| Evule | •
 |
(23.6.2006 9:52:55)
Hmm, těžko říct.
BUĎ být na manžela ohromně milá, vstřícná, prosit a přesvědčit ho. Třeba i slzičkama ... viděla jsem tam krásný miminko... je mi moc líto, že už další nechceš :-((
NEBO vysadit antikoncepci, nic mu neříct a pak se ohromně divit, jak je možné, že ta antikoncepce selhala. Samozřejmě to není fér. Ale vím o řadě případů, kdy se táta s druhým těhotenstvím smířil velice rychle a dokonce to druhé nečekané dítě má radši než to první vědomě pořízené. A pokud tvůj manžel chtěl původně dvě děti, tak by se s tím mohl smířit docela snadno.
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 10:06:01)
Evule, to je zase rada. Proč si myslíš, že v tomto případě účel světí prostředky? Je to podvod jako každý jiný a taky se to může pisatelce článku pěkně vymstít. Zkus si to vzit opačně - dejme tomu, že muž by chtěl psa a ty ne a jednoho dne by přišel domů se psem, že mu prostě skočil do auta a že se ho nechce pustit........ Už slyším ty řeči, jak můžu srovnávat psa s dítětem, co ?! Ale jo, můžu, podvod jako podvod. (taky by si mohl manžel proti tvé vůli pořídit milenku, že ty už se s tím nějak smířiš.....) Bože, chcete rovnoprávnost, ale samy ji nedopřejete ani vlastním manželům.
Pavlo Z., předpokládám, že jsi rozumná lidská bytost a k této metodě se nikdy neuchýlíš! Nejlepší by asi bylo shrnout manželovi všechny klady toho, že si druhé miminko pořídíte - vyšší porodné, vyšší mateřská, možnost práce na mateřské (tyhle ekonomické důvody jsou důležité vzhledem k vaší hypotéce), ale také důležitost sourozence pro vaše první dítě, větší pohodu v rodině, kterou přinese spokojená maminka atd. Ty už určitě na něco přijdeš! Hodně štěstí!
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(23.6.2006 10:28:15)
Jani,
není to trošku drsné, mluvit v tomto přpadě o podvodu? Já bych to nazvala spíše "milosrdnou lží. Nikomu to neublíží, spíše naopak.
Já s Evulí naprosto souhlasím, zachovala bych se úplně stejně. Přesně totéž mě napadlo, ještě než jsem si přečetla její příspěvek :-)
Na některé mužské holt musí takhle.
Iva
P.s. pro autorku článku - ať se brzy zadaří :-)
|
| Evča, kluci 90+96 | 
|
(23.6.2006 10:39:46)
Můj manžel za žádnou cenu nechtěl třetí dítě. Jenže druhé dítě nám umřelo jako miminko a já jsem se s tím pořád nemohla vyrovnat. Po třech letech od smrti druhého dítěte se zadařilo otěhotnět - vyloženě náhodně a bez úmyslu a bez "podvodu"! Manžel si přesně pamatuje "kdy a jak" :-) Poté, co se ukázalo, že ten jeden "úlet" byl úspěšný, manžel byl dost vzteklej, ale já nejšťastnější pod sluncem.
Dnes je ten malej manželův mazlík! Táta mu dovolí tolik věcí, že zírám. Přitom manžel má dvě dávno dospělé děti z prvního manželství, měly dost přísný režim a náš nejstarší taky. Zatímco náš nejmladší - pozdní a z manželovy strany nechtěné dítko - si žije jak v bavlnce, obklopen láskou obou rodičů a já mám nyní přesně opačné starosti. V těhotenství jsem se bála, jak táta tohle nečekané dítko přijme. Nyní se bojím, aby ho moc nerozmazlil :-))
|
| Damila | 
|
(23.6.2006 14:23:51)
To je moc krásné a dojemné. :-)
Můj manžel druhé dítě moc nechtěl, sám je jedináček. Nechal se celkem přesvědčit, však je to spíš záležitost ženy. Taky jsem na kluky první roky ale byla hodně sama. Počítala jsem s tím a nijak zvlášť mi to nevadilo. Dnes už se zapojuje i manžel, s klukama sportuje, atd. Přesto ten mladší má k manželovi zvláštní vztah. Takový chladný. Nenechá se pohladit, natož aby snesl jeho pusu na dobrou noc... Je to dost nenormální. Jakoby to cítil, že byl z jeho strany ne úplně chtěný...Možná moc kombinuji a problém bude jinde. Nevím. Manžel se k Jirkovi (mlad. synovi) chová normálně, neodstrkuje ho, má ho rád. I sportují spolu, opravdu hodně. Jen ten tělesný kontakt Jiřík odmítá...
|
|
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 10:49:28)
Hm, milosrdná lež... A co když takto omilosrdněný manžel bude na zprávu o manželčině "zázračném" otěhotnění reagovat požadavkem interrupce?????? A včíl mudruj! Pak máš na svědomí celé manželství a už jedno narozené dítě, protože spor, který by tímto vznikl by se asi jen tak urovnat nepodařilo, že.....
Nezlob se, ale já jsem prostě v šoku, když zjišťuji, kolik mužů je zřejmě svými partnerkami považovano za tupce, kteří si nedají jedna a jedna dohromady.
|
| gabi | •
|
(23.6.2006 12:22:31)
Přidám jeden pravdivý příběh....
manželé bydleli v podnájmu 1+1 a měli dcerku (3 roky), když si manželka usmyslela,že by chtěla druhé dítě, ale dohodli se, že si nejprve zařídí stálé bydlení. V tu dobu jejich vztah procházel krizovým obdobím, ale ona přesto prášky vysadila, manželovi nic neřekla a otěhotněla. On to bral jako podvod - protože to podvod je. Věci pak vzaly rychlý spád, manželství bylo rozvedeno ještě před narozením dítěte. Matce bylo těhotenství udržováno léky + nervy z rozvodu = postižené dítě.
Dítě (dnes 3 roky) má postižený mozek, nechodí a téměř nevidí. Postižení není genetické, bylo způsobeno průběhem těhotenství.
I takhle to může skončit a dá se říct, že matka má co chtěla a ten podvod se jí pořádně vymstil.
Nikomu to nepřeju, ale tohle se nedělá - zvlášť v tak důležitých rozhodnutích jako je dítě.
Gábi
|
| Tobii | 
|
(23.6.2006 22:13:05)
Ježíš... to je síla... úplně mi běhá mráz po zádech!:-(
Manžel taky nechtěl druhé dítko. Ale nikdy bych neudělala otěhotnět "omylem", je to podvod, není to fér!!! Chtěla jsem aby dítě chtěl i on. Nakonec souhlasil a těhu se nám povedlo hned napoprvé, jsem moc ráda, že dítko bylo od začátku chtěné (stejně jako to první). I když chtěné a plánované není totéž, často jsou neplánované děťátka milována ještě víc, ale fakt mi nepříjde fér otěhotnět záměrně a pak že už se nedá nic dělat:-(
Já jsem doma asi rok omílala těhotenství a mimi a manžel nechtěl ani slyšet, prý že když jsem si ho brala, věděla jsem, že chce jen jedno. Moje argumenty - jedno je jen pro strach a nejlepší pro dítě je sourozenec. Fakt to platí:-))) Držím palce, ať druhé miminko příjde brzy a tentokrát si ho pořádně užijte!!!
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(25.6.2006 12:56:44)
Ahoj Gabi,
můj spolužák z VŠ chodil se svojí partnerkou několik let. Brali se, když byl v posledním ročníku na VŠ. Celou dobu jeho studia jeho partnerka pracovala a živila ho. Pak on nastoupipl do práce a ona začala dálkově studovat a narodil se jim chlapeček. No a milé spolužáka nebavilo živit ženu s dítětem a s argumentem, že mu dítě brání v rozvoji kariéry je oba opustil, když byl malému rok.
K tomu nemám co dodat.
|
|
|
| Insula | 
|
(23.6.2006 17:13:05)
Asi bych taky nevolila metodu tajného vynechání antikoncepce. Spíš bych se snažila manžela přesvědčit. I když je pravda, že žádná antikoncepce není 100%-tní. Jen sterilizace nebo celibát.
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(24.6.2006 12:24:27)
Tak jo, teda mudruju.
Chlap, který by mě v těhotenství poslal na potrat mi jednoznačně nestojí za to, abych s ní zůstávala. Takové manželství bych klidně obětovala s naprosto čistým svědomím. Ať se ti to líbí nebo ne. I když exisují ženy, které dají přednost chlapovi a obětují třeba i děti (ať už narozené či nenarozené), já k nim nepatřím.
No, a že hodně žen (jak píšeš) považuje své muže za tupce? Chlapi jsou (i když asi ne všichni) hodně sobečtí a ješitní (viz můj manžel) a potřebují mít poslední slovo a pocit, že každý dobrý nápad je jejich. Kdybych čekala, až manžel začne něco podnikat ohledně otěhotnění, neměli bychom děti dodnes. To bylo pořád: "Ale jo, děti budeme mít, ale ještě kariéru, dům..." a kdesi cosi. Musela jsem na něj vyloženě tlačit. Jeho reakce na mou zprávu o tom, že jsem těhotná, byla poněkud zvláštní. "Hm, to je pěkný. Ale to ti bude bránit v hledání práce. A jak to uděláme s hlídáním?" I celé těhotenství se choval dost zvláštně. No a dneska se může z malého po... To je samé ťutu, ňuňu. Broučku a zlatíčko apod.
Někdy je holt třeba na chlapy trošku zatlačit nebo je malinko obejít. Ale to ještě neznamená, že je člověk považuje za naprosté tupce.
Hezký den
Iva
|
| Lambertka&Stáníček 11.2.05 | 
|
(26.6.2006 18:02:59)
nejdrive - muj nazor - podvod bych asi nevolila, ale urcite bych si dalsi dite "vydupala". Pokud ma rodina uz jedno dite a vse je v rodine v pohode - prezije lehce takovyhle natlak.... Myslim, ze v puvodnim clanku pisatelka psala, ze jeji manzel chtel puvodne taky vic deti - ze to ona nechtela...takze je to spis podvod od NEJ. Rikal, ze chce deti vic a najednou je proti tomu. Kdyby to treba pisatelka vedela pred svatbou - nemusila by si ho brat ...treba. Mit ci nemit dalsi dite - myslim, ze by o tom mela vic rozhodovat zena. Muz je sice ten, ktery musi financne zajistit rodinu, kdyz je zena na Materske, ale jen po tu nutnou dobu. Pak vetsinou jde do prace i zena a navic je to ona, kdo je s ditetem vic, stara se o nej vic, je s nim pri nemocech, organizuje vse kolem atd...vetsinou tedy - mela by myslim tedy rozhodnout ONA - zda mit, ci nemit druhe dite. Samozrejme v nejlepsim pripade by mela byt mezi partnery shoda :-)
A moje zkusenost? Kdyz jsem s partnerem jen chodila - chtela jsem se ja sestehovat - on byl proti tomu. Pak jsem pro nas nasla byt a postavila ho pred hotovou vec - on nejenze najednou nebyl proti, ale naopak nam misto bytu nasel dum a nastehovali jsme se rovnou do domku.
Pak jsem si vzala z utulku kocicky - pritel nadaval - byl striktne proti - nakonec je to ON, kdo je nejvic mazli, kupuje jim dobrutky a uz prinesl domu dalsiho kocourka.
Pak jsem chtela dite - pritel byl proti - bal se odpovednosti, konce vsech radovanek, mel deprese - ja jsem si dite prosadila a on byl nakonec nejpysnejsi otec a je skvely, milujici, obetavy tata den za dnem....
Pak jsem chtela poridit sourozence - byl zase boj, nechtel ani slyset...ja si to prosadila, ted se snazim otehotnet a on jeste porad mruci a nadava - ale ja vim, ze bude zase stastnej a hrdej tatinek...
Nekdy jsou proste divny - ty chlapi...chteji byt postrceni - nebo co to je? Ja nevim, ale za druhe dite bych bojovala jako lev - jen si nejsem jista, zda bych to resila podvodem - spis presvedcovnim, treba i hadkama, tichou domacnosti a tak...podvodem asi ne - miluji sveho partnera a chci se mu beze studu i nadale divat do oci...
|
| antonie s malým a | •
|
(27.6.2006 11:37:14)
V takovém vztahu musí být pěkně náročný ten život! musíš si všechno prosadit přes odpor partnera. Nevím, jestli bych zvládala vždycky si vše takhle "natvrdo" prosadit. Já volím radši cestu pomalejší - domluvu a nenásilné přesvědčování. Asi bych neměla klid, prožívat při každém rozhodnutí "mručení".
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(27.6.2006 12:05:23)
Možná že vydupání přežije rodina, kde jsou nátlakové akce běžnou praxí. Jsem se svým mužem už sedmnáct let a nikdy jsme žádné vydupání neprovozovali ani jeden, ani druhý. Zásadní věci řešíme společně dohodou, prkotiny jeden nebo druhý s tím, že druhý mu nehází klacky pod nohy a nekritizuje, i když výsledný efekt není oslňující (viz takové ty historky typu cos to koupila za foťák, fotí úplně blbě a tam a tam ho mají o pět stovek levnější). Cesta k dohodě je někdy těžká, ale zatím nikdy jsme se k ní nedobírali hádkami či tichou domácností. Nejvíce jsme narazili v otázce dětí - muž nechtěl, já ano. Trvalo asi dva roky, než jsme se dohodli, že tedy ano. Já jsem ještě v těhotenství říkala, že víc než jedno dítě ani omylem. No a vida - synkovi nebyly ani dva roky a názor jsem změnila. Manžel se postavil striktně proti, řka, že si druhým dítětem akorát chci řešit problémy v práci a že další dítě no way. Byla jsem strašlivě dožraná, ale dnes mu musím dát za pravdu. Z práce jsem odešla, zůstala s malým chvíli doma, našla jsem si práci jinou, a teď jsme se dohodli, že další dítě ano.
Ale jak říkám, každá rodina funguje jinak, někde jsou hádky, nemluvení a vydupávání na denním pořádku a přesto je rodina OK. Já si to nedovedu představit, byla bych za chvíli úplně vysosaná.
|
|
|
| verca 2 deti | •
|
(30.6.2006 14:17:45)
Taky mam zažité,že většina chlapů jsou sobečtí.Třeba ten můj,všechno nechá na mě a když má jet například pro léky,je to pro něj většinou hrozný problém.Ale co se týká jídla,vůbec se neženýruje a koupí si svačinu a ani ho nenapadne koupit nákup/podotýkám,že žiju namalinké vísce,kde není prodejna/.Co se týká dětí,tak kdyby bylo na něm,neměli bychom je ještě ani jedno.
jj.Myslím,že ty chlapy je potřeba pořád nějak usměrnovat.
Taky si říkám,jestli tak vypadají všichni benjamínci,nejmladší.
Ale natruc bych asi neotěhotněla,snad jen,kdybych najisto věděla,že to bude kluk,to by se snad manžel víc zajímal,nebo to tím není?
Hezký den,i když prší.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(30.6.2006 16:50:26)
Tak to je mi tě vážně líto. Nemohla bych žít s nikým koho bych si nemohla vážit. A proč s takovým mužským vlastně existuješ? Věř, že jsou i NORMÁLNÍ chlapi, kteří doma pomáhají, kterým žena a děti nejsou ukradení a kteří se starají i o holky.........
|
| verca 2 deti | •
|
(30.6.2006 17:48:17)
To je hodně složité.
Jednak nechci brát holkám tátu-pořád si říkám,že je lepsší nějaký otec,než žádný.No a pak si říkám,že když nekouří,nepije ani není nevěrný,tak bych s ním zůstat měla.Nechtěla jsem se moc litovat,ale asi to tak vyznělo,sorry.
Musím ale přiznat,že máme už delší dobu krizi,to je fakt,bohužel si toho všimli i rodiče.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(14.7.2006 13:41:44)
Omlouvám se, najednou mi přijde, že jsem to napsala příliš ostře. Asi to bude tím, že my jsme si všechny problémy vyřešili už za svobodna a teď žijeme doopravdy šťastně. Zapomněla jsem, že všude to tak není. Ale věř mi, že to znám. 22 let jsem bydlela se svými rodiči, a že nemám psychické problémy dodnes, to nechápu. Taťku změnila až těžká nemoc - že by prst z hůry?
Horší je, že ze své zkušenosti vím, že děti tyhle stavy vnímají více než je zdrávo.
Přeju hodně štěstí, ať se to NĚJAK vyřeší.
|
|
|
|
|
| PetraNeva, Naty 8měsíců | •
|
(17.7.2006 23:21:31)
Souhlasím s tebou Ivčo, zažila jsem hodně podobnou situaci s manželem. On o dítěti nechtěl ani slyšet, že prý máme času dost (ikdyž nám je skoro 30let). Ještě v těhotenství to vypadalo, že se nám snad kvůli dítěti rozpadne vztah a teď je malá největším tatínkovým miláčkem.
Ačkoliv si myslím, že tajně vynechat prášky není zrovna fér, Jany názor mi přijde dost ostrý. Chlapi jsou různí, někdo ten podvod přijme, druhý zase ne. Jana asi nezažila tu silnou mateřskou touhu po dítěti, kdy je ženská schopná udělat cokoliv, aby měla miminko.
|
|
|
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(23.6.2006 11:07:39)
Já sice chápu, že muži jsou zaostalejší, ale nejsou přeci úplně blbý!!!!!!!!!!!!!!
Tuto "malou milosrdnou" lež každý prokoukne, i ten chlap, neb je ženami asi hojně využívána. Co to udělá s manželstvím ale nevím. Žít s vědomím, že partnerka lže v poměrně zásadních věcech je asi nemilé.
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(24.6.2006 12:30:13)
ahoj,
a žít s chlapem, který se chová jako naprostý sobec? Myslí, že to je lepší? Myslíš, že je skutečně správné, aby chlap měl poslední slovo v tom, kolik dětí bude?
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(24.6.2006 23:24:58)
No v případě, že chcete aby se podílel na jejich výchově a výživě, pokud ho nechcete jako spermabanku, tak má co mluvit do počtu dětí.
|
| Petra | •
|
(26.6.2006 14:15:24)
Gábino, musím s tebou naprosto souhlasit. Asi bych manžela nedovedla takhle podvést, dle mého se o podvod jedná. Mezi partnery má být rovnoprávnost a počet dětí je věcí obou a nikoliv jen ženy. Když žena vysadí antikoncepci proti vůli manžela je sobecká a arogantní sama. Já bych se ho snažila spíše přesvědčit než podvést. Mějte se hezky a doufám, že k tak nízkým věcem jako je podvod mezi manželi se Vás moc uchylovat nebude. Petra + Matěj + 15tt
|
|
|
|
|
| Zuzana + Jonášek 16 měs. | •
|
(23.6.2006 13:37:51)
No holky, já zírám.... To přece nemůžete myslet vážně!!! Dítě přece nemůže takhle přijít na svět.... Myslím, že když plánované, tak jedině od obou rodičů!!! Manžel by mi to NIKDY neodpustil. Pisatelka vůbec nezmiňuje důvody, které k tomu vedou manžela. Třeba opravdu dlužíte hodně peněz, třeba chce ještě 2,3 roky počkat.... Myslím, že chlapi jsou na tohle docela dost citliví a pokud říká NE, asi by se to nemělo lámat přes koleno a určitě ne takovýmto podvodem. Prostě je to podvod. Já osobně bych zkoušela dál o miminku mluvit a manžela malinko přesvědčovat. Ale taky ne moc, aby potom jednou neřekl, že on ho vlastně nechtěl.... Těžko se radí, když neznáme konkrétní situaci a celou rodinu....
|
| Sylviik |
|
(25.6.2006 13:30:44)
Fakt souhlasím, oba dva do tho mají co říci, vynechání antikoncepce? To opravdu není moc fér, jak by se to líbili vám? Není lepší to prodiskukovat proč nechce, vzít pro a proti, než takhle "sprostě podvádět"? Mám také známou, udělala to také údajným selháním antikoncepce a manželství se díky tomu rozpadlo. No nevím, já bych to neudělala.
|
|
|
| Jana | •
|
(26.6.2006 8:51:08)
Je to podvod. Přeci si nebudeme lhát v manželství. Já teď čekám druhé mimi. A ráda bych do budoucna 3 děti. Manžel ale zatím razantně odmítá. Uvidíme, jestli se mi ho podaří přesvědčit. Ale určitě bych si nevymýšlela, že mi selhaly prášky.
Vždyť malé je zatím jen 2,5 roku, tak snad si to její manžel ještě rozmyslí. Já bych z toho ještě nedělala závěry a manžela se snažila nějak ukecat.
Hodně štěstí.
|
|
| Terrynka | •
|
(26.6.2006 16:28:56)
Nikomu to neublizi?! Co takhle duvere mezi partnery? Nechapu, jak se zena, ktera se dopusti takoveho podvodu (ano, podvodu, zadna milosrnda lez..) muze svemu partnerovi podivat do oci. Nehlede na to, ze to "nahodne selhani antikoncepce" je silene nenapadne v situaci, kdy se partneri bavi o druhem diteti a muz trva na tom, ze ne. Musel by byt imbecil, aby mu to nedoslo. Byt chlap, tohle bych sve zene neodpustila, i kdybych pak nakrasne dite milovala.
Mimochodem - kravicky, ktere se dopousteji a radi nekomu lhani tohohle charakteru, vrazeji kudlu do zad tomu promile zen, kterym antikoncepce opravdu selhala...
|
| PetraNeva, Naty 8měsíců | •
|
(17.7.2006 23:44:42)
Nemůžeš někoho, kdo sdílí odlišný názor, nazývat "kravičkou". Já sice taky nesouhlasím s podvodem, ale nelíbí se mi, jak urážíš ostatní jen proto, že si myslí něco jiného než ty!!!!!
|
|
|
|
| Evule | •
|
(23.6.2006 10:31:43)
Jano, píšeš:
"dejme tomu, že muž by chtěl psa a ty ne a jednoho dne by přišel domů se psem, že mu prostě skočil do auta a že se ho nechce pustit"
Pokud bych dřív pejska chtěla, tak bych se s ním asi rychle smířila. A manžel Pavly druhé dítě chtěl.
"taky by si mohl manžel proti tvé vůli pořídit milenku, že ty už se s tím nějak smířiš"
No, s milenkou jsem nikdy nepočítala ani jsem ji nikdy nechtěla, takže by manžel těžko mohl počítat s tím, že bys se s ní smířila :-))
"Je to podvod jako každý jiný"
Ano, psala jsem, že to není fér.
"taky se to může pisatelce článku pěkně vymstít"
Snad ne, pokud se sama nepodřekne :-))
Ostatně Pavla sama píše, že dřív byla zase pěkně tvrdohlavá ona (kozoroh) a že manžel chtěl dvě děti a ona řekla, že ne a basta!
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 10:42:17)
Jasně, Evule, ale pak si nestěžuj, až zjistíš, že se k tobě tvůj manžel také nechová fér...... Myslíš, že budeš schopná tohle "tajemství" udržet navěky a nikomu, ani kamarádce se nesvěřit ????? A jakmile to ví kdokoliv, ono to někde vyplave....
Pro mně a mé morální zásady je to zkrátka a jednoduše podvod a tečka. To, kdo co původně chtěl nebo nechtěl je snad vedlejší, život a situace se vyvýjejí a na vzniklou situaci je třeba adekvátně reagovat a hlavně komunikovat jako rovný s rovným......
|
| Ivka,kluci 17.5.94/22.10.04 | 
|
(23.6.2006 11:01:56)
Ježiš holky,co tady řešíte??? Nebrat antikoncepci,nic neříct,je to podvod,není to podvod.... Jde mi z toho hlava kolem ,a co teprve těm chlapům.Jsem už dost dlouho vdaná na to ,abych poznala,že stejně je vše na ženský.Chlap je rád,když má uklizeno a uvařeno.Pisatelka článku si stejně bude řešit situaci po svém,a když ženská dítě chce,tak proto udělá vše.A není třeba u toho používat tak silná slova jako podvod apod.
Chlap nakonec bude rád,že bude mít velkou rodinu a zdravé děti.
Vaše starosti bych chtěla mít (hlavně ty Tvoje Jano).
Pisatelce přeji hodně štěstí a ničeho se neboj,jsou to jen chlapi :o))
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 11:08:38)
Já s tím starosti nemám, ale holky, co to tak udělají, by mít mohly........
Ivko, "jsou to jen chlapi" znamená co???? To je jako pejorativní, nebo jak si to mám vykládat?
Doufám, že teď nebudu nařčená z toho, že jsem chlap, ukrývající se pod ženským nickem :-)
|
| ram | •
|
(23.6.2006 11:31:56)
Taky nejsem chlap a stejně s tebou, Jano, souhlasím. Přece je to rozhodnutí obou potenciálních rodičů. Je mi jasné, že touha po dítěti dokáže s člověkem hodně zacloumat, zvlášť pokud má pocit, že ta touha je marná (a je jedno, jestli z důvodu, že to prostě objektivně - ze zdravotních důvodů - nejde, nebo že prostě jeden z partnerů nechce). Nevím, jestli podvod není příliš silné slovo, ale fér to určitě není. A každá z nás si musí sama odpovědět, jestli se svým mužem chce hrát nefér hru a vědět, že to má i svá rizika. Nemůžu se ještě v téhle souvislosti zbavit úvahy - a co kdyby manžel nemohl mít další děti? Jak by to pisatelka příspěvku zaonačila? Nebo by se s tím prostě smířila? Takhle má přece jen výhodu, že stejně jako v průběhu času změnila názor ona, může se to zase stát i manželovi (a pomáhat změnit názor se dá různými prostředky :o))) ).
|
|
|
| Evča, kluci 90+96 |
|
(23.6.2006 11:11:12)
Ivko, máš naprostou pravdu :-)) Jestli jsi četla můj příspěvek o kus výš, tak víš, že jsem řešila podobnou situaci. Kdo vstával k miminku - jedině já, manžel ani jednou. Kdo ho krmil, přebaloval, opatroval? Jasně že jen matka - teda aspoň u nás to tak funguje. Kdo musel vymyslet, jak stihnout (později) dojít pro jedno dítě do školky, pro druhé do družiny, dohlídnout na obě, napsat se starším úkoly, uvařit, uklidit, vyprat a v "mezičase" ještě vydělávat? Zase já. Manželovi se finančně moc nedařilo a nedaří dodnes, finančně to táhnu víceméně já už asi 15 let. Beru to tak, že děti jsem chtěla a peníze jsou potřeba, tak to prostě MUSÍM nějak skloubit a vyřešit. Jde to blbě, ale jde to a musí to jít. (Manžel není flink a lempl, ale prostě se mu nedaří, i když je fakt pracovitej. Tak to beru - jsme manželé a holt jednou je nahoře jeden a jindy druhej.)
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 11:15:53)
Evčo, nerada bych se tebe nebo tvého manžela nějak dotkla, ale v tom případě, co popisuješ, není tvůj manžel nic jiného než oplodnitel...... A potom možná opravdu není potřeba se ptát, ale také to nutně nemusí být on, kdo tě oplodní, že ? :-))))
Já jsem hovořila o případě rovnoprávného manželství dvou zodpovědných jedinců, ve kterém, jak předpokládám, autorka článku žije.
|
| Evča, kluci 90+96 |
|
(23.6.2006 11:25:12)
Jano, nevím, co chceš naznačit, ale VÍM zcela jistě, s kým mám své děti!!! A manžel to ví taky, že jsou jeho! A co Ty víš, proč žiju s manželem, třeba má přednosti, o nichž se tady nezmiňuju :-) Nebo třeba nechci dětem měnit tatínky, protože to nepovažuju za nejlepší zábavu, takže zůstávám s mužem, k němuž můžu mít své výhrady. Však já taky nejsem bez chyby.
Necháme této debaty, ano? Přece se nebudeme hádat. Jdu dělat něco užitečnějšího. Ahoj.
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 11:30:52)
Evčo, nebuď vztahovačná, nechtěla jsem naznačit, že snad máš své děti s někým jiným než se svým manželem, chtěla jsem jen naznačit, že tvůj manžel se nechová (alespoň z mého pohledu) tak, jak by měl.
Tak se nezlob, já se hádat nechci, každá prostě máme jiný pohled na věc. Užij si príma víkend !
|
| Ivka,kluci 17.5.94/22.10.04 |
|
(23.6.2006 11:35:17)
Evčo máš můj hluboký obdiv.Já taky táhnu vše sama ,i když mám kvělého muže,který se moc snaží mi pomáhat.Ale jak říkáš,jednou jsi dole,jednou nahoře.O tom je manželství a malé lsti občas přece patří k životu že? :o))
Jano,tebe bych teda chtěla mít doma.Ty moc nerozumíš nadsázce viď? Přeji ti hodně štěstí a neber se tak vážně :o))
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 11:37:41)
Ivko, omyl omylů, nadsázka je má rodná sestra :-) Jenže on je s ní na disuksích tak trochu problém, chybí intonace, gesta, zkrátka řeč těla a to je potom těžko jí poznat, že ?
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(24.6.2006 12:36:26)
Jani, nejsi tak náhodou šťoural Bob? Tvé příspěvky nápadně připomínají jeho. To je vončo, co, pěkně rozjitřit atmošku?!
|
| Jana | •
|
(24.6.2006 21:47:01)
Á, už je to tady........
|
|
|
| Markéta + Beruška | •
|
(29.6.2006 16:36:45)
"...Jano,tebe bych teda chtěla mít doma.
...malé lsti občas přece patří k životu že? :o))"
A vidíš, Jano, já bych Tě tedy doma klidně mít chtěla (kdybych byla na baby o) ). K nám domů žádné lsti a jemné ani větší zákeřnůstky nepatří a od Tebe bych se jich s nejvyšší pravděpodobností nedočkala.
|
| Jana | •
|
(30.6.2006 15:29:57)
Děkuji, ale manžel si mě snad ještě chvíli nechá :-)))))))))
|
| Markéta + Beruška | •
|
(1.7.2006 15:39:35)
Jo, celkem toho manžela chápu o))).
Hezký den o).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kača | •
|
(26.7.2006 20:10:17)
To je mi Tě fakt líto. Máme 2 docela malé děti 10/04 a 12/05 a k malému manžel občas vstane. Uvaří (tedy o víkendu, jinak je v práci), vypere a občas i vyluxuje. mimo jiné je schopen se o naše děti postarat. Je jasné, že většinou to dělám já, protože muž pracuje, ale když má chvilku tak se maximálně věnuje dětem a já si můžu zajít třeba večer s kolegy z práce na pivo. Nebojím se ho nechat s dětmi samotného doma, jako některé mé kamarádky. Vždyť je to jejich táta, proboha, tak proč by dětem s ním nomělo být dobře?????? Možná jde o to, aby maminka tátu zapojila od narození a nedělala hrdinku, že vše zvládne sama.
|
|
|
| Katka 11/03 a 28tt | •
|
(23.6.2006 14:29:40)
Já mám také takovou zkušenost. Manžel nejdřív nechtěl žádné děti je už starší a má 2 dospělé syny když se nám narodila dcera tak byl a je z ní celý unešený. Teď čekáme druhý mimi a na to jak říkal že to psychicky neunese tak se s tím smířil velmi rychle a ještě bych chtěla třetí
:-) Vypadá to že v tom už rezignoval a zjistila jsem že v důležitých věcech je to stejně na mě. Jinak problémy s bydlením ani finanční nemáme. spíš je to věkem kdy by chtěl už mít asi svuj klid.
|
| Danča | •
|
(29.6.2006 22:32:43)
Katko, prosím Tě, mohla byses mi ozvat na mail? Mám pocit, že naše rodiny mají hodně společného, zajímaly by mne některé Tvé zkušenosti...
Díky předem, D.
|
|
|
| M | •
|
(23.6.2006 22:57:39)
Tedy Ivko, takovou jako ty, bych chtěla mít doma. Nejlíp v akváriu:))
Myslím, že jestli jsou ti vaši muži takoví moulové a "jen chlapi", a je nutno s nima zacházet tímto způsobem, pak to především něco vypovídá o vás.
|
| verca 2 deti | •
|
(30.6.2006 16:53:10)
A co takhle,když si vezmete člověka a ten se vám za pár let vašeho společného života změní,třeba proto,že měl úraz hlavy,a je protivný,sobecký a nekomunikativní.Pak nezbývá,než si spoustu věcí vyřešit sama.Nejde to všechno brát jako "co jsme to za ženské" apod.
Nemyslíte,že v tom hraje roli výchova v rodině,kde předtím vyrůstal?!
|
|
|
|
| Damila |
|
(23.6.2006 14:49:04)
Jano, naprosto v tomto sdílím stejný názor.
Muži nejsou blbí nebo jednodušší, či
jak je tady kdosi nazval, a mají stejné právo rozhodovat o tom, jestli se stanou otcem nebo ne! NIKDY bych se nesnížila k tomu, abych muže takto podvedla. Fuj. Ženské, to nemyslíte vážně! Jak by se to líbilo vám?
Jistě, první roky života dítěte jsou hlavně v kompetenci ženy. Ona rodí, kojí, stará se. Často je na děti sama ikdyž má muže, takovým obdobím jsem si taky prošla. Ale otec nepřestává být otcem a má právo rozhodnout se, jestli jím chce být či nikoliv.
Velmi mě překvapilo, že je to celkem běžné, takové podvody.
|
|
|
|
| Mirina | •
|
(23.6.2006 22:34:37)
Evula,
ja teda ziram !!! Tak pre teba je najdolezitejsie, aby sa manzel nedozvedel, ze dieta bolo splodene podvodom a vtedy sa nic nedeje. A co tvoj/autorkin vztah k partnerovi ? Nevadi, ze z neho robis blbca, ze si ho vobec nevazis a kasles na jeho pocity a tuzby ? Ved to staci zajst do spermobanky a problem je vyrieseny.
Niekto tiez pisal, ze chlapi su zaostalejsi... tak partnerovi tej zeny tiez nezavidim.
|
| kajina | •
|
(24.6.2006 0:11:49)
Mirino, je v poradku, kdyz partner kasle na pocity a touhy sve zeny? Proc ma v tomto ohledu ustupovat zena? Chlapovi se nezkazi tehotenstvim postava, nehrozi mu zdravotni rizika pri teh. a porodu, nebude v noci vstavat, kojit, prebalovat a prevlikat poblinkane miminko. Maloktery chlap denne specha s ditetem do skolky, do skoly, do krouzku. Dohled nad ukoly, zasivani roztrhanych kalhot, osetrovani bolistek, bdeni při horeckach Na zene je vetsi cast odpovednosti, rizika a starosti.
ANO, DOHODA JE NEJLEPSI!
Ale co kdyz se nedari dohodnout? Chlap chce jedno a zena dve? Proc by měla ustoupit zena, kdyz riskuje mnohem vic? Muz nebude mit problem v praci, ze ma deti. Nebude doma s nemocnymi ratolestmi. Chlap se klidne stavi cestou z prace "na jedno" a vetsinou na vic. Proc by spechal. Normalni zenska si zadne zdrzeni nedovoli, protože leti z prace za detmi snad jen s odbockou pres potraviny.
Reci o rovnopravnosti jsou pekne. Ale me zajima SKUTECNOST. A okolo me je to tak, jak pisu. Matky v mem okoli taky mely kdysi idealy a verily svym muzum. Ja taky. Radsi se neptejte, co nam z tech idealu zbylo. Leckdy nezbylo ani to manzelstvi. Tatinkove si uzivaji s mladsimi stihlymi a matky jsou rady, ze maji aspon ty deti. Tatinkove posilaji smesne vyzivne a matky musi vydelat ten potrebny "zbytek" penez :-(
Vsem vam mladym, ktere jste jeste plne idealu: At vam vydrzi nejen ty idealy, ale hlavne to manzelstvi. Fakt vam preju, at vam to vyjde. Treba budete mit vetsi stesti.
PS: Kolik z vas se narodilo jako chtene deti? Ja teda ne, vznikla jsem nahodou a neplanovane, mama studovala. Nastesti nesla na potrat. Bracha vznikl o neco pozdeji taky omylem. Bratranec se narodil 6 mesicu po svatbe po jednomesicni znamosti. Driv se lidi dokazali smirit s tim, ze maji v chalupe o krk vic a to byli chudi. A dnes se z toho dela problem.
|
| Alicee | 
|
(24.6.2006 0:47:53)
Brrr, z celé této diskuze mi běhá mráz po zádech a je mi hrozně líto pisatelek, které jak říkají mají všechno na starosti, chlap je prezentován jako element, který se v rodině občas objeví když mu zbyde čas....ženská se téměř rovná nějakému tažnému zvířeti.
Prostě je ženská, tak "si nechá" udělat děti, stejně se o ně bude starat jenom ona. Chlapi na tohle přece nejsou...
Nejsem ani idealistka ani nějak ukrutně mladá naivka. Žiju ale s člověkem, který je můj rovnocenný partner, rodinu máme společnou, včetně dítěte o které se taky společně staráme. Ne, že já všechno udělám a on se doma zastaví mezi fotbalem a cestou na pivko.
No, když to tady tak čtu, asi mu půjdu postavit na zahradu pomník, protože ve srovnání s muži, které tu popisujete je pomalu světec.
|
| kaMyš | 
|
(24.6.2006 11:30:37)
Alice, bravo!!! Půjdu stavět pomník s tebou.
Jak tak čtu diskusi, jen žasnu, jak různě může vypadat soužití muže a ženy, že role muže se může měnit od oplodnitele a nositele bankovek až po rovnocenného partnera věnujícího se dětěm i domácnosti se vším všudy.
Přiznám se, že tomu mému do dokonalosti ještě leccos chybí, když ale jeho chování srovnám s tím, co tu některé z vás prezentují jako normu a jako něco, s čím jsou spokojené a s čím se stejně nedá nic dělat, tak ten můj je opravdu na pomník :-)
Co se problému autorky týče, sama mám spíš opačný (manžel s dětmi neví kde přestat :-). Autorce bych poradila, ať se s mužem pořádně pobaví o tom, proč další dítě nechce. Převažují finanční důvody? Pohodlnost? Nebo je tom ještě něco jiného? Když bude vědět, proč manžel další dítě nechce, bude se jí lépe argumentovat, proč si ho přece jen pořídit. Pokud je problém ve financích, je možné si sednout a všechno si spočítat, jestli je nebo není reálné to finančně utáhnout. Jestli je problém v pohodlnosti, je možné se bavit o tom, jaké výhody do budoucna budou dvě děti mít, že s nimi rozhodně není 2x tolik práce než s jedním, jak je to pro tebe důležité, mít ještě jedno dítě.
V žádném případě nesouhlasím s vysazením antikoncepce bez manželova vědomí! Riskuješ tím zničení vztahu.
|
|
|
| Mirina | •
|
(24.6.2006 3:56:45)
Kajina,
to je problem kazdej jednej zeny, akeho muza si berie za manzela. Ja mam zatial len jednu sedemmesacnu dceru (vydata som 3,5 roka) a vobec nemam pocit, ze by manzel kaslal na moje tuzby a pocity, nestaral sa o dceru, alebo zanedbaval domace prace. Samozrejme popri pracovani. Ale nechci mi nahovorit, ze je v poriadku oklamat vlastneho manzela (predpokladam, ze si sa vydavala dobrovolne) a urobit ho otcom proti jeho voli. Z mojho pohladu je nechutne a nezodpovedne. A obhajovat to tvrdenim, ze muz na mna kasle, tak aj ja si mozem robit, co sa mi zachce, je chore. To si radsej najdi milenca, nepokazis zivot nevinnemu decku.
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(24.6.2006 12:44:25)
ahoj,
díky moc za příspěvek. Přesně jsi vystihla mé pocity a zkušenosti. Já jsem vdaná 3 roky, ale známe se už 13 let, takže taky už máme ledacos za sebou a snad i před sebou :-)
Hezký den
Iva.
|
| kajina | •
|
(24.6.2006 19:32:26)
Ivo, 1000x diky za pochopeni. Dekuju tez za sve nestastne kamaradky, co to tady ctou se mnou, ale pry neumeji psat na internet ;-) Mej se co nejlip a bud stastna. Totez prejeme vsem lidem, ktere mas rada :-)
|
|
|
| VeraK |
|
(24.6.2006 13:43:08)
Musím říct, že pokud by partner kašlal na moje touhy a pocity, těžko s ním budu chtít mít dítě. Ovšem to, že žena do těhotenství a mateřství poněkud víc "investuje", neznamená, že musí být po jejím, ne? To, že si dupne, že chce dítě, neznamená, že partner musí poslechnout. Bude to i jeho dítě. Proč by tedy měl ustoupit on? Normální muž ženě pomáhá a na výchově dětí se podílí. Jak si to kdo udělá, takové to má. Pokud se žena s mužem nedokáže domluvit na tom, jak to v domácnosti bude fungovat, pak má celkem smůlu. Už jsem to tady psala do jedné své odpovědi. Ty ženy, které chtějí miminko za každou cenu, i za cenu podvodu a podrazu, považuji za psychicky nezralé. Jejich chování mi připomíná malé dítě, které dupe a řve já to chci, já to chci. A když to nedostane, počká si na okamžik, kdy se dospělí nedívají a udělá si to po svém. To přece není chování hodné dospělé a rozumné ženy!
Kajino - já jsem plánované a chtěné dítě, můj starší bratr také, naše starší dítě je sice neplánované, ale chtěné od začátku, mladší dítě také tak. Oba moji rodiče jsou chtěné a plánované děti. Manžel a jeho bratr jsou také chtění. Píšeš :Driv se lidi dokazali smirit s tim, ze maji v chalupe o krk vic a to byli chudi. A dnes se z toho dela problem. To jistě ano, ale dnes je jiná doba, jiná situace a myslím si, že lidé chtějí pro své děti víc - lepší prostředí, vzdělání..... Jistě se dá namítnout, že nejdůležitější je láskyplná rodina. To ano, s tím souhlasím. Jen se mi zdá, že to, že si žena dítě vydupe nebo otěhotní tajným vysazením antikoncepce není zrovna ideální vklad do spokojeného a šťastného vztahu, který bývá základem láskyplné rodiny.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(24.6.2006 21:03:43)
Kajino, je mi vás líto. Mluví z vás raněná pýcha nebo závist, že takhle kopete kolem sebe. Proč si myslíte, že manželství vámi popisované je normální vztah a šťastné je něco nenormálního.
Patrně budu o něco mladší než vy, ale se svým manželem jsem téměř deset let, z toho spolu sedm let bydlíme, čtyři roky jsme manželé a máme spolu dvě děti. Tedy nevím ještě jak náš vztah dopadne, ale pevně věřím, že nastartováno máme dobře.
Neznám to, že by celá domácnost ležela na mě. Pokud jsme chodili do práce oba, spravedlivě jsme se o domácí práce dělili, teď když jsem doma s dětmi jsem většinu přebrala - ale ne vše. S péčí o děti mi manžel pomáhá, což je snad normální - bere je ven, jedině on koupe atd. Do hospody nechodí, i když občas bych mu snad ani nebránila, pokud by nepřišel po čtyřech a s botami od sněhu. Veškerý volný čas trávíme spolu a já se na to těším snad ještě více, než v dobách čerstvé zamilovanosti. Ono po těch letech to už chce doopravdy něco víc, aby spolu mohli lidé existovat.
Samozřejmě je mi jasné, že ne vždy se to vydaří, ale zastávám názor, že chyba nebývá většinou jednostranná. Do manželství a rodičovství jsme vstoupili po zralé úvaze, že ano - že tohle je to pravé. Ani já nejsem plánované dítě, i když chtěné asi ano. Jenže v dnešní době, kdy je taková osvěta a antikoncepci si může dopřát skutečně každý by snad většina dětí měla být chtěná - a to oběma rodiči.
Je mi jasné, že se nad tímto příspěvkem budete usmívat a představovat si tu naivní slepici, která to psala, ale věřte, já jsem velice pragmatický člověk, který sebou nenechává cloumat city, takže pokud se stavím za svého manžela a manželství je to proto, že nám to doopravdy klape. A co, třeba ještě najdete někoho s kým si takový, podle mě normální vztah vyzkoušíte. Já osobně vám to moc přeju.
|
| žinča | 
|
(11.7.2006 17:11:46)
Jani, z Kajiny nemluví žádná závist a kolem sebe nekope. Dneska jsem už jednou řešila, že se někdy ženské na rodině trapně chlubí. Myslela jsem , že jenom dětmi,ale ty totéž děláš se svým manželem. To co je pro tebe naprosto samozřejmé nám stavíš na odiv, jako by to byla tvá zásluha, že máš chlapa, který ti pomáhá. Já si nemyslím, že jsou chlapi ňoumové,ani nesouhlasím s tím, že bychom je měli nějak podvádět a názory Kajiny jsou i na mě příliš rezolutní, ale jestli si pořádně četla tuto diskuzi, jsou tu ženy, které své muže milují a váží si jich, přesto, že pro jejich drahé polovičky stále existuje to trapné rozdělení na ženské(všechno) a mužské(zaměstnání a dělat doma bordel)práce. Vždycky mi přijde smutné , když si v nějaké diskuzi přečtu, že má někdo problém a vždycky se vytasí někdo s tím, že ON teda takovýhle problém nikdy, ON je šťastný, úspěšný a vůbec borec. Tvé šťastné manželství ti přeju, já jsem taky šťastně vdaná a doufám, že dlouho budu, ale každý chlap je jiný a ten můj má s rovnocenným pomáháním pořád tak "trošku" problém. Pokud si nezakusila jaké to je, když ti nemocné dítě ječí v rukou a tatínek si zatím vesele popíjí na zahradě, nebo se věnuje jiné bohulibé činnosti, tak se radši nevyjadřuj. Já vím, že u VÁS doma by se to stát nemohlo, ale nech nás ostatní si trochu pobrblat.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(14.7.2006 13:59:49)
Víš, po přečtení tvého příspěvku jsem se musela vrátit zpět a znovu vše přečíst, protože jsem si najednou nebyla jistá, jestli jsem nereagovala špatně.
Ne, nereagovala - přesně takovým způsobem, jako byl psán ten příspěvek jsem na něho odepsala. Kajina házela všechny chlapy a manželství do jednoho pytle, a to se mi nelíbilo.
Ne, nechtěla jsem se chlubit, protože to není moje zásluha, ale zásluha dvou lidí, kteří se o to snaží (a věř, nikdy nejde nic samo).
Ano, miluji svého muže, to jsem chtěla říct svou odpovědí, bez ohledu na to, jestli mi pomáhá nebo ne.
Ano, jsme rovnocenní partneři, co je na to tak zlého.
Ano, vím o čem mluvím, protože jsem doma u rodičů zažila ledacos - snad proto si toho všeho vážím ještě více!
|
| žinča |
|
(17.7.2006 14:38:59)
Chápu, že jsi to myslela dobře. Já taky, ale na tu druhou stranu
Mír :-)
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(17.7.2006 14:48:50)
Tak jo, asi se to kolikrát dá pochopit i z jiné stránky, než to člověk myslí a to přináší neshody.
Tak ať nám to všem klape!
|
|
|
|
|
|
| Damila |
|
(25.6.2006 11:04:51)
Milá Kajino,
hodně jsem přemýšlela o Vašem příspěvku. Je pravda, že my se tady na to díváme z pohledu téměř novopečených manželek, a vůbec nevíme, jestli ten náš "dokonalý muž" bude tak dokonalý i po 20 letech manželství. Ikdyž všem bych to přála. Já jsem tak "na půl cesty", jsem vdaná 12 let, o mnohé iluze už jsem přišla, ale stále se máme hodně rádi. Nikdy bych se nesnížila k tomu, abych ho podvedla vysazením antikoncepce a svedla to na přírodu. Vždyť by asi to dítě nemohl milovat tak jako by si ho přál!
Souhlasím s Vámi, že přece jen větší břemeno nese matka, ikdyž dnes je mnoho tatínků, co se to ženám snaží maximálně usnadnit. To je pokrok, to je nádhera. Je také pravda, že to ale zdaleka nebývá pravidlem, je to až trend posledních deseti patnácti let. Taky nevíme, jestli to těm mužům vydrží. Přála bych si, aby všechny pisatelky, které vám říkají "jak jste si to zařídila, tak to máte", aby opravdu nemusely prožít to, o čem píšete. Protože pak by musely změnit názor.
|
|
| Katka syn 7let | •
|
(30.6.2006 13:10:50)
Teda Kajino,
nevím teda co protebe je normální v manželství ale co ty popisuješ to opravdu do rovnoceného vztahu muže a ženy nepatří jak ty píšeš nejsem žádná začátečnice jsem 10 let vdáná a s manželem se známe 13let. můj manžel nejenom že v noci stával když malý brečel, dokonce ho i přebaloval a později i krmil když už jsem nekojila. Když chodil malý do školky tak pro něj chodil a vlastně i teď když chodí do školy pro něj chodí do školní družiny. A je naprosto normální já dvakrát týdně pracuji do 17 hod a tak se o malého stará, vaří večeři. A úkoly píší také spolu protože prostě chce být u toho. A ještě chci napsat že já jsem byla moc chtěná a steně tak moje sestra. A můj mažel a jeho bratr také. A náš malý ten také byl moc chtěný. Je mi tě opravdu líto když máš takový názor a myslíš si že takové manželství je normální. Ale můj názor je že muž a žena jsou rovnocení partneři a oba mají právo se ve vztahu vyjadřovat. a ne že jeden bude podváděn.
|
|
| PetraNeva, Naty 8měsíců | •
|
(18.7.2006 0:07:49)
Kajino, to jsi napsala moc hezky. Líbí se mi tvůj názor :o))
|
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(24.6.2006 12:40:50)
no, ono spoustě žen ty partnery taky není třeba závidět. Hodně vztahů pěkně začíná, zásady, demokracie apod. Jenže po letech se spousta věcí postupně změní. Ne vždycky romantická idylka vydrží napořád.
|
| Mirina | •
|
(27.6.2006 4:00:05)
No ved prave preto je potrebna medzi manzelmi aj vzajomna ucta, pretoze s romantikou sa ani podla mna 20 rokov vydrzat neda. Ja si akurat myslim, ze podvodmi a nevsimavostou sa vztah upevnit neda.
|
|
|
|
|
| Marketa | •
|
(23.6.2006 11:38:15)
Poznamka jak vysvetlit, ze je vhodne mit dite k hypotece me velmi pobavila. Pokud se bavime o hypotece kde je splatka do 5 tis. mes, mimo velka mesta...mozna. Na to by snad ty materske prispevky pomohly. Ale v Praze, kde se tyto mes. poplatky (na mrnavy 3kk) pohybuji od 20tis. mes nahoru ?!
|
| Jana | •
|
(23.6.2006 11:44:55)
Marketo, ale na tom, že je nutné se o tom bavit, se snad shodneme, ne? Navíc, pokud by si autorka zachovala možnost přivydělávat si při MD, což dříve nebylo tak jednoduché, bude jejich finanční situace třeba únosná......
|
| Marketa | •
|
(23.6.2006 12:43:35)
Jani, plne souhlasim. Jen ja opravdu na te MD pracuji a babicky jsou daleko a neda se to zvladnout ani bez hypoteky. Tak zatimco ja planuju novy byt po odveleni syna do skolky, pisatelka si planuje dite po nastupu hypoteky. Je to opravdu STASTNA ZENA.
|
| Pavla Z, Anetka 2004 | •
|
(28.6.2006 13:29:01)
Já budu mít hypotéku 25 let, takže jestli budu čekat nebo ne, je celkem jedno. Musela bych totiž otěhotnět pak až v cca 53 letech.
|
|
|
|
|
| Michal | •
|
(23.6.2006 12:00:49)
Ahoj Jano,
naprosto s Tebou souhlasím. Jednak za sebou mám pět let, kdy jsem se hrabal ve vlastní psychice a podvědomí, včetně toho, že jsem se dobral pocitů ještě nenarozeného dítěte, které mi pak moje máti potvrdila. Taky se mi podařilo dostat svého syna do stejné situace, kdy se narodil neplánovaně. Taky vím dobře, jak jsem se k němu (i když nevědomě) mnohdy choval právě proto, že jsem jej sice rozumově přijal a na nějaké úrovni měl rád, ale uvnitř bylo něco, co bylo jinak a dalo mi to hodně práce, než jsem to dal jakž takž do pořádku.
Tím chci říci to, že lidská psychika není zdaleka tak jednoduchá, jak si hodně lidí myslí, a už vůbec to není tak, že lze udělat něco "tajně". Možná to lze udělat tak, že si to zúčastnění neuvědomí, ale rozhodně to jejich podvědomí zaznamená a odrazí se to na jejich chování.
A mohu říci, že je velký rozdíl mezi svobodným rozhodnutím a přijetím a třeba i náhodou a už vubec "náhodou".
Jestli manžel nechce, manželka to ví, a přesto udělá opak, je to tvrdá manipulace, která se časem může vrátit jednak dítěti, a jednak jí samé ze strany, z které to nebude čekat a ani jí nedojde (a nemůže), že je to její vlastní bumerang.
Jestliže někoho podvádíme, tak především sebe.. Je to moje, tvrdě zaplacená zkušenost..
Pokud hledáš oporu v diskusi, tak to znamená, že uvnitř si nejsi jista, že děláš správně. Hledáš oporu, důvody, a částečně se (nevědomě) snažíš přehodit svoji zodpovědnost na někoho, kdo Ti "poradí" a schválí Tvoje rozhodnutí. Uvědom si ale, že případné důsledky (včetně těch, které si neuvědomuješ), si poneseš sama a Tvoje dítě, nikdo z diskuse.
Nikdy nemáme šanci dohlídat všechny okolnosti a všechny důsledky, to ani nejde. Ale lze dělat svá rozhodnutí s čistým srdcem..
Moje zkušenosti a zkušenosti většinou žen a terapeutů, které znám a mají za sebou hodně dlouhou cestu hledání hovoří o tom, že základem každého partnerství je komunikace v zásadních otázkách. Řeknu Ti jeden příběh: manželský pár na terapii - paní povídala o tom, jak 30 let každou neděli dělala manželovi svíčkovou. Co jí to dalo práce, jak brzy vstávala, atd. a vyčítala manželovi, že její snahu nikdy nepochválil.. Manžel se ozval: "Ale já svíčkovou nerad, jedl jsem ji jen proto, aby ses neurazila..." Ta svíčková je blbost, ale takhle to děláme v našich partnerstvích často - snažíme se tomu druhému dát něco, co se domníváme, že potřebuje, a ono to může být zcela jinak... Mnohdy mu i z dobré vůle dáváme něco, co nechce a jen vytváříme jeho odpor.. Nebo se snažíme něco prosadit a obejdeme toho druhého. Mnohdy se stačí zeptat.. Ale my se bojíme odpovědi a proto raději žijeme v nejistotě, ve lži, ve snu.
Možná má Tvůj manžel nějaký důvod, proč další dítě nechce. Jestli Ti odpověděl Ne, tak se zkus zeptat proč. Každé Ne i Ano má své proč (ale to proč je mnohdy skryto někde uvnitř, nebo jej nechceme říci). Nicméně to jeho právo mít svůj názor. Dítě není pes, je to rozhodnutí na celý život. Pokud jej nechce, může to jeho život, ev. i vztah k ostatním, negativně ovlivnit. Možná si uvědomuje, že je to velká zodpovědnost, možná si uvědomuje, že je to i o penězích, možná by na dítě neměl dost času, možná se chce věnovat raději Tobě.. Nevím. To ví jen on. Možná si to neuvědomuje, nedokáže to formulovat, ale někde uvnitř to ví. Stejně tak jako Ty víš, proč chceš další dítě - na vzdor svému partnerovi.
Partnerství je o společném hledání a rozhodování, ne o "náhodách".
Zkus si malé cvičení - sedni si na zem a opři se o záda svého manžela (kohokoliv jiného). Když budeš tlačit, narazíš na stejný nebo větší odpor. Když se opřeš, a oba přestanete tlačit, budete sedět a navzájem se o sebe opírat, aniž by jste museli vyvíjet sílu nebo se bránit. Každá síla vytváří protisílu, každý útok vytváří obranu.. Něco jiného je láskyplná dohoda..
Přeji Ti, aby jsi se rozhodla s čistým srdcem.
Michal
|
| antonie | •
|
(23.6.2006 13:19:32)
Přesně takhle jsme debatili před časem. máme malý ale pěkný byt, oba slušnou práci a máme se i po letech stále moc rádi a tak jsem přemýšlela, že je čas také na děti. První reakce byla poměrně odmítavá ne však ve smyslu "nechci",ale ve smyslu později(za 3-4roky)! Přemýšlela jsem, jak toho "svého mužského" donutit. Nejsem ale zastánce vynechání prášků bez domluvy a myslím, že by mu to i přes zapírání došlo - nemyslím si že je blbec a já ani nechci dělat něco tajně! Musíme být na to dva. Zvolila jsem trošku jinou taktiku. Občas jsem přišla, že už se na to naše "budoucí" malé mooc těším, až si spolu s "taťkou" budou hrát a jezdit na kolech a já jim budu dělat samé dobrotky a jestli bude mít můj nos nebo jeho.. a pak se přidal ve snění i on (občas), že mě budou oba hrozně zlobit a vymýšlet na mě blbinky.. ještě ale nebyl rozhodně připraven! Trvalo to takhle nějakou dobu - nebylo to téma denních hovorů spíše času, kdy jsme byli spolu sami(procházka, večer..)a byla příjemná atmosféra a hlavně nějaké podobné téma. Nijak jsem mu nenutila že CHCI TEĎ(i když chci). Minulý týden jsem jen tak z legrace ptala, kdy že tedy budeme mít ty naše dětičky? Řekl, že klidně hned, že už se hrozně těší.. :-) Sama jsem teď řekla, že ještě doberu prášky co mám a pak si prostě další nekoupím. Trvalo to rok. Stálo mi to za to, protože se budeme opravdu těšit spolu a to jsem chtěla. Takže souhlasím, je nutné komunikovat a řešit to. I za cenu odkladu. Myslím, že se to vyplatí!
|
|
| antonie | •
|
(23.6.2006 13:22:06)
Michale, líbí se mi tvé názory. :-)
|
| Michal | •
|
(23.6.2006 14:38:32)
Díky, líbí se mi Tvůj příběh, který je postaven na pevné a klidné láskyplné síle ženy (většina ostatních příspěvků obsahuje stinné stránky ženských archetypů).
Hodně slunce do Tvého života i ve dnech, kdy je zataženo Ti přeje
Michal
|
| antonie s malým a | •
|
(23.6.2006 15:44:23)
Děkuji, tobě také! :-)
Svého muže miluji a důvěřuji mu a pevně věřím, že on důvěřuje stejně mně, proto bych nikdy vědomě neudělala něco, co by ho mohlo zradit! A čas mi dal zapravdu, jsem mooc šťastná!
:-))))
|
|
| Michal | •
|
(27.6.2006 10:55:31)
Ne. Neprosto netuším, jak jsi k tomuto závěru došla.
|
| Michal | •
|
(28.6.2006 11:32:41)
To máš marný, jak se praví v jednom vtipu.. Slova jsou někdy příliš slabá na vyjádření toho, co chceme sdělit (hlavně v pocitové sféře, sféře prožitků.. - jak chutná polibek? ;). Naše psychika při dešifrování vychází ze své vlastní historie, takže mnohdy vidíme a slyšíme něco zcela jiného, než chtěl autor sdělit, nebo se špatně vyjádřil. Sami si někdy nerozumíme, natož druhému :-)
Archetypy jsou složky lidské osobnosti. Naše psychika je složitá a těžko uchopitelná a proto nám pomáhá, když si dokážeme některé svoje chování pojmenovat, označit symboly.
Celkem známé jsou termíny vnitřní dítě, vnitřní žena, vnitřní muž. Hodně o našem vnitřním světě vyprávějí pohádky - jednotlivé postavy jsou v podstatě skrytou symbolikou lidské psychiky, obrazy našeho života.
Cokoliv v naší psychice působí neviděno a nezpracováno, může se objevit nežádoucím způsobem - buď na psychické nebo fyzické úrovni. Poznáním svých archetypů můžeme
- lépe poznat sami sebe a využít své zdroje ke svému prospěchu
- vědomě prožít část sebe, aniž by nás to ovládalo
- ukázat svým dětem pokud možno všechny role, aby je nemusely v dětství hrát za nás (a ostatní se pak nedivili - takoví slušní rodiče a ten kluk/holka.. - role, které nežijeme, mají děti tendenci vyplňovat - mezery v rolích, viz www.pbsp.cz)
- poznat svět opačného pohlaví
Muž i žena mají každý čtyři archetypy a každý archetyp má svoji stinnou složku (t.j. obrácený pól archetypu, který vzniká tím, že je původní archetyp potlačen nebo nepoznán - počátky v dětství - rodina. společnost).
ŽENSKÉ ARCHETYPY
a) divoká žena
spontánnost, spojení s přírodou, nechce být ovládána, nemá ráda řád, svazování, velká energie, radost, emoce, sexuální náboj, spontaneita
V minulosti byla potlačována (hlavně vliv křesťanství), čímž vzniká negativní pól/stín: někdy až dětsky naivní, nezvládnutá až fyzická agresivita, pasivní agresivita - stěžování si, pomlouvání, vyčítání, mužská kastrace - "je to jen chlap", "ti chlapi, mužští", když matka nepřijímá přirození chlapce - netahej se za toho ptáka (nepřijímá jeho dolní část těla) - v dospělosti pak muž má problémy se sexualitou - odděluje lásku a fyzickou náklonnost - nemůže mít sex s ženou, kterou miluje (problémy s potencí v pozdějším věku, kdy se přidají i jiné faktory - únava z práce, všednost vztahu, žena žije převážně archetyp matky,..).
Stejný problém nastává ve vztahu otec-dcera - otec je prvním mužem v životě dívky, stejně tak jako matka první ženou v životě syna. Proto když v období, kdy se probouzí sexualita dívky otec toto rozpozná (často bohužel jen podvědomě, lekne se toho, že jej dcera sexuálně přitahuje, což je primární pudová záležitost,kterou má každý-vyhodnocení "je to dcera" je až na druhém místě) a pak buď dceru odmítne nějakým zraňujícím způsobem (přestaň se předvádět je lepší příklad), nebo se to může přesunout kam nemá (viz jiné diskuse; pokud otec vlastní sexualitu nemá zpracovanou); málokterý muž si tímto obtížným obdobím dokáže projít "bez ztráty kytičky". (Matky ve vztahu k synovi to lépe zvládají, protože primární úloha ženy v sexu je přijímající.)
Když otec nepřijímá (odmítne, zraní) sexualitu (ženskost) dcery, ta se pak snaží hrát roli chlapce a/nebo v dospělosti odmítá (archetyp divošky a) muže (viz psychická kastrace), podobné je to u chlapců/matek.
b) milovnice (života)
užívání si života, prožitky, sběratelství, i milenka (ve smyslu užívání si sexuality, radosti ze sexuality), dovolit si mít radost ze života, radost ze smyslů/smyslnosti
Stínem je odmítnutí - bez prožitků, mít děti a pak život končí.., závislosti - sladkosti, jídlo, cigarety
V dětství když nemá dívka zpětnou vazbu od otce, pak v dospělosti nevědomě flirtuje - nosí třeba mini, diví se a nadává na chlapy, proč na ni čumí, atd. - není si vědoma síly své sexuality, svého archetypu milenky/milovnice - tento archetyp pak prosakuje bez jejího vědomí, nevědomě flirtuje se všemi muži.
Když žena není v kontaktu s tímto archetypem, žije třeba jen archetyp matky, mnohdy se diví, proč o ni muž/manžel ztrácí zájem jako o partnerku (a řeší to třeba jinde, samozřejmě i naopak - pokud muž nežije archetypy, které mu přísluší..).
c) matka
nemusí mít děti, je to způsob chování- pečující, sytící, dávající, milující bez podmínek, činí domov teplým (výzdobou, teplou večeří, svačinou, čistotou, pohlazením,..)
stinná stránka: chová se jako matka ke všem (včetně manžela-nesmíš to a to, jak to vypadáš,..), bere děti jako štít (neřeší záležitosti v partnerství "kvůli dětem" - pozice oběti), když žena nežije ostatní archetypy, má tendenci děti (hlavně syna, když třeba navíc chyběl otec a on zastupoval partnera) nepustit, ani když je jim 40, kecá jim do života nebo je obviňuje, že ji opustili, ztrácí smysl života, může mít nízké sebevědomí (co já teď budu dělat, když se nebudu mít o koho starat), zvláště když nemá práci a koníčky, je přetížená starostmi cizích lidí (pečuje o ně).
d) léčitelka
žena která ví, velká intuice, porozumění přírodě, zákonitostem, cyklům, vcítění, učitelka moudrosti ostatních, vyslechne a pohladí, ví kdy má naslouchat a kdy mluvit, rozumí sama sobě, nevystavuje své vědomosti na odiv, je v kontaktu s ostatními archetypy
stinná stránka: manipulace, často s využitím informací o psychice (citové vydírání, ..), chybí pokora, dokáže "otrávit" život
Příklad: Pokud matka nežije archetyp milovnice/milenky - tzn. jen se stará o děti, nezajde si na kosmetiku, do posilovny (to jsou příklady, možnosti), nekoupí si nic nového na sebe, nezajde si pokecat s kámoškama - pak má dcera tendenci tento archetyp dohnat do extrému. Pokud otec nežije archetyp válečníka, má syn tendenci být až agresivní, bojovný, atd.
Pokud je některý archetyp rodiči/společností potlačen, obrací se do stínu (pro dítě je to v tom okamžiku způsob obrany, není si toho vědomo, málokdy i jako dospělý - je to říše stínů, nevědomí - pokud s tím nepracuje).
Muži mají archetyp bojovníka (válečníka), kouzelníka (šamana), milovníka a krále a samozřejmě i jejich stinné stránky...
Hodně těchto věcí přebíráme ze svých původních rodin na nevědomé úrovni (jak se choval otec k matce, jak ji vyjadřoval něhu, jak se k sobě chovali, jak řešili krizové situace, jestli měli koníčky, atd. atd., pokud se s tím nepracuje, ten člověk s tím žije celý život, může mít problémy ve vztazích, atd. a není si vědom, že by něco dělal špatně. No a o tom to je! ;-)
Tohle je část mých zápisků ze semináře Archetypy, na kterém jsem byl na www.alkion.cz Dost věcí v mém životě se díky němu osvětlilo, protože moje dětství býl v tomto směru výživný studijní materiál, hlavně co se týče stinných stránek :-)
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)