& |
|
(4.7.2006 10:04:59) Zuzko, To je urcite bezva, ze mas vse zarizene, aby jsi byla samostatna. Ale co kdyby jsi se priste usmala na "mladika" a nechala si pomoci s kocarkem.
|
marie | •
|
(4.7.2006 10:15:24) taky si myslím, že se pomoc neodmítá. už jen proto, že si dotyčný ochotný rozmyslí, až bude chtět pomoci někomu jinému. stačí jen říci, jak pomoci.
|
Šimi (Kačka1.11.+Viky 11.1.) |
|
(4.7.2006 10:29:14) Taky si myslím, že pomoc se neodmítá, ale za této situace ... Mě se paradoxně snaží lidé pomáhat do nízkopodlažního autobusu a poté jsou dotčeni odmítnutím. Ale jakmile potřebuju važně pomoc, tak kolem mě není ani noha. Tím myslím, že všichni najednou nastupují druhými dveřmi a já nemám ani koho požádat.
|
Míša | •
|
(4.7.2006 10:43:47) A ja myslim, ze pomoc, byt dobre minena, ktera pro me nakonec neni pomoc, ale pritizeni, se odmitnout muze. A ze pokud to udelam s usmevem, ten kdo nabizel pomoc nema byt co nastvanej, nebo dotcenej. A pokud nastvanej je, je to hlupec.
|
Dani.K, K 05, P 09 |
|
(4.7.2006 11:31:05) Naprosto chápu autorku článku. Mít v ruce golfky a ve chvíli, kdy chci nastoupit do MHD je položit, otočit a ještě ukázat, kde je dotyčný má chytit, taky bych pomoc odmítla. Moje zkušenost je jiná - golfky nemáme, máme sporťáček, ale sama ho s Kubíkem do MHD nedostanu. Zatím se mi nestalo, že by na požádání někdo odmítnul. Když jsem se ještě táhla s velkým kočárem (už od pohledu bylo jasné, že to není peříčko), tak jsem měla vstup do autobusu vždycky sama pro sebe - všichni se stáhli k jiným vchodům do autobusu. Ale na požádání jsem vždycky někoho odchytila :-).
|
Olina | •
|
(4.7.2006 11:38:30) Máš pravdu, že je to pro zlost, ale já nějak nedokážu pohrdnout dobrou vůlí i když je třeba neobratně realizovaná. Taky se mi stalo, že mi někdo pomáhal tak, že bych si to líp udělala sama, ale stejně jsem mu poděkovala a chtěla jsem, aby viděl, že si jeho snahy vážím. Protože chci, aby ten člověk byl za svůj postoj odměněn a pokračoval v tom. To že neumí strčit golfky do motoráku mi připadá narozdíl od neochoty jako lehce odstranitelná vada. Ale stejně jsem ráda, že už nejezdíme, anóbrž běháme. Zdravím.
|
|
|
|
|
VeraK |
|
(5.7.2006 8:14:47) Nemyslím si, že je nutné vždy přijmout pomoc, třeba za cenu toho, že se vše zkomplikuje. Normální člověk, když slyší "děkuji nechci", se usměje, řekne "v pohodě" a příště se nabídne někomu jinému. Pokud se člověk po "děkuji nechci" urazí a už nikdy nikomu nepomůže, problém bude v něm, ne v mamince, která slušně pomoc odmítla.
|
|
|
Agnes (2 děti) | •
|
(4.7.2006 10:30:51) Vidím to stejně. Bydlíme v malém městě, kde MHD není, takže toto neřešíme. Když mi ale někdo nabídne pomoc při cestování s kočárkem (nejčastěji podržet dveře, když se řítím do nějaké prodejny), neodmítám, i když bych to zvládla sama. Přijde mi to neslušné. Pokud jsem ale už téměř v prodejně a pomoc skutečně nepotřebuju, řeknu slušně "děkuju, už je to v pořádku" a usměju se. Nikdy se nikdo neurazil a když mi ty dveře přece jen podržel, tak jsem ho nechala. V situaci pisatelky bych mu napodruhé kočárek asi zkusila předat, pokud by to nebylo nějak složité a spokojenost by byla na obou stranách. Myslím si, že pánovi nedělal pohled na matku, jak se "dře" s kočárkem sama, nijak dobře, proto chtěl pomoci. Připadal by si jako nevycválaný buran, který ani nepomůže dámě.
|
Katka. |
|
(8.7.2006 9:24:11) Pravda, že s kočárem zas tak moc necestuju, ale když, tak to stojí za to. Bydlím za Prahou, takže do Prahy jezdíme vlakem (naštěsí nízkopodlažním). Vystupujume buď na Smíchově nevo na Hlaváku. Všude schodů jak na Minaret. Často přemýšlím nad tím, jestli by opravdu stálo tolik peněz dát na schody dvě kovová prkna jako bývají u paneláků, po kterých by se mohlo s kočárem v pohodě sjet/vyjet.
O pomoc s kočárem nežádám (kočár 17kg + syn 8kg + kabela s věcma... to je docela tíha). Ze schodů i do schodů vyhopsám s kočárem sama. Občas se nabídne nějaký muž (cca 30-40let), jestli nechci pomoct. V tom případě neodmítnu.
Jednou se mě zeptal klučina (asi tak prvňák, druhák), jestli nechci s kočárem pomoct ze schodů. Řekla jsem, že ne a poděkovala. Chudák klučík, ten by se teda pronesl. Byl to takovej drobeček :o)))
Nejvíc mě dokáže naštvat, když na zastávce čeká vozíčkář a všichni dělají, že nevidí......:((((((
|
|
|
Zuzana, autorka článku | •
|
(4.7.2006 19:24:48) Ahoj všichni,
prosím, než začnete reagovat a psát, jak jsem hysterická a netolerantní, tak si nejdříve přečtěte článek.
Ještě jednou a jasně.
Když nastupuji do MHD, tak si kočárek nahazuju na bok tak, abych jen co vystoupí poslední člověk mohla okamžitě nastoupit, aby mi řidič nezavřel dveře před nosem. Nevím jak jinde, ale tady v Praze se výstup a nástup do MHD provádí velmi rychle.
A onomu pánovi jsem své díky, že nechci pomoc, řekla jasně, slušně i s úsměvem. A nevidím tedy důvod, sundavat kočárek z boku, vysvětlovat, kde jej má chytit a v mezičase si nechat spoj (o víkendech jezdící opravdu velmi sporadicky) ujet. Samozřejmě potkávám i chápající lidi, kteří se jen usmějí a jdou dál a neřeší to. Bohužel ve stejné míře potkávám i ty nevrlé.
Prostě ten, kdo chce pomoci, má i naslouchat. Nic víc jsem tím nemysela. A pokud se někdo urazí, že jeho pomoc odmítnu, tak je fakt trouba.
Zuzka
|
lili | •
|
(5.7.2006 8:13:37) Zuzano, to jste se chtěla pochlubit jaká jste samostatná? Já vás tedy neobdivuju, naopak. Připadá mi hloupé tahat se s něčím těžkým,když se mi nabízí pomoc. Měla jsem čtyři děti a nikdy se mi v Praze nestalo, že by mi někdo nepomohl. Možná to bylo štěstí, protože jsem nenatrefila na chlapa, který natrefil na Zuzanu.
|
VeraK |
|
(5.7.2006 8:20:28) Ach jo, to je snad ostuda, že je ženská samostatná? A když jí chlap nabídne pomoc, musí se posadit na zadek, honem sundat golfky z boku a nechat pána, aby je vynesl do vozidla? Proč? Co je na tom špatného, že slušně odmítla pomoc a zvládla všechno sama? A jestli se ten pán urazil, je divný on, ne autorka článku. Autorka článku pomoc nepotřebovala a ani nechtěla a pán to měl respektovat. Nebo se pletu?
|
lili | •
|
(5.7.2006 8:24:07) Dnes se nosí být samostatná co? Ale v tomhle případě jde spíš o blbost. Tahat se s něčím když nemusím!
|
VeraK |
|
(5.7.2006 12:05:31) No raději být samostatná, než stále očekávat pomoc. Někomu vyhovuje samostatnost, někdo pomoc potřebuje, někdo ji přímo vyžaduje. A snad není třeba někoho odsuzovat za to, že je samostatný.
|
|
|
|
Zuzana, autorka článku | •
|
(5.7.2006 22:40:11) Lili,
jak už jsem psala, když mám golfky v ruce, tak už je nebudu sundavat a někomu vysvětlovat jak je má čapnout. Nevím, co je na samostatnosti tak strašného, vždyť nás k ní rodiče vedli od malička, alespoň ti moji. Přece se nenechám vodit za ruku až do smrti, ne? Jo a občas nám nefunguje výtah, bydlíme v 5. patře a taky neběhám po ulici, jestli mi někdo pomůže. Většina pomoci schopných lidí je tou dobou v práci, takže se musím spolehnout na svou samostatnost.
|
DitaB |
|
(10.7.2006 11:17:43) Zuzko,
rozumím tomu, že Vám vadila "přeochota" toho mladíka. Ale nerozumím tomu, proč se tím tak zabýváte? Pokud jemu mělo stačit, že jste slušně a s úsměvem pomoc odmítla, pak Vy byste zase měla být schopná se nad to povznést. Počítám, že něco podobného se Vám neděje denně. Tímto Vaším příspěvkem do diskuse vlastně svým způsobem taky "žádáte o pomoc", ne? :-)
A k té samostatnosti - napadá mě, že by se z příliš samostatných žen mohly stát ženy sice "statné", ale taky "samotné" - krásně o tom pojednává jeden z Večerníčků o Machovi a Šebestové - o nových sousedech, kteří prý "nikoho nepotřebují". Ženy, holky, děvčata, mamky - nenechávejte si vše na svých bedrech jenom proto, že to dokážete.
Přeju všem všímavé a galantní muže, kteří se nebojí kočárků :-) Hezký den. Dita
|
cizinka | •
|
(10.7.2006 11:43:50) Dito, ne kazde otevrene tematu musi nutne byt vybuchem histerii a znamenim dusevni nerovnovahy autorky. Cestovani s kocarkem a jeho usnadneni ze strany spolecnosti proste jsou tematy a ze jsou to dost aktualni temata, je videt podle poctu prispevku. Nekdo vidi reseni v mravokarstvi a pobizeni obcanu k ohledoplnosit, nekdo v nakoupeni vsech lehkych pomucek na prepravu ditete a nekdo take v natlaku na spolecnost, aby se zrizoval bezbarjerovy pristup prostredkum MHD. Ja bych sympatizovala dvem poslednim resenim. Galantnost a i solidarita jsou mile vlastnosti, ale pokud spolehas jen na nej, musis pocitat s tim, ze nekomu pospinis saty nebo poskodis zdravi a nekdo obcas take tvoje dite svoji nesikovnosti ohrozi. Ja jsem samostatna zena a byla jsem tak vychovana. Nikdy jsem netrpela osamelosti a nedostatkem kamaradu ci obdivu, ani nemam pocit, ze nemuzu nikoho okouzlit, pokud to chci. Tak prosim nas nestras:-))... A na zaklade sveho soucasneho pozorovani zivota nemeckych a jinych severozapadnich evroskych mest a pohybu matek v dokanale bezbarjerovym prostredi muzu te ujistit, ze lidi stejne vyuzivaji mensi a mene pro obe strany obtizne prilezitosti ukazat pozornost, vymenit se milymi poznamkami ci usmevem.
|
skriatok | •
|
(10.7.2006 12:46:03) Ahojky damy,
zde je muj nazor. Je moc fajn byt samostatna a neco zvladnout. I ja byla vychovana k samostatnosti, ale to neznamena, ze si od silnejsi poloviny lidstva nenecham podrzet dvere nebo pomoci - me osobne to velice tesi, ze se jeste najdou lide, kteri pomuzou. Osobne mam zkusenost, ze dnesni muzi se do galantnosti vubec nehrnou a pokud nekdo pomuze s kocarkem, je to vetsinou zena...
Pak jeste jeden retoricky poznatek - takove to "dekuji, nechci" je sice zprofanovane a v lecktere knize o asertivite toto najedete, ale neni to cestinsky spravne. "Dekuji" je ucitve podekovani - prima, ale "nechci" je rozkazovaci zpusob, takze toto cele souslovi ponizuje na takove to "prosim te, bud zticha"... Cetla jsem tu krasnou vetu - "dekuji, ale uz je to dobre" nebo "dekuji, ale uz nepotrebuji" nebo jednoduse a vystizne: "Dekuji, ale zvladnu to sama".
Rict NE ma pravo kazdy, ale my ostatni rady prijmem, kdyz nam priste nekdo pomuze, takze pokud nechcete pomoci neni duvodu odrazovat pripadne pomocniky.
Predem dekuji!!
nastavajici maminka
|
cizinka | •
|
(10.7.2006 13:03:47) Skriatok, O.K., ale upozornuji, ze pletes dve veci. Otevrit dvere nebo pomoct s taskou dame jako DAME, je jeden druh pozornosti, a je vzdy otazkou, jestli dotycna dama chce byt v teto situaci jako slabsi vnimana a jestli stoji o doternou pozornost treba v pracovnim prostredi. A je to uplne jine tema. Pomoct s kocarkem rodicovi s ditetem, je naprosto jiny druh pozornosti. Tehotna zena proste je zranitelnejsi a balansovat s kocarkem, ktery vazi pres 20 kg, na schodech autobusu je take nebezpecny, a to predevsim pro dite. To dite je slabsi, a v zrejme nebezpecne nebo nevyhodne situaci nabidnu pomoc rada i panovi s kocarkem, a doufam, ze pan se neurazi. Ohrozovat stabilitu zeny, ktera uz nastupuje s lehkymi golfkami je prinejmensim nerozumne.
|
|
Sylvie |
|
(10.7.2006 13:09:36) Škriatku i ostatní - docela by mě zajímalo. Kdyby vám chtěl někdo podrazit nohy s tím, že by zrovna dneska rád někomu pomohl vstát ze země, nechaly byste se (nejlépe s úsměvem) složit k zemi? Pokud ne, měly byste se nad sebou zamyslet, protože já osobně jsem teda ráda, když mi někdo po pádu někdo pomůže vstát. Nerada bych abyste svým případným odmítnutím nechat se rozplácnout po zemi odradily zájemce o pomáhání! MMCH na slově "nechci" nevidím nic rozkazovacího, je to oznámení, které by slušně vychovaný jedinec měl respektovat. ROzkaz by byl, kdybych od kočárku křičel - "Vy mi nechtějte pomáhat!"
S.+++
|
cizinka | •
|
(10.7.2006 16:29:42) Sylvie, trefne prirovnani. Jeste bych dodala, ze pokud dotycny pan mel dojem, ze to je on, kdo ma pravo rozhodnout, kdo vezme ty golfky do tramvaje, tak jde ne o galantnost ale o silacke hulvatstvi.
|
& |
|
(11.7.2006 8:21:34) Ale holky, netreba to tak hrotit. Slo o normalni nedorozumeni. Teda pokud opravdu nesledovala reakce s nadavani to uz bylo prehnane, na druhou stranu rict na nabizenou pomoc jenom "nechci", povazuji prinejmesim za nevychovanost. Cizinko, mne neprijde, ze by chtela autorka neco resit proste jsi jenom zanadavat "Jak jsou spolucestujici hnusni a netolerantni, vuci maminkam s kocarky." A kdyz mluvime, o tom co se deje, severozapdne od nasich hranic, tak tohle nee. Takovy to nic neresici nadavani se proste nedela... Proc si nicit nervy. Kdyby autorka nepsala petici na magistrat, za zlepseni bezbarierovych pristup. Super, podepisu a budu souhlasit. A to rozdeleni na pasivni "ty co si reknou o pomoc" a aktivni "ty co se to nakoupi vylehcene pomucky a volaji po bezbarierovych pristupech, nebo kocar tahaji sami" moc nesedi. Muj nechodici a sam nestojici drobek ma skoro 15kg. Mam od neho dost zniceny zada. Mame i vylehceny golfky, pokud to jde vyuzivam bezbarierovy pristup, ale kdyz stojime pred schodama, je nekdo vhodny nablizku, tak si reknu o pomoc nez se s nim tahat sama :o}}}
|
Sylvie |
|
(11.7.2006 8:34:13) H&M, na "děkuji, nechci" nic nevychovaného nevidím (že by někdo říkal nechci bez děkuji - to jsem si tu nevšimla, i když mohlo mi to uniknout). Při nastupování, když jde doslova o vteřiny, prostě není čas na společenskou konverzaci a vše vyřčené musí být stručné a srozumitelné
S.+++
|
& |
|
(11.7.2006 9:15:23) Mas pravdu je tam "dekuji, nechci" {ja jsem to cetla v nejake reakci, clanek jsem uz vic nekotrolovala}. Na druhou stranu sama pises, ze to cele probiha velmi rychle. Tak ze myslim, ze pan vzal kocarek, aniz si uvedomil, ze tim autorku muze ohrozit. Jasne, ze ma poslouchat, ale autorka s nim mela vice mluvit....ale pri ty rychlosti... Reakce a chovani obou se da pochopit, {teda az na jeho zaverecne nadavani}
|
cizinka | •
|
(11.7.2006 9:58:13) H&M, predevsim jsme u toho nebyli, a zadna z nas nemuze vedet, jestli komunikaci bylo dost. Podle clanku ano, a opravdu chybi smysl se rypat tim smerem. Jestli nekdo na zastavce by mi rval kocar nebo neco jineho z ruky, a u toho by hrozilo ze spadnu ja a tim padem i kocar, nedokazala bych se uplne nerozcilit. O to jsem klid"as klidoucky. Pokud chce autorka jen vynadat, velice prosim. Cestovani v Praze, jako v kazdem jinem velkomeste obcas byva provazene stresem, a toto tema je relevantni. Jsou dalsi rozumne reseni, jako upozornili nekolika z nas. Jenom ze ty golfky je reseni okamzite, zatimco na odpovidajici vycvik ridicu a nakup dalsich tramvaju, autobusu a vlakovych vagonu jeste se ma pockat. Ja pomoc rodicum s kocarkami nabizim rada, a jak jsem psala, zadny problem ani ponizeni v tom nevidim. Jen tady opravdu jde o dite, a zadne nasili neni na miste - v tom prece ma Zuzana pravdu.
|
cizinka | •
|
(11.7.2006 10:33:33) Ja jsem ta posledni, ktera by mela pravo se vyjadrovat o pravidlech slusnosti v cestine, ale odpoved Dekuji nechci je podle mne zcela v poradku, pokud se odpovida na otazku: Chcete pomoc? Na jinak zformulovanou nabidku asi by byla vhodnejsi jina odpoved.
|
& |
|
(11.7.2006 10:36:12) Cizinko, to uz je opravdu pitvani v "ho.ne".
|
cizinka | •
|
(11.7.2006 10:48:41) No, to mas pravdu, jen ze se tady pytvate uz dva dni. Tak ja jsem taky napsala svuj dojem, jak chapu ceske vyjadrovani slusnosti. Jen ze ja nesmim ani se popytvat. Tak jo, jdu se soustredit na neco vznesenejsiho:-))).
|
& |
|
(11.7.2006 11:24:12) Cizinko, Promin, ale ty ses neurazila:o}} Pokud to byl dotaz, jestli jsi to spravne pochopila. Ano, pochopila jsi to dobre, ikdyz zrovna u teto odpovedi hodne zalezi, na tonu hlasu. V nasi modelove situaci, bych ja osobne pridala: "Dekuji, nechci. Jste moc hodny. Zvladnu to sama." Ale v ty rychlosti :o}}} Samozrejme, to nekdo jiny muze citit jinak.
|
cizinka | •
|
(11.7.2006 11:32:13) H&M, Ne, ja si tak rychle neurazim:-)). A dik za odpoved.
|
|
|
|
|
|
& |
|
(11.7.2006 10:34:13) Prave, ze jsme u toho nebyli. Ja se jenom snazim vysvetlit, ze az tak hrozny ten pan asi nebyl a nikdo z nas ho nezna. Jeste jednou opakuji, podle mne je to jenom NEDOROZUMENI, aproto nemusime davat prirovnani, ze by chtel nekoho SCHVALNE schodit ze schodu, protoze chce pomoci. a nemusime ho nazyvat silackym hulvatem. Pokud si chce autorka jenom zanadavat, no je to tak jediny co s tim muze delat.
|
cizinka | •
|
(11.7.2006 10:44:13) H&M, ja jsem nazvala pana "silackym hulvatem" v podminene forme - pokud ten pan mel dojem, ze to je on, kdo ma pravo rozhodnout...:-)) A silacke chovani je ve skutku pravy opak galantnosti. Neverit nekomu taky prece neni uplne slusny, nemyslis? To jako bys rikala: mne zbili, a tobe nekdo oponoval: Mozna te jenom chteli pohladit. Faktem je, ze nemuzeme vypatrat presne okolnosti, a ze ten pan situaci neporozumel, je uplne jiste. Jen ze zranit city pana je asi mensi ujma nez zranit dite.
|
|
Iva | •
|
(11.7.2006 21:28:47) Ten pán asi byl hrozný. Ale ta ukřivěnost vyplývá z celého článku včetně úvodního líčení jak nerada si autorka nechává pomoct a už vůbec se nebude doprošovat a proto se už s hlubokým kočárem radši tahala sama...
Ono dát si od druhých pomoct je totiž fakt umění, co málokdo zvládá. Je to ale zdravější než hrát si na hrdinku, pak být přetažená a naštvaná na všechny kolem. Sice tu spousta těch co si stěžujou na lidi jak jim s kočárem nepomůžou tvrdí, že dopředu do toho jdou pozitivně, no ale spíš tam nějaký ten předsudek dopředu bude. Člověk totiž nevyjadřuje jen to, co říká, ale jaksi to z něj "vane" na dálku a ostatní se pak tomu jen přizpůsobí. To nepíšu jako kritiku, ale jako vysvětlení. Jen je mi jasný že kdo to bude chtít otočit, udělá to.
|
cizinka | •
|
(12.7.2006 10:18:39) Ivo, az jsem si lekla ze vubec neumim cist cesky. Muzes mi prosim vysvetlit, co naznacuje ukrivenost (ci ukrivdenost?) v uvodu: "Když jsem vybírala kočárek, tak jsem musela brát ohled na to, že jej budu muset nosit do tehdejšího bytu, tedy 1,5 patra. Vybrala jsem trojkolku a sama jí nosila nejen do schodů, ale i do vozů MHD, tramvaj, bus, zvládla jsem oboje. Pomoc jsem uvítala, ale po mnohých zkušenostech (někoho jsem poprosila a dozvěděla se tisíc důvodů, proč to nejde nebo jsem obdržela velmi nepříjemný pohled) jsem se radši spoléhala sama na sebe. Když bylo dceři asi osm měsíců, tak jsem jej vyměnila za golfky. To byla úleva a pomoc do MHD už nepotřebuju vůbec. A to je kámen úrazu." Kde v clanku je receno, ze autorka nerada si nechava pomoct? Ja jsem si vsimla spise neco opacneho. Pomoc uvita, ale mela take zkusenosti s tim, ze ji nekdo pomoct nemohl nebo nechtel. Je spousta zdravotnich a spolecenskych duvodu, proc to lidi opravdu odmitnou. A tak proste radeji spoleha na sebe, koupila si golfky, ktere bez problemu zvladne. Co v clanku naznacuje negativni energii autorky? Je tam neco jineho co drazdi, nez to, ze autorka svoji cestovni problemy resi racionalne a nespoleha jen na pomoc okoli a to, ze neni roztomilou a vdecnou damou za kazdou cenu a nepusti uchopeny kocar, ktery pan taha za kolo? Zkus si tuhle situaci predstavit prakticky: male golfky je kocarek, ktery je delany tak, aby ho pohodlne uchytit mohla jen jedna osoba. Nejobtiznejsi cast na zada a slachy je kocarek zvednout, a to autorka uz mela za sebou, pokud by vysla vstric panovi, by mela zase svoje zada nebo alespon slachy rukou zatizit. Opravdu neni zadny racionalni duvod, aby Zuzana vysla by ochote toho pana vstric. Nebo je?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(10.7.2006 13:45:05) Od kdy je "nechci" rozkazovací způsob?
To je přítomný čas slovesa "nechtít" v 1. osobě jednotného čísla. Tedy se tímto vyjadřuji o sobě, nikomu nic nerozkazuji ani nepřikazuji.
Rozkazovací způsob by zněl: "nechtěj, nechtějme, nechtějte.."
Ale souhlasím, že větu "Děkuji, nechci" používám spíš, když je někdo už hodně vlezlý a prudí mě.
Když odmítám pomoc s kočárkem, tak spíš vysvětluji, že to zvládnu pohodlněji sama než s nabízenou "pomocí".
|
|
|
|
|
|
Kiki, 14 měsíců + pupík | •
|
(9.7.2006 15:30:50) Ale proč by se měla "chlubit"? Taky používám golfky (bydlíme v 5. patře bez výtahu) a do tramvají taky většinou šplhám sama (je to rychlejší, než vyhlížet pomoc nebo o ni rovnou žádat) - kromtoho se moje ultramalinké a ultralehké golfky nesou lépe jednomu člověku, než dvěma (pro dva tam nějak není, za co je chytit) a dávat celý kočárek cizímu člověku mi přijde jednak nezdvořilé, jednak mám trochu obavy. Takže i já pomoc spíš odmítám, ale většinou to dprovodím úsměvem a informací, že "ten kočárek se nese lépe jednomu člověku", což je pravda.
Mám ale jinou zkušenost s kočárky - tři týdny před porodem už mne opravdu dost bolí záda a nohy, takže by mne těšilo, kdybych se v MHD mohla někdy posadit (při prvním těhu mne lidé ještě občas pouštěli senout). Překvapeně jsem ale zjistila, že jako těhuli s kočárkem mi místo uvolní málokdo - lidem asi nedojde, že nemůžu nechat kočárek na zadní plošině a jít si sednout za řidiče (pokud je tam jedno volné místo) - už se mi dokonce stalo, že mne nějaký pán velmi rychle oběhl, než jsem zaparkovala kočárek, aby si mohl v tramvaji sednout na to místo před kočárkem... Nějak nevím, co s tím. Mám své spolucestující žádat, aby byli tak hodní a přesedli si?
|
|
Kiki, 14 měsíců + pupík | •
|
(9.7.2006 15:30:51) Ale proč by se měla "chlubit"? Taky používám golfky (bydlíme v 5. patře bez výtahu) a do tramvají taky většinou šplhám sama (je to rychlejší, než vyhlížet pomoc nebo o ni rovnou žádat) - kromtoho se moje ultramalinké a ultralehké golfky nesou lépe jednomu člověku, než dvěma (pro dva tam nějak není, za co je chytit) a dávat celý kočárek cizímu člověku mi přijde jednak nezdvořilé, jednak mám trochu obavy. Takže i já pomoc spíš odmítám, ale většinou to dprovodím úsměvem a informací, že "ten kočárek se nese lépe jednomu člověku", což je pravda.
Mám ale jinou zkušenost s kočárky - tři týdny před porodem už mne opravdu dost bolí záda a nohy, takže by mne těšilo, kdybych se v MHD mohla někdy posadit (při prvním těhu mne lidé ještě občas pouštěli senout). Překvapeně jsem ale zjistila, že jako těhuli s kočárkem mi místo uvolní málokdo - lidem asi nedojde, že nemůžu nechat kočárek na zadní plošině a jít si sednout za řidiče (pokud je tam jedno volné místo) - už se mi dokonce stalo, že mne nějaký pán velmi rychle oběhl, než jsem zaparkovala kočárek, aby si mohl v tramvaji sednout na to místo před kočárkem... Nějak nevím, co s tím. Mám své spolucestující žádat, aby byli tak hodní a přesedli si?
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(9.7.2006 15:37:57) Kiki, neváhej a řekni si. Spousta lidí je v tomhle směru strašně natvrdlých...
|
|
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(4.7.2006 19:25:52) Já nevím jak ty, ale když chci nalézt s kočárkem do tramvošky sama, tak před ní stojím připravená ve zcela jiné pozici, než když čekám, že ulovím někde pomocnou ruku.. Jinak hozená taška přes rameno, jinak uspořádané dítě v kočárku, jinak čapnutý samotný kočárek..
Pokud by mi v takové situaci někdo vnucoval pomoc, představovala by pro mě více škody než užitku a nevím jak ostatní, ale si já v takovém případě vyberu to, co je pohodlnější pro mě - to znamená, že pomoc slušně odmítnu. Nejsem snad zodpovědná za pocity ostatních.
Ani já sama bych nechtěla poskytovat pomoc někomu, komu by byla na obtíž, tak nevím, proč bych se sama měla přetvařovat, jakou mám z té nechtěné pomoci radost, když to tak není..
|
|
|