| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
 |
(19.9.2006 0:37:05)
Tak já měla příběh o Adámkovi ve Slabikáři na 100%.
Zda ho měly i dcery to si nevzpomínám, ale neřekla bych....
Ale určitě na mne tento příběh nezanechal negativní následky. Bylo mi 6, standartní "prvňák", celkem průměrně "vzdělaný" ... :-)
Ale to, že Adámek nepoprosil mi bylo jasno. Takže maminčino "Jdi pryč, ty nejsi můj Adámek" jsem chápala přesně tak, jak bylo myšleno.
Asi tak, jako naše holky chápaly, když jsme jim říkali: "Jé, tady bzučí nějaká moucha, nebo co. Nebo jsi něco říkala? Prosím? Já neslyším!!!!" když zapoměly poprosit. Bylo to samozřejmě ve věku, kdy už jim bylo x-krát řečeno, že musí poprosit - poděkovat. A holkám bylo určitě jasno, že jsme neohluchli, ale snažíme se jim naznačit, že s jejich projevem není něco v pořádku....
Řekla bych, že se v daném případě dělá z komára velbloud. Beru, že je třeba ochránit křehkou dětskou psychiku, že by jim rozhodně rodiče neměli říkat "Jdi pryč, nemám tě rád/a", ale že by zrovna tento příběh ohrozil u čtoucích prvňáků jejich pocit jistoty v jejich rodině, to si rozhodně nemyslím.
S.
|
| koa | 
|
(19.9.2006 16:45:59)
V části města, kde žijeme, je dětský domov. Děti z něj chodí do místní školky a do školy. Musím říct, že raděj nedomýšlím, co se jim asi honí hlavou, když se ve škole mluví o rodině. Ve školce i v první třídě, kam chodil syn loni (a jedna holčička je z domova) se to jen hemží úkoly: vyprávěj, co umí tvoje maminka, jak to chodí u vás doma...
|
|
| eva | •
|
(20.9.2006 0:40:02)
Simco - ja tedy opravdu nevim, JAK SI MUZES MYSLET, ze tvoje veta: "Jé, tady bzučí nějaká moucha, nebo co. Nebo jsi něco říkala? Prosím? Já neslyším!!!!" je vhodnejsi, nez knizni verze: "Kdo to tu křičí? To ty, kluku? Jdi pryč! Já tě neznám." Podle mne prirovnavani milovaneho ditete k bzucici mouse muze ublizit stejne jako "jdi pryc, ja te neznam". V obou pripadech jde o ponizovani deti a slapani po jejich sebevedomi. V obou pripadech je to NEGATIVNI vychovny system. Tvoje vychovne metody pouze presvedcuji tvoje deti, ze je nerespektujes a v duchu si mohou myslet, ze je i nemilujes. Ja osobne si myslim, ze autorka z komara velblouda nedela.
U nas doma pouzivame vetu: "Zapomel jsi nekde kouzelne sluvko." A trpelive opakujeme tuto vetu neustale do te doby, nez se slovicko "dekuji" zakoduje do detskeho mozecku a zustane tam permanentne.
|
| b+h | •
|
(20.9.2006 1:53:33)
mas velmi zajimavy postreh.
Muj nazor je ten, ze autorka nas chce upozornit, ze mozna i my doma nevedomky pouzijeme nespravnou vetu vuci detem, ktera muze mit na ne negativni dopad, aniz si to uvedomujeme. Neumime si stoupnou ze sveho tela ven a podivat se sami na sebe tak, jako se divame na vsechny okolojdouci, na kterych si vsimneme kazde chybicky. A nejhorsi je to, ze nase deti, ktere jsou nam nejblizsi musi nase nehezke a ponizujici vety poslouchat, misto, abychom je poucili jak rici dekuji, prosim atd. hezkym stylem. Jsme na ne jak srsne a pak se divime, kdyz udelaji neco z frustrace.
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(20.9.2006 10:53:33)
Evi - jak si můžu myslet? No prostě proto, že já - stejně jako ty - si můžu myslet, co chci..... Právo něco si myslet mi nikdo nemůže upřít.
Ala to je trochu hraní si se slovíšky....
Ono je to trochu o tom, jak člověk co řeklne... tón, způsob mluvy, mluva těla, intonace je mnohdy důležitější než obsah slov... (na to tady na netu narážíme dost často, že?). Takže řeči o tom, že "Tady nějak není slyšet...." moje děti SKUTEČNĚ nebraly, že je připodobňuji k mouše....
Starší dcera má už 18 a o lecčems si povídáme. A i když s ní mlátí puberta, tak VÍ - MÁ JISTOTU, že je naše milovaná dcera, že i když je občas na zabití, tak TADY JE DOMA a MY JI MÁME RÁDI. Takže si myslím, že naše někdy neortodoxní výchovné metody ji nijak nepoškodily....
MMCH - poznámku o kouzelném slůvku používáme také :-
))) a používali jsme zvláště, když byly holky menší, starší už bez potíží "rozdýchají" impertinence o "špatné slyšitelnosti".....
Simča
|
| eva | •
|
(20.9.2006 17:24:08)
Já bych vaše neortodoxní metody nenazývala neortodoxními, ale spíše babičkovskými. Tvoje 18ti letá dcera možná rozdýchá tvoje impertinentní vyjadřování, ale tím ji vlastně učíš, jak se chovat k okolí. Tvým příkladným chováním ji již od malička vlastně říkáš, že je naprosto v pořádku hovořit s lidmi stylem, kterým s ní hovoříš. Ukazuješ jí, že to bude v naprostém pořádku hovořit takto k jejím dětem. Přitom autorka članku poukayuje, že toto je zcela nemístné v současné vyspělosti našeho státu. Nevím, ale já bych s 18ti letým dítětem hovořila jako s dospělou osobou = věcně, stručně a srozumitelně. Ale přirovnávat ji impertinentním tonem k mouše?...hmmmm
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(20.9.2006 22:34:43)
No ona tedy osmnáctiletá slečna doopravdy poprosit už nezapomíná, já myslela, že to na ni nezanechalo žádné negativní následky...
Jinak já mluvím jako s dospělou nejen s tou osmnáctiletou, ale i s tou devítiletou..... Asi jsem nikdy nemluvila s dětmi nějak specificky a takový to "Už jsme se pěkně napapinakali a teď se vyčuránkujeme a půjdeme hajinkat" jsem nepoužívala nikdy. Není to prostě můj styl....
Bavím se s nimi jako s dospělými (i s těmi se často navzájem špičkujeme)... A doma do sebe v legraci rejpeme a máme (přesto? právě proto?) velice dobré vztahy. Není večer (přes den se málo kdy scházíme), abychom se společně něčemu nesmáli a myslím si, že většinou nemívají rodiny s pubochy (7 pád od slova puboši :-))) ) doma tak otevřené vztahy. Takže my si prostě nestěžujeme.... Ani my rodiče, ani děti...
Ale možná že namám pravdu a moje děti se budou ke svým dětem chovat špatně, ale to dnes fakt netuším.... Dělám v nejlepší víře to, co si myslím, že je správné a prozatím mi náš vztah, který s dětmi máme, dává za pravdu.
Hovořit s někým tak, jak ty píšeš, věcně, stručně a srozumitelně je zajisté správné, ale řekla bych dost "studené". Takže věcně, stručně a srozumitelně mluvím v obchodě k prodavačce nebo v ordinaci k lékaři, ale s dětmi si - i při běžné komunikaci - více slovně hrajeme....
S.
|
| Běta | •
|
(20.9.2006 23:24:04)
Naprosto souhlasím, že pokud máme s dětmi vztah, kde nechybí humor, rozhodně je nepoškodí "bzučení mouchy". Naopak mám zkušenost ze své profese / vychovateka ve ŠD /, že děti na vás schovívavě hledí, když je krmíte "kouzelným slůvkem". Myslím, že se dětem dá spousta dobrých věcí nanést jejich jazykem. A nemyslím pochopitelně vulgarismy. Tady mám trošku pocit, že některé diskutující mají zkreslené představy o dnešních dětech. Nejsou to většinou křehké květinky, ale někdy dost drsná cházka. Určitě bych ale vynechala "nechci tě, nemám tě ráda". A myslím, že děti se mají mazlit, objímat a žužlat každý den a pořád.A muchlám si i své dospělé dcery.
|
| eva | •
|
(21.9.2006 2:30:24)
Určité procento našeho chování je poděděno, ale zbytek je nám vštěpen výchovou našimi rodiči. V dospělosti nás pak také ovlivnuje společnost. Dnešní drsná cházka, jak se vyjadřujete, je z velké části plodem našeho chování za zavřenými dveřmi, a definitivně si nemyslím, že diskutující mají zkreslené představy o dnešních dětech. Vždytˇ jsou všude okolo nás a také o nich diskutujeme vehementně na rodina.cz - jak bychom si mohli chování dnešní mládeže nevšimnout.
Nemám ponětí, co myslíte pod pojmem: "Myslím, že se dětem dá spousta dobrých věcí nanést jejich jazykem...", ale definitivně bych na vašem místě volila vhodné slova, aby jste neskončila bez práce, až si pár rodičů půjde stěžovat na nevhodnost vašeho chování.
|
| Běta | •
|
(21.9.2006 8:30:14)
Nevím, z čeho usuzujete na nevhodnost mého chování a máte / s prominutím tu drzost/ varovat mě před stížnostmi rodičů. Celá léta s nimi vycházím velice dobře.V tom ,že nechápete, co myslím dětským jazykem vidím, že s dětmi asi příliš nemluvíte nebo máte kolem sebe netypický vzorek ddětí. Myslím, že vaše kategorické soudy jsou mimo jakoukoliv diskusi, takže si ji odpustím. Přeji vám všechno dobré a trochu pedagogické pokory.
|
| eva | •
|
(21.9.2006 12:18:28)
Když jste se vyjádřila o dětech jako o chásce, (které já jako chásku nevidím, ale pro mne to jsou děti na kterých se podepsali hlavně rodiče) a že používate jejich jazyk, tak jsem se nemohla vyjádřit jinak v poslední větě než jsem se vyjádřila. Až budete příště více specifičtějsí, budu volit jiná slova. Nicméně jako pedagog, kterých si rodiče váží, by jste se o dětech jako o chásce neměla nikdy vyjadřovat. Pro vás to jsou děti. Tečka.
|
|
|
|
|
| eva | •
|
(21.9.2006 1:56:28)
Diskuse nebyla o tom, jestli hovoříme s dětmi zdrobněle a jestli s nimi máme doma legraci. Diskuse byla o tom, jestli je na místě, nebo-li vhodné, používání negativních výchovných metod. Podle tebe to není žádný výchovný přestupek.
Moji větu, že já bych s 18ti letým dítětem hovořila jako s dospělou osobou = věcně, stručně a srozumitelně, jsi překroutila na "studenou" každodenní konverzaci. Dobře víš, že se jednalo o věcné, stručné a srozumitelné poučení dítěte, aby nezapomínalo na slůvko děkuji, prosím apod. Nikdy jsem se nevyjádřila, že jako rodiče máme takto hovořit s našimi dětmi neustále.
(Mimochodem bych ani nedoporučovala takto hovořit s prodavačkami, či lékaři v ordinaci, pokud by neudělali nějaké profesionální faux-pas.)
|
|
|
|
|
|
|
+
+
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)