| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

 Celkem 163 názorů.
 martina 
  • 

Stejná zkušenost 

(4.7.2006 10:02:14)
Ahojky. Mám stejnou zkušenost. Golfky jsem ze stejného důvodu pořídila v jedenácti měsícich. Dokázala jsem sama nastoupit a nemusela se doprošovat, hurá. Problém se bohužel vrátil, syn rostl a rostl a já golfky zase sama neunesla. Ted´ už jsme bez kočárku, ale stejně ho lenocha občas musím nosit. Tak se těším kdy už konečně budou mít moje záda klídek.
 Oluš 


Re: Stejná zkušenost 

(4.7.2006 12:25:41)
Zajímavé je, že když jsme jezdili s větším kočárkem, nenabízel se skoro nikdo, kdežto po zavedení golfáčů, pomoci přibylo. Že by to bylo tím, že vypadají golfky lehčeji? Nejčastěji mi pomáhaly paní či dáky v letech (mající zkušenosti z mateřství) anebo sem tam mladí kluci.
Špatnou zkušenost mám s tím, že lidé neuhnou, nevyklidí prostot pro kočárek, různě vzdychají a xichtí se.Potom vystoupit, s kočárkem "na hrbu", pokud není místo, je dost složité.
 Líza 


Re: Re: Stejná zkušenost 

(4.7.2006 12:28:17)
Oluš, já myslím, že to je docela obecný pravidlo a netýká se jen kočárků - je přece jednodušší pomáhat, když mě to nic nestojí, než kdybych se musel/a namáhat. :-)))))
 Mikina  
  • 

Re: Re: Stejná zkušenost 

(4.7.2006 13:14:59)
připojuji se do diskuze, protože jste mi připomněla co se nedavno stalo mojí mámě: také byla oslovena maminkou s velkým kočárkem, zda by jí nepomohla do autobusu. Moje máma vždy ochotná souhlasila, ale jak kočárek nadzvihla, tak se jí podlomily nohy. Maminka tam měla velký nákup, mimo to 9kg prášek na praní dole v košíku, takže ten kočár měl v tu chvíli asi 30kg a moje máma je po pěti operacích a řekla, že už radši pomáhat nebude.Máma, samozřejmě, vzala kočárek ze zadu, takže plná váha kočárku padla na ní. Paní měla požádat spíše nějakého chlapa, ale asi se nějak ostýchala nebo bála. Jinak golfky jsou opravdu lehčí(i když dítko je v nich už větší)a není tam tolik místa na věci a velký nákup. To jen tak na okraj, autorka článku řeší jiný problém.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Stejná zkušenost 

(13.7.2006 23:54:43)
jestli dala do košíku pod kočárkem devítikilový prášek, tak to je fakt dobrá, mi se tam vejdou snad jenom rohlíky.... 8-)))))))
 Jana 
  • 

Re: Re: Stejná zkušenost 

(10.7.2006 18:24:44)
Musím se přiznat že já sama jsem velmi nerada pomáhala maminkám s kočárkem. Po jedné zkušenosti,kdy mi paní řekla at vemu kočárek za korbičku a ta mi zřemě tím,že nebyla správně upevněná,zůstala v ruce a mimi skoro vypadlo jsem se pomoci vyhýbala. Ted se synem(5 měsíců)cestuji převážně nízkopodlažním autobusem tak to zvládám sama. Jen mi trochu pije krev,že na této lince jezdí převážně důchodci,kteří se svým nákupem okupují místo pro kočárek a ne a ne uhnout. Dokonce se mi jednou stalo že nějaký pán si šel stěžovat k řidiči aby mě vyloučil z dopravy. A to jen proto,že se začal rozčilovat že na místě pro kočárek jsem mu řekla "s dovolením, prý tam nemám co lézt když vidím že je tam plno. A to v autobuse bylo minim.6 míst k sezení volných.
 Martina, Davídek 5m 
  • 

Re: Re: Re: Stejná zkušenost 

(13.7.2006 23:57:06)
je třeba důchodci vysvětlit, že na tom místě je cedulka s kočárkem, popř. invalidním vozíkem, nikoli "vyhrazeno pro důchodce". Jedna maminka mi vyprávěla, kterak se dozvěděla, že je na mateřské, tudíž má dost času jít pěšky. Tak jsem jí řekla, že to by mi někdo jenom zkusil říci - já si za cestu platím, cvakám nelevné jízdenky - kdežto mnozí důchodci jezdí na své "zadarmoměsíčníky", alespoň u nás v Ostravě.
 antonie 
  • 

Kupodivu 

(4.7.2006 13:11:52)
Holky, já si myslím, že tenhle článeček je jedním velkým vysvětlením na naše nářky, proč nám nikdo s kočárkama nepomáhá. Já být tím mladým mužem, tak je to moje poslední pomoc. Hodně je tím odradíme. Určitě to nemyslel zle. Stačí jen říct, kde má kočárek chytit a je to. Mně by stačil ten pocit, že je rád, že mě pomohl a já vím, že bych to zvládla i kdyby nebylo široko daleko živáčka.
Buďme rády, dokud nám pomoc nabízí!
Nebuďme věčně nespokojené ženské, které si stěžují za každou cenu. Jak mají chudáci tušit, jestli chceme pomoct, nebo ne, na čele to napsáno nemáme!

Hezký den.
 Mahu 
  • 

Re: Kupodivu 

(4.7.2006 16:01:02)
Souhlas!!
 VeraK 


Re: Kupodivu 

(4.7.2006 19:04:26)
Nemohu s tebou souhlasit. Autorka onomu pánovi slušně řekla : "Děkuji, nechci". Že neslyšel (nechtěl slyšet) je jeho problém. A to by ho mělo odradit od pomáhání ostatním maminkám?
 Maminka  
  • 

Re: Re: Kupodivu 

(5.7.2006 5:05:14)
Holky je mi to moc lito ze se najdou jeste takove lidi co radeji otaci krky a neradi pomahaji maminkam z kocarky .
Ja ziji v Americe a tuto pomoc nastesti nepotrebuji v autobuse jelikoz jezdim jen autem .
Ale podle autorky jak pise ze rekla muzi dekuji nechci tak i tak bych toho muze rada vyuzila a rekla jo tak dekuji za pomoc a urcite bych byla rada ze mi pomuze .Chapu ze uz to asi ma autorka zmakle a vi jak rychle popadnout golfky a nastoupit do autobusu ale ja osobne bych byla rada za jakou koliv pomoc .Jak jiste vite obcas toho mame za cely den dost z detickama a tak i takovahle nabidka by mi prisla napomocna .
 Ivana Procházková 


Re: Kupodivu 

(4.7.2006 19:48:03)
No na čele to sice napsané nemáme, ale snad umíme každá kváknout a o pomoc požádat..
 marcela 
  • 

Re: Kupodivu - máte pravdu!!!!!! 

(4.7.2006 21:04:20)
možná máte trochu pravdu - zrovn tenhle pán už nikdy nikomu asi pomoc nenabídne. A pak určitě nbude jediný odmítnutý, který se nebude podbízet, chjo....tak já mám období kdy za chvíli budem taky kupovat golfky a už se na ně těším. Ale nikdy se mi nestalo, že by se mi někdo v autobuse vymlouval proč mi nemůže pomoci......spíš jen občas otrávené "xichty" ale co nadělám (slušně poděkuju alespoň on si řekne že jsem vychovaná mamina, hehe)
 marketa,2 
  • 

prchajici Zlinane 

(5.7.2006 7:35:11)
Ja bydlim v australii tak vsude jezdim taky jenom autem,ale kdyz jsem jela do ceska s moji dcerou kdyz ji bylo sedum mesicu a to jsem vzdy stala na trolejbus ve Zline tak este nez sem se stacila nekoho zeptat tak se ti lidi vzdycky rozprchly do leva,do prava a ja zustala trcet sama na zastavce jak debil.Od te doby sem se vzdy hlasite ozvala ale bylo to tak neprijemne.A jednou byl trolejbus tak narvany ze sem zase nemohla vystoupit na te one zastavce tak sem musela jet az na konecnou o dve zastavky dal. Ted uz se tomu tak akorat zasmeju.Marketa
 Toranoko 
  • 

Nevyžádaná pomoc 

(5.7.2006 13:39:13)
je vlastně manipulací.
Jinak, já v mnoha situacích chápu, že někdo pomoct nechce...pokud už ten kočár držím, mám všechno připravené, jen nastoupit, je to fakt jednodušší než kočár položit, vysvětlovat, kde ho má vzít, atp.

Jinak, mě se stalo, že jsem nabídla pomoc starému slepému pánovi, který evidentně nevěděl, kam jde, po každém druhém kroku vpadl do křoví...no, vyslechla jsem si, že jsem kráva, a ještě dalších x sprostých slov, který radši psát nebudu.
Ale od tý doby pomáhám opravdu jen tomu, kdo o pomoc stojí, podle mě právo odmítnout pomoc máme všichni, ne, stačí to udělat slušně....
 bebis 


Re: Nevyžádaná pomoc 

(24.7.2006 17:02:25)
Musim jen souhlasit.U nas v CR se lide maji co ucit jak se chovat k ostatnim a o pomoci druhemu moc nevime bohuzel.
 Mischa a Agátka 30 + 14 měs.  
  • 

autobus, trolejbus, vlak a spol.  

(17.7.2006 22:05:37)
Bydlím v jiném "okrese" než moje mamka. Jezdím za ní s miminem vlakem a pak podle situace trolejbusem nebo autobusem. Když se mne někdo ptá, jak to zvládám ve vlaku a jestli mi někdo pomůže, odpovídám suveréně, že ano. Je to tím, že prostě kočárem zatarasím dveře vlaku a vystupující nebo nastupující prostě nemají šanci odmítnout. V trolejbusu to jde, jezdím z konečné na konečnou, tak to vždycky nějak vychytám, autobus už je horší, někdy jezdí ty načananý, krásný, kde není místo ani pro nohy když sedíte, natož pro matku s kočárkem. Často myslím na to, že taková matka není degradována jen penězi za svou lenost na mateřské dovolené, ale i tím, že občas musí někam dojet MHD. Kuriozní situace se mi stala na vlakovém náraží Jirkov město, kde si v suterénu koupíte jízdenku a na perón je to tak 30 schodů. Nechávám kočárek pod schody a vždycky ve strachu o dítě, které se v kočárku mele vyběhnu ty schody a škemrám o pomoc lidi poflakující se na perónu. Jednou tam nikdo nebyl, tak jsem zoufalá vyběhla před nádraží. Postával tam chlápek, bohužel jsem ho špatně vytipovala. V ruce držel zapálenou cigaretu a na popelnici měl odložený kafe z automatu. Na prosíka o pomoc mi sdělil, že on pije kafe. Blbá každá, která si neumí pomoct, říkám já. Nakonec naštvaná (víc na sebe, že jsem se tak ponížila) kočárek po schodech vytáhnu nahoru a nějakej blbeček je mi už fuk, protože jsem to sama zvládla!!!! Pak už nastává obvyklý postup, že zatarasím dveře dveře vlaku a on už se někdo najde ...... Mischa.
 & 


Ach jo. 

(4.7.2006 10:04:59)
Zuzko,
To je urcite bezva, ze mas vse zarizene, aby jsi byla samostatna.
Ale co kdyby jsi se priste usmala na "mladika" a nechala si pomoci s kocarkem.
 marie 
  • 

souhlas 

(4.7.2006 10:15:24)
taky si myslím, že se pomoc neodmítá. už jen proto, že si dotyčný ochotný rozmyslí, až bude chtět pomoci někomu jinému. stačí jen říci, jak pomoci.
 Šimi (Kačka1.11.+Viky 11.1.) 


Re: souhlas 

(4.7.2006 10:29:14)
Taky si myslím, že pomoc se neodmítá, ale za této situace ... Mě se paradoxně snaží lidé pomáhat do nízkopodlažního autobusu a poté jsou dotčeni odmítnutím. Ale jakmile potřebuju važně pomoc, tak kolem mě není ani noha. Tím myslím, že všichni najednou nastupují druhými dveřmi a já nemám ani koho požádat.
 Míša 
  • 

Re: Re: souhlas 

(4.7.2006 10:43:47)
A ja myslim, ze pomoc, byt dobre minena, ktera pro me nakonec neni pomoc, ale pritizeni, se odmitnout muze. A ze pokud to udelam s usmevem, ten kdo nabizel pomoc nema byt co nastvanej, nebo dotcenej. A pokud nastvanej je, je to hlupec.
 Dani.K, K 05, P 09 


chápu autorku článku 

(4.7.2006 11:31:05)
Naprosto chápu autorku článku. Mít v ruce golfky a ve chvíli, kdy chci nastoupit do MHD je položit, otočit a ještě ukázat, kde je dotyčný má chytit, taky bych pomoc odmítla.
Moje zkušenost je jiná - golfky nemáme, máme sporťáček, ale sama ho s Kubíkem do MHD nedostanu. Zatím se mi nestalo, že by na požádání někdo odmítnul. Když jsem se ještě táhla s velkým kočárem (už od pohledu bylo jasné, že to není peříčko), tak jsem měla vstup do autobusu vždycky sama pro sebe - všichni se stáhli k jiným vchodům do autobusu. Ale na požádání jsem vždycky někoho odchytila :-).
 Olina 
  • 

Máš pravdu, 

(4.7.2006 11:38:30)
Máš pravdu, že je to pro zlost, ale já nějak nedokážu pohrdnout dobrou vůlí i když je třeba neobratně realizovaná. Taky se mi stalo, že mi někdo pomáhal tak, že bych si to líp udělala sama, ale stejně jsem mu poděkovala a chtěla jsem, aby viděl, že si jeho snahy vážím. Protože chci, aby ten člověk byl za svůj postoj odměněn a pokračoval v tom. To že neumí strčit golfky do motoráku mi připadá narozdíl od neochoty jako lehce odstranitelná vada. Ale stejně jsem ráda, že už nejezdíme, anóbrž běháme. Zdravím.
 VeraK 


Re: souhlas 

(5.7.2006 8:14:47)
Nemyslím si, že je nutné vždy přijmout pomoc, třeba za cenu toho, že se vše zkomplikuje. Normální člověk, když slyší "děkuji nechci", se usměje, řekne "v pohodě" a příště se nabídne někomu jinému. Pokud se člověk po "děkuji nechci" urazí a už nikdy nikomu nepomůže, problém bude v něm, ne v mamince, která slušně pomoc odmítla.
 Agnes (2 děti) 
  • 

souhlasím... 

(4.7.2006 10:30:51)
Vidím to stejně. Bydlíme v malém městě, kde MHD není, takže toto neřešíme. Když mi ale někdo nabídne pomoc při cestování s kočárkem (nejčastěji podržet dveře, když se řítím do nějaké prodejny), neodmítám, i když bych to zvládla sama. Přijde mi to neslušné. Pokud jsem ale už téměř v prodejně a pomoc skutečně nepotřebuju, řeknu slušně "děkuju, už je to v pořádku" a usměju se. Nikdy se nikdo neurazil a když mi ty dveře přece jen podržel, tak jsem ho nechala. V situaci pisatelky bych mu napodruhé kočárek asi zkusila předat, pokud by to nebylo nějak složité a spokojenost by byla na obou stranách. Myslím si, že pánovi nedělal pohled na matku, jak se "dře" s kočárkem sama, nijak dobře, proto chtěl pomoci. Připadal by si jako nevycválaný buran, který ani nepomůže dámě.
 Katka. 


Moje zkušenosti...... 

(8.7.2006 9:24:11)
Pravda, že s kočárem zas tak moc necestuju, ale když, tak to stojí za to.
Bydlím za Prahou, takže do Prahy jezdíme vlakem (naštěsí nízkopodlažním).
Vystupujume buď na Smíchově nevo na Hlaváku. Všude schodů jak na Minaret.
Často přemýšlím nad tím, jestli by opravdu stálo tolik peněz dát na schody dvě kovová prkna jako bývají u paneláků, po kterých by se mohlo s kočárem v pohodě sjet/vyjet.

O pomoc s kočárem nežádám (kočár 17kg + syn 8kg + kabela s věcma... to je docela tíha).
Ze schodů i do schodů vyhopsám s kočárem sama.
Občas se nabídne nějaký muž (cca 30-40let), jestli nechci pomoct. V tom případě neodmítnu.

Jednou se mě zeptal klučina (asi tak prvňák, druhák), jestli nechci s kočárem pomoct ze schodů. Řekla jsem, že ne a poděkovala. Chudák klučík, ten by se teda pronesl. Byl to takovej drobeček :o)))

Nejvíc mě dokáže naštvat, když na zastávce čeká vozíčkář a všichni dělají, že nevidí......:((((((
 Zuzana, autorka článku 
  • 

Re: Ach jo. 

(4.7.2006 19:24:48)
Ahoj všichni,

prosím, než začnete reagovat a psát, jak jsem hysterická a netolerantní, tak si nejdříve přečtěte článek.

Ještě jednou a jasně.

Když nastupuji do MHD, tak si kočárek nahazuju na bok tak, abych jen co vystoupí poslední člověk mohla okamžitě nastoupit, aby mi řidič nezavřel dveře před nosem. Nevím jak jinde, ale tady v Praze se výstup a nástup do MHD provádí velmi rychle.

A onomu pánovi jsem své díky, že nechci pomoc, řekla jasně, slušně i s úsměvem. A nevidím tedy důvod, sundavat kočárek z boku, vysvětlovat, kde jej má chytit a v mezičase si nechat spoj (o víkendech jezdící opravdu velmi sporadicky) ujet.
Samozřejmě potkávám i chápající lidi, kteří se jen usmějí a jdou dál a neřeší to. Bohužel ve stejné míře potkávám i ty nevrlé.

Prostě ten, kdo chce pomoci, má i naslouchat. Nic víc jsem tím nemysela. A pokud se někdo urazí, že jeho pomoc odmítnu, tak je fakt trouba.

Zuzka
 lili 
  • 

Re: Re: Ach jo. 

(5.7.2006 8:13:37)
Zuzano, to jste se chtěla pochlubit jaká jste samostatná? Já vás tedy neobdivuju, naopak. Připadá mi hloupé tahat se s něčím těžkým,když se mi nabízí pomoc.
Měla jsem čtyři děti a nikdy se mi v Praze nestalo, že by mi někdo nepomohl. Možná to bylo štěstí, protože jsem nenatrefila na chlapa, který natrefil na Zuzanu.
 VeraK 


Re: Re: Re: Ach jo. 

(5.7.2006 8:20:28)
Ach jo, to je snad ostuda, že je ženská samostatná? A když jí chlap nabídne pomoc, musí se posadit na zadek, honem sundat golfky z boku a nechat pána, aby je vynesl do vozidla? Proč? Co je na tom špatného, že slušně odmítla pomoc a zvládla všechno sama? A jestli se ten pán urazil, je divný on, ne autorka článku. Autorka článku pomoc nepotřebovala a ani nechtěla a pán to měl respektovat. Nebo se pletu?
 lili 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ach jo. 

(5.7.2006 8:24:07)
Dnes se nosí být samostatná co? Ale v tomhle případě jde spíš o blbost. Tahat se s něčím když nemusím!
 VeraK 


Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo. 

(5.7.2006 12:05:31)
No raději být samostatná, než stále očekávat pomoc. Někomu vyhovuje samostatnost, někdo pomoc potřebuje, někdo ji přímo vyžaduje. A snad není třeba někoho odsuzovat za to, že je samostatný.
 Zuzana, autorka článku 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo. 

(5.7.2006 22:40:11)
Lili,

jak už jsem psala, když mám golfky v ruce, tak už je nebudu sundavat a někomu vysvětlovat jak je má čapnout.
Nevím, co je na samostatnosti tak strašného, vždyť nás k ní rodiče vedli od malička, alespoň ti moji. Přece se nenechám vodit za ruku až do smrti, ne?
Jo a občas nám nefunguje výtah, bydlíme v 5. patře a taky neběhám po ulici, jestli mi někdo pomůže. Většina pomoci schopných lidí je tou dobou v práci, takže se musím spolehnout na svou samostatnost.

 DitaB 


Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(10.7.2006 11:17:43)
Zuzko,

rozumím tomu, že Vám vadila "přeochota" toho mladíka. Ale nerozumím tomu, proč se tím tak zabýváte? Pokud jemu mělo stačit, že jste slušně a s úsměvem pomoc odmítla, pak Vy byste zase měla být schopná se nad to povznést. Počítám, že něco podobného se Vám neděje denně. Tímto Vaším příspěvkem do diskuse vlastně svým způsobem taky "žádáte o pomoc", ne? :-)

A k té samostatnosti - napadá mě, že by se z příliš samostatných žen mohly stát ženy sice "statné", ale taky "samotné" - krásně o tom pojednává jeden z Večerníčků o Machovi a Šebestové - o nových sousedech, kteří prý "nikoho nepotřebují". Ženy, holky, děvčata, mamky - nenechávejte si vše na svých bedrech jenom proto, že to dokážete.

Přeju všem všímavé a galantní muže, kteří se nebojí kočárků :-)
Hezký den.
Dita
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(10.7.2006 11:43:50)
Dito, ne kazde otevrene tematu musi nutne byt vybuchem histerii a znamenim dusevni nerovnovahy autorky. Cestovani s kocarkem a jeho usnadneni ze strany spolecnosti proste jsou tematy a ze jsou to dost aktualni temata, je videt podle poctu prispevku. Nekdo vidi reseni v mravokarstvi a pobizeni obcanu k ohledoplnosit, nekdo v nakoupeni vsech lehkych pomucek na prepravu ditete a nekdo take v natlaku na spolecnost, aby se zrizoval bezbarjerovy pristup prostredkum MHD. Ja bych sympatizovala dvem poslednim resenim. Galantnost a i solidarita jsou mile vlastnosti, ale pokud spolehas jen na nej, musis pocitat s tim, ze nekomu pospinis saty nebo poskodis zdravi a nekdo obcas take tvoje dite svoji nesikovnosti ohrozi.
Ja jsem samostatna zena a byla jsem tak vychovana. Nikdy jsem netrpela osamelosti a nedostatkem kamaradu ci obdivu, ani nemam pocit, ze nemuzu nikoho okouzlit, pokud to chci. Tak prosim nas nestras:-))... A na zaklade sveho soucasneho pozorovani zivota nemeckych a jinych severozapadnich evroskych mest a pohybu matek v dokanale bezbarjerovym prostredi muzu te ujistit, ze lidi stejne vyuzivaji mensi a mene pro obe strany obtizne prilezitosti ukazat pozornost, vymenit se milymi poznamkami ci usmevem.
 skriatok 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(10.7.2006 12:46:03)
Ahojky damy,

zde je muj nazor. Je moc fajn byt samostatna a neco zvladnout. I ja byla vychovana k samostatnosti, ale to neznamena, ze si od silnejsi poloviny lidstva nenecham podrzet dvere nebo pomoci - me osobne to velice tesi, ze se jeste najdou lide, kteri pomuzou. Osobne mam zkusenost, ze dnesni muzi se do galantnosti vubec nehrnou a pokud nekdo pomuze s kocarkem, je to vetsinou zena...

Pak jeste jeden retoricky poznatek - takove to "dekuji, nechci" je sice zprofanovane a v lecktere knize o asertivite toto najedete, ale neni to cestinsky spravne. "Dekuji" je ucitve podekovani - prima, ale "nechci" je rozkazovaci zpusob, takze toto cele souslovi ponizuje na takove to "prosim te, bud zticha"... Cetla jsem tu krasnou vetu - "dekuji, ale uz je to dobre" nebo "dekuji, ale uz nepotrebuji" nebo jednoduse a vystizne: "Dekuji, ale zvladnu to sama".

Rict NE ma pravo kazdy, ale my ostatni rady prijmem, kdyz nam priste nekdo pomuze, takze pokud nechcete pomoci neni duvodu odrazovat pripadne pomocniky.

Predem dekuji!!

nastavajici maminka
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(10.7.2006 13:03:47)
Skriatok,
O.K., ale upozornuji, ze pletes dve veci. Otevrit dvere nebo pomoct s taskou dame jako DAME, je jeden druh pozornosti, a je vzdy otazkou, jestli dotycna dama chce byt v teto situaci jako slabsi vnimana a jestli stoji o doternou pozornost treba v pracovnim prostredi. A je to uplne jine tema.
Pomoct s kocarkem rodicovi s ditetem, je naprosto jiny druh pozornosti. Tehotna zena proste je zranitelnejsi a balansovat s kocarkem, ktery vazi pres 20 kg, na schodech autobusu je take nebezpecny, a to predevsim pro dite. To dite je slabsi, a v zrejme nebezpecne nebo nevyhodne situaci nabidnu pomoc rada i panovi s kocarkem, a doufam, ze pan se neurazi. Ohrozovat stabilitu zeny, ktera uz nastupuje s lehkymi golfkami je prinejmensim nerozumne.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(10.7.2006 13:09:36)
Škriatku i ostatní - docela by mě zajímalo. Kdyby vám chtěl někdo podrazit nohy s tím, že by zrovna dneska rád někomu pomohl vstát ze země, nechaly byste se (nejlépe s úsměvem) složit k zemi? Pokud ne, měly byste se nad sebou zamyslet, protože já osobně jsem teda ráda, když mi někdo po pádu někdo pomůže vstát. Nerada bych abyste svým případným odmítnutím nechat se rozplácnout po zemi odradily zájemce o pomáhání! MMCH na slově "nechci" nevidím nic rozkazovacího, je to oznámení, které by slušně vychovaný jedinec měl respektovat. ROzkaz by byl, kdybych od kočárku křičel - "Vy mi nechtějte pomáhat!"

S.+++


 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(10.7.2006 16:29:42)
Sylvie,
trefne prirovnani. Jeste bych dodala, ze pokud dotycny pan mel dojem, ze to je on, kdo ma pravo rozhodnout, kdo vezme ty golfky do tramvaje, tak jde ne o galantnost ale o silacke hulvatstvi.
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 8:21:34)
Ale holky, netreba to tak hrotit. Slo o normalni nedorozumeni. Teda pokud opravdu nesledovala reakce s nadavani to uz bylo prehnane, na druhou stranu rict na nabizenou pomoc jenom "nechci", povazuji prinejmesim za nevychovanost. Cizinko, mne neprijde, ze by chtela autorka neco resit proste jsi jenom zanadavat "Jak jsou spolucestujici hnusni a netolerantni, vuci maminkam s kocarky." A kdyz mluvime, o tom co se deje, severozapdne od nasich hranic, tak tohle nee. Takovy to nic neresici nadavani se proste nedela... Proc si nicit nervy. Kdyby autorka nepsala petici na magistrat, za zlepseni bezbarierovych pristup. Super, podepisu a budu souhlasit.
A to rozdeleni na pasivni "ty co si reknou o pomoc" a aktivni "ty co se to nakoupi vylehcene pomucky a volaji po bezbarierovych pristupech, nebo kocar tahaji sami" moc nesedi. Muj nechodici a sam nestojici drobek ma skoro 15kg. Mam od neho dost zniceny zada. Mame i vylehceny golfky, pokud to jde vyuzivam bezbarierovy pristup, ale kdyz stojime pred schodama, je nekdo vhodny nablizku, tak si reknu o pomoc nez se s nim tahat sama :o}}}
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 8:34:13)
H&M, na "děkuji, nechci" nic nevychovaného nevidím (že by někdo říkal nechci bez děkuji - to jsem si tu nevšimla, i když mohlo mi to uniknout). Při nastupování, když jde doslova o vteřiny, prostě není čas na společenskou konverzaci a vše vyřčené musí být stručné a srozumitelné

S.+++
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 9:15:23)
Mas pravdu je tam "dekuji, nechci" {ja jsem to cetla v nejake reakci, clanek jsem uz vic nekotrolovala}. Na druhou stranu sama pises, ze to cele probiha velmi rychle. Tak ze myslim, ze pan vzal kocarek, aniz si uvedomil, ze tim autorku muze ohrozit. Jasne, ze ma poslouchat, ale autorka s nim mela vice mluvit....ale pri ty rychlosti...
Reakce a chovani obou se da pochopit, {teda az na jeho zaverecne nadavani}
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 9:58:13)
H&M, predevsim jsme u toho nebyli, a zadna z nas nemuze vedet, jestli komunikaci bylo dost. Podle clanku ano, a opravdu chybi smysl se rypat tim smerem.
Jestli nekdo na zastavce by mi rval kocar nebo neco jineho z ruky, a u toho by hrozilo ze spadnu ja a tim padem i kocar, nedokazala bych se uplne nerozcilit. O to jsem klid"as klidoucky. Pokud chce autorka jen vynadat, velice prosim.
Cestovani v Praze, jako v kazdem jinem velkomeste obcas byva provazene stresem, a toto tema je relevantni. Jsou dalsi rozumne reseni, jako upozornili nekolika z nas. Jenom ze ty golfky je reseni okamzite, zatimco na odpovidajici vycvik ridicu a nakup dalsich tramvaju, autobusu a vlakovych vagonu jeste se ma pockat.
Ja pomoc rodicum s kocarkami nabizim rada, a jak jsem psala, zadny problem ani ponizeni v tom nevidim. Jen tady opravdu jde o dite, a zadne nasili neni na miste - v tom prece ma Zuzana pravdu.
 cizinka 
  • 

Dekuji nechci 

(11.7.2006 10:33:33)
Ja jsem ta posledni, ktera by mela pravo se vyjadrovat o pravidlech slusnosti v cestine, ale odpoved Dekuji nechci je podle mne zcela v poradku, pokud se odpovida na otazku: Chcete pomoc? Na jinak zformulovanou nabidku asi by byla vhodnejsi jina odpoved.
 & 


Re: Dekuji nechci 

(11.7.2006 10:36:12)
Cizinko, to uz je opravdu pitvani v "ho.ne".
 cizinka 
  • 

Re: Re: Dekuji nechci 

(11.7.2006 10:48:41)
No, to mas pravdu, jen ze se tady pytvate uz dva dni. Tak ja jsem taky napsala svuj dojem, jak chapu ceske vyjadrovani slusnosti. Jen ze ja nesmim ani se popytvat. Tak jo, jdu se soustredit na neco vznesenejsiho:-))).
 & 


Re: Re: Re: Dekuji nechci 

(11.7.2006 11:24:12)
Cizinko,
Promin, ale ty ses neurazila:o}} Pokud to byl dotaz, jestli jsi to spravne pochopila. Ano, pochopila jsi to dobre, ikdyz zrovna u teto odpovedi hodne zalezi, na tonu hlasu. V nasi modelove situaci, bych ja osobne pridala: "Dekuji, nechci. Jste moc hodny. Zvladnu to sama." Ale v ty rychlosti :o}}}
Samozrejme, to nekdo jiny muze citit jinak.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Dekuji nechci 

(11.7.2006 11:32:13)
H&M,
Ne, ja si tak rychle neurazim:-)). A dik za odpoved.
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 10:34:13)
Prave, ze jsme u toho nebyli. Ja se jenom snazim vysvetlit, ze az tak hrozny ten pan asi nebyl a nikdo z nas ho nezna. Jeste jednou opakuji, podle mne je to jenom NEDOROZUMENI, aproto
nemusime davat prirovnani, ze by chtel nekoho SCHVALNE schodit ze schodu, protoze chce pomoci.
a nemusime ho nazyvat silackym hulvatem.
Pokud si chce autorka jenom zanadavat, no je to tak jediny co s tim muze delat.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 10:44:13)
H&M, ja jsem nazvala pana "silackym hulvatem" v podminene forme - pokud ten pan mel dojem, ze to je on, kdo ma pravo rozhodnout...:-)) A silacke chovani je ve skutku pravy opak galantnosti. Neverit nekomu taky prece neni uplne slusny, nemyslis? To jako bys rikala: mne zbili, a tobe nekdo oponoval: Mozna te jenom chteli pohladit. Faktem je, ze nemuzeme vypatrat presne okolnosti, a ze ten pan situaci neporozumel, je uplne jiste. Jen ze zranit city pana je asi mensi ujma nez zranit dite.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(11.7.2006 21:28:47)
Ten pán asi byl hrozný. Ale ta ukřivěnost vyplývá z celého článku včetně úvodního líčení jak nerada si autorka nechává pomoct a už vůbec se nebude doprošovat a proto se už s hlubokým kočárem radši tahala sama...

Ono dát si od druhých pomoct je totiž fakt umění, co málokdo zvládá. Je to ale zdravější než hrát si na hrdinku, pak být přetažená a naštvaná na všechny kolem. Sice tu spousta těch co si stěžujou na lidi jak jim s kočárem nepomůžou tvrdí, že dopředu do toho jdou pozitivně, no ale spíš tam nějaký ten předsudek dopředu bude. Člověk totiž nevyjadřuje jen to, co říká, ale jaksi to z něj "vane" na dálku a ostatní se pak tomu jen přizpůsobí. To nepíšu jako kritiku, ale jako vysvětlení. Jen je mi jasný že kdo to bude chtít otočit, udělá to.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach ta samostatnost. 

(12.7.2006 10:18:39)
Ivo, az jsem si lekla ze vubec neumim cist cesky. Muzes mi prosim vysvetlit, co naznacuje ukrivenost (ci ukrivdenost?) v uvodu: "Když jsem vybírala kočárek, tak jsem musela brát ohled na to, že jej budu muset nosit do tehdejšího bytu, tedy 1,5 patra. Vybrala jsem trojkolku a sama jí nosila nejen do schodů, ale i do vozů MHD, tramvaj, bus, zvládla jsem oboje. Pomoc jsem uvítala, ale po mnohých zkušenostech (někoho jsem poprosila a dozvěděla se tisíc důvodů, proč to nejde nebo jsem obdržela velmi nepříjemný pohled) jsem se radši spoléhala sama na sebe. Když bylo dceři asi osm měsíců, tak jsem jej vyměnila za golfky. To byla úleva a pomoc do MHD už nepotřebuju vůbec. A to je kámen úrazu." Kde v clanku je receno, ze autorka nerada si nechava pomoct? Ja jsem si vsimla spise neco opacneho. Pomoc uvita, ale mela take zkusenosti s tim, ze ji nekdo pomoct nemohl nebo nechtel. Je spousta zdravotnich a spolecenskych duvodu, proc to lidi opravdu odmitnou. A tak proste radeji spoleha na sebe, koupila si golfky, ktere bez problemu zvladne. Co v clanku naznacuje negativni energii autorky? Je tam neco jineho co drazdi, nez to, ze autorka svoji cestovni problemy resi racionalne a nespoleha jen na pomoc okoli a to, ze neni roztomilou a vdecnou damou za kazdou cenu a nepusti uchopeny kocar, ktery pan taha za kolo? Zkus si tuhle situaci predstavit prakticky: male golfky je kocarek, ktery je delany tak, aby ho pohodlne uchytit mohla jen jedna osoba. Nejobtiznejsi cast na zada a slachy je kocarek zvednout, a to autorka uz mela za sebou, pokud by vysla vstric panovi, by mela zase svoje zada nebo alespon slachy rukou zatizit. Opravdu neni zadny racionalni duvod, aby Zuzana vysla by ochote toho pana vstric. Nebo je?
 Ivana Procházková 


Rozkazovací způsob? 

(10.7.2006 13:45:05)
Od kdy je "nechci" rozkazovací způsob?

To je přítomný čas slovesa "nechtít" v 1. osobě jednotného čísla. Tedy se tímto vyjadřuji o sobě, nikomu nic nerozkazuji ani nepřikazuji.

Rozkazovací způsob by zněl: "nechtěj, nechtějme, nechtějte.."

Ale souhlasím, že větu "Děkuji, nechci" používám spíš, když je někdo už hodně vlezlý a prudí mě.

Když odmítám pomoc s kočárkem, tak spíš vysvětluji, že to zvládnu pohodlněji sama než s nabízenou "pomocí".
 Kiki, 14 měsíců + pupík 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo. 

(9.7.2006 15:30:50)
Ale proč by se měla "chlubit"? Taky používám golfky (bydlíme v 5. patře bez výtahu) a do tramvají taky většinou šplhám sama (je to rychlejší, než vyhlížet pomoc nebo o ni rovnou žádat) - kromtoho se moje ultramalinké a ultralehké golfky nesou lépe jednomu člověku, než dvěma (pro dva tam nějak není, za co je chytit) a dávat celý kočárek cizímu člověku mi přijde jednak nezdvořilé, jednak mám trochu obavy. Takže i já pomoc spíš odmítám, ale většinou to dprovodím úsměvem a informací, že "ten kočárek se nese lépe jednomu člověku", což je pravda.

Mám ale jinou zkušenost s kočárky - tři týdny před porodem už mne opravdu dost bolí záda a nohy, takže by mne těšilo, kdybych se v MHD mohla někdy posadit (při prvním těhu mne lidé ještě občas pouštěli senout). Překvapeně jsem ale zjistila, že jako těhuli s kočárkem mi místo uvolní málokdo - lidem asi nedojde, že nemůžu nechat kočárek na zadní plošině a jít si sednout za řidiče (pokud je tam jedno volné místo) - už se mi dokonce stalo, že mne nějaký pán velmi rychle oběhl, než jsem zaparkovala kočárek, aby si mohl v tramvaji sednout na to místo před kočárkem... Nějak nevím, co s tím. Mám své spolucestující žádat, aby byli tak hodní a přesedli si?
 Kiki, 14 měsíců + pupík 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo. 

(9.7.2006 15:30:51)
Ale proč by se měla "chlubit"? Taky používám golfky (bydlíme v 5. patře bez výtahu) a do tramvají taky většinou šplhám sama (je to rychlejší, než vyhlížet pomoc nebo o ni rovnou žádat) - kromtoho se moje ultramalinké a ultralehké golfky nesou lépe jednomu člověku, než dvěma (pro dva tam nějak není, za co je chytit) a dávat celý kočárek cizímu člověku mi přijde jednak nezdvořilé, jednak mám trochu obavy. Takže i já pomoc spíš odmítám, ale většinou to dprovodím úsměvem a informací, že "ten kočárek se nese lépe jednomu člověku", což je pravda.

Mám ale jinou zkušenost s kočárky - tři týdny před porodem už mne opravdu dost bolí záda a nohy, takže by mne těšilo, kdybych se v MHD mohla někdy posadit (při prvním těhu mne lidé ještě občas pouštěli senout). Překvapeně jsem ale zjistila, že jako těhuli s kočárkem mi místo uvolní málokdo - lidem asi nedojde, že nemůžu nechat kočárek na zadní plošině a jít si sednout za řidiče (pokud je tam jedno volné místo) - už se mi dokonce stalo, že mne nějaký pán velmi rychle oběhl, než jsem zaparkovala kočárek, aby si mohl v tramvaji sednout na to místo před kočárkem... Nějak nevím, co s tím. Mám své spolucestující žádat, aby byli tak hodní a přesedli si?
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Ach jo. 

(9.7.2006 15:37:57)
Kiki, neváhej a řekni si. Spousta lidí je v tomhle směru strašně natvrdlých...
 Ivana Procházková 


Re: Ach jo. 

(4.7.2006 19:25:52)
Já nevím jak ty, ale když chci nalézt s kočárkem do tramvošky sama, tak před ní stojím připravená ve zcela jiné pozici, než když čekám, že ulovím někde pomocnou ruku.. Jinak hozená taška přes rameno, jinak uspořádané dítě v kočárku, jinak čapnutý samotný kočárek..

Pokud by mi v takové situaci někdo vnucoval pomoc, představovala by pro mě více škody než užitku a nevím jak ostatní, ale si já v takovém případě vyberu to, co je pohodlnější pro mě - to znamená, že pomoc slušně odmítnu. Nejsem snad zodpovědná za pocity ostatních.

Ani já sama bych nechtěla poskytovat pomoc někomu, komu by byla na obtíž, tak nevím, proč bych se sama měla přetvařovat, jakou mám z té nechtěné pomoci radost, když to tak není..
 Zuzana, autorka článku 
  • 

Re: Re: Ach jo. 

(4.7.2006 19:31:28)
Díky,

jsi rozumná ženská, tohle vysvětlení snad už každý pochopí.
 Mammita 


Tak nevím, 

(4.7.2006 10:14:36)
ale já tohle neznám. MHD jezdím velmi často a vždy mi někdo pomůže. Pokud jsou lidé příliš aktivní a já jejich pomoc nepotřebuji, tak jim to řeknu a oni normálně poslechnou a nechají mne na pokoji. V 90% probíhá vše s úsměvem, zakončeno přáním hezkého dne. A to jsou malému 2 roky, takže to asi nebude nedostatkem praxe.
Ale ano, znám maminky, které k dopravnímu prostředku přistupují s výrazem "kašlu na vás, jste hnusní, protože mi nikdo nechcete pomoct" a jako bonus to proloží výrazem "JÁ JSEM HVĚZDA, JÁ MÁM DÍTĚ A VY SI Z TOHO SEDNĚTE NA ZADEK". Ani jedno není pravda. Pokud se maminka chová slušně, pak jí opravdu těch 90% lidí pomůže a z toho 40% jí ještě s úsměvem popřeje hezký den. No a to, že máme děti asi nebude nic tak zvláštního, snad jen to, že každá víme, že to naše dítě je jedinečné a nejlepší :o).
Potkáte různé lidi...ale tyhle věčné články o tom, jak nám nikdo nepomáhá a jak jsou lidé bezohlední a neschopní, těch už tu bylo, si myslím, dost.
Cestování zdar!!!
 machrde 
  • 

klidek,nerozciluj se 

(5.7.2006 7:59:34)
ty si nejaka nasrana poslouchej,to budou asi ty hormony na nejvetsich otackach co?
 Bubli+Mateo 
  • 

Re: Tak nevím, 

(19.7.2006 12:40:16)
No tak to jste zatím měla dost štěstí. Já se můžu usmívat co to dá, i prosit, ale s pomocí druhých při cestování, mám jen ty nejhorší zkušenosti.
Když už se najde někdo, kdo pomůže, dopadne to tak, že mě do tramvaje vytlačí kočár tak rychle, že zasednu na zem, držíce kočár nad hlavou, abych nevysypala mého drahého potomka do ulice (vlastní zážitek z první cesty tramvají).
 Míša 
  • 

ani dobry ani spatny... 

(4.7.2006 10:17:11)
Mam oproti Tobe vyhodu, ze s kocarkem jezdim temer vzdy s pritelem, tudiz nastup a vystup z MHD a veskere schody si osefujem sami. Kdyz jsem parkrat jela sama s kocarkem, nikdy nebyl problem, vzdy mi bylo ochotne pomozeno a sem tam mi byl i venovan usmev... coz potesi. Co se tyce urcenyho mista v MHD, tam je to temer pokazdy spatny. Cestujicim jaksi nedochazi, ze to misto je fakt pro kocarky a ze kocarek v ulicce nezaparkuje. Ale je to vetsinou dany tim, ze lidi to netrkne, ne neochotou. Kdyz pozadame o uvolneni "naseho" mista, cestujici odejdou, nicmene par se jich obcas snazi vtesnat na kraj kocarkovy plosiny, tak je pozadame znovu a to uz se vetsinou zadari. Ale jak jsem uz zminila... neni to zpusobeno neochotou, ale spis nevsimavosti, nevedomosti. Komunikace a prijemny jednani zabira.
A vesela historka "z nataceni" na zaver. Je taky o prehnany snaze pomoci, az je z toho nakonec spis pritizeni v dany situaci. Jsem ted tehotna a v MHD, kdyz je volny misto si vzdycky sednu, ale nijak se nerozciluju, kdyz volny misto neni a nikdo mi ho neuvolni (spatne mi nebyva). Jela jsem nedavno do poradny, volny misto nebylo, me bylo dobre, tak jsem stala. Dve stanice pred tou moji si me vsiml pan... kolem ctyricitky... a jal se me poustet. Ja uz jsem na tu chvili ale nechtela, tak jsem odmitla a podekovala. Pan vstal a znovu mi nabidl misto, znovu jsem s usmevem odmitla, pridala jsem vysvetleni, ze jedu jen dve zastavky a sedet nepotrebuju. A... pan se do me pustil, normalne mi vynadal.
Chapu, ze je tezky odhadnout, ktera tehulka bude chtit sedet a ktera ne, ale bylo by dobry brat v potaz, ze kdyz nekdo neco potrebuje, tak si rekne, event. pomoc nabidnout a pokud je slusne odmitnuta, nechat cloveka byt.
Jinak mam ale zkusenost, ze prevazna cast lidi ochotne pomuze, mensi cast pomuze neochotne a par lidi asi nepomuze vubec. S nikym takovym, kdo by odmitnul pomoc jentak bezduvodne, jsem se ale jeste nesetkala.
 Mammita 


Re: ani dobry ani spatny... 

(4.7.2006 10:28:39)
Míšo :o), no ono je to těžký. Lidi totiž často vidí ty naštvané a předem dotčené výrazy maminek. Doba se taky změnila a lidem je trapně těhotnou nepustit. Tedy spoustě, ale samo ne všem, že. No a pán chtěl být prostě za frajera, "blejsknout se" a bylo to pro něj samotného třeba podstatné, tak ho to mrzelo.
Já takhle dostala vynadáno od vozíčkáře a taky mi to mrzelo. Ale tam je to jinak, pro ně je důležitá soběstačnost.
 Míša 
  • 

Re: Re: ani dobry ani spatny... 

(4.7.2006 10:38:28)
Vsak ja asi chapu pocity toho cloveka a jak jsem psala, chapu i to, ze nektery tehule lezou do MHD uz predem nasr..., ze je urcite nikdo nepusti a clovek je z toho pak am zmatenej. Ja to asi beru podle sebe. Jednou se nabidnu (misto pro tehulku, pro staryho cloveka, pomoc s kocarem) a kdyz jsem odmitnuta, konci to pro me. Pro dotycnyho jsem udelala nejvic co slo a dotycnej nema zajem. Hotovo. Mam to tak i v beznym zivote, nikomu nic nenabizim vickrat. Ja bych si pripadala jak vterka a pro druhyho cloveka je cim dal tezsi odmitat, aby neurazil, aby se nedotkl.
 žinča 


Haha tak to je blbost 

(4.7.2006 18:08:23)
Doba se vůbec nezměnila, lidé pokud můžou tak těhotky i kočárky ignorujou. Já rozhodně nenastupuju předem s naštvaným výrazem, ráda se na svět směju, ale když jsem byla těhotná ,nikdo mě nepustil sednout, stalo se mi i to, že jsme v trolejbuse stály jen dvě, obě náhodou těhotné, zatímco si všichni seděli na zadcích. A den před porodem,kdy jsem supěla s nadváhou svých 28 nabytých kil přes cestu, na mě jeden pán dokonce autem najel. Kdybych se rychle v pudu sebezáchovy nerozběhla, tak by do mě naboural. Asi se mu zdálo, že jdu pomalu , tak mě chtěl popohnat. A to je fakt hnusný zážitek, nejde totiž o mě, ale o mimi a vám se nechce věřit, že jsou lidi tak zlí. Nemyslím si, že jsem všeobecně tak nesympatická :-)), ale asi jsem měla smůlu. Když jsem jezdila s kočárkem, to už jsem si o pomoc řekla a nikdy mě nikdo neodmítnul, lidi byli většinou milí. Mám dobrou zkušenost spíše s mladými kluky, odrostlými dětmi a samozřejmě mladými maminkami. Ale je hnusný alibismus říkat, že ony ty maminky už naštvané nastupují, hvězdy jedny. To je pěkná kravina
 rozmaryna 


Re: ani dobry ani spatny... 

(4.7.2006 13:58:19)
Ahoj, přikláním se k Míše, když někdo něco chce, má si říci. Koneckonců myslím, že to všichni učíme své děti, tak proč by to neměl umět dospělý.
U autorky článku mě poněkud zaráží, že píše, že měla kočárek připravený na boku a muž, který chtěl pomoci teprve vystupoval z autobusu. Byl pán opožděný vystupující, nebo autorka nedočkavá nástupu? ... Nechci nic znevažovat, každá situace je jiná.
Mám golfky trojkolku, jsem vždycky připravená si pomoci sama, ale když se někdo zeptá, jestli chci pomoct, vždycky odpovím, že budu moc ráda, naladím přívětivý úsměv a zdvořile poděkuji. Máme z toho pak dobrý pocit oba :)
I když se musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem pomoc odmítala, a to tehdy, když starší dceři byly zhruba tři roky a menší byla v kočárku. To znamenalo při nástupu do autobusu dát nejdřív starší, potom kočárek a u vystupování zase nejdřív starší vyndat, ujistit, že se nesmí hnout ani na krok a udělat zpátky dva kroky pro kočárek. Tehdy se našlo mnoho lidí, kteří starší chtěli chytit za ruku a pomoci jí, což v našem případě znamenalo útěk do útrob autobusu a nebo pokus o útěk směrem od autobusu. Tehdy jsem skutečně velmi nahlas a důrazně děkovala, že pomoci nechcem a lidé holt museli chvíli počkat. Ona ta snaha z jejich strany mnohdy byla o tom, že těch pár vteřin navíc se jim zdálo, že jim ujede autobus nebo uteče svět.
Se sprostotou jsem se zatím nesetkala a doufám, že nesetkám ani do budoucna. Hezké cestování všem.
 Zlatokači 
  • 

Re: ani dobry ani spatny... 

(7.7.2006 20:24:50)
ta plošina určitě není zlý úmysl, za dob studií to bylo naše nejoblíbenější místo a nikdy mě nenapadlo, že je pro kočárky ... to až teď, když s ním jezdím. A tak vždycky volám už od dveří, že tam jdu s kočárkem :-) S tím pouštěním sednout: Já mám prostě zafixováno, že když pán nabídne místo dámě (i netěhotné), je nezdvořilé ho odmítnout. A tak eodmítám.
 Olina 
  • 

Někdy je ta pomoc pro zlost, 

(4.7.2006 11:12:10)
ale když to jen trochu jde, tak ji přijmu, lidé nejsou tak často ochotní, abych si mohla dovolit je v tom nepodporovat. V této situaci bych s dotyčným víc mluvila, třeba: Víte já se bojím, že spadnu, když za to takhle taháte. Ale spíš bych se kousek vrátila, položila golfky na zem a nechala ho aby mi pomohl, doufám, že by mi zatím neufrnkla tramvaj.
http://www.ftipky.cz/videa.php?radit=dat&ko=1&limit=10&zacatek=80
na téhle stránce je úplně dole srandovní video o nastupování do autobusu s kočárkem, omlouvám se , že jsem ho tak idiotsky vložila, ale já to jinak neumím, přeji hezkou zábavu
 LenkaMi.+2 


Přílišná dramatizace 

(4.7.2006 11:21:22)
v těhotenství jsem několikrát narazila na podobně laděný článek - lidi neochotně nebo vůbec nepomáhajií s kočárkem do MHD. Takže jsem se trochu bála, jak cestování s prckem budu zvládat. Musím říct, že po 5ti měsících docela častého cestování s kočárkem nemám jedinou zápornou zkušenot. Nikdy mi nikdo pomoc neodmítl, napopak většinou se mladí muži sami ptají, zda nepotřebuju pomoc a kde mají kočárek chytit. Samozřejmě jsem na ně pokaždé příjemná a děkuji, protože konekonců jsem to já, kdo potřebuje pomoc. A myslím, že by to měla dělat každá maminka, aby ten člověk pomohl i příště někomu jinému.
 Markéta, Syn 22 m. 
  • 

Re: Přílišná dramatizace 

(4.7.2006 14:00:04)
Souhlasím, mně se zdá článek trochu hysterický. Já jsem nezažila ani jednu negativní zkušenost, někdy lidé pomohli automaticky, někdy jsem poprosila, připadá mi to normální.také jsem si uvědomila, že ne všichni a hlavně lidi, co sami nemají ještě děti, si neuvědomují jaké to je cestovat s kočárkem.
Já zase moc nechápu maminky, které se dřou s kočárem samy do tramvaje radši, než aby poprosily. To já se šetřím.
 Včelka Mája 
  • 

Re: Re: Přílišná dramatizace 

(4.7.2006 18:12:55)
Souhlasím s tím, že reakce autorky je trochu přehnaná. Mám 3 děti, bydlím v Praze, jezdím takřka výhradně MHD. Mám jedinou negativní zkušenost, kdy se mladá žena tvářila nepříjemně a fňukala, že si zašpiní kalhoty (jinak byl bus plný důchodců).
Někdy o pomoc musím požádat, častěji se lidi nabízejí sami. Vybírám, pokud možno, mladé silné muže. Klidně i teenagery, aspoň se přiučí :-). Pokud mám v kočárku nákup, upozorním, že je těžký.
Jak mám kolem kočárku často ještě další děti, lidi pomáhají i jim (teda nejstaršímu ne, po prázdninách bude druhák :-) ).
Taky si to organizuju tak, abych nástup i výstup zvládla sama, ale když lidi sami od sebe pomůžou, přijmu, poděkuju. Jsem ráda, že jsou vstřícní.
A když někdy náhodou (jen výjimečně, ach jo...) jedu bez dětí, ráda nabízím pomoc maminkám s kočárkem - oplácím.
 haha 
  • 

Re: Re: Re: Přílišná dramatizace 

(10.7.2006 16:55:24)
tak to jste Májo s těmi ohledy asi jedna z mála. Já mám zkušenost takovou, že některé mé kamarádky si vybíraly kočárky dle designu (např. ty "novodobé historické modely, s proutím atd.) a nehleděly vůbec na hmotnost, již prázdný kočárek je těžký sprominutím jako kráva a pak se divily, že jim lidi jaksi nechtějí pomoci! Podle mě, pokud žádám od někoho pomoc, tak pro to taky sám něco udělám ... pokud si koupím kočárek-TANK, tak ať jezdím s doprovodem!!! Já jsem taky těhotná a vybírám si kočárek prioritně podle váhy, abych v případě nutnosti zvládla vše sama!
Další zkušenost pokud je nás na zastávce víc v různém věku a pohlaví, tak maminka osloví s kočárkem vždy ženu mezi 20 a 30 lety, nezlobte se na mě, ale jsem na tohle vybírání osob alergická - revizoři si také vždy vyberou ženu, pokud možno co nejslabší, u které nehrozí že mu dá do nosu či bude utíkat. Samozřejmě ráda pomohu, pokud vidím že nikdo "statnější" není v dosahu (hlavně pokud se vystupuje a je nás v tram málo).... Jinak nevím zda si ještě pamatujete kdy jste chodili do práce, ale takové narvané ranní metro, hlava na hlavě a nastupuje někdo s kočárkem je už samo o sobě dosti nervní pro všechny zúčastněné (byť je všem jasné že maminka nejede ve špiččce na nákup ale k lékaři)... já mám zkušenost takovou, že raději čekám 20 min a jedu déle nízkopodlažním spojem... ale ne každý je ochoten se trochu přizpůsobit.
S tou MHD obecně - měli by tu plošinu pro kočárky vyznačit nějak viditelněji, skutečně málo lidí ví, že je to pro kočárky (zrovna jako tak řada lidí neví, že lidi s velkými psy mají sedět na první židli za řidičem). Další věc je, že je málo nízkopodlažních spojů - doufejme, že snad to bude časem lepší!...
Co se týče uvolňování místa těhotným - téměř nikoho v mém okolí nikdo nikdy nepustil sednout.
 Martanek 1 


Váhřez ploténky 

(4.7.2006 11:25:04)
Já mám obdobdnou zkušenost, neochota, obličeje.....
Před 9 lety jsem se take rozhodla tahat kočárek sama a dopadlo to tak, ze mám nemocné záda. Proto kočárek se synem (6 měsíců) už sama natahám nikde, pomáhá mi dcera nebo prostě MUSÍM skopit hlavu a nějak tu neochotu vydržet.
 Maru 
  • 

Radeji resit vse v klidu a s usmevem 

(4.7.2006 12:19:24)
Podobnou situaci (nastupovani, vystupovani s golfkama) jsem zazila tisickrat a vzdy jsem odpovidala s usmevem "Dekuji, jste moc hodny, ale zvladnu to sama" a nikdy se nikdo neurazil. Pokud jsem pomoc potrebovala, vzdy mi na pozadani nekdo pomohl. Myslim, ze lidi nejsou tak hrozni....
 Eva a Dali 
  • 

Řidiči MHD 

(4.7.2006 12:31:25)
Golfky nemám a nekoupím, stejně bych je vzhledem k částečně ochrnuté levé ruce sama nezvedala.

Na neochotu spolucestujících si nemůžu stěžovat, pár idiotů (ne proto, že byli neochotní, ale pro ty kecy - např. cca 18letá dívenka, která, když jsem požádala o pomoc její kamarádku, komentovala situaci šklebem a slovy: Ty matky jsou ale drzé...) se najde, ale fakt v pohodě.

Co mě neskutečně prudí, jsou řidiči MHD v Ostravě. Jezdí tu dost nízkopodlažních spojů, nicméně pánové zastaví tak metr od obrubníku, čili je to o ničem. Specialitou je jedna linka, spojující dvě nemocnice, většinou jezdí staří lidé. Když už si počkám na nízkopodlažní spoj, tak ne proto, aby mi musel pomáhat ochotný, ale roztřesený děda o holi, který sám sotva chodí.

Minulý týden jsem s kočárkem spadla do té díry mezi obrubník a bus - v busu dvě babky a 4 hole, řidič tvrdil, že to stačí, když najedu rovně, že mi nepomůže, no a já se nechala ukecat. :-(

Psala jsem stížnost na DPO - odpověď zněla, že u těch starých typů zastávek je brždění problém. Zastávka, kde nastupuju, byla dobudována před rokem a půl....

Tož tak u nás :-) Eva
 Věra, 2 dcery 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(4.7.2006 15:14:14)
Já teda radši moc nejezdím, ale když musím, tak mám golfky a vyhlídnu si nízkopodlažní spoj (dělá to tak většina maminek, takže 3 kočárky v jednom autobuse je běžné).
Stává se mi ale to, že řidiči (v Ostravě) jsou nedočkaví a než vystoupím s kočárkem a s druhou 3-letou dcerou (občas stávkuje na schůdkách, že chce vystoupit sama atp.), tak už zvoní, jednou mě dokonce přivřeli ve dveřích (teda spíš kočár).
S lidma celkem nemám problém, radši se ale nedívám jak se tváří. Že se rozprchnou to je pravda, ale zase, když se nerozprchnou tak se tam nedá s kočárem nacpat.
Zkoušela jsem si ale vybavit, co jsem dělala jako mladá bezdětná holka a myslím, že jsem se taky vyhýbala maminkám s kočárky :-). Bylo to ale asi proto, že jsem dost zmatkař a když jsem si představila, jak budu nemotorně zápasit s kočárem, tak jsem usoudila, že bezpečnější pro dítě bude, když se do toho nebudu vměšovat :-).
 Zuzana + Jonášek 17 měs. 
  • 

Re: Re: Řidiči MHD 

(7.7.2006 20:39:57)
Tak já jsem taky z Ostravy a nemám naprosto problém - akorát jsem zjistila, že když přijede nízkopodlažní spoj, všichni se hrnou pomáhat. Pokud přijede "stará herka", většina se rozprchne - ale zatím se vždycky někdo našel, dokonce mi 2x pomáhal i řidič, a to velice ochotně.... A to jezdíme MHD i několikrát denně!
 Bára+Anička 3měs 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(4.7.2006 17:34:26)
Musím se zastat řidičů nízkopodlažních autobusů. Můj manžel je jeden z nich v Liberci a ty nové zasávky jsou dělané sice pro nízkopodlažní autobusy, ale už v nich není pamatováno na to, jak tam ten řidič přijede (nemá moc velký prostor pro manévrování a hlavně se v nich nedá pořádně vytočit, to by musel vjet přední nápravou na chodník-pak by to vycházelo přesně k chodníku)Nebo je autobus nízkopodlažní, ale má u dveří klouby venku, takže jestli je moc blízko chodníku, neotevře dveře, popř. zničí dveře o chodník... Taková je aspoň situace v Liberci...
No a k těm neurvalcům. Zdá se mi, že Liberec je jich plný. Za celou dobu svého cestování, jsem potkala JEDINÉHO slušného pána, který mi pomohl, jiak to jsou samé výmluvy, "slepí" lidé a komentáře typu "není to má povinnost"...
 Bára+Anička 3měs 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(4.7.2006 17:36:25)
Musím se zastat řidičů nízkopodlažních autobusů. Můj manžel je jeden z nich v Liberci a ty nové zasávky jsou dělané sice pro nízkopodlažní autobusy, ale už v nich není pamatováno na to, jak tam ten řidič přijede (nemá moc velký prostor pro manévrování a hlavně se v nich nedá pořádně vytočit, to by musel vjet přední nápravou na chodník-pak by to vycházelo přesně k chodníku)Nebo je autobus nízkopodlažní, ale má u dveří klouby venku, takže jestli je moc blízko chodníku, neotevře dveře, popř. zničí dveře o chodník... Taková je aspoň situace v Liberci...
No a k těm neurvalcům. Zdá se mi, že Liberec je jich plný. Za celou dobu svého cestování, jsem potkala JEDINÉHO slušného pána, který mi pomohl, jiak to jsou samé výmluvy, "slepí" lidé a komentáře typu "není to má povinnost"...
 Eva a Dali 
  • 

Re: Re: Řidiči MHD 

(4.7.2006 18:32:57)
No jo, ale já mluvím o přistavení busu k rovnému chodníku, ne o zajíždění do rozšířeného místa; a třičtvrtě metru, co si řidiči běžně dávají, to by otevřel s rezervou i dveře od šatníku, nejen ty na kloub od busu.

Víš, je smutné, když ti jeden řidič v pohodě zastaví dvacet - třicet čísel od obrubníku a deset jiných ani maličko nezahne ke krajnici, prostě zabrzdí a hledí, jak maminy s kočárama a důchodci o holích skáčou do díry a pak se z ní hrabou na chodník, a pokud možno jim ještě přivřou zadek.

Ten "dobrák", co jsem si kvůli němu sletěla i s kočárem a zrušila si zápěstí, mi pak při vystupování přistavil deset čísel od chodníku - asi měl strach (oprávněný), že si budu stěžovat. Takže to jde.
 cizinka 
  • 

Tak tohle se mi zda rozumny pristup 

(5.7.2006 17:20:25)
to jest, psat stiznosti pro zrizovatele MHD a podniky MHD. Mozna vice by pomohly hromadne zadosti a stiznosti, ktera by mohly organizovat treba materske centra a pod. Totiz spolehat na lidskou usluznost a galantnost zatim se musi, ale nekdy je to dost frustrujici pro obe strany. Ja jsem take jednou sla na prednasku cela od blata pote, co jsem jeden prsivy den nabidla pomoc jedne neprilis motorne mamince. Akademicke prostredi je dost liberalni, atak z nasledku meho altruizmu jsme spolecne se studenty zasmaly, ale prece je spousta zamestnani, kde takhle se objevit nejde.
 cizinka 
  • 

Re: Tak tohle se mi zda rozumny pristup 

(5.7.2006 17:31:34)
A jeste bych dodala, ze i ten dokonale organizovany bezbarjerovy pristup k MHD nechava prece spoustu prilezitosti k prokazani pozornosti. Treba zmacknout knoflik pro otevirani dveri tramvaje pro rodice s kocarkem anebo dat mu presnost, jsou take prilezitosti pro vymenu milych poznamek a usmevu...
 Kačka 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(7.7.2006 23:38:48)
No já busem moc nejezdím,bydlím na vsi a tak když někam jedu tak většinou autem a bez kočáru, malého beru do šátku a nebo pokud nikam daleko nejdu tak nechávám doma i šátek. Občas jsem jela vlakem to je příjemnější, průvodčí pomůže ani si nemusím říkat a taky levnější, když se teď za kočár neplatí.

Jednou to byl Miška ještě v kočárku v tašce jsem jela od tchýně autobusem ve tři hodiny a zrovna jako na potvoru jel lux bez plošiny a řidič se musel zvednout od volantu a otevřít mi kufr, no to jsem si vyslechla jak je to hrozný, že je to dneska druhej kočár a že co si jako myslíme, docela mě to pobavilo jak se zlobí, přece se ještě nebudu rozčilovat já a kazit si den ne? :o)

Jo a tady je to hezké video na www.ftipky.cz jak bylo psáno o pár příspěvků níž
 Kamila Zembolová,dcera 2roky 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(9.7.2006 13:37:58)
Ahoj,tak to je přesné.My bydlíme v části Ostravy,kde nízkopodl.autobus jede v 11Hod a po16hod,což je mi na nic,protože v tyto doby nikde nic nevyřídíš.Autobus skoro vždy stojí dále od obrubníku a lidi co jsou ochotni pomoct je opravdu zoufale málo.Ještě když byla dcerka v hlubokém kočárku,tak nám autobus 3krát ujel,protože lidi i řidič si asi mysleli,že tam stojíme na okrasu,a to jsem opravdu mluvila velmi nahlas abych překřičela řev autobusu,a když jsem vykročila směrem k řidiči,zazvonil a ujel.Auto nemáme,takže co dělat jiného než si pomoct sama,nebo jezdit s nějakým pomocníkem.
 Lucka, František04 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(13.7.2006 16:06:31)
Jsem z Kladna a s kočárkem jsem jezdila MHD vyjímečně, ale pokaždé to byl skutečně zážitek. Naposledy, když jsem se snažila nastoupit do poloprázdného autobusu s golfkami, kde na plošině pro kočárky byly sice už dvoje, ale i tak tam zůstalo spousta místa, se mi v tom řidič, který předtím vůbec nereagoval, když jsem na něj mávala, snažil zabránit tak, že mě jednoduše i s kočárkem přiskřípl do dveří. Naivně jsem si myslela, že omylem, tak jsem se vyprostila a nastoupila. Řidič na mě začal řvát, ať si okamžitě vystoupím ("vypadnu"), nebo nikam nejede. Okolní cestující se mě začali zastávat, ale řidič řval dál, takže jsem radši vystoupila. Byla jsem docela v šoku a přiznám se, že jsem si i ubrekla, nesnáším tu bezmoc při setkání s blbcem. Navíc František se dva dny těšil, že pojede autobusem a vysvětlete dvouletýmu dítěti, proč jsme nastoupili a zase hned vystoupili.Vím, že v přepravních podmínkách jsou dva kočárky, ale taky je tam, že záleží na rozhodnutí řidiče. A kdyby mě opravdu nemohl vzít, jde to říct i slušně.
 Lucka, František04 
  • 

Re: Řidiči MHD 

(13.7.2006 16:07:15)
Jsem z Kladna a s kočárkem jsem jezdila MHD vyjímečně, ale pokaždé to byl skutečně zážitek. Naposledy, když jsem se snažila nastoupit do poloprázdného autobusu s golfkami, kde na plošině pro kočárky byly sice už dvoje, ale i tak tam zůstalo spousta místa, se mi v tom řidič, který předtím vůbec nereagoval, když jsem na něj mávala, snažil zabránit tak, že mě jednoduše i s kočárkem přiskřípl do dveří. Naivně jsem si myslela, že omylem, tak jsem se vyprostila a nastoupila. Řidič na mě začal řvát, ať si okamžitě vystoupím ("vypadnu"), nebo nikam nejede. Okolní cestující se mě začali zastávat, ale řidič řval dál, takže jsem radši vystoupila. Byla jsem docela v šoku a přiznám se, že jsem si i ubrekla, nesnáším tu bezmoc při setkání s blbcem. Navíc František se dva dny těšil, že pojede autobusem a vysvětlete dvouletýmu dítěti, proč jsme nastoupili a zase hned vystoupili.Vím, že v přepravních podmínkách jsou dva kočárky, ale taky je tam, že záleží na rozhodnutí řidiče. A kdyby mě opravdu nemohl vzít, jde to říct i slušně.
 Ivana Procházková 


Dobro proti mé vůli 

(4.7.2006 14:16:38)
Jo jo, miluju, když si někdo umane, že mi musí činit dobro i proti mé vůli :).
Zejména to dělá tchýně, při cestování s kočárkem jsem na to nenarazila - ale to bude tím, že s kočárkem v HMD zas tak často necestuji. Stejně jako autorka si nemohu vynachválit golfáče, díky nim jsem soběstatčná a vynesu si je kamkoli a kdekoli, dokonce i páternosterem jsem s nimi jela (golfáče jsem složila do jedné ruky, dítě šupla na druhou, to ještě nechodilo, a tašku na rameno - nemůžu za to, na Městském soudu nemají normální výtah.. :)).
 Iveta,Kuba 03,Kaja a Verca 05 


Re: Dobro proti mé vůli 

(9.7.2006 21:21:33)
A na který soud tě pustili s kočárkem? Mě na dvou (Bruntál a Ostrava) tvrdili, že je to zakázané z důvodu bezpečnosti, že si mám malého vzít do ruky. Jak vyřizovat výpis z obchodního rejstříku nebo pročítat spis se 6-ti měsíčním prckem v náručí mi už neporadili a v Bruntále došli dokonce tak daleko, že mi nedovolili s kočárkem a dítětem vstup ani do budovy soudu s tím, že ho můžu nechat venku. Tak jsem je slušně požádala, jestli by mi ho teda nepohlídali (bylo to dva dny po tom, co tehdy myslím v Liberci ukradli dítě i s kočárkem postavené dvě minuty před cukrárnou, ale členka ochranky mi vynadala, že proto tam určitě nejsou a co bych po nich chtěla. Pravda, stížnost předsedovi soudu zabrala, příště mě s dítětem pustili, ale jenom bez kočárku v autosedačce.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Dobro proti mé vůli 

(9.7.2006 22:17:44)
Na Městský soud v Praze. Nějaká menší potíž tam s kočárkem byla, ale už si nepamatuji přesně, o co se jednalo.. Snad, že jsem musela i s kočárkem projet takovým pípavým zařízením - podobně jako mají na letišti, či co.. :)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Dobro proti mé vůli 

(9.7.2006 22:44:00)
Mně na rejstříkovým v PRaze pánové od ochranky kočárek vzali okoli pípacího zařízení a ještě vynesli do schodů ;o)

S.+++
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Dobro proti mé vůli 

(10.7.2006 1:46:08)
Čéče, možná máš pravdu, že jsem dokonce ani tou pípací mrchou nemusela.. Si už nějak nevzpomínám, o co tam šlo.. Každopádně jsem se tam s kočárkem dostala bez větších zádrhelů, potíž byl až ten páternoster. Abych nekecala, normální výtah tam je také, ale ze strany od výtahů byla směrem k úřednickým kancelářím koule bez možnosti dobouchat/dozvonit se, takže jsem normální výtah použila ža při cestě dolů :))
 Iveta,Kuba 03,Kaja a Verca 05 


Re: Re: Re: Re: Re: Dobro proti mé vůli 

(16.7.2006 9:13:37)
tak to vám oběma závidím. Praha je holt Praha, na Severní Moravu zatím solidarita s kočárky holt nedorazila. Spíš naopak. I když slušných lidí je dost, bohužel, vyskytují se všude, ale na úřadech zrovna moc ne.
 Petulina+ F.+ Š.+19tt 


Jen tak si postěžovat.. 

(4.7.2006 14:24:32)
Není to asi úplně k tématu,ale přece se přidám.Bydlím na vesnici a dostat se někam autobusem je pro mne dost problém.Za prvé jezdí jen klasické autobusy,takže tahám těžký kočárek po schodech.A za druhé,ono je takové pravidlo,že pokud je v autobusu moc lidí,není řidič povinen mě s kočárkem vzít.Ne jednou už se stalo,že maminka s miminkem prostě zůstala stát na zastávce a další spoj jel třeba až za 2 hodiny.A že by mi někdo pomohl s kočárkem do autobusu..?Ani omylem,vetšinou se mnou totiž cestují "puberťáci" a ti,když mě uvidí,tak upadnou do hlubokého spánku..Chtěla jsem si jen trošičku postěžovat..
 gabca2deti 
  • 

Re: Jen tak si postěžovat.. 

(4.7.2006 14:32:45)
a co tak pustit zo dve slzy smerom k vodicovi?Prosim vas,vezmite ma,velmi sa potrebujem dostat do mesta...
 marcela, 4 dcery 
  • 

Re: Re: Jen tak si postěžovat.. 

(4.7.2006 18:26:17)
taky bydlím na vesnici kousek od většího města a na nákupy se dostanu jenom autobusem. s nastupováním s kočárkem problém nemám, ale v tu nejfrekventovanejší dobu jzdí jeden konkrétní řidič hulvát který si na maminkách s kočárky léčí nějaký mindrák. zažila jsem, že mě napřed rekl, že mě nesveze, protože se nevejdeme(kočár není problém složit),když jsem se snažila vysvětlit, že místo je tak mě zpražil, že on musí vědět líp, jestli se vejdeme nebo ne. a nakonec z něj vypadlo, že mě teda milostivě sveze, ale příště mu mám říct"paneřidiči, prosím vás vezmete mě s tím kočárkem". připomínám, že za přepravu kočárku se na této lince platí! a není to zkušenost ojedinělá, nedávno po živé diskusi ja se máme dostat s kočárky do města nám dopodučil obrátit se na starostu obce a ještě přihodil, že příště snad bude od nás vozit krávy nebo co. tak tolik k cestování s kočárkem a některým řidičům. ale abych nebyla k řidičům nespravedlivá. na jiné lince jezdí řidič, který klině zastasví i mimo zastávku, když vidí že se snažím s kočárkem "doběhnoutů a klidně vystoupí s plně naloženého autobusu aby mi pomohl kočárek naložit. paradoxně na téhle lince
 marcela, 4 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Jen tak si postěžovat.. 

(4.7.2006 18:29:57)
tedy abych to dokončila. paradoxně na téhle lince se za přepravu kočárků neplatí
 Kačka 
  • 

Re: Řidič autobusu. 

(8.7.2006 0:06:23)
Jo jo, tak mě se stalo jednou (ještě jsme malého neměli a já nebyla těhu) jela jsem večer z práce a v pátek (dojíždím 40 Km a přesedám, večer na poslední vlak další už nejede) a autobus zdánlivě narvanej, se mnou na zastávce asi 6-8 lidí vesměs postarší ženy. Přijede autobus a řídič křičí, že vezme jen lidi do Chomutova (docela dost arogantně) a já říkám, že potřebuju do Loun a že jet MUSÍM, protože pak už bych se domů nedostala a nemá pro mě kdo přijet a litr na taxi mi asi nedá, pustil se do mě, že mě nevezme. Byla jsem připravená, že mě z toho autobusu prostě nedostane ať se děje, co se děje, tak jsme se chvilku hádali a lidem v autobusu to asi začlo být trapné a šoupli se víc dozadu v tu ránu byl autobu (sice na stání) do půlky prázdnej a najednou jsme se vešli všichni a ještě kousek místa zbylo, když nastupovaly ty ostatní ženské tak v některých očích bylo vidět jak jsou vděčné za to, že se někdo ozval a ony se dostaly domů :o)
 Nena 
  • 

Re: Re: Re: Jen tak si postěžovat.. 

(4.7.2006 19:48:53)
No a Marcelo,
obrátila ses na starostu? nebo na provozovatele busu? Já bych to udělala. Respektive já už jsem to udělala - provozovatel se omluvil, řidiči myslím dali dokonce pokutu a od té doby je klid. Jestli to tomu řidiči - hulvátovi prochází, proč by s tím hulvátstvím přestával?
 gabca2deti 


Re: Re: Re: Jen tak si postěžovat.. 

(5.7.2006 19:52:10)
tak to je humus.Ak sa to ocakava,vtedy naozaj netreba vyhoviet blbeckovi,ktory sa citi,bohviepreco,na koni
 Míša 
  • 

Re: Jen tak si postěžovat.. 

(4.7.2006 14:54:03)
Jen tak si postezovat je fajn, ale zkusila jsi nekdy ty hluboce spici pubertaky slusne pozadat? Ja tedy zadala o pomoc s kocarem parkrat... jak uz jsem tu psala, vetsinou cestuju s pritelem... ale muzu rict, ze pubertaci (tedy ti starsi, ne dvanactilety "sama ruka sama noha") vzdycky pomuzou a jeste mam pocit, ze jsou hrdi na to, ze zrovna je pozadala mamina s kocarem.
 Petulina+ F.+ Š.+19tt 


Re: Re: Jen tak si postěžovat.. 

(9.7.2006 13:57:04)
To víš že jsem to zkusila..Většinou ten hluboký spánek přetrvává a nebo po chvíli zvednou hlavu a z úšklebkem mi nic neodpoví.Podotýkám že většinou.Občas se normální najde.To bych křivdila některým náctiletým.

A taky bych chtěla říci aby jste se nebály si stěžovat.Jednou jsem to udělala,PAN řidič to sice těžce nesl,ale výsledek byl znatelný.On totiž prostě nezastavoval na každé zastávce kde měl,ale jen tam,kde usoudil že je to vhodné.

Nutno ale podotknout,že jsou mezi řidiči i bílé ovce tak doufejme,že se vše v dobré obrátí.

Jezdím autobusem skoro každý den 20let,tak věřte ,že vím o čem mluvím..
 gabca2deti 
  • 

zazitok 

(4.7.2006 14:26:44)
ja len pridam zazitok so zaverecnym poucenim,ha-ha.Nastupovala som s hlbokacom do plneho,ale nie preplneneho autobusu.Na plosinke stal manzelsky par okolo 50ky,hovorim,prosim vas,pustili by ste ma na plosinu-oni sa poposunuli o 10cm,tak som ich teda viackrat neziadala,tenkrat moja asertivita nemala dnesne rozmery...na dalsej zastavke pristupilo par ludi a celkom slusne sme nechtiac milych manzelov na ich vytuzenej plosinke zabarikadovali-hlavne teda ja s kocikom,stojac v ulicke pred dverami-takze ledva na svojej zastavke vystupili a viete ako mi vynadali?Ze som ja mladucka,hlupa,slusna,vtedy nepovedala,co som mala na jazyku:Keby ste ma pustili na plosinku,tak by som nezavadzala...Ale ludia sa ma zastali,potom sme sa este na nich smiali:-
 Katka 
  • 

Mám stejnou zkušenost starou dva dny 

(4.7.2006 16:28:46)
také nosím golfky sama z tramvaje a do tramvaje a dělala jsem to i celé těhotenství, protože mám děti brzy po sobě. předevčírem jsem začala vystupovat a vzala kočár na bok a starší dítko se chytilo za kabelku a šli jsme, když se mi jeden pán stojící pod tramvají snažil kočár " vyrvat " z náručí. Cením si pomoci, ale musím říci že když mám co dělat, abych neupadla já , nevypadlo mimčo a starší dítě nesjelo ze schodů tak mi na úsměv nezbývá síla.Btw - skvělá příležitost pro kapsáře.
 Linka 
  • 

moje zkušenost 

(4.7.2006 18:44:04)
Když jsem ještě neměla dítě, vždy, když jsem nabízela pooc při nástupu mamince s kočárem, zeptala jsem se prostě:"Mohu Vám pomoci?" A buď řekla :"Ano, děkuji." nebo "Nepotřebuju pomoct, děkuji." A bylo to. Žádné jiskření kolem toho nebylo.
S velkým kočárem jsem MHD cestovala zaplaťpánbůh jen jednou, vlakem z příměstské stanice. Na nádraží mi okamžitě nabídla pomoc jedna "puboška", sama od sebe. Ve vlaku se mně hned přišel zeptat průvodčí, na které stanici vystupuji, že za mnou přijde a s kočárem mi pomůže. A opravdu před zastavením vlaku za mnou přišel a než stačil zareagovat, nabídl mi pomoc mladý muž.
Cestu zpět jsem měla již s doprovodem.

Pomoc by se měla napřed nabídnout ústně, sama jsem se nabízela omylem ženám, které pouze na někoho čekaly. Když si představím, že by se na ně někdo aktivně vrhl a kočár jim rval do autobusu....to by byl cirkus:-))

Stejně mám ale pocit, že více aktivní v nabízení pomoci jsou ženy. Je v nich větší solidarita.

Pokud bych byla v situaci jako pisatelka článku, tak bych také pánovi řekla(mluvím naštěstí strašně rychle), že děkuji za pomoc,ale že momentálně je pro mně pohodlnější kočár vynést sama.
Na závěr všeobecně, lidi se vůbec poslední dobou neposlouchaj:-(
 Jana 
  • 

Neochota uvolnit prostor 

(4.7.2006 19:40:10)
Vždy se někdo nabídl pomoci a dnes si s golfkami vypomůžu též sama a vždy s úsměvem a s děkuji za nabídnutou pomoc, ji odmítnu. Ale dost mě mrzí, že lidé-cestující málokdy udělají prostor pro kočárek, ač stojí v prostoru pro něj vyhrazený a kolikrát se v autobuse cpou až na kočárek, ač je všude jinde místo. Ach jo.
 Bára (Matyáš 4/06) 
  • 

Nizkopodlazni autobusy 

(5.7.2006 16:06:34)
zatim tedy nemohu hovorit o nejakych dlouhodobych zkusenostech, ale taky jsem se uz setkala s neochotou uvolnit prostor. ale s neochotou pomoci zatim ne. zrovna vcera mi do autobusu chtela pomaha zhruba 80-ti leta babicka!
spis bych se chtela pozastavit nad tim, do jake miry je zavazna informace v jizdnim radu, ze spoj je zajistovan nizkpodlaznim vozem. abych nebyla zavisla na ostatnich, snazim se pred kazdou cestou toto zjistit (pokud jedu autobusem).a uz nekolikrat se mi stalo, ze dle jizdniho radu mel tento prijet, jenze skutecnost byla jina a ja zustala stat na prazdne zastavce. pripadne jsem se celou cestu klepala strachy, aby v autobuse zustal nekdo, kdo mi s kocarem pomuze ven. jezdim zatim s hlubokym a ten sama neuzvednu.
 Werdy,Maty a Nanynka 


Cestování s kočárkem 

(4.7.2006 22:13:05)
Jsem asi dítě štěstěny, tak napíšu něco taky pozitivního-nikdy se mi za 8 let cestování s dvěmi dětmi nestalo, aby mi někdo nepomohl s kočárem.Naopak, nabízeli se sami! V jednom případě to dokonce byla stará paní s pojízdnou taškou a nedávno Ukrajinec vyhlížející až nebezpečně...
Stejný zázrak bylo i cestování během těhotenství,kdy nebyl problém si sednout a jednou mě jeden mladík pustil při pohledu na mé téměř ploché 4měsíční břicho.Já sama,když můžu, pomůžu - znám z vyprávění horory s kočáry v MHD.Teď syn začal konečně chodit sám delší trasy a je to i přes dobré zkušenosti úleva. Matky, přeju pevné nervy!
 ANDREA 
  • 

Re: Cestování s kočárkem 

(4.7.2006 23:10:01)
Souhlasim, taky jsem nikdy nemela problem. A to s zadnou velikosti kocarku. Pokud jsem opravdu potrebovala pomoci, pozadala jsem nekoho uz na zastavce pred prijetim autobusu. Nikdo me nikdy neodmitl, spis se se mnou jeste dali do reci. I kdyz musim priznat, ze jsou tri typy lidi, ktere nepozadam nikdy.
a)holky 15 - 19 let. Je mi jasne, ze prave stravily nekolik hodin upravou sveho vzhledu a ja bych jim ho ponicila. Taky musej pred kluky vypadat povznesene. Znam to, nebyla jsem jinaci a v tom veku me opravdu matky s kocarky otravovaly. (kdyz byly tak blbe, ze se nechaly zbouchnout:-)) - ted se za to stydim
b)pany tesne pred duchodem nebo ty, co ho dostali nedavno. Neznam nikoho protivnejsiho
c)damy kolem 50, kterym ja sama rikam pracovne kralici. Vim, ze ostatnim pomuzi, ale ja v nich vzbuzuji strasnou antipatii. Kdyz takovou damu potkam za prepazkou na urade, radeji se otocim a prijdu jindy, ikdyz jsem tam pred tim cekala treba hodinu.
A pak jsou lide na ktere se obracim velmi rada:
a)pubertaky kolem 17 let. Cim horsi uces a cim vic propichany, tim lip. Citi se neuveritelne silni. Vetsinou mi uvolni i plosinku - lide se s nimi kupodivu nehadaji a pakuji se, a vetsinou se zeptaji i kam az jedu a pokud jedou priblizne stejne daleko, delaji mi po zbytek cesty neco jako "ochranku". Pokud jsou 2 - 3 je cestovani MHD prochazka ruzovou zahradou.
b) pany kolem 30. Vetsinou maji take male deti a snazi se opravdu pomoci
c)zdrave vypadajici zeny - ty me chapou
Taky se casto setkavam s maminkami, ktere opravdu pristupuji k autobusu stylem JA JSEM MATKA a tak vsichni kolem me zacnete tancit. To hodne odradi. Nebo maminky pozadaji nekoho naprosto nevhodneho viz ta, co pozadala o pomoc starsi pani a pritom mela tezky kocar...a tak bych mohla pokracovat. Pripada mi, ze vetsina tech ufnukanych nestastnic si to vlastne dela sama.

Vetsinou neodmitnu, pokud se nekdo nabidne mi pomoci, ale pokud pomoc opravdu nepotrebuji reknu neco jako - dekuji, ale uz to mam poskladane a pomoc uz nepotrebuji. Ono jenom takove dekuji nechci, bez podani vysvetleni mi pripada dost urazejici.
A jeste jedna vec - casto taky nepoustim sednout. Po spatnych zkusenostech. napr: pustila jsem sednou jednu starsi pani a ona rekla dekuji a zavolala svoji asi 8letou vnucku, aby si sedla. Nebo jsem pustila sednout jednu tehotnou a ta misto aby si sedla si na sedadlo polozila kabelu, podotykam nijak tezkou. Takze obcas si rikam, ze si to lide delaji sami.
 Anežka 
  • 

Re: Cestování s kočárkem 

(5.7.2006 7:47:05)
Naprostý souhlas.
Stejně je to celé o dostatečné komunikaci mezi lidmi.
Já jsem pomohla vždy, když mě někdo požádal nebo na dotaz "potřebujete pomoc", odpověděl kladně. Nikdy jsem s tím neměla problém ani jsem to neřešila. Ale párkrát, když jsem nosila viditelné páteřní korzety, mne žádost o pomoc s kočárkem zaskočila. Zjm. od matek typu "já jsem matka a kdo je víc". Naštěstí mne nějaký muž zastal a pomohl on.

Můj velmi hodný manžel se vrhá na pomoc všem potřebným. Tak jsem mu já i jeden slepec vysvětlili, že ne vždy je pomoc žádoucí a vždy je lepší se zeptat. Lekci od slepce si pamatuje. Teď se vždy nejprve zeptá je-li pomoc žádoucí.

V tramvaji jsem však také zažila matku fiflenu nevychovanou, která si stoupla dole před dveře tramvaje a do otevřených dveří křikla :"no tak snad mi někdo pomůže, ne?" Takhle se o pomoc tedy fakt nežádá :-(
 lenka 12,8 
  • 

jako studentka" pomahačka "jsem málem vyklopila kočárek 

(4.7.2006 23:23:10)
Nyni jsem již zasloužilá mamka, ale dodnes si vždy s hrůzou vzpomenu na dobu , kdy mně bylo 16, byla jsem štíhlé tintítko a na sobě úzkou propínací sukni asi na 7 knoflíku. Nastupovala jsem s kamarádkou do tramvaje a na ostrůvku stála maminka s hlubokým kočárkem - která vyhlížela mužskou pomoc - ale nikdo ochotný nebyl po ruce a tramvaj se chystala odjet. Takže požádala nás - dala jsem kamarádce tašku a znovu sestoupila ze schodů, vzala kočár vzadu -měl úzké kovové držadlo (pamatujete?) a udělala krok vzad - ouha kočár měl totálně nacpaný spodní koš , jak držím úzké držadlo, kočár se nahnul a já pro úzkou sukni nemohu udělat krok vzad - takže aby se dítě nevyklopilo - šla do háje sukně - čtyři knoflíky jsem urvala i s látkou - naštěstí ty tři stačily na to , aby mně nebyly vidět kalhotky.
Tramvaj se rozjela - a my tři - maminka, já a kamarádka stojíme v šoku a koukáme na sebe. Já se omlouvám mamince, že jsem jí dítě nechtěla vyklopit, maminka se omlouvá mně, že ji mrzí moje sukně a kamarádka se omlouvá nám oběma - že nám nepřiskočila pomoc.
Dopadlo to dobře - ale další kočárek , který jsem dávala do tramvaje byl- až ten s mým synem.
PS: za rok se začaly zase nosit mini - tak mi teta sukni zkrátila na ty tři knoflíky.
 Renata,dominic4, natalka 5 mesicu 
  • 

cestovani s kocarkem v jinych zemich 

(5.7.2006 11:11:03)
Pred asi peti lety jsem se provdala tudiz i prestehovala do Holandska.
Ze zacatku jsem si nemohla zvyknout a vzdy jsem co nejrychleji chtela prchat zpatky domu (do Cech)
Ale jak tady tak ctu vsechny ruzne clanky musim uznat ze stale nachazim nove a nove pozitiva co se Holandska tyce.
Napriklad jezdeni autobusem at s kocarkem nebo bez. Je tady samozrejmosti ze kdyz clovek nastoupi pozdravi ridice a ridic zase cestujiciho (popripade pri placeni prohodi i par vet at uz jen o pocasi) a kdyz vystupuje, podekuje ridici za svezeni a popreje mu pekny zbytek pracovni doby ci dne a zas naopak.
S kocarkem nastupuji zasadne prvni a to bud prednima dverma, to kdyz je chodbicka dost siroka na projeti a nebo zadnima dverma. Jeste se mi nestalo ze by mi nekdo nepomohl bez toho ze bych nekoho musela zadat ( i kdyz je to slusnost) a pokud nikdo v autobuse nesedi, coz se sice stava zridka, ale stava tak vystoupi sam ridic a s kocarkem mi jde pomoct. Po te jdu teprve zaplatit, ridic pekne pocka nez se vratim ke kocarku a potom se teprve rozjede.
Minuly tyden se mi zrovna stalo ze jsem sla od zubare a autobus jsem nestihla ackoliv jsem i s kocarkem bezela a autobus uz vyjizdel ze zastavky a ja byla sasi jeste 300 metru od ni. S jiskrickou posledni nadeje jsem zvedla ruku s jizdenkou a doufala ze mi autobus zastavi a on opravdu jeste tech 300 metru od zastavky zastavil, ridic vystoupil, pomohl s kocarkem a jelo se dal.
V obchodech je tohle podobne,vsude jsou vytahy pokud se musi do patra i tam kde jsou jinak jezdici schody je i vytah a s kocarkem ci vozickem se proste jede vytahem. Mnoho i mensich obchodu ma pro vetsi deti zabavny koutek, kde si deti muzou hrat po dobu co rodice nakupuji. Regaly jsou upravene tak aby se mezi nima dalo s kocarkem projet takze se nestane ze bych musela nechat kocarek pred obchodem a strachovat se ze mi dite nekdo odveze.
Pri placeni i s prodvackou prohodime par vet i kdyz ji treba vubec nezname, deti dostanou nejakou malou pozornost (od prodavacky) jako treba nafukovaci balonek nebo bonbon, zase si navzajem poprejeme pekny den atd.
Mame ted petimesicni dceru ktera neni uplne zdrava ale jeste jsem se nesetkala s jinym nez hezkym pristupem, s pomoci ostatnich, srdecnosti a otevrenosti lidi at u postizeneho ci zdraveho ditete, ale to uz jsem torsku odbocila.
Moc si preju aby se i lide v cechach dopracovali k takovemu jednani, protoze se urcite jednou chci vratit!
 plašanka 


cestování s kočárkem a čtyřletým dítětem 

(4.7.2006 23:25:36)
Ahoj,mám stejnou zkušenost z cestování MHD. Mám čtyřletého syna a ten se v autobuse neumí držet a padá. Když jedu s maldším synem v kočárku a čtyřletým Jirkou,tak je většinou prostor na kočárky obsazený starými lidmi,kteří si myslí,že jsem mladá a zvládnu to. Neuhnou ani nepustí sednout Jiřika a ještě se tváří špatně ,když si dám před ně kočár. Stalo se mi to několikrát a je to hrůza. Ale přece nebudu s dětmi jenom u paneláku.S kočárkem mi vždy pomohli ochotně,ale místo si musím vždy vybojovat.Už se těším,až budem bez kočárku. Tak Ahoj Jana
 Janina02 


stejná zkušenost 

(5.7.2006 12:02:04)
Mám zkušenost s první dcerou které je už devět let.Jela jsem metrem a jako obvikle narvané metro.Že jsem se tam skoro nevešla je jiná kapitola,ale konečně jsem se tam s kočárkem dostala a doběhl starší muž tak kolem 60let a málem jsi mi sedl do kočárku.Po upozornění že tam mám miminko tak jsem se dozvěděla že jemu to je jedno a mám si jezdit něčím jiným a neotravovat.Všichni v metru jak tam seděli nebo stáli se mě nezastali a koukali do země.
Teď mám druhou dceru a pokud to jde tak si scháním hlídání jen abych nemusela jet MHD a nezažila stejnou zkušenost.
 ~•~Missy~•~ 


Mám stejnou zkušenost... 

(5.7.2006 13:59:21)
...jako autorka článku. Když jsem cestovala s obřím 20kg kočárkem-kombinací, se kterým jsem sama samozřejmě do MHD neměla šanci nastoupit, byla jsem pro okolí téměř neviditelná, zatímco když jsem přesedlala na golfky, mohli se lidi ochotou pomoct vyloženě přerazit. V prvním případě jsem žadonila o pomoc, v druhém ji odmítala a logiku jsem v tom neměla sílu hledat:)
 martina, matej 09/03, Kuba 25.5.05  
  • 

Pořád dokola 

(5.7.2006 21:34:43)
Je to tady pořád dokola, uľ moooc diskuzí na tohle téma, bydlím v praze, bez řidičáku a pořád jezdím MHD. Občas se setkám s něčím co se mi uplně nelíbí, ale nebudu o tom psaát články, takových situacích jsou miliony a opravdu hooodne záleľí na matce. Nedavno jsem pomáhala známe s kočárkem - vezla 18 měsíční dítě v cca 16 kilovém Deltimu a já jsme tedy drtila stoličky, nechápu, proč si nekoupí golfky. Opravdu nevím, proč vozit dítě v něčem takovým :-(((

Cestovala jsem MHD s tandemem, ted jezdím s golfkama a s prckem za ruku a nemam problém. Občas někdo nereaguje tak jak bych chtěla, ale vąichni jsme jen lidi.

Kdyľ nesu golfky, vľdycky mi nekdo pomůľe se starąím synem - vezme ho po schodech na ruku nebo mi ho vynese snese do schodů a to bez řikání :-). Kdyľ mi někdo chce pomáhat s golfkama, řeknu - doslova : jé, to jste hodnej, děkuju, je to lehký, jsem zvyklá je nosit sama. Pokud je čas (deląí schody v metru) prohodím, ľe ani nevím, jak bysme kočár ve dvou chytli a dotyčný se nemusí cejtit blbě. Taky mi není příjemný, kdyľ někoho pustim sednout a on nechce a oba tam stojíme nad prázdnym místem jak trubky.

Proboha, dejte uľ s těmi nářky pokoj :-)) Myąleno s nadsázkou a zlehčeně.

martina

 Píďa, Kubásek12/04 Anika5/07 


Re: Pořád dokola 

(8.7.2006 12:51:22)
Musím s tebou souhlasit, nemyslím si, že by situace byla tak strašná, jako to z mnoha článků vyznívá. Já mám trochu jinej problém, bydlíme na sídlišti, z 60 let, takže absolutní většina obyvatel jsou důchodci, nebo maminky s kočárkama. Prosit důchodce je mi blbý a maminky mají většinou dost starostí samy se sebou. Ale vozit dvouletý dítě v Taku, nebo Deltimu v MHD mi přijde na hlavu padlý. Pořídila jsem si golfky, když bylo Kubovi půl roku, vybrala jsem si nejlehčí, co jsem našla a nejen, že jsem absolutně soběstačná, ale taky se všude vejdu. Takže už jsem nastupovala do autobusu i jako pátej kočár;) Byl to nízkopodlažní, takže se tam samozřejmě kumulovaly kočáry, ale i když jsem zavazela, nebyl pro mě problém na zastávce vystoupit a zase nastoupit. Nikomu to nevadilo.
Jinak co se týče pomoci, ještě nikdy mě nikdo neodmítl (dokud jsem jezdila s hlubokým). O pomoc jsem vždy slušně poprosila, pokud možno před příjezdem tramvaje, abych stihla dotyčnýmu ukázat, kde kočár chytit. A pokud mi chce někdo pomáhat s golfkama, tak slušně odmítnu, pokud už je držím v ruce, nebo pomoc přijmu, pokud se nabídne včas, abych tomu mohla svoje vystupování přizpůsobit (otočit kočár) Nestalo se mi, že by na mě někdo házel ksichty, že jsem odmítla jeho pomoc.
Trochu horší je to s uvolňováním plošiny, ale když lidi poprosím, většinou uhnou, Oni si to prostě neuvědomují, že zavazí. Taky jim musím nechat prostor, aby měli jak uhnout, kdysi mě jakási mamina tak zatarasila cestu, že jsem prostě musela na plošině zůstat přiskřípnutá mezi dvěma kočárama. Spíš mě vytočí, když tam zavazí jiná mamina s kočárkem a stojí na prostředku a neposune se. Ta přece ví, jaký to je...
A jedna historka na závěr. Každý dvě hodiny u nás jezdí autobus pro vozíčkáře (je pro všechny lidi, ale vozíčkáři mají přednost). Je tam místo asi pro osm vozíků a většinou jezdí prázdný. Kuriozita je, že není nízkopodlažní. Jednou jsem si na něj počkala, protože má dobrou trasu a ušetřil mi přestup. A pan řidič na mě ukázal, že mě nevezme, že už veze 2 kočárky. To jsem teda byla vážně paf. Stále tam bylo asi 7 míst pro vozíky, protože ty dva kočárky byly malý golfky. No vykašlala jsem se na něj a stejně nastoupila a on na mě začal pořvávat, že když nastoupí vozíčkář, tak musím vystoupit - to je snad jasný ne? Byl tak neuvěřuitelně nepříjemnej, že mi zkazil celej den:o( A Takovýho řidiče nechají jezdit s vozíčkářským autobusem, to teda fakt nechápu...
 Sissi 
  • 

Vy jste chybu neudělala, 

(6.7.2006 10:52:54)
chybu udělaly masy maminek před vámi (a mnohé se tady k tomu nestydí přiznat), které čekají pomoc automaticky a neříkají si o ni. Ono to vyskakování v tramvaji, hned jak nastoupí důchodce nebo rvaní kočárků maminek z rukou je naše krajová specialita, v zahraničí na to nenarazíte. Tam se pomáhá civilizovaně, tomu, kdo o pomoc požádá. Stejně jako každá maminka nechce pomoci s kočárkem, tak si každý důchodce nechce sedat a není jim třeba příjemné vysvětlovat, proč chtějí radši stát.
 & 


Re: Vy jste chybu neudělala, 

(6.7.2006 11:58:08)
No Sissi,

Ta pomoc v zahranici asi neni vseobecne pravidlo. Ja bydlim v Holandsku, jinak jsem rodili Prazak. Obcas se mi stane to co autorce, nekdo pomaha aniz bych chtela a obcas to i prekazi. Vetsinou je misto pro kocarky obsazene a v dopravni spicce jsou lide o neco nervoznejsi. Co se neda srovnavat je technicke vybaveni pocet nizkopodlaznich spoju, najezdu na chodniky, pocet vytahu a mist na prebalovani... Tam je urcite co v Praze zlepsovat, ale lidi mi prijdou vsude stejni :o}}}
No clanek mi opravdu prijde trochu ufnukany.
 Bára 
  • 

můj dojem z článku 

(6.7.2006 12:23:21)
Já sice někdy taky radši zvládám nástupy a především výstupy sama, ale s tou pomocí je to přeci jen jednodušší. Většinou se ani nemusím nikoho ptát, lidé se ptají mě. Situace, kdy někdo pomáhá, když nechci, jsou docela řídké, a rozhodně by mě nikdy nevyprovokovaly k napsání článku. Mám z článku pocit, že pisatelka dělá ukvapené závěry jen proto, aby si mohla trochu veřejně zanadávat. A připomínka: V článku stojí, že dítěti je 13 měsíců, ale nechodí, proto má kočárek. To jako kdyby ve třinácti měsících chodilo, tak už by ho nemělo? Potrvá přeci ještě hrozně dlouho, než bude opravdu všude chodit po svých. My tedy s kočárkem cestujeme ještě často, a to je holčičce 19 a půl měsíce (a chodí od 11 a půl). Kdybychom ho neměli a spoléhali se jen na její ťapání, tak bychom jednak daleko nedošli (neustálé odbíhání, zastavování se u každého kamínku) a jednak by to pro její tělíčko bylo hrozně nezdravé (nadměrná zátěž). A v tomto věku už si tedy o pomoc radši řeknu, i když se mi zrovna nikdo sám nenabízí, protože to už není žádné pírko.
 Iva, 3 děti 
  • 

Re: můj dojem z článku 

(6.7.2006 13:59:02)
Tak nevím, mám dojem že pisatelka bere asi nějak příliš vážně nedorozumnění, kdy ji pomocichtivý muž prostě nepochopil.
A taky je zvláštní to jak jí lidi odmítali pomoct...mám půlroční ditě, jezdím denně MHD a zatím mi NIKDY NIKDO pomoc neodmítl ani se nijak naštvaně netvářil. Asi mám štěstí, vybírám si pokud to jde mladé muže které o pomoc požádám. Někdy to nejde ale lidi sami se dost ochotně nabídnou. Jediný problém je když mám vystupovat a všichni sedí moc vpředu abych mohla někoho požádat, když nechci nechat kočár bez držení. Ale i to zatím vždy klaplo.
Možná se moc mračíte na svět a odháníte případné pomocníky. On přístup "ničí pomoc nepotřebuju!" dokáže být občas pěkně protivný:-)Podle mé zkušenosti lidi rádi pomáhají, neberte jim aspoň občas tuto možnost!:-)))
 Věra (3r, 2r + 1r) 
  • 

Jak kdy  

(7.7.2006 9:36:46)
Ahoj

tak nějak nechápu tady ty reakce - maminka s kočárkem chce pomoci, požádá, ale někdy se ji dostane nepřiměřená reakce.. Když se naučí nežádat o pomoc, tak zase vypadá divně.. A že žádá o pomoc maminka s těžkým kočárkem (když má dole nákup - a kde jinde by ho měla mít?), tak se mi zdá normální, že to netahá sama..
Já mám zkušenosti spíše ty negativní - jezdím s tandemem už 2 rok, a při nastupování jsem byla nucena se naučit sama - právě proto, že mám těžký kočár, v něm dvě dítka a dole většinou nákup. Když nastupuju do MHD, občas se mi stane (vyjímečně), že mi někdo nabídne pomoc.... Většinou ji přiju, ale upozorňuji předem, že mám těžký kočár a když nepomůže, že se nic neděje a že to zvládnu sama - většinou vyjedu po zadních kolečkách.... Tak to dělám i do schodů - protože většinou mi chtějí pomáhat paní okolo 60let - a ty přece nemůžu zatěžovat kočárem s cca 50kg celkem, takže díky tomu jsem byla nucená se naučit zacházet s kočárkem.. A také díky tomu jsme teď více mobilní, nemusím tak čekat, jestli mi chce někdo s tím pomoci...

Věra
 Eva + kluci (02,03,06) 


Se svou troškou do mlýna 

(7.7.2006 17:11:22)
Už bylo řečeno dost z tábora "vždy samostatných" i z tábora "radši si nechám pomoct" :-) Tak jen stručně zkušenost z "příměstské obce" - tj. jezdí sem pražská MHD, ale u nás se nastupuje předními dveřmi a řidič kontroluje jízdenku.
S dvojitými golfáčky jsem potřebovala pomoc vždycky.
1) Snad vždycky se někdo nabídl při nastupování. Když na zastávce nikdo nebyl, přišel někdo z autobusu ven, nebo i řidič. Některý řidič bohužel chtěl vidět jízdenku (vpředu), dřív než mi otevřel kočárkové dveře vzadu. Ale na druhé straně, některý řidič mě odmávnul a jízdenku ani vidět nechtěl. Jeden pravil, že mou jízdenkou je kočárek. Technicky pravdu neměl (maminky s dětmi teda ještě zadarmo nejezdí - škoda) ale bylo to fajn.
2) Někdy jsem v autobuse předem prohlížela lidi a došla k závěru, že asi nevystoupím. Na dosah byli jen podivně vyhlížející existence nebo 13leté holky. V obou případech se mnou zamítnuté "kategorie" samy nabídly s pomocí!
3) Jednou jsem čekala ještě na území Prahy na autobus. Na zastávku přišel městský strážník a ptal se, jestli čekám na autobus a kdy jede. Po sdělení, že asi za 5 minut, tam se mnou počkal a do toho autobusu mi pomohl.
4) Jednou byl při vystupování autobus prázdný až na nějaké hodně staré důchodce. Řidič zcela bez váhání a bez žádosti vyskočil a šel mi pomoci.
Takže zkušenosti vesměs pozitivní.
Pokud jde o pomáhání/pouštění sednout - řeším dotazem: Chcete pomoct? resp. Nechcete si sednout? Při té druhé otázce se případně nemusím ani zvednout ze sedačky, nebo zvedání pouze částečně naznačím, pokud oslovení odmítne, sedím s čistým svědomím dál.
 Eva, syn 7měsíců 
  • 

Pro dobrotu na zebrotu. 

(7.7.2006 21:06:33)
Chtela bych taky napsat svuj nazor.
Doufam, ze se nebudu po nikom opakovat, necetla jsem uplne vsechny prispevky. Kocarek jsem si jako mnoho z Vas koupila tak, abych se nemusela doprosovat nici pomoci. Vetsinou ho zvednu sama tak ze ho popadnu zboku (az na par vyjimek, slo o situace kdy tramvaj stala si pul metru od chodniku, mela jsem kocarek i s velkou korbou a ta vyska k prvnimu schodu pro me byla proste moc). Je to super ze to zvladam sama. Nicmene toho ke svemu prijemnemu prekvapani moc casto nevyuziji, protoze existuje spousta slusnych lidi, kteri mi pomoc nabidnou sami. Asi tak z70% mi nekdo pomuze z vlastni iniciativy, zbytek nosim sama. A i kdyz je mi milejsi a je to rychlejsi poradit si sama, nechci aby si nase siroka verejnost zacala myslet, ze matky s kocarky pomoc nepotrebuji. Taky nechci, aby mel nekdo pocit ze my matky jsme nevdecne. Proto jsem na nabidky pomoci pripravena, kocarek vzdy pred zastavkou obejdmu z obou stran jako ze si ho vynesu/snesu sama a kdyz se nekdo v posledni chvili nabidne, rychle zmenim polohu jeho pomoc rada prijmu. Je to pohodlne a vychovne. A vubec to neni narocne.
Na zaver preji vsem bezproblemove cestovani.
 Zdena 
  • 

Re: Pro dobrotu na zebrotu. 

(8.7.2006 8:37:41)
no mě připadne, že se nic nestalo, prostě horlivý mladík..zvládli jste to i tak není to příjemné, ale taková reakce¨, že se z toho musíte vypsat???..mě takhle visela na dvojčatovém kočáru paní tak 85let a nedala si to vymluvit, nakonec ji sundal řidič..on totiž v tramvaji už nikdo nebyl a já ho poprosila o pomoc a než došel, visela mi tam paní i s holí ;-)..kdyby to na ni sjelo - je po ní sama neměla víc kg..ono 40-45kg není žádná sranda.. a říct si o pomoc..není doprošování. kdybych řešila to, že se doprošuju, že musím nastoupit rychle, že jsou všichni kolem fakt děsní a nevšímavý nikam se nedostanu. jezdila jsem s kočárem téměř denně MHD a i když mě sem tam někdo zarazil, že jsem si divením hlavu mohla ukroutit tak většina!! velká většina byla ochotna si těch našich 40kg vyzkoušet. myslím, že to není jen o ostatních lidech kolem nás, ale i o nás samotných....
 Petr 
  • 

Re: Re: Pro dobrotu na zebrotu. 

(8.7.2006 11:39:57)
V poslední době se nám stalo něco podobného dvakrát. Naše starší starší dcera (skoro 3 roky) šla sama po schodech, my měli plné ruce (nákup, kočár) a najednou se objevil "dobrý člověk", který se ji snažil vzít za ruku a vést do schodů a nedal se zvyklat ani její snahou o vyškubnutí své ruky a pláčem ani naším poděkováním a odmítnutím.

Nějak nedokázali pochopit, že ona po schodech chodit umí, jen trochu pomaleji, a že je hrdá, že to umí sama a naopak nemá ráda, když ji někdo cizí chytá za ruku a že riziko pádu je mnohem nižší, když jde sama po schodech a drží se zábradlí než když se pustí a oběma rukama se snaží bojovat za svou svobodu. A že pro nás to znamená utěšování nešťastného dítěte, které nedovede pochopit, proč ji cizí člově brání v něčem, co jí rodiče dovolili.

 Eva, dvě děti 
  • 

5 let s kočárkem 

(8.7.2006 11:47:21)
Bydlíme v Brně a už téměř pět let cestuji s kočárky, za 3 měsíce se mi narodí třetí mimi,takže ještě tak dva roky cestovat budu. Někdy je to opravdu děs, zvlášť cestují-li důchodci, ti neuhnou a neuhnou, ani po několika výzvách. Občas na ně prostě použiju právo silnějšího a jedu. Oni nakonec z místa pro kočárky uhnou!!!!
 Dáša Kopačková, dvě děti 
  • 

zcela jiná zkušenost 

(9.7.2006 13:24:46)
Mám devítiletou dceru a měsíčního syna. Když jsem jezdila MHD s dcerou před 9 lety, mnohdy jsem musela "rvát" kočárek do tramvaje sama a s rostoucím dítětem to bylo skutečně mnohdy na hranici sil. Nyní jsme koupili kočárek, který sama do tramvaje prostě nedostanu a moje obavy jak vyřídit ve městě nutné pochůzky byly skutečně veliké. Po měsíci mohu říci naprosto skvělou skušenost - vždy se bez problému našla ochotná pomoc a většinou ještě s úsměvem a dobrým slovem. Překvapilo mne proto kolik je příspěvků se špatnými zkušenostmi. Čím to je?
 Magda Contini, 2měsíční Kristýnka 
  • 

Asi to chce kompromis 

(9.7.2006 15:18:04)
Já sice moc s kočárkem MHD necestuji; bydlím v Itálii a tady se jednak na ně nedá spolehnout a pak se tu cestuje auty kamkoliv. Původně jsem z Brna a kolikrát se mi přihodilo vidět podobné situace.
Většina lidí jsou bohužel opravdu neohleduplní. Souhlasím s paní Zuzanou, která píše, že by si majitelé kočárku měli říct co a jak a měli by být respektováni. Jde přece o jejich děti!
Teď co mám malou dcerku i já, dokážu si uvědomit jak je pro maminky důležité být respektovány ve svých rozhodnutích. Pán v článku byl až moc ochotný. Ale chyba v žádném případě nebyla na straně maminky, ale na straně toho pána. Měl poslechnout Zuzančino přání a když už to dopadlo, jak to dopadlo, býval by se měl omluvit za málem zhození maminky i kočárku s dítětem.
Pokud můžu doporučit, nebo vyjádřit svůj názor.... na Zuzančiným místě bych se snažila najít nějaký kompromis, a to, být připravená pomoci si sama, protože jak už to tak chodí, matka si musí vždy pomoci sama, ale pokud jí někdo pomoc nabídne (pokud to zrovna není ušmudlaný dělník), tak proč ji odmítat?
Dokážu se vžít do této situace. Tady v Itálii jsou lidi ještě neohleduplnější, řekla bych, že by se tu hodně těžko našel nějaký člověk, který by pomohl. Tady je trošku jiný problém - chodníky. Jsou široké asi jen půl metru, takže s kočárkem se tam vlezu já a dost (ani sami dva vedle sebe se tam nevlezou, protože chodníky jsou i užší) a pak, když si to takle špacíruju a najednou vidím auta zaparkované na chodníku, už tak úzkém, tak to by mě všichni čerti.... Protože musím obejít auto vcházíc do silnice. Nebo zaparkují své miloučké autíčko na sjezdu chodníku, na přechodu pro chodce a podobně. Přitom mají všude jinde místa dost. Takže nepochopím, kde mají ti "taloši" mozek.
No ale nechme italské chodníky, to jen, že všude se najdou neohleduplní lidé.
Vraťme se k článku. Bylo by moc pěkné, kdyby si ostatní lidé uvědomili, že maminky s kočárky mají být respektovány. Nabídnout jim pomoc je krásné gesto, nechce-li ovšem maminka pomoci, měli by poslechnout a nechat být. Takže přeji Zuzaně i ostatním maminkám, které cestují s kočárky, aby potkávaly pokud možno jen hodné a chápající lidi.
 Leni, Baru 10 měsíců 
  • 

Pomoc nejen s kočárkem 

(9.7.2006 16:03:34)
Také mám zkušenost s nevyžádanou pomocí, ale z trochu jiného soudku.
Když se před pár týdny malá naučila sedět, nešlo to jinak, než že v kočáru seděla i za jízdy v MHD. Při rychlostech, kterými některé tramvaje jezdí jsem se nemohla dívat na klátící se mimčo a tak jsem si ji při jízdě brala na klín. Jednou jsem se s děckem na klíně pokoušela sundat rozepínací svetr a aniž bych chtěla přiběhla stařenka z druhého konce tramvaje a svetr ze mě div nestrhla. Pěkně jsem poděkovala, i když mi to bylo značně nepříjemné. Dorazilo mě, když mi ona paní chtěla při vystoupení pomoci s kočárem - měla co dělat sama se sebou. Naštěstí mi pomohl chlap, který se chystal nastoupit a já si před babičkou uhájila své madlo. Ale bylo to od ní pěkné...
 Renata,Nika 9m 
  • 

Miminko na klíně! 

(9.7.2006 22:34:23)
Lenko,
vaše čerstvě sedící miminko jste nechala v tramvaji v kočárku bez kšírů? To, že si ji vezmete na klín, je přece ještě nebezpečnější! To bych si teda nikdy neriskla, moje dcera sedí terpve 3 týdny a moc ji to baví, takže je v kočárku připoutaná a v případě potřeby ji trochu přidržím a jízda je v pohodě. Na klín bych si ji nikdy nevzala, v případě nehody nebo prudkého zabrzdění vám téměř jistě vypadne. Renata
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Miminko na klíně! 

(10.7.2006 17:04:50)
Tak mou dceru sezení v kočáře v MHD naopak vůbec nebaví a po pár minutách jízdy se dere ven. Není-li jí to dovoleno, spustí vřískot. Při delší jízdě by bylo opravdu utrpením pro všechny cestující ji poslouchat. Nepomáhá žádné zabavení (upoutání pozornosti, jídlo, hračky...nic). Tedy jsem již mnohokrát rezignovala a dceru si na klín vzala, ztišila se aspoň trochu.:)
 ada.v. 


ach jaj 

(9.7.2006 16:11:17)
to sú asi všade rovnako "ochotný" ľudia. Mne sa tiež stalo, že som chcela nastúpiť do autobusu a chlapi už z diaľky kričali, že oni nemôžu, ale našla sa jedna staršia pani (cca 60r.)a tá s ochotou a rada mi do toho autobusu pomohla. Vďaka za takýchto ľudí.
No a čo sa týka miesta pre kočíky v dopr.prostriedkoch? Tak to je kapitola sama o sebe. Nehovoriac o tom, že pre dôchodcov je neuveriteľne ťažké vstať a uvoľniť miesto, hlavne keď nastupujú dva kočíky, ale človek si musí vypočuť aj ich komentár. A keď sa náhodou ozvete, tak len vykrikujú, že sa máte skľudniť a držať hu..
Už sa mi ale tiež stalo to, že jedna mamička s kočíkom nebola ochotná ten svoj otočiť (boli sme v krátkom klasickom autobuse)a je som malého pomaly držala vo vzduchu, pretože mi predné kolesá zostali nad schodami.
 Vlasta 
  • 

Taky,taky 

(9.7.2006 17:59:12)
Také mám stejnou zkušenost. Teď mám třetí dítě, přestěhovali jsme se z města na vesnici, takže už jezdím autem.
S prvními dvěma dětmi jsem také často jezdila MHD, a několikrát mi dítě málem vyklopil mentálně postižený občan. Když se mi ho podařilo v sedmém měsíci těhotenství odstrčit (jinak to opravdu nešlo), tak jsem sitaké vyslechla různé vulgarity a pak jsem si raději počkala na další spoj, když se objevil na nástupišti...
 Ria,Natálka 22.měsíců 
  • 

Cestování s kočárkem 

(9.7.2006 20:26:27)
Jájsem z Brna,bydlím v části města kam jezdí jen trolejbusy a autobusy,malá ještě nechodí,vozím ji na golfáči PegPérego,který sám osobě váží 8 kg a malá má 16,5kg,takže tahat tento náklad je zcela nemožné,pokud si nechci zničit totálně záda.Lidi mi celkem pomáhgají s ochotou,někdy víc ženské jak chlapy,ale radši si zjistím kdy jede bezbariérák a jedu s ní.Mám s problém s tím jak řidiči bezbariérových trolejbusů a autobusů zastavují daleko od chodníků,o snížení plošiny nemluvě!Je to fakt strašný jak jsou omezení,musely bychom být klokani nebo já nevím,aby jsme to s tím kočárem zvládly bez pomoci.Takže se mi dost často stává,že ač bezbariérové vozidlo,stejně mi musí někdo pomoct dolů.Už jsem jednou rozžhavená do běla,po tomto zážitku jela s kočárem až do kanceláře stížností,ALE NIC!A lidi,to jsou taky berani,já nastupuju,oni stojí na místě pro kočárky a stojí a čumí!Tak teď,když nastupuju,tak už hlasitě s obličejem semetriky volám s dovolením,tady je to pro kočáry!A to jsem opomenula,že často je polovina vozu prázdná a oni jsou nacpaní v místech určených pro nás matky.S pozdravem a pevné nervy na cestách s našimi ratolestmi.Ria
 Kaculiinek 
  • 

Re: Cestování s kočárkem 

(9.7.2006 21:01:59)
Proboha, 16,5kg holčička ve 22 měsícíh? Já mám stejně starou dceru a váží 10kg! A v okolí obdobné děti mají i méně... je to chybča, nebo je to opravdu tak těžké dítě? :-)

Jinak s golfkama PegPerego a nastupování do tramvaje pohoda. Když potřebuji, unesu je hravě. A když někdo nabízí pomoc, tak jsem ráda. Jen jednou se mi stalo, že pán tlačil tak horlivě, že jsem na schodu zakopla a malou jsme mámem vykolopili :-(
 Eva  
  • 

Re: Re: Cestování s kočárkem 

(10.7.2006 0:45:32)
Nevím, co v tom vidíš nebo na co narážíš, ale moje neteř měla těch 16 kg už v roce. Švagr má dva metry, sestra metr osmdesát, oba sportovní typy, ale masivní. Holčička je po nich. Trčely jí tehdy kosti.

Můj syn ještě nemá rok a má přes deset kilo. Na délku potřebuje vel. 86.

Nemáme všichni drobky.
 Ria,Natálka 22.měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Cestování s kočárkem 

(11.7.2006 21:52:20)
Evi,díky za zastání,malá měří 86-87cm,kosti jí tedy netrčí,velikost máme 104,někdy i větší,záleží na výrobci,pak jsou zas dlouhé nohavice a rukávy.S pozdravem Ria
 Ria,Natálka 22.měsíců 
  • 

Re: Re: Cestování s kočárkem 

(11.7.2006 21:38:09)
Ne,bohužel to není chyba,malá má opravdu tolik kg.Ona je totiž lehce psychomotoricky zpožděná,ještě nechodí,minulý měsíc začala teprve lézt a ještě má kladný vztah k jídlu.Tahat s ní kočár do MHD je pro mě nemožné,natahám se jí dost doma,kam ji potřebuji dostat,tam ji musím donést.Není to jednoduché a taky mi už není 25,ale letos 40.Mám celkem v háji kyčle i kříže.Ona není nějaká sádelnatá,ale je to vazba,má těžké kosti-po mně.Jí normálně,nijak ji nepřecpávám,ale chybí jí ten pohyb.Od 4.měsíců cvičíme Vojtovu metodu a rehabka říká,že jak začne chodit a vyroste,tak zhubne.Když se narodila měla 2,80kg!Však i ten golfáč přetěžujeme,ale snad nám ještě chvíli vydrží než se malá rozchodí a na zimu mám sporťák s velkýma kolečkama s větší nosností.S pozdravem Ria
 Ria,Natálka 22.měsíců 
  • 

Re: Re: Cestování s kočárkem 

(11.7.2006 21:41:44)
Ne,bohužel to není chyba,malá má opravdu tolik kg.Ona je totiž lehce psychomotoricky zpožděná,ještě nechodí,minulý měsíc začala teprve lézt a ještě má kladný vztah k jídlu.Tahat s ní kočár do MHD je pro mě nemožné,natahám se jí dost doma,kam ji potřebuji dostat,tam ji musím donést.Není to jednoduché a taky mi už není 25,ale letos 40.Mám celkem v háji kyčle i kříže.Ona není nějaká sádelnatá,ale je to vazba,má těžké kosti-po mně.Jí normálně,nijak ji nepřecpávám,ale chybí jí ten pohyb.Od 4.měsíců cvičíme Vojtovu metodu a rehabka říká,že jak začne chodit a vyroste,tak zhubne.Když se narodila měla 2,80kg!Však i ten golfáč přetěžujeme,ale snad nám ještě chvíli vydrží než se malá rozchodí a na zimu mám sporťák s velkýma kolečkama s větší nosností.S pozdravem Ria
 ivana 
  • 

myslim, ze to slo resit jinak z vasi strany 

(9.7.2006 23:10:29)
Mam 11 mes. syna, cestuju stale s vetsim kocarkem (z trojkombinace), tudiz tezsim, a tudiz jsem si nikdy nehrala na matku "rambo", ale radeji jsem oslovila ostatni, pripadne privitala jejich nabidku na pomoc. Myslim, ze vas pristup jaky jste popsala, onoho muze odradi od pristi pomoci nekomu, kdo by za to byl vdecny... Ivana
 Pedeta 


Moje zkušenosti 

(10.7.2006 10:17:52)
Mám zkušenost z druhé strany. Ne všichni, co nechtějí pomoci musí být neochotní. Asi před třemi měsíci jsem musela pomoc s kočárkem odmítnout. Hodně dlouho jsem se k žádnému kočárku nenachomýtla a jako naschvál, když jsem jela z gyncentra po transefu embryí a nesměla jsem nic těžkého zvedat, mě jedna maminka poprosila o pomoc. Řekla jsem, že nemůžu bohužel nic zvedat, na nějaké vysvětlování nebyl při výstupu a nástupu čas a ona se zatvářila dost otráveně (asi se setkává často s neochotou), jako by si myslela - káča líná, neubylo by ji. Jenže ono vždycky pomoct nejde. Jsou lidé vypadající zdravě a silně a můžou být třeba po nějaké operaci nebo maminky-čekatelky, na kterých to v prvních měsících není vidět. Doufám, že si to zapamatuji, až budu sama jezdit s kočárkem.
Jinak vidím, že zastavování nízkopodalžních autobusů daleko od chodníku není jen opavská specialita, ale dělají to všichni neochotní řidiči. Mnozí jsou ale i ochotni sami pomoci - tu zkušenost má dcera, když měla brigádu na roznášení novin a jezdila ve 4 ráno s těžkým vozíkem, pomohl jí často sám řidič.
S tou nevšímavostí a neochotou pustit sednout mám zkušenost, když jsem měla nohu v sádře. Jela jsem trolejbusem 3x a z toho jsem 2x stála.
Jinak mamince, která se pozastavovala nad váhou 16 kg ve 22 měsících bych doporučila, aby své dítě trochu přikrmila. 10 kilo v téměř dvou letech se mi zdá hodně málo, to má většina dětí (a ne tlustých) v roce.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Moje zkušenosti 

(10.7.2006 10:30:58)
Pedeto, deset kilo v roce nemělo ani jedno z mých dětí, všechny se na tuhle váhu dostaly až někdy kolem roku a půl. Až na jedno v tom roce vážily něco mezi 8,50 a 8,80 kg. Jen třetí kluk měl cca 9,20 kg. 16 kilo měla dcera někdy v pěti letech...
 Pedeta 
  • 

Re: Re: Moje zkušenosti 

(12.7.2006 8:50:59)
Dceři bude na podzim 21 let, takže si nepamatuji kolik vážila v roce a půl, kolik v 5 letech, kdy dosáhla 16 kg. Ale váhu v roce si pamatuji 9,20 kg. A nebyla dobrý jedlík, bylo celkem umění do ní nějaké jídlo dostat. Tehdy se tvrdilo, že by dítě mělo mít v roce čtyřnásobek porodní váhy (při narození vážila 3850g), dnes se mluví tedy spíš o trojnásobku.
Cestování s kočárkem bylo podobné jako dnes. Když jsme jeli k rodičům manžela a 2x přestupovali, trnula jsem při zpáteční cestě, že pojede i jiný kočárek a my se nedostaneme domů, protože nás nevezmou. Nakonec to vyřešila koupě staršího auta. A kočárky se nechávaly stát před obchody, dnes už bych si to netroufla. Kam bych se nedostala s kočárkem (někam nedovolí schody, jinde prodavačky), nešla bych. Doufám, že si to ještě jednou v praxi vyzkouším, snažíme se teď s druhým mužem (zatím marně) o miminko. Petra
 Sylvie 


Re: Moje zkušenosti 

(10.7.2006 10:34:32)
Pedeto, s tvým příspěvkem souhlasím, ale nedá mi se nevyjádřit k "přikrmování".

Mám tři děti - nejstarší měla v roce 7,5 kg, prostřední 8 kg, nejmladší má zatím 11 měsíců a osm kilo zatím nemá, takže pomalu uzavíráme sázky, jestli je v roce mít bude nebo ne ;o) 16 kg váží zatím pouze nejstarší holka, této váhy dosáhla v pěti letech. Deset kilo holky dosáhly mezi rokem a půl a dvěma lety. Jsou normální, dobře živené, poměr výška-váha tabulkově souhlasí... jenom jsou drobné. Myslím, že mají být po kom - já měřím metr šedesát a moje máma je o hlavu menší ode mne, můj manžel je výškově průměrný, ale váhově podprůměrný a na "normální" váhu přibere jenom tehdy, když dře v posilovně...

Myslím, že nemá smysl děti překrmovat, ostatně do mých dětí bych nic "navíc" nedostala... maximálně tak čokoládičky :o/ po kterých by nejspíš, pravda, přibrali, ale že o racionální stravě by se asi mluvit nedalo.

S.+++
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Moje zkušenosti 

(10.7.2006 11:02:16)
Sylvie, mluvíš mi z duše... Nejstarší synek má teď v 17 letech nějakých cca 52 kilo, při výšce něco málo přes 170 cm. "Trochu ho přikrmit" nelze, už takhle s prominutím žere jak nezavřenej - ve škole dojídá obědy po několika spolužácích, a podobně. Ovšem není žádná pápěrka, sportuje, chodí šermovat (historický šerm - gotika, takže samotný meč váží myslím něco přes 2 kila - jednoruční).
 Líza 


Re: Re: Re: Moje zkušenosti 

(10.7.2006 11:08:03)
Že bych přihlásila k vašim dětem do klubu i naši Verču? V roce 7,8kg, v 7 letech 20 rovných. V 5 letech měla patnáct, takže v podstatě za poslední dva roky pěkně ztloustla.
Jen to není nikde vidět.
Žebra jí jdou spočítat ze tří metrů a kosti z ní čouhají na všechny strany. Ale že by nejedla, to ona jí. Byla taková vždycky a asi vždycky bude. Jen kdybych se ji pokoušela přikrmit, obávám se, že by ze vzdoru přestala jíst a to by pak byl fakt průser, nemá žádný rezervy, z kterých by mohla brát...
 renata, 3roky a brisko 8m 
  • 

Re: Ostrava 

(10.7.2006 17:21:29)
Teda ja su uplne prekvapena. Tak jak sem vzdy nadavala na malo kultury v Ostrave, musim rict, ze lidi sou tady strasne ochotni pomoct s kocarem. Sami se ptaji predem, ikdyz nastupuji do nizkopodlazniho:-). A tech nizkopodlaznich tramvajek i busu jezdi hodne.Asi to chce byt dobre naladen? Jen jednou se mi pani omlouvala, ze ma nemocn azada.
 Ajka a 2leta Asa 
  • 

Autorce clanku 

(11.7.2006 14:11:09)
Na co si budete stezovat Zuzano priste?
Ze Vas pozdravi nekdo, koho pozdravit nechcete?
Uz se tesim.
 Terry a 3měsíční Niky 
  • 

autorce článku 

(11.7.2006 23:12:37)
Přesně tak Ajko,já jsem velice vděčná za každou pomoc při vylézání z MHD ale hlavně při zdolávání např. vlezů a výlezů metra a tak.Chápu že když nechci tak nechci,ale stěžovat si na dobrý úmysl??!!!Kde žijem!!!!!!!?
 Ria,Natálka 22.měsíců 
  • 

Autorce článku 

(12.7.2006 10:18:39)
Už toho nechte,vůbec jste zřejmě nepochopily o co paní Zuzce šlo!
 Ajka a 2leta Asa 
  • 

Re: Autorce článku a vam co mate "podobnou" zkusenost 

(12.7.2006 23:21:19)
Ano, souhlasim s Vami, opravdu nechapu o co autorce jde.

Osobne si myslim ze si stezuje na naprosto banalni sporadickou vec a podle meho nazoru se nechovala pekne k cloveku ktery se ji snazil pomoct (opravdu si nemyslim ze se jedna o nejakeho psychopata, ktery ciha na zeny s golkami aby se jim vnucoval a posleze jim nadaval)

Na priklad, muj muz je anglican, cesky moc neumi, ale zenam s kocarkem vzdy pomaha, protoze vi jaka je to prace tahat se i s golfkami. Nabizi se sam, protoze tak je nauceny se chovat a povazuje to sam za galantni a vstricne. Pokud by potkal pani Zuzanu a ktera by mu rikala NE, chci si svuj kocar nest sama! Asi by nerozumel a snazil se pomoct a pak by byl prekvapeny a celkem opravnene dotceny.

Prosim doprejme se vzajemny respekt a porozumeni.

 Molly 
  • 

Re: Autorce clanku 

(19.8.2007 0:44:25)
Jinak v pořádku?
 Káča, 2+1 
  • 

Zuzce 

(11.7.2006 15:38:39)
Zuzko,
to tedy zase koukám, co se to tu děje za rojení?! To bude asi tím horkem :-). Nějak vůbec nechápu některé reakce typu "ufňukaný" článek nebo "hysterická" autorka. Ty "vyrovnané" dámy s výhradně pozitivními zkušenostmi žijí asi na jiné planetě než my "hysterické" a "ufňukané" :-)).
Moje zkušenosti se hodně blíží tvým. Hrůza ježdění s hlubokým kočárkem, kdy jsem vyklepaná čekala na zastávce, jestli tam bude někdo, kdo mi pomůže. Výsledkem bylo, že jsem omezila návštěvy centra Prahy. Sprostý řidič, který mi vynadal, že lezu do jiných dveří(jezdily různé druhy tramvají a lezlo se do různých dveří - vysv. těm nechápajícím) a čekal, dokud si sama nepřestoupím. Neochota lidí se posunout a udělat místo. S golfáčem se to trochu změnilo, pomoc přicházela častěji a ta medvědí pomoc u mě přišla v půlce schodů, kdy už jsem potřebovala dotočit a "přistát". Ale to se zvládlo.
Krátce řečeno: chápu tě.
Nemám pocit, že bych apriori dělala nějaké divné obličeje, jak o tom taky někdo psal. Byla jsem v době kojenecké strašně vyčerpaná.
Myslím, že je vždycky dobré mluvit o zkušenostech a taky mám pocit, že už se to trochu vylepšuje :-).
Zdravím a přeju dobré cestování!
 eva z Košic 
  • 

Re: Zuzce 

(12.7.2006 23:18:50)
milá Zuzko!
plne s tebou súhlasím, tak napreskáčku som si to tu prečítala takmer všetko a nechápem tie útočné reakcie na tvoju adresu. je pravda ze v dnesnej dobe, ked je viat tých čo radšej ujdú k iným dverám, než by ti pomohli je takpovediec neslusné odmietnut pomoc, ale na stranu druhú, keďže automaticky nepredpokladám, že mi niekto sám pomôže, pripravím sa , aby som to zvládla. ja osobne zvyknem podobnú neželanú pomoc odmietnut vetou: ďakujem, netreba, pošpilnili by ste sa od koliesok (či už od dažďa, blata alebo v týchto horúčavách od prachu!)a ešte pridám úsmev a je to v suchu. dnes som vsak mala obavy z nastupovania do "tramvaje :-)" tak som ochotne prijala pomoc jednej slecny, no zas to asi tak skoro neurobím, pretoze ma tá slecna tak vtlacila do elektricky, ze som skoro skoncila na schodíkoch, ktoré su k zatvoreným dverám oproti tým, cez ktoré som nastupovala.! no des a hruza, este mi aj natlacila kocik na kotník. tak tolko o pomoci... ja sa riadim príslovím: "pomôž si sám, aj pán Boh ti pomôže!", že Zuzi?
 Katka 2 
  • 

to je těžký 

(13.7.2006 9:18:35)
Já vím, že golfky se nesou lépe spíš v jednom, o pomoc jsem s nimi nežádala, ale když mi někdo chtěl pomoc, tak jsem ho nechala, abych ho neodradila od budoucí pomoci dalším maminkám, Naopak ke konci těhu se mi hodilo, když mi ty golfky někdo vynesl, protože jsem byla riziková, ale o starší se neměl kdo starat, tak na všechny prohlídky musela se mnou.
 Petra,Peta 3 roky 
  • 

Děti 

(15.7.2006 7:44:34)
Děvčata a bez kočárku bude ještě hůř.Doufám,že si neděláte moc nadějí,že by vás pouštěli lidi sednout.Mě pouštěli hlavně babičky co měli co dělat sami se sebou a to mě bylo blbý.tak Péťu drželi na klíně.
 Správce - Snažíme se 


Já, kočárek a lidé 

(16.7.2006 11:44:38)
Váš příběh je mi blízký.

Přiznám se, že když chci někomu pomoci a on mě odmítne, nemívám vždy dobrý pocit. Záleží také na způsobu, jakým Vás dotýčný odmítne, ale odmítnutí je prostě nepříjemné. Máme to asi naprogramované. Chcete někomu pomoci a automaticky předpokládáte, že bude dotyčný nadšeně děkovat a pomoci si nechá. Ale když si pak uvědomím, že maminka s kočárkem či člověk zdravotně postižený třeba pomoc opravdu nepotřebuje a nebo z osobních důvodů nechce, mělo by být odmítnutí snažší. Nesmíme být vztahovační a odmítnutí si brát příliš osobně.

Váš příběh s kočárkem mě ale inspiroval k napsání toho svého - vlastního zážitku.

V jeden den se mi staly dvě velmi podobné příhody. Jdu s kočárkem (špatně ovladatelná těžká čtyřkolka) po pravé straně chodníku u zdi domu. Doma mě vždy učili, že po chodníku se chodí vpravo. Proti mě jde paní (asi tak 35 - 40 let). A místo toho, aby šla po své straně (pro ni pravá) a v pohodě nás minula, začala nás obcházet tou škvírou u zdi domu. Nepochopila jsem to, ale paní nic neřekla a šla dál. Půl hodiny nato, jiná žena a stejná situace (jen na jiném místě). Žena se mi ale ani nesnažila vyhnout a "naběhla" mi přímo na kočár přesto, že byla polovina chodníku volná k pohodlnému minutí. Tato žena už zticha nebyla a začala mi nadávat. Argumentovala jsem tím, že se chodí po pravé straně chodníku a že manipulovatelnost kočáru je v takové rychlosti, jakou paní šla, takřka nulová. A co si budeme povídat, přece se nebudu vyhybat já, no ne? Ale paní měla na věc svůj názor, něco ve smyslu "No a co, že se po chodníku chodí v pravo, atd."
Nehádala jsem se s ní a raději pokračovala. Příhoda ve mě ale zůstala jako pomník lidské hlouposti.

Je pravdou, že se v našem městě setkávám spíš s ochotnými a slušnými lidmi a také já se snažím být ohleduplná. Ale když mi do stojícího kočárku nabourala babička, která prostě nekoukala na cestu a ještě se na mě obořila, to už jsem pochopit nedokázala.

Závěrem zbývá dodat: Zameťme si před vlastním prahem a buďme k sobě ohleduplnější. Snažme se na věci dívat pohledem toho druhého. A když se srazíme s hloupostí, je lépe si toho nevšímat a jít dál
 gabca2deti 


Re: Já, kočárek a lidé 

(24.7.2006 18:51:26)
No pridam sa:-D Podla mna je fakt hlupe ponukat pomoc 2x,proste sa opytam:Chcete pomoct? a pri odpovedi Nie sa zdekujem.Koniec.Co je,prosim, na tom? Rec je vynikajuci prostriedok na dorozumievanie, zbytocne sa prplat v tom dalej. Lenze vela ludi to bohuzial robi,odpoved Nie v tomto pripade neberu,myslim,ze je to pozostatok zo starych cias,ked bol bonton prilis zlozity a prve "nie" bolo vzdy len zo slusnosti,akoze:Aaale nie, nechcem vas obtazovat...atdatd. Lenze ide ma rozhodit, ked to nektori ludia pouzivaju dodnes a potom si myslia,ze NIE neznamena NIE a vznikaju nedorozumenia.Priklad:Boli u nas kamarati,manzelia,jej muz isiel rovno z prace.Tak hovorim:Nie si hladny?Mam dost navarene. On:Nie,dakujem Ja:Vazne? On:Naozaj. Tak ja uz teda nic,a o chvilu jeho manzelka hovori:Ale vies co,daj mu trocha, lebo on fakt nic od ranajok nejedol. Tak som mu riadne nalozila a on to riadne rychlo spratal:-D Tak mi povedzte,ako sa ma clovek potom spravat.Neviem,ci aj inde,ale na SK je take hlupe porekadlo,ze:Jedla bolo dost,len ponuku malo. Ci by vas netrafilo? :-D
 Katka, 
  • 

jízda MHD - noční můra 

(25.7.2006 8:06:32)
Ráda bych k této diskuzi přispěla i svým vlastním příspěvkem. Mám v současné době 8měsíční dceru a protože bydlim na okraji Prahy dost často jezdím autem a MHD se vyhýbám jak jen mohu. Pokud potřebuji do centra auto zaparkuji například na Žižkově raději chodim s kočárkem pěšky. Ušetřím si tak spoustu nepříjemých situací a alespoň nejsem v duchu naštvana na bezohlednost ostatních spolucestujících. Nechci však kategorizovat a být nefér vůči těm, kteří ochotně pomohou. Jsou však situace, kdy MHD využít musím.Ráda bych zdůraznila, že pokud taková situace má nastat, plánuji svou cestu tak, abych nejela ve špičce, kdy jezdí nejvíce lidí z práce a také zásadně chodím do vozů a na místa, která jsou kočárkům vyhrazena. Nemusím jistě zmiňovat ochotu a pohledy lidí, když Vám mají takové místo uvolnit.Abych se vrátila ke svému dost děsnému zážitku. Bylo to na Náměstí Míru, dlouhé eskalátory a žádný bezbariérový přístup do vestibulu. Jako ve většině případů jsem si snášela kočárek s dcerou po schodech sama (v té době dcera byla ještě v hlubokém kočárku), před několika lety jsem měla vykloubené pravé zápěstí, které mě hodně často hodně bolí. Tím jak jsem nesla kočárek mě začalo opět hodně bolet.Najela jsem na eskalotory, mám kočárek tříkolku, ale jak mě hrozně bolela ta ruka a nejezdím tak často, najela jsem doprostřed. Říkala jsem si, že to ty lidi tu chvilku přežijou, a že mi alespoň nebudou chodit kolem kočárku (obvykle se snažím s kočárkem najet co nejvíc ke straně, aby mohli lidi po eskalátorech chodit). Teď jsem to ale opravdu řešit nemohla strašně mě bolelo to zápěstí a byla jsem ráda, že vůbec udržím kočárek. K mému zděšení mi kolem kočárku prošlo asi pět lidí. Každý mi do kočárku vrazil takovým způsobem, že jsem měla co dělat, abych kočárek tou bolavou rukou udržela. Když mi kolem kočárku chtěla projít asi 120 kilová ženská, tak už jsem se neudržela a řekla ji, že jí z těch eskalátorů schodím, aby byla dole rychleji. Začala se se mnou hádat.Možná to takhle vypadá banálně, ale byla to hrozná bezmoc a vůbec jsem nevěřila tomu, že můžou být lidi tak bezohlední. Chtělo se mi opravdu brečet. Nejvtipnější na tom bylo to, že když jsem přijela na nástupiště ještě tam všichni ty nedočkavci stáli.
Od té doby jsem metrem jela asi jenom jednou.
Jo, a ještě taková perlička z Karlových Varů. Jela jsem autobusem ze zastávky Tržnice do Staré Role. Když jsem chtěla nastoupit s kočárkem do autobusu, tak přestože jsem řidiči dala znamení než zastavil na zastávce,zavřel mi dveře před nosem. Když mi potom milostivě otevřel dveře nastoupila jsem na místo pro kočárky, kde byla na okně nalepená cedule. Vstup s kočárky pouze se svolením řidiče. Říkala jsem si, že to nemůžou tamní dopravní podniky myslet vážně, a že takhle diskriminující ceduli jsem snad nikdy neviděla a hlasitě to okomentovala.Tamním maminkám držím palce:-)))).
 Kubula K. 


Re: jízda MHD - noční můra 

(25.7.2006 8:17:22)
Katko,
zrovna včera jsem jela do metra na Míráku a nějaký chlapík přede mnou jel s kočárem - trojkolkou tak, že zablokoval schody (zbývalo možná 20 cm na každé straně). Pospíchala jsem a přemýšlela, jestli se mám zkusit protáhnout, a napadlo mě samozřejmě i "proč sakra jede prostředkem", když v tom se chlap otočil a povídá "nezlobte se, já s tím takhle jedu asi potřetí, dneska mi to nevyšlo ke straně". No já jsem to samozřejmě přežila, a dokonce mi to zvedlo náladu:-) - když jsem začínala jezdit s kočárem, taky se mi vždycky všechno nepovedlo. Ale líbil se mi jeho přístup - uznal, že chybu udělal on, a omluvil se za ni. Tím tě nechci kritizovat, jen mě napadlo, jestli ty lidi neměli pocit, že jim zablokuješ cestu a je ti to šumák...?
 rowdy 
  • 

Re: jízda MHD - noční můra 

(25.7.2006 8:24:12)
Nevím jak v Karlových Varech, možná už jsou součástí Ruska, ale jinak je to v ČR ošetřeno vyhláškou k provozování dopravy, a kočárek s dítětem (tzn. že současně jede i dítě, nemusí být v kočárku) prostě musí být přepraven (má přednost před ostatními zavazadly) pokud je plošina, nebo místo které to umožňuje-a to je myslím v každém autobusu. Mě pokud by to nějaký řidič neumožnil, tak bych asi podal okamžitě stížnost, popř. i trestní oznámení. V podstatě je to prvoplánová diskriminace jako hrom, tím pádem takový dopravní podnik neplní služby (umožnit dopravu cestujících), ke kterým ho stát, potažmo město objednává a které mu platí.
 Sylvie 


Re: Re: jízda MHD - noční můra 

(25.7.2006 8:48:32)
Rowdy, asi je Praha součástí Ruska :o) nicméně i v ní platí, že kočárky smí do autobusů a tramvají nastupovat POUZE PO SOUHLASU ŘIDIČE. Řidič souhlas udělit nemusí, pokud to neumožňuje momentální přepravní situace a v takovém případě kočárek nastoupit nesmí. Nevím nic o tom, že by kočárek měl přednost před jinými zavadly, avšak je pravda, že kočárek s dítětem má PŘI NASTUPOVÁNÍ přednost před kočárkem bez dítěte.

S.+++
 rowdy 
  • 

Re: Re: Re: jízda MHD - noční můra 

(25.7.2006 9:01:49)
To se týká ustanovení, že musí přepravu umožnit, pokud není kapacita vyčerpána. Tzn. že pokud je v autobuse místo pro dva kočárky, tak třetí už má řidič právo odmítnout. Ale pokud má to místo volné, nebo pokud se mu tam cpe dejme tomu kolo, nesmí neumožnit přepravu kočárku. To že teda některé vychytralé dopravní podniky, jejichž státní dotace činí dvojnásobek ročního rozpočtu Českých Drah podává odlišný výklad nemění nic na tom, že ten kočárek prostě převézt musí.

To Rusko je reakce na národní příslušnost vlastníků nemovitostí v Karlových Varech, tuší 85, nebo 87%.
 Mischa a Agátka 
  • 

vlak, trolejbus, autobus a spol.  

(28.7.2006 18:19:01)
Bydlím v jiném "okrese" než moje mamka. Jezdím za ní s miminem vlakem a pak podle situace trolejbusem nebo autobusem. Když se mne někdo ptá, jak to zvládám ve vlaku a jestli mi někdo pomůže, odpovídám suveréně, že ano. Je to tím, že prostě kočárem zatarasím dveře vlaku a vystupující nebo nastupující prostě nemají šanci odmítnout. V trolejbusu to jde, jezdím z konečné na konečnou, tak to vždycky nějak vychytám, autobus už je horší, někdy jezdí ty načananý, krásný, kde není místo ani pro nohy když sedíte, natož pro matku s kočárkem. Často myslím na to, že taková matka není degradována jen penězi za svou lenost na mateřské dovolené, ale i tím, že občas musí někam dojet MHD. Kuriozní situace se mi stala na vlakovém náraží Jirkov město, kde si v suterénu koupíte jízdenku a na perón je to tak 30 schodů. Nechávám kočárek pod schody a vždycky ve strachu o dítě, které se v kočárku mele vyběhnu ty schody a škemrám o pomoc lidi poflakující se na perónu. Jednou tam nikdo nebyl, tak jsem zoufalá vyběhla před nádraží. Postával tam chlápek, bohužel jsem ho špatně vytipovala. V ruce držel zapálenou cigaretu a na popelnici měl odložený kafe z automatu. Na prosíka o pomoc mi sdělil, že on pije kafe. Blbá každá, která si neumí pomoct, říkám já. Nakonec naštvaná (víc na sebe, že jsem se tak ponížila) kočárek po schodech vytáhnu nahoru a nějakej blbeček je mi už fuk, protože jsem to sama zvládla!!!! Pak už nastává obvyklý postup, že zatarasím dveře dveře vlaku a on už se někdo najde ...... Mischa.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.