| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem se nervově zhroutila

 Celkem 187 názorů.
 radka 
  • 

to same 

(4.1.2006 7:20:19)
Zdravim a musim se dneska uz smat. Okamzite jsem si vzpomnela na svou materskou a na svou dceru. Probihalo to uplne stejne, jak popisujes. Ano, vyrostlo z ni inteligentni, ale velice svehlave a tvrdohlave dite. Vse do puntiku - kojeni 2 hodky, mala byla ticho, jen kdyz na me byla prilepena, jinak rev. Noci 3 roky nevyspani. S nama v loznici spala do 9 let!, probehlo nekolik pokusu o "odstaveni", ktere koncily tim, ze spala u dveri loznice nebo pred posteli jako pes, ale ze nebude sama v pokojicku...nastesti uz se vse srovnalo, ale na svou materskou vzpominam jako na nocni muru...ted cekam druhe, takze se jen modlim, at je jine:-)
nejvic me stvaly chytre rady vsech okolo, presne jak pises, a pak taky manzel, misto aby byl oporou, tak to bral ve stylu - "delej s ni neco, to je hruza, proc Ti porad rve"
 katka 2 deti 
  • 

Re: to same 

(6.1.2006 14:05:31)
Ano, priatelia ano, moja teraz 5 mesačná dcerka - to bolo to isté - úplne aj teraz, len s Tým, že cez deń nespí a v noci ležím s vytasenými prsami, aby pre boha spala a dudala.....:) neuveritelné, myslela som, že takého malého zúrivca mám len ja, ale ako vidím - aleluja - je nás viac....:) Moja máti to zhrnulaa asi takto - ježíš ved to není decko to je můra a ty sa z nej do mesiaca zblázniš - mala pravdu v 2 mesiacoch jej života som bola úplne na odstrel, plakala som s ńou a furt som len kojila a čumela na Beverly Hills...:) ani vo sne by ma nenapadlo, že niekde na to práve čumí podobne postihnutá matka.....:) pO 3 mesiačiku života sa na štastie sklidnilaA UŽ CEZ DEN NEVYVRESKUJE - už s aj smeje a najviac ju dokážu zhypnotizovať rybky - keď ju posadíme pred akvárko tak na neho v nemom úžase čumí aj hodinu a pol.:), ale s tým spaním je to stále o hubu......:)
 Irena, 1 dítě 
  • 

Re: na pomóc je automatická pračka 

(28.1.2006 22:07:40)
Super je dát dítě zhypnotizovat při praní jeho prádla. Posadíš malou/malého před automatickou pračku a máš zaručený klid...:-)aspoň na nějakou dobu, ale díky i za ní.
 anita, filip /5/ + dvojcata na ceste 
  • 

Jak se mi podarilo vyresit podobny problem 

(9.1.2006 1:05:28)
Zdravim vás, mam podobnou zkusenost. Zpocatku jsem kojila pres den takrka neustale. Pres den syn spal tak max 1,5 hodiny a v noci usinal nekdy az v 23 hod a pak se budil kazde dve hodiny na kojeni. Vzdycky, kdyz jsem ho chtela dat zpet do postylky, tak samozrejme rval a tim se probral a bylo obtizne ho uspat. Cim min spal, tim bylo horsi ho uspat. Ze zacatku, jsem se snazila dodrzovat rady, ze dite by nemelo usinat u prsu, ze by melo usinat ve sve postylce apod. Ale nedarilo se. Bylo to vycerpavajici. Nakonec jsem to vzdala a zacala ho uspavat v nasi posteli a samozrejme u prsu. Takhle rychle usnul a byl klid. Jedine tak jsem si to materstvi konecne mohla uzit. Oba dva jsme byli spokojeni tedy vlastne i manzel, protoze se mohl take vyspat. Kdyz tohle nekdo slysel /radeji jsem se s tim moc nechlubila/, strasil me, ze to delam spatne a ze nastane hruza az budu chtit prestat kojit. Kojit jsem prestala az po roce a pul a zadne hruza neprisla. Ted je synovi 5 let, spi ve sve vlastni posteli a je z nej zcela normalni kluk. Nekde jsem cetla, ze to takhle delaji matky u nekterych prirodnich narodu. S detmi spi, koji kdykoliv si deti preji a pres den je nosi porad pri sobe. Berou to proste prirozene.
 Pája 


Re: to same 

(12.1.2006 10:17:22)
Když se mi před více jak 7 lety narodila moje vytoužená dceruška, byla jsem nesmírně šťastná, samozřejmě i manžel a okolí. Už v porodnici to začalo. Narodila se ve 3 hod. ráno. Po porodu byla klidná jen do té doby, co jsem ji měla v náručí. Pak ji dětská odnesla na novorozenecké oddělení - v naší nemocnici běžná praxe dodnes- nikdo nerespektoval, že ji chci mít u sebe i na sále. To už začala řvát a řvala až do 6 hod, než mě odvezli na odd. šestinedělí, t.j. asi 2,5 hod. Pak jsem ji měla 2 hod. u prsou, zklidnila se, byla spokojená. Pak mi jí zase vzaly - na novorozeneckou vizitu, řvala tak, že promodrala a tak jí šouply do inkubátoru s kyslíkem. Mě nic nikdo neřekl, až když mi jí dlouho nenesly, tak jsem jí našla na novorozeneckém v inkubátoru. Dál raději nekomentuji......... Kojení po 3 hod., jinak nic.....
Po 2 dnech jsem jí dostala na pokoj, přes den nespala, za to noc prospala celou, na kojení jsem ji musela budit kvůli žloutence. Když se jí dotkl někdo jiný než já, řvala neuvěřitelným způsobem.
Doma to bylo hotové peklo. Přes den nespala vůbec, občas usnula za jízdy v kočárku,ale to jsem pak nesměla nikde zastavit. Sednout si v parku a něco si přečíst nebo popovídat s kamarádkou, to byl můj sen. A ještě další poznatek - když jsme šly s kamarádkou a povídaly jsme si, tak začala řvát a když šla kámoška " svou cestou", byl klid. Prostě schválnosti.
Noční spaní v porodnici se naším příchodem domů někam vytratilo. Po koupání usínala v mé náruči při kojení,při pokusu položit ji do postýlky jsme byli opakovaně neúspěšní a skončilo vždy šíleným řevem. Tak jsem si sní lehla do naší postele,znovu ukonejšila prsem a až když už opravdu hodně zabrala, tak jí prs vydolovat z pusinky. To vydržela spát i hodinu. Když to jinak nešlo, musela jsem jít spát. Spala jsem s odkrytými prsy, aby si náš brouček mohl kdykoliv uspokojit svoje potřeby, bez ohlady na potřeby matky. Zanedlouho jsem chodila či spíše se sunula jako mátoha. Byla jsem zralá na psychiatra. Bydlíme s mými rodiči v domku, oni v přízemí a my ve 2. patře. Mezi námi ještě bydlela v tu dobu stará paní. Nevím, co si o mě musela myslet, když mé dítě neuvěřitelně většinu dne řvalo. A nejlepší ještě bylo, když přiběhla moje matka, co tomu dítěti děláme, že tak pořád řve, chudinka malá. A ještě mi vynadala, že když jsem zdravotní sestra, že bych si s tím měla umět poradit - opravdu rada k nezaplacení.
Naše robátko neuvěřitelně trpělo baby kolikou. Doktorka mi sice tvrdila, že to není možné - trpí tím jen kluci - nikdy ji ale neviděla prohnutou do oblouku. A tak jsme mazaly bříško, celý den jsem popíjela fenyklový čaj a ze zeleniny jedla jen mrkev, hlávkový a ledový salát. Z ovoce jen jablka. A zázrakem přestalo bolení bříška. A i celkově se naše holčička zklidnila. Škoda, že mě to nenapadlo dříve, mohli jsme ty 4,5 měsíce prožít klidněji. Jen při oblékání to byla pohroma. Cokoliv se oblékalo přes hlavu nebo na ni, opět neuvěřitelný řev. Musela jsem vyjet s kočárem před dům a při - 10 st. navlíkat čepici až venku. To pak byla spokojená a usměvavá.
Toto vše jsem s vypětím přežila, dnes je dceři 7,5 roku, je velice šikovná,chytrá a hodná; a když jí vyprávím, jak nás zlobila, když byla malá, tak mi říká, že jsem se musela splést, že to není možné.
Rádi bychom měli ještě alespoň jedno robátko, ale nějak se nám nedaří ho donodit.
Doufám, že to není nějaký trvalý následek šoku organismu po tom, co jsem prožila s naší hločičkou.
Přeji všem pevné nervy.
 Lucie,14mesicni dcera 
  • 

Re: to same 

(30.6.2006 12:26:46)
sice uz jste sem psali v lednu takze uz to asi neni aktualni ale ani nevite jak se mi psychycky ulevilo .zazivam hodne podobneho,take zavidim matkam ktere si muzou prohlizet vylohy nebo povidat a stat s kocarkem.Ted moje zlato zrovna spinka ale ve velke posteli a to pokazde uspavam kojenim pak se ani nedychaje odeberu pryc.myslela jsem a myslim ze neco delam spatne uz od zacatku.nikdo nesmel u kocarku ani promluvit,dokonce sem vyjela i na sousedy kteri byli hlucni.v tom prvopocatecnim opojeni jsem si neuvedomila ze se chovam jak blazen,uz to vim ale dcera uz si zvykat na jiny rezim nechce,taky sem byla proti ohradkam a si dcera nechce hrat sama a ja horko tezko v klidu uvarim natoz jine dom.prace.neco zacnu je klid a po chvili to musim prerusit a venovat se Nikolce.
 Pratchett 
  • 

Ženská musí vydržet víc než člověk... 

(4.1.2006 7:20:49)
Znovu a znovu zjišťuji, že ač je to k nevíře, žena na mateřské dovolené dokáže naprosto omezit potřebu spánku (nechápu, jak to dělá. Kamarádka má podobně "zlaté" miminko a spí čtyři hodiny denně. Dítě i matka), přizpůsobit se situacím, kterým se přizpůsobit nelze a psychicky zvládnout věci, ze kterých by se průměrný muž zhroutil. Milá autorko, hluboce smekám:-)
 XYZ 
  • 

Re: Ženská musí vydržet víc než člověk... 

(4.1.2006 12:21:53)
Průměrný muž si většinou nevymýšlí situace ze kterých by se zhroutil. Kdyby pisatelka dítě neměla, pak by psala, že biologické hodiny tikají, dítě z toho či onoho důvodu není a jak je to hrozné. Pisatelky zde by jí vyjadřovaly pdoporu s tím, že vše dobře dopadne a vytoužené dítě přijde. Když dítě je, tak je to zase hrozné a pisatelky opět vyjadřují podporu a drží "palečky".
 Zdenka +4 


Re: Re: Ženská musí vydržet víc než člověk... 

(10.1.2006 1:10:26)
tak proč jsi to, XYZ, dočetl až sem? Co ti brání odejít na diskusi, která má pro tebe jistě větší smysl.

Asi nemáš moc zkušeností s dětmi, viď?
 katka jedno dite 
  • 

Re: Re: Re: Ženská musí vydržet víc než člověk... 

(24.11.2006 18:27:34)
Ja myslim,ze nic nejde naplanovat,tak jak bychom asi chteli.Ja jsem ze ctyr deti a kazdy jsme byli uplne jiny.Je to tezko.Sama mam synka pravda jsou mu jen necele tri roky,ale byl uplne zlaticko,kdyz se narodil.Ted uz to takova sranda neni.zacina rikat vse,co slysi a co by nemel,a samozrejme to pouzije v uplne nevhodnou dobu.takze to je potom vizitka.Ja mam za to,ze se to musi vydrzet nebo spis prezit.Ted bychom chteli mit druhe dite a to muze byt presny opak.Jednou jsme se na to dali,tak to musime a hlavne chceme zit.Zdravim a pevne nervy.
 Méďulka 


Re: Ženská musí vydržet víc než člověk... 

(4.1.2006 13:29:21)
Presne, taky jsem jednu dobu spavala tak 4 hodky. K tomu pak pres den dve deti, pes , cela domacnost, manzel na sluzebkach, nikdo k pomoci po ruce a vsecko se to zvladlo. Tedka uz spim diky netu, ktery me upoutava cim dal pozdejc do noci, taky docela malo tak 5-6hodin, ale asi to staci, pres den proste musim zvladat vsecko.Manzel taky nechape, ze jeste ziju, takze opravdu prumerny muz by to asi fakt vubec nezvladal :-)
 Kubula K. 


nesouvisející: kurs Respektovat a být respektován 

(4.1.2006 13:43:26)
Nijak to nesouvisí s tématem, ale chci, aby se to dostalo do komentářů ke článkům:-)
Je o o kurzu, který jsme loni absolvovaly s Jenou a JaninouH, vřele doporučuji (a ony nejspíš taky:-)


SPOLEČNOST PRO MOZKOVĚ KOMPATIBILNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Vinohradská 109, 130 00 Praha 3, tel. a fax: 222 72 59 72, www.zkola.cz/respektovat
jana.novackova@volny.cz; d.nevol@volny.cz; koprivovi.spirala@volny.cz
pořádá
23. ledna, 15. a 20. února 2006

první tři lekce kurzu

RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN:
VÝCHOVNÉ A KOMUNIKAČNÍ POSTUPY V KAŽDODENNÍCH SITUACÍCH


V každé ze tří částí kurzu rozebíráme „tradiční“ komunikační postupy a společně s účastníky přicházíme na to, proč někdy nezabírají. Poté nabízíme komunikační a výchovné postupy, které mají větší šanci omezit množství konfliktů, podporují odpovědné chování dětí a jejich sebeúctu a přispívají k větší pohodě ve vztazích.

Cílem je především zlepšení komunikace a soužití s dětmi, ale získané dovednosti mohou pomoci i ve vztazích s dospělými (s partnerem, spolupracovníky, přáteli).

Semináře jsou určeny rodičům, prarodičům, učitelům i vychovatelům, vedoucím v mimoškolní činnosti dětí a dalším zájemcům.

Témata:
• 1. seminář (23. ledna 2006 - pondělí): Jak jednat s dětmi nebo s dospělými, kteří dávají najevo negativní pocity a chovají se nerozumně.

• 2. a 3. seminář (15. a 20. února 2005 – středa a pondělí): Situace, v nichž po dětech chceme, aby něco udělaly nebo naopak něco nedělaly. Postupy, které druhé (děti i dospělé) vedou k větší ochotě vyhovět.


Účastníci obdrží písemné shrnující materiály.
V případě zájmu účastníků může kurz pokračovat dalšími tématy (co namísto trestů, rizika odměn a pochval), která jsou také obsažena v knize Respektovat a být respektován (autoři P. Kopřiva, J. Nováčková, D. Nevolová, T. Kopřivová).

Místo konání: Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Viktora Huga 4, Praha 5, 1. patro. Tram č. 9, 12, zastávka Arbesovo nám. Prosíme o přezouvání.
Termín konání: 23. ledna, 15. a 20. února 2006, vždy od 17.30 do 20.30 hod.
Cena: 750,- Kč včetně materiálů, platba před 1. lekcí. Semináře jsou akreditovány MŠMT.
Přihlášky: PhDr. Jana Nováčková, CSc., Společnost MKV, Vinohradská 109, 130 00 Praha 3,
tel. a fax: 222 72 59 72 (záznamník), e-mail: jana.novackova@volny.cz
nebo
PhDr. Dobromila Nevolová, Zborovská 6, 150 00 Praha 5, tel. 257 320 107,
e-mail: d.nevol@volny.cz
 Lucka, ročník 73 


Bell, 

(4.1.2006 7:25:48)
teda ty jsi ďáblice!!! Pořád se dokopávám něco napsat a ty v pohodě chrlíš jeden článek za druhým a jeden lepší jak druhej!! No, asi uvěřím tvojí mamce :-)))))
Ostatně moje maminka (mající 5 dětí) nám od malička říkávala "....... nikomu z vás nepřeju nic zlýho, ale každýmu jednoho takovýho parchanta, jako jste byli vy". Všichni mí sourozenci už děti mají, a všem se to vyplnilo. A (kupodivu) to dítě, co je jim nejvíc podobný, to jim leze nejvíc na nervy. Oni se dvě stejný povahy strašně špatně snáší...... :o))))))
Já mám ovšem výhodu, že já byla zlatý dítě - sluníčko (taky jsem byla vymodlená). Problém je v tom, že Radek byl zase pravej opak. Takže dilema jsme měli jak u vás...... po kom prtě bude??? No, teď už je Miška půlroční, už se nám to vrbí.... a já to vidím ve zcela jasných barvách....... když je milá, doráživá, upovídaná, uřehtaná...... tak to sem celá já. Ovšem, když jí chytne "fantas", je jasně celá po Radkovi :o))))
Ale většinu času je to opravdu usměvavej andílek. No, to kecám, to používám tvůj výraz. My máme usměvavýho čertíka. Nic naplat, číslo to ona je.
Ale vzhledem k tomu, že já kojení vzdala a v prvních měsících pobejvala Miška opravdu často u mě na ruce. (Jenže jí OPRAVDU trápily prdíky - takový záchvaty, že dokázala brečet v kuse s rudou tváří a kroutícím se tělíčkem půl hodinky, dokud "to" nešlo ven - tyhle stavy jsem ořvala s ní.... ne, že by to pomáhalo, ale nedalo se to zadržet). Takže datlování příspěvků za chodu a jedním prstem mi připomnělo naše začátky..... a krmit jsem jí u toho stíhala taky. Pěkně v jedný ruce Mišku a flašku, druhá datluje. Přece si nenechám něco ujít, ne????
Pravda je, že Miška spí ve svojí postýlce v pohodě. Usíná samostatně (teda večer, přes den je to boj....... a to doslova a do písmene - okope mě, oškrábe, vytrhá pár vlasů, pořve si - a nakonec zcela zmožena přeci jen usne - ono totiž ve spaní VŮBEC není vidět, co se kolem děje a to ona nemůže dopustit, nebejt v obraze).
Rozhodně není Miška takový číslo jako Agátka, ALE myslím, že na tom nesejde. Každá je svá...... a Bell, myslím, že jsi opravdu dobrá mamina. Nemá strach, že by Agátka ještě na maturitní ples vstávala z vaší postele poté, co jí nakojíš. :-DDDDDDD Ažpřijde pravej čas, tak Agátka poputuje do postýlky. Uvidíš. Myslím, že jsi vyrazila správnou cestou..... bereš to s humorem a nadsázkou. A tudy rozhodně cesta vede!!!!

Ještě jednou díky za pěknej článeček a hanbím se, že nestíhám!!!!
 Zdena - 2 holky 
  • 

Chce to vydržet 

(4.1.2006 8:41:04)
Mám velmi velmi podobnou zkušenost. Ale musím říct, že se mi osvědčila výdrž. Začínala jsem obdobně. Už z porodnice jsem přišla jak propadlá, protože jsem tam celé noci nespala a nosila svoji ratolest, aby nebudila ostatní vzorná miminka. Malá nepila, jen dumlala, samozřejmě nepřibírala, ani nás nechtěli pustit domů. Doma jsem krmila obdobným způsobem, seděla jsem u TV a byla šťastná, že máme tolik videokazet. Kvůli obavě z kýly jsem ji nechtěla nechat řvát. Ale pak jsem dostala radu. Pokud je dítě suché, najedené a při nosení nepláče, znamená to, že mu nic nechybí. Chce to vydržet. Tak jsme to tak začali praktikovat. Nervy mi tekly, když jsem večer voňavé miminko odložila do postýlky (nebylo to už miminko ale asi 4 měsíční ratolest), miminko se usmívalo do momentu kdy se dotklo postýlky a pak to začalo. Seděla jsem v obýváku, zacpané uši, často jsem odešla i pryč z doslechu toho pláče. Nejdříve řvala třeba hodinu - s malými pauzami na nadechnutí. Když jsem nevydržela a přišla k postýlce, pusu měla od ucha k uchu a radost že mě vidí. A tak jsem řvali, nevím kolik už dnů. Interval křiku se zkracoval až ta zlatá holčička pochopila, že jí to stejně nepomůže. Za několik týdnů se položila suchá, napapaná ke spánku a prostě spala. U druhé holčičky jsem to začala praktikovat taky, nikdy jsem ji neučila usínat se mnou v posteli a musím říct, že se mi to osvědčilo. Každé dítě je jiné, ale myslím, že se ta výdrž pak vyplatí. Ale je fakt, že každá maminka ty nervy nemá. Nebo to možná u každého prcka nefunguje, ale u nás se to osvědčilo.
 Bellana 


Re: Bell, 

(4.1.2006 10:46:19)
Lucko, ta představa, jak si Agi na maturitním plesu místo šampáněm připíjí mlékem z matčina prsu, mě fakt dostala :-)))))))))))))
Musím říct, že se opravdu těším, až něco napíšeš, třeba o tom vašem boji s kojením (nebo s příkrmy :-) Tvůj styl se mi moc líbí.

Přiznám se, že to byl právě tvůj článek o narození Mišky, který mě nakopnul a díky kterému jsem začala (znovu po letech) psát.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

pro Lucku - prosbička 

(5.1.2006 10:48:49)
ahoj Lucko,
mohla bys mi prosím, poku ho ještě máš, poslat tvůj článek "Jak jsem přišel na svět". Už si přesně nepamatuji název, ale článek byl super, ráda bych si ho vytiskla.v archivu se mi ho bohužel nepodařilo vyhledat, proto se obracím přímo na tebe.
Díky Iva
 Bety, Dan 1 rok 
  • 

Špatný název článku 

(4.1.2006 8:48:26)
Milá autorko,
já myslím, že název článku "Jak jsem se nervově zhroutila" je totálně out. Ty ses totiž nezhroutila. Naopak. Umíš bezvadně bojovat s tvrdohlavostí a paličatostí svojí dcery tak, jak by to leckterá jiná máma nezvládla. Opravdu před tebou smekám. Mám ročního syna Danýska a oproti Agátce je to naprosté zlatíčko. Tvůj článek mě hrozně moc pobavil. Je perfektní, jak to všechno bereš s nadhledem, protože být já na tvém místě, tak bych už asi opravdu byla nervově zhroucená. Když má můj syn "svůj den", tak mi to bohatě stačí (a to ho měl asi tak 5x za celý ten rok) a už na něj zvyšuji hlas a snažím se mu vysvětlit, že tohle hodná miminka nedělají :o)
Takže ještě jednou: klobouk dolů! Další měsíce už budou určitě jenom lepší :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Špatný název článku 

(4.1.2006 19:48:46)
Bety, kdybys měla každodenní trénink, taky by sis tu hranici co je snesitelný posunula :-)

Bellano, když náš malej delší dobu řval, nic nepomáhalo a už ani to prso nechtěl, pohupovala jsem se s nim na gymnastickym míči a pustila jsem si film s titulkama :-)
MMCH starší byl neklidný mimino a teď je kliďas, mladší byl jako mimino zlatej, ale pak se to nějak vymklo :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Špatný název článku 

(4.1.2006 19:49:51)
Bety, kdybys měla každodenní trénink, taky by sis tu hranici co je snesitelný posunula :-)

Bellano, když náš malej delší dobu řval, nic nepomáhalo a už ani to prso nechtěl, pohupovala jsem se s nim na gymnastickym míči a pustila jsem si film s titulkama :-)
MMCH starší byl neklidný mimino a teď je kliďas, mladší byl jako mimino zlatej, ale pak se to nějak vymklo :-)
 Siskas 


co dodat.... 

(4.1.2006 9:29:44)
bell,jako bych četla svůj vlastní příběh z roku 2002/2003.Můj prvorozený syn mě "terorizoval"úplně stejně.Jen ten zlom u nás nastal až v roce a čtvrt,kdy dostal svůj vlastní pokojíček-první prospaná celá noc,klidnější dny....Našemu jekoňovi jsou dnes 3roky.Už brečí jen občas,spí jen v noci,přes den se ničím nedá zničit,..:-)),ale je náš a takového ho máme rádi i s tou jeho neskutečnou energií.
Druhý syn(bude mít 3měsíce) je jeho úplný opak a konečně chápu termín "mateřská dovolená".Po prvotním zážitku stále nemůžu uvěřit,že takové děti existují.

Přeji,aby těch zlomů u vás bylo k lepšímu co nejvíce.Já totiž všude prohlašuji,že nejhorší je první rok,než děti začnou chodit.Pak se vyřádí jinak než ustvičným řevem.:-))
 Kristýna 7měsíční syn 
  • 

tak to znám důvěrně 

(4.1.2006 9:36:42)
ahoj Bellano, zrovna jsi mi kápla tímto článkem do noty:) tak bych řekla, že máme ty děti přes kopírák:o) akorát s tím rozdílem, že Vítek mi vřískal hned od narození, od prvního probuzení v porodnici a já už tam zažila to pravéPSYCHO. Narozdíl od Agátky chtěl být u prsa furt už v té porodnici.
To nonstop kojení znám velmi důvěrně také-trávila jsem první tři měsíce jeho života v křesle,s podloženýma nohama, kojícím polštářem, obložena knihami (taky jsem přečetla celého Harryho Pottera a sledovala BH 90210:-))) a jídlem-zatímco dítě používalo přírodní dudlík a občas pilo a spokojeně pilo. Nemusím snad podotýkat, že normální dudlík nechtěl, spát v postýlce také ne a navíc vřeštěl i v kočárku.
Poprvé v něm usnul až po měsíci a to se k tomu spánku musel vždy prořvat a usnul pouze na břichu.
V posteli s námi spí taky od narození-poté co jsem kolabovala, jsem mu prostě vyhodila ven prso, on se obsloužil sám a já spala. Pak jen v polospánku vyměnila strany...
Znám vše co popisuješ velmi důvěrně, ty příšerné stresy venku, kdy ho probudí jakýkoli zvuk, nesmí se zastavit, nedejbopže s někým promluvit-takže jsem nemohla venčit kočáry např. s kámoškou...
ale po 3.měsíci nastal zlom-kojení, max.5 minut a pak různé kroucení u mě v náruči-už od té doby nic nečtu a na nic v tv nekoukám.
Vítek ale občas usnul sám v postýlce, po 4.měsíci si vzal dudlík a nechal se nosit v šátku i vaku-ano do té doby nezabral ani šátek ani vak, pouze "nezdravá" klokanka a to polohou svisle čelem ven.
Jediné, co kolem třetího měsíce bylo pozitivní, byl noční spánek-max 3x za noc-úžasné!!!
JENŽE-nynější situace v 7 a půl měsících-Vítek usíná krásně sám na zádech s dudlíkem v kočárku,ale nesmím se s nikým moc bavit, většinou sám v postýlce-ale musí se k tomu 10 minut profňukat, usíná v šátku venku...
zato v noci to vzalo od 4.měsíce zásadní obrat a je to čímdál horší....už ani prso nepomáhá, napije se, ale pak sebou různě hází, zleva doprava, ani dříve oblíbená poloha na bříšku nezabírá, dnes preferuje ležet na boku. Dudlíkem se uklidní, ale prostě nespí dýl jak dvě hodiny v kuse... nezřídka uprostřd oci se vzbudí, čilý jak rybička a chce si hrát...to ho pak musím uhoupat na rukou...po 14 dnech takového maratonu mi cca na dva dny ukáže lepší stránku-spí jak dudek a vzbudí se max.3x. Sláva, pomyslím si, už se to lepší, jenže chyba lávky, následující noc opět nemlich to samé...

Svádím to teda na rostoucí zuby ale nevím nevím:(

Takže milá Bellano, přeju ti, aby to lepšení u vás s Agátkou mělo vzestupnou tendenci, u nás ty nodci bohužel jsou děs:( a to takynení úplný pohodář-aby se smál nahlas, to musímejó dělat opičky, nechce dělat paci paci ani jak je veliký atd-vždy si chvíli nechá trpně hýbat rukama a pak se zatvrdí, moc toho nenamluví, spíš se plazí po bytě a zvedá do kleku a na nohy a objevuje svět...
no samozřejmě je Víteček naše zlatíčko a miláček, ale kdo nezažil takový maraton, neuvěří. ty máš aspon babičku v domě, my jsme na to s manžou sami.
tak držím palce K.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(4.1.2006 10:06:45)
Panebože, musím si vybavit, jak probíhalo moje první otěhotnění, porod, příchod domů atd.atd., abych to příště udělala přesně stejně. Synek od 6 týdnů spal celou noc, do roku a půl asi tak dvacet hodin denně, a těch pár minut, co byl vzhůru, se na nás přívětivě usmíval (když si odmyslím období, kdy mu rostly zoubky). Je pravda, že první týden prořval kvůli bolavému bříšku, ale u něj naprosto dokonale zabraly kapky Sab Simplex (těmi jsme ho prolévali asi do půl roku, možná déle). Já VÍM, že existují miminka, která takhle nefungují, ale tak snad když udělám všechno úplně stejně, budu mít zase takovýho kliďáska...
 Kristýna 7měsíční syn 
  • 

Re: Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(4.1.2006 10:16:02)
:o) Markéto, přeju ti, abys měla i další takhle pohodové mimčo, ale tys měla asi ten opačný extrm :o)
Ujišťuju tě, že Vítek byl mimi plánované, chtěné, otěhotněla jsem hned, celé těhu bez problémů, ani jsem nezvracela, doma z práce jsem byla od 5.měsíce, dobrý porod bez komplikací, my s manželem máme krásný vztah-prostě nikde problém. Ten nastal až po prvním probuzení...:)
člověk e fakt musí zatnot-právě nejsem příznivcem nechání uřvat, jak tui psal někdo výše...Shodli jsme se s manžou, že ten náš prcek je DĚSNĚ citlivý, musí se s ním zacházet jemně a citlivě a empaticky. Mám dojem, že měl být ještě pár měsíců v bříšku, nějak se na ten svět nemohl zvyknout ( a to byl přenošený). Sice vyžaduje neustálou pozornost, ale to se dá, jen ty noci kdyby byly lepší...

Pratchet-souhlasím-taky zírám, že s tím minimem neustále přerušovaného spánku normálně funguju-vždy akorát ráno je to děs, než se proberu, ale jak vstanu, jsem čilá.
 Monika 
  • 

Re: Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(4.1.2006 10:26:20)
Můžeš dělat všechno stokrát stejně nebo ještě líp, ale přírodu nepřelstíš. Moje první dítě bylo kliďas a velký spáč - dodnes je typ mouchy snězte si mě. Druhé dítě bylo jako agi - dnes je jí 6 let, šla do školy o rok dřív a ve světě se neztratí.
Vím, že mám 2 extrémy, že existují i děti někde mezi, ale kdybych si mohla příště vybrat, tak si vyberu to uřvané nespící dítě.
 Martˇa 
  • 

Re: Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(4.1.2006 14:27:16)
Musím říct, že já taky takové nervy kolem miminka naštěstí:)) neznám. Naše 8 měsíční dcera spí od 2 měsíců tak dvě tři hodinky dopoledne i odpoledne a přes noc tak 11-12 hodin ( usíná kolem 20 hod. a budí se tak v 7 hod.)Je naprosto pohodová, vydrží si hrát sama třeba hodinu (ne, že bych se jí nechtěla věnovat), na každého se směje, no prostě maximálně spokojené dítě. Tak jen doufám, že i naše druhé mimi bude takové pohodové.
Podle mého názoru je každé miminko už dopředu "naprogramované" a nedá se to ovlivnit ani v průběhu těhotenství. Já si během něj prožila dost psychického vypětí ve vztahu a malá je v pohodě. Kamarádka chodila poslouchat relax hudbu, navštěvovala cvičení a všechno možné a mimi je malý uřvaný vzteklounek. Zkrátka, každé mimi je překvapení. Ale ať tak nebo tak, je to to nejhezčí v celém našem životě:))
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Psychické vypětí během těhotenství 

(4.1.2006 19:33:14)
Zajímavé, my jsme synka počali, kdy jsem byla strašlivě vystresovaná z práce (zhubla jsem tenkrát za měsíc asi šest kilo), otěhotněním se to tedy výrazně zlepšilo, ale pracovala jsem až do dvou týdnů před předpokládaným porodem (nakonec jsem tedy doma byla skoro měsíc), a ta práce obnášela neustálé cestování, vyjednávání, dohadování, řešení nepříjemných věcí atd, celkem málo spánku (kromě prvních tří měsíců, ta únava prostě nešla překonat)- a prďola byl (a je) pořád takhle v pohodě. Takže u nás heslo pohodová matka pohodové dítě určitě neplatí.(teď vlastně už ano - změnila jsem práci).Jinak celkem věřím tomu, že děti budou mít té klidnosti a spavosti či naopak nespavosti a řvavosti nějak dopředu naděleno, ale ledasčím se to může zvrtnout. Kamarádce se narodil chlapeček, který měl výrazně zdeformovanou nožičku, do tří měsíců ji měl pořád v dlaze (to spal mizerně, dlaha asi neosvěží, ale spal), ve třech měsících šel na celkem náročnou operaci, a pak sádra a dlaha asi další rok či tak nějak ( a to spát přestal). Jak tohle mimi dalo rodičům zahulit, to bylo neuvěřitelné (pro mě). Když mi kámoška říkala :" Hele, dneska to bylo docela dobrý, byli jsme vzhůru jenom osmkrát" šly na mě mdloby. No přežili to všichni, jejich malému jsou teď tři roky, je to spáč sedmispáč, ale trvalo to asi do dvou let (měl období, kdy podle vyprávění nespal vůbec).

 Kopretin@ 


Re: Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(5.1.2006 20:20:36)
Přála bych Vám to,ale nebudťe naivní,není to díky Vám. Prostě takový je.
 Erika a Peťko 


Re: Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(6.1.2006 1:05:25)
Tak to sa k tebe pripájam - približne od dvoch mesiacov som zaviedla tvrdý režim, nakoľko večer (resp. v noci) vedel zaspať iba pri drncajúcom kočíku, takže buď som to skúsila cez kábel do TV - to drncalo dobre, akurát že som sa bála, že onedlho nebudeme môcť kukať káblovku, alebo v extrémoch som okolo polnoci brázdila ulice kočíkom, niekedy stačilo len kolečko okolo domu, niekedy trvalo aj pol hodinu, kým zabral... Policajná hliadka ma našťastie nikdy nestretla, by ma rovno asi šupli do blázninca.

Po dvoch mesiacoch (keďže nebol kojený) som proste zaviedla tzv. "vyřvací metódu" - bolo to moje rozhodnutie, ktoré trvalo tri dni (prvý večer 40 minút plaču, druhý večer 30 minút, tretí večer asi 10 min.) a potom zaspával po kúpaní a okamžite po uložení do postieľky. Približne v tomto čase som mu začala robiť Nutrilon Forte - na väčšie zasýtenie a tak si začal predĺžovať spánok. Po zavedení kaše na večeru mi bez problémov prespal vyše 12 hodín. Teraz chodí spať o 18:00 h a vstávame okolo 9:00-10:00 h. Takže nemá problém prespať 15-16 hodín. Podotýkam, že zvykne spávať 2 x denne, ak sa zobudí skôr, okolo 8:00 h, tak ide spať o 10:00 h a spí asi hodinku a potom ho ukladám spať okolo 13:00 h a spí asi hodinku a pol. Teraz sme začali chodiť na plávanie a rehabilitácie, takže doobedný spánok odpadá, chodí spať o 12:00 h a spí do 15:00 h, včera dokonca do 15:30 h.

V poslednom čase sa v noci budí, ale dostane čaj a dudlík a spí ďalej. Máme dva zuby, ďalšie sú na ceste. Ale je pravda, že si myslím, že tým "nočným čajom" som toho dosť pokazila... Takže sme v procese odúčania, začala som kupovať nesladený HIPP a čoskoro snáď prejdeme na prevarenú vodu - údajne si dieťa odvykne takto od samotného pitia, kvôli vode predsa vstávať v noci nebude, že? No ale uvidíme, odskúšané to nemám. Zatiaľ trpíme na zuby, ale myslím, že aj toto je nad moje očakávania, čakala som, že to bude horšie...

Keď mi kamarátky pred pôrodom hovorili "vyspi sa teraz, lebo už sa nikdy nevyspíš", vôbec netušili, ako sa mýlia. Myslím, že som sa ešte nikdy nevyspala tak, ako na materskej dovolenke :o)
 Erika a Peťko 


Re: Re: Ty jo, tak to teda vůbec neznám 

(6.1.2006 1:09:52)
vlastne som tým chcela povedať, že si myslím, že pri dieťati je veľmi dôležitý jeho režim, dodržiavať časy kúpania, spánku, prechádzok, rovnako dodržiavať rituál (my napr.máme - kúpanie, večera, ukladanie do postieľky, čaj, cumeľ, zhasnúť svetlo a vypadnúť z izby), podobne aj poobede - a snažiť sa mu čo najmenej tento režim nabúrať... a verte - neverte - so mnou v posteli nespal nikdy, ani jednu jedinú noc! Bol na monitore dychu a ja som tiež "tvrdý spáč", takže som sa bála, aby som mu neublížila a spanie v postieľke bolo najmä pre jeho bezpečnosť.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Spací děti 

(7.1.2006 12:01:52)
Já s vámi souhlasím, akorát že synek usínal sám od prvního dne doma, pokud zaplakal, zašla jsem k němu já nebo manžel, pohladili po hlavičce a vypadli.Během čtrnácti dnů se sám ustálil na kojení po třech až čtyřech hodinách, kojení trvalo dvacet minut, pak jsem mu odcvrnkla prso, dala dudlíka, on se pokadil, já jsem ho přebalila, a šup do postýlky. Na a asi v pěti týdnech jsem mu v noci místo prsa zkusila dát dudlíka a bylo to. Takže v šesti týdnech jsme byli na pěti kojeních denně, evidentně mu to stačilo, přibíral jak blázen, a režim byl neměnný - ráno vstát, chvíli jsem ho masírovala, trochu jsme cvičili (no cvičili, skrčovali jsme nožičky a křížili jsme ručičky), on pak usnul, a spal tak 2-3 hodiny, já jsem většinou pracovala, pak oběd, šup do kočárku, 2- 3 hodiny procházka ve svižném tempu (taky jsem dva měsíce od porodu vážila o dvě kila méně než před porodem), domů, nakojit, většinou si schrupnul ještě tak hoďku navečer, a okolo deváté vykoupaný a nakojený šup do postele. V posteli s námi spal poprvé ve dvou a půl letech, kdy jsme jeli na hory, kde nebyla postýlka. Takže u nás to bylo fakt nenásilné.

Akorát mi z těch příspěvků přijde, že to takhle vždycky nefunuje.

PS Jediné krizové období (když si odmyslím ty zuby, a to bylo vždy jen pár nocí) bylo, když jsem se rozhodla ho odstavit, protože jsem se vracela do práce (v devíti měsících). Teda já bych to kojení ráno a večer asi stíhala, ale on se začal v noci budit třeba osmkrát, a s tím bych tu práci asi nezvládala. A umělé mléko ne a ne - vyzkoušeli jsem všechna, co jsou na trhu - vždycky strčil flašku do pusy, potáhl, otřásl se a konec. Já jsem v té době ještě dvakrát dostala zánět prsu, takže paráda. Když jsem to říkala babičce (tchýni) tak říkala, ať mu to mlíko osladím. No to určitě - budu mu zakládat na obezitu. Vydržela jsem asi čtrnáct dní, pak jsem do flaštičky přisypala dvě lžičky cukru, a tím z mléka vytvořila božský nápoj. Cukr jsem mu tam druhý den nedala už vůbec žádný, ale návyk byl vytvořen a synek byl odstaven. Dodneška je schopen vypít třeba litr mléka (teď už normálního z krabice).
 Xantipa. 


Re: mylné představy 

(4.1.2006 10:10:40)
Jsem přesvědčená, že spousta depek u maminek po porodu je výsledkem chybných a mylných představ a mýtů typu /jak psala sama Bellana/
- miminko je takové, jaké v porodnici /spavé nebo nespavé/
- klidná matka = klidné dítě, nervní matka = nervní dítě
- představa, že na MD bude dítě klidně spát a maminka bude usměvavá, klidná, všude vzorně uklizeno, uvaříno apod. - vždyť přece píší v odborné literatuře, že novorozenec spí 18 hodin denně /asi ti odborníci nikdy doma neměli novorozence, ani jinak staré dítě/.
Asi jediné, co to chce, je nic nečekat. Jenže to se v literatuře nepíše. Nečekat nic a pouze improvizovat. Spíš by měly vycházet publikace typu - klidné, spavé dítě nebo neklidný nespavec, jak na něj.
Někdo tady psal, že nejlepší je miminko nezvykat na spaní u matky v posteli a vydržet řev, že se dítě naučí. Tak přesně tohle jsem si říkala u každého svého dítěte a ani u jednoho jsem nevydržela. Nevydržela jsem ten řev, zprvu vzteklý /ten vydržet šel/, ale pak byl řev zoufalý /a to jsem už nevydržela/. Pak jsem držela své vystresované, nateklé, často poblinkané, uškytané dítě a říkala jsem si, jak jsem mu to mohla udělat, že jsem vážně odporná matka.
Tehdy jsem se vždy zařekla, že než ještě jedinkrát zažít tohle, raději budu spát se svým dítětem třeba do osmnácti let.
Takže vyspalá jsem byla vždy, protože jsem spala s mým dítětem. A i když se říká, že to je nevýchovné, byla to krása - klidné miminko, které si časem zvyklo a já mohla z té postele i vstát bez toho, aby dítě chytalo nerva z toho, že "dudu" zmizelo. Ono totiž mimčo vědělo, že nic nehrozí, že se zase brzy vrátím a slastné okamžiky budou pokračovat.
Pozitivní na tom všem bylo, že jsem zjistila to, co Bellana. Že spousta věcí se dá dělat jen jednou rukou, což jsem do té doby ani netušila.
Ale - byly to krásné časy, vážně.
 Bellana 


Re: Re: mylné představy 

(4.1.2006 10:39:39)
Je pravda, že (stejně jako při kojení) mi vadil ten psychický tlak, kdy mi pořád někdo vysvětloval, že nesmím mimino rozmazlovat tím, že ho tahám v náruči, že bych s ním neměla spát v jedné posteli, protože si tím "na sebe pletu bič" apod. Strašně se ve mě mísilo to, co jsem cítila já sama jako správné, a to, co mi radili všichni okolo (babičky, kamarádky, doktoři atd.).

Jen bych ráda podotkla, že Agi je oproti tomu, co předváděla ještě před dvěma měsíci (teď je jí půl roku) opravdu zlaté dítě. Hlavně si zvykla přes den spát, případně už je schopná se třeba deset minut obejít beze mě a hrát si v postýlce (musí mě mít ale na dohled). V noci spím krásně, vůbec netuším, kdy a jak často kojím, máme to jako samoobsluhu :-)))

Opravdu hodně pomohlo, když jsme zavedli pevný řežim. Od té doby, co Agi ví, že dopoledne se jde spát, odpoledne se jde spát a večer taky, tak si na to zvykla a usíná celkem bez problémů (v kočárku, v ložnici, musím jí zazpívat ukolobavku od Nohavici a přežít asi deset až patnáct minut "nadávání", fňukání a nespokojeného mrmlání - ale proti tomu, co převáděla dřív je to slabý odvar).

Je teda fakt, že po návštěvě dětské lékařky jsem vždycky zralá na panáka a Agi vyhrožuju, že ji prodám do ZOO do pavilonu divých šelem, ale vzhledme k tomu, že k doktorce zase nechodíme (naštěstí) tak často, tak se to dá přežít.

 Xantipa. 


Re: Re: Re: mylné představy 

(4.1.2006 10:55:03)
Bellano, já si taky říkala, že je potřeba ten pevný a jasný režim a že se to srovná - brzy. Jenže ono to není tak jednoduché. Pevný a jasný režim se samozřejmě dal nastavit, ale ony si ho v podstatě děti nastavily samy. Takže přes den to docela šlo vydržet. Smířila jsem se s tím, že mé děti jednoduše nemají potřebu spánku takovou, o jaké se v publikacích psalo. Já to sice nechápala, ale je to tak. Děti se musely samozřejmě vyspat - v noci. Jenže jejich představa nočního času byla jiná než moje. Byly schopné usnout v 8 hodin večer a dokonce se tvářily, že chápou, že to je noc, jenže za 2 hoďky byly vyspalé a pak byl čas her. Noční čas pro ně nastal až kolem jedné až druhé hodiny ranní. Nebylo síly je toho návyku zbavit. Je fakt, že vzhledem k tomu, že jsem ještě při MD pracovala /v noci, když děti usnuly, přes den to nebylo možné/, tak se má potřeba spánku snížila na 4 hodiny denně a já po čase vypadala jako chodící mrtvola v důsledku nedostatku spánku. Sedativa jsem pro děti nechtěla a pomohla mi homeopatka, která dětem nasadila nějaké pilule prý pro lepší naladění jejich organizmu. Ale to bylo až ve 2 letech. A pak se stal zázrak - moje děti usínaly kolem 22. hodiny. A už jim to vydrželo.
 Bellana 


Re: Re: Re: Re: mylné představy 

(4.1.2006 11:04:54)
Xantipo, já jsem taky ten pevný režim nezaváděla, v postatě si ho Agi určila sama. Nějak po čtvrtém, pátém měsíci, se jí zvedla potřeba denního spánku (asi jak už se začala víc hýbat, tak se snadněji unaví), takže to vyplynulo tak nějak přirozeně. Jen prostě nesmíme nic měnit, předělávat žádné zvyky a rituály, to je pak konec.
Uvidíme, jak to bude dál, ona má Agi určitě něco v záloze, čím nás zase dostane :-)
 Janina+4 


Homeopatika pro uklidnění potomka 

(4.1.2006 17:15:50)
Bell, opět super článeček :-))) Neboj, prvního kluka jsem měla taky poděsa, druhý je o chlup lepší ;-)

Xantipo, símtě tam homeopatika, působí to nějak? Musí se to předepsat dochtorkou nebo se to prodává volně? A jak se to jmenuje? Potřebovala bych něco pro toho staršího, spí celou noc tak jednou za 1-2 měsíce, jinak se klidně 3-5x vzbudí, vyjímkou nejsou ani hodinouvé hysterické scény v jednu ráno. Něco se mu zřejmě zdá, že mu někdo bere auto nebo tak něco... posledně hodinu řval... neeee, ještě utřít!!!! a řval a řval, plácal s sebou po zemi a zhruba za půl hodiny odpadnul a usnul. Tož nějaké zklidňovadlo by bodlo. Přinejhorším zkusím rum do večerního mlíka, hihihi :-))))
 Xantipa. 


Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(5.1.2006 13:03:54)
Janino, já jsem šla s dětma k lékařce, která se zabývá homeopatií. Vysvětlila jsem jí všechno a ona provedla základní vyšetření - zda je zdravý, není ve stresu a já nevím, co ještě. Taky ho pozorovala, jak se chová, jak reaguje apod. Pak mi řekla, že mi pro něj něco dá /ty pilule/ a že to nefunguje jako analgetika, ale nějak mu to zlepší to naladění /aby v noci spal/. U nás neměli kluci nějaké noční děsy, ale prostě se mu ještě nechtělo spát.
Já být Tebou, tak si nekupuju něco zvlášť, ale raději bych za homeopatem zašla. Protože homeopatika se dávají tzv. na míru, takže to, co pomohlo mým dětem, Tvým pomoci nemusí.
Řešila jsem to i s dětskou doktorkou a ta mi chtěla psát pro ně nějaký oblbováky. A tím jsem je teda rozhodně cpát nechtěla.
 Janina+4 


Re: Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(5.1.2006 18:19:30)
Xantipo díky! Jsem netušila, že existuje spešl doktor přes homeopatika. V jakém oddělení mám takového dr. hledat??? Netuším, jestli na naší domorodé poliklinice něco takového je. Ale pokud to pomůže, že se konečně trochu vyspím, tak do něj nacpu skoro cokoliv ;-)
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(6.1.2006 9:34:50)
Janino, já toho svého /je to žena/ našla ve Zlatých stránkách - pod - homeopat. Je to MUDr., která má opustila svou tzv. normální praxi - obvodní lékař a zabývá se pouze homeopatickou léčbou a také dále léčbou obezity /ale to už bez homeopatie/. U ní jsem neplatila nic /ale říká se, že zdrav.pojišťovny tuto léčbu už nebudou platit, takže já bych klidně zaplatila, protože už pomohla mně a mé rodině už vícekrát/. Platila jsem v lékárně ty pilule - vyšlo to na měsíc asi za 500,- Kč. Ale ten výsledek za to stál, zaplatila bych klidně u víc. Zdravotním pojišťovnám se ale evidentně spíš vyplatí "v zájmu dítěte" mu zaplatit Dithiaden /snad se to tak píše/. Tohle mi pro děti chtěl tenkrát dát dětský MUDr.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(6.1.2006 10:09:05)
Za homeopata-lékaře zaplatíte. Nás to stálo i s léky 600 Kč jedna návštěva, když měla dcera necelé 2 měsíce. Pojišťovna to nehradí. Výsledek nebyl žádný. Dva druhy kuliček (Stramonium, Lycopodium clavatum). 5 kuliček se rozpustí do 1 lžičky vody. I někteří dětští lékaři se na homeopatii specializují. Když už, tak běžte k nim. Nevím, jestli s tím má někdo pozitivní výsledky, já jsem proti homeopatikům byla též imunní
( týkalo se to jiného problému).
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(6.1.2006 10:43:02)
Katko, já nevím, vloni u ní byl naposledy manžel /bylo to zpočátku roku/ a za návštěvu neplatil nic. Jen za pilule.
A mně homeopatka pomohla. Před 2 roky jsem v létě chytla nějakou virozu, měla jsem teploty přes 40 a nedokázali mi lékaři určit, co vlastně mám. Někdo tvrdil že angínu a někdo chřipku. Pak řekli, že to bude něco zmutovaného dohromady a nasadili antibiotika. Po těch problémy ustaly, ale po dobrání tak na týden. Pak to začalo znovu. Trvalo to přes půl roku. Problémy se zhoršovaly, časem se přidaly uši, pak dutiny a pak jsem to nevydržela a šla k této homeopatce. Poradila mi čaje na podporu imunity, nesměla jsem už antibiotika a pak nasadila pilule, které prý měly nastartovat můj vlastní imunitní systém zničený po obrovských dávkách antibiotik. Mně pomohla. Manžel měl také určitý problém, které prý klasická medicína neumí řešit. Homeopatická léčba úspěch slavila. Jak to probíhalo u synů, jsem už psala.
Možná tam jde i o jistý druh víry. Homeopatická léčba se nehodí úplně ke všemu /to říká homeopatka/. Ale lidé se už zvykli, že všechno se léčí léky a většina léků má vedlejší účinky, takže paradoxně něco si vyléčíme a někde si zaděláme na další problém.
Já osobně jsem pro symbiozu - homeopatie a klasické lékařství.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(6.1.2006 10:59:34)
Na VŠ mi začaly padat vlasy. Podotýkám, že jsem je měla dost dlouhé. Kožní lékaři v tom neviděli problém, prý nic není vidět. Jela jsem za "vyhlášeným" homeopatem až do Kroměříže, že prý pomohl kdekomu i s vážnými nemocemi... Stálo mě to jen čas a moře peněz. U dcery jsem absolvovala jsen 1 návštěvu a nic se nedělo. Pak večerní plakání ustalo samo. Ovšem věřím, že někomu homeopatie pomáhá. Možná kdyby některé matky, co mají slabé mléko a za každou cenu kojí, ikdyž dítě řve hlady, jen proto, že se to má, daly mimču umělou výživu, tak se i vyspí. Také jsem kojila, sice ne do 2 let věku dítěte. Nic se nemá přehánět.Pro některé je to celoživotní téma. Napadlo mě, když prý máme v těle tolik dioxinů- nepřechází to mlíkem na dítě....
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Homeopatika pro uklidnění potomka 

(6.1.2006 11:01:33)
Na VŠ mi začaly padat vlasy. Podotýkám, že jsem je měla dost dlouhé. Kožní lékaři v tom neviděli problém, prý nic není vidět. Jela jsem za "vyhlášeným" homeopatem až do Kroměříže, že prý pomohl kdekomu i s vážnými nemocemi... Stálo mě to jen čas a moře peněz. U dcery jsem absolvovala jsen 1 návštěvu a nic se nedělo. Pak večerní plakání ustalo samo. Ovšem věřím, že někomu homeopatie pomáhá. Možná kdyby některé matky, co mají slabé mléko a za každou cenu kojí, ikdyž dítě řve hlady, jen proto, že se to má, daly mimču umělou výživu, tak se i vyspí. Také jsem kojila, sice ne do 2 let věku dítěte. Nic se nemá přehánět.Pro některé je to celoživotní téma. Napadlo mě, když prý máme v těle tolik dioxinů- nepřechází to mlíkem na dítě....
 Fiurka, syn 06/2003 
  • 

Homeopatika vřele doporučuji! 

(8.1.2006 14:47:03)
Homeopatika jsou rozdílná od klasických léků v tom, že nic nepotlačují, neutlumují, ale léčí problém, kvůli kterému vzniká nemoc, nervozita, nespavost atd. A je moc důležitý lékař-homeopat, který musí udělat analýzu dítěte - tzn. je-li dítě pohyblivé víc, dost mluví, má-li noční děsy, je spíše samostatné, dominatní, málo se soustředí, atd. atd. Hodinu se lékař vyptává na všechny tyto indicie, aby mohl vybrat správný homeopatický lék. Je proto zcela zbytečné si navzájem mezi maminkama sdělovat, co které dítě dostalo za homeopatikum. Homeopatie třeba rozlišuje 50 různých forem angíny pro malé děti. Sami jsme měli obdobný problém a nakonec nám homeopatie opravdu pomohla. Po 1,5 roce uspávání našeho synka v autě (2 x denně za každého počasí) je teď jako ostatní děti.
Jsi-li z Prahy, doporučila bych ti pediatra - homeopata ze Žižkova.
 ALL 


Re: Homeopatika vřele doporučuji! 

(8.1.2006 18:15:09)
Můžu poprosit o kontakt na toho homeopata na Žižkově? Máte s ním dobré zkušenosti? (alice.sumova@quick.cz) Moc děkuju.
 Hanka+Fík+Áďa 
  • 

Re: Homeopatika vřele doporučuji! 

(9.1.2006 0:07:43)
Můžu poprosit o kontakt na Mudr. - homeopata ze Žižkova?
Díky chodac@post.cz
 Lucka 
  • 

Re: Re: Homeopatika vřele doporučuji! 

(29.3.2006 1:21:32)
Dobrý den,
právě jsem si přečelta, že sháníte homeopata. Tak to se hned ozývám, protože já tyhle věci moc nesledovala, ale v poslední
době mě moc pomohl MUDr.Rakušan, což je pediatr a homeopat a je
skvělý. Opravdu mohu doporučit. Jeho tel. číslo je: 284823570
Hodně štěstí, L.
 Janina+4 


Homeopatika pro uklidnění potomka 

(4.1.2006 17:20:25)
Bell, opět super článeček :-))) Neboj, prvního kluka jsem měla taky poděsa, druhý je o chlup lepší ;-)

Xantipo, símtě tam homeopatika, působí to nějak? Musí se to předepsat dochtorkou nebo se to prodává volně? A jak se to jmenuje? Potřebovala bych něco pro toho staršího, spí celou noc tak jednou za 1-2 měsíce, jinak se klidně 3-5x vzbudí, vyjímkou nejsou ani hodinouvé hysterické scény v jednu ráno. Něco se mu zřejmě zdá, že mu někdo bere auto nebo tak něco... posledně hodinu řval... neeee, ještě utřít!!!! a řval a řval, plácal s sebou po zemi a zhruba za půl hodiny odpadnul a usnul. Tož nějaké zklidňovadlo by bodlo. Přinejhorším zkusím rum do večerního mlíka, hihihi :-))))
 Markéta, syn 2,5 roku 
  • 

Re: tak to znám důvěrně 

(4.1.2006 11:10:10)
Tak tohle je opravdu příspěvek, jaký bych zřejmě spáchala já, kdyby tu už nebyl :-))
Agátka je narozená v červenci, můj syn taky a není Vítek náhodou taky červencové, račí a extrémně citlivé miminko?
Všechno tebou popsané jsem na vlastní kůži zažila, dokonce i nesnášenlivost kočárku..prvního půl roku bylo moje dítě schopno akceptovat pouze šátek.
Člověk si vždycky mezi "normálníma" matkama přijde jako exot a tak jsem ráda, že tady čtu podobné zkušenosti.
Musím říct, že se to začíná lepšit až k tomu třetímu roku, hodně mi pomohla kniha "Problémové dítě v rodině a ve škole" (vydal Portál)...ta je naprosto dokonalá, určitě si jí sežeňte.
Holt jsou naše děti extrémně inteligentní už od peřinky :-))
 Kristýna 7měsíční syn 
  • 

Re: Re: tak to znám důvěrně 

(4.1.2006 15:05:05)
Markét, je to květnový blíženec, měl být ale býk, o dva dny to prošvihl:) nechala jsem si udělat profi horoskop a tam to je jasné-je opravdu moc citlivý... a nesnáší nudu...takže po 10ti minutách začne kvíkat a naznačuje: dělejte se mnou rychle něco, já se nudíííím! no ted už je to lepší jak objevuje sám ten svět, ale od 5-7 měsíce, když moc chtěl lozit a nešlo mu to, to byl záhul:-)
 sojka+07+09 


Re: tak to znám důvěrně 

(7.6.2008 15:04:29)
ahoj, moje dítě je teď ve čtrnácti měsících anděl, ale na začátku doma Saigon. Řvala už v porodnici, prso nikdy nechtěla, dudlík taky ne co bysme za něj dali. Někdy mám pocit, že jsme tu její uřvanost zkrátka přenosili a přemazlili. Vážně. Dokud se nepohybovala, trávila život ve vzduchu, teda v šátku. V noci spí krásně u mě na polštáři v posteli, přes den jedině v šátku. No a když tohle má, tak je zlatá. Všichni obdivují její povahu. Jo hezký, ale máma by měla dostat medaili...
Jinak všem doporučuju houpačky, hamaky, šátky, skákací míče, houpací křesílka. My vyrobili houpací kolíbku ze starýho kočáru.
 Eva, dcerky 9/2002 a 11/2005 
  • 

U nás to samé 

(4.1.2006 10:11:38)
... první dcera byla naprosto stejná jako vaše Agi a já hubená jak lunt a zralá pro psychiatra. Nyní jsou jí 3 roky a 3 měsíce a je od malička mentálně hodně napřed. Dnes čte, počítá, kreslí jako 6tileté děti. Dokonce by se dalo říct, že je i vyrovnaná osobnost.

Před dvěma měsíci se nám narodila navrdory tvrzením, že druhé děti bývají hodnější, druhá taková hlučná ďáblice, která přes den skoro nespí a když nespí, tak řve, v noci spí taky minimálně. Jediné v čem se oproti prvorozené liší je, že prso používá výhradně jeko zdroj obživy a ne dudlík. Dudlík ovšem odmítá též.

Doufám, že se v psychickém zdraví dožiju toho, co z ní vyroste :-)
 Senedra 


Bell, 

(4.1.2006 10:53:40)
hluboce se omlouvám. Zřejmě jsem tě musela nesmírně štvát SMSkami na téma, jaké klidné, usměvavé a pohodové dítě mám.

Ale jestli se Agátka projevuje jako ty, tak z ní určitě vyroste klidná, silná a vyrovnaná osobnost. Protože jiná než silná, klidná a vyrovnaná osobnost by nenapsala s takovým vtipem a nadhledem takový úžasný článek.

Přeji čím dál tím klidnější Agátku a spoustu pevných nervů :-)))
 Bellana 


Re: Bell, 

(4.1.2006 10:59:45)
Sen, já tvoje sms četla jako sci-fi, což je můj oblíbený žánr :-) Takže v pohodě :-)))))
 monja + 2 
  • 

Deja vu 

(4.1.2006 11:46:30)
Přesně totéž jsem zažila před 14 lety, když jsem měla "čerstvou" dcerku.
V klidu jsem se rozhodla, že si pořídím druhé dítě - to se to rozhoduje, když synek byl snem každé prvorodičky, jedl, spal, rostl, přibíral dle socialistických tabulek, tělesný vývoj též v normě, chodil v 11 měsících no, prostě anděl.
Bohužel, Kateřinka se rozhodla, že naplní náš dům řevem, čurbesem a vůbec veškerým neladem, který si lze pžedstavit. Dva roky jsme měli v ložnici trjlůžko, protože v jedné posteli se s ní prostě spát nedalo ani při nejlepší vůli, takže paní dr. když přišla na kontrolu s dotazem, má-li dítě vlastní lůžko, odcházela z ložnice s pokleslou bradou, řkouc, že něco podobného skutečně ještě neviděla.
Katy poprvé spala celou noc až drahně po 3 roku, takže do smrti nenaspím spánkový deficit, který na mě moje dceruška spáchala ve svém ranném věku.
Doufám, že jí to panbíček vrátí a užije si podobně rozkošného dítka ve své rodině.
Hlavu vzhůru - dneska umí spát tahem až do oběda !!!
 Šimi (Kačka1.11.+Viky 11.1.) 


Hodně podobné 

(4.1.2006 12:14:21)
Bell, upřímě mě potěšilo, že něco podobného nezažívám jen já. Mám 2 měsíční holčičku a je to jako bych četla o ní. S jedním malým rozdílem, stále nevyžaduje moje prso. Dudlík? Ten vydrží v pusince pouze přimáčknutý palcem, jí stačí nošení na rukou a chůze. Hlavně být přes rameno a vidět co se kde děje, to je její fylozofie. Momentálně zkouším vak(nechci vypadat jak Rambo), ale stále musím odbíhat, prostě chození je chození.
Spaní? Postýlku vyzkoušela párkrát, ale spíš omylem. Jinak řev, řev a to několikahodinový. Koupání? Mám pocit, že si myslí, že jí chci utopit a ne umýt. A kočárek? Čím větší nerovnosti, tím lepší.
Někdy mám pocit, že to už nezvládnu. Ale zvládnu! Jeden bezzubí úsměv mojí holčičky a vše je zapomeuto.
 aja 
  • 

Re: Hodně podobné 

(4.1.2006 12:56:27)
Tak moje ditko bylo presne stejne, jen s tim rozdilem, ze nespalo uz od porodnice, a v jezdicim kocare spalo az do roka a pul, resp. muselo, protoze to jinak neslo. A jeste v roce a pul se budil minimalne 5 x za noc. Ted uz to pomalu zacina byt lepsi. Ale myslim, ze to neni ani tak tehotenstvim a buhvicim. Je to proste povahou deti-moje svagrova ma holcicku, co od par tydnu spi celou noc, od 4 mesicu ve svem pokoji, odmala si sama hraje, temer nebreci.Proste denni rezim-probudi se, naji, chvili si sama hraje, jde spat, bez revu okamzite usina, probudi se, naji , hraje si atp. To je materska dovolena. Jenze deti jsou ruzne, takze jsou tady i ti uvrestenci, co nechteji spat. Nicmene uz jsem se dostala do stavu, ze bych si poridila i druhe, coz jsem ejste pred par mesici zavrhovala.:-)))
 Zuzana, předškolák a kojenec 


Bellano, DEKUJI 

(4.1.2006 13:01:07)
Dekuji z celeho srdce.

Dnes mam totiz krizi - milackovi je bez tydne 3 mesice a dopoledne jsme svorne prorvali. On hystericky, ja taky, ale se sebelitosti.

Zachranila jsi me od pocitu, ze nejsem normalni, protoze nezvladam (pred mesicem es tchyne manzela zeptala, po te, co ji vysvetloval ze mam jine priority nez ji vzdycky zvedat mobil nebo ihned volat zpet, jestli pry "to nezvladam???"

Mam casto chut svoje pocity vypsat, coz jsem driv delavala, ale po precteni tveho clanku mam zase pocit marnosti:)))) - tak pekne bych to neumela. No, mozna se taky necham nakopnout:)

Tak jeste jednou dik, dala jsi mi nadeji:)))

Lili
 Zita + JDA 


Re: Hodně podobné 

(4.1.2006 13:35:31)
Bell - opět výborný článek.
Taky jsem u svého prvního syna něco podobného zažila a taky jsem si vyslechla ty rady co mám a co nemám dělat. Připadala jsem si jako neschopná matka, protože jsem:
1) dítě trápila hlady (přibíral kolem 1 kg za měsíc)
2) brala si dítě do postele
3) nenechávala vyřvat
4) nedokázala jsem zajistit, aby mi dítě spalo
Taky jsem v té době četla při kojení, ale on se ani nechtěl tak dlouho kojit, takže jsem spíš celý den strávila nošením mimča v rychlém tempu. Jedla jsem prakticky jen starý chleba - bolelo ho bříško.
A deprese mi dodávaly příměry: nervní dítě = nechtěné dítě (dítě jsem si velice přála), nervní matka = nervní dítě.
Ve 4 měsících přišel zásadní obrat a Jirka mi začal nádherně spávat, sice opět i se mnou v posteli, ale já se stihla najíst, obléct a v klidu si číst knihu a i teď je z něho vcelku klidné dítě - uvidím, co přinese puberta.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Hodně podobné 

(4.1.2006 21:31:46)
Tak jsem si zavzpomínala..., u nás to bylo stejné, až na to že jsem nekojila a při natřásání syna jsem si nemohla ani sednout, vyžadoval chození po bytě, jinak byl řev. Zachránila mě maminka, která první měsíc chodila denně na tři hodiny vozit a já jsem se mohla třeba i osprchovat a napít se (bylo asi 30°C). Syn vyžadoval jídlo přesně po třech hodinách a nikdy po jídle nebylo jisté, jestli bude zase tři hodiny do dalšího jídla řvát nebo si na chvíli zdřímne, taky často po jídle zvracel. Protože jsem měla přečtené poučky typu, vaše dítě první měsíc jen jí a spí, myslela jsem si, že jsem 1/ nemožná matka a všechno dělám úplně špatně (nezvládnutí kojení mi taky nepřidalo)
2/ má nějakou nevyléčitelnou nemoc, kterou lékaři nepoznali nebo nám to neřekli

Dneska už vzpomínám v dobrém, zrovna jsem psala na jinou diskusi, že s jedenáctiletým dítětem je život mnohem pohodovější:o) Tak vydržte, bude líp :o).


E.
 Skunkless 


:) to se cetlo samo 

(4.1.2006 13:22:02)
Krasne napsany clanek, tak jako ty ostatni, co jsem od Tebe cetla Bellano. Preju at se vam s Agatkou dobre dari a aby Ti vydrzel Tvuj optimismus a mily matersky postoj.
 Lenka, 9. tt 
  • 

Nééé! 

(4.1.2006 13:28:25)
Článek je napsaný krásně, ale, nééé!!! Lidi, do 29 jsem tvrdila, že uječenýho parchanta nechci, teď jsem těho a jestli tohle mě čeká, palicou budu bouchat o zeď, že já jsem se nechala chotěm k harantěti přemluvit! Prozatím máme neurotické těhotenství, co z toho může vyrůst... No ale pak budu vzpomínat, jak to přežily jiné matky.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Nééé! 

(4.1.2006 21:39:50)
Vidím, že potřebujete trochu povzbuzení - z neurotického těhotenství budete mít určitě dítě zlatíčko (už jsem tady psala do diskuse - Psychické vypětí v těhotenství), o kterém vlastně ani nebudete vědět. Jo, a ještě něco - nenechte se vystrašit některými články tady - porod vlastně nebolí, jenom to tak trošičku štípne. Hodně štěstí a veselou mysl - pokud jde dítě na triko manžela (jak píšete) ať případné problémy řeší on - je přece všeobecně známo, že muži jsou lepší manažeři.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Nééé! 

(4.1.2006 21:42:12)
Vidím, že potřebujete trochu povzbuzení - z neurotického těhotenství budete mít určitě dítě zlatíčko (už jsem tady psala do diskuse - Psychické vypětí v těhotenství), o kterém vlastně ani nebudete vědět. Jo, a ještě něco - nenechte se vystrašit některými články tady - porod vlastně nebolí, jenom to tak trošičku štípne. Hodně štěstí a veselou mysl - pokud jde dítě na triko manžela (jak píšete) ať případné problémy řeší on - je přece všeobecně známo, že muži jsou lepší manažeři.
 Marie,holčička 6 měsíců 
  • 

Ale ANO! 

(4.1.2006 23:07:01)
Není proč se vůbec stresovat předem,nemůžeš přeci vědět co tě čeká.A buď klidná,co tě čeká,to tě prostě nemine.
Všechno se dá zvládnout,hlavně když budeš mít mimčo zdravý.Moje těhotenství se rozhodně nedá přirovnat k těm seriálovým.Do 6.měsíce jsem pracovala v zakouřené místnosti,v 7.měsíci přišel partner s tím,že má 2 měsíce známost a že jí má asi rád(samozřejmě jsem mu vysvětlila,že si to jenom namlouvá a že má rád mě a nenarozené mimi.To pochopil a dal mi za pravdu.Je fakt,že jsem poprvé v životě zmlátila chlapa),v 9.měsíci se mi skřípnul nerv,takže jsem až do porodu kulhala a byla na nervy z toho,že mi to zůstane...
Takže těhotenství jedna radost a přesto jsem nakonec měla bezproblémový porod a na mojí krásnou holčičku pěli všichni chválu.Krásně papala,krásně spinkala,...do doby než jsme přijeli domu z porodnice.Usínání pouze u prsu,při houpání,při hopsání na míči.Přes den jinak neusla,v noci pohoda,vzbudila se tak 3xna kojení.ve čtyřech měsících zlom,první zuby,vzbouzení,řev,pracné usínání.Pořídila jsem do ložnice klasický houpavý kočár(houpu jak blázen do teď),usíná jen v něm.Zuby už má tři,takže jsem se pár měsíců nevyspala téměř vůbec.
Vařim jednoduchy a rychly jidla,tak si občas lehnu s malou přes den.Teď se totiž naučila používat prso jako náplast na noční nudu,tak se budí každou(!)hodinu a dudá.zapomněla jsem ale doplnit,že mi ty svoje krásný tři zoubky minulý týden obtiskla na bradavku,nestíhá se to hojit,jak to má pořád v puse,tak si kojení užívám plnými doušky.
Nechci tě strašit,to vůbec ne.Jen se prostě neplaš,každý mimčo je jiný,každá ženská to zvládá jinak a každá si to taky jinak připouští.
Každou noc si plánuju jak prospím s malou celý den a pak je to stejně jinak.
Když uvidíš ten svůj pokládek,jak se na tebe směje,odpustíš mu všechno...věř mi.
Tak ti přeju ať je prcek zdravý a taky pevné nervy
Marie
 Mirka, Jakub *28.7.02 


Diky za clanek 

(4.1.2006 13:40:46)
Bellano, diky za osvezujici clanek. Cloveka vzdycky potesi, kdyz zjisti, ze v te brynde neni sam. :o)) Mam uz sice synka ponekud starsiho, ale dobre si pamatuju na doby, kdy jsem travila - podobne jako ty - cele mesice v po pas rozepnutem pyzamu, protoze se mi fakt nevyplatilo ho na tu chvilku zapinat. Koneckoncu, neni to zas tak dlouho, kdy nase kojici martyrium skoncilo. Nevim, jak jsem to dokazala, ale vydrazela jsem to az do jeho tri let. Muj problem totiz byl ten, ze jsem nevedela, jak ho donutit prestat. Moje kamaradka mi nakonec dala dobrou radu, rikala "chce to zdrave se nasrat" - omlouvam se za hrubsi vyraz, ale zcela odpovida popisovanym emocim, ktere byly pro nasilne odstaveni meho potomka nutne. Musela jsem jeste prekonat asi tyden trvajici vzdor a zaskodnicke akce v podobe protestniho spani kdekoli jinde nez v posteli (nejlepe na podlaze) a vyroku typu - "nemam te rad, mam radsi tatinka" (doporucuju prestat kojit vcas, dokud dite neumi mluvit), ale nakonec se dobre dilo podarilo. Ted je z nej - dle mineni nezavislych pozorovatelu - "zlate dite", samozrejme, zachvaty vzteku a negativismu si nechava na doma. Ten duverny a silny citovy vztah, ktery diky kojeni mezi nami vznikl, uz ale zustal. Preju ti stale stejny nadhled a optimismus a pis pis, dobre se ctes.
 Bellana 


Re: Diky za clanek 

(4.1.2006 13:57:48)
Děkuju všem za milá slova chvály, moc si toho vážím, a mám radost, že někoho moje články potěší a líbí se mu.

Lilianne, Mirko,a další s podobnými zkušenostmi.
Pamatuji si, jak mě moc potěšil článek tady na rodince o mamince s uřvanou holčičkou, a tyky komentáře pod ním. Najednou jsem věděla, že v tom nejsem sama, a to mi moc pomohlo.

Fakt cizí neštěstí potěší nejvíc :-))))))
 jiri 


Re: Re: Diky za clanek 

(4.1.2006 15:23:37)
Nedá mi to,abych na poutavý a vtipně napsaný článek nezareagovala a nepřidala vlastní zkušenost.
Můj syn se narodil předčasně, měl vážné poporodní komplikace.Po příchodu z porodnice jsem jeho nadměrnou spavost a absolutní nenáročnost přisuzovala nízké porodní váze.Celý rok vydržel být sladké, hodné, spavé miminko, já měla uklizeno, navařeno, měla jsem čas na čtení i na manžela.Denně jsme si s manželem gratulovali, jací jsme báječní rodiče, v naivní víře, že na projevy našeho andílka mají zásadní vliv naše geniální výchovné metody.
Jen se synovi přehoupl první rok, začal se sladký a vesměs spící andílek pozvolna, ale jistě měnit v běsnící, vzdorující a věčně se vztekající tornádo.
Ukázalo se, že příroda dala synovi do vínku poněkud mstivou kombinaci povah-neuvěřitelnou,vytrvalou a deptající tvrdohlavost po manželovi a cholerickou, vzteklou a výbušnou netrpělivost po mě.
Teď táhne synovi na pátý rok, všechny síly nastřádané během idylického prvního roku jeho života už dávno došly.
Pokud neabsolvuji denně více jak dvě scény,kterými naše zlatíčko řeší většinu zcela běžných situací(nemají jeho oblíbené jídlo,nejde mu napoprvé postavit komín,nepřijede očekávaná teta apod.),hlásím večer manželovi,jak byl synek dneska hodný a jaký máme za sebou pohodový den.
Když syn večer usne(se spaním nikdy problémy neměl),sedím nad ním a kochám se tím,jak se nám to naše zlato povedlo a všechny únavné a vyčerpávající okamžiky jsou zapomenuty.
Takže chci vzkázat všem maminkám, které mají doma podobné číslo-říkejme si, že z výrazného dítěte vyroste výrazný dospělý, který se v davu neztratí.
 Fiurka 


A nebude to o moc lepší! 

(4.1.2006 14:40:11)
Moc dobře si na tyto chvíle pamatuju! Taky jsem byla otrokem svého dítěte. Zakoupila jsem šátek na nošení a všechno, opravdu všechno jsem dělala s ním a běda, když jsem si na chvilku sedla. I mé sprchování probíhalo za asistence našeho dítka, které odmítalo být samo v ohrádce a muselo ležet na zemi v koupelně a něco neustále objevovat. Byly chvíle, kdy jsem brečela únavou a vedle mně skotačil kojenec, kterému vůbec nevadilo, že šel spát v 23hod, během noci cca 6x kojení, vstával v 5hod a dopoledne nespal. Do jeho 1,5 roku jsme to řešili tak, že 2x denně t.j. po obědě a večer jsme uspávali v autě - za každé situace, v každém počasí. Nechápavé a odsuzující připomínky našich rodičů jsem už vůbec nevnímala (ještě, že bydlí daleko!). Jinak to nešlo - pouze ježdění po vybraných děravých cestách zabíralo.
Nakonec nám pomohla homeopatie - vřele doporučuji.
Hodně sil matkám hyperaktivních dětí!!!
 Jana, syn 3,5r dcera 6 m 
  • 

skv?lý 

(4.1.2006 15:02:53)
Musim ?íct, že jsem se už dlouho takhle nezasmála, u nás to sice není tak drastický, ale ten ?lánek je fakt úžasnej, nádhern? napsaný, dík
 Jana, syn 3,5r dcera 6 m 
  • 

skv?lý 

(4.1.2006 15:03:17)
Musim ?íct, že jsem se už dlouho takhle nezasmála, u nás to sice není tak drastický, ale ten ?lánek je fakt úžasnej, nádhern? napsaný, dík
 Lorina 
  • 

nemá to chybu 

(4.1.2006 22:16:48)
Článek byl super, něco malinko podobného jsem taky zažila.Ségra pak měla doma úplně to samé.Malá Adélka ječela prakticky pořád a vydržela poměrně dlouho asi 3/4 roku a spáč není velký dodnes.
Takže hodně zdaru,pevné nervy a zdravé miminko!!!!!!Lorina
 Jitka,2 syni 6 let a 4 měsíce 
  • 

jako bych slyšela sama sebe 

(4.1.2006 22:31:41)
Ahoj,
po přečtení Tvého článku jsem si zavzpomínala a znovu se ujistila,že na některá období v životě rozhodně nejde zapomenout.Můj první syn se totiž choval obdobně jako tvé dítko,ale s tím rozdílem,že kočárek na něho nezabíral vůbec(max v šestinedělí),takže vycházky ven jsem konala ve většině případů osamotě a hodně daleko od lidí.Také jsem neustále houpala,kojila a ptala se sama sebe co je špatně. Během těhotenství jsem přibrala 23 kilo a když bylo malému 8 měsíců,tak jsem měla ještě o 4 kila méně než před těhotenstvím.V této době se mi stále ještě budil až 7x za noc,ať už spal či nespal v mé posteli(taky jsem usínala vyčerpáním u kojení).Postýlka přes den-nuda,sedět na místě a pozorovat okolí-nuda-Nutno chodit a nosit.Takže od 7 měsíce jsem téměř úplně upustila od kočárku a nastoupila krosnička.Od té doby jsem alespoň při vycházkách zažívala chvíle klidu .Ovšem jen do té doby než se naučil chodit,což bylo v 10 měsících(takže jak vidíš idylka netrvala dlouho) a pak už vyžadoval,aby maminka trpělivě a a neustále ohýbala záda snažila se zapomenout,jak moc touží se v klidu posadit a přečíst si knížku.Poprvé prospal celou noc až v roce a půl a to jsem se ze začátku nevyspala zase já,protože jsem ho chodila neustále kontrolovat,jestli dýchá. :-)Tak nezvyklé to pro mě bylo.Zlom nastal právě v tom roce a půl-je to tak klidné a pohodové dítě ,že se sama sebe ptám,zda je to opravdu to strašně uplakané mimčo,díky kterému jsem v době rodičovské dovolené měla kondičku,že by mi ji mohl profesionál závidět.Přesto všechno byli chvíle-a bylo jich rozhodně dost,kdy člověk na všechno tohle zapomínal a užíval si radostí,kterému to prtě dokáže dát.A proto -vydrž,vydrž ono to přejde.
 xxx 
  • 

xxx 

(4.1.2006 22:52:52)
xxx
 Lola s Eli a Honzíkem 


:-))) 

(5.1.2006 1:12:07)
Milá Bellano, tak vtipně, mile a originálně vylíčené martýrium maminky ubrečeného miminka jsem snad ještě nečetla :-))). Moje holčička byla tím zářným opakem - klidným, spavým a hodným miminkem - ale říká se, že druhé děti "vynahrazují" v něčem ty první, takže v tom případě ty se u svého druhého potomka (pokud si ho přejete) těš na vzorného kojence, kdežto já si pečlivě uložím tvůj článek, abych ho tam v té správné chvíli našla :-))). A moc přeju, aby se Agátka stále víc smála a líp spinkala :-).
 Luinka 


Re: :-))) 

(8.1.2006 22:22:02)
no jo lola se svým krásným slohem a diplomacií to napsala tak krásně, že se k ní naprosto za všechno přidávám:) nevím co to je se nevyspat, nevím co to je utěšovat řvoucí dítě, vše jsem vždy zvládala bez problémů, malá nebrečela, usmívala se a broukala nebo spala. od 5. týdne celou noc... každopádně taky nějak tuším, že druhé dítko nám to vynahradí:) teď je z kočičky docela drak, kolikrát mi přijde divočejší než děti co byli jako mimina uřvané:), ale stále je pohodová a veselá, převažuje radování ze života a učení nových věci. každopádně stále si sama dlouze vyhraje a největší zábava je vysedávání u tv:( teď když je nemocná je to výhoda, protože prý (podle dr.) má být vklidu:) takže mezi skákáním z gauče a lezením do výšek (to začala dělat až nedávno, dřív spíš si hrála vklidu, ale vím, že divočejší děti tohle dělali už před rokem:) vysedává i tři hodiny vkuse u tv bez hnutí brvy, takže ten klid v sobě stále zčásti má:)

a ještě něco. ségra měla první dítě naprosto hodňoučké, spavé, nebrečící, druhé vypadalo,ž e bude taky takové, ale po třech týdnech se z ní stal řvoun:) je to sranda, jak jsou odlišné a jak si madam ve třech měsících umí hezky od plic poručit! v životě se to těmhle dítkům neztratí:)
 karel 
  • 

tesim se  

(5.1.2006 8:26:55)
v kvetnu se nam ma narodit mimis, po precteni vaseho clanku, posouzeni vlastni cholericnosti a temperamentnosti moji partnerky jste mi skutecne ukazala, co nas zrejme nemine- diky :-)
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

téměř přes kopírák - z toho bude asi článěček 

(5.1.2006 9:23:10)
ahoj Bellano,

tvé články jsou naprosto super, vždycky se při nich báječně nasměju. Někdy i přes slzy, jak mi Agátka ve spoustě věcí připomíná našeho raráška, včetně pozvolného obratu k lepšímu byť ve stylu "něco za něco". Je toho tolik, co bych chtěla napsat, že uvažuji o samostatném článku, byť nebude tak vtipný, jako ty tvoje (nasadila jsi laťku opravdu hodně vysoko). Pro mě je ale psaní výbornou formou prostistresové terapie, takže jen co mi mrňousek poskytne trošku času, zkusím něco vypotit. :-)))

Iva
 Eva, dcerky 9/2002 a 11/2005 
  • 

Indigové děti 

(5.1.2006 9:25:25)
Napadlo mně, jestli by tito neustále nespokojení kojenci nepasovali do skupiny dětí, jež jedna psycholožka pojmenovala podle barvy jejich aury jako "indigové". Údajně jsou to silné osobnosti vybavené neobyčejnými schopnostmi a vlastnostmi a teď se takových dětí rodí mnohem více než kdysi.
Docela zajímavý článek v lidovkách:
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051126_000099_ln_noviny_sko&klic=210459&mes=20051126
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051126_000100_ln_noviny_sko&klic=210459&mes=20051126

 Lucka,Adélka a Kubík 


Nadeje ze se to zlepsi 

(5.1.2006 10:09:36)
Moji Adelce byly pred tydnem tri mesice, mela jsem ten datum v hlave jako zaklinadlo, kazdy me totiz uklidnoval, ze se vsechno po trech mesicich zmeni k lepsimu... Adelka radi jak cerna ruka, pres den je zlata, sice ji taky musim chovat, v kocarku nastesti spi pohodove, ale ty vecery nez usne... uz jsem vyzkousela i slasti buseni sousedu na trubky od topeni ve stylu " udelejte si sni uz neco, my chceme spat." tak kdyz se uklidnila Agatka, uklidni se snad uz i Adelka :-) Diky, Lucy
 Theresay 


Re: Nadeje ze se to zlepsi 

(2.6.2008 11:27:47)
Ahojky, tohle je to samý u nás. Sousedi věčně buší do topení :( Já jsem hotová, manžel je hotový Rv
Úplně jsem se v tom článku našla :-D Akorát že s kočárkem je to taky těžké, tam vůbec nevydrží, je jedno jestli s ní letim nebo jdu pomalu, pomohla až klokanka, takže já všechno zařizuju s klokankou, bez ní ani ránu :-)
Taky mám v paměti zaryté datum kdy jí budou 3. měsíce, bude to příští týden a já pevně věřím že se dočkáme a přejde to, ale bojim se že ne ;((

Přeju všem hodně štěstí a vydržet :-)
 Daniela,3 děti 
  • 

Vydržet! 

(5.1.2006 10:39:35)
Ahoj,Bellano!Tvé první články jsem přečetla s úsměvem na rtech a ten třetí je tak dokonalý,že vyprovokoval i mě k napsání názoru.Já mám totiž děti 3 a pokud bych neměla to třetí, tak bych Tě nechápala. První dva /kluk a holka/ byli dost předpisoví.Hned jim šlo kojení, hodně přibývali, vyvíjeli se podle tabulek,brzo přespali celou noc, já jsem hned po porodu zhubla nadbytečná kila a myslela jsem si, že maminky, které nemají taková děcka, to asi neumějí. Ale teĎ mám 7 měsíční holčičku, která 1/nechtěla být kojená, 2/málo přibývala, 3/dudlík prská 1m daleko, takže dudlík jí nahrazují má prsa, 4/postýlku "nesnáší", 5/spí "nahodile", 6/nechce příkrmy - když jste mě naučili na prsíčko, tak mi ho proboha neberte!. Všechny děti vychovávám stejně, vyrovnaná jsem asi víc než u prvních dvou, takže bych brala naše třetí mimi jako důkaz, že každé dítě je jiné samo o sobě a matka, která musí vše vydržet, není špatná matka! A jednou jsem kdesi slyšela, že I MATKA JE JENOM ČLOVĚK, tak si to občas polohlasem i nahlas opakuju. Takže vydrž, bude líp. A zase napiš, protože jak už psala jedna mamina nahoře, aspoň my ostatní víme, že v tom nejsem samy!PS:Já doufám, že dceru kojit budu už jenom na základce a že se tak do 10 let vyspím sama v posteli...
 Macerno, Ája 2/05 
  • 

Zatím řvou, až promluví, budeme vědět víc :-) 

(5.1.2006 12:42:14)
Milá Bellano,
moje holčička vyváděla a vyvádí přesně stejně (pediatrička to vyřešila tak, že ji dodnes prohlíží v mé náruči, a je většinou klid). S tím rozdílem, že kojení bylo jako podle příručky Laktační ligy(jediná věc, o které jsem nepochybovala i přes neustálé vyhrožování, že své dítě trápím hlady, a proto řve). Dodnes se cpe přímo ukázkově, otevře pusinku, i když drží jídlo někdo jiný a jí. Pokud jí to jídlo do pusinky nedá, tak je hned řev. Řve prostě pořád. Kamarádka, co měla stejně uřvaného klučinu, tak při jejím prvním poslechu uznale prohodila, že od těch holčiček ten řev zní nějak pronikavěji (od té doby vždy když ji slyší pochvalně pokývá hlavou: To je ultrazvuk). Pobavila si mě svým článkem v naprosto pravou chvíli, zrovna jsem si začala připouštět, že asi vážně někde dělám chybu, neboť moje beruška dnes řičí přímo hororově. Nerada si hraje sama, někdo jí musí stále asistovat, a být opravdu vynalézavý, protože jakoukoliv zábavu ona nebere, a já jsem dnes obvzlášť špatný šáša. Někdo jiný než máma nebo táta to mají ještě o to těžší, že se k ní nesmějí příliš blízko přiblížit, nebo se jí dokonce dotýkat. To mohou jen obvzlášť krásní a sympatičtí lidé nebo vyvolené malé děti. Sama si doleze pouze pro zábavu nejvyšší kvality - co nejrozbitnější a nejdražší věc, jinak je lenoch. Kdykoliv není něco podle jejích představ, tak to dá hlasitě a rázně najevo, a míní se uřvat, dokud nebude po jejím, nebo není její pozornost odvedená jinam. Držím palce, ať osobnost dcerky příliš neutlačuje a nerozebírá tu Tvou:-).
 Markéta, syn 2,5 roku 
  • 

Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(5.1.2006 13:16:02)
V nadpisu jsem zhodnotila to nejdůležitější, co jsem se během svého mateřství "naučila". Uvědomit si tuhle pravdu a neustále si jí opakovat (např. v nákupním středisku, když se dítě válí po zemi, ječí a nereaguje NA NIC) mně čas od času zachraňuje zdravý rozum.
Těžší je to s příbuzenstvem, protože třeba moje máti vzhledem k mé naprosté poslušnosti a přizpůsobivosti v dětství má dojem, že je guru všech vychovatelů a já naopak stojím za starou bačkoru.
 Marcela, syn 9 měsíců 
  • 

Re: Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(5.1.2006 14:21:15)
Autorka v článku píše: Někdy jsem se bezradně dívala na svou sytou, přebalenou, dostatečně oblečenou a v pohodlí uloženou, ale přesto bez sebe vzteky rudou a hystericky kvílící holčičku, a ronila jsem slzy jako želva. Bylo mi jí líto, že trpí něčím, čemu já nerozumím.

Myslím si, že trpí tím, že si vše vykřičí, vydupe, vyřve. Holčička spí jen za rychlé jízdy v kočáru? A co by dělala, kdyby nejela rychle v kočáru rok? Nespala by? Spala by. Je klidná, pouze když je přisátá k prsu a v okamžiku, kdy se dotkne postýlky, začne řvát? A co by neřvala, když si lautr všechno vykřičí a matka se od ní nehne ani na krok?
 Markéta 
  • 

Re: Re: Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(5.1.2006 16:54:08)
No čekala jsem to. Dříve nebo později se zákonitě musel objevit někdo, jako ty...
Asi máš doma přizpůsobivé dítě a já ti to přeju.
Jenže druhé, nebo třetí třeba takové nebude a pak lépe porozumíš, o čem tady všechny píšeme.
 Daniela,3 děti 
  • 

Re: Re: Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(6.1.2006 12:03:52)
Marcelo,buĎ ráda, že máš doma hodné dítě. Vůbec nevíš, o čem Bellana a my ostatní píšeme. Problém je v tom, že Ty si myslíš,že malé mimi si uvědomuje, že si chce něco "vyřvat".Ale tak to není. Jsou i vědecké studie o tom, že dítě do 7 měsíců NEUMÍ vydržet čekat na něco, prostě neví, že prsíčko se vrátí za pár minut, že ho máma opět znovu pochová, že ho bříško za chvíli přestane bolet. Pro to mimi je všechno TEĎ a pokud to tak není, je to pro něj stres, na který reaguje jedinou možnou věcí, kterou umí - pláčem. A chtěla bych Tě vidět, jak bys svoje milované dítě nechávala rozumově vyřvat, protože TY rozumem víš, že to miminko nemá důvod plakat.Takže si přej, aby i Tvoje druhé dítě bylo hodné a nepotkalo Tě to, co např. Bellanu, protože bys svoje názory musela hodně rychle přehodnotit.
 Salisi 
  • 

Re: Re: Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(9.1.2006 11:32:57)
Marcelo, nedá mi to, taky musím reagovat. Ještě v těhotenství jsem byla přesvědčená, že pokud mě bude po porodu mimi k něčemu nutit řevem, že se nedám a nechám, ať se vyvzteká a tak pochopí, že křikem ničeho nedosáhne (pokud je samozřejmě napapané, v suchu, v teple). Jenže přesvědčení vzalo brzy po porodu za své. Když ti mimi pláče a vzteká se nesčetněkrát za den, když v noci vstaneš 7x ... k tomu se po delší době přidá neskutečná fyzická únava, psychika trpí ... tak ustoupíš od svých představ o ideální výchově, protože bytostně toužíš alespoň po pár minutách klidu. Toužíš se aspoň 2 hodiny v kuse vyspat... Byla jsem si jistá, že mimi budu dávat JEN do postýlky, nikdy k sobě do postele ... ale když už jsem po čase umdlévala do spánku (slovo "usínat" je slabý výraz), bylo pro mě vysvobozením vzít mimi k sobě do postele, trochu víc jsem si odpočinula.
Kdysi jsem si myslela, že nějaký ten řev vydržím a neustoupím (prckové totiž jsou od narození mazaní a mají výdrž). Ale nedalo se to fyzicky ani psychicky vydržet. Moje první prospaná noc byla ve 14 měsících dcerky - v té době jsem ji odstavila. Jinak bych se snad nevyspala dodnes ;-) Mám kamarádky, které mají vzorná miminka, které jen papají, spinkají a usmívají se. Pokud si to neprožiješ na vlastní kůži, nemůžeš to pochopit. Moje matka vychovala 2 dcery. Považuji ji za dobrou a schopnou matku. Ale když viděla, co dokáže mé dítě, tak konstatovala "viděla jsem hodně, ale kdybych tohle neviděla na vlastní oči, tak neuvěřím". Nejhorší byly první 2 měsíce, pak se to zlepšovalo, od roka je to skvělé. Malé budou 2 roky, je šikovná, vnímavá, občas si postaví hlavu, ale jsem spokojená. Prostě z toho vyrostla, díky bohu :-)))
 nicol-H 


Re: Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(10.1.2006 1:30:27)
tohle se mi stalo jednou jedinkrat v porodnici den pred propustenim..je to hnusny,ale priznavam se,ze jsem to jecici stvoreni chvilema nenavidela a zmocnoval se mne strasnej vztek a zcestny uvahy o tom,ze tenhle jecici uzlicek mne pripravi o vsechen klid na svete a zaroven mi ho bylo tak strasne,ale opravdu STRASNE lito,byl takovej malickej a ten krik tak zoufalej,i kdyz odhodlanej,ze jsem se nad nim rozbrecela a byla totalne rozpolcena.nalozila jsem ho do vozejcku a odvezla na sesternu,kde si ho prebrala totalne slunickova sestricka s tim,at se jdu vyspat aspon na par hodin.asi z ni vycitil ten klid a ze mne nervozumproto brecel,protoze od ty doby se to uz neopakovalo a ja mam totalne zlaty dite co se porad usmiva a spi celou noc..-taky jsem pry byla vztekla,nespala,nejedla az do roka...mam holt strasny stesti,ze je malej takovy zlaticko..ale byt jinej,asi zmagorim a utecu!jsem obcas trochu labilni...opravdu dekuju bohu za svoje hodnoucky detatko..
 nicol-H 


Re: Žádná matka nemůže za to, jaký se jí narodilo dítě :-)) 

(10.1.2006 1:32:17)
tohle se mi stalo jednou jedinkrat v porodnici den pred propustenim..je to hnusny,ale priznavam se,ze jsem to jecici stvoreni chvilema nenavidela a zmocnoval se mne strasnej vztek a zcestny uvahy o tom,ze tenhle jecici uzlicek mne pripravi o vsechen klid na svete a zaroven mi ho bylo tak strasne,ale opravdu STRASNE lito,byl takovej malickej a ten krik tak zoufalej,i kdyz odhodlanej,ze jsem se nad nim rozbrecela a byla totalne rozpolcena.nalozila jsem ho do vozejcku a odvezla na sesternu,kde si ho prebrala totalne slunickova sestricka s tim,at se jdu vyspat aspon na par hodin.asi z ni vycitil ten klid a ze mne nervozumproto brecel,protoze od ty doby se to uz neopakovalo a ja mam totalne zlaty dite co se porad usmiva a spi celou noc..-taky jsem pry byla vztekla,nespala,nejedla az do roka...mam holt strasny stesti,ze je malej takovy zlaticko..ale byt jinej,asi zmagorim a utecu!jsem obcas trochu labilni...opravdu dekuju bohu za svoje hodnoucky detatko..
 Walerie 


Bellano díky za článek, opravdu jsem se pobavila a zavzpomínala si 

(5.1.2006 16:33:28)
a co víc v mnohém jsem si připadala, že se to odehrálo u nás doma. Mám doma nyní 9 měsíců starou holčičku, která se narodila 1.4.2005 koncem pánevním. Doma tomu říkáme "prdelí napřed". Porod na porodním sále v porodnici trval asi 13 hodin, ale křížové porodní bolesti trvaly ještě dva dny předtím. Vzhledem k náročnému porodu mi nebyla Esterka po porodu přiložena k prsu, protože byla vysílená tou náročnou cestou.
Ale proč to píšu. Kojení. Přesně to byl náš problém. V podstatě to probíhalo přesně jako u vás. Já zpocená, dítě rudé, uřvané a dvě sestry měly co dělat, aby Esterku u toho prsa udržely. Po porodu Esterka vážila 2900 gramů a v porodnici zhubla na 2690 gramů. Takže to byl takový malý drobeček, který ovšem už v porodnici hladce překřičel 4,5 kilová miminka. Nutno dodat, že síla hlasu Esterce zůstala.
Čtvrtý den po porodu, kdy už se setry na směně vždy domlouvaly, která že to půjde na kojení k nám, Esterka nějakým smyslem pochopila, že asi bude lepší když se napije. Poprvé vypila asi 10 ml a já byla celá šťasná, a to hlavně když se to opakovalo znovu a znovu. Pátý den po porodu zase nastal jiný problém. Sice jsem již uměla Esterku zavalit svým tělem a přidusit u prsu tak aby se napila, ale neuměla jsem odhadnout, kdy má dost. Tvrzení, že se kojenec nikdy nepřejí u nás neplatilo. Esterka totiž vyžahla najednou 100 ml a tak následovalo blinkání obloukem. No co říkala jsem si, hlavně že už saje a začne příbírat. To se povedlo. Domů jsme šly 7 dnů po porodu a s váhou vyšší než porodní. Esterka vážila rovná 3 kila. Dětský doktor, který kontroloval Esterku při propouštění domů a který jí dělal všechna možná vyšetření v porodnici konstatoval, že ho to nepřekvapuje, neboť jí neřekl jinak než malá dračice.
Nebudu tu rozepisovat všechno co následovalo po příchodu domů, ale jen zkráceně. Vzhledem k naší novorozenecké žloutence zpočátku dost spinkala a většinou se vzbudila jenom na kojení. Esterka asi chtěla dohnat tu svou nízkou porodní váhu, a tak trávila u prsu většinu času. Když jsem kojila po 2 hodinách, tak to byl úspěch. Naštěstí bylo léto, takže se dalo kojit venku. Naše dítě totiž neoplývá trpělivostí. Esterka se vzbudila a když nedostala hned prso, tak následoval řev. Jízdy se řvoucím kočárkem u nás nebyly nic neobvyklého. Aby toho nebylo málo, tak Esterka přidala novinku. Začala se pouštět při kojení a u toho řvát. Když to viděla moje mimochodem vzdělaná a sečtělá maminka, tak pravila, že mám slabé mlíko a že jí to nestačí. To jsem šla do kolen. Já měla mlíka, že jsem mohla kojit tři děti. Pak si to nechala vysvětlit.
Na poznámky tchýně, že bych měla začít dávat v noci čajík a učit jí v noci spát celou noc metodou vyřvání, jsem vždy jen klidně řekla svůj názor.
Podotýkám, že naše dítě nemělo dudlík.
Čtvrtý týden po porodu jsme byli objednáni na rehabilitaci. Esterka totiž mimo jiné stáčela hlavičku pouze na jednu stranu. Z rehabilitace jsme odcházeli s tím, že musíme cvičit Vojtovu metodu. A tak to nastalo. Každé cvičení šílený, ale naprosto šílený řev a následovalo kojení na uklidnění. Nemusím asi psát, že jsem nic nestíhala, protože 4x denně jenom vysvléct miminko do naha a zase obléct dá zabrat. Cvičení sice jako takové netrvalo dlouho, ale v konečném efektu celá procedura i s tím kojením po cvičení trvala 1 hodinu. Horší bylo, že naše dítě si jakoukoliv manipulaci s ním vysvětlovalo jako přípravu ke cvičení a tak řvalo. Sousedi mi říkali ať si z toho nic nedělám, že z toho vyroste. Později jsme již se souhlasem naší rehabky cvičili jenom 3x denně a to mi připadalo úžasný, navíc jsem to celé již značně zrychlila. Ovšem řev při cvičení přetrvával. Když u nás v domě pracovali řemeslníci na chodbě, musel jim manžel vysvětlovat, že s malou cvičíme, že jí netýráme. O tom co jsem si vyslechla ohledně cvičení, to by bylo na samostatný článek.
Takže z našeho odmítače kojení se stával pomalu, ale jistě závisláček na prsu. Ale i potom nastaly chvíle, kdy bylo kojení utrpením. Esterka se sice kojit chtěla, ale čas od času se u toho kroutila, pouštěla se a občas i řvala. Jenže teď už mi to tak nepřišlo a brala jsem to jako normální.
Jediné co se nás v tomhle období netýkalo, bylo nevyspání v noci. Naše dítě kromě první noci doma z porodnice krásně spalo. Za krátký čas usnula kolem 20,00 hodiny a spala i do 6,00 hodin do rána. Tohle však nemělo dlouhého trvání, protože když byly Esterce necelé tři měsíce, musely jsme si jít spolu lehnout do nemocnice na vyšetření. Za tento necelý týden v nemocnici šel náš nádherný noční režim pěkně do kytiček. Po návratu domů už se celá prospaná noc konala vyjímečně a navíc po 6 měsíci se ještě zvýšil počet nočních kojení. Dnešní noci jsou různé, je nám 9 měsíců a v noci kojíme nejméně 3x. Vydržet se to dá.
Naše uřvanost se hodně zlepšila s tím, jak Esterka rostla. Kolem druhého měsíce jí začaly pořádně zajímat hračky a dokázala se už i sama zabavit. Ještě větší zlepšení nastalo když se ve 4 měsících začala přetáčet na bříško. No a když jsme konečně mohli přestat cvičit Vojtovku, tak se naše uřvanost téměř vytratila. Máme doma usměvavé a pohodové dítě.
Ovšem tvrdohlavost a netrpělivost nám zatím zůstaly. Nyní bývá největší řev, když jí nenecháme dělat si co chce. Nejradši by totiž odpojovala kabelovou televizi a cucala kabely. Co taky můžeme chtít, když máme doma berana a ještě narozeného "prdelí napřed" a na apríla.


 Mirka 
  • 

Umírám od smíchu!!! 

(5.1.2006 16:38:18)
Tolik nadhledu nad něčím tak úděsným... gratuluju k pevným nervům. A díky, moc mě pobavil zejména ten poslední odstavec (že v plnoletosti snad už bude spát sama a bez anatomického dudana... pláču, pláču, ale smíchy)!!!!!!!!
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Umírám od smíchu!!! 

(5.1.2006 20:17:20)
Bavím se, směju se nahlas, je to nádherný článek, přesně popisuje dění u nás, akorát já byla bez babiček, takže když fakt byla krize a příchod muže z práce daleko, tak jsem měla nacvičené i chození na záchod s asistencí potomka. V 6 měsících mne zachránil babyšátek. Nejvíc jsem nenáviděla ty, co mi tvrdili, že je to tím, že jsem si ji naučila nebo že jsem si ji rozmazlila.
JO, jsme narození na zimu, takže u nás bylo funkčním způsobem uspání dát potomka "zamrazit"- to spala jak nemluvně. Když bylo tepleji, fungovaly jedině terénní pochody lesem přes kamení a kořeny. Žádná kamarádka se mnou nechtěla chodit na procházky s kočárem, byly zvyklé korzovat po prosluněných chodnících v parku.
Dodnes (2,5 roku) je dcera drzá, živá, pyskatá a svéhlavá. Doufám, ež se optimistické proroctví ohledně inteligence atd.taky naplní-bylo by to pro mne alespoň zadostiučinění, že to mělo nějaký smysl :-)))
Muž kolikrát temně sliboval, že ten řev jí nadosmrti nezapomene; kolikrát jsem mu říkala, že jestli chce ještě jedno, ať mi tohle období radši ani nepřipomíná.
Pevně doufám, že druhé dítko bude hodné, tiché a vyrovnané.

Skeptik ve mně tvrdí, že to hodnější dítě už jsme měli.
:-)
 Dana 
  • 

Taky se v tomto článku poznávám :-) 

(5.1.2006 17:36:09)
Velice se v tomto článku poznávám, ikdyž jsem takový problém, měla u prvorozené dcery cca 3měsíce. Měla jsem za to, že novorozenec jen spinká, a ono tomu tak nebylo. Absolutně jsem vůbec nic nestíhala a byla jsem fyzicky i psychicky dost vyčerpaná. Měla jsem pocit,že to vůbec nezvládám, a byla jsem z toho dost zoufalá.Časem se ale vše upravilo. Tvůj článek mě dost pobavil, jako bych to psala já!
 Solinka, dve holky, ted 5 a 7 
  • 

Teda tohle jsem cela ja 

(5.1.2006 21:45:47)
Možná ti to přijde v tuhle chvíli absurdní, ale už dlouho jsem se tak nezasmála. To proto, že mi tvůj příběh připomíná ten můj, když se mi narodila první dcera. Bylo to něco nepředstavitelného. V okamžiku, kdy se jí vyndala (nebo znenadání čísi vinou vypadla) bradavka z pusinky, byla to katastrofa k nepopsání. Řev, řev a řev, a to neustále. S kočárkem jsem nechodila na procházku, ale na závody, že by mi mou rychlost mohli běžci na 100 metrů závidět, možná bych dostala i medaili... Barunka usínala jen v náručí, postýlka nám sloužíla jako odkladiště prádla určeného k žehlení, ve které si mimojiné kocour taky občas pohověl. V noci usínala jen když jsem ležela na zádek a měla ji položenou na svém břiše... Kdo to nezažil, nepochopí. Ještě v 8 měsících jsem nemohla doma udělat nic z domácích prací, aniž bych ji neměla v tzv. klokance.
Knížky jsem četla za pochodu, protančila jsem hodně kilogramů u rádia a cd-ček, protože malá usínala jen v náručí a za pohybu (postupem věku ji totiž pobyt v náručí v sedě asi přestal bavit) :o)
A dnes je jí 7 a její sestře 5. A celé mi to připadá k zasmání, jak se člověk honil a trápil a divil a nechápal...
Mým počínáním se dodnes baví celá rodina a historky o manýrech mojí starší dcery se dávají k dobru na rodinných sešlostech. A já jsem ráda. Život má být samá sranda. A ať si říká kdo chce co chce, že jsem svoje díte rozmazlila, nebo jí coby miminku moc dovolila, je mi tu šumafuk. Je to moje dítě, ne?
Tak ať ti taky dělá jen samou radost. Pa, Stáňa.
 Lucka a Tinka 
  • 

Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 18:01:19)
Milá Bellano,
Váš příběh mě opravdu pobavil. Myslím v tom dobrém. Já sama jsem v 7/2005 porodila dcerku Kristýnku. Takže zrovna tento měsíc bude mít půl ročku. Taky jsme prošli spoustou změn a zažíváme je dodnes. Z některých věcí máme rituál(např. z koupání) a některým věcem se musíme neustále přizpůsobovat podle situace a okolností. Každopádně jsem byla rozhodnuta v některých věcech být pevným(né tvrdým) rodičem. Miluji svoji dcerku, ale zase zastávám názor, že dítě si nesmí s rodiči dělat co chce! Od tří týdnů jsme zavedli spaní v postýlce, taky jsme do tří měsíců koupali každý den(kvůli prdíkům), pak jsme se napapali, přečetli příběh a šli spinkat do postýlky. Každý den je do 20hodin v postýlce. Nevadí mi, když nespinká a povídá, ale musí tam už ležet a chystat se ke spánku. Já jsem potom pohodovější maminka, protože mám večer už čas i pro sebe a taky manžela. A to netvrdím, že hned usne. Kolikrát začala plakat a v náruči utichla. Ale raději jsem za ní přišla, utišila ji, dala líčko na líčko, ale nechala jsem ji v postýlce, aby pochopila, že se jde spát. Taky když ji vypadává dudílek, tak tam lítáme někdy i pětkrát,ale stojí to za tu výdrž, protože naučit dítě na určitý režim se později určitě projeví jako neocenitelné. Během noci jsem ji často brávala k nám do postele a to nám zatím bohužel zůstalo. Když jsem byla rozhodnuta ji tam nechat, podařilo se mi to na týden. Sice sebou mlela kolem té druhé v noci(to byla zvyklá, že ji beru k nám), ale začala si pomalu zvykat. Nebo začala v noci plakat. Utišili jsme ji,ale zase nechali v postýlce. Teď momentálně je nemocná, takže zase máme v posteli návštěvníka, ale nemáme srdce ji nechat spinkat jinde. Myslím, že maminka se musí někdy obrnit proti pláči děťátka a pokud mu nic nechybí, je najezené, přebalené, nemá bolest, tak jej nechat i trochu poplakat. Když naše malá zjistila, že se spí i přes den a nechtělo se jí, tak začala tak plakat až se jí vyhodili potničky na hlavičce. Ověřili jsme, že jí nic nechybí a nechali ji poplakat a za pár dní bylo dobře. Chce to trpělivost a samozřejmě i rozlišovací schopnost. Všichni se to musíme učit, protože škola na rodičovství neexistuje, ale myslím, že dětičky jsou moc chytré a když budou vědět jak na nás už od mala, pak až budou větší, ničeho u nich nedosáhneme. A už vůbec né nějaké výchovy. Proto Vám přeji trpělivost a pohodu. Maminka Lucka a Tinka
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 20:58:14)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 20:59:25)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 20:59:59)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 21:00:40)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 21:02:52)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 21:03:09)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Martina syn 2,5 roku, druhý syn v bříšku 
  • 

Re: Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 21:03:10)
Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina
 Gerberka 


Pro Lucku s Tinkou 

(10.1.2006 10:57:01)
Ahoj Lucko,

děkuji za Tvůj příspěvek, už jsem se bála, že jsem nějakou výjímkou v přístupu k dítěti. Také jsem totiž k dítěti přistupovala stejně nebo dost podobně jako Ty - zavést rituály (koupání, uložení do postýlky, později pohádka nebo příběh) a když neusne, tak nechat v postýlce, aby dítě pochopilo, že je čas na spaní. Synek to velice brzy pochopil, někdy si taky pokřičel, ale přišla jsem, ujistila, že jsem tady, pohladila apod. a nechala být.

Odpolední spánek byl naprosto pravidelný a vždy už chtěl do postýlky sám okolo 12 hodiny, spával až do půl třetí - také nejlépe sám v postýlce.

Také jsem přišla na to (už to některá pisatelka psala), že jemu samotnému se spí a usíná lépe než s námi, že naši přítomnost ani nevyžaduje - my jsme ho opravdu jenom rušili.

Afrikánka
 Lucka a Tinka 
  • 

Reakce na příspěvek 

(6.1.2006 18:04:27)
Milá Bellano,
Váš příběh mě opravdu pobavil. Myslím v tom dobrém. Já sama jsem v 7/2005 porodila dcerku Kristýnku. Takže zrovna tento měsíc bude mít půl ročku. Taky jsme prošli spoustou změn a zažíváme je dodnes. Z některých věcí máme rituál(např. z koupání) a některým věcem se musíme neustále přizpůsobovat podle situace a okolností. Každopádně jsem byla rozhodnuta v některých věcech být pevným(né tvrdým) rodičem. Miluji svoji dcerku, ale zase zastávám názor, že dítě si nesmí s rodiči dělat co chce! Od tří týdnů jsme zavedli spaní v postýlce, taky jsme do tří měsíců koupali každý den(kvůli prdíkům), pak jsme se napapali, přečetli příběh a šli spinkat do postýlky. Každý den je do 20hodin v postýlce. Nevadí mi, když nespinká a povídá, ale musí tam už ležet a chystat se ke spánku. Já jsem potom pohodovější maminka, protože mám večer už čas i pro sebe a taky manžela. A to netvrdím, že hned usne. Kolikrát začala plakat a v náruči utichla. Ale raději jsem za ní přišla, utišila ji, dala líčko na líčko, ale nechala jsem ji v postýlce, aby pochopila, že se jde spát. Taky když ji vypadává dudílek, tak tam lítáme někdy i pětkrát,ale stojí to za tu výdrž, protože naučit dítě na určitý režim se později určitě projeví jako neocenitelné. Během noci jsem ji často brávala k nám do postele a to nám zatím bohužel zůstalo. Když jsem byla rozhodnuta ji tam nechat, podařilo se mi to na týden. Sice sebou mlela kolem té druhé v noci(to byla zvyklá, že ji beru k nám), ale začala si pomalu zvykat. Nebo začala v noci plakat. Utišili jsme ji,ale zase nechali v postýlce. Teď momentálně je nemocná, takže zase máme v posteli návštěvníka, ale nemáme srdce ji nechat spinkat jinde. Myslím, že maminka se musí někdy obrnit proti pláči děťátka a pokud mu nic nechybí, je najezené, přebalené, nemá bolest, tak jej nechat i trochu poplakat. Když naše malá zjistila, že se spí i přes den a nechtělo se jí, tak začala tak plakat až se jí vyhodili potničky na hlavičce. Ověřili jsme, že jí nic nechybí a nechali ji poplakat a za pár dní bylo dobře. Chce to trpělivost a samozřejmě i rozlišovací schopnost. Všichni se to musíme učit, protože škola na rodičovství neexistuje, ale myslím, že dětičky jsou moc chytré a když budou vědět jak na nás už od mala, pak až budou větší, ničeho u nich nedosáhneme. A už vůbec né nějaké výchovy. Proto Vám přeji trpělivost a pohodu. Maminka Lucka a Tinka
 Rýpalka 
  • 

Kde je to zhroucení??? 

(6.1.2006 18:52:39)
Hezké vyznání, abnormální dítě, ale kde je nervové zhroucení? Žádné nevidím:-))
 Bellana 


Re: Kde je to zhroucení??? 

(6.1.2006 20:02:02)
Rýpalko, co není, může být, ne? :-) ve skutečnosti se můj článek jmenuje JAK JSEM SE NERVOVĚ HROUTILA, to „Z“ se tam prostě připletlo při uveřejnění. Čili z toho je patrné, že k finálnímu zhroucení ještě nedošlo :-)

Jinak ani nemůžu vyjádřit potěšení nad tím, kolik se tu ozvalo spřízněných duší. Znovu opakuji, že cizí neštěstí potěší nejvíc. Zdá se, že v tom opravdu nejsem sama, a to je krásný pocit.

Maminky, které navrhují „výchovu“ uřvaných miminek, naprosto chápu. Já nezažít to, co jsem zažila, tak na podobný příběh reaguji stejně. Vypadá to, že některé zkušenosti jsou prostě nesdělitelné a nepřenosné.
Metodu „tvrdé ruky“ jsem zkoušela. Ač to z mého příběhu může vypadat, že jsem měkká, tak jsem se opravdu snažila. Ale tuším, že už to tu psala Xantipa – když vidíte svoje vlastní milované dítě, jak je uřvané, oteklé, rudé, zpocené, případně ještě poblité, a přesto řve dál, tak pokud člověk není Herodes, tak povolí. Nemluvím o normálním pláči, nebo křiku, ale řevu, kdy se dítě dusí, dáví, škytá a zmítá jako v epileptickém záchvatu. Ale jak říkám, kdo tohle neprožil, nedokáže si to představit. Ani já jsem si to představit nedokázala :-)

Mimochodem, zatímco tohle píšu, uspává vedle v ložnici manžel Agátku. Řev slyším až sem, ale je to ten normální křik z únavy, takže chladnokrevně setrvávám u počítače a doufám, že do pěti minut se unadává ke spánku (myslím dítě, manžel snad ještě přijde za mnou :-)
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Kde je to zhroucení??? 

(7.1.2006 17:13:02)
Bellano, ano, to je to hlavní- je to nesdělitelné. Kdo takové dítě neměl, tak bude stále tvrdit, že je to z rozmazlení, slabého mléka, že je to o režimu a bude udílet množství dobrých rad.
Už jsem kdysi kdysi psala u článku o metodě vyřvání, matky, kterým to fungovalo, popisovaly první den hodinový řev, druhý den půlhodinový řev, třetí den pět minut a klid. U nás taky proběhl pokus o to, nechat holku vyřvat, po dvou a půl hodinách, kdy totálně všechno propotila, pozvracela se a dostala horečku jsem prostě musela zkonstatovat, že pokud se nemám nechat zavřít za týrání dítěte, tak tudy cesta nevede.
Dcera si jakousi pravidelnost zaváděla sama od sebe, my to museli akorát dobře odpozorovat a netlačit ji násilím do nějakého našeho režimu.
Ohromně mne těší jedna věc, kterou jsem posledně zapomněla připsat. Když mi maminky těch "hodných" dětí, které vzorně spinkaly a papaly a coby větší jim ta pasivnější povaha stále zůstala, říkají "ježíši, ona je taková šikovná, ona toho tolik umí, ona tak rychle začala běhat, tak dobře mluví" Já vím, že jí jen zůstal ten typ povahy, kterým nás tolik natrápila, když byla nesamostatné mrňátko, které se marně domáhalo toho, abychom ho pochopili a když potřebovala prosadit svoje, nemám na tom až tak velkou zásluhu. Vím, že s tou její tvrdou palicí a temperamentní povahou budeme mít třeba v pubertě problémy. Ale teď je to pro mne obrovské zadostiučinění. :-)
P.S. dodnes chodí spát nejdřív ve 21 hodin, vstává kolem sedmé; v noci se přestala budit až po 2 roce (taky si pamatuju na ty noci, kdy dítě spalo a maminka se co 4 hodiny vzbudila a šla kontolovat, co podezdřelého se stalo, protože to není normální; to "přestala budit" pro mne taky znamená to, že dítko se přestěhuje k rodičům do ložnice "až" v 5 hodin ráno, nikoli ve 2:-) ale v poslední době skutečně OK); přes den spí jen protože ji donutím cca 2 hodiny, dobrovolně jít spát odmítá, protože ji to zdržuje od zajímavější činnosti.
 Bellana 


Re: Kde je to zhroucení??? 

(6.1.2006 20:03:00)
Rýpalko, co není, může být, ne? :-) ve skutečnosti se můj článek jmenuje JAK JSEM SE NERVOVĚ HROUTILA, to „Z“ se tam prostě připletlo při uveřejnění. Čili z toho je patrné, že k finálnímu zhroucení ještě nedošlo :-)

Jinak ani nemůžu vyjádřit potěšení nad tím, kolik se tu ozvalo spřízněných duší. Znovu opakuji, že cizí neštěstí potěší nejvíc. Zdá se, že v tom opravdu nejsem sama, a to je krásný pocit.

Maminky, které navrhují „výchovu“ uřvaných miminek, naprosto chápu. Já nezažít to, co jsem zažila, tak na podobný příběh reaguji stejně. Vypadá to, že některé zkušenosti jsou prostě nesdělitelné a nepřenosné.
Metodu „tvrdé ruky“ jsem zkoušela. Ač to z mého příběhu může vypadat, že jsem měkká, tak jsem se opravdu snažila. Ale tuším, že už to tu psala Xantipa – když vidíte svoje vlastní milované dítě, jak je uřvané, oteklé, rudé, zpocené, případně ještě poblité, a přesto řve dál, tak pokud člověk není Herodes, tak povolí. Nemluvím o normálním pláči, nebo křiku, ale řevu, kdy se dítě dusí, dáví, škytá a zmítá jako v epileptickém záchvatu. Ale jak říkám, kdo tohle neprožil, nedokáže si to představit. Ani já jsem si to představit nedokázala :-)

Mimochodem, zatímco tohle píšu, uspává vedle v ložnici manžel Agátku. Řev slyším až sem, ale je to ten normální křik z únavy, takže chladnokrevně setrvávám u počítače a doufám, že do pěti minut se unadává ke spánku (myslím dítě, manžel snad ještě přijde za mnou :-)
 Lucie 
  • 

Re: Re: Kde je to zhroucení??? 

(9.1.2006 7:05:37)
Měla jsem doma naprosto to samé....

Jediné, co jsem si v té době přála bylo: Na jeden den vypnout, zapomenout na to, že jsem matka a mám cosi jako dítě - a hlavně ten mateřský pud - ráno se probudit a JÍT DO PRÁCE - ANO !!!! DO TÉ PRÁCE, ZE KTERÉ JSEM UTÍKALA NA MATEŘSKOU, ABYCH SI DOMA ODPOČINULA !!!!!!!!!

To jediné by asi trochu bodlo.
JInak mě též těší "cizí neštěstí" :-) :-) :-), že v tom nejsem sama a budiž nám útěchou fakt, že naše děti budou chytřejší, bystřejší a v životě se neztratí....Oproti těm pasivním spáčům.
Doufejme....
 Staňka,syn 21 měsíců 
  • 

my taky 

(6.1.2006 20:18:31)
Směju se a brečím zároveň,naše miminko bylo to stejné,jediný rozdíl - je to kluk:-)Navíc sem hned po porodu měla jeden žlučníkový záchvat za druhým,kvůli kojení JSEM odolávala 8 týdnů než sem si ho nechala vzít a zastavit laktaci.V dubnu bude mít Petřík 2 roky,ještě pořád nespíme celou noc,resp.malý ve 2 ráno chce boty a jít ven. Na druhou stranu už strašně toužím po druhým dítěti,ale nedaří se (9 měsíců)a to je daleko horší na nervy,než to co sem zažívala po porodu. Když se na mě totiž podívá a řekne to svoje mami a dá mi pusu,odpoustila bych mu všechno.Mějte se maminky hezky,jedou budeme vzpomínat jen na to hezký (a časem se nám bude zdát hezký i tohle všechno nad čím nám tečou nervy teď :-)
 Jaga10, syn, tři roky 
  • 

Ha ha ha 

(6.1.2006 20:30:02)
To je snad článek o mně! Díky!
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Bellano:-) skoro jako přes kopírák 

(7.1.2006 9:12:58)
Ahoj Bellano, útěchou ti jistě je, že nejsi sama v téhle situaci - dle už přede mnou napsaných příspěvků:-) Takže se jen přidám k té většině, která to podobné zažila také.
I já jsem měla ten týden v porodnice báječné miminko, které jen bumbalo a spinkalo. Všem jsem vyprávěla, jak je skvělá a hodná, že vůbec nepláče......a pak jsme příjeli z porodnice domů a začalo rodeo. Něco jako u tebe. Asi po třech měsících, co jsem jí odmítala dát dudlík (kvůli kojení:-)) jsme ho začli dávat, nejdříve ho nechtěla a teď v téměř dvou letech se ho nemůžeme vůbec zbavit:-(( U dětské doktorky to bylo némlich to samé až na to, že jak jsem byla rozrušená z ječící Nely, tak jsem hned všechno zapoměla a pak jí zpětně volala do ordinace, jakže to vlastně bylo? Teď, v jejích téměř dvou letech, je relativně pohodové batole, s tou inteligencí možná na tom něco bude, protože všichni říkají, že na svůj věk hezky mluví a pálí jí to:-) atp. Řvací záchvaty mívá ale dodnes, no ty záchvaty jsou spíš vztekací:-)
I ještě dnes mívám chvílí pocit, co jsem zanedbala, co udělala špatně a prostě ty podzimní nálady, které ty jistě dokonalé znáš.
Jedno pozitivum ježdění v kočárku a běhání kolem malé mělo: vrátila jsem se na původní váhu a i pár kilo za ní:-)
 Jitka 
  • 

My taky,:(((( bohužel 

(7.1.2006 18:42:30)
Ahoj holky,

je opravdu prima, když člověk ví, že v té bryndě není sám. I když v tu chvíli, by mi nepomohlo snad nic.
Malý má ted 6 měsíců a v podstatě 3,5 měsíce prořval a proprděl. Já kojila, kojila, nespala, nespala, nevěděla co jíst a tak pořád dokola. Připadala si jak kretén vyřízená z jednoho děcka.
Pravdou je, že kdo nezažil, nepochopí. Já bych taky nevěřila, jaká hrůza to může být. Teď bych nevrátila zpět ani jeden jediný den. V současné době malý v noci jakž ,takž spí - 3x krmení. Den je horší - potřebu spánku má, ale ne doma, pěkně v jedoucím kočárku. Vyřvání u nás nefunguje, na ospalé řvaní nemám nervy, je toho za mnou už moc. Chci mít klid.
Každopádně jsem ráda, že ho mám - máme už i 1 zoubek, je to moje zlatíčko. Ale nikdy by mě nenapadlo, že mít mimi je tak náročné.

Přeju hodná miminka

Jitka

 Monika+Jaja 2roky 
  • 

bude lip 

(7.1.2006 22:23:42)
Byla jsi na tom hur az do ted jsem se litovala a moji znami nechapou ze stale kojim a spim s Jajou v jedne posteli{tu jsem dokonce nechala udela na nestandartni velikost}jo uz i dokaze usnout sama ale po tezkem a dlouhem boji a na to nemam nervy jako mimi jsem take neustale nosila s prsem v jeji puse ale opravdu cim starsi tim je to v necem lepsi ale zas je tu odmlouvani a nechapu kde bere tu obrovskou silu kdyz neco nechce jo a stale verim{doufam}ze si necha veci vysvetlit a nebude na me rvat a dupat.Takze moje heslo zni BUDE LIP a chodim na navstevy k psycholozce
 Petra (1 dcera) 
  • 

Super článek 

(7.1.2006 22:52:09)
Super článek, už dlouho jsem se tak nezasmála, tím spíš, že všechno znám z vlastní zkušenosti, někdy mám pocit, že autorka píše o nás. Mám taky takovou "divošku", první měsíce jsem si myslela, že to nedokážu zvládnout, ale teď oslavila 10 měsíců a už je dobře. Je to kouzelná, krásná, usměvavá, srandovní, ale občas přííííšerně vzteklá holčička.
Zdraví Petra
 Ori, 3 děti 


Můj syn 

(8.1.2006 0:25:06)
Bellano, není tvoje Agátka můj David? Ten byl přesně takový jak popisuješ a já z to ho byla úplně stejně zoufalá...hm, budiž ti útěchou, že naše tříměsíční Sára je zlaté, klidné a velmi spavé dítě, které uspávat nepotřebuje. Dáda je náročný pořád.
 Petra, Kryštof 5 let 
  • 

Dík 

(8.1.2006 0:33:37)
Při čtení článku jsem se smála nahlas... no, jak bych se nesmála, když už je to čtyři roky za mnou. Fakt je, že jsem malého řvoucího Kryštofa několikrát téměř zadusila polštářem. Když mu bylo kolem 3 měsíců, můj spánkový deficit dosahoval vrcholu. Nevěděla jsem, jestli se mi svět kolem zdá nebo opravdu existuje. V jeho půl roce jsme začali chodit na kojenecké plavání. Ostatní maminky po plavču v klidu oblékaly svoje děti. Kryštof řval tak, že se na něj chodily dívat i instruktorky a maminky mi vyjadřovaly upřímnou soustrast. Než jsem ho oblékla, měla jsem svoje vlastní oblečení úplně propocené.
Dnes je schopen přesně popsat proces během něhož bílá krvinka sežere bakterie a poví vám, jak se jmenuje která kost v lebce. Paní učitelky ve školce si bohužel stěžují, že se pořád neumí samostatně obléct. Myslím, že z něj bude buď génius nebo totální magor... a všechny teorie, kterým jsem dřív věřila (např. neklidná matka rovná se neklidné dítě a naopak) pouštím z hlavy.
 Petra, Kryštof 5 let 
  • 

Dík 

(8.1.2006 0:34:02)
Při čtení článku jsem se smála nahlas... no, jak bych se nesmála, když už je to čtyři roky za mnou. Fakt je, že jsem malého řvoucího Kryštofa několikrát téměř zadusila polštářem. Když mu bylo kolem 3 měsíců, můj spánkový deficit dosahoval vrcholu. Nevěděla jsem, jestli se mi svět kolem zdá nebo opravdu existuje. V jeho půl roce jsme začali chodit na kojenecké plavání. Ostatní maminky po plavču v klidu oblékaly svoje děti. Kryštof řval tak, že se na něj chodily dívat i instruktorky a maminky mi vyjadřovaly upřímnou soustrast. Než jsem ho oblékla, měla jsem svoje vlastní oblečení úplně propocené.
Dnes je schopen přesně popsat proces během něhož bílá krvinka sežere bakterie a poví vám, jak se jmenuje která kost v lebce. Paní učitelky ve školce si bohužel stěžují, že se pořád neumí samostatně obléct. Myslím, že z něj bude buď génius nebo totální magor... a všechny teorie, kterým jsem dřív věřila (např. neklidná matka rovná se neklidné dítě a naopak) pouštím z hlavy.
 Krucipísek 


Děkuji 

(8.1.2006 0:39:35)
Děkuji Bellano, takhle královsky jsem se už dlouho nepobavila. Krásně napsaný, fakt jsem se nasmála... super. Piš dál!
 Marcela, Barbora (2,5) a Norbert (5m) 
  • 

To přejde! 

(8.1.2006 12:38:19)
Ahoj, moc vtipnej příspěvek. Mám naprosto stejnou zkušenost se svou prvorozenou dcerou Barborou (2,5 let), ale naše další dítko, nyní 5 měsíců, je naprosté zlatíčko. I když teda jakékoli o trochu tišší dítě by bylo zlaté. Norbík nepláče, moc nespí, ale je pořád dobře naladěný. Myslím, že je lepší mít první dítě "živější", protože pak už tě nemůže nic překvapit a může to být jen lepší. Ale rodiče, kteří jsou zhýčkaní klidným prvním dítkem budou pěkně v šoku... Bára se zklidnila zhruba po roce, ale nejhorší byly první 3 měsíce. Odstavit se jí podařilo až když jsem byla těhotná s Norbertem, a nebyl to tak strašný problém. Takže vydržte, zlepší se to. Marcela
 xixi 
  • 

n 

(8.1.2006 15:20:14)
n
 Jarka 
  • 

hmm 

(8.1.2006 15:33:39)
Tak to je síla, máte můj obdiv...
 Twister, Anička a Maruška 


Milá Gábi 

(8.1.2006 18:44:01)
Abyste si holky a vy všichni, co jste si přečetli Bellanin příspěvek nemysleli, že něco přikrášlila, a že snad ŽÁDNÉ miminko neřve, když je nakrmené, přebalené, dostatečně oblečené a ještě navíc má kulturní program počínaje zpěvem "Jožina z bažin" a konče havajskými tanci /to ta obnažená prsa.... hula hula :o)))/, tak vás můžu všechny ubezpečit, že to tak skutečně bylo.
Má dcera Anička je o tři týdny mladší než Agátka a pevně doufám, že z holek budou kamarádky jako z maminek... Já se po těch všech stescích, co mi Bell psala styděla psát¨: "no jo, Anička spí od kojení ke kojení... tři hodiny, kojení v noci? no, vzbudí se, maximálně tak 2x a ještě vyjímečně. spí? no jasně že v postýlce"... Je fakt, že i já jsem trochu pochybovala. Říkala jsem si: tosnad není možný, že pláče pernamentně a vzteká se jakbysmet... ovšem do doby, než jsme s Ančí přijely holky navštívit. Zatímco Anulínka předpisově ležela v sedačce zkoumajíc Belliny kočky, Agátka řvala. Vzala jsem jí do náručí /a skončila taky u nácviku tance/ - řvala. Neřvala jen tehdy, kdy si ji Bell vzala k prsu, to pospávala, vesele si spokojeně prděla :o)) Když jsme šly s kočárky na špacír, Andu po pár metrech usnula a spala další skoro tři hodiny. Agátka se uřvala ke spánku a do hodinky byla čiloučká s námi nahoře :o))). Každopádně je to krásný, zdravý miminko a má milující rodiče, takže si myslím, že tento v lidském životě velmi krátký úsek nahradí svým rodičům stonásobně svými úsměvy, prvními krůčky, slovy... pak prvním tetováním, druhým tetováním... /néé, Gabčo sranda/. Jde jen o to se z toho nezbláznit, protože ty mrňata za to stojí. Pusu Agi. Teta Katka :o)
 Twister, Anička a Maruška 


Milá Gábi 

(8.1.2006 18:46:11)
Abyste si holky a vy všichni, co jste si přečetli Bellanin příspěvek nemysleli, že něco přikrášlila, a že snad ŽÁDNÉ miminko neřve, když je nakrmené, přebalené, dostatečně oblečené a ještě navíc má kulturní program počínaje zpěvem "Jožina z bažin" a konče havajskými tanci /to ta obnažená prsa.... hula hula :o)))/, tak vás můžu všechny ubezpečit, že to tak skutečně bylo.
Má dcera Anička je o tři týdny mladší než Agátka a pevně doufám, že z holek budou kamarádky jako z maminek... Já se po těch všech stescích, co mi Bell psala styděla psát¨: "no jo, Anička spí od kojení ke kojení... tři hodiny, kojení v noci? no, vzbudí se, maximálně tak 2x a ještě vyjímečně. spí? no jasně že v postýlce"... Je fakt, že i já jsem trochu pochybovala. Říkala jsem si: tosnad není možný, že pláče pernamentně a vzteká se jakbysmet... ovšem do doby, než jsme s Ančí přijely holky navštívit. Zatímco Anulínka předpisově ležela v sedačce zkoumajíc Belliny kočky, Agátka řvala. Vzala jsem jí do náručí /a skončila taky u nácviku tance/ - řvala. Neřvala jen tehdy, kdy si ji Bell vzala k prsu, to pospávala, vesele si spokojeně prděla :o)) Když jsme šly s kočárky na špacír, Andu po pár metrech usnula a spala další skoro tři hodiny. Agátka se uřvala ke spánku a do hodinky byla čiloučká s námi nahoře :o))). Každopádně je to krásný, zdravý miminko a má milující rodiče, takže si myslím, že tento v lidském životě velmi krátký úsek nahradí svým rodičům stonásobně svými úsměvy, prvními krůčky, slovy... pak prvním tetováním, druhým tetováním... /néé, Gabčo sranda/. Jde jen o to se z toho nezbláznit, protože ty mrňata za to stojí. Pusu Agi. Teta Katka :o)
 Ivana,3,5 Verča 
  • 

naprosto identické 

(8.1.2006 21:51:41)
Ahoj,
díky, že někdo prožíval to co já. Je to opravdu do písmene stejné, jak to bylo u nás. Byla jsem z toho úplně šílená a nechápala jsem co jsem udělala špatně. Neustále řvala, dělala jsem ještě dálkově školu a myslela jsem, že skončím u Chocholouška.
Sklidnila se až v 15 měsících. A bylo to čím dál tím lepší. Dneska je to abnormálně hodné dítě.
Příští rok plánujeme druhé mimčo. A jsem přesvědčená, že to bude zdravé, hodné, spací a klidné dítě. Jestli ne, tak to neni fér. A jak říká naše Verunka. " Já nechci bráchu, já chci pejska".
 Ivana,3,5 Verča 
  • 

jak jsem se nervově zhroutila 

(8.1.2006 21:54:46)
Ahoj,
díky, že někdo prožíval to co já. Je to opravdu do písmene stejné, jak to bylo u nás. Byla jsem z toho úplně šílená a nechápala jsem co jsem udělala špatně. Neustále řvala, dělala jsem ještě dálkově školu a myslela jsem, že skončím u Chocholouška.
Sklidnila se až v 15 měsících. A bylo to čím dál tím lepší. Dneska je to abnormálně hodné dítě.
Příští rok plánujeme druhé mimčo. A jsem přesvědčená, že to bude zdravé, hodné, spací a klidné dítě. Jestli ne, tak to neni fér. A jak říká naše Verunka. " Já nechci bráchu, já chci pejska".
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Díííky :-) 

(9.1.2006 1:01:23)
Jednak za článek jako takový, Tvůj styl mi ničí bránici od prvního do posledního odstavce.
A jednak za podobnou zkušenost - s Matýskem to bylo velmi podobné. Naštěstí o něco mírnější v tom řevu, brzo se začal zajímat o mezilidskou komunikaci, takže jsem sice ušetřila za tampóny do uší, ale zato jsem se stala pravidelnou návštěvnicí na URL s vyčerpanými hlasivkami.
Matýsek nespal, Matýsek komunikoval - to měl po tatínkovi. A po mně zdědil tu druhou část - vyžadoval odpověď (velmi důrazně a vytrvale). Ve dne, v noci, doma, venku, neustále.
V březnu mu budou tři a je to stále stejné. V prostřed noci se budí se slovy: Us sem se vyspinkal, maminko, budeme si spolu povídat.

Navykla jsem si na vlastní neustálé komentáře všeho dění natolik, že hlasivky mám už otužilé; zato se chystám k psychologovi kvůli samomluvě :-)
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Tak tohle znám 

(9.1.2006 1:41:14)
To nespaní ne, ale to povídání..."Maminko, to je dobře, že už jsi doma z práce" (ne že by mi jeho zdravotní stav umožnil často chodit do práce, naštěstí mám zkrácený úvazek a možnost pracovat z domova, takže si ty dny, které trávím péčí o choré dítě nastavuji nocemi - jako třeba teď) .."a co jsi tam celý den dělala?" "Mami, co je tohle? Nic, nic ...to není žádná odpověď? Mami a proč tohle?? Proto, proto ... to nic neznamená?" No teď už jsem poučená, že nic a proto jsou naprosto nepřípustné odpovědi, a jsem schopná odpovědět úplně na všechno, nutno však podotknout, že jsem ještě syna nezažila v situaci, kdy by nenašel odpověď on. Někdy úplně zmírám nad jeho obraty - teď si oblíbil výraz Angličan. Včera mi říkal: "Maminko, může se někdy stát, že nebude den?" Já mu říkám:"Jasně, večer zapadne sluníčko, a je noc." "No to já nemyslím, jako spíš že by nikdy nebyl den." "Tak to ne, vždycky po noci přijde den." "Ale, mami, kdyby všichni lidi, i Angličani, umřeli, tak by třeba den nebyl, že ne?" (Následuje půlhodinová debata o tom, proč všichni lidi neumřou - no já vím, že by mohli, ale tím ho ve čtyřech letech trápit nebudu - jednou jsme mu řekli, že se k zemi blíží hvězda a že se možná srazíme - no, museli jsme to odvolat, vzdychal a vzdychal a říkal:"No víš, mami, ta hvězda...".

Nutno podotknout, že tatínek je na muže nestandardně užvaněný (já za kamarádkami nemusím, když si potřebuju pokecat - no ale samozřejmě chodím), no a já taky.

Tak, teď si mé rudé oko odpočinulo od práce, a jde se jí zase věnovat.

Dobrou noc a hodné a zdravé děti.
 Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07 


Bellano díky za super článek:) 

(9.1.2006 14:22:30)
Opravdu moc povedený,mám taky červencovýho prcka,jen o rok staršího a celou dobu co jsem to četla,tak jsem se smála jak blázen a snad v každé větě co jsi napsala,jsem poznávala naší Valinku:-)
Víc takových článků!!!!
 Peta 2hočiny 
  • 

Bell 

(9.1.2006 1:38:37)
Ahoj,Moc pěkný a vtipný článek příjemně jsem se pobavila.Mám podobnou zkušenost s mladší dcerou.Už od porodnice pořád řvala a řvala byla najedená přebalená atd.a stejně pořád řvala.Ve dvou měsících jsem stratila mléko tak jsme přešli na Nutrilon ale změna žádná nenastala.Do toho starší dcera se každou noc probouzela s pláčem a drbáním je AT.Takže když jsem uspala mladší zbudila se starší a pořád dokola.Myslela jsem že to semnou každou chvilku sekne a odvezou mě do chcholouškova.Kolikrát jsem měla slzičky přoč já co jsem komu udělala.Kamarádky kolem mě klidný spací miminka a já tohle.Jednoho večera to bylo mladší asi 1r.jsem usnula a spala jsem celou noc.Ráno si říkám co se děje já spala celou noc a manžel nato ty si spala a já asi 5krát vzhůru.Tak jsem se pousmála a říkám to neni možný.A od té doby prostě spím.Přišla jsem nato že čím častěji k ní chodím tím vyžaduje víc a víc pozornosti a ječí a ječí.Kamarádka říkala neboj se ničeho ono jí to přejde a ty zapomeneš.Dnes jí je 18měs.v noci spinká rána už jsou horší pere se nechce se nechat převléknout ale pak příjde snídaně a je zní rostomilé sluníčko.Starší dcera je andílek mladší čertík moje máma říká starší po tatínkovi mladší po mamince tak se mám ještě naco těšit.Každopádně jsem nezapomněla jak říkala má kamarádka ale dnes s humorem můžu říct že další mímo ani náhodou možná tak v podobě panenky bez baterek.Držím palce všem a snad to přejde a bude dobře.Ahoj
 Nesulka+Niky+Vil 


Stejný případ 

(9.1.2006 6:18:54)
I já jsem prožila něco podobného. Dnes jsou Nikolce 4 roky a je velmi hodná.
Od tří let dokonce dokáže usnout v autě a v noci spí bez větších problémů sama ve svém pokojíčku.
Přeji podobný obrat k lepšímu.
 Michaela+Mirek 7 let, Praha  
  • 

nespavec 

(9.1.2006 8:11:12)
Ani jsem nečekala, co má maminek podobnou mateřskou.Všude maminky s "hodnými a neuřvanými kočárky" a u nás opak. Procházka s kočárkem byl prostě závod. Rychlá jízda a pokud možno u silnice. Žádná lavička a klid v parku jsem neznala, zastavit kočárek už vůbec ne. Řvaní začalo ve 20,30hod. a přestalo v 03,00 hod. ráno. Po probuzení ráno stůl plný nedopitých lahvích(nekojila jsem). Manžel byl ůžasný- dvě hodiny nosil on, dvě hodiny já, tak se střídalo až do rána. Postýlka s nebesy jen na ozdobu. Teď je syn prvňák a vše je vpořádku. Nespali jsme tři roky. Všem maminká přeji hodně pohody a hodné tatínky pomocníky. Michaela :-)

 Pajina, 1 dítě 
  • 

chápu 

(9.1.2006 9:39:59)
Super článek, podobný případ jsme měli doma, dost pomohla houpací postýlka... I já jsem přečetla za první tři měsíce hory knih.. V roce je to už ale pohoda, takže mamči nezoufejte, ono se to zlepší!
 Jeny, Honzík 5m 
  • 

Já se zhroutila :-) 

(9.1.2006 11:44:34)
Ahoj Bellano,
tak to jsem moc ráda, že jsem si tím neprošla jen já sama. U nás to bylo jak píšeš, akorát s kočárek jsem nemusela tak pádit :-) Všechno se zlomilo ve 4 měsících a teď mám doma andílka. Teď jsem se tvému článku smála, ale přes 3 měsíci bych u toho asi řvala a ronila slzy. Já jsem se totiž nehroutila ale zhroutila. Prostě jsem vypla, koukala bez jakékoliv reakce na Honzíka. Když mě manžel viděl, řekl mi: lehni si miláčku,já se o něj postarám, to bude dobrý, hlavně klid. Asi jsem musela vypadat děsně. Beze slova jsem ulehla a do 2 hodin jsem měla 40 horečky, které trvaly 3 dny. Manžel skákal okolo malého (kupodivu u něj malej neřval) a mě dělal zábaly. Prášky nepomohly a doktorka mi pouze oznámila: Jéé další zhroucená. Poslední měsíc Vás tu bylo 6. Tak jsem si řekla že je to asi nějaká invaze :-) Po horečkách, při první Honzíkové scéně, jsem zjistila, že jsem naprosto klidná a v pohodě. Tak mi ty horečky asi úplně zničili nervy :-) od té doby když malej ječí, tak se mu chechtám. On je tak roztomilej :-) Tak já jsem se asi nejenom zhroutila, ale asi i zblánila :-) Hodně síly všem maminkám v šestinedělí a nejen v něm. Pa Jana
 Linda, 1,5 roční dvojčata 
  • 

Ve dvojím provedení 

(9.1.2006 12:54:04)
Myslím, že i takhle malé miminko si dokáže prosadit svou a záleží na matce jak se mu podvolí. Mám dvojčátka, chlapeček brečel víc, ale nemohla jsem si dovolit "dělat vše s jednou rukou", mít dítě na prsu celý den. Prostě jsem pochovala, pusinkovala, ale musela jsem ještě k druhému a taky něco udělat, protože babičky pracují a manžel se na mě po pár dnech vykašlal, jelikož podniká, tak utekl do práce. Kojila jsem současně, nešlo kojit jednoho za řevu druhého. Občas jsem je musela nechat vybrečet. Co můžu říct byla to hrůza asi do 6 měsíců dětí ,jak se začaly hýbat tak se zklidnily, už nebyly tak bezmocní a mohly lézt bez mojí asistence. Dnes jsme v pohodě, jsou svéhlavá "lvíčata", která se velmi silně prosazují.
 Renata 
  • 

AŽ do tří let!!!! 

(9.1.2006 16:56:38)
Takhle mi vydrželo s mmadým až do jeho tří let... přísahám že sjem se první novi. kdy malý usnul v deset večer a probudil se v šest ráno dočkala až pár dnů po jeho narozeninách. To už chodil od dvou a pul let do školky. Ještě ted mimořádně ráda uléhám s nááádherným pocitem, že UŽ spím jako člověk...a CELOU NOC !!!! Jsou to tři měsíce, obličej se mi začíná po těch třech letech žehlit až ted, možná se časem dostaví i barvička... :-) VYDRŽAŤ !!! (co jiného :-))
 Renata a Petula 


AŽ do tří let!!!! 

(9.1.2006 16:58:39)
Takhle mi vydrželo s mladým až do jeho tří let... přísahám že jsem se první noci, kdy malý usnul v deset večer a probudil se v šest ráno dočkala až pár dnů po jeho třetích narozeninách. To už chodil od dvou a pul let do školky. Ještě ted mimořádně ráda uléhám s nááádherným pocitem, že UŽ spím jako člověk...a CELOU NOC !!!! Jsou to tři měsíce, obličej se mi začíná po těch třech letech žehlit až ted, možná se časem dostaví i barvička... :-) VYDRŽAŤ !!! (co jiného :-))
 Evča, Natálka,Dany, 
  • 

Mám ho v šátku 

(9.1.2006 19:07:14)
Já mám broučka od narození v šátku a mám pokoj:)
Všichni se mi smáli, že jsem jak indiánská babička, ale mám doma dvouletou berušku a nezvládala jsem Danyho nechat plakat.Zkušennosti byly už od Nat, a tak Dany skončil v šátku. Na prsa mi aspoň netáhlo a mohl dudat jak chtěl. Taky ho to brzo přešlo, teď má tři měsíce a už dokonce vydrží chvilku pospat v košíku, chce to hodně přemlouvání a pokusů:)
Ať vám všem broučci krásně rostou a vydržte:)
 bora 
  • 

miminka doby kamenne 

(9.1.2006 19:34:17)
urvane miminko citi moc dobre co potrebuje :-)
ja si fakt myslim, ze miminka potrebuji jen ten telesny kontakt, tedy naruc a prso, tak jsou na to vyrobena evolucne, poslednich par stovek let kultury to z instinktu nevymaze.

kdyz je ta pracloveci mama tahala porad s sebou, v jinych kulturach za pomoci neceho satku podobneho, dostava se jim dost podnetu a otresu, ktere jinak musime kompenzovat divokymi jizdami kolem bloku :-)

my jsme instinktivne dospeli k tomu, ze spinkame spolu, ze miminko mam porad u sebe v satku, kouka mi pres rameno, kdyz meju nadobi nebo plnim pracku a je klid.

domorodky pralesni by se nejspis chytaly smichy za bricho, ze si civilizovana zena kolikrat nejdriv precte knihu od vyznamneho pediatra, nejlepe muze, aby vedela, jak zachazet s vlastnim potomkem.
prijde mi hrozne, ze nam nase "kultura" dokazala namluvit, ze nasi milacci maji spat nejlepe sami a celou noc ve vlastnim pokoji a pit v nejakych intervalech, a ze.... je toho vic, nase materske instinkty diky tomu jaksi slabnou.

 Douxy,Ness-05 


Ježišku, má dceruška byla ukradena!! 

(10.1.2006 13:13:39)
Tak a já si myslela, že jsem ten jediný chudák a navíc, že si za to můžu úplně sama, takže se ani nemůžu litovat!!
KOJENÍ bylo taky prakticky celý den, ale pár minut, co při něm usnula a já se zvedla ihned začal řev..(ale přibírala krásně - 350g za týden nebo necelých čtrnáct dní)Teď v 5 měsících už nelze číst, protože se otáčí a chce si číst se mnou.
POSTÝLKU sice zná, ale jen v noci, kam jí musíme po dvouhodinovém dudání mého prsu opatrně přemístit (teď už se to občas podaří i na první pokus, ale ne dřív, než v devět hodin..)
SPANÍ přes den neznáme a když, tak opravdu jen v kočárku.. a teď už taky ne.. každý se diví, že vydrží od sedmi hodin ráno vzhůru do devíti večer..
No nebudu rozepisovat dál - vše prostě sedělo do puntíku na naší holčičku (mazánka, jak jí říká má tchýně), která teď hajá v kočárku, který levou rukou houpám.
Fakt úžasně vtipně napsané.. až vydáš knížku, tak si jí zamlouvám - dej vědět!!
A všem, které mají podobné děťátka hodně sil!!
 cifka, amálka 17m, boĹ™ivoj 2tĂ˝dny 
  • 

tak nÄ›jak, a jinak... 

(10.1.2006 14:54:56)
Fantasticky píšeš. Zatím čtu jen emimino, ale Tebe si budu hledat:-)

S Amálkou jsem na tom byla úplně stejně, akorát jsem neměla pocit, že je něco špatně, prostě jsem to považovala za normální. řve, nejlepší nosit, případně kojit...

Boříka máme doma týden a nedá se to naprosto porovnat, přitom nároky má přibližně naprosto stejné, kojit, dudat, nosit, tančit, zpívat. Ale není na něj tolik času a hlavně to teď ani nepovažuju za nutné, když brečí hned přileteť, chovat, zpívat... Takže chvíli křičí, pak se kouká na nás, a nakonec jednou usne, sám! v kolíbce! Takže můžeme být v klidu.

Netrpí, jako Amálka netrpěla, ale ta hlavní chyba byla, že jsme jí nenechali chvíli pro sebe.

 cifka, amálka 17m, boĹ™ivoj 2tĂ˝dny 
  • 

tak nÄ›jak, a jinak... 

(10.1.2006 14:55:47)
Fantasticky píšeš. Zatím čtu jen emimino, ale Tebe si budu hledat:-)

S Amálkou jsem na tom byla úplně stejně, akorát jsem neměla pocit, že je něco špatně, prostě jsem to považovala za normální. řve, nejlepší nosit, případně kojit...

Boříka máme doma týden a nedá se to naprosto porovnat, přitom nároky má přibližně naprosto stejné, kojit, dudat, nosit, tančit, zpívat. Ale není na něj tolik času a hlavně to teď ani nepovažuju za nutné, když brečí hned přileteť, chovat, zpívat... Takže chvíli křičí, pak se kouká na nás, a nakonec jednou usne, sám! v kolíbce! Takže můžeme být v klidu.

Netrpí, jako Amálka netrpěla, ale ta hlavní chyba byla, že jsme jí nenechali chvíli pro sebe.

 Blanka, Evelínka, 7 týdnů 
  • 

to samé 

(10.1.2006 17:16:36)
Hmm, tak jak to čtu..si říkám (a s prominutím se i směju), že mám doma to samé. Můj miláček u kojení chrní, když už si myslím, že je úplně gumová, tak ji teda dám do postýlky, ta jí ale moc vadí (asi je v nějaké špatné geopatogenní zóně :-) ) a začne řvát. Když už to psychicky nevydržím, zkusím ji uchovat. Mám pocit, že moje dcerka se musí vyspat tak, jak chce a ne podle teorií odborníků. No, komu by se líbilo, že ho někdo uprostřed sladkého spánku budí, že? A v noci si ji taky berem do postele. Pro mě je to pohodlnější, ale asi ne moc výchovné. A protože má docela výdrž ve řvaní, radši ji nechám ududat, to jí vyhovouje. Manžel má teorii, že miminko řve, i když potřebuje spát..já si myslím to samé..potřebuje se prostě unavit. Jojo, malé děti, malá starost, velké děti velká starost.
 J+B 
  • 

Re: to samé 

(10.1.2006 20:16:02)
U tak malého miminka nemůže být o "výchovnosti" řeč,pokud spinká s tebou v postýlce.je to OK,já jsem si svoje mimi brala v noci k sobě též,většinou jsme obě při kojení usnuly a bylo...:-)U větších dětí,které se již převalují to může být asi problém,nevím,mojí dceři je teď 9,5 měsíce,sama ve své postýlce už spí zhruba od půl roku(teď už nekojím).Takže žádný strachy a výčitky a pěkně spěte:-))ahoj.
 Turbínka 
  • 

Naprosto stejné 

(11.1.2006 21:29:25)
Milá Bellano, úžasný článek!!!!
Kdo nezažil,nepochopí, ale i tak se zasměje. Naprosto souhlasí ve VŠECH bodech. Prošla jsem všemi těmi pochybnostmi, hledáním příčin čirou zoufalostí Proč já? (já i manžel jsme byli výjimeční andílci) a naprostou rezignací, v podstatě šlo o přežití x měsíců. Syn měl velmi ostrý nástup řevu a po několika minutách fialověl a přestával dýchat, chodili jsme spolu i na WC.
Taky se utěšuju alespoň tím, že jde o chytré děti-situace u nás se hodně zlepšila v době, kdy začal lézt, ale neustále je to dítě , které vyžaduje max. pozornost, Jsou mu Tři roky - je velmi chytrý na písmena, počítání atd, ale stále spí s námi v posteli,má svou hlavu a nic s ním nehne.
 Barka+Kryštůfek 


TAKY TO SAMÉ!!! 

(11.1.2006 21:54:38)
Ale chce to vydržet, Kryštofovi bude 3,5 a občas už spí celou noc...občas...
 Katka 
  • 

mám andílka 

(13.1.2006 16:49:41)
Už dlouho jsem se tak nezasmála. Fakt super článek. I když pro toho, kdo si to zažije je to asi noční můra. Já mám měsíční dceru a myslela jsem si, že mám pěknýho uřvance, než jsem si přečetla, co je možné mít doma. Kačenka celý den spí, zato v noci má akci. Od osmi do půlnoci řve, jako by jsme ji mučili. Nepomáhá vůbec nic, flaška, dudlík, chování, hlazení. Někdy náhodou v této době usne, ale to se jí pouze řvaní posune na další krmení, kolem třetí hodiny ranní. A to opravdu brečím, když ji hodinu chovám a ona jen pláče a pláče a člověk by jí tak pomohl a neví jak. ale dneska jsem asi ve čtyři ráno došla k poznatku, že nejvíc mě na tom štve, že já jsem s nervama v háji a manžela to ani nevzbudí. Já si v ložnici klidně svítím, malá má hysterický záchvat a on si klidně pochrupkává. No, ale v porovnání s tím miminkem z článku mám doma andílka. Od teď si toho budu vážit.
 Hanka 
  • 

Mám přesně to samé 

(22.1.2006 10:55:57)
Synovi je 16 měsíců, narodil se císařem a pak měl ekzém, koliky, tak jsem ten neklid připisovala tomu, bohužel zatím jsme se dopracovali asi tam jak píšeš ty na konci (ani v 16 m. nespí v posteli ale se mnou), a já jsem se rozhodla, že situaci s usínáním u prsu začnu nejpozději za 2 měsíce řešit a možná dokonce s pomocí psychologa. Syn totiž nemůže být nikým jiným hlídán v době usínání, protože bez prsa neusne. Jednou večer ho hlídala babička, doufala jsem že usne únavou, vydržel bdít do 24 hod a pak začal vřískat a mlátit čelíčkem o zem a o nábytek. Musela jsem rychle sednout do taxi a přivézt mu "anatomický dudlík"!!! V porodnici měl taky problémy s přisáváním a teď by tam visel pořád. Jinak je hrozně milounký a chytrý, tak nevím...
 EvaKalinova 


homeopatika 

(24.1.2006 15:14:52)
mame taky s tim skusenost
 Katka Rybenská Dáňková,dvouměsíční dcera 
  • 

Silné bicepsy tak ty mám také 

(24.1.2006 16:22:22)
Tak takovéhle to znám i já lítám s kočárkem v šíleném tempu,většinu činností dělám jednou rukou a vesele hubnu jak nestíhám ani jíst.Jakmile Johanku nechovám nebo s ní nespím v posteli,bulí a kňučí.Postýlka je k nepotřebě.Jen doufám,že se vše zlepší.Navíc mi má dětská lékařka řekla ať ji nenechávám dlouho plakat kvůli kýle na pupíku.No jo, jenže jak to udělat?
 Klára, Míša 4, Vašík 1/2 
  • 

Re: Silné bicepsy tak ty mám také 

(25.1.2006 11:09:31)
Nedá mi to, abych se nepřidala. Můj starší (Míša nyní 4 roky)byl tosamé v bledě modrém. Začalo to hned v porodnici, kde ze mě sestřičky rostly, protože jsem pro samé kojení a natřásání nestíhala malého ani zvážit, nebo změřit teplotu...
Doma mi začal už zmiňovaný kolotoč mezi kojením anošením. Míša vůbec neznal nějaký rytmus noci a dnu. On vžducky 2 hodiny prospal u prsu a pak další dvě hodiny plakal v náručí, něž dostal yase hlad a byl ochotný se nadalší dvě hodiny přisát. Jen někdy se mi podařilo se mu během spánku vysmeknout abych vyprala a vyžehlila pleny. Během těch prvních měsíců se u nás nevařilo aprakticky neuklízelo. Tehdy jsem se hrozně litovala, že nemám žádnou babičku ani kamarádku, která by pomohla či poradila. Dneska vím, že to bylo spíš plus, protože jsem zkrátka přijala situaci takovou jaká je, mimču jsem se přizpůsobila a nezkoušela jsem na něm žádné experimenty podle osvědčených rad. (Z některých mi naskakuje husí kůže, jako např. dej mu studenou sprchu, nech ho vyřvat v postýlce, nebo už zmíněná sedativa. Věřím, že v tech zoufalých chvílích bych byla schopná něco z toho zkoušet). V půl roce už jsem se seznámila s dalšíma maminkama. Jezdili jsme společne s kočárkama..ony si v poklidu tlačily svá spící miminka v kočárku a já nesla své dítě v náručí a břichem před sebou tlačila prázdný kočár. Jedině tak byl můj Míšánek spokojený.Tehdy jsem si konečně užila těch chytrých rad, že jsem m9šun rozmazlila a ať s ním něco dělám dokud je čas. Popravdě, později, když už mu byl rok a půl jsem na chvíli podlehla tlaku dobře míněných rad a zkusili jsme uspat malého v postýlce. (Ve 22.00 jsme ho položili rozloučili se a šli jsme si do obýváku zacpat uši aby jsme ho neslyšeli. Po půl hodině jsem ho zase vyndala naprosto zoufalého a vyčerpaného a ochraptělého, ale stále plačícího ) Tehdy jsem se zařekla, že už žádné experimenty. Míša s námi spal asi do dvou let, kdy jsem ho kojila. Když jsem přestala kojit přesunul se do své potýlky naporosto nenásilně asi během jednoho měsíce.
Abych to zhrnula. Bez ohledu na těžké začátky, mám báječné dítě . Dnes míšu všichni obdivují jak je hodný, vyrovnaný, komunikativní a samostatný, zatímco mé kamarádky se potýkají u svých dětí s různými obdobými vztekání a závislosti a nesamostatnosti.
Každé miminko má nějaké potřeby a o ty si říká pláčem, protože to jinak neumí. Na mámě je, aby ho vyslyšela. (I když je někdy těžké zjistit, co že to ten mrňous chce) Každou chytrou radu, která je založená na tom, že se dítě musí přesvědčit, že rozhodně nedostane,to co chce, ale to co si myslíme že potřebuje podle někoho chytřejšího (krmení po 3hodinách nebo spaní od večera do rána)považuji za naprosto hloupé.
Tehle příspěvek smolím už celé dopoledne, zatíco mezi větama krmím přebaluji a chovám půlročního Vašíčka. Tudížseomlouvám za případné překlepy a kostrbatost vyjadřování.
 Klára, Míša 4, Vašík 1/2 
  • 

Re: Silné bicepsy tak ty mám také 

(25.1.2006 11:20:47)
Nedá mi to, abych se nepřidala. Můj starší (Míša nyní 4 roky)byl to samé v bledě modrém. Začalo to hned v porodnici, kde ze mě sestřičky rostly, protože jsem pro samé kojení a natřásání nestíhala malého ani zvážit, nebo změřit teplotu...
Doma mi začal už zmiňovaný kolotoč mezi kojením a nošením. Míša vůbec neznal nějaký rytmus noci a dne. On vžducky 2 hodiny prospal u prsu a pak další dvě hodiny plakal v náručí, něž dostal zase hlad a byl ochotný se na další dvě hodiny přisát. Jen někdy se mi podařilo se mu během spánku vysmeknout abych vyprala a vyžehlila pleny. Během těch prvních měsíců se u nás nevařilo a prakticky neuklízelo. Tehdy jsem se hrozně litovala, že nemám žádnou babičku ani kamarádku, která by pomohla či poradila. Dneska vím, že to bylo spíš plus, protože jsem zkrátka přijala situaci takovou jaká je, mimču jsem se přizpůsobila a nezkoušela jsem na něm žádné experimenty podle osvědčených rad. (Z některých mi naskakuje husí kůže, jako např. dej mu studenou sprchu, nech ho vyřvat v postýlce, nebo už zmíněná sedativa. Věřím, že v tech zoufalých chvílích bych byla schopná něco z toho zkoušet). V půl roce už jsem se seznámila s dalšíma maminkama. Jezdili jsme společne s kočárkama..ony si v poklidu tlačily svá spící miminka v kočárku a já nesla své dítě v náručí a břichem před sebou tlačila prázdný kočár. Jedině tak byl můj Míšánek spokojený.Tehdy jsem si konečně užila těch chytrých rad, že jsem míšu rozmazlila a ať s ním něco dělám dokud je čas. Popravdě, později, když už mu byl rok a půl jsem na chvíli podlehla tlaku dobře míněných rad a zkusili jsme uspat malého v postýlce. (Ve 22.00 jsme ho položili rozloučili se a šli jsme si do obýváku zacpat uši aby jsme ho neslyšeli. Po půl hodině jsem ho zase vyndala naprosto zoufalého, vyčerpaného a ochraptělého, stále plačícího ) Tehdy jsem se zařekla, že už žádné experimenty. Míša s námi spal asi do dvou let, kdy jsem ho kojila. Když jsem přestala kojit přesunul se do své potýlky naporosto nenásilně asi během jednoho měsíce.
Abych to zhrnula. Bez ohledu na těžké začátky, mám báječné dítě . Dnes míšu všichni obdivují jak je hodný, vyrovnaný, komunikativní a samostatný, zatímco mé kamarádky se potýkají u svých dětí s různými obdobými vztekání a závislosti a nesamostatnosti.
Každé miminko má nějaké potřeby a o ty si říká pláčem, protože to jinak neumí. Na mámě je, aby ho vyslyšela. (I když je někdy těžké zjistit, co že to ten mrňous chce) Každou chytrou radu, která je založená na tom, že se dítě musí přesvědčit, že rozhodně nedostane,to co chce, ale to co si myslíme že potřebuje podle někoho chytřejšího (krmení po 3hodinách nebo spaní od večera do rána)považuji za naprosto hloupé.
Tehle příspěvek smolím už celé dopoledne, zatíco mezi větama krmím přebaluji a chovám půlročního Vašíčka. Tudíž se omlouvám za případné překlepy a kostrbatost vyjadřování.
 Zuzana, syn 21 měsíců 
  • 

legrace,viď? 

(1.2.2006 0:40:13)
Fakt děkuji za krásný článek! J8 mám podobné dítě,moc jsem se nasmála, jak jsi to krásně trefně napsala. Úplně jsem se viděla. Je fajn nebýt v tom sama :o). Díky.
 Zuzana, syn 21 měsíců 
  • 

legrace,viď? 

(1.2.2006 0:41:06)
Fakt děkuji za krásný článek! Já mám podobné dítě,moc jsem se nasmála, jak jsi to krásně trefně napsala. Úplně jsem se viděla. Je fajn nebýt v tom sama :o). Díky.
 Blanka, malá uřvánkyně 
  • 

Pláč či smích 

(20.3.2006 22:00:14)
Tak po přečtení Vašeho článku nevím, jestli se smát nebo začít hystericky brečet! Vždyť Vy píšete o mě a mé dceři! Během čtení článku mě popadaly záchvaty smíchu, po uvědomění si "smyslu" už mi tak do smíchu není. JSME PROSTĚ VŠECHNY MAMINY SKVĚLÝ! KLOBOUK PŘED NÁMI DOLŮ...
 Sylvie a syn Martínek/5 měsíců/ 
  • 

Jako u nás doma 

(3.4.2006 18:59:59)
Dobrý den, tak jak si tak pročítám, vůbec nemusím mít výčitky svědomí, že jsem někde udělala chybu. Jak vidím, tak tu hrůzu neprožívám jenom já. Můžu říct, že to samé prožíváme doma. Také jenom uklízím s dítětem u prsu, vařím, peru. Při oblékání šílený řev a v kočárku raději ani nemluvím/tedy pokud s ním zrovna nehoupete/. Ale to bych tady mohla o tom psát hodiny a ne jenom já. Tak milé maminky přeji hodně silné nervy
 Dančča 


díky za krásnej článek 

(15.6.2006 22:37:12)
Ježíš to bylo krásný...Mám doma taky takový vřeštidlo a stejně jako autorka se utěšuju tím,že ho to do dvaceti přejde a že se toho snad dočkám v plném duševním zdraví.Přeju všem stejně postiženým pevné nervy a co nejvíc úsměvů od těch našich sladkých drobečků...
 Miša a Kryštufek 12 týdnů 
  • 

diky 

(14.7.2006 21:33:03)
ahoj, nevím zda se ještě někdy koukneš na odpovědi ke tvému článku, ale jestli jo tak ti mooooc děkuji, že jsi něco takového napsala. Zrovna se mi podařilo v náručí udyndat mého 12 týdenního synka, který mě poslední týdny mučí svý m pláčem, kterému už apsolutně nerozumím a s pláčem jsem odešla hledat rady na internet, ačkoliv nádobí na mě úpěnlivě volá že by se taky rádo ošplouchlo. Nejenže jsem se tedy dost zasmála, ale dodalo mi to odvahu znovu tomu pláči čelit a spadlo ze mě to zoufalství, že jsem asi špatná matka. Musiš být fajn osoba, díky a zdravím Agátku. Míša
 Zuzka,syn Vojtík 2,5 měsíce 
  • 

Děkovačka 

(14.8.2006 10:30:03)
Díky za úžasný vtipný text, který není vlastně vůbec vtipný, ale je to pro mě ohromná vzpruha, protože od té doby co se synek vyklubal, tak zažívám to samé v bledě modrém. Utěšovala jsem se, že to je jen období 6ti nedělí, teď že to jsou ty 3 měsíce a pak asi počkám tak do 15 let :-)).
Hodně síly a zdaru při výchově Agátky!!
 Jana, 6-měsíční syn 
  • 

Díky za příspěvek!!!!!!!!!!!! 

(17.12.2006 22:43:10)
Ahoj, příspěvek mě strašně pobavil a rozesmutnil zároveň - máme totiž "vymodlené" děťátko, které se chová úplně stejně......
Jsem ráda, že v tom nejsem sama, že také existují maminky, které nemají jenom ty usměvavé drobečky, které celý den nezapláčou a prospinakají celou noc.
Přeji nám hodně pevné nervy a ...... snad bude jednou LÉPE :))
 m.a.f.i.e 


to dobře znám 

(22.1.2007 15:56:43)
Nebojte se naše malá měla také místo dudlíku mě, postýlku jsme měli jen pro dojem a v kočárku nechtěla vegetit ani zanic a přesto z ní vyrostla poměrně psychicky vyrovnaná školačka se samými jedničkami. Přeji pevné nervy a vaší malé zdravý hlas. :o))))
 peta 
  • 

máme mnoho společného 

(26.2.2007 18:24:35)
vše,co popisujete naprosto přesně odpovídá maší dvouměsíční Elišce.co jsme se vrátili z procházky podudává a já civím do monitoru. občas za nespokojeného vrčení sprintuju na záchod a snažím se to stihnout dřív než se ozve vřískot(přemýšlím,že se s Eliškou budeme dělit o plínky). Naštěstí mi moje hodně dobrá kamarádka půjčila šátek, takže už vládnu oběma rukama a můžu si ke kojení a dumlení namazat chleba...Hodně lidí mi radí "nechat vyřvat", ale na to prostě nemám.Mají mě za idiota a straší mě, že vychovám "rozmazlenýho spratka", ale řekla bych, že rozmazlování je něco úplně jinýho.
 Zdeňka, Natálka 06/06 
  • 

Jakobych 

(30.3.2007 9:55:45)
v tom článku viděla sebe. Každý detail souhlasí :-) A to jsem si myslela, že jen já to mám takové...
 Iveta 
  • 

taky mi to něco připomíná... 

(13.4.2007 21:52:14)
Když se mi před 11 lety narodil syn,tak jsem si taky něco podobného zažila. Začalo to v porodnici, kde před den spinkal a v noci se měnil v sirénu,budil mimina,sestry mi ho odnášely, co ho bolí, a říkaly "to si užijete, má převrácený den"..Přes den málo spal,max. na chvilku u prsu, od kterého se ještě odtrhával, usnul jedině v kočárku tak na pul.h,, s kterým se muselo jezdit nepravidelným,zvláštním trhavým pohybem, v noci vyžadoval ne krmení, ale nošení,a stejně ječel.Zkoušela jsem ho na radu dokt. nechat i vykřičet, ale po pul. hod. spíše nabíral dech, , a nám tekli nervy.Ale je pravda, když se uřval( po nošení), spal někdy i 5 h v kuse, takže jsme měli aspon to min. spánku. Do toho jsme chodili každých 14 dni na rehab., neb dával hlavu na jednu stranu( krátce), byl hodnocen jako rizikový.Tam dostával hystericke zachvaty, jakmile se s ním manipulovalo, většinou se i vzteky počůral, chodila jsem domů zpocená, jak po maratonu."Ale je pravda, že se hezky vyvíjel ve 14 měs.pěkně chodil----(pak už jen neustále běhal a utíkal)Prostě byl a je do dneška-hyperaktivní, ale chytrý a zvídavý a hlavně citlivý kluk. Pro nás čas plno zážitků smazal a nechal jen ty hezké.Nyní mám miminko=dceru, je to taky živlík,ale spí v noci i 9 h,takže zatím hurá..
 hodinka 


Agi 

(6.1.2008 17:03:45)
Právě jsem dočetla článek o Agátce. Jsem v 6tém měsíci a přesně stejně si představuji jak bude mé miminko vypadat... :-)--článek ve mě vzbuzoval chvilkama pocity údivu a návaly smíchu zároveň :-) Obdivuji Vás maminko Agátky a ostatní maminky, které zažívají něco podobného..s tiše si přeji, abz to mé miminko bzlo o něco klidnější.. :-), ale vím, že jestli nebude, budu ho milovat úplně stejně a dělat stejné věci a cítit se stejně hrozně a..... Prostě bude moje milované. Držém všem pěsti a silné nervy.
hodinka
 hodinka 


Re: Agi 

(6.1.2008 17:05:21)
a jéje...pardon, můj text patřil úplně někam jinam..
 Mona a Štěpánek 
  • 

mluvíš mi z duše 

(12.1.2008 22:00:42)
Zdravím vtipnou a trpělivou maminku. Dlouho jsem se při čtení článku tak nepobavila. Mé záchvaty smíchu přehlušuje jen křik mého 6 týdenního syna, kterého chovám v náručí, zatímco druhou rukou klovám klávesnici. Jsem ráda, že problém plačícího mimi není jen můj. Přeji vám hodně zdraví.
 Jana D.+ 3 měsíční Zuzanka 
  • 

Šátek 

(19.3.2008 14:26:06)
Naše Zuzanka měla od narození potíže s ublinkáváním a odříháváním, bubliky v žaludku ji pořád trápily. Pro mne to znamenalo mít jí pořád na rameni. U novorozeňátka to znamená obě ruce plné, protože je potřeba podpírat i hlavičku. Vysvobozením pro mne byl BABYŠÁTEK. Zuzku jsem mohla mít ve vertikální poloze, stále na dosah a při tom mít obě ruce volné. Myslím si, že by to mohlo zabírat i v případě Agátky, byla by v teple, na maminčině těle jako v náručí, při chůzi by se pohupovala, když by usnula, nebylo by potřeba jí přendavat do postýlky a maminka by měla volné ruce. Šátek vřele doporučuji všem. Pokud by se někdo bál poškození páteře dítěte, strach mít nemusí, při správném a pevném úvazu je páteř dobře podepřena (profesí jsem fyzioterapeutka, vím o čem mluvím :o) ).
Sand moje zkušenos někomu usnadní život Jana

 Theresay 


Kdo nezažil nepochopí :-) 

(2.6.2008 11:46:16)
Přesně jak všechny co to znáte píšete: "Kdo nezažil nepochopí"
Já jsem se ve vašich příbězích naprosto viděla, je to pro mě obrovská útěcha, cítím se líp, po tom co jsem si to přečetla, protože vím, že já jsem v pořádku a ani sebevětší psychická pohoda nezastaví ten věčný hyterický řev. :-(

Okolí mě odsuzuje: "Má hlad" "Málo se jí věnuješ" "Si nervní, tak ona je taky" "Musíš to vydržet" "Přeháníš" jo kéž by to tací zažili také, nikomu to nepřeju, ale trocha poučení by byla na místě ;-)

Všem přeji hodně štěstí a hodně sil dál to zdolávat, nám maji být za týden tři měsíce a pevně věřím a doufám, že to snad bude lepší :-)
 čaroda 


Re: Kdo nezažil nepochopí :-) 

(7.6.2008 17:27:41)
To mate holky pravdu...a to se připravte na to, že vám tohle třeba nebudou věřit za půl roku, za rok...
Náš Vojta byl kopií Agátky...ale naprosto věrnou! Zřejmě virtuální dvojčátko...s tím rozdílem, že vydržel takto řádit do 9 měsíce a já se skutečně prakticky zhroutila. Manžel konečně usoudil že "mám dost" a začal ho v noci vozit vedle do pokoje a já začala spát i 3 hodiny v kuse a v roce úspěšně odstavila... Teď když má 21 měsíců, je konečně usměvavé pohodové vzorné batolátko bez velkých problémů, mazlící se apod. Všichni mi ho závidí a nikdo mi ten první rok nevěří!!! a já si v koutku duše blahořečím, že jsem si ho ten rok pěkně vy"chovávala";)
 Teraza Horáková 


Re: Kdo nezažil nepochopí :-) 

(7.6.2008 17:29:02)
čarodko, hlavně ti hodně lidí může závidět chápajícího, důvtipného a milujícího manžela. Gratuluju R^
 Lenka,3mesicni dcera 
  • 

Presne 

(2.6.2008 15:44:04)
Tenhle clanek je PRESNE o mne a moji dceri:)
 Králová Julie, 2 kluci 
  • 

díky za pošimrání bránice 

(7.6.2008 16:34:15)
Tak 10 dnů po 2.porodu jsem se konečně pořádně zachechtala. Měla byste uvažovat o napsání knihy, váš vypravěčský styl je super.Zdravím, J.E. T.
 rorry,09/05,01/08 


Re: díky za pošimrání bránice 

(7.6.2008 18:01:11)
Tento příspěvek mi připomíná moji starší téměř tříletou dceru... je pravda,že vztek ji zůstal i všechny ty drobné nerovnůstky v chování.Teď mám ještě jednu holčičku a jak jedna chytrá paní řekla (moje mami)...obě nemůžou být stejné a ta druhá bude hodná. A díky Bohu měla nesmírnou pravdu. Jinak bych se asi už zbláznila.Po pravdě řeknu, že víc práce mi i teď dá starat se o tu větší , než o malého prcka, který mi klidně spnká v postýlce a nedej bože , že bych ji chtěla uspávat u sebe v posteli. Takže ono snad jednou vše přejde.Taky jsem slyšla , že jsem hrozně špatná matka,jak vychovávám svoji starší dcerušku... snad se všichni pletou... nevím, co bych ji ještě mohla dát a nabídnout. Tak maminky, všechny se držme.Je to občas úkol pro slona! Jo,dovolená...ta se vyplatí!
 Adla 


Kniha od Bellany 

(12.6.2008 9:15:06)
Tady: http://www.rodina.cz/clanek6406.htm
 Jna+2kluci 
  • 

Nejštastnější miminko v okolí 

(8.6.2008 9:22:38)
Možná některé z maminek pomužou skvělé rady z knihy Nejštastnější miminko v okolí-následně Nejsšatstnější batole v okolí.Psal je pediatr....a jsou tam OPRAVDU moc dobré rady a postřehy co jsem jinde v knihách nenašla.Kluci sice byli pohodový miminka..ale co si pamatuji tak právě na téma pláč-prdíky-neklidné mimi tam toho bylo opravdu napsáno hodně.My spíše využívali rady jak na batolata..DOPORUCUJI...porozumite jim a situace budou lepe zvládatelné.
 Petra B. (Buráčci) 


Re: Nejštastnější miminko v okolí 

(8.6.2008 23:07:01)
My jsme měli taky takového řvouna a úžasně zabraly rady ze zmíněné knihy Nejšťastnější miminko v okolí. Hledala jsem na netu a našla jsem odkaz, kde je stručný výtah z knihy, podle které jsme postupovali a taky tam na videu předváději zavinování a ostatní triky - třeba vám to někomu pomůže.

http://ruzne.net/index.php?text=2-nejstastnejsi-miminko-podle-harvey-karpa
 Karolina, 9mesicni holcicka 
  • 

Krasny clanek 

(11.6.2008 23:16:24)
Ahoj, opravdu jsi mne pobavila. S Anickou mame zase od malicka problemy s jidlem a taky si mne pekne omotala kolem prstu, obcas rici jako sirena a pak se usmeje a ja vim, ze bych ji nedala za nic na svete :-). I kdyz spanek je spanek :-)
 xaya 


Proboha doufám, že to není dědičné!! 

(22.7.2008 18:30:12)
Moje maminka mi celý můj život živě líčila, jaké jsem byla uřvané miminko. Moc jsem ji trápila, rovněž měla podobné pocity, že něco dělá špatně,pocit špatné matky,.. Chodila se mnou po doktorech, aby se zjistilo proč tak pláču. Dokonce jsem si snad vykřičela tříselnou kýlu..
Teď čekám miminko sama a moc se těším, ale jestli bude plakat jako já, když jsem byla malá...Tak nevím jak to zvládnu.
Proboha doufám, že to není dědičné!!
 xaya 


Proboha doufám, že to není dědičné!! 

(22.7.2008 18:31:08)
Moje maminka mi celý můj život živě líčila, jaké jsem byla uřvané miminko. Moc jsem ji trápila, rovněž měla podobné pocity, že něco dělá špatně,pocit špatné matky,.. Chodila se mnou po doktorech, aby se zjistilo proč tak pláču. Dokonce jsem si snad vykřičela tříselnou kýlu..
Teď čekám miminko sama a moc se těším, ale jestli bude plakat jako já, když jsem byla malá...Tak nevím jak to zvládnu.
Proboha doufám, že to není dědičné!!
 Daniela 
  • 

Co jsou to za bláboly, nemáte co dělat??? 

(23.8.2008 21:32:35)
Asi jsem už překonala období fňukání,že jsem se nevyspala víc než 3 hodina denně trhaně, že jsem se naučila chodit na záchod držíc svého syna i dodělávat práci, kterou mám při mateřské, abych mohla synovi koupit aspoň některé věci kvalitnější než z vietnamské tržnice.. Na co to fňukání.... Milé lady, neplýtvejte spisovatelským talentem a pište raději celé knihy. Aby kniha vyšla, bude to muset nějaký odborník přečíst a zhodnotit apak možná pustit, než to bude číst někdo jiný... Na Rodině by měly vycházet ne nudné,ale praktické články, např o nemocích nebo jiných závažných tématech.. Ne takové bláboly co prožívá další desetitisícovka mamin.
 Ati123 
  • 

výborné.....:-) 

(29.10.2008 19:41:15)
ahoj, datluju tuto zprávu jednou rukou, protože zrovna kojím a směju se tak od srdce, až malému vypadává bradavka z pusy a on mě tak vždycky hlasitým křikem na to upozorní :-). Článek mě moc pobavil, čas od času má náš Macík špatný den a zažívám si taky něco podobného..... díky za to žes mě tak pobavila :-). Ati
 patricietrileta dcera 
  • 

jako bych to psala ja 

(18.2.2009 11:41:45)
mam se svoji dcerou da se rict temer stejne zkusenosti.jenom v tom kocarku byla vzdy hodna vychazky vzdy zboznovala.prochodila jsem s ni do jejich dvou let kazdou noc v naruci. a co me tehdy nejvice nastvalo kdyz tchyne rekla ze mam slabe mleko pritom dcera mela krasne vahove pribytky kazdy mesic. kdo si tim neprosel nepochopi maminky drzte se jen vy vite co vas drobecek potrebuje.
 lucka co má tři děti  
  • 

zombie na pochodu  

(12.10.2009 9:38:29)
No tak aspon vydím že nejsem sama kdo se záhy po porodu stal anatomickým dudanem u mě je to o to horší že mám ratolesti tři ...jenom kdybi člověk tušil že ne všechna miminka sou stejná:( první byl kluk (uplný andělíček ) jen spal a cucal byl kojený do čtyř let niní je mu 10 let a je již taky otrokem své nejmladší sestry , potom dcera lucinka 5 let (říkává mami ta naše malá je tak krásná ...když spí)kojená taktéž do 4let usínala v pohodě v kočárku sice venku v mrazu ale po příjezdu domú spala i čtyři hodky a naše malá milá eliška 3 měsíce to stejné jako malá agátka cucat cucat a cucat koupu se jen narichlo , na záchod chodím jen sem tam a nějaké procházky ssou uplně tabu protože mi sice mladá usne v kočárku ale musím houpat tam a spátky což venku praktykovat nejde celou domáctnost sem se naučila zvládat v noci kdy malá zaplat panbúh spí (omlouvám se za hrubky ale kojím)je normální že vetři ráno peru a žehlím a mnohdy také vařím na druhý den už jsem s toho jako zombie snad to bude někdy lepší, psala bich dál protože vím uplně přesně jak se cítí všechny mamči s uknoranými a nadměrně savími miminky a protože vým jak dělá dobře vědět že v tom člověk není sám... musím jít makat malá usnula tak ahoj holky a hodně štěstí ...
 mamifi 


dekuju za clanek 

(19.5.2010 13:58:47)
Urcite to nebylo lehke, ale dekuju, ze jste tento clanek napsala, Vas styl me ohromne pobavil, jak uz dlouho nic. Drzim palce at to mate s Agatkou cim dal jednodussi. Treba mate vybrano i za pubertu :)
 ira 
  • 

vyborny text 

(5.11.2012 21:22:34)
vyborne napsano, klobouk dolu autorce. tak dobre jsem se dlouho nezasmala. sice mame klidne dite (10mesicu), ale s tim kojenim je stejny problem i kdyz se to postupne spravilo.
 Horama 


Nádherně napsáno - a pořád aktuální ;) 

(26.7.2013 22:39:10)
Kdybych to četla před čtyřmi roky, ušetřila bych si pocit, že jsem jediná neschopná matka uplakané malé teroristky na celém světě. ~t~~t~~t~

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.