovaná maminka 

(24.9.2006 11:01:13)
tuto pohádku taky znám....šel z ní docela strach :-)
 sasha 
  • 

Re: Re: Já si ho taky pamatuju :) 

(20.9.2006 3:27:42)
na tebe to nezapusobilo, ale na jine dite muze... nejsou vsechny deti silne osobnosti. Jen se podivej kolem sebe, kolik zen je tyrano v manzelstvi a kolik deti s nimi a nechaji se, a toto muze byt jedno ze seminek, ktere vzklicili v jejich mozku jako kvetinka, co se jmenuje Nejsem Dobra Osoba....
 Jana038 


Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(18.9.2006 9:55:58)
Mně se stalo včera večer, že jsem taky zareagovala bez rozmyslu, unáhleně a až o chvilku později podle reakce dcery jsem zjistila, že jsem přestřelila. Jako každý večer jsem ukládala děti ke spánku, mladší usnula "ukázkově". Starší, že nemůže usnout. Tak přišla na řadu pohádka z CD (ode mě pohádku už měly přečtenou). Vypadalo to, že bude klid. Kdepak. Za chvilku vylezla z pokojíčku: "Já jdu ještě na záchod". Pak po chvíli znova, že ještě pohádku. Naposledy ve 1/4 na 11 (mnou čtená pohádka skončila v 9). A já jak už jsem byla unavená, jsem na ni vystartovala ať zapadne do postele, že je moc hodin, ať už kouká spát, že ráno vstává do školky. Rozplakala se a nebyla k utišení. Tak jsem s ní šla znovu do pokojíčku, ze zásuvky jsem vytáhla plyšáka, lehla jsem si k ní a začala jsem, jako že mluví ten plyšák: "Můžu k tobě do postýlky? Já už jsem s tebou dlouho nespinkal. Mně to sice s kamarádky v šuplíku taky baví, ale jednou za čas bych chtěl spát s tebou v postýlce." A pak ještě jsem udělala s plyšákem pár legrácek, jako že se bouchl o horní palandu, a že mu spílám, ať dává pozor a že jak se zavrtává pod peřinku atd. atp. A při tom plyšák vysvětlil, že maminka to nemyslela zle, že Janička už musí opravdu spinkat, aby nebyla ve školce unavená a hezky si hrála s dětmi... Kdybych to byla udělala rovnou, malá by usnula v pohodě. Asi 10 minut po mém odchodu z pokojíčku (poté co jsme plyšáka "uspali") byl totiž malou zkontrolovat manžel a spala už krásně. Ale je to těžké, když je člověk unavený a ještě spoustu práce v domácnosti před sebou - a má vydržet dávat si pozor co a jak říká...Snad už to příště zvládnu.
 Gabriella 
  • 

Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(18.9.2006 10:38:26)
No myslím, že až tak příšerně jsi zas nepřestřelila. Péče o děti je, ač to tak možná nevypadá, neskutečně vyčerpávající práce (hlavně pro matku na mateřské, která má tuhle práci 24 hodin denně den za dnem bez šance na pár dní dovolené nebo aspoň na pár hodin volna "po práci" jako má kdokoli jiný kdo chodí do normálního zaměstnání).
Být vždy a za všech okolností bezchybná, trpělivá a předvídavá, ačkoli už má třeba člověk všeho místy plný kecky, to by nedokázala snad ani Matka Tereza.
 Ája (1 dospělé dítě) 
  • 

Re: Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(18.9.2006 12:55:46)
Taky si myslím, žes nepřestřelila. I vztek (nebo odseknutí) má ve výchově své místo. Třeba jen usměrní dítě nebo dospělého, že tohle je moc, to já už nesnesu. Když něco řeknu pětkrát a stále není pochopeno, tak na co pořád budeme diskutovat? Výchovou připravujeme děti pro život. Až dospějí a půjdou do práce, pořád s nimi bude někdo diskutovat, že tohle teď, tamto se bude až potom a tohleto se opravdu nedělá? V práci to dopadne tak, že jednou tolerance nebo vysvětlení, podruhé padáka. A jsme v jeteli, že jsme na tyto situace děti nepřipravily. Jsou věci, kde se moc diskutovat nedá, protože to není vhodné. Třeba i to, že mám večer práci a chci ji stihnout a až pak půjdu spát. Můžu sice práci odložit na zítra, ale to ti pak nemůžu přečíst pohádku, protože třeba peču, vařím, zašívám.... Když mne budeš otravovat, nevyspím se, zaspím do práce, když to udělám vícekrát, přijdu o ni. Pak na tebe sice budu mít čas, ale zas nebudeme mít peníze. Prodáme auto, dům, ty nebudeš mít hračky, jsou děti, co by si toho vážily. Večer zlobí jen zlobidlo, které nemá maminku rádo.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(18.9.2006 15:28:37)

Já si myslím, že vztek a odseknutí nemá ve výchově a komunikace mezi lidmi včetně té v práci co dělat, ale bohužel se to nepodaří vždy ukočírovat. Když se na to podíváte z druhé strany - smělo se vaše dítě beztrestně vztekat a smělo odsekávat?

A s vydíráním typu "zlobíš, nemáš maminku rád" se absolutně neztotožňuju.
 Eva + kluci (02,03,06) 


Re: Re: Re: Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(18.9.2006 18:18:16)
Taky děti nevydírám stylem "nemáš maminku rád", ale když cítím, že už tlačí na pilu moc, tak řeknu asi tohle: "Líbí se ti, když na tebe křičím?" (Ne.) "Já taky nemám ráda, když na tebe křičím, ale někdy už jsem unavená a nemůžu to zlobení vydržet. Jestli budeš ještě chvíli... (kopat do stolu, dělat tyhle zvuky, atd.) asi za chvíli začnu křičet. Možná by bylo lepší, kdybys toho nechal."
Opakovaně říkám dětem, že když na ně křičím, není to správné a mrzí mě to - a žádám je o "spolupráci", aby se tomu předešlo. Dokonalá matka prostě nejsem a taky nechci, aby se to ode mě očekávalo. Chci, aby kluci věděli, že je mám ráda, i když mě zlobí a že když někdy "nevydržím", není to proto, že bych je neměla ráda. Taky na ně nikdy nekřičím (ani neříkám), že je nechci, že je nemám ráda nebo že z nich umřu.
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(21.9.2006 14:17:24)
Evo, to je hezký, taky si někdy vzpomenu takhle reagovat, ale bohužel ne vždycky, takže občas začnu křičet i bez varování. Pak mě to samozřejmě mrzí a přitom se to může bez toho křiku obejít. Díky za příspěvek.
 b+h 
  • 

Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(20.9.2006 17:35:54)
moc hezky jsi to napravila....
 Kohnova 
  • 

Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí 

(20.9.2006 22:12:46)
Netrap se kvuli tomu, nerekla jsi nic strasneho a navic jsi to jeste okamzite napravila. Podle mne ani matka nemusi byt neustale dokonala. Myslim, ze jsi na sebe hodne prisna. Deti zkouseji nasi trpelivost a myslim, ze je dobre, kdyz zjisti, ze neco proste nejde. A taky umi vycitit, ze to "prehnaly" a taky umi odpoustet. Tak se netrap.
 maceška 


Chačipe 

(18.9.2006 10:36:03)
Na článek Proč maminka Adámka nechce? si taky pamatuju velmi dobře, ačkoliv nemám dojem, že by měl nějaké negativní následky na mém psychickém vývoji. Asi že Adámek ani jeho maminka ve skutečnosti neexistují. Zato když jsem se ve čtvrtek dívala na dokument ČT Chačipe, kde byly existující děti a existující dospělí, připadalo mi to místy jako týrání...
 Róza 
  • 

Re: Chačipe 

(18.9.2006 12:59:20)
A o co tam šlo, co je Chačipe?
 maceška 


Re: Re: Chačipe 

(18.9.2006 13:29:07)
Šlo o dokument o dětech z dětského domova, které v rámci arteterapie dostaly kameru a natáčely "příběhy". Teta Táňa tam kladla dětem otázky jako "myslíš si, že tě má maminka ráda? A proč za tebou nejezdí, když tě má ráda? A proč ti nepíše? Odepisuje ti na tvoje dopisy? Ale kdyby tě měla ráda, tak by odepsala, ne?" atd. Nebo tam holčička plakala, že se nechce natáčet, a teta, kterou tam bylo vidět, na to jenom koukala a vůbec nezasáhla (ta holčička křičela, otáčela se, prosila, schovávala hlavu...vše marno).
 Róza 
  • 

Re: Re: Re: Chačipe 

(18.9.2006 13:59:08)
Nevím, dokument jsem neviděla, ale nechápu jeho smysl. Proč se holčičky ptají na takové věci? Snad aby si uvědomila, že ji maminka asi ráda nemá, když za ní nejezdí a nepíše jí? A k čemu je to té holčičce dobré?
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chačipe 

(18.9.2006 14:55:28)
To jsem neviděla, ale bylo by to vůči dítěti kruté. Ono za to nemůže a nemůže to ani nijak ovlivnit. Navíc tyto děti lásku hledají. Když ji nemají, vytvoří si imaginární maminku a ta je na ně v jejich mysli vždycky hodná. Někdy se upnou na dospělého (vychovatelku). Nevím, ale podle toho, co jsi popsala, je to neskutečné týrání dítěte, a pokud je to na obrazovce, tak já bych osobně poslal podnět na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, že tohle by vysílat neměli. Ale já to neviděla, takže nevím, v jaké souvislosti. Myslím, že podobný postup by šokoval i dítě, které jinak žije v normální rodině, natož potom dítě v dětském domově.

Já jsem v dětském domově nějaký čas pracovala. Fakt je, že jsme dětem někdy zatajovali dopisy jejich rodičů, dopisy jsme běžně četli. Ale to bylo tehdy, kdy jsme chránili duševní pohodu dětí. uvedu příklad: měli jsme tam 12-letého chlapce. Maminku neměl, otec byl ve výkonu trestu na dlouho, tuším asi na 10 let. Když neměl otec co dělat, psal synovi, že ho brzy (třeba příští měsíc) pustí, on si pro něj přijede a budou spolu doma a co všechno pak spolu budou podnikat. Hoch se těšil na další měsíc a když se nic nestalo, volala sociální pracovnice do vězení, kde jí řekli, že u otce se žádné propuštění konat nebude. Když to udělal asi 3x a hoch z toho měl celkem těžké deprese, přestali jsme mu otcovy dopisy dávat, protože nám ho bylo líto. On si svého otce zbožnil, v jeho představě to byl hodný člověk, a nepochopil by, že sliby v dopisech jsou jen otcovo zbožné přání.
 žinča 


Re: Re: Re: Chačipe 

(21.9.2006 7:56:12)
Když to čtu, zní to naprosto strašně. Jsem ráda, že jsem ten dokument neviděla. Nechápu, jestli takové chování mělo dětem pomoci?Jaký byl smysl a poslání toho dokumentu?
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chačipe 

(30.9.2006 14:53:40)
Já jsem ten dokument neviděla.

Možná že smysl, toho dokumentu by tu ještě "byl".
Ti co ho viděli nebo se o něm dozvěděli teď přes internet a tuhle debatu, mají trochu reálnější obraz o tom, co prožívají děti v dětských domovech v naší republice.

A díky Sedmikrásce i to, že když se někdo jeví vstřícný, ještě neznamená, že nemůže někde současně páchat škody.

Co s tím nevím. Napsat na ministerstvo ? Na nadřízený orgán toho dětského domova ? Chtít vysvětlení smyslu této arteterapie ?
 Sedmikráska* 


Re: Chačipe 

(25.9.2006 23:55:11)
Tvé pocity z dokumentu sdílím. Byla jsem otřesena a Luboš vedle mně taky. Navíc dle druhu projektu - Francie - jsem přesvědčena, že se jednalo o projekt v kterém ´figuroval DD Hranice, kde byl Jenda. Jejich SP (kterou jsem tenkrát považovala za vstřícnou) se jmenovala Táňa. Jenda některé děti poznal.
A to je ten z lepších DD.
 Lada, 34let, 1dítě 
  • 

Chyba hned v nadpisu 

(18.9.2006 10:51:25)
Myslím, že tou nejhorší chybou autora je ten nadpis. Měl by být raději v tom smyslu "Proč maminka Adámkovi nechce vyhovět?" Ono je totiž velký rozdíl mezi odmítáním dítěte a odmítnutím vyhovět.
 myshka 
  • 

Re: Chyba hned v nadpisu 

(18.9.2006 11:29:31)
Jenže ono nejde o to, aby Adámkovi bylo vyhověno, ono jde o to, že Adámek má z toho pocit, že ho maminka opravdu nechce, a pláče. Mám hodně citlivého syna a je mi jasné, že takovéhle chování berou děti opravdu dost vážně a pak těžce nesou.

Bylo by i v pořádku dítěti koláč nedat (vysvětlit, že třeba jindy, po obědě...) - není ale v pořádku vytvářet v dítěti pocit, že nemá lásku.
 Lada, 34let, 1dítě 
  • 

Re: Re: Chyba hned v nadpisu 

(18.9.2006 13:33:41)
Ano, maminka pochybila (to se stává), dítě špatně pochopilo, ale bavíme se o "škodlivosti" příběhu umístěného ve Slabikáři. Já jen chci říct, že závadný a zavádějící je nejvíce nadpis a pokud by byl vhodnější, příběh se dá využít ku prospěchu tím, že si popovídáme se svým dítětem o tom, že v životě běžně dochází ke zbytečným nedorozumněním.
 Rebeka 34let 2 děti 
  • 

Souhlasím 

(18.9.2006 12:27:00)

..souhlasím,název článku je jako titulek z bulvárních novin-šokézní a po přečtení zjistíte,že o nic nejde. Článek je starý nejméně 35 let,asi by stálo za úvahu ho obmněnit,ale zase takovou tragiku bych z toho nedělala. Nemyslím si,že by tenhle článek nějak poškozoval psychiku prvňáčků /má dcera je v 1 třídě/.Závěr zní mohlo by se aktualizovat i ve slabikářích/nebo především a právě v nich/...
 10.5Libik12 


Re: Souhlasím 

(18.9.2006 12:54:35)
Jasně Rebeko, navíc i já osobně jsem ten článek ve výchovném procesu zažila a pamatuji si ten dojem, že to ta maminka na Adámka "blbě hraje".

Milado, co děláš, pokud ti nevyhovuje učebnice? Já mám dceru na gymnáziu a z takových učebnic ZSV bych vyrostla.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Souhlasím 

(18.9.2006 13:49:16)
Promiň Milado, ale Tebe konkrétně vídám s podobnými příspěvky na fóru docela běžně a vždy je to o tom, že něco je nebo není v učebnici a ve které a Ty nebo syn jste z toho vždy strašně konsternovaní. V učebnicích není všechno, školní systém není dokonalý a já i moje děti to taky víme. Já jsem napsala pouze za sebe, že v jeho věku mně (ani mým dvěma dcerám) na tomhle nepřišlo nic divného; je to pravděpodobně tím, že u nás doma se hodně čte a četba je podle mne jediným možným způsobem, jak si opravdu gramatiku zažít; pak nepotřebuješ žádné stohy pouček. Takže jsem se třeba ve škole vyjmenovaná slova učila jen pro formu, abych uměla před tabulí odříkat tu "básničku" co chtěla paní učitelka, ale jinak jsem nikdy nad I/Y, S/Z, umyvadlo/umývadlo, psi štěkali/štěkaly atd nepřemýšlela a psala jsem to rovnou bez nějakých školometských teoretických zdůvodnění, protože mi to prostě v hlavě automaticky nabíhalo a nabíhá.
Zkrátka každý to máme jinak, každý má jiné možnosti a schopnosti, já zas neumím hrát volejbal a nemám přehled o nejnovějších superstar.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Souhlasím 

(18.9.2006 14:12:28)
No... to je asi jedno. Mně se jenom příčí ten argument "My jsme to ještě nebrali". Na tohle mně učitelky odpovídaly "Tak v tom případě je správný čas zjistit si to individuálně a rozšířit si obzory".
Věta
Mimochodem sama učím (AJ) a můžu Tě ujistit, že takovému běžnému studentovi přijdou výjimky v angličtině třeba i zapeklitější než v ČJ :o) Je to subjektivní.
Jinak netvrdím, že každý (a jedině ten) kdo hodně čte umí správně pravopis. Ale ze své praxe v jazyce mateřském i jazycích cizích prostě vidím, že četba a vnímání textu jako takového prostě hraje v určitém smyslu nezastupitelnou roli, asi hlavně kvůli zafixování si těch různých výjimek.
 Olina a dvojčata 19m 
  • 

Re: Re: Re: Souhlasím 

(18.9.2006 17:13:06)
Ahojky.
Chtěla bych tě trošku opravit. Dneska si podle Školního vzděláacího programu může učit každý co chce a hlavně kdy chce. Je dáno pouze to, co musí žák umět, když vychází z páté a deváté třídy. Takže tu řešit, co je v jaké učebnici napsáno nemá moc smysl. Těžko se dohodnou češtináři s lidmi tvořící učebnici matematiky, když nejsme schopni se domluvit na jednotné koncepci, aby neměli děti problém při přecházení ze školy na školu. Ahoj
 Draci mamka 4+1 


Smysl "recenze" 

(18.9.2006 13:01:11)
No, myslím že autor článku neměl na mysli, že děti po přečtení příběhu budou mít negativní pocity vůči sobě. Ony se ale učí i tím čtením mnohdy opravdu přiblblých příběhů a básniček. Pro ně je to velká část světa, ve kterém žijí a mohou tak získat pocit, že takové chování vůči jiným je v pořádku. V příběhu je názorná ukázka podmíněné lásky. Jak by se vám líbilo, kdyby vaše 6 leté dítě přišlo a řeklo: "Nebudu s tebou mluvit, dokud nebudu dostávat na svačinu jenom "hambáče"! " ??????
 Rebeka 34 dvě děti 
  • 

hmmm... 

(18.9.2006 13:43:35)
...tak ty hambáče by neklaply/má dcera je stejně nerada :-)/,ale asi bych neprotestovala,neboť je velmi výřečná a docela bych uvítala kdyby chvíli mlčela :-)...jinak své děti vychovávám jaksi intuitivně /maje jakési drobné postgraduální psychologické vzdělání/. Myslím,že průměrné 6 leté dítko je již celkem dobře schopno odhadnout nadsázku a dokonce i ironii..a celkem dobře chápe,že maminka je taky jenom člověk a když občasně vybuchne z přemíry práce a starostí-tak že ho má ráda,přestože se na něj momentálně hněvá. Ale opětovně ke zmíněnému článku - není dobrý,na tom se schodneme všichni a bylo by lépe nahraditi ho jiným - vhodnějším/ale to už jsem uvedla minule/..jinak souhlasím s mnoha jinými,že poprosit a poděkovat se dítko může učit jinými přijatelnějšími metodami.. :-)
 Sissi 
  • 

Tenhle příběh 

(18.9.2006 11:22:19)
byl i v nějakém slabikáři, nebo Živé abecedě, ze které jsem se učila já. A světe div se, nezapůsobil na mě ani na ostatní děti nijak negativně. Je to totiž zjednodušení, schematismus, a tak jsme to už tenkrát brali. Stejně, jako jsme měli rádi seriál "Byl jednou jeden život", přestože v něm holčička měla zubní kaz, protože si jednou jedinkrát nestihla vyčistit zuby po jídle, a chlapec, který chyběl ve škole, když se šlo na očkování proti tetanu, za týden onemocněl. Přesně takhle to v životě samozřejmě nechodí, ale dostali jsme z toho informaci, kterou jsme dostat měli - čistěte si zuby, choďte na očkování a když něco chcete, poproste.
 Sissi 
  • 

Tenhle příběh 

(18.9.2006 11:23:07)
byl i v nějakém slabikáři, nebo Živé abecedě, ze které jsem se učila já. A světe div se, nezapůsobil na mě ani na ostatní děti nijak negativně. Je to totiž zjednodušení, schematismus, a tak jsme to už tenkrát brali. Stejně, jako jsme měli rádi seriál "Byl jednou jeden život", přestože v něm holčička měla zubní kaz, protože si jednou jedinkrát nestihla vyčistit zuby po jídle, a chlapec, který chyběl ve škole, když se šlo na očkování proti tetanu, za týden onemocněl. Přesně takhle to v životě samozřejmě nechodí, ale dostali jsme z toho informaci, kterou jsme dostat měli - čistěte si zuby, choďte na očkování a když něco chcete, poproste.
 Bára a Naty 


Re: Tenhle příběh 

(18.9.2006 12:10:32)
Naprosto souhlasím. Já chápu, že péče o dítě je vážná a zodpovědná věc, ale diskutovat o "nablblém" textíku ve slabikáři a vážně se zabývat způsobem výchovy oné fiktivní maminky mi vážně přijde trošku moc. I když samozřejmě uznávám, že text ocitovaný z jiného slabikáře o několik příspěvků výše je vhodnější.
 Lavanda 


rodiče a učebnice 

(18.9.2006 12:31:06)
Milá Báro, určitě máš pravdu v tom, že nejde o žádné světoborné téma. Jak jsem si všimla, článek redakce přetiskla z časopisu Děti a my, pravděpodobně proto, že na dnešek žádná čtenářka Rodiny nic neposlala (nebo čtenář, abych nediskriminovala). Nicméně jsem se při čtení tohoto příspěvku donutila zamyslet nad tím, jestli se jako rodič dostatečně zajímám o kvalitu učebnic, které mé děti ve škole používají.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: rodiče a učebnice 

(18.9.2006 13:08:36)
No já nevím, ale vytvářet synovi poučky na to, kolik zbylo korun... v jeho věku by to už měl být schopen rozlišit, jeho rodným jazykem je čeština, tak myslím, že (narozdíl od cizinců kteří se česky učí) by mu samotnému přišlo divné, kdyby napsal "zbylo dvě koruny" nebo "zbyly pět korun" atd.
S těmi pádovými otázkami jsme to my na škole takhle neřešili... žádné podobné poučky jsme se neučili ani nedoplňovali, prostě to vyplynulo ze situace a naší běžné jazykové praxe...
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: rodiče a učebnice 

(18.9.2006 13:20:24)
Jinak co se týče toho Miladina dotazu, mám pocit, že se tu trochu míchají jablka s hruškama.
Milada neuvádí, jestli v té jiné učebnici, kterou má jiná maminka k dispozici, je toto pravidlo uvedeno u stejného gramatického jevu jako tady ty pádové otázky. Zvířata jsou zařazena do jedné skupiny s lidmi (tedy životná) u úplně jiných gramatických jevů, třeba když se učí měkké/tvrdé I/Y. Ale tady jde prostě jenom o to, jak se ptáš na předměty/lidi zvířata a to všichni známe od útlého věku, protože maminka se nás ptala "Co to je?" "To je pejsek." nebo "To je kachnička" (tedy bez ČEHO - bez pejska atd.) a "Kdo to je?" "To je teta." (Tedy bez KOHO - bez tety).
Zvířata jsou tedy skutečně většinou "CO, ČEHO...)", ale občas bývají výjimky: třeba když je to zvíře nějak "polidštěno", jako třeba Medvídek Pů, Krteček, Kocour Mikeš atd. Tak pak se můžeš ptát "S kým si to tady na obrázku hraje Medvídek Pů? S Oslíkem Ijáčkem."
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: rodiče a učebnice 

(18.9.2006 13:54:55)
A co je psáno v tom poučení v učebnici v rámečku na str. 62?
 Blanimour 


Proboha!!! 

(18.9.2006 14:53:10)
Fakt, jestli se na zvířata ptáme KDO nebo CO, mi přijde nepodstatný. V těchto věcech se stejně každý v řeči řídí intuicí nikoliv poučkami. Spíš mi připadá šílené, že po dítěti se v rámci procvičování chce, aby doplňovalo správné znění definice, která mu v životě bude stejně na h.... Procvičovat by se přeci měly podstatnější věci. A když nějaký "odborník" vytvoří do učebnice takovout zhovadilost, měl by mít aspoň učitel dost inteligence, aby toto "důležité"cvičení přeskočil.
 Lída+2 


Re: Proboha!!! 

(18.9.2006 14:58:05)
tohle mi příjde na procvičení lepší:

Není to taková nuda....
 Jája 
  • 

Re: Proboha!!! 

(18.9.2006 15:00:25)
To není nepodstatné. Naše dcera ve třetí třídě na podobná cvičení odpověděla: přírodnina živá - motýl, přírodnina neživá - chcíplá vrána.
A bylo další vysvětlování, proč je jednou živá a jednou neživá.
A dále: předmět živý - žák. Předmět neživý - robot. Byla tam podotázka "k čemu slouží předmět neživý?". Takže napsala: "chodil by za děti do školy a děti by si zatím v klidu hrály". Učitelka šla do vrtule, protože se do té doby domnívala, že dítko školu vyhledává a že je mu v ní dobře.
 Damila 


Milado 

(18.9.2006 20:36:41)
Snad se moc neurazíš, ale nebereš tu výchovu a učení příliš vědecky?
Já mám pocit, že musíš mít nejmíň dvě vysoké školy a všechno šíleně analyticky rozebíráš (nemáš náhodou zesílené znamení Panny v horoskopu? :o))
Češtinu mám náhodou taky ráda, ale moje děti na ni prdí, tak se nemůžu realizovat. Má Tvůj syn opravdu takový zájem o to, kde se píše jaké I/Y ,přestože to ještě nebrali?
Já mám kluky ve 2. a 4. třídě a jsou dyslektici, takže jsem ráda, když napíšou velké písmeno ve jméně, neboi čárku kde patří, a knihu nepřečetli ani jednu. Mám pocit, že kdyby se narodili Tobě, "museli" by číst a ovládat češtinu. Je to tak?
 Damila 


Re: Re: Milado 

(18.9.2006 21:29:51)
Dík za vyčerpávající odpověď.
Jen se chci ještě zeptat, jestli si myslíš, že čtením si člověk zafixuje, jak má které slovo vypadat (i/y,s/z apod.). Já jsem si to dlouho myslela. (U mně to tak fungovalo, i muž mi dal za pravdu!)Do chvíle, než jsem si začala dopisovat s kamarádkou, vášnivou čtenářkou, která však zůstala nedotčena pravopisem a důsledně si píše kde chce co chce, ponejvíce foneticky... Jak je možné, že to někoho neovlivní? Máš na to nějaké vysvětlení? Já ne.
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Milado 

(18.9.2006 23:09:24)
Promiňte, že vám takto skáču do diskuze, ale myslím, že pro vás mám odpověď. Je to pro to, že každý z nás máme jiný typ paměti. Jsou lidé, kteří mají paměť spíše zrakovou (pamatují si dobře to, co vidí), jiní spíše sluchovou, jsou lidé, kteří si pamatují nejlépe to, co sami řeknou (takže si texty čtou nahlas) apod. Druhů paměti a jejich kombinací je několik, záleží na tom, který autor je rozlišuje, ale to není teď zas až tak důležité. Pro vás má zřejmě důležité postavení právě zraková paměť, zatímco vaše korespondenční kamarádka má zrakovou paměť zanedbatelnou a více si pamatuje věci, které získá jinými smysly.
 Lída+2 


Alter a jiné 

(18.9.2006 14:48:59)
alter- moje kamarádka učitelka. Uvedla tuto učebnici jako nejhůře zpracovanou....


Jinak texty jsou ve slabikáři divný. Někdy to fakt připouštím,ale měli by jsme si uvědomit, že tvořit text a nepoužít to a to písmenko, protože se bude brát až za 2-3 měsíce je složité, že...

Jinak ten text si nepamatuju ani ze slabikáře ani od nikad jinak, TAkže na mě nijak nezapůsobil... a myslím, že stejný dopad by měl ny syny.

Jo a jak tu někdo říkal, že pokud dítě čte tak má zvládat odpovědi...to mě rozesmálo.některé děti nebaví skládat věty a zase skvěle cvičí, plavou, malují...
Já osobně koho znám. A dokonale umí česky( prominou ty co se jich dotknu) mají obě ruce levé....=každej umí rychle něco jiného. Někdo tu češtinu a někdo zase třeba zpívat já fakt nevím.
Někumu dá práci se naučit i vyjmenovaný slova a někomu to jde samo. KAždý jsme přece jiný.....
 Lída+2 


Veroniko 

(18.9.2006 14:54:28)
Musím se zastat Milady, Pokud má člověk jen maličko zvídavé dítě tak hledá o 106...

naše ani né 8leté dítě si nechalo vysvětlit- planety, takže je už 1/2 roku umí orříkat a namalovat... taky jsme ho neposlala, že má čekat až se to bude učit.

MAnžel před měsícem vysvětloval- dobu kamenou, bronzovou, a tak....docela ho zaskočil- dostali se k tomu přes otázku: KDe se vzalo první semínko rajčete?věř mi 2,5hodiny měli co dělat....
Taky mu neřekl počkej si 6let až to budeš brát na druhým stupni. Tohle normální rodič neudělá.

A I/Y řešíme od první třídy... a běda když je to jinak. Dostali jsme vynadáno a vyjimka našeho loňského prvňáka nezajímá,ale myslím, že letos k tomu už bude přístupnější.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Čemu svítí oči ve tmě? 

(18.9.2006 15:41:03)
Čemu svítí oči ve tmě? Kočce. No nazdar. (tak snad kočce robotovi)
S čím si hraješ? S kočkou. (no možná by to pasovalo na zdechlinu kočky, jako že si s ní to dítko pohazuje. Viz chcíplá vrána dole - ta je dobrá.

Alespoň takhle to cítím v češtině já.
 Pavla3 


Možná to je k něčemu dobrý :-)))) 

(19.9.2006 9:17:34)
Tak mě zrovna napadlo, že v dospělosti člověk potřebuje vědět, že 99% textů, které běžně čte (noviny, časopisy, články na netu a pak různé předpisy, vyhlášky, zákony atd) jsou napsány tak, že vyjadřují aspoň trochu něco jiného, než jak byly myšleny. Takže pro to dítě je docela dobrý, když si na to zvyká odmaliča, ne :-)))) A mezi náma tady na rodině jsem byla účastna už spousty diskusí, kde někdo nepochopil jak jsem nějakou věc myslela a naopak. Čeština je složitá a konkrétně ty zvířata jsou toho obrovským příkladem. Vlastní pes je pro člověka vždycky "kdo" naopak oobtížněj hmyz bude vždycky "to" a mezitím jsou odstíny šedé.
 Lavanda 


Re: Re: rodiče a učebnice 

(18.9.2006 13:29:33)
No, přiznám se že ne asi tak, jak bych měla. Zatím jsem neshledala v učebnicích našich dvou starších dětí (2. a 4. třída) nic, co by mi nějak moc vadilo, ale prostě mě nějak nenapadlo zajímat se o to DOPŘEDU, tj. na další školní rok. Ono už by bylo asi trochu pozdě, kdybych zjistíla, že má kluk teď, ve čtvrté třídě, blbou učebnici angličtiny (naštěstí ale mají celkem schopnou).
 spadlá z jahody 


Re: Re: Re: rodiče a učebnice 

(18.9.2006 20:22:09)
Někdy ve druhé či třetí třídě měla dcera v učebnici matematiky příklad typu: Jedno vejce se vaří pět minut, za jak dlouho se uvaří 10 vajec? Dle paní učitelky byla správná odpověď 50 minut.
 maceška 


Re: Re: Re: Re: rodiče a učebnice 

(18.9.2006 20:34:57)
No když se vaří postupně...
Takový slovní úlohy mě taky vždycky dostanou. Třeba které míče propadnou basketballovým košem - udány rozměry koše, tj. horní průměr kovové obruče a dolní průměr koše, a velikosti míčů. Počítat s pružností úpletu nebo ne? Došli jsme tak daleko, že jsme na zahradě zkoušeli prohodit basketballovým košem míče různé velikosti, abychom odhadli, jaká je "vůle" materiálu...no, a správný výsledek měl být, že propadnou jenom ty míče, které mají menší průměr než je dolní průměr koše :-(
 b+h 
  • 

Re: Re: Re: Re: rodiče a učebnice 

(20.9.2006 17:49:06)
No to muze byt taky spravna odpoved. Zalezi, jestli se vejce vari vsechny dohromady, nebo kazde zvlast. Mozna v tomto pripade ucitelka chtela, aby je zaci "uvarili" kazde zvlast...
 .Žaba 


Zaujimave, 

(18.9.2006 15:10:41)
tvrdite, ze vas clanok v detstve nijako nepoznamenal, napriek tomu si ho pamatate doteraz... Takze vas predsa niecim zaujal, nie? Ja teda rozhodne medzi zabudlivcov nepocitam, zo slabikara ci citanky si vsak pamatam maximalne Mama ma Emu, Ema ma mamu...

 Ája 
  • 

Re: Zaujimave, 

(18.9.2006 15:31:36)
Já si ten text taky pamatuju. Ale fakt je, že jsem si vzpomněla až v okamžiku, kdy jsem to četla na www.rodina.cz. Pokud něco někde čtu, vzpomenu si i na jiné texty, které jsou jinak někde ukryté v hlubokém podvědomí.
 klaraf 
  • 

Re: Zaujimave, 

(18.9.2006 18:27:50)
Řekla bych, že Ema má mísu :)))
Nepoznamenalo mě to, ale jsou určité okamžiky, které si prostě pamatuješ, stejně jako si pamatuju, že moje první knížka byla Honzíkova cesta...
 Saša 
  • 

Re: Zaujimave, 

(18.9.2006 22:36:01)
ten článek si pamatuju (pamatovala jsem si Adámka, který neuměl říct prosím ... nikoli maminku tyrana :o) nejen proto, že knížku z níž byl jsem přesunula ze své staré knihovničky do knihovničky své dcery, když začala chodit do první třídy (ne kvůli Adámkovi, ale byly tam i jiné příběhy a pohádky, které se mi líbily a chtěla jsem si je číst - a četla - s dcerou) - navíc je ta knížka opravdu pro malé čtenáře - tj. velká snadno čitelná písmena.
 zuzkasim 


Článek z učebnice není případ pro psychologa 

(18.9.2006 23:01:11)
Tento článek ze školní učebnice si taky pamatuju. Slouží kromě procvičení čtení k navození rozhovoru s dětmi o společenském styku, základních pravidlech slušného chování. V nadsázce bych neviděla nic špatného, v literatuře je jí spousta a to i v dětské literatuře. Představa vlka z Červené karkulky požírajícího babičku, holčičku a potom rozpáraného, je pro mě mnohem horší než pocit, že mi maminka vyhubuje byť takovýmto způsobem za to, že neumím poprosit. I děti jsou schopné pochopit, že ne vše je myšleno doslova. Jak už psal někdo výše, správná reakce tatínka vnáší do příběhu klid a jistotu. Opravdu bych z tohoto článku z učebnice nedělala případ pro psychologa, myslím, že svůj účel v knize plní. Pokud chcete, tak si knihy svých dětí pročtěte celé pozorně, najdete mnoho "zajímavějších" případů, na kterých lze i dětem ukázat omylnost celého světa. Nebojte se, nijak to ty naše ratolesti nepoškodí.
 Michaela+Nina 2/05 


Re: Článek z učebnice není případ pro psychologa 

(19.9.2006 1:35:19)
Zuzko myslim ze jsi ten clanek nepochopila.
Ty jsi sama psycholog ze tak dobre vis ze ucebnice neni vec pro psychologa i co ty nase ratolesti neposkodi??
Autorka se predevsim snazila upozornit na zpusob komunikace s detmi, ktery je skutecne poskozuje a ktery je ve slabikari prezentovan jako norma. Take uvadi mnohem lepsi zpusob jak s ditetem mluvit.
A prave psycholog na to muze dobre upozornit
 eva 
  • 

Re: Re: Článek z učebnice není případ pro psychologa 

(20.9.2006 0:56:59)
ano, take si myslim, ze autorka chtela upozornit, jak nevychovnym zpusobem muzeme vychovavat i my doma a ze bychom se nad tim meli vsichni zamyslet. Myslim si, ze zcela opravnene poukazuje na nevhodnou komunikaci s ditetem, kdy stejne lze rici uplne jinak. Nehlede k tomu, ze jeste to muze byt receno velmi nedobre znejicim tonem. Deti si vetsinou porizujeme, protoze je chceme, tak proc bychom jako rodice nemohli mit vice trpelivosti a ucit deti spolecenskemu chovani kladnym zpusobem?
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Adámek 

(19.9.2006 0:37:05)
Tak já měla příběh o Adámkovi ve Slabikáři na 100%.
Zda ho měly i dcery to si nevzpomínám, ale neřekla bych....
Ale určitě na mne tento příběh nezanechal negativní následky. Bylo mi 6, standartní "prvňák", celkem průměrně "vzdělaný" ... :-)
Ale to, že Adámek nepoprosil mi bylo jasno. Takže maminčino "Jdi pryč, ty nejsi můj Adámek" jsem chápala přesně tak, jak bylo myšleno.
Asi tak, jako naše holky chápaly, když jsme jim říkali: "Jé, tady bzučí nějaká moucha, nebo co. Nebo jsi něco říkala? Prosím? Já neslyším!!!!" když zapoměly poprosit. Bylo to samozřejmě ve věku, kdy už jim bylo x-krát řečeno, že musí poprosit - poděkovat. A holkám bylo určitě jasno, že jsme neohluchli, ale snažíme se jim naznačit, že s jejich projevem není něco v pořádku....
Řekla bych, že se v daném případě dělá z komára velbloud. Beru, že je třeba ochránit křehkou dětskou psychiku, že by jim rozhodně rodiče neměli říkat "Jdi pryč, nemám tě rád/a", ale že by zrovna tento příběh ohrozil u čtoucích prvňáků jejich pocit jistoty v jejich rodině, to si rozhodně nemyslím.
S.
 koa 


Re: Adámek 

(19.9.2006 16:45:59)
V části města, kde žijeme, je dětský domov. Děti z něj chodí do místní školky a do školy. Musím říct, že raděj nedomýšlím, co se jim asi honí hlavou, když se ve škole mluví o rodině. Ve školce i v první třídě, kam chodil syn loni (a jedna holčička je z domova) se to jen hemží úkoly: vyprávěj, co umí tvoje maminka, jak to chodí u vás doma...
 eva 
  • 

Re: Adámek 

(20.9.2006 0:40:02)
Simco - ja tedy opravdu nevim, JAK SI MUZES MYSLET, ze tvoje veta: "Jé, tady bzučí nějaká moucha, nebo co. Nebo jsi něco říkala? Prosím? Já neslyším!!!!" je vhodnejsi, nez knizni verze: "Kdo to tu křičí? To ty, kluku? Jdi pryč! Já tě neznám." Podle mne prirovnavani milovaneho ditete k bzucici mouse muze ublizit stejne jako "jdi pryc, ja te neznam". V obou pripadech jde o ponizovani deti a slapani po jejich sebevedomi. V obou pripadech je to NEGATIVNI vychovny system. Tvoje vychovne metody pouze presvedcuji tvoje deti, ze je nerespektujes a v duchu si mohou myslet, ze je i nemilujes. Ja osobne si myslim, ze autorka z komara velblouda nedela.

U nas doma pouzivame vetu: "Zapomel jsi nekde kouzelne sluvko." A trpelive opakujeme tuto vetu neustale do te doby, nez se slovicko "dekuji" zakoduje do detskeho mozecku a zustane tam permanentne.
 b+h 
  • 

koa 

(20.9.2006 1:53:33)
mas velmi zajimavy postreh.

Muj nazor je ten, ze autorka nas chce upozornit, ze mozna i my doma nevedomky pouzijeme nespravnou vetu vuci detem, ktera muze mit na ne negativni dopad, aniz si to uvedomujeme. Neumime si stoupnou ze sveho tela ven a podivat se sami na sebe tak, jako se divame na vsechny okolojdouci, na kterych si vsimneme kazde chybicky. A nejhorsi je to, ze nase deti, ktere jsou nam nejblizsi musi nase nehezke a ponizujici vety poslouchat, misto, abychom je poucili jak rici dekuji, prosim atd. hezkym stylem. Jsme na ne jak srsne a pak se divime, kdyz udelaji neco z frustrace.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Adámek 

(20.9.2006 10:53:33)
Evi - jak si můžu myslet? No prostě proto, že já - stejně jako ty - si můžu myslet, co chci..... Právo něco si myslet mi nikdo nemůže upřít.
Ala to je trochu hraní si se slovíšky....

Ono je to trochu o tom, jak člověk co řeklne... tón, způsob mluvy, mluva těla, intonace je mnohdy důležitější než obsah slov... (na to tady na netu narážíme dost často, že?). Takže řeči o tom, že "Tady nějak není slyšet...." moje děti SKUTEČNĚ nebraly, že je připodobňuji k mouše....
Starší dcera má už 18 a o lecčems si povídáme. A i když s ní mlátí puberta, tak VÍ - MÁ JISTOTU, že je naše milovaná dcera, že i když je občas na zabití, tak TADY JE DOMA a MY JI MÁME RÁDI. Takže si myslím, že naše někdy neortodoxní výchovné metody ji nijak nepoškodily....

MMCH - poznámku o kouzelném slůvku používáme také :-
))) a používali jsme zvláště, když byly holky menší, starší už bez potíží "rozdýchají" impertinence o "špatné slyšitelnosti".....

Simča
 eva 
  • 

Re: Re: Re: Adámek 

(20.9.2006 17:24:08)
Já bych vaše neortodoxní metody nenazývala neortodoxními, ale spíše babičkovskými. Tvoje 18ti letá dcera možná rozdýchá tvoje impertinentní vyjadřování, ale tím ji vlastně učíš, jak se chovat k okolí. Tvým příkladným chováním ji již od malička vlastně říkáš, že je naprosto v pořádku hovořit s lidmi stylem, kterým s ní hovoříš. Ukazuješ jí, že to bude v naprostém pořádku hovořit takto k jejím dětem. Přitom autorka članku poukayuje, že toto je zcela nemístné v současné vyspělosti našeho státu. Nevím, ale já bych s 18ti letým dítětem hovořila jako s dospělou osobou = věcně, stručně a srozumitelně. Ale přirovnávat ji impertinentním tonem k mouše?...hmmmm
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: Re: Adámek 

(20.9.2006 22:34:43)
No ona tedy osmnáctiletá slečna doopravdy poprosit už nezapomíná, já myslela, že to na ni nezanechalo žádné negativní následky...
Jinak já mluvím jako s dospělou nejen s tou osmnáctiletou, ale i s tou devítiletou..... Asi jsem nikdy nemluvila s dětmi nějak specificky a takový to "Už jsme se pěkně napapinakali a teď se vyčuránkujeme a půjdeme hajinkat" jsem nepoužívala nikdy. Není to prostě můj styl....
Bavím se s nimi jako s dospělými (i s těmi se často navzájem špičkujeme)... A doma do sebe v legraci rejpeme a máme (přesto? právě proto?) velice dobré vztahy. Není večer (přes den se málo kdy scházíme), abychom se společně něčemu nesmáli a myslím si, že většinou nemívají rodiny s pubochy (7 pád od slova puboši :-))) ) doma tak otevřené vztahy. Takže my si prostě nestěžujeme.... Ani my rodiče, ani děti...
Ale možná že namám pravdu a moje děti se budou ke svým dětem chovat špatně, ale to dnes fakt netuším.... Dělám v nejlepší víře to, co si myslím, že je správné a prozatím mi náš vztah, který s dětmi máme, dává za pravdu.
Hovořit s někým tak, jak ty píšeš, věcně, stručně a srozumitelně je zajisté správné, ale řekla bych dost "studené". Takže věcně, stručně a srozumitelně mluvím v obchodě k prodavačce nebo v ordinaci k lékaři, ale s dětmi si - i při běžné komunikaci - více slovně hrajeme....
S.
 Běta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Adámek 

(20.9.2006 23:24:04)
Naprosto souhlasím, že pokud máme s dětmi vztah, kde nechybí humor, rozhodně je nepoškodí "bzučení mouchy". Naopak mám zkušenost ze své profese / vychovateka ve ŠD /, že děti na vás schovívavě hledí, když je krmíte "kouzelným slůvkem". Myslím, že se dětem dá spousta dobrých věcí nanést jejich jazykem. A nemyslím pochopitelně vulgarismy. Tady mám trošku pocit, že některé diskutující mají zkreslené představy o dnešních dětech. Nejsou to většinou křehké květinky, ale někdy dost drsná cházka. Určitě bych ale vynechala "nechci tě, nemám tě ráda". A myslím, že děti se mají mazlit, objímat a žužlat každý den a pořád.A muchlám si i své dospělé dcery.
 eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Adámek 

(21.9.2006 2:30:24)
Určité procento našeho chování je poděděno, ale zbytek je nám vštěpen výchovou našimi rodiči. V dospělosti nás pak také ovlivnuje společnost. Dnešní drsná cházka, jak se vyjadřujete, je z velké části plodem našeho chování za zavřenými dveřmi, a definitivně si nemyslím, že diskutující mají zkreslené představy o dnešních dětech. Vždytˇ jsou všude okolo nás a také o nich diskutujeme vehementně na rodina.cz - jak bychom si mohli chování dnešní mládeže nevšimnout.
Nemám ponětí, co myslíte pod pojmem: "Myslím, že se dětem dá spousta dobrých věcí nanést jejich jazykem...", ale definitivně bych na vašem místě volila vhodné slova, aby jste neskončila bez práce, až si pár rodičů půjde stěžovat na nevhodnost vašeho chování.
 Běta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Adámek 

(21.9.2006 8:30:14)
Nevím, z čeho usuzujete na nevhodnost mého chování a máte / s prominutím tu drzost/ varovat mě před stížnostmi rodičů. Celá léta s nimi vycházím velice dobře.V tom ,že nechápete, co myslím dětským jazykem vidím, že s dětmi asi příliš nemluvíte nebo máte kolem sebe netypický vzorek ddětí. Myslím, že vaše kategorické soudy jsou mimo jakoukoliv diskusi, takže si ji odpustím. Přeji vám všechno dobré a trochu pedagogické pokory.
 eva 
  • 

Re: Re: Adámek 

(21.9.2006 12:18:28)
Když jste se vyjádřila o dětech jako o chásce, (které já jako chásku nevidím, ale pro mne to jsou děti na kterých se podepsali hlavně rodiče) a že používate jejich jazyk, tak jsem se nemohla vyjádřit jinak v poslední větě než jsem se vyjádřila. Až budete příště více specifičtějsí, budu volit jiná slova. Nicméně jako pedagog, kterých si rodiče váží, by jste se o dětech jako o chásce neměla nikdy vyjadřovat. Pro vás to jsou děti. Tečka.
 eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Adámek 

(21.9.2006 1:56:28)
Diskuse nebyla o tom, jestli hovoříme s dětmi zdrobněle a jestli s nimi máme doma legraci. Diskuse byla o tom, jestli je na místě, nebo-li vhodné, používání negativních výchovných metod. Podle tebe to není žádný výchovný přestupek.

Moji větu, že já bych s 18ti letým dítětem hovořila jako s dospělou osobou = věcně, stručně a srozumitelně, jsi překroutila na "studenou" každodenní konverzaci. Dobře víš, že se jednalo o věcné, stručné a srozumitelné poučení dítěte, aby nezapomínalo na slůvko děkuji, prosím apod. Nikdy jsem se nevyjádřila, že jako rodiče máme takto hovořit s našimi dětmi neustále.
(Mimochodem bych ani nedoporučovala takto hovořit s prodavačkami, či lékaři v ordinaci, pokud by neudělali nějaké profesionální faux-pas.)
 dasa. syn 8 
  • 

to chce klid 

(20.9.2006 15:40:11)
Já si tedto příběh také pamatuji ze školy, a to jsem do první třídy chodila na konci šedesátých let. Mně ale nebezpečný pro dítě nepřijde. Dítěti by opavdu asi nikdy maminka neměla říci: "Já tě nechci", ale to přece neříkám já svému dítěti, ale nějaká cizí maminka cizímu Adámkovi. Takže ten příběh není návod, jak vychovávat děti. Má to být poučný článek pro malé čtenáře, o jeho kvalitě lze diskutovat ale psychický vývoj dítěte nehrozí.
 lada+2 
  • 

Re: to chce klid 

(20.9.2006 16:49:03)
článek dítě nepoškodí, ale domácí prostředí s podobnou situací ano. Jestli dítě přijde domů po přečtení příhody s otázkou MAMINKO MILUJEŠ MNĚ? Tak už to může být znamením, že naše výchovné metody nemusí být nejvhodnější, protože mu tam hlodá v hlavě malej červíček. Ale toho si my obyčejně nevšimneme.
 Kohnova 
  • 

Nas Adamek 

(20.9.2006 21:25:03)
Ten pribeh je z knizky Nas Adamek, autorka je zena, jmeno nevim, ale kdyby to nekoho zajimalo, muzu to najit, tu knizku mame doma. Jsou v ni ilustrace od Heleny Zmatlikove a i jine lahudky typu jak je Adamek bit, jak se nenarodil, ale proste jen tak objevil a tatinek hajny, kdyz prisel z lesa, se strasne divil, srdceryvny pribeh o skritkovi Poradnickovi, co v noci musi uklizet hracky po vsech detech, co si je neuklidi samy, a place pri tom... Pamatuju si tu knizku velmi dobre, matka mi ji cetla a casto ji argumentovala. Profesi je detska psycholozka. Pamatuju si z detsvi vetu: "Kdyz budes (nebudes) tohle delat, nikdo te nebude mit rad." a podobne. Nechapu to dodnes uplne, jak mi to mohla delat.
 Hanka, 4 děti (6, 4, 2 a 0,5 roku) 
  • 

Knížka 

(21.9.2006 13:50:32)
Je to z knížky "Pohádky a povídky pro malé čtenáře", napsala Jarmila Hřebejková, Irena Fabiánová, Anna Šimanová a K. F. Sedláček. My máme vydání z roku 1961. Tato povídka napovídá leccos o době, ve které byla napsána. Jsou tam totiž i horší. :-))
 MAMA V NORSKU 
  • 

Dite ma pravo na jidlo 

(27.9.2006 13:12:33)
Ve Skandinavii se deti nemusi doprosovat jidla. Neuci se tady, ze za to musi byt vdecne. Samozrejme ze dite dostane najist. Delame nejakou chybu?
 aminokyselina 
  • 

Re: Dite ma pravo na jidlo 

(2.10.2006 10:09:03)
samozrejme ze dite ma pravo se najist, bejt obleceny a chodit do skoly, k lekari atd. ono nejde o to ze deti se musi "doprosovat jidla". jde o to, kdyz neco pozadame, umet o to pozadat hezky a ukazat respekt. NAPRIKLAD: varim obed, pripravim stul a zavolam rodinu k jidlu. nikdo se nemusi niceho doprosovat. Bylo by ovsem hezky, kdyby vsichni podekovali a ocenili tim moji namahu. A poprosili, kdyz o neco zadaji. Je to o vychove, jak se chovat kdruhym a zvykat si na to, ze svet je plnej lidi, ktery budeme MUSET slusne poprosit pokud neco chceme. Nebo ja snad vlezu do kramu a reknu: "Dej mi 10 deka salamu"??? asi by se mnou vybehli ne?
 Alena 
  • 

Re: Re: Dite ma pravo na jidlo 

(2.10.2006 10:16:32)
Ha ha Aminokyselino, tak to bysme museli vyběhnou tak s devadesáti procenty zákazníků:o) Sice to není "dej mi", ale alespoň nám vykají "dejte mi", ale jinak slovo prosím, či něco takového slyšíme hooodně zřídka:o)
 MAMA V NORSKU 
  • 

Re: Re: Dite ma pravo na jidlo 

(4.10.2006 17:54:14)
V Norsku v obchode rikame - dejte mi -. Nerika se nikdy -prosim-. Jen tak pro zajimavost se tady nikdy nepreje -dobrou chut-. Ale vzdycky ! se rekne - dekuji za jidlo-. Tedy deti neprosi o jidlo, ale vzdycky podekuji. Hezky den!
 Sylvie 


Re: Re: Re: Dite ma pravo na jidlo 

(4.10.2006 18:06:32)
:o) U nás se i přeje dobrou chuť, i děkuje za jídlo ;o)


S.+++
 MAMA V NORSKU 
  • 

Re: Re: Re: Re: Dite ma pravo na jidlo 

(6.10.2006 16:26:45)
To, ze se nepreje dobrou chut je jako pamatka na tu dobu, kdy bylo Norsko velice, ale velice chuda zeme. Daleko chudsi nez nekdy kdy Cesko bylo. Kdyz se rodina nekdy sesla k necemu malo, co se dalo jist, tak meli vsichni chut tak velikou, ze se nehodilo si jeste prat dobrou chut. Ne protoze by byli nevychovani.
 Klarka, 13tt 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Dite ma pravo na jidlo 

(27.11.2006 12:49:47)
Ahoj, no nevim v jake casti Norska zijes, ja u Haugesundu, ale musim rict, ze s vychovanym Norem jsem se jeste nesetkala. Priklad: Jsem ucitelka ve skolce, kde se ditete nemuzes ptat muzes..., protoze ti odpovi nemuzu, ale MUSIS, pak to mozna udela. Prosit je nikdo nenaucil, protoze to tu opradu nikdo nedela. Dekovat, jak v ktery rodine, ale taky jich moc neznam. Dekuji spis rodice, deti rozkazuji. To je muj pohled. Pa
 Klarka, 13tt 
  • 

Re: Dite ma pravo na jidlo 

(27.11.2006 12:54:52)
Ahoj, samozrejme, ze se nemusi doprosovat, protoze dostanou co chteji. Nikde v jiny zemi jsem nevidela aby se vyhazovalo tolik jidla jako v Norsku. Dokonce na nej maji i specialni kos a popelnici. (jsem samozrejme pro reciklaci, ale tyto kose se vynasi dost casto). Pa
 Kyti a 3 poupátka 


A co tohle??? 

(14.11.2006 17:11:28)
Hle, co máme my:
Náš Mireček

Náš Mireček točí oči
jenom po koláči.
Má rád koláče makové.
Vyleze si na lavici a volá:
"Mámo,koláč! Dej mi koláč"
Máma mu podá košíček s koláči.
Potom mu nalije šálek čaje.
Mireček se raduje.

Jak volal Mireček na mámu?
Co neumí? Co se musí naučit?

Veselá abeceda slabikář od Fortuny... tak tady mi zas ta matka přijde pardon, ale v roli "vola" ... Dítě na ni drze pokřikuje a vše co chce dostane a ještě něco navíc...
 MirkaEyrová 


Re: A co tohle??? 

(15.11.2006 0:38:18)
Tak náš mladej chodí už do třetí, ale i tam se najdou perly. Musím podotknout, že jinak na jejich čítanky nedám dopustit - loni i letos mají ty z naklad. Nová škola a jsou v nich ukázky z různých knížek pro děti, dnes běžně čtených. Loni Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka a další, letos Pipi Dlouhá punčocha, Neználek, Bob a Bobek, O zvířátkách pana Krbce... Nicméně dostala mě básnička, kterou by se dle učebnice dokonce měli učit zpaměti (je nemocen, takže nevíme, je-li tomu tak, v týdenním plánu zmíněno není):

Řekni, Kubo, řekni Káče,
ať zadělá na koláče!
Kuba výskl: Moje řeč-
tak už, Káčo, honem peč!

Káča peče, Anka peče,
neživíme povaleče.
Dřeli jsme se na poli,
máme plné stodoly.

Řekni, Lojzku, řekni Ance,
ať zadělá na lívance!
Lojzek výskl: Ale hned -
ať jsou, Anko, jako med!

Když je u nás posvícení,
ať se víno v džbánku pění.
Noste na stůl, děvčata,
máte ruce ze zlata!

Mno, dobrovolně syna k učení tohoto skvostu nebudu...
 MirkaEyrová 


Re: Re: A co tohle??? 

(15.11.2006 0:39:01)
...nutit nebudu. Pardon.
 maschul 


Jak jsme pokročili ?  

(20.5.2009 15:25:51)
nijak....článek je stále ve slabikáři a dokonce se objevil v sešitovém vydání roku 2007 Jaro-Zvyky,obyčeje,náměty,návody,pohádky,příběhy a hry
Dagmar Šottnerová

Ach ach...
 Katka (Kristínka 3roky) 
  • 

Nepočujem 

(7.10.2010 16:32:49)
Tak takýmto spôsobom by som to isto neriešila, u nás neexistuje slovo nemám rád, alebo nechcem Ťa. Kristínka vie (lebo jej to opakujeme každý deň), že ju máme radi aj keď neposlúcha, len sa nám to nepáči, ale naozaj ju máme vždy radi a vždy ju mať radi budeme. U nás sa v tomto celkom dobre osvedčila veta typu: "Nepočujem" Zo začiatku sa Tinka snažila hlasnejšie zopakovať svoju direktívnu požiadavku, ale keď nepochodila ani na 3krát tak jej to nejako docvaklo, že má poprosiť. Na začiatok sme jej vysvetlili prečo sa patrí poďakovať, poprosiť a prečo nereagujeme, keď sa nám snaží rozkazovať, že aj my ju pekne prosíme, keď chceme aby si išla obuť papučky, upratať hračky,... A teraz to už chápe bez problémov :-)
 Monika, 2 děti 
  • 

:-) 

(29.3.2013 19:46:28)
Dobrý den, možná, že jsem nepročetla všechny komenty pod článkem paní psycholožky,
udivuje mě však, že NIKDO z účastníků diskuze nepřipomněl, že maminka v textu příběhu SE ZLOBILA JENOM NAOKO, že chtěla, aby se její dítě chovalo slušně i k ní - ne, že bude ona pouhou loutkou, na níž si může dítě dovolovat všechno. Vidíme dnes, jak opravdu až hnusně se některé děti chovají ke svým rodičům a prarodičům!, kteří v dobrém úmyslu pro ně udělali vše, i nemožné, dítka tak nabyla pocitu, že ona jsou středobodem Vesmíru! Sobectví a sprostota, vulgarita lidem dnes asi připadá normální.. Pomohla k tomu i ona bezbřehá,překroucená "všeobjímající" láska.
Rodiče pro dnešní děti v mnohých případech jsou pouhými dojnými kravami na peníze, jsou pro ně bytostmi, které dětem odmetají sebemenší klacíček z cesty a k nimž si děti dovolují všechno.
My jsme četli tuto knihu v 1.a 2.třídě, a myslím, že zrovna tento článek nikoho nepoškodil, jen připomněl úctu k rodičům!

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.