| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku První „hlídání“

 Celkem 85 názorů.
 Gretchen 
  • 

Trochu jiné první hlídání 

(27.10.2005 9:24:08)
Před 14-ti dny byl náš syn poprvé s někým jiným než s maminkou nebo tatínkem. Museli jsme na svatbu.
Syna hlídala má teta, s níž se malý viděl jen párkrát a jelikož je mu 15 měsíců, myslím, že si ještě moc obličeje nepamatuje. Byť teta dobře znala náš byt i denní režim syna, protože jsem jí se vším 2x seznámila, byla jsem natolik důsledná v přípravě, že jsem jí dokonce nechala A4 papír s instrukcema, kde jsem napsala vše uvedené v úvodním článku...pro svůj vlastní klid...teta se moc pobavila:-)) a já mohla odejít z domu úplně klidná. Jenom s tím loučení je u nás tedy rozhodně lepší odejít tak, aby dítě nic netušilo, je pak v klidu, jinak by malý dost vyváděl a plakal. Žádné "maminka přijde, měj se tu hezky", zkrátka odvedeme jeho pozornost a tiše klapneme dveřmi, on se pak rozhlédne, uvidí tetu a dobrý.
Každé dítě je jiné...
A jak dopadlo naše první hlídání...paráda, my jsme se bezva pobavili a Štěpánek taky, měl změnu, teta se mu věnovala celý den, protože doma nemusela krom hlídání nic jiného vyvádět.
G
 Pavla3 


Re: Trochu jiné první hlídání 

(27.10.2005 19:51:42)
Ahoj Gretchen,
tak si vzpomínám jak si byla před nedávnem v komentáři k jinému podobnému článku plna obav jak ta "vaše" svatba a to hlídní dopadne :-))) Je fajn, že se Vám vydařilo.
Jinak s Tebou musím souhlasit a s článkem zas naopak nesouhlasit, ohledně toho loučení. Myslím, že každé dítě je jiné a, že nedá paušalizovat "jako loučení ano, loučení ne" a jak dloho se loučit co říkat atd. Záleží na konkrétní situaci a hlavně na povaze dítěte. Já osobně jsem si mnohokrát ověřila, že nejlepší bylo se nenápadně vytratit, pak si děti ani nevšimly, že jsem někam zmizela a vzhledem k tomu, že jsem je vždy nechávala s lidmi, které velmi dobře znaly, většinou si uvědomily, že jsem byla pryč až při mém návratu. Taky samozřejmě záleží na věku.
Některé články jsou dost jednostranné.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Trochu jiné první hlídání 

(30.10.2005 20:17:40)
Tak to já musím také přispět, že loučení tedy NE. Musím se naopak vytratit co nejtiššěji, když na mě dítě zrovna zapomene. Kdybych se rozloučila, byl by řev aspoň na půl hodiny. A je jedno, jestli by hlídala hlídací teta nebo táta nebo babička.

Jinak věta, že dítě se musí naučit, že mu maminka nepatří, mě pobavila. Tak ta přesně vystihuje, jak to chápe moje dítě - maminka mu "patří" :))
 Matka a tři děcka 
  • 

no nevim 

(27.10.2005 9:45:28)
my jsme hlidat nedavali a nedavame, ja bych nemela k nikomu duveru. Ale mne to divny neprijde, kdyz se nikam nechodi do zadne spolecnosti ani do prace a tak.
 alza 
  • 

Re: no nevim 

(27.10.2005 10:42:18)
mozna vam to neprijde divne, ale zdrave z psychologickeho hlediska to rozhodne neni.

ad duvera: ani k nekomu z rodiny?
 ivka 
  • 

Re: no nevim 

(27.10.2005 12:47:33)
Já si zase myslím, že je dobře aby si děti zvykly, že nejsou pořád jenom u maminky s tatínkem. Takže naše děti jsou u babiček každý druhý víkend a to od jejich 1 roku. Alespoň když člověk fakt potřebuje pohlídat, tak není problém, protože děti nejsou závisláci.
 Mací, Míša a Lukášek 


Re: Re: no nevim 

(27.10.2005 23:38:50)
Souhlasím s tím, že matka občas potřebuje něco zařídit sama a hlídaní je namístě, ono zkuste jít s 2 letým mrněte na pravidelnou gynekologickou prohlídku. Některé maminy musí dokonce i do práce a pak jim nic jiného nezbývá. Mám to štěstí, že mého Mišáka hlídá moje máma, protože nikomu jinému bych ho asi takhle malého nedokázala s klidným svědomím svěřit(ono ani staršího)
Na babí je zvyklý, stále ho kojím, i když teď už jen večer, v noci a ráno, takže romantika v restauraci moc nepřichází v úvahu. Od narození jsem zvládla jeden sraz se třídou, odchod domů na telefon v 11 večer a kojit. Potom ještě jednou s manželem letní kino, aby mu to nebylo líto a to je asi tak všechno pro můj volný čas.
Maminka se může skvěle odreagovat i s dítětem. Jsou mateřská centra, děti si hrají, maminky povídají, procházky společně s kočárkem, to mi dobije baterky víc, než večeře při svíčkách.
 pavel 
  • 

Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 12:49:39)
> zkuste jít s 2 letým mrněte na pravidelnou gynekologickou prohlídku

Máme dva kluky, 3 roky + 0.5 roku, a manželka šla posledně na prohlídku ke gynekologovi s oběma. Žádný problém nenastal. V čem vidíte problém vy??

 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 13:01:33)
Problem nenastal, jelikoz 3lete dite, je schopno chvili ohlidat 0,5lete, pokud jsou v uzavrenem prostoru... jsem na ni zvedava treba za rok.. i kdyz to uz to 3lete bude ve skolce..
 Federika 


Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 13:11:38)
Pavle, mě to nijak nezarazilo, měla bych si dojít na preventivní prohlídku a nemám komu dát svý roční dítě...Když jsem se ptala, jestli mi ho tam někdo může mezitím pohlídat, bylo mi řečeno, že těžko, jedině kdyby tam nebylo plno...No a dovnitř ho vzít nemůžu, protože by to tam dokázal během několika sekund zbořit..Tak holt zatím radši nikam nejdu, leda že bych si nějak sehnala hlídání...
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 10:17:23)
Když byl dceři rok a šla jsem na gyn., nechala jsem ji v kočárku, dala jsem jí sušenku :-)) a sestra si s ní povídala v té místnůsce, co je mezi ordinací a čekárnou. Doktor mě mezi tím vyšetřil. Když skončil vyšetření, vzala jsem si holku na klín a ještě jsme dopovídali nějaké informace ústně.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 10:56:14)
Markéto,
Mně Denis nevydrží v kočárku, kterej nejede, ani 5 sekund, dokonce ani se sušenkou ne...A sestra u gynekologa právě asistuje, aspoň u preventivní prohlídky, podává nějaký ty nástroje a tak, takže mi ho bohužel pohlídat nemůže...
Asi jsem to nějak zařídit měla, ve skutečnosti je to tak, že jsem ještě nebyla na prohlídce po šestinedělí, ačkoli je Denisovi už 14 měsíců....Chystám se tam, chystám...
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 11:53:46)
Federiko,
u mé gynekoložky je preventivní prohlídka bez asistence sestry. A marně vzpomínám, jestli jsem vůbec nějaku asistenci sestry na gynekologii za těch skoro 30 let zažila ... Jestli jo, tak teda fakt hoodně za mlada, že už si nevzpomínám. Přijde mi to symptatičtější - chci-li se u doktora svěřovat s nějakými problémy, tak čím menší publikum, tím lepší pocit ;-)
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 13:34:32)
Neměla jsem na mysli, že to tak mají a mohou dělat všichni, jen jsem psala, jak to dělám já. A sestra mýmu doktorovi při prohlídce neasistuje nikdy. On má všechny ty přístroje při ruce a všechno si bere sám.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 14:07:28)
Federiko,
docela tě obdivuju, že tě ještě baví to maminkám "hodnejch" dětí donekonečna vysvětlovat :-))))
Prostě s některými dětmi to jde, v podstatě jít kamkoli a s některými ne. Co je na tom proboha divnýho. Vy ostatní maminky jste asi slepé, jestli jste si někdy takových dětí nevšimly :-)))
Jinak já se svýma holkama, i když jsou živější taky na tu gyndu občas jdu, když třeba babička nemá čas hlídat. No ale, když ten čas má tak jsem si jistá, že pro jakékoliv dítě je lepší, být třeba s babičkou někde na houpačkách než s MAMINKOU v čekárně u doktora!!!!! A jestli si někdo myslí opak je fakt blááázen.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 14:20:35)
Jo, Pavlo, je to bohužel takovej můj komplex, vždycky jsem se hodně snažila a odměnou mi bylo vždycky spíš to, že se na mě ty maminky "hodných" dětí, koukaly stejně skrz prsty, jak jsem hrozná, že to dítě nezvládám, to ony...by mu ukázaly...
A když tu možnost mám, tak určitě radši dítě odevzdám někomu, kdo si s ním bude hrát, než abych ho vláčela k doktoru, na úřady....
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 16:22:52)
No Federiko je mi divný, že to chápe tak málo maminek :-))) Když si čtu některý příspěvky typu "já bych svoje dítě nikomu hlídat nedala"; "svý dítě si můžu vzít všude ssebou" a "pořídila jsem si dítě tak od teď s ním budu pořád" říkám si jaký jsem to měla v životě štěstí, že jsem se takovýhle mámě nenarodila :-)) Moje mamka nebyla zdaleka tak "posedlá" a i tak mi její starostilivost v jistym věku šla děsně na nervy, tyhle mamky si většinou tu přehnanou péči nesou dál. A pak třeba v pubertě chudák dítě.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 21:11:41)
Zrovna dneska mám takovou situaci a zajímalo by mě, jak by ji řešily "dokonalé matky beroucí si děti všude s sebou". Jela jsem k doktorovi. Jediná možná hodina byla v 13.40. Někdy to opravdu nejde jinak. Tou dobou moje dítě (a většina dětí) spinká. Kdybychom neměli „tetu“, musela bych ho vláčet autem a nechat dýchat výfukové plyny magistrály, poté bych ho vláčela do nějaké ordinace plné bůhvíjak nemocných lidí, pak bych ho vezla zpátky domů, v 15.00 bychom byli doma, v 16.00 by možná usnul, večer by nemohl spát... Jsem na sebe pyšná, že jsem mu zajistila pohodu a normální režim ve společnosti osoby, která je mu příjemná a známá.

 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(3.11.2005 21:02:16)
Zoozo,
to jsi vystihla dobře. Moje holčička je docela klidná a můžu si ji vzít na relativně dost míst s sebou, ale pokud mám možnost zajistit si hlídání, tak proč bych ji ksakru měla vláčet po všech čertech, nabořit jí denní režim, vystavovat ji bacilům a smogu, nutit jí dělat to, do čeho se jí zrovna nechce a já nevím, co dalšího..
No nic, z tohoto pohledu hláškám typu "Své dítě bych nikomu na hlídání nesvěřila, vždyť ho můžu vzít všude s sebou.." také moc nerozumím.

(Tím se nechci dotknout maminek, které z nejrůznějších důvodů možnost hlídání nemají. O nich nemluvím.)

A jinak, já osobně mám obrovskou radost z toho, že jsem v sobě tu bariéru "své dítě nikomu nesvěřím.." překonala a našla si hlídací tetu, které důvěřuji. A že jsem hooodně úzkostlivá máma.. :))
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 13:37:17)
Tak to máte štěstí, že "problém" nenastal. To si kamarádka myslela také, když si vzala na gyndu 3-letého chlapečka.. Všechno v pohodě až do chvíle, kdy malý začal každému na potkání vyprávět, jak to vypadalo, když maminka ležela na koze :)))
(Na vysvětlenou: viděl jenom z boku, co se děje - tedy neviděl skoro nic, mezi nohy nekoukal..)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 13:42:35)
Ivule, tak tenhle důvod by mě vlastně ani nenapadl...A přiznám se, že by mě to ani nevadilo, nevidím na tom nic špatnýho, každej ví, jak vypadá gyn. prohlídka a na tom, že to vidí malý dítě, taky nic špatnýho nevidím....
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 20:51:44)
No ono na tom není nic špatnýho, když to dítě vypráví třeba doma nebo mezi známými. Ale mojí kamarádce nebylo moc příjemný, když o tom malý spustil třeba u ní v práci, kam s ním ten den zavítala. A navíc - chlapi většinou asi moc nevědí, jak prohlídka na gyndě vypadá, ne? :)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 21:01:03)
Ivule, já si teda myslela, že každej normální chlap ví, jak vypadá prohlídka na gyndě? Nebo si to teda aspoň dovede představit....
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(1.11.2005 10:38:25)
Kdysi dávno jsem viděla kousíček z nějakého dokumentu, kde byla skupina cca 14 letých dětí, kterým ukazovali chod nějakého zdravotnického zařízení. Mimo jiné tam byla ordinace gynekologa. Chlapci si mohli vyzkoušet vlézt na stůl do prohlídkové polohy (sorry, ale "koza" mi přijde jako strašné slovo :-)). Ptali se jich pak, jaký to bylo a všichni z toho byli dost zaražený a říkali, že jim to nebylo příjemný a připadalo jim to ponižující.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 14:24:24)
Pavle, já vidim problém např. v tom, že u nás neni bezbariérový přístup, takže se na gyndu člověk nedostane s kočárkem, potom v tom, že po hodině čekání budou obě děti zpruzené a protivné, v ordinaci by chtěly rozebírat přístroje, v čemž jim těžko můžu bránit, pokud jsem zrovna na koze, nebo mi sestřička odebírá krev, pokud bude kojenec zrovna chtít nakojit, budu ho muset buď nechat brečet, nebo někoho pustit před sebe a protáhnout si čekání, pokud bude mimino zrovna brečet, ani neuslyšim, co mi doktor říká... atp.
Může to proběhnout naprosto v pohodě, ale pravděpodobně to proběhne spíš trochu jinak.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 14:32:51)
Ahoj Jeno!

Opet tady strasne zalezi nalidech.
Ja chodim na gynekologii, kam se objednava na presnou hodinu a ceka se max 10 minut, do ordinace si muzu vzit malou s sebou a v cekarne je maly detsky koutek.
Je pravda, ze tam se mnou byla jen na kontrole v sestinedeli, jinak to zvaldame s tatinkem, aby tam se mnou nemusela, ale kdyby to bylo nutne, slo by to...
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 14:56:27)
Milado,

ja nerikam, ze si to muze dovolit kazdy.
Moje doktorka je samozrejme soukroma lekarka a plati si pronajem. Jsou to dve mistnosti, zadny luxus - v jedne cekarna, ve druhe ordinace. Protoze je jeji ordinace v byvalem zdrav. stredisku, je wc spolecne pro nekolik ordinaci.
Ale nastesti je cekarna tak velka, ze se tak vede jedna zinenka a krabice s hrackama - tedy maly detsky koutek.
Nez jsme se prestehovali, chodila jsem ke gynekologovi, ktery mel ordinaci i cekarnu luxusni, ovsem deti nesmely pomalu ani do cekarny. Bylo to napsane na dverich. Ze to je cekarna jen pro pacientky, nikoli pro jejich ratolesti. I kdyz by bylo byvalo mozne tam umistit stolecek se zidlickami a para hracek. Ovsem ten doktor to neudelal, proste nechtel a asi to nepovazoval za nutne.... Proto jsem psala o tom, ze zalezi na lidech a jejich pristupu.

Je mi jasne, ze to nejde vzdycky a vsude, neboj:-)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 15:01:47)
No jo, kouteček...když já si stejně nedovedu představit, že by tam moje čtrnáctiměsíční dítě vydrželo samo, chtěl by samozřejmě jít se mnou do ordinace a tam by taky samozřejmě nezůstal jen tak stát a koukat na mámu, začal by tam lítata a bořit všechno, k čemu by se dostal....Takže mně by ani ten koutek nepomohl....Mohla bych vzít cestovní ohrádku a zavřít ho do ní, hehe, to je nápad, proč tam ten doktor vlastně nemá ohrádku s hračkama, to by pomohlo...
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 15:08:32)
Federiko,

s tim koutkem jsem to psala jen ohledne cekani v cekarne. Jinak s mou malou neni a nebyl problem. Sice je to drak, ale kdyz jsme na navsteve nebo u doktorky, je jako pena a dela, co ji reknu:-) Takze by vydrzela. I kdyz s jistotou to tvrdit nemuzu, jak jsem psala, mela jsem ji s sebou v ordinaci jen jednou, jinak jsme to vzdy vyresili jinak - tatinkem v aute:-)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 15:15:12)
Jak vy to ty děti děláte....Moje obě děti , kamkoli jsem je vzala, dokázali během několika sekund obrátit všechno kolem sebe vzhůru nohama....Mohla jsem jim vysvětlovat, co jsem chtěla, stejně okamžitě začali zkoumat...Taková cesta metrem, s tím mým starším, to bylo o nervy, skákal, ječel, válel se po zemi, plival, utíkal....Záviděla jsem všem těm " normálním" dětem, který pěkně seděli u rodičů a nevěřícně se na " to" koukali...Budiž alespoň řečeno, že jízda metrem probíhá teď alespoň s tím starším úplně v pohodě..Ke gynekologovi se mnou chodil v 6 letech, když jsem byla těhotná a vždycky se jen uculoval, co mi tam ten doktor a jak prohlíží.....
 zufi 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 16:15:49)
K cestování metrem mám toto:Moje mladší dcera od svých asi tří let do konce druhé třídy měla panický strach z jezdících schodů.Kamkoli jsme po Praze cestovaly,musela jsem vybírat trasu bez metra a kolikrát to bylo ,,něco,,.
Na schody bych ji prostě nedostala ani násilím a pak to samo přešlo,ze dne na den.Dodnes nechápu...
Už nevím odkud kam,ale cestu,která by trvala metrem 20minut,jsme jely tramvají a autobusy asi hodinu a půl.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 18:11:56)
:o) Federiko, včera jsem na výletě pozorovali s manželem jednoho chlapečka v pizzerii. Byly mu asi tři roky, hodinu seděl slušně u stolu, nejdřív čekal na jídlo, pak jedl, skoro se nehnul a nemluvil... proč jsou pro naši rodinu všechny akce o nervy a jiný lidi maj tak klidné děti:o)))?

E.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 18:19:23)
Musim priznat, ze mam asi jedno z tech "hodnych" deti:-) Ona nase Klarka teda neni zrovna nic klidneho, porad mluvi a mluvi a mluiv a beha a skace a tak...ale da si vsechno vysvetlit a to uz dost dlouho. Proste jsme s ni vzdycky mohli kamkoli a nikdy to nebylo o nervy...takze pracujeme na dalsim miminku - abych se pak nedivila, co?:-)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 20:00:23)
Evelyn, tak tohle jsem si říkala několik let...Proč všechny ty děti ostatních rodičů normálně sedí, normálně poslouchají, normálně jí,moje dítě nevydrželo v klidu ani sekundu...Dneska je to už trochu jiný, ale trvalo to dost dlouho....Druhý dítě je o poznání klidnější, ale většinou se to tak jeví mně, protože mám srovnání s tím prvním, lidem okolo se zdá bejt živej až dost...
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 21:07:40)
Federiko, taky mi moje druhé dítě připadá takové klidnější a hodnější:o). Je to tím, že je jen normálně živé, zatímco první bylo extra živé:o))). Teď už by se nejradši jen válel na gauči a každý pohyb navíc bere jako křivdu:o). Ale děti typu chlapečka v pizzerii mě pokaždé šokujou - to se to pak těm rodičům píše, že s dítětem dělají vše a berou ho všude bez problémů:o).

E.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 21:15:39)
Evelyn,
to je jako bys psala o mých dětech...Ten první nebyl jen "živější", toho mi prostě odmítal kdokoli hlídat, protože ses otočila a už byla nějaká katastrofa....Chtěli ho tlumit práškama, ale nedovolila jsem to a denska je to mnohem lepší...S ním jsem si vydechla jen v noci....
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 16:08:00)
Milado,
koutek pro děti asi bude skutečně nejen o lidech a chuti, ale i o možnostech. Hodinové čekání podle mně už do značné míry je hlavně jen o lidech ... Protože objednávání pacientek na konkrétní hodinu podle mého až tak velký problém není. Na gynekologii nečekávám nikdy déle než těch 10 min. - moje lékařka (podotýkám, že k ním patřím spádově, nevybírá žádné poplatky ap.) objednává a fakt v tu domluvenou hodinu přijdu na řadu
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 17:20:09)
Stáňo, na běžnou prohlídku se u nás taky objednává, ale i tak je občas skluz. Na těhotenský prohlídky se ale neobjednává, chodí se v době poradny a tam záleží jak se sejdou maminky - někdy je to i na dýl, než jen hodinu, "rekord" byl tuším dvě a půl hoďky. V našem městě je u gynekologů tak plno, že část lidí dojíždí do krajského města, protože tady už je nikdo nevzal.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim 

(31.10.2005 18:17:36)
Jeno,

tak u me doktorky se objednava i do teh. poradny...takze je to super. A jezdim k ni z Brna do Vyskova, protoze jsem u ni spokojena...
 Katka,kluci 3 a 6 
  • 

Re: no nevim 

(27.10.2005 12:47:35)
Tak to já byla šťastná jak blecha,když jsem si mohla někdy jít zacvičit nebo třeba jen sednout do auta a jet na nákup do supermarketu.Ale je pravda,že mimčo vždy hlídala babička nebo děda (můj tchán - on je naprosto úžasný,umí se v naprosté pohodě postarat o jakkoliv staré dítě :)
 Lenka dcera 2m Leontynka 
  • 

Re: no nevim 

(4.11.2005 9:16:40)
Ja davam hlidat nekolik hodin v tydnu k babicce.Zacalo to tak,ze vzdy kdyz jsem prijela s malou na navstevu,tak ji celou prospala a mamca porad,ze ani nevi jaky ma oci a ze si ji vubec neuzije.Tak me vyhnala at si v klidu nakoupim,ze ji pohlida..Presvedcila jsem se ze je schopna se o malou postarat..a je u ni jako v bavlnce.Ze zacatku jsem sice byla trochu nervozni kdyz mi zvinil mobil,ale mamina vzdy volala jen proto aby mi zdelila jak se mala smeje a povida.Tak ted je spokojenost na vsech stranach...
 Jarma, dvě děti 
  • 

Kniha je snad obsažnější... 

(27.10.2005 11:21:17)
Je to ukázka z knížky, takže to je asi důvod, proč mi ten článek sám o sobě připadá hodně jednoduchý. S hlídáním, resp. s necháváním si hlídat děti, mám dlouholeté zkušenosti a tak už jen kapitolka Jak si vybrat vhodnou osobu k hlídání mi přijde dost bezobsažná. Nevím, ale podle mne tento článek tomu, kdo se chystá najít a občas využít chůvu k dítěti, moc nepomůže...
 Darina 
  • 

Hlidani 

(27.10.2005 13:57:00)
Taky nedavam nikomu hlidat deti. Zijeme v zahranici a jsem tu jen s manzelem, takze se proste musime vystridat, kdyz nahodou potrebuju jit k zubari nebo doktorovi, ale snazim se to vsechno davat na pozde odpoledne, aby prisel, kdyz to nejde tak si vezme dovolenou, ale abych pravdu rekla, na to, abych potrebovala nutne hlidat pres den dojde dvakrat do roka. Vecer chodim 2x tydne na Aerobic. S detma pres den na krouzky nebo si hrajeme. Nemam potrebu je davat nekomu hlidat, chci si to s nima uzit (Je jim 1,5 a 3,5) a slavnostni vecere si delame s manzelem doma. Jet nekam na vikend bez deti mi prijde fakt divne, protoze mam pocit, ze patrime k sobe a bez nich by nekdo chybel, a ze by prisli o nejaky zazitek. Jinak 3,5 lety syn zacal chodit 2xtydne na 3hodiny dopoledne do skolky, ale ne proto, aby ho nekdo hlidal a ja mela cas, ale proto, aby ziskal socialni navyky mezi detma. A skolka je zatim (musim zatukat) bez problemu.
 PajaMM 


Re: Hlidani 

(27.10.2005 14:29:09)
Ahoj Darino!

S tvym zpusobem musim souhlasit. My sice nezijeme v zahranici a nemame dve deti, mame zatim jen jednu 3,5letou holcicku, ale jinak to delame stejne.
Mala ted taky chodi do skolky - 5x mesicne na ctyri hodiny, aby byla s detmi, vyhrala si a naucila se pobytu v kolektivu. Presne, jak pises.
My tedy mame tu vyhodu, ze pomerne blizko mame jednu babicku, ale ta muze jen pres vikendy, takze Klarka u ni byva obcas pres den v sobotu nebo nedeli. Spat chodi domu.
Dalsi babicky mame na druhem konci republiky, tam jezdime vzdy alespon na tyden a uziva si jich.
Ale jinak slavnostni vecere si s muzem taky uzivame doma a na vsechny vylety jezdime spolecne jako rodina. A vyhovuje nam to tak vsem...
Nastesti muj muz ma takovou praci, ze si cas vicemene organizuje sam - podnika, takze se vetsinou uplne na vsem dohodneme dopredu a muzeme to zaridit tak, aby nam nikdo hlidat nemusel. Babicka hlida, protoze sama chce byt s vnuckou...
 Radka 
  • 

Re: Re: Hlidani 

(27.10.2005 15:51:42)
Já si myslím, že vztah k hlídání dětí se vytváří až po narození dětí. Když jsem byla malá strašně ráda jsem vozila sestřence kočárek, ale měla jsem pocit, že jsem jí "ukradla" příležitost být s miminkem a říkala jsem si, že já bych svoje dítě nikdy hlídat nenechala ani vteřinu.
Když se mi narodila holčička, tak jsem neměla na vození nikoho a byla bych tak vděčná, kdyby někdo (třeba i manžel, ale on na to zkrátka není) vzal dítě na 1 hodinu ven a já bych měla čas jen na sebe ... vlézt do vany, vykoupat se, umýt si hlavu ... SAMA

První "hlídání" jsme měli po zavedení příkrmů, cca v 7 měsících, kdy jsme šli nakupovat a babička hlídala. Po 7 měsících, kdy jsem nebyla bez dítěte nikdy jsem si připadala strašně divně, něco mi nesedělo, chodila jsem po obchodech jako v tranzu, hlava navyklá sledovat všechno ostražitě. Manžel se těšil na příjemné odpoledne se svou "dívkou" a měl vedle sebe blázna. Další hlídání bylo v 10 měsících, kdy jsem musela odjet z chalupy do Prahy k zubaři a hlídala moje mamka ... připadala jsem si jak utržená ze řetězu ... vystupovala jsem v metru ve stanicích které NEMĚLY jezdicí schody, chodila do obchodů, které byly v patře a neměly výtah ...
Cca v 15 měsících jsme byli bez dítěte týden na horách (já tedy těhotná, takže vlastně s dítětem ano), hlídaly babičky, dítě nadšené, jen mě pořád "něco" chybělo, ale výsledek je, že bych sice nechtěla, aby nám cizí lidi hlídali dítě, ale když mi babička umožní jít do poradny na monitor sama a já tam nemusím hlídat dvouleté dítě ... je to super.
Co se týče večeří v restauraci ... no většinou je kazím já, protože ať dělám co dělám (a to o tom nemluvím, jen na to myslím) mám pořád plnou hlavu dítěte, bříška, porodu ... mrzí mě to, ale doufám, že jednou budu zase normální.
 Olina 
  • 

Re: Re: Hlidani 

(27.10.2005 19:49:54)
Já do toho teda nevidím, ale slavnostní večeře, kterou připravím sama možná uspokojí moji ctižádost kuchařky, ale nijak mě nenadchne. Ani v případě, že někdo umeje nádobí. Není v moci svíček, ubrusu, alkoholu ani jakékoliv lahůdky překonat párek z ruky usmoleného pouličního prodavače. :o)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: Hlidani 

(27.10.2005 20:08:38)
Souhlas slavnostním se mi po pár letech na MD stávalo JAKÉKOLIV jídlo, které připravil a následné nádobí umyl někdo jiný.
Ale jinak s miminem se na slavnostní večeři chodilo dobře, ono je mrněti celkem fuk, kde spí... Horší je to po těch 12-15 měsících, kdy už to věčer v kočárku spát nebude, protože je to zvědavé, co zajímavého se bude dít :-D
S
 Diana (1,5rok a 3roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(27.10.2005 20:45:31)
Tady vsichni zijou slavnostnima vecerema, jako kdyby se bez toho nedalo zit. A mit cas sama pro sebe.......Bud jsem chtela mit dite nebo cas pro sebe. Ted mam dite, tak neposilam nikoho vozit kocar, hlavu si myju v noci, kdyz deti spi, stejne tak domaci prace, ty delam od 20:00 do 22:00. a do pulnoci mame s manzelem cas jen pro sebe. A v 7:00 rano vstavame.
 sylvie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(27.10.2005 21:47:44)
DIano, taky neposílám nikoho vozit kočár. U nás je to jinak: rodiče moji i manželovi se o kočár sami s nadšením hlásí a věř mi nebo ne, ale i děti jsou s nimi rády. Abych mohla pracovat, u holek jsem vždycky měla paní na hlídání - myslela jsem, že mezitím co já v jednom pokoji budu dělat na počítači, ony si ve druhém budou hrát - prdlajs, sotva se holky vždycky rozkoukaly, tak mi udělaly pá pá a odkráčely s hlídací paní/slečnou ven... No, původně jsem z myšlenky dávat své dítě někomu hlídat (byť třeba jenom svým rodičům) byla špatná, ale co už, přeci nebudu bránit vlastním dětem v jejich společenském životě ;o)

S.

 http://derychovi.webgarden.cz/ 


Pohled z druhé strany 

(28.10.2005 4:45:36)
Tak já jsem pro změnu ta paní na hlídání. Žijeme s přítelem v zahraničí a po narození dcery jsme přemýšleli, jak bych za této situace i já mohla přispět do rodinného rozpočtu. Žádná alternativa mi nepřipadala vhodná právě proto, že by nám dcerku někdo cizí musel hlídat. A i když tady fungují i školky nebo jak tato zařízení nazvat - pro děti od 6 týdnů, prostě bych takového drobečka nedokázala zanechat v cizí péči. Výsledkem je, že už jeden a půl měsíce hlídám chlapečka o 3 a 1/2 měsíce staršího, než je naše Marijánka. Jsou tak skoro jako dvojčata. Jeho máma musela do práce, babička odjela domů, tak jí nic jiného nezbylo. Máma se s ním loučí, že by to každému srdce utrhlo, naštěstí klučina je fakt pohodář, takže i když díky této ranní mámině scéně občas začne poplakávat, dá se lehce zabavit hračkou či hrou. Já jsem byla od začátku ta, která iniciovala hovory o tom, co jsme dělali, jak se měl apod. Píšu jí listečky, co potřebuju, aby mi pro něj dala, upozorňuju, když je něco v nepořádku. Chtěla jsem zimní čepici na uši, když leží v kočárku - sporťáku, tak se mu ta jeho vyhrnuje a fouká mu do oušek. Máma přinesla sice hrubě pletenou, ale i když neleží, má ji do půl uší. Malý má pořád rýmu. Zkoumala jsem sama sebe, co dělám špatně. Teď už jsem klidná. Tátovi ho dávám do auta s tím, že jsem ho brala spícího a malý se dost potí. Táta kývá hlavou a diskutuje se mnou u otevřených dveří od auta, zatímco dovnitř fouká silný studený vítr přímo na malého. A takových věcí je víc. Občas musím použít vlastní ubrousky na přebalování, krém proti opruzeninám, malý trénuje pití s hrnečkem s náústkem, co jsem měla nachystaný pro malou, jezdíme v našem kočárku (Marijánku nosím v šátku), dnes jsme poprvé vyjeli zabaleni ve fusaku - taky našem. Máma se ani nezajímala, jak ho mám zabaleného v kočárku, když je zima. Jediné, co se vždycky ptá, jestli pláče. Občas ano, protože babička ho navykla, že ho celé dny nosila na rukou nebo ho držela ve stoje. Když k nám přišel, neuměl lézt, ale vydržel dlouho stát. Hopsadlo mi na mou žádost už třetí den nedonesli. Je na tom sice napsané, vhodné od 4 měsíců!, ale on měl v 9 měsících 12 kg a pořádně neunesl sám sebe! Teď už leze a Marijánka ho napodobuje.
Občas je to na nervy, hlavně, když chtějí oba najednou jíst nebo přebalit nebo když se budí vzájemně při usínání (musejí spát každý v jedné místnosti). Ale taky je s nimi dost sranda. Máme už za sebou jeden výlet k paní doktorce (autobusem jedna jízda cca 40 min, dvě děti, jeden složený kočár - doporučuji velice na udržení kondice :-)). V pondělí budeme něco vyřizovat na úřadě, tam jsou na děti zvyklí. Beru to jako dobrodružství a jako velkou zkušenost. Bude se mi to hodit, až nás jednou přibude :-).
Jen takové zamyšlení. Mluví se o paních a dívkách na hlídání, o cizích lidech. Ale všichni naši známí a naše kamarádky, i ty nejlepší, byli jednou pro nás cizími lidmy. Já jsem tady potkala holčinu, když jsem byla v 5 měsíci. Byla to pro mě jen přítelkyně mého známého. No a nakonec jsem ji měla u porodu a nedám na ni dopustit a Marijánku bych ji svěřila bez mrknutí oka, stejně jako svému taťkovi, který je kvalifikovanější chůvou než mamka :-), hlavně pokud jde o krizovky (zatím o tom jen básním, protože oni jsou tam a my tady a chyběli mi hlavně první 2 týdny po porodu, to zná asi každá máma, tady se chodí domů po dvou strávených nocích v porodnici, což bylo tedy alespoň na mě docela brzo, ale máme zlaté dítě, tak jsme to ustáli). Tak koukám, že už je toho nějak moc, tak to zabalím. A jinak myslím, že i na "nemluvněti" poznáte, jestli je mu s danou osobou dobře nebo ne. Na mě se malý směje hned ode dveří a stihl mě před mámou už i obejmout - byl to takový ten pro mámu trochu nepříjemný moment, udělal od ní krok směrem ke mě s nataženýma ručkama a vrhal se mi kolem krku. Přeju všem jen samé hodné paní na hlídání.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(28.10.2005 6:55:02)
Diano, ono jde o to, že tkahle problém vůbec nestojí - buď mít dítě, nebo mít čas sama pro sebe. Ono jde mít dítě a mít i čas sama pro sebe. Z hlediska duševní hygieny je rozhodně lepší si ten čas sama pro sebe pravidelně dělat. A vůbec nikdy nenechat 3,5 leté dítě někomu hlídat...nebojíš se trošku patologické fixace na maminku?
 Víla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(28.10.2005 9:56:35)
Mám stejný názor jako Líza. Myslím si, že přístup " budˇdítě anebo čas pro sebe" je špatný, resp. kdo to tak chce, ať to tak má. Já si myslím, že dovolená bez dětí, společenská večeře anebo kino prospěje hlavně vztahu mezi manželi a dítěti nijak neublíží. Tím, že se žena stane matkou, její život nekončí. nevím, proč bych podle Diany neměla mít po narození dítěte právo na pokec s kámoškou, večeři anebo kino v restauraci s manželem anebo dovolenou, a to BEZ dítěte. Když je ženská fixovaná na děti a nic jiného nevidí, tak se nedivím, že je v ČR taková rozvodovost...Já být manželem takové ženičky, tak si raději taky nějakou jinou holku, se kterou mám i jiné zájmy než dítě...
 Víla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(28.10.2005 9:59:26)
ještě k tomu loučení. četla jsme hodně článků a všude doporučují se s dítětem před odchodem rozloučit a vysvětlit, že přijdete. Dítě ze začátku nechápe, že se vrátíte ale postupně to pochopí. Když se neloučíte, tak dítě má strach, že můžete kdykoliv zmizet. Já se s malou loučím, malá ze začátku brečela, což je úplně normál ní, ale teď je v klidu, zamává a zavře dveře. Jakmile přijdu z práce, tak mne zase běží vítat...Ze
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(28.10.2005 10:05:23)
Vílo, ještě doplním. jednu dobu jsem občas pohlídala dítě kamarádce, která zastávala zásadu "potichu zmizet", aby dítě nebrečelo.
Jednak potom k tomu breku stejně došlo, když si dítě všimlo, že máma zmizela (ovšěem máma se necítila provinile, protože u toho nebyla) a jednak je dotyčná hočička dost nedůvěřivá a nejistá, a nevím, zda k tomu tyhle nenadálé odchody matky bez slova varování nepřispěly.

No já se loučila vždycky, zásadně jsem neodcházela nepříklad od spícího dítěte, a co můžu říct, je že moje děti věděly a vědí, že si mnou mohou být jisté a věřit mi, že nikam nezmizím. O to líp snášejí odloučení (a to i velmi dlouhá).
 Lenka, Terezka 24 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(28.10.2005 21:08:34)
Už jsem se bála, že trávit nějaký čas bez dítěte je trestný čin, kterého se dopouštějí pouze sobecké necitlivé matky. Až Líza s Vílou mě zachránily. Dík. Terku jsme nechávali hlídat mezi kojením babičkou už v pár týdnech. A vždycky, i s malým miminem jsem se loučila. A taky mám dítě, které mi věří a na pobyty u babičky či kamarádek s dětmi se vždycky těší a říká: Pak pro mě přijdeš mami, tak čau. A já stihnu práci,ve které vydělám na společné zážitky typu dovolená, dětský koutek, výlety lanovkou, lyže atd. A taky stihnu holiče i cvičení a squash s manželem.A na Terezku se pak moc těším a čas, který jsem s ní je opravdu intenzivní a je jenom její, nebo náš, když jsme celá rodina. Plný zážitků a vzájemné pozornosti. Terka chodí i do jeslí a na víkendy nebo někdy na déle jezdí občas k babičce, kam se moc těší. Ví, že svět je bezpečné místo, kde je víc lidí, na které se lze spolehnout a kteří ji milují a ona to může oplácet. I v mém okolí je spousta rodin, které mají hlídací tety či babičky a žádné z dětí není nijak poznamenané. Naopak. Jsou to milé sebejisté děti, které hezky mluví, zapojí se do kolektivu a dá-li se to říct o dvou až čtyřletých dětech, mají rozhled. Nejsou to ale žádní fracci, trpící nedostatkem lásky či pozornosti rodičů.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(30.10.2005 21:01:02)
Lízo,

o jak starých dětech mluvíš, když říkáš, že ses loučila vždycky? Já se neloučím, právě z toho důvodu, abych se vyhla řevu (ale on údajně není ani potom, když zmizím - a páč to tvrdí všichni, tak tomu věřím) a až dosud jsem si myslela, že dělám dobře. Mojí holčičce je 13 měsíců a kolikrát zjišťuji, že rozumí víc, než si myslím - tedy by možná pochopila i to loučení (jako že se vrátím), alespoň po čase. Mě to akorát připadá zbytečně drastický.
A k tomu odchodu od spícího dítěte.. Párkrát jsem "odešla", když dítě usnulo v kočárku a zůstala s ním chůvička, přičemž jsem byla po zbytek doby zalezlá doma v pracovně a vím tedy přesně, jak to probíhalo po probuzení - dítě bylo normálně veselé jako jindy. V té době jí ale bylo tak něco kolem 11 měsíců.. (Jo, a nedávno jsem odešla (odjela) od spícího dítěte ve 4 hod ráno - no v tu dobu bych ji nebudila, i kdybych považovala loučení za prospěšné :)).
No jo, Lízo, nasadila jsi mi brouka do hlavy, jak teda s tím loučením..
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 5:26:00)
Ivule, jasně, když jsem o půlnoci jela s druhou dcerou na pohotovost, taky jsem tu první nebudila, abych jí vysvětlila, kam jdu. To jsou ale extrémní situace.
Jinak ale jsem se loučila od mimina...protože si říkám, že není nikdy dost brzo předpokládat, že dítě už trochu rozumí :-). Rozhodně si myslím, že v tom batolecím věku je to už potřeba. Aby dítě nezúzkostnělo tím, že nikdy neví, kdy mu za zády máma zmizí - přece jen je to obvykle nejbližší a "nejbezpečnější" osoba. A i když bude na začátku trochu křiku, to přežijete, stejně se musí naučit loučit. Ale opakováním se naučí, že když mám říká a dělá to a to, tak sice odejde, ale znovu se mi vrátí a já si tu zatím budu hrát s někým jiným...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 8:32:38)
Ahoj
Já souhlasim s Lídou. Taky se s dítětem vždycky loučim, i když to někdy obrečí, právě proto, aby se pak nebálo že jsem někam odjela kdykoli se mu ztratim z očí třeba jen do vedlejší místnosti nebo na záchod.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 12:14:42)
Hm, holky, asi se začnu loučit (uvidím)... To bude řevu, a jeje.

P.S.: Jen tak MMCH, moje dítě opravdu řve, když jdu doma třeba jen na záchod a ono vidí, že tam jdu. (Když jdu na záchod nepozorovaně, je to v suchu).

Já to ale přičítám tomu, že prostě chce mít mámu na hraní pořád, stejně jako se v herně s ostatními dětmi vzteká, když si náhodou jiné dítě vezme nějakou z jeho oblíbených hraček, i když si s ní v tu chvíli vůbec nehraje...
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 12:48:06)
Ivule, já nepostřehla, kolik je tvýmu dítěti let....Je celkem normální, že když odcházíš, tak řve, a je fakt, že často, když odejdeš nepozorovaně, vytratíš se,tak si to ani nestačí uvědomit, pokud je zabaví někdi jinej....Ale mohlo by to vést k tomu, že si tu důvěru k tomu, že se zkrátka vždycky vrátíš, nevybudujou....Fakt i myslím, že je lepší, říct, že odcházíš, proč a kdy se vrátíš, a to už odmala...I když budou na začátku hlasitě protestovat, s postupem času nabydou jistoty, že je to tak, že sice odejdeš, ale vždycky se vrátíš, tudíž že se nevyplatí kvůli tomu vyvádět....
A to loučení ale nemá cenu protahovat, přesto že vyvádí, prostě vysvětlit, rozloučit se, odejít a včas přijít...
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 13:18:09)
Já si myslím totéž a přidám ještě jednu takovou myšlenku. U nás dítě řvalo, jakmile se v bytě nějaká potenciální hlídací paní objevila. Bylo to vlastně docela zajímavý. Když přišel nějaký chlápek umýt okna, tak byl klid. Jakmile přišla potenciální „teta“, tak byl řev. Takže nějaké nenápadné mizení by byla úplná trapárna. Dobře nám ale fungovaly modelové situace, které dítě zná. Příklad: posadíme do kočáru, připoutáme, mluvíme o tom, že pojedeme ven. Dítě jezdí s babičkama ven a ví, že se vždy vrátí a máma na něj doma vždycky čeká. Jakmile seděl v kočáru, byl najednou v naprosté pohodě, ať jel s kýmkoli. Myslím, že dítě má největší strach z toho, že neví, co bude.

Z.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 13:19:13)
Já si myslím totéž a přidám ještě jednu takovou myšlenku. U nás dítě řvalo, jakmile se v bytě nějaká potenciální hlídací paní objevila. Bylo to vlastně docela zajímavý. Když přišel nějaký chlápek umýt okna, tak byl klid. Jakmile přišla potenciální „teta“, tak byl řev. Takže nějaké nenápadné mizení by byla úplná trapárna. Dobře nám ale fungovaly modelové situace, které dítě zná. Příklad: posadíme do kočáru, připoutáme, mluvíme o tom, že pojedeme ven. Dítě jezdí s babičkama ven a ví, že se vždy vrátí a máma na něj doma vždycky čeká. Jakmile seděl v kočáru, byl najednou v naprosté pohodě, ať jel s kýmkoli. Myslím, že dítě má největší strach z toho, že neví, co bude.

Z.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(4.11.2005 18:30:50)
Ach jo, tak jsem se dneska zkusila rozloučit a nevím, jestli se k tomu zase někdy odhodlám..
Tak nejen, že byl řev, s čímž jsem počítala, ale z normálně pohodového dítěte se stal na celé dopoledne ukňouránek a pořád se prý tvářila ublíženě, nechtěla jíst sváču ani oběd a po té, co jsem přišla, tak se na mě nalepila a nechtěla se pustit ani teď večer, když přišel manžel a chtěl ji jít vykoupat.. A při odpolední svačině jsem se musela sakra snažit, aby mi jedla.
To normálně vůbec nebývá..
Budu muset vymyslet něco jiného..
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Hlidani 

(30.10.2005 20:35:23)
Diano, to je jako nějaký zákon nebo pravidlo? Buď děti, nebo čas na sebe? (resp. na své koníčky, kamarády, profesi a já nevím co ještě..)

No já jsem o ničem takovém neslyšela, než jsem šla na MD, takže jsem si zařídila obojí. Ale dělej si to, jak myslíš.
 Radka 
  • 

pro Dianu 

(1.11.2005 16:59:24)
Ahoj Diano, závidím ti :)
z tvého popisu se zdá, že ti děti v osm večer spí"!!! No to je úžasné!
Naše dítě chodilo do roku a půl spát o půlnoci a vstávalo v půl šesté. Přes den nespala cca od 8 měsíců a vždy plná energie.
Teď jsou jí dva a už si přispí do půl sedmé.

Do tří měsíců opravdu jen řvala, jedla (kojení vždy 3/4 hodiny až hodinu, večer 4-6 hodin v kuse) spala minimálně. Mezitím pauza tak hodinka na přebalení a uklidňování.

Teď je to úžasná holčička, ale i když to není o těch slavnostních večerech, je to o tom, být jednou za čas sám sebou.
 lili + tedy2,5 
  • 

Re: Re: Hlidani 

(31.10.2005 14:50:44)
ahoj všem,
jsem ráda, že se toto téma ,,hlídání" dostalo na přetřes.mám kolem sebe spoustu známých s dětmi a tak to čas od čas řešíme. Vždy si připadám trochu jiná. Tedýnkovi bude 2,5 a ne že nebyl nikdy na hlídání kromě tatínka, ale ani jsem neměla nějak potřebu. Zdá se mi že pokud maminka chce tak se dá dnes s dítětem vyřídit téměř vše. A že by byl Tedy nějaký svatoušek tak to tedy ne!Je pravdou že pokud čekáme v bance a zrovna nemá svůj den tak se na nás koukají a myslí si své. Ale manžel pracuje téměř každý den do 8hod a co mám tedy dělat? A popravdě asi jsem jak mě nazvaly kamarádky ,,ujetá" ale nedokáži si den bez svého zlatíčka představit. Za chvíli půjde doškolky do školy a už to nebude takové.Nikoho neodsuzuji a každá maminka to dělá jak cítí. Jsem ráda když si hraje s dětmi a já ho můžu pozorovat,jsem ráda když mu utírám nos a jsem ráda když se příjde pomazlit. Nevim jestli bych to přenechala někomu jinému buď jen na pár hodin.S manželem jsme rodina a plánovat nějakou akci bez našeho Tedyho nám prostě přijde divné.
 Petra, 3děti 
  • 

půjčování dětí 

(28.10.2005 12:11:56)
Ahoj mamky,
u nás to funguje trochu jinak. Máme hodně přátel s dětmi i bez dětí, a tak naše děti odjakživa někdo choval, vozil, hlídal. Rodiče se tomu ze začátku divili a snažili se nám to rozmluvit, ale po čase zjistili, že to děckám opravdu svědčí.
V praxi to vypadalo třeba tak, že mi zavolala kamarádka, že jede na vesnici za svým klukem, jestli jí půjčím dceru (1.5r). Dojely večer a malá ještě dva dny povídala o slepičkách a koníčkách.
Nebo přišly 3 sestry 10-14let (ne Čechovovy:-), jestli jim půjčím miminko v kočárku. Dostaly instrukce a za hodinku bylo zpátky 5 nadšených slečen a jedno vzorně spící miminko.
Ale je pravda, že všechny ty hlídací lidičky dobře známe, takže se nedá mluvit o HLEDÁNÍ důvěryhodné osoby.
Jak bývá na Rodině zvykem, asi mě zase někdo ukamenuje, že jsem špatná matka. Omlouvám se všem, ale u nás tohle opravdu funguje.
Petra
 Gretchen 
  • 

Re: půjčování dětí 

(28.10.2005 20:52:01)
Ahoj Petro,
já myslím, že tě nikdo neukamenuje.
Ono je to všechno spíše než o důvěře o odvaze, alespoň tedy u mě. A jelikož jsem se již odvážila a zjistila, že to mému drobískovi moc svědčí, příště už to bude v pohodě.
Třeba dnes, můj syn se ráno probudil s evidentně rozmrzelou náladou. To pak nejraději mlátí hlavou o podlahu nebo demonstrativně naráží do zdí...super pohled pro citlivou mámu:-((...:-)...fakt jsem ze sebe dala vše, aby se zabavil a nenudil, doma jsem si hrála se vším!!!...syn si nehraje, pouze dohlíží, zda si s manželem hrajeme správně:-))...venku se všechny houpačky a kolotoče pěkně zapotily...dítě stále řvalo!...kapitulovala jsem a když manžel přijel z práce domů, naložili jsme didina a jeli k mým rodičům, kde jsme ho na 1 hodinu předali s tím, že je dneska fakt "nepříčetně" naladěn. Po hodině jsme se vrátili a náš synáček byl v pohodě, hrál si, sám!!!, vesele žvatlal, pusinkoval nás........krátka jsme ho doma nudili:-))).
Člověk je tvor společenský:-).....
G
 Lenka, Terezka 24 měsíců 
  • 

Re: Re: půjčování dětí 

(28.10.2005 21:16:22)
Výstižně napsané, díky Gretchen.
 Petra, 3děti 
  • 

Re: Re: půjčování dětí 

(29.10.2005 9:50:46)
Jojo, "i děti mají své dny":)
Naše děti sice nemlátí hlavou o zeď (zatím:), ale taky je nám z nich někdy pěkně horko.
Díky.
P.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Hledání takové tety na hlídání (ufff) 

(30.10.2005 20:52:04)
Asi tak kolem 15. měsíce k nám začala chodit na několik odpolední v týdnu "teta na hlídání" a jsem moc spokojená. Nebudu rozebírat nějaké důvody proč ano a proč ne, spíš popíšu, jak jsem ji hledala. Najít hlídací tetu nebylo totiž vůbec lehké. Zpočátku jsem rozhodila různé inzeráty (i zde na rodině), zkusila jsem i někoho přes hlídací agenturu. Navázala jsem kontakt s různými lidmi, vyměnila jsem si pár e-mailů, ale už v této komunikaci jsem pozorovala určitou nespolehlivost, takže jsem je vlastně ani nepozvala. První „tetu“ jsem našla přes agenturu. Byla to mladá dívka, nebyla špatná, ale hrozně nespolehlivá. Ačkoliv jsem jí slíbila relativně pevnou pracovní dobu, která dobře zapadala do jejího školního rozvrhu, každou chvíli se omluvila, a to tak, že dopoledne poslala SMS, že odpoledne nepřijde. Přitom mě prosila, abych jí věřila, že má Filípka ráda a že ráda pracuje... Sorry. Já svoje klienty taky nemůžu ukecávat, že neodevzdám, protože mě jednou bolí žaludek, podruhé kýchám a potřetí mám „něco neodkladného“. Dala jsem inzerát do místních novin. Zareagovalo telefonicky asi 25 lidí. Někteří byli vysloveně nepříjemní, jiní měli málo času nebo chtěli hlídat u sebe doma se svými vlastními dětmi, další kategorie byli invalidní důchodkyně (šrouby v páteři a podobně) nebo poněkud vychytralé ženské, které si mě představovaly jak nějakou manželku bůhvíkoho, která neví co s penězma. Nakonec jsem se sešla se třemi kandidátkami, z čehož jedna byla nesympatická typická přísavka na zbohatlých manželkách, druhá byla evidentně psychicky nemocná a třetí jsem si vybrala (zřetelný vztah k dětem, znalosti dětské psychologie, praxe z jeslí...). Jsem s ní opravdu moc a moc spokojená a zdá se mi, že ona s námi taky. Ale jsem fakt ráda, že to mám za sebou. Bylo to hledání jehly v kupce sena.
 Ivana Procházková 


Re: Hledání takové tety na hlídání (ufff) 

(30.10.2005 21:11:41)
Zoozo,
nejsi asi z Prahy, že? Jestli jo, mohla bych ti dát (nebo komukoli jinému, kdo má zájem) skvělý tip na hlídací agenturu (třeba pro příště, kdyby tvoje hlídací slečna/paní už nemohla hlídat), protože jsem s nimi fakt moooc spokojená. Mám od nich 2 hlídací tety, které se u nás střídají a jednou jsem využila ještě jinou tetu na jedno ad-hoc hlídání. Na žádnou si nemůžu ani v nejmenším stěžovat. Jsou výborné.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Hledání takové tety na hlídání (ufff) 

(30.10.2005 22:01:12)
Ivule,

jsem z Prahy, ale vycházela jsem z toho, že chci stále stejnou osobu, aby si na ni dítě zvyklo a taky se mi nechtělo platit pořád provizi agentuře, jestliže vím, že mohu nabídnout práci kolem 10 hodin týdně, někdy víc, a to celkem pravidelně. Ale dík za tip. Teď to naštěstí není aktuální, ale třeba někdy bude.


 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Hledání takové tety na hlídání (ufff) 

(30.10.2005 22:21:17)
No to já chci také stále stejnou osobu!! (Teda já mám dvě, ale jen proto, že potřebuji být o trochu víc časově flexibilnější, než by mi to bylo umožněno s jednou chůvičkou - za předpokladu, že nechci důchodkyni, které jsou většinou časově flexibilní dost). To považuji za samozřejmost.

Ale o té provizi je to pravda. Chůvička přes agenturu vyjde dráž.

Hezký večer. I.
 Barky, 2 dcery, 6 let a 1,5r 
  • 

Re: Re: Hledání takové tety na hlídání (ufff) 

(31.10.2005 12:23:49)
Ja bych si od tebe rada vzala kontakt na tu hlidaci agenturu. Prave resime potencialni hlidaci tetu (tety) :)
Dekuji.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Hledání takové tety na hlídání (ufff) 

(31.10.2005 13:42:54)
Mrkni sem: www.chuvicka.cz

 Jana, 2 dcery 
  • 

Kontakt na agenturu 

(13.11.2007 16:23:20)
Dobry den,
muzete mi,prosim,poslat kontakt na agenturu s kterou jste spokojena. Potrebovala bych hlidani a nevim na koho se obratit.¨
Dekuju a preju hezky den
Jana
 Lucka 
  • 

To snad ne! 

(30.10.2005 22:04:37)
Své dítě bych určitě nesvěřila někomu, koho neznám nebo znám jen jeden den. Nastěstí jsem hlídání nepotřebovala (manžela nepovažuju za hlídače) a to je dceři už 13. měsíců. Budeme se to teprve učit, nemyslím si, že by mi něco uteklo.
 Denisa 
  • 

Re: To snad ne! 

(2.11.2005 1:02:02)
To snad ne, ty jsi nikde nebyla 13 měsíců. Každý jsme holt jiný. Já si zase nedovedu představit, že bych někam nevyrazila sama s manželem na večeři či do kina. Nějakou dobu to vydržet jde, ale když to trvá moc dlouho. Pokud si manželé nenajdou alespoň chvilku sami na sebe, tak se to ve vztahu odrazí. Taky bych nesvěřila dítě někomu, koho znám jeden den, ale myslím, že každá matka má kamarádky matky, které na oplátku rády pohlídají (pokud to není moc často).
 Myss 


Re: Re: To snad ne! 

(20.11.2005 14:12:36)
No ja nebyla nikde 2,5roku,cas tak leti,ze to ani neregistruji.Vsude jenom s malym.Dvakrat jsem byla u holice a to asi tak,ze jsem bezela s mokrou hlavou domu.Romanticke vecere s manzelem travime i s malym.Ted mam tolik vyrizovani na uradech a v bankach,ze pri predstave,ze to budu absolvovat s malym mi vstavaji vlasy na hlave.Jsem potom absolutne vycerpana.A to mam kousek babicku,ktera by klidne hlidala a kdykoli.Jenze maly neni zvykly a ja se pri predstave jeho kriku kdyz odchazim radej vseho vzdam.Asi budu muset pritvrdit.Copak vam deti nervou kdyz od nich odchazite presto,ze jsou s tou nejlepsi tetou?Jak to tedy delate?
 Soňa 
  • 

Re: Re: Re: To snad ne! 

(1.1.2006 22:49:31)
Dnes jsem se podívala poprvé na tyto stránky. A vlastně nevím, kde dřív začít. Mám 4-letého kluka a holčičku 6 měsíců. S malým to byl kříž. Obě babičky za rohem, ochotné kamarádky a nic. Rezolutně všechno odmítal, při mém odchodu bušil na dveře tak,že jsem se vracela a brala ho s sebou. Na to jsem prostě neměla. Teď, když se narodila malá, jsem si říkala, že musím opatrně, aby neměl pocit, že ho odkládám a jsem radši s ní. Ale potřebovala jsem před vánocemi něco obstarat a chtěli jsme posedět chvilku s přáteli. Tak jsme si řekli, že teď už necouvnem. Říkala jsem mu to asi dva tři dny dopředu, ale jeho odpověď byla vždy "NE" a "já půjdu s vámi". Když nadešel den D hodina H a měl se oblékat, že jdeme k babičce, začal strašně plakat. Trvalo to tak 20 minut, už jsem myslela, že se neudržím a najednou přestal. Po chvilce přišel a že to tedy zkusí. To byl šok. Prostě mě dostal! A pak i sám řekl, že to bylo u babičky fajn. Myslím, že u tebe ten okamžik taky přijde. Chce to vydržet. Teď se snažím alespoň jednou týdně, aby byl u babiček alespoň 2 hodinky. Nechci, aby si zas úplně odvykl. Ale někoho cizího na hlídání bych si vůbec netroufla oslovit. To si neumím představit.
 Myss 


Re: Re: To snad ne! 

(20.11.2005 14:15:15)
No ja nebyla nikde 2,5roku,cas tak leti,ze to ani neregistruji.Vsude jenom s malym.Dvakrat jsem byla u holice a to asi tak,ze jsem bezela s mokrou hlavou domu.Romanticke vecere s manzelem travime i s malym.Ted mam tolik vyrizovani na uradech a v bankach,ze pri predstave,ze to budu absolvovat s malym mi vstavaji vlasy na hlave.Jsem potom absolutne vycerpana.A to mam kousek babicku,ktera by klidne hlidala a kdykoli.Jenze maly neni zvykly a ja se pri predstave jeho kriku kdyz odchazim radej vseho vzdam.Asi budu muset pritvrdit.Copak vam deti nervou kdyz od nich odchazite presto,ze jsou s tou nejlepsi tetou?Jak to tedy delate?
 Líza 


Re: Re: Re: To snad ne! 

(20.11.2005 14:27:36)
Ale přece nemůžeš čekat, že nebude řvát. Když odcházíš, bude řvát, za chvíli se uklidní a normálně si to užije. Jestli se chováš pořád tak, aby nikdy neřval, nepomáháš tím ani sobě, ani jemu.
 Dana, Oliver (16m), Wilma (13) 
  • 

au-pair 

(1.11.2005 22:16:06)
tak nas broucek byl uz v prvnich tydnech s babi mezi kojenim a rozhodne mu nic neschazelo, kdyz ja si odbehla treba na matriku atd.

v roce odcestoval (nebydlim v cr) i se sestrou v doprovodu babi do cr (to jsme byli s manzelem jako milenci), kde stravili 2 tydny a po jejich navratu s au-pair jsem zacala pracovat, jsem rozhodne pro louceni, i kdyz jsou obrecena (jen chvilku), nevidim na synkovi, ze by byl nejak poznamenany odloucenim, naopak se domnivam, ze mu prospiva k uceni se spolecenskemu zivotu a spolecne straveny cas je mnohem intenzivnejsi.

taky nechci zadneho zavislaka na mame a to muzu rici, ze jsem poznala i prave tu druhou stranku, kdy jsem nechodila do prace a nikoho nemela ani nechtela na hlidani a se synkem chodila vsude a dalo se to a nikdy me to neobtezovalo.

jen dalsi au-pair si proklepnu mnohem vic, nez tu co jsme meli...prece jen to byla prvni zkusenost!!!

 Ayrin 
  • 

HLIDANI ZA HLIDANI 

(30.6.2006 17:11:38)
Ahoj, rada by som nasla nejaku maminku, ktora by cas od casu potrebovala pohlidat svoje detatko a na oplatku by zase pohlidala moju 13 mesacnu dcerku. Byvame pri Obore Hvezda, Praha 6 Ak Vam tu v Prahe tiez chybaju babicky a dedeckovia :-) tak sa ozvite na email ejurcova@yahoo.com

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.