| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Happyend se nekoná…

 Celkem 88 názorů.
 Vladan 


Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 7:07:17)
Dost těžko se dá vyjádřiv účast na ztrátě někoho tak blízkého. Nicméně je pravda, že po určitém čase to přebolí. Nebude to už nikdy jako to bylo dřív - ale člověk se s tou myšlenkou naučí žít.
Přeju Vám, aby to bylo co nejdříve. Máte Tomáška, takže jste aspoň nezůstala sama.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 7:38:28)
Elso
opřímnou soustrast.Přeji Ti hodně síly a už jen velké množství radosti.
 Monika, dva kluci 8 a 5 let 
  • 

Re: Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 11:06:24)
Vazena pani, dovolte mi, abych Vam vyjadrila i ja uprimnou soustrast byt z daleke ciziny. Vas pribeh cloveka nejen zahlti litosti, ale i polije nescetnymi pocity - ktere v nasi vsednosti a uspechanem zivote ani nevnimame. Vaseho muze Vam nikdo bohuze zpet nevrati, ale bude zit s Vami, ve vasich vzpominkach a ve vasem srdci bude mit stale misto. Cas bolestivou ranu zahoji,a snad i vase pozdejsi uspechy a radost s Tomaskem vam daji smysl, radost a chut k zivotu. Monika
 Sluníčko+1 


Re: Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 11:34:03)
Elso,přeji ti hodně síly.Moc smutný článek,hned se mi vybavilo,jak mi umřel děda a pak babička.Ať ti syn dělá jen samou radost.
 Katka,Kubík a Naty 


Re: Re: Re: Upřímnou soustrast... 

(18.7.2006 8:53:01)
Otevřela jsem tento článek přesně 5 dni poté,co jsem s mým tatínkem (63let)prožívala poslední minuty jeho života.Byl dlouhodobě nemocný,měl rakovinu prostaty.Bylo to pro nás těžké,byl odkázán na naši celodenní péči a i přesto,že jsme jeho smrt brali jako vysvobozeni pro něj i pro nás,hrozně to bolí.
Přeji vám i Tomáškovi spoustu síly a i když nejsem věřící mám pocit,že existuje něco tajemného a že vám váš manžel určitým způsobem bude "zezhora" dávat energii a sílu.
 čarodějnice 
  • 

Re: Re: i to je bohužel život 

(11.7.2006 15:57:34)
jste velmi statečná a silná že o tom dokážet otevřeně psát.Je to velmi důležité pro vás a vašeho synka,který vás bude dvojnásobně potřebovat.Přeji Vám aby Vás šťastné vzpomínky vždy udržely na nohou,když si budete myslet,že už nemůžete dál.A život jde dál,ať chceme nebo ne.Z celého srdce Vám přeji klid a mír v duši.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 21:04:17)
Milá Elso, dovol, abych i já ti vyjádřila upřímnou soustrast. Měla jsi po svém boku úžasného a statečného muže, bude stále s vámi, nejen ve vzpomínkách a ve tvém srdce, nebe je velké. Vím, jak je ta nemoc zákeřná, vzala mi tátu, umíral doma a na ty okamžiky bolesti snad nikdy v životě nezapomenu. Ale přišly potom krásné a slunné chvíle a to přeji i tobě. Máš Tomáška, ať naplní tvůj život radostí. Myslím na vás, buď silná.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 21:22:22)
Milá Elso, dovol, abych i já ti vyjádřila upřímnou soustrast. Měla jsi po svém boku úžasného a statečného muže, bude stále s vámi, nejen ve vzpomínkách a ve tvém srdce, nebe je velké. Vím, jak je ta nemoc zákeřná, vzala mi tátu, umíral doma a na ty okamžiky bolesti snad nikdy v životě nezapomenu. Ale přišly potom krásné a slunné chvíle a to přeji i tobě. Máš Tomáška, ať naplní tvůj život radostí. Myslím na vás, buď silná.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 21:23:35)
omlouvám se, to snad není možné, ze stránky s Elsiným příspěvkem se stále dostávám k vám. promiňte.
 Rosie 


Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 14:59:50)
Elso, i já si dovolím vyjádřit svoji účast. Nemůžu říct, že vím, jak Ti je, to nemůže vědět nikdo, jen Ty sama. Znám pouze to, jak se cítí člověk, který děsivě železnou pravidelností 2 let ztrácí postupně všechny prarodiče a otce. Jsem si ale vědoma, že ztráta manžela je něco jiného.
Tvoje jedna větička mi připomněla to, když odešla moje babička, tehdy mi bylo 16 let. Měla mozkovou mrtvici, téměř bez naděje na uzdravení. Byl to šok, ale lékaři tehdy řekli, že ať jsme šťastni, že babička odešla rychle. Tenkrát jsem tomu nechtěla rozumě... dnes ano. V případě, že by se z toho dostala, by to už stejně nebyla ta naše babička, kterou jsme znali a milovali, ale ona by nás nevnímala, nemluvila by, byla by odkázaná na 24hodinovou úéči někoho jiného. Prostě pro nás krutá připomínka toho, co bylo a už nikdy být nemůže. Dnes jsem vděčná, že téměř všichni ti, co mi odešli, odešli náhle a já si je pamatuju jako zdravé. Bohužel druhá babička měla rakovinu, dlouho se sice držela, ale chřadla před očima a konec byl nakonec naštěstí velmi rychlý bez většího utrpení pro ni.
Dnes vím, že všechno se stalo tak, jak se asi stát mělo. Bolest nikdy nezmizela a asi ani nezmizí, pouze jen se jí otupily hrany a zůstává jako vzpomínka, se kterou jsem se naučila žít.
Rozepsala jsem se víc, než jsem měla v úmyslu, ale věřím, že pochopíš, co jsem tím chtěla říct...
 Lenka 
  • 

Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 21:03:17)
Milá Elso, dovol, abych i já ti vyjádřila upřímnou soustrast. Měla jsi po svém boku úžasného a statečného muže, bude stále s vámi, nejen ve vzpomínkách a ve tvém srdce, nebe je velké. Vím, jak je ta nemoc zákeřná, vzala mi tátu, umíral doma a na ty okamžiky bolesti snad nikdy v životě nezapomenu. Ale přišly potom krásné a slunné chvíle a to přeji i tobě. Máš Tomáška, ať naplní tvůj život pokojem a radostí. Elso, myslím na vás, buď silná.
 tinas 


Re: Upřímnou soustrast... 

(11.7.2006 21:25:02)
Milá Elso,
ačkoliv tě neznám v duchu jsem s tebou a věř mi,že moc dobře vím o čem píšeš. Přeji ti hodně sil a štěstí do dalšího života.

Letos mě potkalo něco hodně podobného jako tebe. Ze dne na den se mi převrátil život vzhůru nohama. Můj manžel nikdy vážně nestonal a pak najednou z ničeho nic začal mít zažívací potíže. Podle vyšetření v nemocnici byl v pořádku. V lednu jsme náhodou měli možnost vyjet spolu bez dětí na hory a tam jsem si všimla,že mi manžel zežloutl. Následoval návrat do Prahy a návštěva nemocnice,kde mu bylo doporučeno vyšetření ERCP. Je to vyšetření,kdy se do těla vstříkne kontrastní látka,ústy se do břicha zavede sonda a na sonu se to celé sleduje. Je to celkem rizikové a bolestivé vyšetření. Manžel měl zůstat v nemocnici do druhého dne. Po vyšetření přišel primář a řekl mi,že situace je nadmíru vážná,že má manžel rakovinu slinivky a,že se diví,že nemá potíže déle na to jak to vypadá. Byla jsem úplně v šoku. Musela jsem z toho pokoje odejít na wc,abych to trochu vydýchala. Ani nevím,jak jsem se ten den dostala z nemocnici přes celou Prahu domů. Prostě jsem sedla do auta a automaticky projela celé město. divím se,že jsem se někde nezabila.

V nemocnici se mezitím na pokyn primáře rozjela docela šílená akce. Ihned poslal manžela přednostně na všechny vyšetření CT,Biopsie,genetické testy,další ERCP ,PET atd.
Byla to hrozná doba.Hrozně jsem se bála o manžela i o nás všechny (mě i děti). Vůbec nevím,co bych bez něj dělala. Vždycky jsem věděla,že ho miluju,ale v téhle době jsem si uvědomila jak vzácný a milovaný člověk to pro mě a naše děti je. Nenacházela jsem důvody proč žít,kdybych ho ztratila. Věděla jsem,že mám děti,ale ta myšlenka na to,že nebude byla strašná.
Každý další den přicházela nějaká zpráva z nemocnice a pokaždé jiná. Nakonec z toho vyšlo to,že na slinivce není nádor,ale něco co musí rychle pryč aby z toho rakovina nebyla
a tak šel manžel na operaci.
V den operace jsem tam byla s ním a doprovodila jsem ho až před sál. Vůbec jsem nemohla vydejchat to,že tam bude sám. Operace trvala 6 hodin,ale snad se podařila. Nikdo mi nezaručí,že se za nějaký čas opět něco nezvrtne a já zase znovu nebudu trnout,co všechno se může stát. Nejhorší je,že ani doktoři nevědí proč takhle mladý muž onemocněl touhle nemocí. Neustále ho sleduji a bojím se zavřít oči,že když je otevřu nebude vedle mě.Když přišel z nemocnice držela jsem ho za ruku i ve spaní. Prý jsem ho tak tiskla,že mi ani nemohl otevřít prsty,když se chtěl otočit. Každý den usínám a držím ho,aby se mi neztatil. Díky tomuhle šoku jsem si úplně od základu změnila žebříček priorit a pohled na život. Není nic důležitějšího než zdraví.

Ještě jednou bych ti chtěla popřát v životě už jenom samé šťastné dny. Vím,že teď je ti určitě smutno,ale máš chlapečka a jak poroste uvidíš všechny jeho lumpárny a úspěchy. Hodně štěstí.

Tinas
 Margita 


Re: Upřímnou soustrast... 

(14.7.2006 9:32:55)
Elso, v tehle chvili se neda nic jineho rict, nez ze mi to je strasne lito. A ze Ti preju, aby to opravdu casem bolelo min a min. Obdivuji Tvoji silu.
 Margita 


Re: Upřímnou soustrast... 

(14.7.2006 9:32:55)
Elso, v tehle chvili se neda nic jineho rict, nez ze mi to je strasne lito. A ze Ti preju, aby to opravdu casem bolelo min a min. Obdivuji Tvoji silu.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Když člověk přijde o naději.... 

(11.7.2006 7:18:20)
Elso, přeju vám upřímnou soustrast nad ztrátou toho, koho jste tolik milovala. Nedovedu si představit, kolik bolesti musíte prožívat, i když jste tušila, jak to asi dopadne. Jenže naděje, ta vždycky umírá poslední.
Od té doby co máme děti žiju v neustálém strachu nejen o ně, ale i o nás s manželem, protože tady máme ještě něco na práci - máme přece děti!
Je správné, že člověk nezná dne ani hodiny, protože tu bezmoc při verdiktu "máte maximálně jeden rok" to je prostě něco, při čem mě mrazí.
Přeju Vám i Tomáškovi co nejvíce štěstí a ať se co nejdříve začnete zase smát!
Ještě jednou - je mi to líto!
 Nisa 


Když člověk přijde o naději.... 

(11.7.2006 7:28:28)
Elso - přeju ti moc síly to zvládnout a aby to pomalu začínalo bolet míň a míň....
 Mamca 
  • 

Re: Když člověk přijde o naději.... 

(11.7.2006 13:52:47)
Mila Elso, pridavam se k Jane, napsala to hezky. Zprava o umrti nekoho tak blizkeho musi byt opravdu pecka. Vas pribeh mi pripomel naseho velmi dobreho znameho, od ktereho jsme se pred tydnem dozvedeli, ze mu lekari davaji 3 mesice zivota. Tato informace zpusobila v mem mysleni naprosty prevrat. Zni to tak definitivne a presto, osobne, stale verim, ze se situace zazrakem zlepsi. Najednou veci kolem sebe vnimam jakoby skrz nej...jak fouka vitr, jak rano zpivaji ptaci...nic najednou neni samozrejme.
Preji Vam hodne stesti do dalsiho zivota s Tomaskem a dekuji, ze jste nasla odvahu napsat tento clanek. HODNE SIL!!!!
 Jana T., Honzík 5m a 5d. 
  • 

Čas je nejlepší lékař 

(14.7.2006 12:15:30)
čas vyléčí všechny rány, ač je tomu těžké uvěřit.
Jsi statečná a chytrá, víš, že mohlo být hůř- a to opravdu mohlo, i když je odchod lásky obrovská rána, ale věděli jste to, mnohem víc člověka zasáhne odchod nečekáný. Mně umřel tatínek, bylo mi 13, nic jsme nevěděli, netušili, jen jednou přišli policajti, já si ještě říkala, že se splatli, co u nás dělájí... Nespletli a řekli mámě "Váš manžel měl autonehodu a zemřel" a já stála vedle ní. Malá 13ti letá holka, šok, rána a první myšlenka "A on mi slíbil, že půjdem na koupaliště" a já se rozbrečela, ne, že mi umřel tatínek, ale že nepůjdu na koupaliště. Nedokázala jsem to pochopit, vůbec mi to, že umřel nedošlo... A o 2m později, kdy se člověk už jakž takž vzpamatoval přišla další rána, sestra jela na diskotéku, slíbíla nám, že pojede autobusem a lhala nám, jela se svým přítelem autem a smetl je vlak. Osud si prostě krutě pohrál, máma se změnila, já jsem se změnila, nejstarší sestra se změnila. Bolelo to a bolí pořád, ale už je to jinde a jednou prstě zjistíš, že už to chápeš, že už s tím dokážeš žít. Jsi statečná, držím Vám palečky a hlavně buďte zdravý.
 Billy+Týnka 23.6.06Péťa10.4.09 


Je mi líto 

(11.7.2006 7:36:39)
Když člověku zemře někdo tak blízký,jsou slova útěchy mnohdy zbytečná.Přesto bych Vám chtěla vyjádřit upřímnou soustrast.Malou útěchou,ale obrovským sluníčkem ve Vašem životě je mrňousek.Péčí o něj se zaplní prázdné místo v životě a časem Vás to přebolí.Přála bych Vám,aby to zlé už bylo poslední,co Vás v životě potkalo a na manžela zbyly jen krásné vzpomínky.
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Upřímnou soustrast 

(11.7.2006 7:39:58)
To že to bolí nás s tím už se nějak vyrovnáme, hořší je vidět v bolestech naše blízké. Pak je lepší milosrdný spánek, byť navždy. Já ale věřím, že se jednou sejdeme.
Katuka
 Juval: Antoan 05+ Leopold 06 


Mila Elso 

(11.7.2006 8:27:24)
Mila Elso, znam te z diskuze Tchan a tchyne a musim rict, ze jsi na vzdy pusobila jako velmi silna zena a proto verim a jsem presvedcena, ze tuhle velmi tezkou situaci prestanes nejlepe jak jen jde. Ja jsem ti tenkrat psala o me mamince, kt takto odesla (zcela necekane), byla jsem jeste studentka...vim jak nepopsatelne tezka je tato situace a hlavne je to zkusenost neprenosna a kazdy se sni musi porvat jak on sam dokaze. Proto ti preji mnoho sil a opory jak ve tvych rodicich i synkovi.
Uprimnou soustrast, myslim na tebe.
Lucie Orit
 Janina+4 


Re: Mila Elso 

(11.7.2006 9:28:00)
Milá Elso, pamatuju si tě z diskuze náhradní rodina, jak jsi byla šťastná, že jste dostali Tomáška, jak jste pro něj jeli, první popisované společné dny.
Hrozně s tebou soucítím, přijít o milovaného člověka je nápor na psychiku, zažila jsem si něco podobného. Bolest v dušičce zůstane navždy, ale časem se trochu zmírní. Nejhorší je cca první měsíc, pak první půlrok... a pak už je ta bolest víceméně stejná. Máš Tomáška, buďte si jeden druhému oporou, společně to určitě zvládnete líp. Držím moooc palečky a myslím na vás!
 Alč@ 


Re: Upřímnou soustrast 

(16.7.2006 13:34:55)
je mi z toho moc smutno. Moc držím palce aby jsi našla sílu žít dál.
Vůbec nevím,jak bych něco takového dokázala přestát. Život umí být někdy hodně nespravedlivý a zlý.
 zuzkasim 


konec důstojně 

(11.7.2006 9:10:57)
Upřímnou soustrast. Nejvíc mě asi mrzí to, že pro lidi, kteří končí svůj život není ve společnosti místo. Jak píšete, v Praze je nedostatek hospiců, stacionářů, léčeben pro dlouhodobě nemocné apod. Já jsem z Brna a je to tady i v okolí to samé. Momentálně takhle řešíme mou babičku. Rádi bychom ji měli doma, ale babiččiny děti chodí do práce, vnuci do školy a jediná vnučka jsem já. Ráda bych s ní byla, jsem na mateřské, ale nemáme pro ni v bytě místo, kdybychom i to na čas vyřešili, potřebuje neustálou zdravotní péči a tu nejsem schopná zajistit, přestože bych moc ráda. Vám přeji hodně radostí z Tomáška i z celého světa.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


polykam slzy.. 

(11.7.2006 9:11:10)
..kdyz ctu Tvuj clanek a vlastne jeste ted. Sice se vubec nezname, presto vyjadruji soustrast.
A velice obdivuji, jak ciste jsi dokazala vyjadrit sve pocity.
Preji hodne radosti z Tomaska..
L.
 bakanka*82 


Re: polykam slzy.. 

(11.7.2006 9:32:18)
Tvůj článek mi opět otevřel oči. Jak málo si vážime každodeních starostí. Po přečtení tvých řádků na mě padla neuvěřitelná tíseň a musela jsem zavolat manžeovy,a jen ho slyšet. Je mi moc líto,že ty už tu šanci zavolat mu nemáš. Držím ti palečky´ať se ti dýchá líp. Chápu,že už nikdy nebude nic jako dřív,ale ěř mi,že bude líp. Tobě i Tomáškovy přeji krásný život a ucovej te si hezké vzpomínky na krássného a velkého človíčka ve vašem životě.To krásné co jste spolu zažili vám už nikdo nevezme.
 Irena 
  • 

ani u nás se happyend nekonal  

(11.7.2006 10:10:00)
Milá Elso, i když Vás neznám, dovoluji si vyjádřit Vám upřímnou soustrast s úmrtím nejbližšího člověka. Vím o čem mluvím (píšu). I já jsem měla manžela s obrovsku zodpovědností vůči rodině, byl nesmírně šikovný, zručný, skromný, prostě byl všude hodně oblíbený... bohužel MĚLA. Právě v tom lednu 2003, kdy vy jste byli tak šťastni z malého Tomáška mi můj nejdražší člověk zemřel. Byl o něco starší než ten Váš, měl 53 let, ale ani to není věk, kdy se má umírat. Nečekali jsme to, dávali mu šanci měl krevní nemoc a prý 95% naděje na vyléčení, ale jak on ke konci říkal: někdo tvoří těch 5% do 100. Prodělal chemoterapii, ozařování a nemoc zaútočila znovu. V nemocnici byl 2 měsíce a doma jen 2 dny o vánocích, které miloval - posledních. Naštěstí stav kdy nekomunikoval, trval taky jenom 2 dny a my - rodina jsme mohli být s ním. Vystihla jste to přesně. Je to strašná pecka. Zhroutí se vám celý svět, nemáte sílu žít. Teda Vy ji musíte mít, máte malého chlapečka, ale mně tehdy bylo za tři týdny padesát let, děti se osamostatnily, a ten pocit, že Vás nikdo nepotřebuje, ten ani nedovedu popsat. Nechci se tady litovat, žiju život dál. Všechno je jiné než dřív. Ale mám dva malé vnoučky a ti jsou můj svět, pro ně teď dýchám, i když mě moc mrzí, že dědečka (který se v nich viděl) budou znát jen z fotek (měli tenkrát 2 roky).
Rozepsala jsem se trochu víc než jsem původně chtěla, ale věřte mi, že ten Váš příběh mě vrátil o 3 roky zpět a moc s Vámi cítím. Přeji Vám ať Vás v životě potkávají už jen samé hezké věci a ať máte radost z malého Tomáška, moc Vás potřebuje. Potřebuje aby jste byla usměvavá, milá maminka.
Irena
 Mapik+Betka+Fili 


hodne sily 

(11.7.2006 11:04:56)
Preju strasne moc sily k uneseni nezmenitelneho a o to vic radosti z Tomaska! At jste si oba vybrali vsechnéo nedobre na cely zivot dopredu a ted uz Vas oba potkava jen to dobre!!!
 Zuzana27 


Elsi, 

(11.7.2006 12:00:06)
když jsem četla ten úvod, říkala jsem si, že jsi to přeci nemohla psát Ty, že to přeci není možné, že Pepa není.... Že přeci není možné, abys další ránu osudu dostala zrovna Ty. Ty a Tomík.
Nevím, co na to napsat, slova soustrasti neumím vyjádřit, nikdy jsem to neuměla.
Snad jen abyste to s Tomíkem zvládli s co nejmenšími šrámy na duši a zůstaly vám vzpomínky na manžela a tátu v těch šťastných chvílích, které jste spolu zažili. Držím vám oběma moc palce, ať to spolu zvládnete.
 Pawlí 


Re: Elsi, 

(11.7.2006 12:15:06)
Ta nejhorší bolest přejde. Přeju aby to bylo brzy.
 Simona 
  • 

Happyend se nekoná. . .  

(11.7.2006 12:22:29)
Slova jsou zde zbytečná, ale máš Tomáška, skvělou mámu a spoustu přátel, které Ti pomohou ten smutek malinko zastínit, i když nikdy nezvymizí. Myslím na Tebe.

Simona

ps: Jinak si vem plavky a v neděli se třeba sejdeme opět na koupáku.
 LucieKo 


Re: Happyend se nekoná. . .  

(16.7.2006 19:04:34)
Milá Elso,vím o čem píšete. Sice se to nestalo mému příteli, ale před třemi měsící mi zemřela maminka na metastáze v mozku.Neměla tak dlouhé trápení jako Váš manžel, ale stačilo. Ještě vloni začátkem září byla plná života a pouze si stěžovala na občasnou malátnost. Pak upadla a už to jelo. V říjnu jí řekli,že má nádor.Během října jí ochrnula levá strana. Stále jsem jí utěšovala, že půjde na operaci a vše bude dobré. V listopadu mamince sdělili, že má v hlavě metastáze a nelze to operovat.Nádor nenašli. Na její žádot jí ozařovali,ale jinak pro lékaře vše skončilo. Jen jí neřekli, že jí dávají maximálně 3 měsíce života. Měla to štěstí, že její sestry nám byly ochotné pomáhat. Byla do posledního dne doma.Doktoři strašili,že bude hodně zvracet a bude mít silné bolesti hlavy.Poslední měsíc měla bolesti svalů a kloubů,pouze jednou zvracela, ale to nejhorší naštěstí nepřišlo.Poslední dva dny už byla mimo sebe.Přestože to nebyl partner, vím co prožíváte. Přeji Vám hodně síly a hodně skutečných přátel, kteří Vás podrží.
 Líza 


Je mi to moc líto 

(11.7.2006 12:31:02)
Váš příběh jsem četla v době, kdy jsi zařizovala podrobnosti dovolené. Doufala jsem tehdy, že snad máte ještě trochu víc času...
Přeju tobě i Tomáškovi, ať to spolu zvládnete. Těžko napsat něco víc - žádná slova nestačí. Myslím na tebe, i na vašeho syna.
Líza
 Damila 


:-( 

(11.7.2006 13:26:51)
A zase je to tady! Příběh tak smutný, že k tomu není co dodat. Vždycky když si tady přečtu něco takového, znova se vrátím jakoby "na začátek". Uvědomit si, co je skutečně důležité. A najednou mi přijdou ty naše rozhovory o plínách a kašičkách takové malicherné...
Já vím, že je potřeba řešit i ty drobné starosti, a možná díky právě za ně...Ale když čtu o skutečném problému, a žádné možné pomoci, všechno tak najednou zvážní a není možno se nějakou dobu bezstarostně smát, když vím, že je někde velká bolest. :o(
 Martina 
  • 

Re:  

(11.7.2006 15:18:15)
Přeji Vám vše nej do budoucna. Vím, že se to lehce říká, ale máte syna, tak se snažte být v životě šťastná, alespoň pro něj, to dítě stojí za to. Mé známé zemřel manžel v době, kdy se jim narodilo druhé dítě. To otce ani nepoznalo. Každopádně se s jeho smrtí nikdy nevyrovnala, trpí depresemi. Děti jsou již skoro dospělé a bohužel nepříliš,nevím jak to mám popsat, prostě nejsou srovnané se svými životy. Je to vše díky tomu, že matka pro ně nebyla schopná vytvořit šťastné, uvolněné rodinné prostředí. Musí to být nesmírně těžké, ale život prostě pokračuje a nemá symsl se na úkor dítěte upínat na minulost, jak to udělala moje známá. Přeji hodně síly. Martina
 Bára 
  • 

hodně sil do života 

(11.7.2006 14:58:52)
Milá Elso,
velmi s vámi soucítím, přijměte i mou upřímnou soustrast a zároveň hodně moc sil do dalšího žití, budete je potřebovat vy i Tomášek.
Jste silná žena, obdivuji vás, jak jste dokázala váš příběh sdělit nám ostatním. Věřím, že to musí být obrovská a nepopsatelná bolest. Také mě to vrátilo zpět na začátek, za čím se to všichni pořád honíme, k čemu se pořád každý hádá a ubližuje si? Až když přijdeme o milovaného člověka, tak si to teprv uvědomíme. Dnes jsme na rodince asi po roce, a první jsme našla váš příběh, rozplakala jsme se... Kdyby jste si potřebovala s někým popovídat, nebo s něčím pomoci, ráda vám budu na blízku.
můj meil: baruspat@volny.cz
Posílám vám svou energii a hodně lásky pro vás i vašeho syna Tomáška.
Držte se!
 Ilca+Klárka02/05+Adam03/10 


buďte silní 

(11.7.2006 15:22:19)
Elso, přeju hodně síly. Vím, čím jste prošla, moje sestra před 2 lety zemřela na stejnou nemoc a měla podobný průběh. Pořád to hrozně bolí, bylo jí 32 let, ale člověk se s tím naučí žít.
 verka 
  • 

smutek 

(11.7.2006 16:36:09)
chci vam podekovat za to ze jste se odvazila nam vsem napsat a vyjadrit svou bolest protoze je moc dulezite videt co je na svete opravdu dulezite nejsou to penize nebo majetek je to zdravi a laska mam nemocnou maminku ktera ma rs takze taky nevime kdy to prijde ale snazime se uzivat si kazdou vterinu jako by byla ta posledni a take rikam ze nez aby se moje mamka mela trapit tak ji take radeji preju rychly konec spatne se to rika ale je to tak verte ze na vas ceka jeste spousta krasnych veci v zivote a ze budete stastna mate zdrave detatko ktere vam pomuze vse prekonat radujte se z kazdeho dne snim a ja vam moc preju aby to co nejdrive prebolelo posilam vam pohlazeni na bolavou dusicku a drzim vam pesti
 Veronika - kluci 4/02 
  • 

Elso 

(11.7.2006 17:06:47)
Milá Elso, jak s tebou cítím. Přesně to co píšeš jsem požívala s mým taťkou. Je to sice už 5. let, ale bolest v srdci je. Byla jsem to já, kdo s ním do poslední chvíle bojoval, kdo viděl jeho konec...... Musí to být pro tebe velmi těžké a držím ti pěsti, aby se krůčky, které jsou velmi malé, co nejvíce vzdalovali od bolesti v srdci. Osobně si to s mým můžem nedokážu představit, že bych najednou zůstala sama. Také jsem věřila, že tohle nemůžu už nikdy zažít. Bohužel. Je to měsíc, co jsem se dozvěděšla, že náš velmi úzký příbuzný má stejnou diagnozu.
Určitě máš právo na další život a přeji ti ať tě nic takového už nepotká, neb moc dobře vím, jak konec života vypadá a jsou chvilky kdy si fakt člověk přeje, ať už je konec a nic toho nemocného nebolí.Vím teď to zní asi jako fráze, ale ty jsi tu zůstala a musíš jít dál.
 Sosan 
  • 

Díky za článek 

(11.7.2006 17:12:54)
Jo, tak to je hustý. Ještěže jsem tady sám, protože mi taky tečou slzy po tváři. Tohle téma je mi poslední dobou docela blízké, protože sám mám nějaké problémy a opravdu nerad bych způsobil manželce takovouhle bolest. Dík za ten článek, alespoň se budu ještě víc snažit...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Díky za článek 

(11.7.2006 17:18:45)
Sosane, dlouho jsem Tě tu neviděla... Přeju ať Tvé snažení přinese to co chceš.

Elso, je mi to líto. Držte se.
 Veronika 
  • 

Happy end jen v pohádkách?... 

(11.7.2006 17:23:53)
Upřímnou soustrast.
Každý nemá život lehký jako peříčko. Bohužel jsem teď také v období depresí. Před 2 lety mi 2 dny po mém porodu náhle umřel otec na sepsi. Taky strašná rána. A taky byl poměrně mladý. Teď mám depku z kamaráda, který zemřel na rakovinu do 3 týdnů po jejím "objevení" DO té doby zdravý kluk, chodil pravidelně darovat krev , sportovat (3 tréninky týdně + zápasy),.... Bylo mu 27 a tady zanechal manželku v 2 měsíci těhotenství. Před měsícem se sousedce narodilo miminko a na krčku má nádor, snad opouzdřený a tak snad to skončí happyendem....
Vám přeji v životě už jen štěstí a hlavně zdraví.
 B+5m 
  • 

Re: Happy end jen v pohádkách?... 

(11.7.2006 18:14:08)
Přesně tak, happyendy jsou většinou jen v pohádkách... Taky to se mnou velmi otřáslo, toho kluka jsem znala od vidění, jeho ženu a její sestru znám osobně. Pokud je to ten samý případ... Pořád nechápu... Život před sebou, mimčo na cestě... Život je někdy pěkně nespravedlivý!

Autorce článku chci vyjádřit upřímnou soustrast a hodně síly...
 Kapička Štěstí 


Je mi to líto 

(11.7.2006 18:40:57)
Elso, upřímnou soustrast, je mi to tak líto. Nevím co víc říct. Moc jsem na vás v poslední době myslela, jak asi dopadla tvá dovolená, je dobře, že jste na ni jeli. Odpočinek jste opravdu potřebovali. Moc držím palce do dalších dní.
 Melinda 


Elsičko!!! 

(11.7.2006 21:28:53)
Já nevím, jestli si na mě pamatuješ ( asi jo..)

Holko statečná...Drž se, drž se, drž se....Tečou mi tady za tebe slzičky...Když si vzpomenu, jak jsem ti tajně držívala palečky při posledním IVF, potom jsem se zatajeným dechem sledovala adopci Tomáška, trošku jsem na tebe občas mrkla na náhradní rodině...

Je mi to moc líto, a přeju ti, aby bylo brzy líp... Bára
 Kádinka 
  • 

Re: Elsičko!!! 

(12.7.2006 7:56:35)
...i mě tečou slzy. Určitě tekly i Tobě, když jsi to psala, viď? Je těžký, když se zboří svět, ale z Tebe cítím sílu jít dál. I mě v životě potkala šílená rána, ale už jsem z toho venku, takže se těš, zase bude líp. Vím to. Moc zdraví Tobě i Tomíkovi.
 Elsa 40, Tom 10 


Děkuju 

(12.7.2006 9:36:07)
všem za podporu. Vím, že všude je něco. Jsou větší tragédie, než je ta moje. Mám zdravé úžasné dítě, jiní to štěstí nemají.
Bude to v pohodě, potřebuju jen trošku času.
Díky všem i za mejly a smsky!!!!
E.
 DaPa 
  • 

Re: Děkuju 

(12.7.2006 9:59:09)
Elso, je mi to nesmírně líto, brečím a jsem v duchu s Tebou...
Sledovala jsem Tvůj osud jen chvíli na diskusi Tchán a tchyně, kde se tak trochu řešila dovolená, Tvůj odjezd a manželovo umístění ve stacionáři nebo u jeho matky. Snad vše dopadlo tak jak mělo a jak bylo všem osudem dáno...
Držím Ti palce a přeji moc a moc síly, Tomášek Ti pomůže svou přítomností, buď šťastná, že ho máš...
 Karina 
  • 

Re: Re: Děkuju 

(12.7.2006 13:38:24)
Elso, pamatuju si Tě z "Tchána a tchýně" , Tvůj problém s Tvojí tchýní mě docela dostal, tak proto. Já jsem se mockrát přesvědčila, že všechno je v životě v jakési rovnováze - to zlé, i to dobré. Máš krásného a šikovného Tomáška, bez manžela bys ho nezískala - a tak si toho važ a užívej každou pěknou chvilku se svým synkem! Přeju Vám oběma vše dobré!
 Ivule+Hony 


Elsíku, 

(12.7.2006 14:32:15)
jsem docela váhala,jestli ti tu mám psát,ale jojo,napíšu,protože tě mám ráda!
Pořád na vás myslím,honí se mi to hlavou,vůbec si to neumím představit... však víš..
Až ti bude o kousililínek líp,tak určitě přijeď,je mi líto,že jsme to nestihly za lepších dnů,ale on ti nějakej relax třeba prospěje.
Těšíme se na vás
Držte se,mějte se co nejlíp!!! Kdyby něco,zavolej,napiš-cokoli.
Tomáškovi pusu!!
 Terreza 


Re: Elsíku, 

(12.7.2006 19:31:17)
upřímnou soustrast a hodně sil.
Občas nakukuju do Náhradní rodiny, tak si pamatuju, s jakou radostí k tobě přišel Tomášek. Jistě vás již čekají jen samé radosti a to ošklivé je za vámi.
Drž se.
Terr.
 Tea, Mates10/02, Anika11/04 


spoustu síly 

(12.7.2006 10:43:22)
Moc a moc Vám oběma přejeme už jen samé krásné chvíle. Vím že musíte mýt spoustu síly aby jste to zvládla, ale máte k tomu krásnou motivaci Tomáška. Určitě bude líp a svět se na Vás zase začne smát. Přejeme Vám i Tomáškovi ať je to co nejdřív.
 Miguelka, S9/03 a ? 


Myslím na vás 

(12.7.2006 21:32:50)
Ještě nikdy nebyla napsána slova,která by ulevila od té strašné bolesti v srdci.Ještě nikdy neukápla tak obrovská slza aby odplavila všechen smutek.Bohužel.Bylo by to tak jednoduché.Proto vám z celého srdce přeji,aby vaše vzpomínky na nejšťastnější společné chvíle přestaly co nejdříve bodavě bolet a dokázaly zase vykouzlit úsměv na vašich rtech.Máte u sebe na to ten nejlepší lék na světě.Máte milovaného chlapečka a toho nejlepšího strážného anděla,který bude nad vámi oběma bdít dnem i nocí.Buďte na sebe hrdá.Dokázali jste s manželem dát domov a hlavně lásku opuštěnému človíčku a to je jedna z nejkrásnějších věcí na světě.Smekám před vámi,že se v takové chvíli dokážete o své pocity podělit a tak mnohým pomoci vědomím,že nejsou jediní koho život srazil na kolena,a že je možné zase vstát a jít.Ať je tedy vaše další cesta životem provázená jen samým sluníčkem,štěstím,zdravím a láskou.Přeji hodně sil.Míša
 Magda 
  • 

Myslím na vás 

(13.7.2006 1:43:39)
Sice se vůbec neznáme,přesto jsem při čtení tvého životního příběhu brečela.Moc tobě a Tomáškovi držím palečky a myslím na vás.Držte se.
 Lenka Berková 
  • 

Jste silná 

(12.7.2006 22:00:40)
a obdivuhodná!
 Katka 
  • 

Vím jak Vám je 

(13.7.2006 15:41:55)
Je mi opravdu moc líto to co se vám stalo, ale věřím, že Tomášek je vaše sluníčko a že díky němu to snášítě lépe než, kdybyste zůstala sama. Před téměř děma lety mi rakovina vzala mladšího bráčku. Po dvouletém boji, takže vím čím jste si musela projít a věřte mi, že pokud jste se dokázala psychicky nezhroutit a nějak fungovat dál, pak to bude všechno "dobrý". Jste statečná, stejně jako ostatní, kteří se dostali do Vaší situace a rozhodě si zasloužíte, aby vám váš Tomášek dělal jenom radost. Přeji mnoho štěstí v dalším životě.
 Šárka, tři děti 
  • 

Smutné čtení 

(13.7.2006 23:36:20)
Co k tomu dodat ... Přijmi alespoň upřímnou soustrast. Vždy to zabolí, když odejde mladý člověk - táta nebo máma od rodiny - nebo děcko. I když se jedná o cizí lidi, vždycky to obrečím.
Přeju Ti hodně síly, kterou budeš potřebovat a kterou Ti dá malý Tomášek. A přeju Ti, abys to všechno zvládla a byli jste si s Tomáškem vzájemnou radostí a oporou v dalších měsících a letech. Oběma přeju pevné zdraví.
 maceška 


Re: Smutné čtení 

(15.7.2006 19:04:56)
Bože, Elso, to je mi moc líto. Držte se!

Nemoc je zlá, a těžko se s ní člověk smiřuje, ale je to do značné míry osud. Co je horší, a co s osudem nemá nic společného, to je ta marnost, se kterou člověk rozbolavělý zoufalstvím naráží na mizernou síť sociálních služeb, jako by toho neměl na ramenou už tak naloženo dost a dost. A to si myslím, že Praha je na tom z českých měst relativně nejlépe. V tomto směru máme ještě hodně co napravovat.
 Amandys 


hodně síly... 

(14.7.2006 2:17:18)
Je mi hodně líto a přeji upřímnou soustrast a přeji, ať to vše co nejdříve přebolí. Vím jaké to je, před 3,5 lety mi zemřel mladší bráška na nádor na mozku. Bylo mu 14 let. Bohužel, dodnes jsme se z toho nevzpamatovali. U něj nádor diagnostikovali 3 dny před smrtí. U dětí je průběh této nemoci velmi rychlý... Je hrozné vidět umírat dítě... Naivně jsem si myslela, že hůř už snad nebude... Před rokem a půl mi zemřel syn, žil jen pár hodin po porodu... Věřtě, nikdy neni tak hrozně aby nebylo ještě hůř... Máte Tomáška, ještě vás čeká určitě mnoho krásného, i když ta obrovská jizva na duši už bohužel nikdy nezmizí... Nejhorší je ten první rok, kdy si projdete všechny roční období, všechny svátky, vánoce... Přeji strašně moc síly a držim moc palečky... Milena
 Lucie, klouček 03, holčička 07 


Re: hodně síly... 

(15.7.2006 9:15:19)
Elsičko,
je mi to moc líto. Taky ti přeju hodně síly, kvůli Tomáškovi. Ať to nejhorší co nejdřív přebolí a ať se na vás osud usměje. L.
 Bajka + 2 brouci 


Elso... 

(15.7.2006 14:08:15)
...moc mi to je líto... pamatuju si, že jsme si kdysi přály jako dva Raci k narozeninám - máme je stejně koncem června... i na Tomáška si pamatuju, na tu slávu, co jste si ho dovezli...
Loni podobně zemřel mamce v náručí táta, celý to trvalo rok a půl, taky chlap jak hora a co z něho zbylo... bolí to moc, ale čas je milosrdný, i když se člověk brání, otupí. Zapomenout ovšem nelze a ani by to nebylo dobrý. Tak se držte, holka...
 Pavel Arleth 
  • 

J.K. 

(15.7.2006 19:21:49)
Nenacházím ta správná slova.

Ten velmi příjemný a neuvěřitelně slušný kluk, který však měl pochopení i pro takové lumpy, se kterými chodil do třídy...ale legraci nekazil, to ne, nikdy.

Vážil jsem si na něm brilantnosti jeho myšlení a byla s ním radost na něčem pracovat - to zajisté potvrdí i ostatní jeho tehdejší spolužáci - spolehlivý, výkonný, seriozní, měl dost invence nacházet nové věci. Nebyl z těch, co měli ostré lokty nebo dar ovládat lidi, ale uměl si je získat takovým tím příjemným a nenápadným způsobem.

Opravdu jsme na něj na srazu vzpomněli a kdosi řekl něco nejasného o jeho zdravotním stavu a že je to velice vážné.

Upřímně - vycházeli jsme spolu vždy dobře a nemohu než říci, že, ač jste to asi slyšela již mnohokrát, je mi to osobně velice líto.

Arleth Pavel
 zuzana 
  • 

slzy 

(15.7.2006 22:42:03)
Mila Elso,je mi Vas velmi lito a do vaseho dalsiho zivota vam a vasemu Tomikovi nepreju nic jineho nez hodne stesti,usmevu,sily na "zvladnuti zivota" a HLAVNE ZDRAVI.Mam doma syna,jsou mu tri mesice a take se jmenuje Tomasek.Je to moje slunicko.Obcas mi dodava silu do zivota.A verim ze u Vas je to stejne.Vsechno casem preboli a bude lip.Moc vam to preji.
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Re: slzy 

(16.7.2006 15:18:51)
Milá Elso,
moc Vám držím palečky i Tomáškovi k dalšímu životu, at je moc veselý a štastný a určitě plný vzpomímek na vše krásné, co jste s mamželem prožili. Držte se, určitě to stojí za to! Silvie
 zuzana 
  • 

slzy 

(15.7.2006 22:42:27)
Mila Elso,je mi Vas velmi lito a do vaseho dalsiho zivota vam a vasemu Tomikovi nepreju nic jineho nez hodne stesti,usmevu,sily na "zvladnuti zivota" a HLAVNE ZDRAVI.Mam doma syna,jsou mu tri mesice a take se jmenuje Tomasek.Je to moje slunicko.Obcas mi dodava silu do zivota.A verim ze u Vas je to stejne.Vsechno casem preboli a bude lip.Moc vam to preji.
 Táňa,2deti 
  • 

nemohu slovne vyjadrit,co citim 

(16.7.2006 10:56:22)
Ja si neumim predstavit,jak se to da prezit.Neumim vyjadrit slova soucitu,musi to byt hrozne.
 Eva, Ludvíček 2roky 
  • 

Pro Elsu 

(16.7.2006 13:30:12)
Mila Elso, je strašně těžké se dostat a překonat takovou situaci, ztratit tak důležitého a milovaného člověka... stále máte aspon vašeho malého chlapečka a proto nezbývá než bojovat se všemi smutky a depresemi a věřit že zítra bude líp.
Nechci psát, že jsem v podobné situaci, ale před pár lety mi našly taky nádor, vzadu za očima. Je alespon nezhoubný a hormonálního charakteru (což znamená že jakékoliv větší hormonální výkyvy nádor zvětšují nebo zmenšují), ale i tak tam je. Na začátku mi dávali tři roky, ale naštěstí se za tu dobu hnulo medicína, alespon v tomto oboru neuvěřitelně vpřed... Sice si někdy připadám jako pokusný králík, protože na mě zkouší nové léky, ale nyní už prognoza je uspokojivá a neohraničená, takže se možná dožiju i 90let :o) Beru sice řadu prášků, musím být vůči sobě zodpovědnější a hlídanější, ale i tak to stojí za to. Dokonce jsem doktory i ukecala a vše vysadila a pokusila se otěhotnět a zdařilo se, naštěstí i celkem brzo. Všichni měli velký strach, co hormony vyvedou, ale musím říct že v těhotenství mi bylo nejlíp :o) Hlava mě skoro nebolela (mám někdy velké bolesti, jak to tlačí), i jinak jsem se cítila dobře a na svět přivedla další důvod proč se vším bojovat, krásného, zdravého a neuvěřitelně pohodového chlapečka. Zhoršují se mi oči, naskakují dioptrie, občas sním plato prášků na bolesti, ale když ho pak vidím běhat po zahradě, jsem štastná... a doufám že se ve štěstí dočkám i dalšího drobečka.
Většinou o tom moc nemluvím, ale s přítelem ne, moji rodiče o tom ani neví. Chci všechny ušetřit zbytečných starostí, a ted když to snad je vše na lepší cestě, ani není důvod.

A tak chci jen popřát, aby ten váš život, i když už je o jednu část ochuzený, byl krásný a plný těch ne krásnější zážitků, a to nejen s malým...
 P... 
  • 

Drobný příspěvek 

(16.7.2006 14:28:55)
Vše je to moc smutné - chci říci jen toto. Před 3 roky mi zjistili leukémii - ani jsem si moc neuvědomil dosah toho slova, tak to naštěstí nebyla taková rána. Samozřejmě za tu dobu se to v hlavě všelijak rozleží - naštěstí mám zatím velmi slušné vyhlídky. Každopádně si vždy říkám - pokud je toto cena za to, že zdravé bude moje dítě a žena, tak to beru. Buďte tedy moc silní.
 Nikola 
  • 

Re: Drobný příspěvek 

(16.7.2006 19:29:15)
Elso,
neznáme se, na rodinku chodím teprve krátce,
přečetla jsem si Váš článěk ale hluboce se mě dotknul.
Život je někdy tak krutý...
V takových chvílích si člověk uvědomuje jakými malichernostmi se občas trápí.Najednou mě všechny moje problémy připadají úplně nicotné a směšné.
Nevím jak Vám slovy co nejlépe vyjádřit svou soustrast.
Ztráta blízského a milovaného člověka je nevyčíslitelná a je tou největší ránou pod pás.Musíte se ale pokusit jít dál.(je to možná taková hloupá fráze od někoho kdo v takové situaci není, ale je na ní i kus pravdy).
Myslím, že jste silná a to je moc dobře-potřebuje Vás Tomášek.
Moc Vám i Tomáškovi držím palečky, aby jste se měli
co nejlíp.
 NIkola 
  • 

Re: Re: Drobný příspěvek 

(16.7.2006 19:32:03)
Moc se omlouvám,nevím jaktože mě sem můj příspěvek takhle skočil, bylo to míněno k článku Elsy-Happy end se nekoná.
 NIkola 
  • 

Re: Re: Drobný příspěvek 

(16.7.2006 19:32:37)
Moc se omlouvám,nevím jaktože mě sem můj příspěvek takhle skočil, bylo to míněno k článku Elsy-Happy end se nekoná.
 Alena, Vašík, Terka 
  • 

Re: Re: Drobný příspěvek 

(16.7.2006 22:43:19)
Moc mě mrzí, co se stalo... Ale věř, že čas opravdu ránu zhojí alespoň tak, aby člověk mohl dál normálně fungovat a časem se i zase smát... Jeden důvod máš vedle sebe, ten nejkrásnější, tak mu neber usměvavou a vyrovnanou maminku. Myslím, že jsi na dobré cestě nepodlehnout ráně osudu. A když se Ti bude chtít, tak se vyplakej, protože slzy Ti pomůžou se s tím vyrovnat... Všichni na Tebe myslíme!!!
 Sylvie 
  • 

život opravdu není jednoduchý.. 

(16.7.2006 21:19:51)
Milá Elso,
strašně tě obdivuji, že i po tom, co tě potkala taková rána osudu, je to hrozně čerstvé, jsi schopná komunikovat..Všichni si jistě po přečtení tvého příběhu uvědomujeme, že nás to může potkat každého..třeba i zítra..Strašně ti přeji, abyste to s kloučkem zvládli, bez tatínka je to těžké, ale mysli na to, že má ještě maminku..kterou teď tím víc bude potřebovat. Držím pěsti...a je mi to opravdu moc líto.
 Katy 
  • 

bolest v srdíčku 

(16.7.2006 22:20:06)
Milá Elso, už bylo hodně napsáno o bolesti, slzách a obavách o budoucnost. Vím sama moc dobře, jak bolí ztráta blízkého človíčka. je mi sice jen 22 let, ale smrt se neptá na stáří.Když mi umíral dědeček na rakovinu, pořád jsem doufala, ikdyž jsem s naprostou jistotou věděla, že je to jen otázkou času, kdy se s ním budu muset navždy rozloučit.Když jsem jednu neděli odjížděla na koleje, cítila jsem divné napětí a s brekem nasedala do vlaku, protože jsem v podvědomí věděla, že už ho neuvidím.Dědeček umřel v úterý ráno. Je to sice už dva roky, ale i teď se mi o tom nepíše lehce. O to horší bylo úmrtí mého kamaráda, který tragicky zahynul v Alpách.Bylo mu pouhých 23.Jeho přítelkyně nám tuto hroznou zprávu musela zavolat a dodnes ji hrozně obdivuji, že dokázala obvolat kamarády a tu větu vyslovit.Proto se nesmírně skláním i před Vámi, že jste i přes veškerou bolest usedla k počítači a napsala tyto řádky.Malý rošťáček určitě zalepí ránu, kterou smrt Vašeho milovaného manžela způsobila. Nebude to hned, ale přijde to. Teď je to možná k neuvěření, ale věřím, že to zvládnete. Život na Vás už jistě nachystal jen samá krásná a milá překvapení. S přáním mnoha pěkných a pokojných chvil.Katy
 Ria,Natálka 23.měsíců 
  • 

Upřímnou soustrast 

(16.7.2006 22:41:22)
Upřímnou soustrast.Mám kamarádku s podobným osudem a vím co je to za hrůzu.Jste určitě silná ženská,všechno to neštěstí jste zvládla i malým miminkem a zvládnete to dál,už jen kvůli Tomáškovi.Přeji hodně síly,zdraví a životního štěstí Vám oběma.S pozdravem Ria,Brno
 Januta 


Držím palce 

(17.7.2006 7:50:14)
Držím Ti palce, ať je vše už teď jen dobré a ať Ti Tomášek dělá radost. Máš za sebou moc moc těžké obdobé a jsi statečná, vydrž.
 apolennka-Martínek(22.3.06) 


pohled z druhé strany... 

(17.7.2006 12:28:32)
vsem vam preji hodne sil. vam, ktere jste nekoho ztratily, nebo o nekoho pecujete a take nam, kteri stojime na te druhe strane - s nejakou nemoci. obdivuji vsechny, kdo se dokazi postarat o nemocneho blizkeho. je v tom obrovska sila.
po drivejsim nepodarenem manzelstvi mam krasny novy vztah. podarilo se mi otehotnet rychle. tehotenstvi jsme si hodne uzivali, byla to krasa. stihli jsme svatbu s briskem, abychom se v porodnici uz jmenovali stejne. a najednou se neco zvrtlo. mimi neprospivalo, spatne monitory, doktor mi rekl do oci, musime maleho vyndat, at ma alespon nejakou sanci. prognoza nebyla dobra a ejhle. 6 tydnu pred terminem se nam narodil krasny zdravy klucik. vaha 1660g. a otocil se svet. tri spolecne tydny v nemocnici, neskutecna radost z kazdeho pokroku. a jeste vetsi sblizeni s blizkymi. uz tehdy bylo jasne, ze se mnou se neco deje. zacal kolotoc vysetreni, dva mesice po porodu mi sdelili diagnozu zhoubne nadorove onemocneni miznich uzlin. meli jsme pry obrovske stesti, ze miminko se narodilo a prospiva. a ja ted stojim na te druhe strane, kdy chodim na chemoterapie, cekaji me ozarky, a chce se mi kricet, ze mam zdrave krasne dite a nejlepsiho chlapa na svete a vubec celou rodinu a ze si na me zadna nemoc neprijde. a na druhou stranu septam do kouta, ze mam vztek, ze si se mnou moji blizci tak nepekne uzivaji a ze co kdyz to nezvladnu a necham je tady a muj syn si me ani nebude pamatovat... cerne myslenky zahnat. nic neni zadarmo a verte, ze radost udela i obrovska malickost. a usmev naseho broucka? to je verim nejvetsi lek na svete. stejne jako objeti manzela, pohlazeni od mamy a taty, i kdyz uz jsem davno dospela.

preju vsem hodne zdravi, zdravi a jeste jednou zdravi.

 Katulik 


Re: pohled z druhé strany... 

(19.7.2006 9:10:50)
Milá Apolennko.
Přeji Ti strašně moc sil a věřím,že to spolu s manželem a Vaším broučkem Martínkem určitě zvládnete.Jsi bojovnice,tak to vyjít musí!!!Vím,lehce se to píše,ale hůř dělá.My jsme zdraví,ale pravdou je,že nikdo neví,jakou nemoc v sobě má,dokud se neprojeví.Proto si chraňme zdraví jak to jen jde a pomáhejme společně těm,co to potřebují.
Přeju Ti hodně zdraví a sil,které tak moc potřebuješ.A vaše sluníčko Martínek ať vám dělá jen samou radost.........
K+H
 Marie  
  • 

Else 

(17.7.2006 12:31:03)
Milá Elso, vím jak to bolí když odejde ten, kterého mám ráda nejvíc na světě.
Můj muž odešel náhle a já zůstala sama se třemi dětmi,taky se mi zhroutil svět ale čas je milosrdný dnes vzpomínám na všechno hezké a těším se zdětí a často na tátu myslíme a když je nejhůř s fotkou v ruce říkám poraď jak dál. Přeji Ti moc dalších hezkých chvil se synem a vzpomínkami na všechno hezké co bylo
 Alena,dvě holčičky 
  • 

Pohlazení 

(17.7.2006 14:27:40)
Přečetla jsen si váš článek a derou se mi slzy do očí. Nedokážu ani vyjádřit jak moc je mi vás a vašeho chlapečka líto. Přeji vám hodně,hodně sil. A spoustu společné radosti. Mate jeden druhého a to je moc dobře. Alena
 Majka Laláková 
  • 

Přeju sílu 

(18.7.2006 20:13:54)
Dobrý den, vím, že to jsou jen slova, ale i přesto přeju moc sil a pevné nervy. Já sama jsem v říjnu minulého roku také přišla o manžela. Čekání na jeho smrt u nás trvalo sice kratší dobu, ale asi vím, co jste si prožívala. Zůstala jsem sama s dvojčaty, také jsem nejdřív nevěděla, co si počnu, všechno bylo nové. Ale je obrovská pravda, že čas je velký lékař. Teď už jsme docela zajetí do nových kolejí, s dětmi život zvládáme docela obstojně a já se už zase dokážu smát. Takže ještě jednou - pevné nervy a hodně štěstí a zdraví pro chlapečka i pro vás. S pozdravem Majka
 Jitka Trnovcová, syn a dcera 
  • 

Držím pěsti 

(21.7.2006 8:59:06)
Upřímnou soustrast. I když neznám Tvou rodinu, vím jakou bolest teď prožíváš. Je úžasné jakou víru máš v budoucnost. Držím Ti moc a moc pěsti pro štěstí, jak říká můj syn.Máš sama takové sluníčko jako já, takže hlavu vzhůru, mysli na malého a na to, že život se má prožít.J.T.
 Radka, 28 let 
  • 

umrti maminky 

(21.7.2006 13:16:54)
ahoj, precetla jsem si tvuj clanek a sel mi mraz po zadech, pred ctvrt rokem mi necekane umrela maminka, sla z prace (ráno mi jeste volala) a svalila se na ulici.Tatinek mi to zavolal a ja od te doby, kdykoliv mi vola, zacne mi mlatit srdce a udela se mi spatne............nejhorsi je, ze v tehle hruze, kdy clovek prijde o blizkeho cloveka, ti nikdo nedokaze pomoci, muj pritel se snazil, okoli se snazilo, ale nikdo nevedal jak mi skutecne je...........mamince bylo 50 let, umrela necekane a ja se s tim dosud nesrovnala, mely jsme nadherny vztah a ja ji milovala........je mi hrozne a vim, cim prochazis, preju ti hodne sily do dalsiho zivota, hodne sily.at uz veris nebo neveris na posmrtny zivot, urcite te budou potkavat okamziky, kdy mas pocit, ze ti manzel bude nablizku, ja neverim na nic, ale mam pocit ze me maminka doopravdy nikdy neopustila..................
 Markéta 
  • 

Nová cesta 

(26.7.2006 12:06:20)
Dobrý den! Je mi líto , co se Vám přihodilo. Nechci tady šířit velké slohy a chytrosti. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že člověk si teprve ztrátou milované osoby uvědomí, co v ní ztratil. Žijeme v neustále honbě za něčím. Přednější nám všem je mít práci, hodně peněz, doma uklizeno, uvařeno, vyžehleno atd.. Budou to už 4 měsíce, co jsme si s manželem přinesli z porodnice malý uzlíček našeho Davidka. Chci mu být dobrou mámou i kamarádkou. Neříkám, že by starost o domácnost šla hodně stranou. Ale uvědomila jsem si, že mnohem důležitější je, aby jsme byli všichni tři šťastní a byli co nejvíc spolu.Přeji Vám, aby i Vy s Tomáškem jste zase objevili sluníčko, které Vám prozáří život štěstím a láskou. Markéta
 Kaťas & 2 kluci 


Elsi, 

(26.7.2006 13:10:46)
tak hrozně těžko se mi hledají slova povzbuzení. Tolik jsem si přála, abych si přečetla lepší zprávy. Cítím s tebou a myslím na tebe.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Hodně sil!!!! 

(27.7.2006 15:17:59)
Elsi, v době, kdy jsem hodně chodila na "Náhradku" jsi byla první úspěšná žadatelka. Pamatuji si tvou radost z Tomíky, pamatuji si, jak jsi popisovala, jak jste ho přivezli domů... pamatuji so i to, kdy se oběvily zdravotní problémy tvého muže. Moc mne mrzí, že se tvůj životní příběh takhle zašmodrchal... Přeji mnoho síly na výchovu Tomíka, na zvládnutí bolesti, na trápení i na radosti....
A já si pro sebe zase musela s pokorou uvědomit, jak malé jsou moje problémy: pubertální výlevy velké dcery, to, že jsem přišla o práci nebo to, že jsem včera jela z dovolené přímo na pohotovost a domů dorazila se sádrou na noze... a sama pro sebe si říkala JAKOU MÁM HROZNOU SMŮLU. Teprve když se člověk setká s takovým silným příběhem, pochopí, jaké maličkosti jsou všechny tyhle PROBLÉMY.
Tak Elso - ještě jednou: MNOHO SIL DO DALŠÍHO - SNAD ZASE JEDNOU ŠŤASTNÉHO -
ŽIVOTA.

Simča
 Mirka P. 
  • 

Umřel mi 4.7.07 a nevím jak dál 

(29.7.2007 14:49:59)
Dobrý den,
četla jsem si váš příběh. Moc mě to mrzí a vím jak vám je. Mě umřel přítel 4.7.07 přímo přede mnou. Z ničeho nic a bylo. Snažila jsem se ho zachránit s pánem co jel okolo a i když jsme mu dávali umělé dýchání a masáž srdíčka a lékaři to pak zkoušeli ještě asi 40 minut, nepovedlo se. Do dnes se hrozně trápím a smutek a zoufalství jsou obrovské. Byli jsme tak šťastní a chtěli se brát. 3 roky jsme spolu bydleli a milovali se den ode dne více. Jeli jsme na dovolenou na kolech kam se můj Péťa hodně těšil. Lékaři říkali, že se nedal zachránit. Prý měl embolii se zástavou srdce a umřel prakticky ihned. Jenže stále neznám výsledek "posledního lékařského ohledání" a bojím se, že jsem něco zanedbala a zavinila tak smrt mého milovaného. Máte štěstí, že máte malého. Já nemám nic. Jsem sama a bez Péti je to tak prázdné. Ptám se, proč někteří lidé nemající v sobě kouska citu, mohou žít do 80 let a ostatní, kteří jsou výborní, milující, šťastní, spravedliví, citliví, jedineční musí umřít tak brzo v největším štěstí? Proč lidé musí umřít, když jsou šťastní? život je najednou o něčem jiném. U mne to je spíše jen o tom, přežít každou minutu s neustálou tvrdou bolestí uvnitř srdce a strachem z budoucnosti. Co přijde? Jak dál? Že ten pocit štěstí, lásky, souznění, bezpečí už se nikdy nevrátí.

Buďte silná. Máte malého.
Mirka P.
 helder 
  • 

Helder Henriques Monteiro 

(22.8.2008 9:06:34)
Dostal jsem do tohto clanku, kdys jsem hledal na Web starý pritel jmenovaný Josef Kotrla (Pepa) s kterým jsem studoval v Praze na Vysoké Skole Chemické Technologické, mezi 1985-1990. Ja se omlouvam, ale nevým jestlyze je to on. Ja se omlouvam také za spatné ceské jazyku.

Hodne sil

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.