| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Víkend s tátou

 Celkem 54 názorů.
 Lenka 
  • 

Je to těžký... 

(7.6.2006 12:36:53)
Něco takového jsem zažila na vlastní kůži. Naši se rozvedli když mi bylo pět a scénář byl potom skoro stejný. K tátovi na víkend jsem jezdila každých 14 dnů a pak jsem s ním taky trávila případně nějaké ty prázdniny. Táta byl pro mne samozřejmě tehdy "nedotknutelný", všechno u něj bylo skvělé a strašně ráda jsem k němu jezdila. S odstupem času se na to koukám trochu jinak. To co mi táta při našich společných víkendech poskytoval, bylo spíš materiálního rázu. U něj bylo všechno "lepší". Měl nové auto kterým mne všude vozil, video, před kterým jsem trávila většinu času, to byly věci, na které moje máma nemohla tenkrát coby samoživitelka ani pomyslet. Táta mi slíbil na co jsem si vzpomněla (fakt ale je, že sliby neplnil). Tenkrát jsem na tatínka nedala dopustit a všechno jsem zazlívala mámě. Dneska už ale dávno vidím, že to bylo trochu jinak. Moje máma byla ten, kdo na mne výchovně působil, starala se o mne každý den, ne jen když se jí to zrovna hodilo, utírala mi slzičky když jsem v pátek celý večer u okna čekala na tátu který zase nepřijel, ona musela zahodit celý program, který jsme spolu měly na víkend naplánovaný, když se bez ohlášení objevil s tím, jestli si mne může vzít (a já jsem tehdy samozřejmě volila tátu). Při tom všem proti tátovi nikdy neřekla ani slovo a nechala mne plně si užívat čas který jsem s ním strávila.
Časem se věci změnily. Táta taky na nějakou dobu odjel do zahraničí, pak přestal pravidelně jezdit, kolem desátého roku věku pro mne přijel tak jednou za půl roku a víkendy s ním pro mne začaly být spíš nepříjemné, protože jsem byla jen přívěskem v jeho plánech s jeho novou rodinou a jeho přáteli, měla jsem pocit, že jsem tam jen od toho, abych vyplnila volné místo v autě a pohlídala jeho nové děti (své nevlastní sourozence) když se chce jít někam bavit. Dávno jsme si neměli co říct, on mne prakticky neznal, nevěděl nic o mých koníčcích, o mých kamarádech nebo zážitcích, o mých cílech, o mém každodenním životě.
To, že pak časem jezdit přestal úplně, přestal se ozývat o svátcích a Vánocích, bylo do jisté míry vysvobození pro nás všechny. Naše nová rodina mohla normálně fungovat (máma se znovu vdala) a já jsem konečně přijala svou roli v ní.
Po mnoha letech jsme se opět s tátou dostali do kontaktu (inicioval on), občas si napíšeme, pozvala jsem jej i na svatbu, ale je to pro mne cizí člověk (stejně tak jako jeho děti). On je pořád takový jako dřív, ale já jsem dávno někde jinde. Šla jsem studovat, věnuju se svým koníčkům, mám svoje přátele, své plány, jiný žebříček hodnot.
Moje rodina je moje máma, její muž (i když "táto" mu neříkám) a jejich dcera - moje milovaná sestra. Byli jsme spolu vždycky, v dobrém i zlém, FUNGOVALI jsme jako rodina.
Byly časy, kdy jsem z toho byla moc nešťastná, mrzelo mne, že mě táta nepotřebuje, když já ho přece mám ráda... postupně jsem ale zjistila, že mám právo se od něj odpoutat, plně se věnovat své nové rodině. Už dávno to nebolí a vím, že nemám povinnost "cítit se jeho dcerou" a nějak přemýšlet nad tím, že bych k němu měla mít nějaký vztah, jen proto že jsem jeho krve (a má na to právo).

Po svých zkušenostech (i po zkušenostech přátel s podobnými životními osudy) jsem přesvědčená, že pro dítě je nejdůležitější skutečně fungující rodina, a za tímto účelem je někdy nutné, aby se druhý rodič vzdal svých nároků na duši svého dítěte a nechal je tak jít novou cestou. Samozřejmě že to pak nemusí dopadnout tak jako u nás, vztah dítěte s otcem může zůstat dobrý a srdečný, ale je potřeba stanovit, kdo je vychovatel a kdo nese zodpovědnost a toho se pak také držet.
 Vladan 


Re: Je to těžký... 

(7.6.2006 13:47:43)
A co se stane z něho? Hrozná je tahle zloba. Pro sebe každý chce ho...však on si přeje oba.
 Nataša 
  • 

Re: Re: Je to těžký... 

(7.6.2006 14:40:11)
Zajámal by mě názor psychologa, jak tohle řešit s ročním dítětem.
 Nataša 
  • 

Víkend s tátou 

(7.6.2006 14:41:09)
Zajímal by mě názor psychologa, jak tohle řešit s ročním dítětem, které nemá k otci žádný vztah.
 Pavla3 


Lenko, Natašo 

(7.6.2006 16:46:47)
Lenko, naprosto s tebou souhlasím, bohužel je to otázka tak individuální, že podle mého názoru nikdy nelze naprosto objektivně posoudit. Je si ce běžné, že jsou (ne jen u nás) při rozvodu upřednostňovány matky, ale ruku na srdce jsou to většinou právě matky, které se dítě starají víc (někdy výhradně) a to právě v partnerských vztazích kde to "skřípe" a které nakonec skončí rozvodem. Pravdou je, že rodiny s vyváženou péčí o děti (otec, matka) se tolik nerozvádějí.
A tak souhlasím s tím, že racionálně uvažující nesobecký otec, který opustí původní rodinu pro své osobní zájmy (nová rodina, práce v zahraničí, časově náročné koníčky), by se měl stáhnout a nechat případné nové rodině svého dítěte prostor. To že je někdo biologickým otcem z něj OTCE nedělá, bohužel podle našich zákonů ano.
Natašo, v případě ročního dítěte, které jeho biologický otec opustí a nejeví o něj dlouhodobě zájem a ty si pak najdeš nového spolehlivého partnera, bych tvrdě bojovala, v zájmu dítěte je stabilní rodina a né nějakej otec neotec, kterej se jednou objeví a pak půl roku ne. Tím co v článku říkaj rádobypsychologové se nenech moc zmást, vždyť i jedna z nich připouští, že před jistou dobou se na věc dívali "tak nějak vědecky jinak" :-)
Sama mám podobnou zkušenost, mé dceři bylo 7 měsíců, když nás její biologický otec opustil. Pak se objevil za půl roku, pak za rok, pak další dva a půl roku nic (měl přítelkyni) pak mu přítelkyně vážně onemocněla a zemřela, tak si zas vzpoměl, že má dítě, protože je chudák sám opuštěnej.... Mezitím jsem se vdala máme další děti a dcera sourozence. On mi sice před svatbou povolil změnu jejího příjmení (nikdy se nejmenovala jako on), ale souhlas k osvojení odmítl dát, musela bych se soudit. A výsledek soudu by byl tak 50-50. Když tenkrát přišel, že by ji chtěl vídat, řekla jsem mu, že OK, ale njedřív se může sejít v přítomnosti mě a mého manžela. To odmítl a od té doby se neozval. Pokud by se někdy chtěl s dcerou stýkat řešila bych to v závislosti na jejím věku. Nechci do budoucna nic tajit. Nevím možná je to z mé strany taky tak trochu snaha o popření minulosti, dle těch psychologů, ale já to tak necítím, pro mě je důležité jak se cítí děti a to nejenom to jedno, ale všechny tři.
 Martin 
  • 

Re: Lenko, Natašo 

(7.6.2006 20:11:59)
mám pohled z ,,opačné,, strany.Matka dvouleté dcery se rozhodla odejít za novým přítelem,bývalému manželovi odmítala dceru předávat s odůvodněním, že se o tak malé dítě určitě nedokáže postarat(přestože se o ni od narození běžně staral).S novým přítelem má další dítě,k dceři ,které je již šest let se nesmí vlastní táta ani přiblížit jen musí pravidelně platit.Matka tvrdí ,že dcera je zvyklá již jen na novou rodinu a setkávání s tátou by velmi trpěla.Co Vy na takový případ má táta v ,,zájmu,, dcery uplně zmizet z jejího života.Vždy se o dceru chtěl starat ale vinou chování matky a pomalých soudů nemůže(první nařízené jednání o úpravě návštev bylo po 5 měsích druhé proběhlo po zdržovací taktice za dalších 8 měsíců atd.)teď po letech může dle rozsudku dcerku vídat jen jednou za čtrnáct dní v sobotu za přítomnosti pracovníků opd(dosud se to nepodařilo jelikož dcera náhle onemocní těsně před kontaktem )Matka navíc požaduje úplný zákaz kontaktu s ohledem na psychický stav dcery,která ,,nechce ,,nikam s ,,cízím,, pánem chodit ,aby jí neublížil.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Lenko, Natašo 

(7.6.2006 20:39:38)
Výchozí podmínky jsou jiné (matka je "ta podlá", i když on to asi taky každý vidí jinak, možná měla pádný důvod, proč od manžela odešla), ale výsledek je ze strany dítěte stejný. Možná že už opravdu současného partnera své maminky považuje za svého "výkonného tátu". A je možné, že by za takových okolností setkáváním se svým biotátou (pro ni cizím chlapem) trpěla, já si to dovedu dost dobře představit.
Je to těžká situace, ale je potřeba to udělat tak, aby navzdory chybě matky a liknavosti soudů z toho nakonec dobře vyšlo to dítě. A přesto, že otec cítí SVÉ právo na styk s dítětem, jsou případy, kdy jeho prosazením uspokojuje pouze své zájmy a vůbec ne zájmy dítěte. Je to těžký a každý případ je jiný.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Lenko, Natašo 

(7.6.2006 20:59:54)
Ještě bych měla taky jeden faktor: moje sestra coby dítko dost špatně snášela, když "pro mne přijel ten pán co je prý můj tatínek a odvezl si mne". Pro ni tenkrát bylo strašně těžké pochopit, že "její máma s jejím tatínkem tu nejsou spolu odjakživa", že je nějaká jiná kapitola, kterou nechápe. Malému dítěti některé věci vysvětlit nejdou. Skutečně jak tu už někdo poznamenal, nejde jen o to jedno dítě z dřívějšího vztahu, které je předmětem sporu rodičů, ale pak už jde taky o celou novou rodinu i o ty další děti. To dítě už pak není jen "biomámy a biotáty", ale je také nedílnou součástí světa svých sourozenců.
 Medvěd 
  • 

Setkání s vlastním dítětem za přítomnosti cizího chlapa? 

(11.6.2006 10:23:52)
Tak to mě posadilo na zadek. Chápu, že chcete mít první setkání svého dítěte s biologickým otcem pod kontrolou, chápu, že u toho chcete být Vy. Ale že k tomu chcete nového partnera, který je pro Vašeho bývalého manžela naprosto cizí chlap, to mi nejde na rozum. A jemu se nedivím, že se už neozval. Tedy divím, já bych to řešil soudně, ať soud rozhodne, jak budou schůzky probíhat.
Tímto jste ničemu nepomohla, naprosto ničemu.
Mimochodem, než se na mne vrhnete, že nevím, o čem je řeč. Jsem rozvedený a můj kontakt s dcerou není upraven soudně jinak, než, že se v rozsudku konstatuje, že ono "půjčování" dcery probíhá "po dohodě". Mám poměrně časově náročnou práci a navíc daleko od původní rodiny, takže nic jiného nezbývá, nedokážu si neordinovat co 2 týdny cestu za dcerou. Ale díky rozumnému přístupu hlavně mé bývalé ženy nemáme žádný problém. A pokud mi Alenka (dcera) řekne, že na víkend něco má anebo že se jí nechce, nechám to tak.
Váš bývalý partner ve světle Vašeho příspěvku vypadá, jako že nevyzrále neustál novou situaci s odlukou od dítěte, ale obávám se, že pravda bude někde uprostřed. Co když prostě z nějakého objektivního důvodu nemohl své dítě navštěvovat?
Já chápu, že chcete budovat novou rodinu a na "starého" partnera byste nejraději zapomněla, ale to dítě je Vaše společné a jakékoliv odstranění táty z jeho života je kruté a nezodpovědné.
Mám kamaráda, jeho otec měl o něj zájem, když se s mámou rozcházel. Ona striktně smazala tátu ze synova života, dokonce ho ani při porodu neuvedla do rodného listu. Dnes, v cca 27 letech věku, se ten kamarád rozhodl tátu najít. matku donutil dát mu veškeré informace o něm, aby ho našel. Našel ho v Bratislavě, navštívil. Nevzniklo žádné velké a vřelé pouto, setkání ale bylo prý celkem příjemné. A kamarád říká, že pochopil spoustu svých vlastností a styl chování, když viděl tátu. A taky říká, že tohle matce nikdy neodpustí, rotože rozhodnutí, zdali týtu vídat či nikoliv, patřilo pouze a jen jemu, nikoliv jí.
 Toranoko 
  • 

Re: Je to těžký... 

(7.6.2006 17:56:11)
Taky s tebou souhlasim, jen mam jednu drobnou pripominku - ted ocenujes to, jak se tvoje mama chovala, ale kdyby ti "v tvem zajmu" ve styku s otcem branila, asi by to vsechno bylo daleko horsi. Asi bys ji to zazlivala, kdyz jsi tenkrat tu situaci nechapala jako ted, a myslim, ze takovehle pocity krivdy potom dokazi dlouho pretrvat. Takhle jsi k tomu dosla sama a sama sis mohla vztah k otci prozit a zhodnotit.

Jinak mi tohle jeste neprijde tak hrozne, me je vzdycky lito deti, o ktere se rodice perou a hadaji, a dite je jenom prostredkem k jejich osobnim sporum - kazdy mu tvrdi o tom druhem ty nejhorsi veci, hzstericke sceny, unosy ditete - nedovedu si predstavit, jak se musi to dite citit [a nekdy i rodice]. Brr.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Je to těžký... 

(7.6.2006 19:59:57)
Jasný, že je dobře, že se máma tehdy chovala k otci neutrálně a nijak můj vztah k němu neovlivňovala. Myslím že tak je to správně a ideální, to jsem ale neřešila. Prostě jenom to, že je dobré nechat dítě jeho nové rodině, pokud tato funguje.
To by si pak rodič pečující o dítě nemohl najít nikdy dalšího partnera... kdyby si "nepečující" rodič prosazoval za každou cenu své právo "být svému dítěti tím jediným".
 Jitka, Eliška a Martínek 


Lenko díky, 

(7.6.2006 21:40:55)
oravdu díky za váš příspěvek. Jsme taková typická rozvedená rodina. Já mám z prvního manželství dceru, můj přítel 2 syny a teď spolu máme ročního raráška (za pár dnů už budeme úplné rodina se společným jménem). Můj Ex... se občas ozve (tak jednou za 4-6 týdnů) že chce dceru a neptá se jestli máme něco v plánu. Teď jsem mu říkala že dva víkendy za sebou má výlety - jeden do zábavního parku v Německu a druhý se školou tak volal jí že maminka mu jí nedá :o( klasika. Pak když už bylo volno tak se neozval....
Ale to jsem vlastně ani nechtěla - na začátku mi psycholog řekl že k otci cítí odpor, ale babičku a dědu jí nemám brát ty má ráda. Nebránila jsem teda ve styku a ani bych neměla tu sílu - bylo na ní jestli řekne že nechce nemusela. Nejednou se všechno změnilo, začalo se jí u otce líbit, začala tam jezdit ráda a já netušila proč. Pak jednou řekla že tam má kočku, křečky a já nevím co všechno co doma mít nemůže - jeden ze synů je silný alergik. Prostě táta je teď ten nejlepší.
Vždy jsem si říkala že jednou to pochopí a váš článek mi dodal sil a jistoty že snad jednou ten čas přijde. Neprobírám s ní to jaký mezi námi byl vztah - jsem neutrální, ale jednou sama začala že si z našeho společného soužití pamatuje jen na to jak nás táta bil.... ano to byla taky poslední společná chyilka a teď stejně je on ten nej.... mrzí mě to a čekám až jednou pochopí a díky vám vím že ta doba snad přijde.
 Lenka 
  • 

Re: Lenko díky, 

(7.6.2006 22:53:40)
Jitko,
držím Vaší rodině palce. Jsem přesvědčená, že dítě jednou dospěje do stavu, ve kterém bude schopné zhodnotit, co pro něj v dosavadním životě mělo skutečný význam. Já jsem si dnes vědoma toho, jak mámu muselo tenkrát strašně bolet, když přes všechnu jeji snahu byl vždycky tatínek ten skvělý (který mi všechno dovolil) a ona ta zlá, která mi některé věci zakazovala (ale vychovala ze mne takového člověka jakým dnes jsem). Je mi dnes líto toho, jak jí tenkrát bylo asi smutno. Nikdy to na sobě ale nedala znát a nepokusila se můj vztah k otci narušit nebo ovlivnit, nechala mne si to všechno "prožít" a srovnat v hlavě. Ale časem jsme si všechno vyříkaly a máme krásný vztah a já vím, že to, jak jsem věci viděla když mi bylo sedm nebo jedenáct, bylo naprosto úměrné mému věku a situaci.
 Ea 
  • 

Re: Re: Lenko díky, 

(8.6.2006 11:46:18)
Mám stejnou osobní zkušenost. Doporučuju nechat dítě dospět k vlastnímu názoru a poznání. Neovlivňovat, neočerňovat... Jednou se vám to všechno vrátí a pokud máte dceru ráda, určitě vám nebude dělat velký problém to pro ni teď udělat.
 Ea 
  • 

Re: Re: Lenko díky, 

(8.6.2006 11:47:21)
Mám stejnou osobní zkušenost. Doporučuju nechat dítě dospět k vlastnímu názoru a poznání. Neovlivňovat, neočerňovat... Jednou se vám to všechno vrátí a pokud máte dceru ráda, určitě vám nebude dělat velký problém to pro ni teď udělat.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Je to těžký... 

(8.6.2006 9:10:49)
PROSIM O RADU
Mam pred rozvodem..deti 5,5 roku a 14 mesicu.Rodinu opustil manzel..Ja mam noveho pritele, ale je to cizinec..Jak by to bylo v pripade meho stehovani s detmi do zahranici? jak by fungoval styk s detmi a musi k tomu dat souhlas..vite o tom neco? dekuji
 kiri 
  • 

Re: Je to těžký... 

(8.6.2006 10:25:56)
Já jsem sice po rozvudu měla s exmanželem a návštěvami dcery u něj problémy jen tak rok, než ho to přestalo bavit. Ale když si představím, že to také mohlo být jak popisujete... Nebylo by nejlepší otce do rodného listu vůbec neuvádět?
 Martina 1 dcera 
  • 

víkend s tátou 

(7.6.2006 15:43:22)
všechno co bylo řečeno je krásné, ale co si počít v situacích kdy otec naprosto nerespektuje jakékoliv požadavky na bezpečnost dítěte nebo na ohledy na jeho stav.např má 6 letá dcera měla jet na školu v přírodě.Při jakémkoliv delším pobytu ve vodě okamžitě prochladne a nastydne.Proto jsem jejího otce požádala ,aby nebral dceru do Aquaparku, jak mi dopředu avizoval.A dokonce jsem dceři ani nezabalila plavky.A výsledek? Otec jí koupil plavky, do Aquaparku ji vzal.Dcera se vrátila silně nastydlá a málem na školu v přírodě neodjela.Podobné situce se opakují velice často.Takže otec se baví a já nesu všechny následky.Když jsem po po jednom takovém víkendu musela vzít témeř 14denní ošetřovačku a žádala po otci finanční pomoc jen se mi vysmál.A jak dokáže s platem zahýbat 14 denní ošetřovačka si jistě umíte představit.A když jsem následující víkend řeklaotci at pro dceru nejezdí, protože je v rekonvalscenci a já nemám jistotu ,že budou pokyny lékařky dodrženy vyhrožoval a nadával.Otec si pro ni jezdí kdy chce a jak chce a mě nezbývá nic jiného než dělat to co se popisuje v prvním příspěvku.Naplánovaný program odsunu na jiný,vymyslím program na víkend když otec nepřijede.Dnes už své dcerce ani příjezd otce neohlašuji.Pokud totiž nepřijede není smutná.Je tahle situace ale do budoucna udržitelná ? Myslím že ne.Jak budu dcera růst její vnímání času se zlepší a sama budu schopna poznat,kdy si má táta přijet.
 Jana 
  • 

Re: víkend s tátou 

(7.6.2006 19:17:12)
Souhlas s Martinou.Mám také podobnou zkušenost.Stači,když je otec uvedený v rodném listě a už má všechny práva.Otec mého dítěte se o malého nezajímal,s ničím mi nepomohl a přece měl nárok si brát roční dítě několikrát v týdnu a i když neovládal péči i mimino,měl nárok si ho brát k sobě bez mé přítomnosti.
Názor Pavly je trochu naivní.Pokud soud určí,že otec má právo na dítě třeba 3 krát v týdnu,maximálně se může odvolat.Většinou zbytečně.Musí se podřídit.
 Olina, nevlastní 11 letý syn a teď dvojčata 16 m.  
  • 

Pohled z druhé strany 

(8.6.2006 10:43:04)
Když jsem se poznala s mým současným mužem, tak byl v rozvodovém řízení. Jeho bývalá manželka si našla přítele a i se synem se k němu odstěhovala. Co vím ze zápisu soudu a psychologických posudků, tak oba, když si pořizovala dítě, byli podle psychologů nezralí pro založení rodiny a řešili pouze dlouhodobé problémy, které měli a mysleli si, že dítě vše vyřeší. V závěru posudku bylo napsáno, že pořízení dítěte byla nezodpovědnost. Vím je, že manžel tento závěr nesl dost těžce, byl strašně rád, že má chlapečka a chtěl se o něj starat. Staral s o něj svojí ženou od narození tak půl napůl.
Dopadlo to tak, že syn byl svěřen do péče matky a manželovi byli stanoveny návštěvy víkend po čtrnácti dnech a 14 dní o prázdninách. Ze začátku to byla matka, kdo bránil ve styku, přestože syn k nám chtěl jezdit (manžel zůstal v bytě, kde byl syn zvyklí a měl kamarády).Viděla jsem, jakbyl zklamaný, když jsme dojeli do jeho nového bydliště v čase určeném a marně jsme zvonili. Pak byl syn také třeba dva měsíce nemocný atd. Pokud jsme jí zaslali termín dovolený a zakoupili třeba zájezd, tak jsme mohli počítat s tím, že týden před námi naplánovanou a řádně ohlášenou dovolenou dostaneme zprávu, že syna nedostaneme.
Je pochopitelné, že může dítě onemocnět, ale nemůže se z toho stávat pravidlo.
Taky se nám stalo, že jsme přivezli v pátek zdravého syna a v sobotu dostal 40 horečky, volali jsme pohotovost, která mu podala léky a chtěla poslat zprávu, jeho ošetřující lékařce, ale tu podle matky nesmíme znát, do toho tci nic není. Dostali jsme doporučení, aby jsme syna v neděli nepřeváželi, že to jeho stav může ještě zhoršit. Manžel volal své ex a ta nám zdělila, že trvá na tom, aby jsme syna převezli, přestože manžel chtěl zůstat ze synem doma a převézt ho až mu klesnou horečky. Zbytečnou 30 km cestu autem syn odstonal v nemocnici.
Nevím, jestli by jste nyní i takovou matku bránili.Jo a sociální pracovnice, ty nic nezajímá.
Nakonec to skončilo dobře. Manželově ex asi došlo, že ubližuje především synovi, pokud mu brání ve styku s otcem a tak nyní již všechno probíhá v pohodě. Stane se, že třeba jeden víkend za rok pro něj neůžeme přijet nebo naopak oni mají něco v plánu, tak se normálně telefonicky domluví.A vyzvednem si ho mimo určený víkend soudem. On žije v nové rodině své matky, kde má bratra a u nás má nyní také dva sourozence.
Tak nyní uvidíme, jak to bude vypadat až s ním puberta začne "mláti na plno". Má jen štěstí, že mu bylo umožněno vybudovat si dobré vztahy v obouh rodinách, kde nachází podporu a lásku.
 Dáša, roční Vojtíšek 
  • 

Re: Pohled z druhé strany 

(8.6.2006 13:34:07)
Ahoj,
mám to podobné, již pátým rokem k nám jezdí děti (holka 11, kluk 10 let)z prvního manželství muže. V podstatě stejné jádro příběhu,jen s tím, že jeho ex stále ještě nepřišla na to, že dětem ubližuje. Ale jak děti stárnou, přicházejí na to (bohužel pro ni) samy. Vyplatila se nám trpělivost, slušnost a to, že jsme se nenechali vtáhnout do ní vyvolávaných - často naprosto malicherných - sporů.
Děti jsou rády, že alespoň u nás neslyší na druhého rodiče žádnou špínu a já jako macecha mám pocit, že to děláme v rámci možností dobře. Ale jak píšeš - puberta je za dveřmi a uvidíme, jestli mi jednou vpálí "že stejně nejsem jejich máma". Ale snad ne... Teď máme ročního kluka a vychází s ním dobře. A teď se ukazuje, že slušnost ale důslednost a pravidla se ve vztazích s dětmi vyplácí.
 Jitka+2kluci 


Re: Pohled z druhé strany 

(11.6.2006 0:54:24)
Tak to si asi lékař na pohotovosti právo otce na informace vyložil nějak špatně.

I rozvedenému rodiči, kterému nebyly svěřeny děti do výchovy, zůstávají zachována jeho základní rodičovská práva ( pokud jich nebyl zbaven rozhodnutím soudu), což v tomto případě evidentně nebyl. Takže je třeba mu poskytnout veškeré informace o zdravotním stavu nezletilého dítěte a to i kdyby druhý rodič s tím nesouhlasil!! (více např. v zákoně o rodině).
 Dana 
  • 

pečující tatínkové 

(8.6.2006 11:12:52)
Já bych jenom chtěla aspoň jednou potkat takového toho tatínka, který se o dítě stará stejně jako matka... půl napůl. Čili z deseti přebalení jich 5 provede otec? Chodí táta do práce na 4 hodiny, pak se vrátí, vystřídá s manželkou a po dobu co ona je 4 hodiny v práci se zase on plně stará o dítě? Nebo je to spíš tak, že táta celý den vydělává v práci (nechci zlehčovat výdělečnou činnost), žena je doma sama s dítětem, věnuje mu veškerou péči a tatínek potom večer slavnostně vykoupe a pochová?
Kdo učí dítě poznávat barvy? Kdo ho učí na nočník? Kdo ho krmí? Kdo mu vaří obědy? Kdo s ním zůstává doma na nemocenské? Kdo máchá pokakaný kalhoty? Kdo pofouká rozbitý koleno a utře slzičky?
Nechci žádnému tatínkovi křivdit. Znám mnoho mužů, kteří se rádi a docela dost zapojují do péče o potomka, v rámci svých časových možností (většinou víc času stráví v práci aby uživili rodinu). Ale přesto na moje předešlé otázky existuje vždy jedna odpověď: Máma.
 Dana 
  • 

Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 11:34:43)
P.S. Omlouvám se té menšině tatínků, kteří jsou s dítětem na mateřské dovolené, zatímco manželka živí rodinu... tam samozřejmě situace může být úplně jiná.
 Saša, 2 synové 2/98 
  • 

Re: Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 12:15:41)
Dovolila bych si nesouhlasit. Můj manžel naše syny velice miluje, a přestože na mateřské jsem s nimi byla já, vždycky o ně pečoval ve stejné míře. Když jsem byla na mateřské a on pracoval na směny, když přišel z jedenáct v noci z práce, oba krmil a přebaloval, abych se mohla vyspat. Když jim bylo 6 měsíců nechala jsem mu je na víkend a odjela ke kamarádce, protože již mi docházely síly. Teď chodím již pátý rok do práce a v současné době se o děti stará (co se času týče) rozhodně víc než já. Přestože spolu nemáme úplně nejlepší vztah (nemáme možnost posilovat manželství, protože nemáme nikoho na hlídání dětí), oba víme, že se nerozvedeme, protože by to ublížilo právě nejvíc našim dětem. A rozhodně znám i ze svého okolí tatínky, kteří se o své děti starají velmi dobře a někteří i lépe než máma. Myslím, že mám v tomto směru hodně zkušeností,protože jsem sociální pracovnice.
 Bára a Natálka 
  • 

Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(12.6.2006 8:01:43)
Docela bych ráda věděla, jak sociální pracovnice pozná, že se tatínek stará o dítě dobře nebo špatně. Podle toho, co jí navykládá nebo pravidelnými návštěvami rodiny? Mám totiž taky zkušenost. Jsem třetím rokem rozvedená, žiju v novém vztahu a otec mé dcery jí věnuje tolik času, kolik jen chce. Naúkor toho, že už nemáme skoro žádné soukromí. Přesto chodí neustále plakat soc. pracovnicím, jak je báječný otec a já špatná matka. Když jsem od nich potřebovala pomoc já, dozvěděla jsem se, že je to přece báječné,jak se o dceru hezky stará. Jak vědí, jak se o dceru stará (já na to mám totiž jiný názor). Naposledy naši dceru viděli v době rozvodového řízení ve věku 18ti měsíců. Teď je jí 5 let!!!
Je to normální postup nebo jsou i zodpovědnější sociální pracovnice?
 Saša, 2 synové 2/98 
  • 

Re: Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(12.6.2006 9:00:17)
Milá Báro, žádná sociální pracovnice nemůže dělat pravidelné "kontroly" v rodině, pokud si jeden z rodičů nepodá nový návrh ve věci opatrovnictví k dítěti nebo pokud vysloveně nepodá stížnost na špatnou péči. Bylo by to nepřiměřené zasahování do rodiny. Jistě by se ani tobě nelíbilo, kdyby k tobě chodila sociální pracovnice na pravidelné kontroly jestli se o dcerku dobře staráš. Protože ať chceš nebo ne, ty i otec dítěte, i když jste se rozvedli, máte k dceři stejná práva. A rozvod není důvodem pro pravidelné kontroly v rodině otce nebo matky.
 Bára a Natálka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(13.6.2006 8:45:37)
Milá Sašo,
díky za odpověď. Moje představa samozřejmě není taková, že budu mít soc.pracovnici doma 3x týdně. Nicméně, nechápu, jak si může udělat názor na péči jednoho či druhého rodiče a dávat otci dítěte rady a v podstatě ho podporovat ve štvaní dcery proti mně a partnerovi. Zejména, když nemá nejmenší tušení o jakém dítěti se vlastně mluví. Když bylo dceři 18 měs. byla u nás soc.pracovnice, která už v současnosti je v důchodu. Ta co pod ní spadáme nyní, holčičku neviděla NIKDY. Nicméně při rozvodu ji zastupovala. Jak může zastupovat někoho, koho nezná. V tom vidím ten zásadní problém. Pokud má problematickou rodinu ( v našem případě jsou to neustálé spory s otcem dítěte, který by se nejraději ubytoval v naší kuchyni, aby mohl rozhodovat o každé vteřině našeho života), tak by přeci měla občas zkouknout, jesli má otec k výhradám skutečně důvod, dřív než mu dá automaticky zapravdu.
 Saša, 2/98 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(13.6.2006 12:25:34)
Báro, tvého exmanžela určitě pracovnice OPD nebere jako skvělého otce a tebe jako nemožnou matku. Jestli si on stále chodí stěžovat, tak jej berou jako "věčného stěžovatele", kterému prostě řeknou jaké má možnosti,protože jim nic jiného nezbývá. Protože kdyby tebe brali jako neschopnou matku, tak by ve tvé domácnosti šetření určitě provedli. Ber to tedy tak, že i sociální pracovnice se domnívá, že tvá péče o dceru je dobrá a nepovažuje za nutné se ti vtírat do domácnosti. Naopak tvůj exmanžel dosud nepřesvědčil, že by něco bylo v nepořádku. Označuješ se za problematický případ, ale věř, že takových rodin, resp. tatínků, kteří si stále chodí stěžovat je mnoho a sociální pracovnice musí přednostně chodit do rodin, kde je skutečně problém - a na ten spíše upozorní "třetí osoba" - škola, lékař, školka, policie, sousedé, atd.
 Romana a Ondřej 
  • 

Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 12:15:43)
Samozřejmě nevím, jak to máte doma zařízené vy, ale já mohu s naprostou vážností říct, že můj partner se stará o naše dítě půl na půl. A rozhodně to není v tom, že to budeš přepočítávat na hodiny. Je to v celkovém přístupu k výchově, trávení volného času a tak. Přiznám se, že ani já jako matka jsem neučila své dítě chodit na nočník. Prostě jsme počkali, až si řekl. Jinak já jsem z rozvedené rodiny, také jsem zažívala cesty k tátovi jednou za 14 dní, o prázdninách, v zimě na hory. A dnes má Ondra tři dědečky a tři babičky a já děkuji mámě i tátovi, že když jim to osobně nevyšlo, mě nijak psychicky nedeptali. Doufám, že jsem svému dítěti vybrala takového tátu, že kdyby se mezi námi dospělými cokoli stalo, my se jako rozumní lidé domluvíme.
 Dana 
  • 

Re: Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 17:09:33)
Já jsem ale přece neměla v plánu založit diskusi na téma "kdy u vás začínáte s nočníkem". Myslím, že jsme mě "chytly za slovo" v něčem jiném, než bylo obsahem mého sdělení. Reagovala jsem na to, že tu už nekdo psal (a i jinde jsem se s tím setkala), že z jakýchsi nepochopitelných důvodů bylo a častěji bývá dítě svěřeno do porozvodové péče matce, když tatínek se o něj přece tak staral... do jisté míry se starají všichni tatínkové, můj manžel je z těch "velmi dobrých", ale přesto... berte to čistě hypoteticky... kdyby u vás k rozchodu došlo... předaly byste dítě manželovi do výhradní péče, s tím že je taky na tu péči docela šikovnej? "tak si ho vem"?
Já jsem pouze chtěla říct, že mně to zas tak zvláštní nepřijde, když dítě zůstane s matkou. Mimochodem moji rodiče se taky rozvedli a platí pro mne vpodstatě to samé co pro první přispívající Lenku.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 17:46:57)

Samozřejmě, že bych dítě manželovi v pohodě nepředala s tím "klidně si ho vem", ačkoli jsem si naprosto jistá, že by péči o prcka sám zvládl, a že by prcek vyrůstal v láskyplném prostředí. Vy si myslíte, že rozvedení tatínkové to tak berou? Pro velkou část z nich to musí být nesmírně bolestivá záležitost, neméně bolestivá než kdyby se v jejich situaci ocitla máma. Samozřejmě, pokud budeme poměřovat hodiny strávené s dítětem v útlém věku, takřka vždycky "vyhraje" matka, ale o to snad nejde.

Pokud jsou spolu rozvedení rodiče schopni komunikovat, přijde mi jako dobré řešení střídavá péče, ale jsem nesmírně šťastná, že to nemusím řešit.

 Jaga, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(9.6.2006 10:22:26)
Myslím, že ve většině případů, kdy by dítě bylo svěřeno do péče otce, by se o něj starala zase větší měrou nová partnerka, a ne otec sám. Myslím, že statistiky věnující se problematice volného času žen a mužů o tomhle hovoří dost jasně. To je pro mě jako pro matku dost nepřijatelné, když se chci starat sama. A to ještě nemluvím o biologických a psychologických potřebách malého dítěte.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 18:06:49)
Dano, a proč by ne? MMCH, já jsem to udělala... Měli jsme plno důvodů, proč jsme to vyřešili takhle. A teď po 11 letech můžu říct, že to nebylo špatné rozhodnutí. Přece jen se to na těch dospívajících už vcelku dá poznat :-)
 zuzkasim 


Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 23:39:53)
Tak to je právě ten oříšek. Měla jsem chvilkové zatmění mysli a nahlas uvažovala o rozvodu, jenže manžel přišel s tím, že syna by si vzal on. A měla jsem po ptákách (to se u nás tak říká). Má synka nesmírně rád, postarat se o něj umí se vším všudy, a kdyby někdo chtěl rozsoudit, komu naše mimčo dát do péče, nevím, podle čeho by se rozhodoval. Já bych se svého dítěte nikdy nevzdala a on taky ne, takže nám nezbude, než zůstat spolu:-)
 Saša, 2 synové 2/98 
  • 

Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(9.6.2006 8:10:42)
Čistě hypoteticky bychom si nechali svěřit děti do společné péče - to není střídavá péče - proti té jsem absolutně radikálně, ale společná péče je o tom, že se rodiče starají o děti tak jak je potřeba "společně" a přitom nejsou manželé.
 Saša, 2 synové 2/98 
  • 

Re: Re: Re: pečující tatínkové 

(9.6.2006 8:22:43)
Ještě bych chtěla doplnit, že nechápu proč se společná výchova (§ 26 zákona o rodině)dítěte tak málo používá, když vidím, že je skutečně mnoho rodičů, kteří by ji byli schopni i po rozvodu zvládnout. Je to bohužel příliš novinka a ani soudy s ní nechtějí moc pracovat. To už se víc používá střídavá péče, což mi ovšem přijde k dítěti mnohem drastičtější.
 zuzkasim 


Re: pečující tatínkové 

(8.6.2006 23:33:53)
Tak tady musím oponovat. Je to asi částečně dáno i manželovým zaměstnáním, protože dělá od šesti do půl třetí a ve tři je doma, takže má víc možností, trávit čas s naším synem. Od té chvíle, co je doma, se více času věnuje synovi on. Já mám možnost jít sama někam pryč, v současné době obvykle na návštěvu za babičkou do nemocnice. Někdy dělám klasické domácí práce, které se mi s aktivním miminem dělají hůř. O víkendech máme péči o syna vpodstatě napůl, ať jde o krmení, přebalování, hraní si s ním, uvařit kašičku tatínek taky zvládne a dokonce přesnídávky pro mimčo se mnou zavařoval taky. Naučil synka "dej mi věc, co máš v ruce", trénuje s ním "jak dělají zvířátka", prostě všechno tak, jako já. Vím, že když je potřeba, tak se tatínek o syna kompletně postará. Dokonce, když mě chytly záda a musela jsem ležet, tak vyžehlil plenky a bodíčka. Manžel je opravdu hodný a schopný, ale nebojte se, snažím se ho moc nezneužívat:-)
 Gábi, 2 děti 


Re: pečující tatínkové 

(9.6.2006 9:06:59)
Dano, pár takových tatínků znám ;-) Je možné se podílet na péči o děti i na příjmech vyváženým způsobem - samozřejmě to není systémem 4 hod. matka, 4 hod. otec. I muži jsou schopni postarat se o to vyprání pokakaných kalhot a uvaření kašičky (a dělá to jim i jejich dětem moc dobře). Nejsou jen muži, kteří si péči o děti představují tak, že jednou týdně s nimi hrají fotbal, ale jsou také ženy, které odmítají opustit svoje výsadní postavení typu "děti jsou jen moje".
 Kristian 
  • 

Re: pečující tatínkové 

(1.6.2007 15:13:05)
a ja by som zas chcel vidiet vobec na tejto planete takeho chlapa:-)
Cim dalej, tym viac som presvedceny, ze ste obetami nedostatocnej vychovy od vasich rodicov. Ked dospely clovek neviem to zakladne pravidlo, ze neexistuje chlap podla predstav zeny a neexistuje zena podla predstav chlapa, tak odporucam zamysliet sa nad dostatkami popr. nedostatkami vo vasej vychove. Asi ste mali rodicov velmi hlupych, ked vam dovolili nosit cely zivot ruzove okuliare a nechali vas houpat sa v celozivotnych klamstvach a predstavach o tomto svete. Co vam tlkli do hlavy? Matka svoje sny a vysnenom muzovi, pretoze nelubila toho svojho? Kto vam takto ublizil? Otec? Pretoze vam tlkol do hlavy, ze to on je to najlepsie na celom svete?
Chodte sa stazovat svojim rodicom alebo do zrkadla!
 Pavla L 


neexistuje správné řešení 

(8.6.2006 18:11:19)
Musím se přiznat, že i já jsem patřila mezi děti, které pendlovali mezi mámou a tátou. Myslím, že mě to dost poznamenalo. Nemám ráda rodiné oslavy, vždycky tam jeden z nich chyběl. Než jsem se vdala, nevěřila jsem ve funkčnost rodiny. Otce jsem vídala každý druhý vikend. A náhle to bylo jednou za měsíc, jednou za čtvrt roku. Proseděla jsem spoustu hodin u okna a čekala až přijede. Několik let jsme se neviděli. Asi tak od 11 let. V šestnácti jsem svýho otce spíše nesnášela. Je to tak správně?

V této době jsem potkala kamarádku, která akorát přišla na to, že ten pán co jí vychovává není její otec. Matka jí celé roky tajila dopisy, co od otce dostávala. Nakonec se ji podařilo svého otce kontaktovat po půl roce dopisování se měli sejít. Strašně se těšila slovo otec najednou znamenalo to samé co bůh. Kamarádka svého otce nikdy neviděla jelikož týden před osudným dnem D zemřel.

Tak co je správné? Lhát svému dítěti celý život a pak, když to praskne mít výčitky. Nebo dítěti dát možnost poznat svého otce a tím poškodit jeho psychický vývoj.

V sedmnácti jsem pochopila, že nic není správné. A dokonce si myslím, že uměle držet rodinu pohromadě taky správné není.

S otcem jsme k sobě našli opět cestu před dvěma lety. První co jsme si ujasnili hned na začátku: nikdy nebudeme mluvit o tom co bylo, máme čistý stůl. Začátky byly těžké o čem mluvit s člověkem, kterého jste víc jak 13 let neviděli. Teď už je plnohodnotným bodem v mém životě.


Ale co ty děti???????
 Klára 
  • 

Taky JEDEN PŘÍBĚH... 

(9.6.2006 14:06:55)
Škoda, že jsem tenhle článek neobjevila dřív, teď vás možná moc nebude reagovat, ale přesto chci popsat náš příběh..... Svého manžela jsem poznala v době, kdy byl čerstvě rozvedený. Jeho manželka od něho odešla i s jejich dcerkou, které v té době bylo asi půl roku. Jelikož udržovala dlouholetý vztah s jiným mužem, tvrdila, že to dítě není manžela. On si ovšem "vynutil" testy, které prokázaly právě jeho otcovství, čímž nepochybně svoji manželku hodně rozzlobil, protože jí tím značně zkomplikoval život. Došlo na rozvod, kde nebyly stanoveny pravidelné návštěvy biologického otce (vzhledem k větší vzdálenosti mezi jejich bydlišti). Oba tvrdili, že se na návštěvách domluví. Když to zkrátím, můj manžel svoji dceru vídal možná tak 3x do roka, protože jeho "ex" hodně cestovala (pracovně) atd., atd. Ale co víc, manželova dcera dodnes (je jí už 9! let) neví, že ten "táta", se kterým žije, není její biologický otec. A mého manžela bere stále jako "kamaráda". Asi vám to přijde naprosto nepochopitelné, jak něco takového může "fungovat", ale může... Když byla dcera malá, tak "ex" tvrdila, že nemá cenu jí to říkat, že jí to řekne, až povyroste. Jenže celou dobu doufá, že k tomu nedojde a můj manžel se dcery "zřekne" (o to ho párkrát žádala). Navíc, dcera má jméno po biologickém otci, tudíž se jmenuje jinak, než celá její současná rodina a logicky jí to samotné brzy bude připadat "zvláštní". Je to prostě celé zmatené a já s napětím očekávám, co bude dál. Teď manžel dceru rok neviděl, protože byli dlouhodobě mimo republiku a "ex" slíbila, že dceři po návratu vše řekne. Ale po pravdě, neumím si představit, co nastane, POKUD devítileté dceři oznámí, že její táta je ten kamarád, se kterým se občas vídá. Pořád mám v hlavě otázku. Nebylo by právě v této situaci "správné", kdyby manžel opravdu "ustoupil" a dal souhlas ke změně jména atd., protože jeho dcera žije ve fungující rodině? Neumím si totiž představit, co to s tím dítětem udělá. Na druhou stranu, manžel chce, aby se to dozvěděla a ať si pak "vybere" sama...to je samozřejmě nesmysl v tomto věku, snad později. Je to hrozně složité, já sama samozřejmě nejsem schopna manžela k něčemu přesvědčovat, to si musí rozhodnout sám. Samozřejmě, od začátku je veliká chyba v její matce. Snad i v manželovi, že nebyl "důslednější", i když všichni asi víme, jaké to je, když matka dělá všechno pro to, aby se viděli co nejméně. Sám manžel přiznává, že vzhledem k tomu, jak málo svoji dceru vídal, k ní rozhodně nemá ten vztah, který by měl normálně. Prostě se naučil takto žít bez toho, aby šílel steskem po dítěti. Takže pak si taky kladu otázku, zda si stále nestojí za svým jen kvůli svojí "ex", aby dosáhl svého? Samozřejmě, z pohledu dospělého, který chce "spravedlnost" to dovedu dost dobře pochopit. Ale v tomhle případě, co je v nejlepším zájmu dítěte, které od malička říká táto někomu, s kým žije, vychází s ním a netuší, že její biologický táta je ten strejda? To je právě ten boj mezi zájmem dítěte a dospělých...a vlastně žádné rozhodnutí není úplně správné...
 Luc 
  • 

Re: Taky JEDEN PŘÍBĚH... 

(9.6.2006 16:44:18)
Rozvody jsou komplikované, boj o děti se táhne a touha potrestat parnera, s kterým nám to nevyšlo (opustil nás atd.) je velká a může přetrvávat opravdu dlouho. Zajímavé to může být i z hlediska dědického práva. Dítě má totiž nárok na dědictví po rodiči ze zákona, a to i v tom případě, že se léta neviděli. Jedině, kdyby rodič své dítě vydědil (je to dost složitá procedura a musel by při ní dokázat, že dítě (tehdy už dospělé, nezletilce asi vydědit nelze)) se s ním léta nestýká a nemají k sobě žádný vztah), jeho nárok na dědictví zaniká.
Následující příběh se týká mé babičky. Před pětapadesáti lety se kvůli ní můj dědeček rozvedl. Se svou tehdejší partnerkou měl 2 děti (tehdy asi 3, 4 roky staré). Žena mu zakázala se s nimi stýkat a on je od rozvodu neviděl. Dětem jejich matka namluvila, že otec zemřel a pravdu zjistily až v dospělosti. S novou parnerkou - mou babičkou, měl dědeček další tři děti a žili spolu ve šťastném padesátiletém manželství. Protože na dědečkovo přání zůstala babička v domácnosti, šetřil peníze, aby po jeho smrti nezůstala bez prostředků. Jenže, ouha, když dědeček zemřel, vynořily se náhle jeho děti z prvního manželství a hlásily se o svůj podíl na dědictví. Aby babička nepřišla o byt, v němž žije, přenechala jim nakonec veškeré dědečkovy úspory - jak trefně prohlásila jeho dcera z prvního manželství, zaplatila jim za to, že jim ukradla tatínka...
 Luc 
  • 

Pomsta až za hrob 

(9.6.2006 16:45:01)
Rozvody jsou komplikované, boj o děti se táhne a touha potrestat parnera, s kterým nám to nevyšlo (opustil nás atd.) je velká a může přetrvávat opravdu dlouho. Zajímavé to může být i z hlediska dědického práva. Dítě má totiž nárok na dědictví po rodiči ze zákona, a to i v tom případě, že se léta neviděli. Jedině, kdyby rodič své dítě vydědil (je to dost složitá procedura a musel by při ní dokázat, že dítě (tehdy už dospělé, nezletilce asi vydědit nelze)) se s ním léta nestýká a nemají k sobě žádný vztah), jeho nárok na dědictví zaniká.
Následující příběh se týká mé babičky. Před pětapadesáti lety se kvůli ní můj dědeček rozvedl. Se svou tehdejší partnerkou měl 2 děti (tehdy asi 3, 4 roky staré). Žena mu zakázala se s nimi stýkat a on je od rozvodu neviděl. Dětem jejich matka namluvila, že otec zemřel a pravdu zjistily až v dospělosti. S novou parnerkou - mou babičkou, měl dědeček další tři děti a žili spolu ve šťastném padesátiletém manželství. Protože na dědečkovo přání zůstala babička v domácnosti, šetřil peníze, aby po jeho smrti nezůstala bez prostředků. Jenže, ouha, když dědeček zemřel, vynořily se náhle jeho děti z prvního manželství a hlásily se o svůj podíl na dědictví. Aby babička nepřišla o byt, v němž žije, přenechala jim nakonec veškeré dědečkovy úspory - jak trefně prohlásila jeho dcera z prvního manželství, zaplatila jim za to, že jim ukradla tatínka...
 Babeta 
  • 

Re: Pomsta až za hrob 

(12.6.2006 19:33:27)
A vam pripada, ze na svuj podil nemely narok? To je dost zvlastni pristup. Vzdyt se jednalo o jeho vlastni deti - to, ze je od sveho rozvodu nevidel, neznamena, ze po nem nebudou dedit. Prupovidka "o ukradenem otci" sice nesvedci o pozitivnim chapani sveta, ale na druhe strane vas udiv nad vznesenym pravoplatnym narokem na dedictvi je prinejmensim zarazejici.
 Zahrádka 
  • 

k hlavnímu článku 

(9.6.2006 14:19:12)
Jen vysoká teorie,daleko,daleko od života!!!
 Šárka, tři děti 
  • 

všechno vyřeší čas 

(11.6.2006 23:20:54)
Sama jsem byla rozvedená s dvěma dětmi. S manželem jsme se rozešli hodně ve zlém. Jemu zůstal byt 3+1, mně jenom dvě děti. Nedal nám ani osobní věci - oblečení, noty na flétnu apod. Nenáviděla jsem ho a nechtěla jsem, aby se stýkal s dětmi, protože jsem věděla, že prostřednictvím styku otec děti zpovídá, chtěl po těch mrňousech každý detail - kde jsme byli, co jsme tam dělali, co jsme si koupili a vše komentoval. Kritizoval jak jsou děti oblečené, i když sám dětem nekoupil ani ň. A když jsem dětem dala věci na převlečení, stalo se, že mi ty věci nevrátil, že prý si je nechají u babičky na převlečení. Děti z toho měly trauma, ale nedalo se nic dělat. Chtěl děti i v týdnu, všechny víkendy, všechny svátky a měsíc o prázdninách. Soud nakonec určil styk 1x za 14 dní od pátku do neděle a dva týdny o prázdninách a dva dny o Vánocích. S dětmi se vehementně stýkal pouze do doby, než proběhl - pro něj úspěšně - soud o byt. I když jsem dokázala u soudu, že vyměnil klíče, abych se nedostala do bytu a po 1. stání to vypadalo v můj prospěch, nakonec mu byt z nějakého důvodu "přiklepli". Dodneška si myslím, že podplatil soudkyni, protože po 1. stání šel zpátky za ní a mně říkal, že udělá cokoli, aby ten byt získal, že zastaví majetek apod. Ale proč to všechno píšu ... můj děda, který byl tehdy soudce z lidu, mi řekl památnou větu a to, že "to musí nakonec dopadnout tak, že ty děti za ním budu sama posílat". A tak to skutečně dopadlo. Zprvu jsem velmi trpěla každý víkend, kdy byly děti u otce, postupem času se hroty otupily a nakonec jsem trpěla, když jsem viděla syna stát u okna a čekat na tátu, který nepřijel. Bylo mi ho tehdy velmi líto. Pro děti si pak jezdil čím dál míň. Dopadlo to přesně tak, jak mi tehdy řekl můj děda. Chci jen na tomto místě říci všem maminkám : nebraňte dětem vídat své otce. Oprostěte se od nenávisti. Vaše děti mají stejně kladný vztah ke svým otcům jako k vám. Jednou by vám mohly vyčítat, že jste jim styk zakazovaly. Čas všechno urovná. A děti mají svůj rozum a samy si dřív nebo později utvoří na vás i otce svůj názor. Dnes jsem schopná se svým bývalým manželem jít klidně na večeři, byli jsme společně na maturitním plese našeho syna. A on o mě říká, že jsem stejně byla nejlepší. Prostě idyla. Jsem ráda, že to tak je. Že moje děti měly a mají možnost vídat svého otce ať je jakýkoli.
 Silva , syn 12 
  • 

Re: všechno vyřeší čas 

(22.6.2006 0:23:11)
Milá Šárko,
moc by mě zajímalo, jak to ten čas vyřeší.Jsem rozvedená 2 roky.Manžel
se rozvedl ,aby měl víc času na koníčky a slečny.Vztahy zčerstva po rozvodu byly všelijak nažhavené, ani jsem neměla moc chuti,aby syn odkoukával exmanželovy manýry.Ve chvíli,kdy jsem měla pocit,že jako soumar táhnu tu káru každodenních starostí, zatímco můj bývalý jezdil se svou přítelkyní na dovolené do Itálie,Thajska,Indie a nevímkam, mi prostě ruply nervy, sbalila jsem synovi tašku a poslala ho k tátovi.Tatínek byl pro syna obdivovaný polobůh. Jenže ona každodenní starost o cizí dítě se rychle přejí. Takže dnes už se o něj stará v pořadí třetí přítelkyně.Když syn přijde za mnou, chová se vyhýbavě, moc nemluví a když už , tak má na jazyku samou kritiku každé mé činnosti. Tatínek má časově velmi náročnou práci,takže aby synka zabavil, kupuje stále nové a nové počítačové hry.Kluk u toho sedí celé hodiny. Když je
u mě, o ničem jiném nemluví, na nic jiné nemyslí a dívá se na hodinky,kdy už bude moct odejít,aby zase mohl hrát. Jsem z toho hodně smutná . Takhle jsem si to nepředstavovala.
 Ilona, 2děti 
  • 

Re: Re: všechno vyřeší čas 

(12.7.2006 9:08:03)
To mně upřímně mrzí, že to dopadlo jak to dopadlo. Než jsem dočetla na konec doufala jsem, že se syn třeba po měsíci vrátí....bohužel.
Mám dvě děti, každých 14 dní tráví u otce víkend, musí, máme rozsudek, žádná úleva neexistuje, máme to jako jízdní řád. Vlastně pokud by jim odpustil kvůli akci třeba 2 hod. tak se ptá kdy je nahradíme.
Momentálně jsou u něj. Dcera má 11 let a je z toho úplně "odvázaná".
Pokud jsi pořád sama tak to musí být opravdu nepříjemné. Přeji Vám, aby se vše dostalo do takové roviny, která bude vyhovovat Vám všem.

 Ondra,Kamil 
  • 

Dobrý večer tatíku,dobrou noc tatínku 

(13.6.2006 15:51:45)
prosím o radu či názor.
Před osmi měsíci opustila moje manželka s 3.5 letým synem domácnost.Začala tvrdit,že je psychicky týrána a,že se mě náš syn bojí.To tvrdí po celou dobu co probíhá soudní jednání.Naš syn po celou dobu každý večer u večerníčku říká "dobrý večer tatínku a dobrou noc tatínku". vždy ze znělkou večerníčku.U babičky to má zakázáne říká to potichu pod stolem .Maminka mu zase tvrdí,že říká hlouposti.manželka podala trestní oznámení ,že psychicky týrám našeho syna a nutím ho tohle říkat/po celou dobu bydlí u maminky/ když je u mě říká u večerníčku "dobrý večer maminko a dobrou noc maminko".za to jsem ho pochválil.Naš syn mi řekl,že to říká proto,že když je u maminky tak je mu smutno po tatínkovi a když je u mě je mu smutno po mamince.Zájímal by mě názor odborníka na toto téma 27.června mame další stání.děkuji Kamil
 Jirka 
  • 

Re: Dobrý večer tatíku,dobrou noc tatínku 

(11.10.2006 20:52:46)
Ahoj Ondro a Kamile. Mám úplně stejný problém, s rozdílem že mi žena ukradla dvě děti. Absolutně mě izoluje, podává předběžné opatření na zákaz styku s nezl. Když si s dcerou hraji před jejich novým bydlištěm se štěňaty, volá na mě policii jako bych byl zločinec. Stresuje tak programově dceru, když ta vidí, že na tatínka přijede policie. Samozřejmě že jsem se nedopustil žádného přestupku, tak to také policisté vysvětlí manželce, ale dítěti ? Navíc žena vypadá křehce a umí komunikovat, kdo by jí nevěřil že jí a její děti ohrožuje otec, který se vždy o děti staral a bohužel se chce starat dál ! Pokud máte ještě někdo podobné zkušenosti, ozvěte se mi prosím. Chci situaci řešit, snažím se o všemožné ale nemám zkušenosti. Autiik@seznam.cz
 Teta , 2 děti 
  • 

zkušenost 

(14.6.2006 13:20:11)
Jsem 6 let rozvedená a děti mám 11,8 let.
Mám přítele a ex je opět ženatý, v novém domě a vyženil 2 děti téměř stejného věku. Člověk by si řekl, budou si mít kde hrát. Máme rozsudek každý sudý víken, 3 týdny prázdnin. Přesto nejede vlak. I když mají horečku, a já nevím co, tak musí jet.Přesto, že s dětma cestuje a nedodržuje režim nemocného, nebo že nakazí druhé děti nebo naopak.
První rok jsme to dělali domluvou, ale bez jediného upozornění přišel papír od soudu, otec požadoval 50000,- kč za nedodržování soudem. Problému máme spousty, pracovnice OPD řeknou běžné problémy, zatím se nic nestalo... a pokud se stane, děti nesmí nic říct, by si dcera ublížila ve škole. atd...jeho paní řekla doslova:" nasereš si do vlastního hnízda" Dcera tu druhou slečnu zavřela v místnosti a ta na ni přišla se sekáčkem na maso.Pokoušela jsem se s ex domluvit, vždy přijede s paní a za všechno můžou naše děti, ještě nikdy jsem neslyšela, že by se jich zastal (myslím vlastní)
Když bylo dceři 8 bylo to tam hezký, nový byt atd...TeĎ jí bolí břicho, když mají přijet, s dětma se hádají, otec se jich nezastane a dcera prohlásila, já vím že tam to není o lásce, ale teta viděla peníze. Pokud jí dcera jeho paní řekne, ať táhnou atd. otec nereaguje, jenom řekne, že ho to mrzí. Už se dcera těší až nebude muset jezdit, holky můžou ven a my musíme k tatovi. To jsou bohužel její slova, okřiknu, ale...TeĎ řešila narozeniny, co si mám přát, když veškerý spotřební věci jí má koupit máma a stejně si nemůže dovést vůbec nic domů, nikdy.... Syn je ve věku 8 let tak se ještě těší, ale jak myslíte, že to dopadne. Při požádání o výměnu víkendu je spousta řečí a odpustit nejde ani hodina. Dcera nastupuje na gymnázium a nemá se tam kde učit, už teď mám hrůzu jak to učení bude zvládat, když je doveze o 5 hod odpoledne. Než se vybalí, protože tam nic nemá, než se nají a popovídá je 6 a učení ???
Poradí mi někdo, já už jsem se vyrovnala, ale co mám pořád říkat dceři.
 Jana Tomanová 
  • 

Máme to podobně 

(27.1.2007 20:05:50)
Mám podobný problém, otec se o syna také nikdy moc nezajímal, několikrát nepřišel a syn na něj čekal, je to velmi těžké mu pak vysvětlovat proč se jeho otec takto chová a místo 2x do měsíce chodí jen jednou. Jen teď řešíme jinou věc, syn se u otce který se mu celý víkend nevěnuje nudí a protože přichází do puberty je velmi kritický a k otci nechce, ale bojí se mu to říct. Stále telefonuje domů že neví co má dělat, odmítá otcovo kárání a výtky, poraďte jak se zachovat, vezme soud ohled na názor 10 letého dítěte? Neuškodí to ještě více synově psychice pokud by soud trval na návštěvách u otce? Jsem bezradná.
 JáJa 
  • 

Vztah dítěte k otci je  

(9.12.2007 9:31:10)
stejně důležitej, jako vztah k matce, takže by všichni zúčastnění měli udělat všechno proto, aby se dítě s otcem vídalo a jeho vztah k otci byl dobrej. Novej tatínek je sice fajn, ale za dva roky se může zbláznit do dvacítky, zdrhnout a jakej byl. A dítě pak nebude mít nic.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.