Lenka | •
|
(7.6.2006 12:36:53) Něco takového jsem zažila na vlastní kůži. Naši se rozvedli když mi bylo pět a scénář byl potom skoro stejný. K tátovi na víkend jsem jezdila každých 14 dnů a pak jsem s ním taky trávila případně nějaké ty prázdniny. Táta byl pro mne samozřejmě tehdy "nedotknutelný", všechno u něj bylo skvělé a strašně ráda jsem k němu jezdila. S odstupem času se na to koukám trochu jinak. To co mi táta při našich společných víkendech poskytoval, bylo spíš materiálního rázu. U něj bylo všechno "lepší". Měl nové auto kterým mne všude vozil, video, před kterým jsem trávila většinu času, to byly věci, na které moje máma nemohla tenkrát coby samoživitelka ani pomyslet. Táta mi slíbil na co jsem si vzpomněla (fakt ale je, že sliby neplnil). Tenkrát jsem na tatínka nedala dopustit a všechno jsem zazlívala mámě. Dneska už ale dávno vidím, že to bylo trochu jinak. Moje máma byla ten, kdo na mne výchovně působil, starala se o mne každý den, ne jen když se jí to zrovna hodilo, utírala mi slzičky když jsem v pátek celý večer u okna čekala na tátu který zase nepřijel, ona musela zahodit celý program, který jsme spolu měly na víkend naplánovaný, když se bez ohlášení objevil s tím, jestli si mne může vzít (a já jsem tehdy samozřejmě volila tátu). Při tom všem proti tátovi nikdy neřekla ani slovo a nechala mne plně si užívat čas který jsem s ním strávila. Časem se věci změnily. Táta taky na nějakou dobu odjel do zahraničí, pak přestal pravidelně jezdit, kolem desátého roku věku pro mne přijel tak jednou za půl roku a víkendy s ním pro mne začaly být spíš nepříjemné, protože jsem byla jen přívěskem v jeho plánech s jeho novou rodinou a jeho přáteli, měla jsem pocit, že jsem tam jen od toho, abych vyplnila volné místo v autě a pohlídala jeho nové děti (své nevlastní sourozence) když se chce jít někam bavit. Dávno jsme si neměli co říct, on mne prakticky neznal, nevěděl nic o mých koníčcích, o mých kamarádech nebo zážitcích, o mých cílech, o mém každodenním životě. To, že pak časem jezdit přestal úplně, přestal se ozývat o svátcích a Vánocích, bylo do jisté míry vysvobození pro nás všechny. Naše nová rodina mohla normálně fungovat (máma se znovu vdala) a já jsem konečně přijala svou roli v ní. Po mnoha letech jsme se opět s tátou dostali do kontaktu (inicioval on), občas si napíšeme, pozvala jsem jej i na svatbu, ale je to pro mne cizí člověk (stejně tak jako jeho děti). On je pořád takový jako dřív, ale já jsem dávno někde jinde. Šla jsem studovat, věnuju se svým koníčkům, mám svoje přátele, své plány, jiný žebříček hodnot. Moje rodina je moje máma, její muž (i když "táto" mu neříkám) a jejich dcera - moje milovaná sestra. Byli jsme spolu vždycky, v dobrém i zlém, FUNGOVALI jsme jako rodina. Byly časy, kdy jsem z toho byla moc nešťastná, mrzelo mne, že mě táta nepotřebuje, když já ho přece mám ráda... postupně jsem ale zjistila, že mám právo se od něj odpoutat, plně se věnovat své nové rodině. Už dávno to nebolí a vím, že nemám povinnost "cítit se jeho dcerou" a nějak přemýšlet nad tím, že bych k němu měla mít nějaký vztah, jen proto že jsem jeho krve (a má na to právo).
Po svých zkušenostech (i po zkušenostech přátel s podobnými životními osudy) jsem přesvědčená, že pro dítě je nejdůležitější skutečně fungující rodina, a za tímto účelem je někdy nutné, aby se druhý rodič vzdal svých nároků na duši svého dítěte a nechal je tak jít novou cestou. Samozřejmě že to pak nemusí dopadnout tak jako u nás, vztah dítěte s otcem může zůstat dobrý a srdečný, ale je potřeba stanovit, kdo je vychovatel a kdo nese zodpovědnost a toho se pak také držet.
|
Vladan |
|
(7.6.2006 13:47:43) A co se stane z něho? Hrozná je tahle zloba. Pro sebe každý chce ho...však on si přeje oba.
|
Nataša | •
|
(7.6.2006 14:40:11) Zajámal by mě názor psychologa, jak tohle řešit s ročním dítětem.
|
|
Nataša | •
|
(7.6.2006 14:41:09) Zajímal by mě názor psychologa, jak tohle řešit s ročním dítětem, které nemá k otci žádný vztah.
|
Pavla3 |
|
(7.6.2006 16:46:47) Lenko, naprosto s tebou souhlasím, bohužel je to otázka tak individuální, že podle mého názoru nikdy nelze naprosto objektivně posoudit. Je si ce běžné, že jsou (ne jen u nás) při rozvodu upřednostňovány matky, ale ruku na srdce jsou to většinou právě matky, které se dítě starají víc (někdy výhradně) a to právě v partnerských vztazích kde to "skřípe" a které nakonec skončí rozvodem. Pravdou je, že rodiny s vyváženou péčí o děti (otec, matka) se tolik nerozvádějí. A tak souhlasím s tím, že racionálně uvažující nesobecký otec, který opustí původní rodinu pro své osobní zájmy (nová rodina, práce v zahraničí, časově náročné koníčky), by se měl stáhnout a nechat případné nové rodině svého dítěte prostor. To že je někdo biologickým otcem z něj OTCE nedělá, bohužel podle našich zákonů ano. Natašo, v případě ročního dítěte, které jeho biologický otec opustí a nejeví o něj dlouhodobě zájem a ty si pak najdeš nového spolehlivého partnera, bych tvrdě bojovala, v zájmu dítěte je stabilní rodina a né nějakej otec neotec, kterej se jednou objeví a pak půl roku ne. Tím co v článku říkaj rádobypsychologové se nenech moc zmást, vždyť i jedna z nich připouští, že před jistou dobou se na věc dívali "tak nějak vědecky jinak" :-) Sama mám podobnou zkušenost, mé dceři bylo 7 měsíců, když nás její biologický otec opustil. Pak se objevil za půl roku, pak za rok, pak další dva a půl roku nic (měl přítelkyni) pak mu přítelkyně vážně onemocněla a zemřela, tak si zas vzpoměl, že má dítě, protože je chudák sám opuštěnej.... Mezitím jsem se vdala máme další děti a dcera sourozence. On mi sice před svatbou povolil změnu jejího příjmení (nikdy se nejmenovala jako on), ale souhlas k osvojení odmítl dát, musela bych se soudit. A výsledek soudu by byl tak 50-50. Když tenkrát přišel, že by ji chtěl vídat, řekla jsem mu, že OK, ale njedřív se může sejít v přítomnosti mě a mého manžela. To odmítl a od té doby se neozval. Pokud by se někdy chtěl s dcerou stýkat řešila bych to v závislosti na jejím věku. Nechci do budoucna nic tajit. Nevím možná je to z mé strany taky tak trochu snaha o popření minulosti, dle těch psychologů, ale já to tak necítím, pro mě je důležité jak se cítí děti a to nejenom to jedno, ale všechny tři.
|
Martin | •
|
(7.6.2006 20:11:59) mám pohled z ,,opačné,, strany.Matka dvouleté dcery se rozhodla odejít za novým přítelem,bývalému manželovi odmítala dceru předávat s odůvodněním, že se o tak malé dítě určitě nedokáže postarat(přestože se o ni od narození běžně staral).S novým přítelem má další dítě,k dceři ,které je již šest let se nesmí vlastní táta ani přiblížit jen musí pravidelně platit.Matka tvrdí ,že dcera je zvyklá již jen na novou rodinu a setkávání s tátou by velmi trpěla.Co Vy na takový případ má táta v ,,zájmu,, dcery uplně zmizet z jejího života.Vždy se o dceru chtěl starat ale vinou chování matky a pomalých soudů nemůže(první nařízené jednání o úpravě návštev bylo po 5 měsích druhé proběhlo po zdržovací taktice za dalších 8 měsíců atd.)teď po letech může dle rozsudku dcerku vídat jen jednou za čtrnáct dní v sobotu za přítomnosti pracovníků opd(dosud se to nepodařilo jelikož dcera náhle onemocní těsně před kontaktem )Matka navíc požaduje úplný zákaz kontaktu s ohledem na psychický stav dcery,která ,,nechce ,,nikam s ,,cízím,, pánem chodit ,aby jí neublížil.
|
Lenka | •
|
(7.6.2006 20:39:38) Výchozí podmínky jsou jiné (matka je "ta podlá", i když on to asi taky každý vidí jinak, možná měla pádný důvod, proč od manžela odešla), ale výsledek je ze strany dítěte stejný. Možná že už opravdu současného partnera své maminky považuje za svého "výkonného tátu". A je možné, že by za takových okolností setkáváním se svým biotátou (pro ni cizím chlapem) trpěla, já si to dovedu dost dobře představit. Je to těžká situace, ale je potřeba to udělat tak, aby navzdory chybě matky a liknavosti soudů z toho nakonec dobře vyšlo to dítě. A přesto, že otec cítí SVÉ právo na styk s dítětem, jsou případy, kdy jeho prosazením uspokojuje pouze své zájmy a vůbec ne zájmy dítěte. Je to těžký a každý případ je jiný.
|
Lenka | •
|
(7.6.2006 20:59:54) Ještě bych měla taky jeden faktor: moje sestra coby dítko dost špatně snášela, když "pro mne přijel ten pán co je prý můj tatínek a odvezl si mne". Pro ni tenkrát bylo strašně těžké pochopit, že "její máma s jejím tatínkem tu nejsou spolu odjakživa", že je nějaká jiná kapitola, kterou nechápe. Malému dítěti některé věci vysvětlit nejdou. Skutečně jak tu už někdo poznamenal, nejde jen o to jedno dítě z dřívějšího vztahu, které je předmětem sporu rodičů, ale pak už jde taky o celou novou rodinu i o ty další děti. To dítě už pak není jen "biomámy a biotáty", ale je také nedílnou součástí světa svých sourozenců.
|
|
|
|
Medvěd | •
|
(11.6.2006 10:23:52) Tak to mě posadilo na zadek. Chápu, že chcete mít první setkání svého dítěte s biologickým otcem pod kontrolou, chápu, že u toho chcete být Vy. Ale že k tomu chcete nového partnera, který je pro Vašeho bývalého manžela naprosto cizí chlap, to mi nejde na rozum. A jemu se nedivím, že se už neozval. Tedy divím, já bych to řešil soudně, ať soud rozhodne, jak budou schůzky probíhat. Tímto jste ničemu nepomohla, naprosto ničemu. Mimochodem, než se na mne vrhnete, že nevím, o čem je řeč. Jsem rozvedený a můj kontakt s dcerou není upraven soudně jinak, než, že se v rozsudku konstatuje, že ono "půjčování" dcery probíhá "po dohodě". Mám poměrně časově náročnou práci a navíc daleko od původní rodiny, takže nic jiného nezbývá, nedokážu si neordinovat co 2 týdny cestu za dcerou. Ale díky rozumnému přístupu hlavně mé bývalé ženy nemáme žádný problém. A pokud mi Alenka (dcera) řekne, že na víkend něco má anebo že se jí nechce, nechám to tak. Váš bývalý partner ve světle Vašeho příspěvku vypadá, jako že nevyzrále neustál novou situaci s odlukou od dítěte, ale obávám se, že pravda bude někde uprostřed. Co když prostě z nějakého objektivního důvodu nemohl své dítě navštěvovat? Já chápu, že chcete budovat novou rodinu a na "starého" partnera byste nejraději zapomněla, ale to dítě je Vaše společné a jakékoliv odstranění táty z jeho života je kruté a nezodpovědné. Mám kamaráda, jeho otec měl o něj zájem, když se s mámou rozcházel. Ona striktně smazala tátu ze synova života, dokonce ho ani při porodu neuvedla do rodného listu. Dnes, v cca 27 letech věku, se ten kamarád rozhodl tátu najít. matku donutil dát mu veškeré informace o něm, aby ho našel. Našel ho v Bratislavě, navštívil. Nevzniklo žádné velké a vřelé pouto, setkání ale bylo prý celkem příjemné. A kamarád říká, že pochopil spoustu svých vlastností a styl chování, když viděl tátu. A taky říká, že tohle matce nikdy neodpustí, rotože rozhodnutí, zdali týtu vídat či nikoliv, patřilo pouze a jen jemu, nikoliv jí.
|
|
|
|
|
Toranoko | •
|
(7.6.2006 17:56:11) Taky s tebou souhlasim, jen mam jednu drobnou pripominku - ted ocenujes to, jak se tvoje mama chovala, ale kdyby ti "v tvem zajmu" ve styku s otcem branila, asi by to vsechno bylo daleko horsi. Asi bys ji to zazlivala, kdyz jsi tenkrat tu situaci nechapala jako ted, a myslim, ze takovehle pocity krivdy potom dokazi dlouho pretrvat. Takhle jsi k tomu dosla sama a sama sis mohla vztah k otci prozit a zhodnotit.
Jinak mi tohle jeste neprijde tak hrozne, me je vzdycky lito deti, o ktere se rodice perou a hadaji, a dite je jenom prostredkem k jejich osobnim sporum - kazdy mu tvrdi o tom druhem ty nejhorsi veci, hzstericke sceny, unosy ditete - nedovedu si predstavit, jak se musi to dite citit [a nekdy i rodice]. Brr.
|
Lenka | •
|
(7.6.2006 19:59:57) Jasný, že je dobře, že se máma tehdy chovala k otci neutrálně a nijak můj vztah k němu neovlivňovala. Myslím že tak je to správně a ideální, to jsem ale neřešila. Prostě jenom to, že je dobré nechat dítě jeho nové rodině, pokud tato funguje. To by si pak rodič pečující o dítě nemohl najít nikdy dalšího partnera... kdyby si "nepečující" rodič prosazoval za každou cenu své právo "být svému dítěti tím jediným".
|
|
|
Jitka, Eliška a Martínek |
|
(7.6.2006 21:40:55) oravdu díky za váš příspěvek. Jsme taková typická rozvedená rodina. Já mám z prvního manželství dceru, můj přítel 2 syny a teď spolu máme ročního raráška (za pár dnů už budeme úplné rodina se společným jménem). Můj Ex... se občas ozve (tak jednou za 4-6 týdnů) že chce dceru a neptá se jestli máme něco v plánu. Teď jsem mu říkala že dva víkendy za sebou má výlety - jeden do zábavního parku v Německu a druhý se školou tak volal jí že maminka mu jí nedá :o( klasika. Pak když už bylo volno tak se neozval.... Ale to jsem vlastně ani nechtěla - na začátku mi psycholog řekl že k otci cítí odpor, ale babičku a dědu jí nemám brát ty má ráda. Nebránila jsem teda ve styku a ani bych neměla tu sílu - bylo na ní jestli řekne že nechce nemusela. Nejednou se všechno změnilo, začalo se jí u otce líbit, začala tam jezdit ráda a já netušila proč. Pak jednou řekla že tam má kočku, křečky a já nevím co všechno co doma mít nemůže - jeden ze synů je silný alergik. Prostě táta je teď ten nejlepší. Vždy jsem si říkala že jednou to pochopí a váš článek mi dodal sil a jistoty že snad jednou ten čas přijde. Neprobírám s ní to jaký mezi námi byl vztah - jsem neutrální, ale jednou sama začala že si z našeho společného soužití pamatuje jen na to jak nás táta bil.... ano to byla taky poslední společná chyilka a teď stejně je on ten nej.... mrzí mě to a čekám až jednou pochopí a díky vám vím že ta doba snad přijde.
|
Lenka | •
|
(7.6.2006 22:53:40) Jitko, držím Vaší rodině palce. Jsem přesvědčená, že dítě jednou dospěje do stavu, ve kterém bude schopné zhodnotit, co pro něj v dosavadním životě mělo skutečný význam. Já jsem si dnes vědoma toho, jak mámu muselo tenkrát strašně bolet, když přes všechnu jeji snahu byl vždycky tatínek ten skvělý (který mi všechno dovolil) a ona ta zlá, která mi některé věci zakazovala (ale vychovala ze mne takového člověka jakým dnes jsem). Je mi dnes líto toho, jak jí tenkrát bylo asi smutno. Nikdy to na sobě ale nedala znát a nepokusila se můj vztah k otci narušit nebo ovlivnit, nechala mne si to všechno "prožít" a srovnat v hlavě. Ale časem jsme si všechno vyříkaly a máme krásný vztah a já vím, že to, jak jsem věci viděla když mi bylo sedm nebo jedenáct, bylo naprosto úměrné mému věku a situaci.
|
Ea | •
|
(8.6.2006 11:46:18) Mám stejnou osobní zkušenost. Doporučuju nechat dítě dospět k vlastnímu názoru a poznání. Neovlivňovat, neočerňovat... Jednou se vám to všechno vrátí a pokud máte dceru ráda, určitě vám nebude dělat velký problém to pro ni teď udělat.
|
|
Ea | •
|
(8.6.2006 11:47:21) Mám stejnou osobní zkušenost. Doporučuju nechat dítě dospět k vlastnímu názoru a poznání. Neovlivňovat, neočerňovat... Jednou se vám to všechno vrátí a pokud máte dceru ráda, určitě vám nebude dělat velký problém to pro ni teď udělat.
|
|
|
|
Katka 2 deti | •
|
(8.6.2006 9:10:49) PROSIM O RADU Mam pred rozvodem..deti 5,5 roku a 14 mesicu.Rodinu opustil manzel..Ja mam noveho pritele, ale je to cizinec..Jak by to bylo v pripade meho stehovani s detmi do zahranici? jak by fungoval styk s detmi a musi k tomu dat souhlas..vite o tom neco? dekuji
|
|
|