| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak žít a zacházet se smutkem

 Celkem 104 názorů.
 Raketka 


úžasná vrána 

(27.6.2006 9:02:32)
Pawli,
ani nevím, co vlastně napsat, ale musím ... různé smutky provázejí životy nás všech, ale ta vrána na konci - ta je prostě úžasná, nádherená, dodává sílu, naději a víru nám všem, kteří také čekají na dobrý konec.
Přeji celé tvé rodině hodně radosti, štěstí, zdraví a hlavně ty správné lidi kolem vás :)
 Lenka, Nella 
  • 

Re: úžasná vrána 

(27.6.2006 22:22:08)
Dekuji.

Prave mame zase tezsi obdobi, velke starosti, jak to nas uzivit, zvladnout a nezblaznit se, jak si pres to vsechno najit na sebe cas... Ale po tvem prispevku vidim, jaka je to prkotina. Jsi statecna. Preji ti nadale hodne sily a energie. Cim dal tim vic radostnych, obycejnych stripku stesti...

Lenka
 S+S Ivet, Sandra 02+Alexej 06 


Re: úžasná vrána 

(1.7.2006 21:29:09)
Pawlí,
jen štěstí a zdraví ať se ti spní vše po čem tvé srdce touží :o)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: úžasná vrána 

(1.7.2006 21:31:47)
Pawli
jsme strašně ráda,že za sílu,kterou Tvá rodina má.A jsme strašně ráda za vránu,která přiletí:-) Budu na Vás oba myslet v modlitbách.Držím palce.moc a moc
 Katávka-Adík, Jáša, Matýsek 


Re: úžasná vrána - smekám  

(1.7.2006 22:19:34)
Jak již tady někdo napsal Smekám, a to nejen před Pawli, ale před všemi, kdo něco takového jako je smrt vlastního dítěte prožili a dokázali přežít.
Při čtení článku a následujících příspěvků se mi kouleli slzy jako hrachy.
Nemůžu nic jiného napsat než že smekám, před vaší sílou a přidat přání aby nikdo nemusel nic takového prožívat. ¨
 ivana 
  • 

Re: úžasná vrána 

(9.7.2006 23:40:08)
Vas pribeh me rozplakal a jeho stastny konec velmi potesil. Moc vam preji stesti a hlavne zdravi a take dobre lidi kolem vas. Ivana
 Jana 
  • 

Myslim na Vas 

(27.6.2006 9:04:03)
Mila Pawli, cetla jsem Vas pribeh uz pred rokem, plakala jsem s Vami. Drzim vam moc palecky, jste moc statecna!!!!
 Boudicca 


Smutek 

(27.6.2006 9:35:49)
Sama jsem kolikrát přemýšlela, že kdyby se dětem něco stalo, asi bych to nepřežila.......

Přeji Vám a celé Vaší rodině mnoho štěstí, zdraví a lásky a ať Vám miminko, které očekáváte, dělá jenom radost! Jsem si jistá, že bude.
 Kája 
  • 

Přidám se 

(27.6.2006 10:03:51)
Přidám se, nemůžu jinak. V sobotu to bude rok, co zemřel náš chlapeček, tříkilový, zdravý.Zůstal smutek, prázdnota a naděje, že je spokojeným andělíčkem. Příčina zůstala nevysvětlená, za ten rok ubylo známých a kamarádů. Uměla jsem pochopit vyhýbání se mi, ale ne faleš a lež. Je mi z duše protivné, když slyším, jak někdo zjišťuje nebo komentuje:" to víš, že....?" Stejně se mluvilo o nás, každý si něco přidal.Brzy k nám přiletí čáp, těším se, přitom žiji v obavě co bude.
Vím jedno, jsem jiná, ztráta dítěte nám změnila život od základu. Mám úzkostný strach o svou rodinu, malicherné starosti lidí mě (zatím) znervózňují, i když vím, že každý má své trápení.Mám pocit, že mi prožitá bolest stále kouká z očí a každý ji vidí a já se o ni nechci dělit s každým, je jen málo lidí, s kterými jsem spíše ochotná než schopná o ní mluvit.
Pawli, napsala jsi to moc krásně, neuměla bych to tak, přitom cítím totéž.Přeji klidné čekání a krásné a šťastné narození mimka, není to nic, co přichází automaticky, je to dar. K.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Světýlko na konci tunelu... 

(27.6.2006 10:05:12)
... naštěstí na konci každého tunelu je malé světýlko.... Pawlí, přeji ti.... však víš......... :-)
Simča
 Pawlí 


Re: Světýlko na konci tunelu... 

(27.6.2006 11:07:16)
Díky všm za přání :-).
Kájo, není důležíté jak to napíšeš ale jak to cítíš. I my jsme jiný a i já mám pocit že "je to na mě poznat" A co? Tak je. Vždyť se to stalo.
 Zuzka+Adamek 12/05,TP3.11.07 


Re: Re: Světýlko na konci tunelu... 

(27.6.2006 11:14:48)
Pawli,jsi moc statečná maminka.A moc te obdivuju za to,jak jsi to vsechno zvladla.
Já ti přeji,at je ta mala princezna v poradku a aby to bylo velky zlobidlo :)
 Pavla3 


Re: Re: Světýlko na konci tunelu... 

(27.6.2006 11:33:05)
Pawlí,
přeju Ti aby vás v životě čekaly jen samé krásné zážitky. Na tvůj původní článek jsem nereagovala, protože prostě nevím jak. Neumím vyjadřovat účast brečím nad každým podobným osudem. Mé známé zmřelo 9 leté dítě při autonehodě, je to už 5 let. Dodnes se při setkání s nimi bojím, abych neřekla něco co by je bolelo (jak vyzvedávají děti ze školy, proč chodí či nechodí do práce, proč mají domek - jsou to věci, které nemusejí souviset, ale můžou). Vážně z toho mám panickou hrůzu, abych jim nějakou pitomou neobratnou větou ještě neublížila.
Pro to se se vší upřímností ptám, je člověk v takovéhle situaci schopen rozlišit, kdo je "jen" pitomec a neví co a jak říct a kdo je sobec a necita?
 Nusi 
  • 

Re: Re: Re: Světýlko na konci tunelu... 

(27.6.2006 12:00:13)
Smutný příběh. Už před rokem jsem ho četla a nedokázala reagovat. Tehdy možná z vděčnosti, že mně to při narození našeho synka, naštěstí, minulo.
Nevím, ale mám pocit že podobných i jiných neštěstí je plný svět. Každá zpráva o neštěstí na dítěti se mi vryje do hlavy a přemýšlím proč?! Přemýšlím nad smyslem toho, nad nezvratností toho malého okamžiku, nedopatření, hříčky náhody nebo přírody. Pak existuje jen Před tím A Potom.
Zavádí mě to pak k úvahám jaké je to pro Boha, vidět a vnímat tolika lidského trápení a neštěstí, jehož příčina ať už je jakákoliv?!
Z vlastní zkušenosti vím, že člověk má neuvěřitelnou schopnost tyhle hrozné sitace zvládnout. Prostě je nějak přežít. Byť s obrovským šrámem na duši, byť přesto, že má pocit, že ho to svalí na zem a že už se z ní nikdy nezvedne.
Možná by mě od autorky článku zajímalo, jak by reagovala kdyby tuto diagnozu svého dítěte znala ještě před jeho narozením? Zazněla tam pochybnost v ošetřujícího lékaře. Nijak ji nesnižuji, ale kdyby vadu poznal, jak by maminka takového děťátka na situaci reagovala. Potratem?! A nezůstane pak úplně stejně prázdná náruč a ještě větší šrám na duši?! Nebo by se dítě i tak narodilo?! Byla by pak reakce jiná?! Možná by mi někdo oponoval, že by alespoň rodiče měli čas se na toto připravit, ale je to vůbec možné se připravit na ztrátu svého dítěte??
Každopádně Pawlí přeji už jen ten "lepší" svět. Fandím vám všem!!!
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Světýlko na konci tunelu... 

(27.6.2006 12:14:19)
Pavlo3,
nevím jak je to u ostatních já můžu ze své zkušenosti říct že jsem i v té největší bolesti rozeznávala nechtěné ublížení a hrubost. Pokud ze mě někdo s kým se předtím sotva pozdravím tahá jaké to je je to hrubost a řeknu mu to. Pokud se někdo zmíní o tom jakou dostal krásnou hračku pro mimko nemůže přirozeně vědět že mi jsem měli pro Lukáška tu samou.
Nejlepší co Ti můžu poradit je prostě se jí zetpat. Přinejhorším neodpoví.
Nusi,
nikdo mi před porodem neřekl že by něco takového mohlo hrozit. Naopak všichni mě ujišťovali že všechno je víc než v pořádku.
Pokud by jsem věděli diagnózu předem mimko by jsme si nechali. Ale rodila by jsem v Praze císařem a možná, možná by byl konec jiný.
 irka07 


Re: Re: Světýlko na konci tunelu... 

(2.7.2006 16:53:25)
nevím jak začít ale 24.5.2006 jsem porodila ve 31.týdnu mrtvou dcerušku Elišku.Je mi moc smutno,vím musí se to zvládnout.Mám dva syny 16 Martina a 14 Ondru.I když jsou to kluci taky se na sestřičku moc těšili i manžel.Nevím proč se to stalo ale oddělila se mi placenta a nikdo mi to neumí vysvětlit prý se to stává.Ale proč jsem se cítila v pořádku a všechna vyšetření taky byla v pořáku i ultrazvuky a plodová voda,jen jsem měla těh.cukrovku a držela dietu.Proč nebylo doktorovi divné když jsem poslední měsíc nepřibrala?nevím PROČ???
Irena
omlouvám se za chyby moc na to přes slzy nevidím zase to na mě všechno spadlo
 Petra 29+2 
  • 

Re: Re: Světýlko na konci tunelu... 

(2.7.2006 19:26:33)
Nemůžu se nepřidat, je to síla...
Taky ta doba po... Člověk to asi nikdy nepochopí proč, ale jsem si jistá, že tenhle článek opravdu a skutečně pomůže hodně rodičům.
Vidím teď teprve jakýma "blbostma" se trápím... Každý má něco, ale tohle...
Každopádně moc přeju aby už bylo jen líp a líp!!
Hodně ZDRAVÍ a štěstí Vám všem...
 Nevim jak reagovat 
  • 

Maminka 

(27.6.2006 12:33:55)
Tak to je skvela zprava, ze k Vam prileti vrana:)!!!
Jsem jedna z tech , ktera nikdy nevi jak v situacich jako je ta Vase reagovat. Bojim se, ze cokoli reknu bude danou osobu bolet. Kamaradka sla v 5. mesici na potrat vysneneho ditete. Odvazila jsem se ji kontaktovat a doufala, ze ji slovem "neuhodim". Bylo to tezke. Mela jsem pocit, ze i kdyz vynecham hovor o mem diteti, jakekoliv jine tema...jako - byla jsem nakoupit, jela jsem na vylet apod. bude ve vysledku taky pro danou osobu bolestne. Z pocatku se mi hovor daril, alespon myslim, ale sokovalo me, kdyz mi pak najednou kamaradka davala kupy dotazu na me dite. Nevedela jsem jak odpovidat. Hodnoty cloveka, kteremu nekdo blizky zemre se naprosto zmeni a ja mam problem kolem nich vyklickovat.
Myslim, ze nejsem sama, a tak se vlastne za nas vsechny, co nejsme schopni vhodne reagovat omlouvam.

PS: ovsem propojeni kondolence s dopisem o vlastnim stesti je tedy fakt nechutne.

Preji Vam hodne stesti a lasky!!!!
 Markéta, 6, 5 a 25 tt. 
  • 

Já taky po roce 

(27.6.2006 13:11:34)
Ahoj Pawlí,
taky já píšu po roce. Reagovala jsem na Tvůj příspěvek s podobným smutkem. V červnu minulého roku jsme přišli o chlapečka. Byla jsem v 6. měsíci, zjistili mnohočetné vady a my jsme se museli rozhodnout... Bylo to hrozné. Ten fakt, že je všechno na Tobě.
Potom další rozhodování. Ještě jedno dítě nebo ne? Vědomě jsme se nerozhodovali. Neměli jsme tu odvahu. Nechali jsme všechno náhodě. No a v polovině října by k nám měl přiletět čáp. Děti se na bratříčka moc těší a my samozřejmě taky.
Přeji Tobě a Tvojí rodině vše nej... a ozvi se.
Markéta
 Lenka 
  • 

odpověď pro: nevím jak reagovat 

(28.6.2006 20:49:47)
Lepší je reagovat alespoň nějak. I špatná reakce je reakce. A pokud reaguješ, tak postižený vi, že Ti na něm záleží. Mohla by jsi jednou litovat, že o něj přijdeš. Třeba i tak, že si nebude vědět se svojí bolestí rady a spáchá sebevraždu.
Vím o čem mluvím, veř mi.
 Marketa 
  • 

Re: Maminka 

(3.7.2006 5:34:30)
Taky nevim jak v takovych situacich reagovat. Sdilet radost je tak jednoduche, ale projevit, ci reagovat na bolest je strasne tezke.
Ani ted nevim, co hezkeho napsat, jak potesit. Snad jenom hodne sily a podporu v rodine.
 jerabina 
  • 

hokus 

(27.6.2006 13:09:15)
pokus hokus :))

 nemesist, Elenka 16.08.2006 


Obdiv 

(27.6.2006 13:11:09)
obdivuji vas pro silu kterou jste v sobe nasla jit dal.
 Atevi 
  • 

Co dodat 

(27.6.2006 13:22:02)
Pawli tvuj clanek i puvodni jsem si precetla az dnes. Mozna je to dobre, protoze tenkrat, kdyz jste to psala jsem byla 2 dny pred porodem. Je to krute co nam osud pripravi. Taky neim jak na toto tema reagovat, ale co vim, ze obdivuji Vas a Vasi rodinu jak jste to zvladli a ta vrana na konci je uplne to nejkrasnejsi. Preji Vam do zivota jeń to nejlepsi a hlavne hodne hodne zdravi pro vsechny deticky ktere mate anebo ktere jeste budete mit. Moc drzim palce v zivote. Mejte se moc krasne
 Damila 


Zdravím! 

(27.6.2006 13:24:14)
Pawlí,
to je hodně zvláštní číst. Je to jako když se někdo vrátí z místa, které je TABU. Jako bys nám nosila zprávu "odtamtud, z druhého břehu". Nikdo nevíme, co nás v životě potká, třeba svými články pomůžeš najít naději někomu, koho toto čeká.
Moc obdivuji způsob, jakým ses k tomu dokázala postavit, a dokonce se podělit s ostatními.
Tak a teď už jen samé krásné myšlenky! Hodně štěstí. Teď už určitě přijde.
Dáša P. z Ostravy :-))
 Hanka 
  • 

Bolest 

(27.6.2006 13:46:29)
Jen Krátce.
Mému muži zemřela 6 letá dcera na rakovinu. Vím přesně co cítíte.
 Hanka 
  • 

Bolest 

(27.6.2006 13:46:39)
Jen Krátce.
Mému muži zemřela 6 letá dcera na rakovinu. Vím přesně co cítíte.
 Eva 
  • 

Bolest 

(27.6.2006 14:06:43)
Nabízí se mi věta: svět je neuvěřitelně nespravedlivý. Musíš být velmi silná, že jsi se s touto bolestí "vyrovnala". Velmi ti přeji, aby se na tebe začlo štěstíčko usmívat.
Myslím, že mohu za všechny lidičky tady poděkovat za krásný článek, za odvahu zveřejnit své nejhlubší city, odkrýt své nitro a podělit se o to nejbolestivější - ztrátu milované osoby.
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

pro Pawli ale i Markétu 

(27.6.2006 14:20:43)
Pawli
četla jsem Váš první příběh a taky brečela, teď mám opět slzy v očích ale i velkou radost za vás, že přiletí ta vrána. Moc gratuluju k těhotenství, přeji Vám v životě už jen a jen samé štěstí a ZDRAVÉ miminko.
Obdivuju Vaší statečnost

Stejně tak se vžívám do pocitu Markéty při ztrátě miminka a taktéž gratuluju k bříšku a přeju moc štěstí a ZDRAVÍ nejen miminku
 Efča+ Ondrášek04+Ája06 


Díky, 

(27.6.2006 14:28:13)
děkuju za krásně napsaný článek. Bulím tu jako želva, a obdivuju tvoji sílu a statečnost s jakou to píšeš. Ikdyž je mi jasné že ti není lehko.
Nikdo si nepřipouštíme že se tohle může stát i nám. Doufám že tvůj článek pomůže lidičkám s podobnou ránou na duši.

Přeju ti do života už jen samé krásné a radostné události. Ať je malá beruška pořádný rošťáček:o)
Mnoho štěstí a sil tobě i celé rodině
Efča
 Katka tři děti 


Radost! 

(27.6.2006 14:38:32)
?ilá Pawli, mám radost, že se začínáte radovat z obyčejných věcí a dokážete jít dál! Váš příběh jsem četla a zrovna jsem byla těhotná. Slzy se mi řinuly a smutek jsem cítila s vámi! Přeju vám i vaší holčičce zdraví a pohodu, lásku! Věřím, že ji jednou s úsměvem budeme vyprávět, jak měla krásného brášku, ale byl moc nemocný...

Zdravím Katka
 Katka tři děti 


Radost! 

(27.6.2006 14:39:22)
Milá Pawli, mám radost, že se začínáte radovat z obyčejných věcí a dokážete jít dál! Váš příběh jsem četla a zrovna jsem byla těhotná. Slzy se mi řinuly a smutek jsem cítila s vámi! Přeju vám i vaší holčičce zdraví a pohodu, lásku! Věřím, že ji jednou s úsměvem budeme vyprávět, jak měla krásného brášku, ale byl moc nemocný...

Zdravím Katka
 Zdenka (Adámek) 
  • 

To samé 

(27.6.2006 15:02:55)
Před rokem jsem také přispívala. Jenže jsem tenkrát měla u jména ještě pozn. 2 děti. Prošli jsme si tím samým, skorát s rozdílem, že se náš syn dožil 2 let. Zemřel loni na podzim a nám se také úplně změnil svět. Vím přesně co cítíte a přeji vám, aby holčička, kterou čekáte byla zdravá a rostla vám jen pro radost.
 Mapik+Betka+Fili 


stale boli 

(27.6.2006 16:36:19)
Mila Pawli, napred Ti chci moc a moc poprat, at tentokrat vsechno klape pred, behem i po porodu, a at jste obe zdrave a tesite se jedna z druhe!!
To co pises me hodne oslovilo, protoze jsem vloni v rijnu prisla o dvojcatka-chlapecky ve 24 tydnu pro predcasny odtok plodove vody u jednoho a naslednou infekci. Jak jsem si ze zacatku myslela, ze jsem statecna, tak nejsem, s odstupem je to bohuzel cim dal horsi, o to vic, ze jsme v kvetnu meli dalsi neuspesny pokus. Seda clona a nic me nezajima - jako bys mi mluvila z duse - i kdyz mam svoji praci i svoji rodinu moc rada, cim dal tim vic propadam do apatie a bojim se i dalsiho pokusu /bohuzel musime matce Prirode pomahat/, ze uz ho psychicky neunesu... Tvoje rozdeleni znamych je take presne, jejich liceni, co vsechno jejich deti uz umi a srovnani, ze ty tvoje se na tebe nikdy ani neusmeji, neudelaji prvni krok, proste nedostali sanci, je silene. Nezbyva nez doufat... hodne stesti Tobe i ostatni s podobnou zkusenosti!
 Věrka dvě dítka 
  • 

Držím pěstičky štěstí!!! 

(27.6.2006 20:04:54)
Ani nevím co vlastně napsat, ale než jsem si přečetla váš článek, tak jsem skoro na obrazovku přes slzy neviděla.Strašně moc Vám držím pěstičky aby bylo vše v pořádku. Na šťastný konec se prostš věřit musí. Určitě se pochlubte jak se miminko narodí. Jste opravdu obdivuhodná .Věrka
 Alka, dvě děti 
  • 

Víra uzdravuje? 

(27.6.2006 21:35:35)
Tvůj příběh jsem si přečetla až dneska a vzpomněla jsem si na to, jak v nějakém pořadu před časem jedna maminka vyprávěla, jak taky přišla o dítě, tuším dvouleté. Zřejmě hluboce věřící žena, protože uvedla, jak je vděčná Bohu, že jí dovolil své dítě potkat a alespoň na chvíli s ním žít a poznat ho. Že některým se nepoštěstí ani to. Dnes už jsi na tom lépe a mě by zajímalo, jestli se dá na to opravdu takhle dívat, jestli víra opravdu může takhle "uzdravovat" duši, když jsi taky věřící.
Snad jsem se Tě touto otázkou nedotkla a jestli ano, pak se omlouvám. Prostě její výpověď mi přišla hrozně zvláštní, snad až neuvěřitelná a nemůžu na to zapomenout. Jinak samozřejmě přeji vránu dochvilnou, pokud možno co nejméně bolestivou a se zdravým miminkem.
 Pawlí 


Re: Víra uzdravuje? 

(28.6.2006 8:43:12)
Alko,
pravděpodobně jsou i případy kdy jsou rodiče vděčny za krátké chvíle strávené se svými dětmi. Ale to není můj případ. Přijde mi nesmyslné "nechat" dítě 9 měsíců růst a pak ho za 30 hodin "nechat umřít". V Boha věřím ale tohle speciálně je otázka na kterou se ho chystám jednou zeptat. Kde je v tomhle smysl?!
 Evelína 
  • 

Smysl?  

(28.6.2006 22:16:34)
Jsou věci, na které nedostaneme odpověď hned, a někdy celý život. Ale třeba má cenu i to, že tisíce matek, které si tvůj příběh přečtou, všeho nechají a jdou obejmout svoje děti, jakkoli jsou zrovna zlobivé a třeba se na svět podívají trošku z jiného úhlu. Třeba se někdo, kdo to čte, rozhodne nejít na potrat. A třeba je to úplně jinak. Pro tebe to útěcha není, já vím. Ale pro ty kolem je tvoje výpověď strašně moc cenná. My jsme přišli o nenarozené miminko (což je určítě neporovnatelné s tvým příběhem)- dali jsme mu jméno a věříme, že naše rodina tím získala mocného ochránce a přímluvce. Pořád ho počítáme do rodiny a pomáhá nám to. Moc ti držím palce, pláču a raduju se s tebou.
 Bumbiš 
  • 

Re: Smysl?  

(29.6.2006 14:47:35)
Letos v březnu to byly dva roky, co se z Kateřinky stal andělíček. Před rokem se nám narodil kluk, který tu s námi je pořád...

Když se teď podívám zpátky, vidím smysl v tom, proč si Bůh vzal první miminko. Dostávala jsem varování už před tím, ale asi jsem neposlouchala. Holt jsem potřebovala pořádnou ránu, abych si uvědomila, že pokud chci děťátko, musím změnit způsob svého života...

Všecko má nějaký smysl, jen někdy ho nevidíme hned, někdy ho uvidíme až za dlouho a někdy na to možná nepřijdeme do konce našeho života...

Druhé těhotenství bylo klidné, nijak jsem se nenervovala, byla jsem smířená. Kdo se jednou dotknul bran smrti, ví... Šílený strach nepomáhá, jen kazí život vám i všem kolem... Euforie, kterou jsem prožívala při prvním těhotenství, jsem tenokrát neprožívala. Tatínek se ale z těhotenství radoval a já jsem se radovala z tatínkovi radosti...

Zatím je všechno v pořádku, ale dobře si uvědomuji, že nejsme schopni náš poklad naprosto ochránit přede vším zlým. Snad nám bude dopřáno naše děti vychovat a chovat děti našich dětí...

Pawli, díky za tvůj příběh. Ať vrána dobře doletí a opatrně položí svůj uzlík do připravené postýlky. A ať vám vaše miminko je velikou radostí. Andělíček Lukášek bude jistě jejím ochráncem, tak jako je Kateřinka Šimíkovi...
 věřící 
  • 

Dobrá otázka pro Boha - PROČ? 

(29.6.2006 14:47:52)
===Přijde mi nesmyslné "nechat" dítě 9 měsíců růst a pak ho za 30 hodin "nechat umřít". V Boha věřím ale tohle speciálně je otázka na kterou se ho chystám jednou zeptat. Kde je v tomhle smysl?!===
==========================

Velmi dobrá odpověď Pawlí, kterou by asi i Bůh schválil (celá kniha Job je o tázání se Boha - PROČ?). Člověk, který se Boha na nic neptá, jej vlastně ani na nic nepotřebuje, stejně jako ten člověk který ví na všechno odpověď.

K neštěstí, které Vás potkalo nemám co říci - doufám jen že jste potkala ty, kteří Vám mohli být útěchou.

Ať se Vaši rodině dobře daří!


 Ditu a 2 cácorky 


.... 

(27.6.2006 21:50:33)
Milá Pawli,
věřím, že vám váš malý chlapeček navždy zůstane v srdíčku, jinak to ani nejde. Věřím ale také, že o Lukáškovi budete moci jednou vyprávět vaši zdravé holčičce :-))....
 Jája 
  • 

Re: .... 

(27.6.2006 23:42:33)
Pawli, před rokem jsem s husí kůží četla Váš příběh a jsem moc ráda, že čtu dnes tento i když při něm mám husí kůži také... Je to moc hezky napsané - vyjádřené - procítěné nebo nevím jak to nazvat. Přeji Vám hodně štěstí v životě!
P.S. A poprosila bych o pokračování...;-)
 MartinaM+Honzík 
  • 

Skoro to samé... 

(28.6.2006 8:24:01)
Pawli,zdravím tě,teď jsem si přečetla článek,moc hezký a nejlepší je samozřejmě ten konec:).Nefunguje mi icq,musím to dát dohromady.
Nám se před rokem narodil krásný chlapeček bohužel den po porodu mu zjistili metabolickou vadu,která způsobila postižení ve směru zastaveného motorického vývoje.Přes předpovědi lékařů že se nedožije tří měsíců mu bude za chvilku rok (po půl roce straveném v nemocnici v Praze-my jsme z Frýdku-Místku) je konečně s námi doma.Bolest to byla (a vlastně pořád ještě je) stejně veliká, takže vím přesně o čem píšete. A i přesto všechno co nás potkalo a přesto, že tušíme co nás ještě čeká, snažíme se žít s manželem co nejnormálnější život.Všechno jde přežít,není to ani o tom,jak je kdo silný nebo ne,je to o tom, že člověk má velice silný pud sebezáchovy.
A k těm známým..Potvrdilo se mi to,co Pawli a ostatním. Přátelé kteří byli předtím, ti zůstali, známí se rozdělili na dvě skupiny. Ty, kteří se nás bojí a malého přehlíží a dělají jako by se nic nestalo a on neexistoval, a ty, kteří se sice zeptají, řeknou že to musí být hrozné, a vzápětí začnou mluvit o tom,jak jejich mimčo se posadilo a jaké je šikovné... Prostě tak to je..
I já věřím na dobré konce,proto Pawli hodně štěstí tobě i všem ostatním.
 Pawlí 


Re: Skoro to samé... 

(28.6.2006 8:44:43)
Ahojky Martino,
často na Vás myslím jak škaredě si s Vámi život hraje. Budu ráda když mejlneš, kontakt je pod ID.
 MartinaM+Honzík 
  • 

Re: Re: Skoro to samé... 

(28.6.2006 9:14:34)
Pawli
jakkoli to může znít divně, není to "tak hrozné" jak se může "normálnímu" okolí jevit. Všechno je o tom, naučit se s tím žít. Jsme rádi za každý den a snažíme se aby byl pěkný. Myšlenky typu proč zrovna my a jak škaredě si s námi život hraje, si už do hlavy nepouštím, musela (museli) bychom se z toho zbláznit.A ještě bych napsala, jak škaredě si s námi život pohrál. Nevím proč,ale už na to myslím v minulém čase (přes veškerou přítomnost a budoucí budousnost.Prostě je to život.
Napíšu co nejdřív,pa a pozdravuj kluky
 Pawlí 


Re: Re: Re: Skoro to samé... 

(28.6.2006 9:25:24)
Martino,
ani my jsme se neptali proč my. Je to k ničemu jen to člověka rozdírá. Těžko posoudit co je "lehčí" jestli to co jsem prožili my nebo to co prožíváte Vy. I když myslím že to máte těžžší. Každopádně Vám přeji jen to nejlepší a brzy nějakou vránu nebo čápa :-).
 Mecháček 
  • 

Smekám  

(28.6.2006 9:47:38)
Milá Pawlí,
z těch Tvých řádků na mne padl neskutečný smutek a lítost nad tím, čím jste museli projít a pochopil jsem, že naše (moje) problémy jsou tak neuvěřitelně ubohé a přízemní, že se za sebe skoro stydím. TOHLE je skutečný problém, vše ostatní je hloupost. Ty, Tvůj manžel, celá Vaše rodina, jste museli sloužit zkoušku nejtěžší a dokázali jste to. Hluboce před Vámi smekám a přeji Vám do budoucna šťastný a spokojený rodinný život a ať už Vás nakonec budek kolik chce, v srdci budete mít už navždy o jednoho víc. To Vám nic a nikdo už nemůže vzít. Kéž bych i já našel v sobě Vaši sílu, až ji jednou budu potřebovat.

Hodně štěstí celé rodině ze srdce přeje

Mecháček
 Pawlí 


Re: Smekám  

(28.6.2006 11:23:48)
Mecháčku,
děkuji a už nás nechval nebo se mi začnou červenat písmenka :-).
 Zuzka 
  • 

strach 

(28.6.2006 11:05:17)
Nám se stalo něco podobného, před třemi měsíci. Náš Kubík žil dva týdny. Se smutkem se potýkáme jak to jde, docela to kupodivu zvládáme. Taky si myslím, že to není o odvaze – jinak to prostě ani nejde, než to skousnout a žít dál.
U mě teď ale nad smutkem převážil strach. Na příčinu se nepřišlo, testy nic nepotvrdily. Nejspíš šlo o metabolickou poruchu, možná dědičnou. S největší pravděpodobností se to v těhotenství nedá zachytit... Zkrátka musíme se smířit s tím, že jistotu nám nikdo nedá. Tu nemá samozřejmě nikdo, ale dokud nestrčíš ruku do ohně, nevíš, jak pálí... Já to teď vím moc dobře a nedokážu na to zapomenout. Kubík měl veselou bezstarostnou mámu a docela si snad ten svůj krátký život užil. Bojím se, že na další děti – jestli přijdou – čeká máma neurotička připravená vyjet do nemocnice po komářím štípnutí.
Chtěla bych se zeptat vás všech, které jste podobnou zkušeností prošly, jak jste se popraly s tímto strachem. Jak jste zvládaly další těhotenství... Jaké to je, čekat, zda to přijde znovu, to samé nebo něco jiného... Nebo můžu doufat, že čas spraví i tohle?
 Pawlí 


Re: strach 

(28.6.2006 11:21:33)
Zuzko,
tohle těhotenství mám samozřejmě větší strach než ty dvě předchozí (máme doma téměř 5 letého prince). Ale jsem "ostře sledována" na krev chodím snad pokaždé když jdu k doktorovi, byla jsem na ultrazvuku v Genetu, nabídli mi odběr plodové vody atd.Ale bojím se.Doufám že až se malá narodí a doktoři mi jí prohlídnou od hlavy až po patu že se ten strach trochu zmenší i když do určité míry tam podle mě bude pořád. Jak jsi napsala, kdo se jednou spálí už má z ohně strach.
 MartinaM+Honzík 
  • 

Re: strach 

(28.6.2006 11:22:03)
Zuzko
vím,čím jste si prošli a přeju hodně síly a hlavně už jen samé dobré věci.
Jestli sis všimla výše,psala jsem že se nám narodil chlapeček s metabolickou vadou,postižený s velice špatnou vyhlídkou na život.Kdyby ho asi týden po narození nenapojili na dýchací přístroj,asi by už nebyl.U nás se bohužel ta met.vada potvrdila,je docela vzácná a pravděpodobnost,že se to bude opakovat je 1:4.abych to napsala srozumitelněji, kdybych měla 100 dětí,tak 25 jich může být postižených a 75 zdravých.Tedy docela velká šance na zdravé dítě...aspoň myslím.Taky mám strach a velký,ale snažím se,abych ho vůbec nebrala v potaz a věřím,že už se to opakovat nebude.Prostě nic jiného si nepřipouštím.Nemá cenu se dopředu starat, co bude.Nechávám tomu volný průběh a hlavně se snažím na to nemyslet.Jde to těžko,ale jde to,teď už to vím.Jediné plus, které nám tahle životní situace přinesla je to, že jsem se naučila věřit a myslet pozitivně.Předtím jsem to tak neměla.
Martina
 IvanaJ 


Re: Re: strach 

(28.6.2006 12:00:24)
Pawli,

tvůj původní článek jsem četla pár týdnů před porodem. Nedokázala jsem reagovat, protože to by byla jen a jen slova. Moc jsem vám držela pěsti aby se k vám štěstí vrátilo a jsem moc ráda, že tomu tak je. V porodnici jsem si na vás taky vzpoměla a to v okamžiku, kdy mi mého chlapečka odvezli i s postýlkou na novorozenecké protože měl silnou žloutenku, ale v tu chvíli pro mě přestal existovat svět a já si chtě nechtě vybavila tvůj článek a v slzách se vydala za maličkým.

jsme v pořádku a já teprve tehdy pochopila pořádně tu hrůzu co sis musela prožít. Jste všichni moc silní a věřím, že po této události stojíte při sobě ještě víc.

Přeji celé tvé rodině jen to nejlepší už žádné trápení a at se vám vyplní sen o velké rodině i když vím, že jedno místečko bude pro vás vždy prázdné.
 Markéta, 6,5, 25tt. 
  • 

Re: strach 

(28.6.2006 12:21:44)
Ja jsem toto nové těhotenství (už 4.)prožívala úplně jinak, než ty předchozí.Po špatné zkušenosti z minula (začátek byl krásný a pohodový, nic jsem si nepřipouštěla a potom rána ve 23. týdnu - mnohočetné vady, malá šance na přežití) jsem se hrozně sledovala. Hned v 6. týdnu jsem začala krvácet, což byl pro mě šok a začala jsem se utvrzovat, že to bude to samé, jak minule. Nakonec krvácení trvalo skoro měsíc, musela jsem ležet a dětem jsem říkala, že mě bolí záda. Nechtěla jsem jim o těhoteství ještě nic říkat, minule to nesly špatně. Snažila jsem se myslet pozitivně, ale nešlo to, pořád se mi myšlenky vracely k tomu, jestli toto miminko bude zdravé. Potom jsem byla na genetických testech (ve 13. týdnu) a vyšly nějak divně a nepřesvědčivě a tak jsem se nakonec rozhodla pro odběr plodové vody. Ty hodiny čekání na první výsledky byly nekonečné. Celou dobu mi bušilo srdce, jako bych běžela sprint. Nakonec bylo všechno v pořádku. Teď mám za sebou i podrobný ultrazvuk a docela velké břicho, které se už nedá přehlédnout. Chlapeček se narodí v polovině října. Jsme moc rádi, ale smutek v srdci stejně zůstane. Už nikdy nebudu tak bezstarostná jako jsem byla předtím.
Markéta
 Gaba 
  • 

Re: strach 

(28.6.2006 14:59:20)
Já jsem své první těhotenství ukončila loni ve 23.tt, kdy u miminka zjistili vážné poškození, které by způsobilo upoutání na lůžko (v lepším případě), v horším by se po porodu ani nenadechlo. Nebudu popisovat, jak těžké bylo samotné rozhodování a bolest, která nás potkala. Chci se vyjádřit k tomu, na co se ptala Zuzka.
Další těhotenství jsem moc chtěla a zároveň se strašně bála, jak to zvládnu. Otěhotnět se mi podařilo asi po 8 měsících. Radostnou zprávu ale potlačoval strach z toho, že se vše může opakovat. Ve 12., 16., a 20.tt jsem byla na genet. screeningu a zatím vše vypadá OK. Úplnou jistotu už nebudu mít nikdy. Původní vada je snad vyloučena, ale pořád mám obavy, že se může něco stát. Nijak se tím každodenně neužírám, ale neprožívám toto těhotenství tak intenzivně, protože si říkám "co kdyby náhodou něco". Vím, že se cokoliv může přihodit i při porodu nebo krátce po něm, jak tady mnohé popisujete. Jsem si toho vědoma a s tím i k celé situaci přistupuji. Teď jsem ve 21.tt.
 Kreli+Madlenka7 


Re: Re: strach 

(29.6.2006 17:19:58)
Taky se přidám: 1. těhotenství skončilo 27. týdnem, chlapeček se nestihl nadechnout - už nežil. Druhé těhotenství jsem kolem 27. týdne neměla daleko k hysterii (pak jsem se všem blízkým omlouvala), ale všechno dopadlo ok, máme zdravou, pěknou a nadanou holku - v září jdeme do školy!!! Asi nikdo po takovém zážitku nemůže prožívat další těhotenství v klidu. Ale naděje je silná a vůbec: všem vám to dobře dopadne, jako nám !!!
 B+4m 
  • 

Ta představa! 

(28.6.2006 12:29:05)
V únoru se mi narodilo krásné zdravé mimi. Komplikace jsem měla já, naštěstí to dobře dopadlo. Vzala jsem to tak, že mám zdravé mimi a já už se dám nějak dohromady. Představa, že bych byla v pořádku a "něco" bylo s malým mě děsila daleko víc. Proto vás obdivuji, nevím, jak bych to zvládala já... Známé se nedávno narodilo mimi, nedýchalo, muselo hned na operaci, doktoři je připravovali na nejhorší. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale i tak to se mnou otřáslo. Je to nespravedlivé, člověk nikdy neví, jak to vše kolem těhotenství, porodu a mimi dopadne, je to jako sázka do loterie, ale takový je život, i když někdy dost krutý. Nejsem věřící, ale věřím v to, že život člověka se skládá z dobrých a zlých etap, vy tu zlou, krutou a smutnou máte za sebou a teď už to bude jen krása! Přeji vám moc krásnou, zdavou rošťandu a určitě nám o ní napište! Hezký den. B.
 Oldřich 
  • 

Re: Ta představa! 

(28.6.2006 14:03:57)
Mám dvouletého syna. Při porodu zemřela má manželka, nevím, opravdu nevím, co je horší. Asi se to nedá srovnávat... obojí je tragédie... je mi hrozně pořád...bolí to. František jí je neuvěřitelně podobný. Mám ještě dvě starší děti, všichni tři jsou pro mě hnací motor, ta šeď vůbec nemizí....naopak přátelé mizí překvapivě rychle.

Hodně síly všem!
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: Ta představa! 

(28.6.2006 18:33:54)
Pawli, moc na tebe, ac te neznam myslim, kdyz jsem si to precetla, brecela jsem ..... to ti pak vsechno pripada uplne jiny, to ze nas opustil muz, budu se rozvadet, ze na tom nejsme nejlip, ze me stvou rodice, ze se obcas pohadam s kamoskou - jsou to strasne trivialni veci. Ja ti preju do budoucna jen to nej, hlavne stesti, neb od stesti se odviji vlastne vsechno a verim, ze tve dite bude uzasny a zdravy !!!
Oldrichu, je smutny cist co se ti stalo, kolikrat jsem si pokladala otazku, zda by bylo snazsi pochopit smrt sveho blizkeho, nebo fakt, ze te ten ,pro koho bys klidne umrel, te opustil. I tobe preju, abys mel silu vsechno zvladat a uprimne pred tebou smekam !!! Takovych chlapu co maji deti na svych bedrech moc neni a opravdu obdivuju kazdeho, komu se neco podobneho stalo, ze se zas zvedne a jde dal ! Mnoho stesti !!
 Martina,Terezka 6 měsíců 
  • 

ReAnděl! 

(28.6.2006 19:04:38)
Je hrozné co člověk musí všechno prožít, bojovat za všechno. Přeju Vám aby ten boj už skončil a vy jste prožily krásné chvíle se svojí rodinou.Věřte, že už to bude dobré,vždyť nahoře máte malého strážného andílka, který už na všechno dohlédne. Hodně štěstí!
 kulihrach 
  • 

Re: ReAnděl! 

(30.3.2012 11:25:31)
.....jsem zcela za,Andílci jsou super, jen málo stačí, malinká prosbička a jsou s Váma, ocitla jsem se v těžké životní situaci a najednou tu pro mne byli.Nějak se mi připomněli,jakoby náhodou,a od té doby jsem s nimi pořád v " kontaktu ".Prosím je a zároveň děkuji. Jsou mi ku pomoci, jsou to prostě zlatíčka,jen je člověk musí chtít "vidět",nevím jak jinak to definovat,prostě pokud se mi něco podaří a mohlo to být horší,ale nestalo se tak, je jasné, že při mně stál některý z NICH.třeba jen - MÁLEM jsem se řízla...hodně dobré pohody všem :-)
 Jenni 
  • 

bolest v duši 

(30.6.2006 0:05:22)
Cítím smutek , pláču a myslím , jak nás život zkouší . Včera jsem se dozvěděla , že 14letým klukem , který zemřel při havarii autobusu s dětma z Prahy (stalo se to na SK), je synem mé kamarádky a bývalé kolegyně.Vzalo mě to , celý den na to myslím a přemýšlím , proč a jak se to mohlo stát.Ta bolest v duši rodičů se s jistotou nedá popsat.Vůbec nevím ,jak to zvládnou a poperou se se žalem a prázdnou dírou v srdci .
Jsem na mateřské a od narození moji milované holčičky cítím něco neuvěřitelného,šílenou lásku a strach o dětátko.nedokážu si ani jenom představit , že se může něco stát .
Já vás Pawlo obdivuji za to , že jdete dál ,že máte smysl života ,jste moc silná.nevím , jestli bych já tak silná byla.
 B+4m 
  • 

Re: Re: Ta představa! 

(28.6.2006 21:10:03)
Tak i tak je to hrůza, ale ztráta milované osoby a v takové situaci, po porodu dítěte je šílené a stává se to i v dnešní době. Je neuvěřitelné, co musel prožívat přítel, který musel odejít z porodního sálu a z povzdálí jen sledovat ty přístroje a doktory kolem mě, nevědět, co se stalo a co bude... Je mi líto, co se vám stalo, možná to bude vypadat jako fráze, ale chce to čas, postupně bude mírnit vaši bolest a máte děti... Držím vám palce, hodně štěstí! B.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Ta představa! 

(29.6.2006 8:49:24)
Oldřichu, hlavně hodně síly tobě!!!!
Myslím, že smrt při porodu je pro pozůstalé jedna z nejhosřích.
A o těch přátelích jsi to napsal pěkně - bohužel to je pravda.
 čudla 
  • 

Re: Re: Ta představa! 

(29.6.2006 18:42:40)
Ztráta milovaného člověka se těžce rozdýchává. Mně náhle před rokem zemřel manžel, zůstala jsem s rok a půl starým chlapečkem.Má stejný tvar hlavy jako jeho táta, když hladím tu jeho hlavičku, mám co dělat, abych nebrečela. Mám zdravé a úžasné dítko a věřím, že časem ta bolest bude snesitelnější....
 Katka 
  • 

Oldřichovi 

(30.6.2006 12:27:31)
Oldřichu, tobě také hodně štěstí a energie!Katka
 Věra 
  • 

Absolutní konec absolutního štěstí 

(29.6.2006 1:42:52)
Ahoj Pawli
Mému prvorozenému chlapečkovi bylo 2,5 roku a já strašně moc chtěla holčičku. Podařilo se mi otěhotnět celkem snadno, musela jsem však absolvovat amniocentézu pro pozitivní screaning na vývojové vady. U prvního těhotenství se stalo to samé a výsledky AMC byly v pořádku, přesto jsem se moc bála a čekala na výsledky. Když jsem si o ně volala, zažila jsem nejkrásnější pocit svého života, téměř absolutního štěstí a vím jen, že už to nikdy nezažiju! Nikdy už neuvěřím na takové štěstí, protože teď už vím , že nic není napořád. Řekli, že čekám ZDRAVOU HOLČIČKU! Bohužel se narodila předčasně, vážila 700g a měla těžkou bakteriální sepsy. Byla to veliká bojovnice, půl roku jsme bojovali v nemocnici s různými komplikacemi,pak nás konečně pustili domů. A já věřila, že si svou holčičku ochráním. Já ji tolik chtěla. Po dvou měsících dostala obyčejnou rýmu a já neuvěřitelný strach! Následoval návrat do nemocnice, přibývali komplikace a já celé 3 týdny viděla svou holčičku umírat napojenou na přístroje. Řekli, ať se připravíme na nejhorší, ale neřekli jak. Může se někdo připravit na smrt svého dítěte? To prostě nejde, pořád jsem doufala a to až do 23.12. 2002, kdy se ozval telefon a já budu nadosmrti vděčná svému muži, že ho zvedl on! Jeli jsme se za ní, naposledy jsem jí pohladila a chtěla jsem umřít s ní,aby ta neskutečná bolest skončila. Ale máš pravdu, čas jako jediný bolest umí udělat snesitelnější. Když jsem šla po ulici, měla jsem pocit, že to na mě musí být na dálku vidět to utrpení, to co se stalo! Nenáviděla jsem věty jako" jaks to mohla vydržet?" nebo "je to pro ní tak lepší". A další hrůza bylo vysvětlit tehdy 3 roky starému klučinovi proč už sestřičku nikdy neuvidí a pak nebrečet, když jí každou chvilku mával do nebíčka a ptal se jestli tam nemá hlad a jestli jí není zima a tak........! Mám už dalšího chlapečka(1,5roku), za svoje děti bych dýchala a nenávidím ten strach , který o ně mám a který se násobí s jejich každou i banální nemocí. Měj se moc krásně a buď silná! Nikdy bych předtím sama nevěřila, že se tohle dá ustát, ale dá! Věra
 Damila 


Re: Absolutní konec absolutního štěstí 

(29.6.2006 8:18:45)
Pane Bože!
Tolik bolesti, co tu čtu. Nějak se to soustředilo do jednoho článku, že člověk jak to čte po sobě, chytne depku. Chce se mi řvát, jak je možné, že se něco takového na světě děje! Přes slzy nevidím na obrazovku a stejně musím číst dál. Tohle je věc, které se každá máma bojí nejvíce. Já taky. Neexistuje na světě nic horšího, snad jen to, když opravdu vidí své dítě trpět. Ach jo, kdyby tak šlo tomu zabránit, kdyby tak existovalo něco, co pomůže snížit žal...!
Takhle jde jen popřát HODNĚ SIL všem, které to potkalo, a potká. Nikdo neví, jestli mezi TĚMI NEŠŤASTNÝMI nebude jednou taky...
 Petra 
  • 

Re: Re: Absolutní konec absolutního štěstí 

(29.6.2006 13:27:05)
Jo, tak nějak. A já k tomu přidávám, že si nedovedu představit, že bych nevěřila v Boha. On je v takové chvíli silou, která mě zvedá doslova z prachu, má skála... Nerozumím kolikrát, proč to dopouští, ale mám zkušenost, že ví, co dělá. To, co se mi v jedné chvíli zdá k nepřežití, je po čase mou silou, tím, na čem jsem vyrostla a můžu podpořit ostatní.

 Kájaaspol 


Stydím se.... 

(30.6.2006 13:06:21)
...Bože, jak já se stydím...!!! Právě jsem si přečetla Váš článek a k tomu i ten z minulého roku, protože mi -nevím proč- asi nějak unikl - a to jsem na Rodince často. U čtení jsem moc brečela a brečím ještě teď... Chci říct, jak moc se stydím...... mám krásného zdravého kluka, budou mu dva roky a za 3 týdny čekám druhé mimi. Celé dny mám protkané starostmi, aspoň si to sama myslím, ale je to totální blnost!!! Napomínám ho, křičím na něj, v noci jsm nevrlá, když mě budí, zlobím se, když nechce jíst, občas ho plácnu....ach jo, jsme hrozná. Občas člověk (tím teď myslím sebe) potřebuje facku (díky Vám za ni!), aby pochopil, že má absolutní štěstí a má si toho opravdu vážit. A že to štěstí je vratké....

Moc Vás obdivuji a přeji Vám mnoho mnoho sil. A´t jsou Vše děti zdravé a vy si jich dosyta a s radostí užijete!

K.
 Pawlí 


Re: Stydím se.... 

(30.6.2006 17:22:49)
Kájule,
myslím že je uplně zbytečné aby jsi se styděla.
I já našeho prvorozeného občas plácnu a někdy na něj zakřičím. Ty máš JINÉ problémy než my a to neznamená že jsou menší.
Přeju Ti zdravé mimko s kterým zažiješ spoustu krásných chvil.
 Damila 


Re: Re: Stydím se.... 

(30.6.2006 19:32:07)
Pawli,
v Tobě je tolik moudrosti...!
Kéž by ji měly všechny maminky, aniž by si musely projít takovým peklem...
 Pawlí 


Re: Re: Re: Stydím se.... 

(30.6.2006 20:29:43)
Dáší,
nechej toho nebo se mi budou červenat písmenka :-).
Schválně zkus říct našemu synovi jak má moudrou matku ten Ti dá :-).
 Hanka 3mesacná LILI 
  • 

Re: Re: Re: Re: Stydím se.... 

(30.6.2006 22:41:26)
Pawli,
trvalo mi hodinu, aby som precitala vsetky príspevky k tvojmu.A veru som si poplakala. Si statocna zena, pred ktorou treba sňať dole klobuk. Prajem ti, aby ta stretalo uz len stastie. A to, ze si super mamina tvoj kluk mozno teraz nevie (ako si napisala pred tymto prispevkom, ze "skus to povedat mojmu klukovi"), ale ver, ze pride chvila, ked si to uvedomi.
Prajem ti len to najlepsie v zivote. PA HAnka
 bludička 
  • 

Re: Re: Stydím se.... 

(2.7.2006 18:38:40)
nemáš za co se stydět. I malicherná starost je starost.
Samozřejmě ve srovnání s tím co si někteří prožijí je to banalita,ale i banalita umí trápit.

Nás trápí třeba finance. Mrzí,že to nemá manžel v práci lehký,že drtivá většina peněz kterou vidělá živí jeho šéfa - a my kolikrát jsme na dně.

Pak si,ale vždy řeknu,že to že jsme zdraví a že máme zdravé děti - je samo o sobě to nejcennější co máme.
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Re: Stydím se.... 

(1.7.2006 17:34:28)
Kájulo, naprosto s Tebou souhlasím. Myslím, že my které se nám nic tak hrozného nestalo, ani pořádně nevíme, co máme doma za dary! Ne že bych děti mlátila, ale přeci jen ty naše všední "starosti" jsou proti tomu malicherností!!!
I já si něco podobného prožila, naštěstí se na to přišlo při gen. vyšetřením/v 12tt/ ještě během těhu. Dodnes na to nezapomenu, bylo to děsné! Dát miminko pryč a už jsem nechtěla žádné jiné, gen. nemoc přenáším já:o(
Ale jak se říká, díky bohu, nebo že on to tak chtěl/nejsem věřící/, jsem otěhotněla i přes antikoncepci, jinak bych se pro mimi asi nerozhodla nikdy/stále byli obavy/a od té doby máme už 2 další kluky:o))

Pawli, loni jsem tvůj článeček četla, byla jsme zrovná těhulka a řeknu Ti moc nás to všechny dostalo. Moc Vám fandím, obdivuji,.... a držím moc pěstičky, at vrána přiletí s miminkem zdravým a krásným!!!:o))
 Alč@ 


ahoj 

(2.7.2006 18:35:39)
Přečetla jsem si celý příběh a všechny příspěvky.

Pawli znám osobně - je to kamarádka a když se to s Lukáškem stalo byla jsem z toho uplně na dně. Čekala jsem sama miminko a tohle mě srazilo na koleno.
Probrečela jsem xx nocí a hrozně mě štvalo,že nemám tu moc Lukáškovi nějak pomoci.

Čas postupně odvál nejhorší šok - a když jsem v ruce držela svou čerstvě narozenou holčičku - přišla mi od Pawli zprávička a kromě gratulace mi řekla že i ona má v bříšku miminko.

Měla jsem moc moc radost a mám jí doteď. moc moc držím palečky.
 Monika 
  • 

život 

(30.6.2006 23:41:11)
Ahojky Pawli,
škoda, že jsem až teď přečetla tvé články, protože bych už dříve napsala, že vím jak se cítíš a co prožíváš. Já jsem přišla o dceru narodila se v 4/04 bez mozku a žila dlouhých 6 měsíců. Bohužel to lékař neviděl na UTZ a já po 10ti letech snažení a počnutí Kačenky po umělém oplodnění čekala na její smrt, kde umírala v kojeneckém ústavu:-( Ne už víc to rozebírat nebudu, protože slzím. Ale hlavně ti chci napsat tu úžasnou zprávu, že za 4 měsíce po porodu císařským řezem jsem otěhotněla přirozenou cestou a dneska je na světě už skoro 14ti měsíční Barborka:-) Je zdravá a vynahrazuje mi všechnu bolest:-) Jsem teď strašně silná a nezabývám se malichernostma a mám pocit, že jsem trochu jiný člověk. A bůh - co si mám myslet??? Proč se to stalo - já nikdy nikomu neublížila - jsem človíček, který by se rozdal - tak proč mi nejdřív přichystá takovou bolest a pak na druhou stranu takové štěstí?????

Přeji ti hodně sil a štěstí Monika a Baruška

PS - my jsme jezdili do Prahy do Genettu
 Janynka 
  • 

Re: život 

(1.7.2006 14:44:44)
Bojovník světla poznal,že Bůh používá samo-
tu,aby poučil o soužití.
Používá hněv, aby ukázal nesmírnou cenu
míru. Používá nudu, aby zdůraznil význam do-
brodružství a opouštění.
Bůh používá mlčení, aby poučil o odpověd-
nosti slov. Používá únavu, aby bylo možno po-
rozumět hodnotě probuzení. Používá nemoc,
aby zdůraznil požehnání zdraví.
Bůh používá oheň, aby poučil o vodě. Používá
zemi, aby se chápala cena vzduchu. Používá
smrt, aby ukázal význam života.

Paulo Coelho "Rukověť bojovníka světla"

Tuhle stránku mám založenou a ráda a často se k ní
vracím, když potřebuji odpovědˇ....
 neverici 
  • 

buh 

(6.7.2006 2:00:31)
Neprijde ti to jako rouhani, napsat: I když "k tomu nahoře" budu mít pár otázek. ? Prijde mi, jako bys az do te udalosti byla slepa k utrpeni jinych. Protoze az tato udalost te prinutila se ptat, jaky to ma smysl. Coz znaci, ze predtim sis tuto otazku nekladla. Coz znaci, ze te nenapadlo premyslet o utrpeni jinych az dokud se to nestane take tobe. Prijde mi to velmi sobecke, a charakteristicke pro mnoho vericich lidi. A take velmi urazlive k bohu, pokud nejaky existuje.

jinak samozrejme je to uplne normalni, ze on to clovek vi, ze se tyhle veci stavaji, a kdyz se to pak stane jemu, tak je to hrozne.

preju ti, at se s tou ztratou naucis zit, a abys byla zase stastna.
 Pawlí 


Re: buh 

(6.7.2006 10:10:34)
Nevěřící,
ne rozhodně mi to nepřijde jako rouhání,ale jako konstatování faktu. Nejsem žádný slepý fanatik který věří všemu co si přečte v Bibli a hlavně co si myslí "nevěřící" že by věřící měl cítit.
A myslím si že je od Tebe velmi bezohledné neřku-li přímo drzé hodnotit mě. Když nevíš jak žiju ani co cítím kromě dvou krátkých zpráv z našich životů. Já by jsem si rozhodně nedovolila nikomu psát že je slepý k utrpení druhých.
Přeji Ti aby jsi nikdy nemusel prožít to co my.
 neverici 
  • 

Re: Re: buh 

(10.7.2006 19:14:43)
Nehodnotim Tebe, promin, jestli to tak vyznelo. Nicmene otazka zustava, proc se chces ptat boha az ted, a proc sis tuto otazku nekladla mnohem drive. Co jsi prozila Ty je hrozne, nicmene jsou lide, kteri jsou na tom jeste mnohem, mnohem hur. zajimalo by mne, jestli se ptas boha, i za tyto jine lidi?
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Nechápu!!!! 

(14.7.2006 13:31:23)
Ačkoliv uvnitř nevěřím a tuším, že nejspíš nikdy věřit nebudu, docela Pawlu chápu. Ona svou víru má a doufá, že jednou zjistí "proč!".
Takže nerozumím tvému příspěvku - absolutně, vůbec! Jak to jako myslíš.

A ještě jeden dotaz - píšeš, že mnoho lidí je na tom hůře a hůře - takže na kterém místě pomyslné stupnice je u tebe vidět umírat vlastní a chtěné dítě? Promiň "nevěřící" ale připadáš mi trošku jako ignorant lidské bolesti.
 Martina, Nela 
  • 

Přeji moc zdravíčka 

(1.7.2006 12:20:09)
Pawli, je úžasné, že vrána navštíví právě tebe. Moc ti to přeji a jsem šťastná, že i ty jsi šťastná. Do budoucna ti přeji jen hodně zdraví a štěstí - smůlu už jsi vyčerpala plnou měrou. Posíláme hodně úsměvů:-)))))))
 Hana syn honzík 
  • 

stejný osud 

(2.7.2006 17:14:34)
Ahoj jen jsem chtěla ,že jsem si prožila něco podobného před 4,5 roky v 37 týdnu se mi narodila mrtvá holčička,lidi kolem tebe neví jak se mají chovat, ale velmi mě zklamalo že personál v nemocnici který by měl být proškolený ti vykládá že jsi mladá a že dětí budu mít ještě kupu velmi mě to bolelo a vše zahojil až čas a částečně i práce a nakonec i můj syn kterému byli 3 roky v červnu přeji ti hodně štěstí a jen vše dobré pro tvé další miminko. Ahoj Hanča
 Jitka 
  • 

Smutek 

(2.7.2006 19:06:33)
Milá Pawli,právě jsem dočetla Váš článek, tedy oba dva a po tvářích mi tečou slzy a uvnitř mi je děsivě.My s manželem jsme spolu devět let a před dvěma roky se nám narodil syn Lukášek...
Neumím si vůbec představit co jste s manželem prožívali.
Moc Vám držím palečky,aby plánované miminko bylo zdravé a vše se vyvíjelo tak jak má.
Jste moc a moc statečná.
 Hela 
  • 

držím palec 

(3.7.2006 10:51:35)
Jen chci napsat - držím palečky a přeju ať je holčička zdravá.
 irka07 


dáváte mi sílu 

(3.7.2006 13:29:52)
váš článek je psaný opravdu srdcem,děkuji vám za něj.Mám stejné pocity před měsícem se mi narodila mrvá dceruška a snažím se s tím žít.Dáváte mi sílu to zvládat.
mějte se hezky
Irena
 sisicatch 


držím pěsti pro nekonečné štěstí 

(3.7.2006 21:13:51)
Pawli a všechny ostatní maminky, které potkala taková veliká ztráta.
Moc Vás obdivuju, já bych to asi nezvládla, vím jak jsem dva dny před propuštěním z nemocnice brečela, když mi vzali malého a odvezli ho na ozařování kvůli žloutence. Bylo mi hrozně smutno, bála jsem se. Když jsem si Vaše články četla, hrozně jsem brečela. Jste silné, i když jste vlastně museli být.
Přeju Vám už jenom samé štěstí a jenom to "příjemné" trápení. Alča+Ondrášek
 sisicatch 


držím pěsti pro nekonečné štěstí 

(3.7.2006 21:14:37)
Pawli a všechny ostatní maminky, které potkala taková veliká ztráta.
Moc Vás obdivuju, já bych to asi nezvládla, vím jak jsem dva dny před propuštěním z nemocnice brečela, když mi vzali malého a odvezli ho na ozařování kvůli žloutence. Bylo mi hrozně smutno, bála jsem se. Když jsem si Vaše články četla, hrozně jsem brečela. Jste silné, i když jste vlastně museli být.
Přeju Vám už jenom samé štěstí a jenom to "příjemné" trápení. Alča+Ondrášek
 Janička 
  • 

Buďte tolerantní 

(8.7.2006 14:18:18)
Jste věřící, jste inteligentní, jste rozumná a chápavá, protože chápete, že lidé neumí zacházet se smutkem. Tak proč jste tak radikální? Proč ztrácíte přátele jen kvůli jednomu nepochopení, uklouznutí, nešikovné snaze? Jinak Vám přeju "zahojení". A držím palce novému členu Vaší rodiny.
 Pawlí 


Re: Buďte tolerantní 

(9.7.2006 18:07:52)
Janičko,
jsem věříci ale ne hloupá :-).
Umím odpustit ale nechci zapomínat.
A z mé zkušenosti vím že přátelé většinou vědí a když ne tak se zeptají.
Jinak děkujeme za přání zdravý :-).
 Věra 
  • 

Re: Re: Buďte tolerantní 

(11.7.2006 12:07:54)
Myslím, že tvůj postoj nijak nesouvisí s tvou inteligencí, ale s tvými vnitřními pocity. Taky myslím, že jsi zvolila dost radikální cestu pro ty, kteří tě zklamali svým jednáním a nemůžu posoudit jestli právem nebo ne. Chci jen říct (napsat), že já po své zkušenosti jsem zvolila mírnější cestu, nezavrhla jsem nikoho, jen jsem si trošku poopravila své mínění o nich. Z toho co čtu ve tvých příspěvcích i jiných s podobnou zkušeností zjišťuji, že se s tím každý vyrovnává trošku jinak a je to pro nezúčastněné tak nepředstavitelná situace, že prostě asi neodhadnou co je ten správný způsob jak by měli reagovat. Samozřejmě jsou i extrémy jako třeba ta kondolence o které jsi psala.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Buďte tolerantní 

(16.7.2006 9:11:25)
Kdyz ona i ta extremni kondolence mohla byt treba dobre minena. Mozna ze Ti lide chteli napsat neco pozitivniho, tak napsali o svem diteti, a vubec jim nedoslo, jak silene tim ublizi? Lide kondolovat neumeji, a umrti je v nasi spolecnosti temer tabu tema. Proto je kolem toho mozna tolik rozslapaneho porcelanu. Verin postoj se mi libi, je to ovsem asi narocna cesta.
Preji Vam vsem, kteri jste podobnou ztratu ditete, manzela, manzelky prozili, at najdete silu zit dat a bolest prekonavat a moc Vam dekuji, ze jste byli ochotni svou bolest s nami sdilet.
 Božena 
  • 

vy buďte tolerantní 

(16.7.2006 22:12:58)
Nemůžu pochopit, proč se do Pawli pouštíte kvůli tomu, že zavrhla lidi, kteří se zachovali dost hnusně.Je to její právo a po tom, co si prožila se já vůbec nedivím, že ji to tak ranilo. Jen vážně nechápu jak se po přečtení tak silného příběhu můžete zaobírat něčím takovým.Navíc určitě Pawli sama nejlíp ví, u koho by šlo jen o nezvládnutí smutku a u koho ne.Zdravím Pawli a přeji jen to dobré.A vám bych,"milá Janičko",ráda řekla jedno:mluviti(psáti) stříbro, MLČETI ZLATO.
 Věra 
  • 

Re: vy buďte tolerantní 

(17.7.2006 15:16:26)
Milá Boženo,
přečetla jsi si v příspěvcích i můj "silný příběh"? Jestli jsi pozorně četla všechny příspěvky a třeba i zabrousila na jiné diskuse, tak zjistíš, že jich je tam takových víc a řadí se k tomu Pawlinýmu. A já jsem si troufla napsat to co jsem napsala jen díky tomu, že vím až moc dobře o čem Pawli píše a nijak jsem na ni neútočila natož ji soudila! Jenom moc dobře vím, že člověk se ve svém vlastním zármutku dívá na svět a věci úplně jinýma očima než ostatní. A věci které se mě dřív bolestivě dotkly (stejně jako Pawli) mi teď s odstupem času už nepřijdou tak bolestivé.
Samozřejmě že cítím lítost, s Pawli, se sebou samou a s každým, kdo pozná takové zoufalství a bezmoc! Jen jsem se pokusila podívat na věc trochu hlouběji a jestli jsem se tím dotkla tebe , Pawli, nebo kohokoli jiného, tak mi prosím promiňte!
A ještě něco. Hlavně tady na diskusích jsem zjistila,že takové hrůzy se zdaleka netýkají jenom mě a že prostě nemůžu čekat, že mě každý bude stále litovat a brát ohledy a hodnotit každé slovo je-li vhodné nebo ne. Ale taky je fakt, že takového uvažování jsem schopna až po téměř čtyřech letech úporné snahy vyrovnat se se svou vlastní bolestí. Věra
 Božena 
  • 

Re: Re: vy buďte tolerantní 

(18.7.2006 8:33:22)
Milá Věro, ze všeho nejdříve bych Vám chtěa napsat, že jsem reagovala na Janiččen příspěvek, ne na Váš.Ten Váš se mi zdál rozumný a měl argumenty(myslím tu reakci na tu toleranci).Ale stále si myslím, že Pawli má jiné lidi kolem sebe než vy, ona sama nejlíp ví, jak se zachovali a jak to od nich má brát a navíc je to její právo, se rozhodnout,jak ona uzná za vhodné, tak nevím, proč se to tady řeší a vynášejí se soudy.
Váš příběh jsem si přečetla až nyní, když jste mě na něj upozornila.
Přijít o dítě je ta největší hrůza na světě a i když si všichni, co jsme to nezažili myslíme, že si umíme představit, jak je to hrozný, ja to bolí, myslím, že to nejde.Proto ani mě nepřísluší to jakkoliv komentovat, vlastně stejně ani nevím, jak, abych neublížila nebo se něčím nedotkla, jen cítím hroznou bolest a lítost, když něco takového čtu a taky hroznou bezmoc jako člověk, že s tím nedokážem nic dělat, a taky hrozný vztek, že ani ti nejmenší a jejich blízcí nejsou ušetřeni.Jestli jsem se Vás nějak dotkla, moc se omlouvám, ale právě proto, že jsem byla po přečtení článku plná emocí, reakce Janičky mě vyvedla z rovnováhy. Ale měla právo to napsat, stejně jako já jsem měla právo napsat, co si o tom myslím a tak dále.Ať si sem každý píše co chce, ale musíme být připraveni nést za to odpovědnost a být připraveni na jakékoliv reakce. Tak se za to na mě nezlobte, ale to byl můj názor.
 Věra 
  • 

Re: Re: Re: vy buďte tolerantní 

(18.7.2006 10:20:51)
Já se nezlobím, to určitě ne! Taky jsem jen napsala jak to cítím. Už se v tom dál nebudu šťourat, asi jsem jen potřebovala vypustit své emoce a děkuji za odezvu! Mějte se všichni fajn a Pawli je to ode mě hnusný, ale závidím ti brzkou radostnou událost a ještě víc bude-li to holčička! Asi do toho taky ještě jednou půjdu, ale mě jsou asi souzený samý pinďourkové, má to své výhody, můžu založit vlastní fotbalové mužstvo! Moc moc a moc zdravíčka a držím palce!!!
 Budulínci 


Pro Pawli.. 

(12.7.2006 18:37:52)
Moc Tě obdivuji, já to nedokážu neptát se proč zrovna my....
Jako každá máma mi připadá ten můj raubíř ten nej.... na světě, a moc trpím a říkám si proč? Proč zrovna on má takové problémy, co ho čeká v životě a sobecky si říkat,co bude se mnou když se mu něco stane... Začátek našeho příběhu je stejný, nezjištěná srdeční vada v těhotenství, naštěstí přežil operaci jako o 8 týdnů dříve narozené miminko.... a pořád se na nás valí dál vše,co je spojené s předčasným porodem, kritickým stavem před operací....
Závidím Ti sílu a přeji zdravé miminko.
 Pawlí 


Nehádejte se děti :-) 

(17.7.2006 16:00:06)
a už vůbec ne kvůli mě :-).
Nikdo se mě nedotkl pokud ano ozvala jsem se. Kontakty s některými lidmi kolem sebe jsem stejně nepřerušila na základě "jednoho selhání" ale protože už to byl několikátý vzájemný "omyl" a vztah nám přestal cokoliv dávat.
Stejně se určitě s řadou z nich ještě v životě potkám :-).
Budulínci,
chtěla jsem napsat ale nemáš aktivní mejlík. Budu ráda když se ozveš.
 Eliška Lišková, jeden syn ale vlastně bezdětná 
  • 

Hodně štěstííí 

(8.8.2006 20:12:31)
Přeju hrozně moc stesti. Cetla jsem tvuj pribeh ani ne pred mesicem a moc me dojal, sama jsem byla v devatem mesici a rikala si, ze u nas je porodnost meritelna jen v promile a ze to, co stalo tobe, je silena tragedie, ktera se stava jen vyjimecne. To jsem jeste netusila, ze i ja budu par tydnu potom odchazet z porodnice jeden den po porodu s prazdnou naruci. Je to dva tydny a boli to k nesneseni, ale od zacatku vim, ze to zvladnem a budeme mit dalsi detatko. Oba jsme si uminili, ze se nam nas prvorozeny chlapecek narodi znovu (i kdyby mel byt v holcicim telicku), vim, ze to zni blaznive. Tak jak me tvuj pribeh pred tim dojal, tak ted jsem si ho vyhledala a moc ti dekuju, ze jsi ho sem napsala, protoze me dodal nadeji, ze bude zase vsechno v poradku a ja se jednou prestanu vyhybat pohledu na kocarky a briska kolem sebe. Budte vsichni ctyri moc stastni.
 Tereza, syn 
  • 

zemřelo mi dítě 

(3.11.2006 9:05:57)
Také mě zemřelo dítě. Karolínce byl týden. Měly jsme obě dvě sepsi. Karolínčino srdíčko to nevydrželo. Nikdo si nedokáže představit, co to je, když vám doktor oznámí, že vaše dítě už nežije. Prožíváme to nejhorší období ve svém životě. Já nevím, co bude dál. Tupě zírám na fotky a na video, někdy už nemůžu ani brečet. Stále čekám na telefon z nemocnice, že se spletli....... Na náruč, ve které chovám své mrtvé dítě, na tu už v životě nezapomenu, Tereza
 Petru 
  • 

Re: zemřelo mi dítě 

(3.11.2006 10:22:21)
Terezko, je mi moc smutno z toho, co Tě potkalo. Přeji Ti přijemné lidi v okolí, kteří Ti budou umět pomoci v tom velkém smutku, v tom snad nejhorším smutku, jaký může ženu potkat.
Drž se a klidně plač a vztekej se a nebo si jen s někým popovídej, klidně i sama se sebou, jak to Tobě vyhovuje. Takový smutek se nedá zamaskovat a schovat, ale jen Ty víš jak ho prožit a PŘEŽÍT.
Jsem s Tebou i když daleko. Petra
 Pawlí 


Re: zemřelo mi dítě 

(3.2.2007 23:44:08)
Eliško,Terezko,
poku budete chtít napsat budu moc ráda. Adresa je pod nickem.
Nikdy nezapomenete ale časem to přestane tolik bolet a z odevřené rány bude jizva která bude vidět jen když budeš vědět kam se podívat.
 Marry 
  • 

trápení 

(27.5.2010 9:24:59)
Opravdu ze srdce Ti přeju mnoho štěstíčka. Vím jak je to těžké to prožívat, ale ještě těžší je, s tím do konce života žít. Mě zemřel syn po porodu. Takové magické datum 7.7.2007. Na ten den nikdy nezapomenu.. Jsem ráda že aspoň některá z nás to překonala. Všechno nejlepší přeju a ať je tvé děťátko plné zdraví. M

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.