| Alena | •
 |
(20.5.2005 11:39:27)
Asi se budu trochu lišit od názorů ostatních, ale nejsem tak přesvědčena, že "pár facek" je na škodu. Souhlasím s tím, že fackovat batolata a mrňata je zbytečné, ale u školních děti a puberťáků mi to někdy připadá spíše jako nutnost. Mám dvě holky a rozhodně si nemyslím, že bych je nějak psychicky týrala tím, že prostě dostanou přes pusu, když jsou drzé. Dokonce si myslím, že je to lepší než dlouhé vysvětlování proč a zač. V knihách se to sice hezky píše, ale ruku na srdce, nemáte i vy ostatní někdy pocit, že ty naše ratolesti zkoušejí kolik vydržíme ? A stejně tak si myslím, že málokterá maminka se dovede tak ovládat, že prostě nevypění nebo že nepřiletí nějaká ta výchovná. Jako školačka (ve 2, třídě) jsem se chytla party kamarádů a kradli jsme v samošce-žvykačky a bombony, tehdy se to proláklo a od mého tatínka, který nikdy předtím k fyzickým trestům nepřistoupil jsem dostala tenkou rákoskou. Štípalo to hodně dlouho a do smrti si to pamatuju a v životě už jsem to neudělala. Vím, že tenkrát to byla dětská blbost, ale nejsem si tak jistá, že bych si to tak dobře pamatovala, kdyby mi jen domluvili. Takže je to asi věc názoru, ale když tak koukám na dnešní mládež, co si třeba dovolí k rodičům, taksi říká, že správná rána ve správný okamžik není nikdy na škodu.
|
| ZuziP | •
|
(20.5.2005 12:01:53)
Alena, vsetko je vecou pohladu.
Ti, co facky a placanie uznavaju, maju k tomu argumenty.
Ti, co facky a placanie neuznavaju a nepouzivaju, maju k tomu tiez svoje argumenty.
Ja osobne patrim do druhej skupiny a tvrdim, ze je na nas, co si vyberieme a vychova deti sa da zvladnut aj bez faciek a pritom je spravna a efektivna.
Tych diskusii tu bolo fakt dost, ak chces, mozes sa na ne pozriet, vsetky argumenty tam najdes.
|
|
| L.2 | •
|
(20.5.2005 14:40:12)
Naprosto souhlasim s Alenou. Jak chcete potrestat vyslovenou provokaci a drzost u vetsich deti?
Nereagovat na ni? Promluvit si o tom? Nechat byt.
Pod vlivem techto diskuzi mam vycitky, kdyz sahnu k fyzickemu trestu, ale bohuzel ma vysledky okamzite.
Jeste k tem batolatum:
Kamaradka "absolutni neplacacka" ma dvouleteho chlapecka, ktery "provokuje tim", ze pokud se mu ona nevenuje tak jde a skace na gauci. Pochopil, ze ji to vadi, ma strach, aby nespadl, ma tudiz skakani na gauci zakazane.
Ona jde snese ho z gauce, vysvetli, odpouta pozornost. Za nejakou dobu je tam zase. Ona je z toho uplne zoufala.
Osobne si myslim, ze prave u takto malych deti, to placnuti pres zadecek naopak pomuze. Dokonce i prof. Matejicek, pokud si pozorne prectete jeho clanky, prave u deti okolo druheho roku, ktere zacnou zkouset, co mohou a nemohou, doporucoval spise to placnuti nez nejake psychicke tresty.
Jinak metoda nemejte gauc - jak mi rady z clanku nekdy zavaneji mi neprijde vychovna.
|
| Katka 2 deti | •
|
(20.5.2005 14:51:56)
Musím s tebou naprosto souhlasit, protože některé rady jsou opravdu na hranici lidských sil a nad hranicí mého chápání.
Ale prošla jsem si pár starších článků a stále píšou ty samé a v podstatě stále i to samé.
Především devčata jsou naprosto přesvědčena o své pravdě a když člověk má jiný názor něco jiného sesypou se na něj.
|
|
| ZuziP | •
|
(20.5.2005 14:56:42)
L, ako by si provokaciu potrestala ty? A co od takehoto trestu cakas?
A este jedna otazka: co ak batola nezareaguje na placnutie? Placnes este raz? Silnejsie? A co ak ani potom?
|
| Katka 2 deti | •
|
(20.5.2005 15:11:54)
ZuziP,
mám pocit že přesně takhle jsi argumentovala někomu v jiné diskuzi, máš tuto větu naučenou? Proč ženeš věci do krajnosti, jakou odpověď očekáváš? Tím že Ty jsi zarytá zastánkyně domluv neznamená, že jen Tvé řešení je to jediné správné.
Zkus akceptovat i jiné názory. Nemyslím si že je to tak velký zásah do práv, osobností, či psychiky (najdi si i jiný význam, máš jich určitě po ruce spoustu, když se tomuto tématu tak tvrdošíjně věnuješ) dítěte. Prostě okamžitá reakce na chování v daném okamžiku. Osobně si myslím, že jemné plácnutí dítěti ublíží méně než zákaz oblíbené činnosti.
Příklad z mého dětství: jednoho kamaráda rodiče nikdy neuhodili, zato mu zakazovali večerníčka apod. adekvátně věku. Byli u nás na návštěvě všichni jsme se v době večerníčku sešli v obýváku a jen chlapec, protože ráno nebo včera, se nechoval jak měl musel zůstat sám v jiné místnosti, protože měl zákaz. Jak mu asi bylo a chceš znát závěr? Dnes je z něj dospělý muž, z kterého jsou rodiče nešťastní, protože jakmile to šlo vymkl se z jejich vlivu a úplně se od nich odvrhl, prošel několik středních škol, kde se flákal a chytil se nejhorších živlů, ze všech byl vyhozen, rodiče, mimochodem velmi vlivní a zásadoví lidé, mu vždy zajistili studium na nějaké jiné škole, nedokončil žádnou a v současné době má o ubytování na pár let postaráno - nevím přesně, vekteré věznici se v současné době vyskytuje. Osobně si myslím, že kdyby mu tenkrát místo stresujících zákazů raději luply na zadek, třeba by k nim měl jiný vztah a dopadlo by to s ním jinak.
|
| Marysha | •
|
(21.5.2005 16:43:27)
Katko, ZuziP je proste extremistka:o) A vzhledem k tomu, ze porad dokola pise to same, tak me ani neprekvapuje, ze ti jeji veta pripada povedoma. I mne...
ZuziP, co tedy nastane kdyz misto placnuti na sve dite zakricis...A ono nereaguje? Zakricis silneji? A co potom?
|
| Emina | •
|
(21.5.2005 19:53:03)
Marysho, pred dvaceti lety byly za extremistky povazovany matky, ktere kojily rocni dite nebo chtely v porodnici mit rooming in. Pred sto lety byla extremistka zena, ktera pri menstruaci zadelavala testo a tvrdila, ze to na nej nema zadny vliv (neextremistky vedely jiste, ze pokud se testa dostkne menstruujici zena, nikdy nevykyne, a to, ze jim pred ocina vykynulo, je od jejich presvedceni neodradilo). Je docela zarazejici, ze je tady za extremistu povazovan nekdo, kdo nebije deti. Nez jsem zacala cist tuhle diskusi, mela jsem pocit, ze posledni hromadne bita generace (nemyslim nejake ritualni biti, ale prave akceptovani one "jedne vychovne") je ta moje.
|
| Líza | 
|
(21.5.2005 20:02:10)
No Emino, já myslím, že Zuzi není některými považována za extremistku PROTO, že nebije děti, to s tím asi tak dalece nesouvisí. Extremistku z ní spíš dělá způsob, jakým to prezentuje, a její svaté přesvědčení že jedině ona má pravdu.
|
| Emina | •
|
(21.5.2005 20:17:18)
No ja nevim, zas tak podrobne jsem jeji prispevky necetla. Na me to delalo dojem, ze pise, ze jde vychovavat deti bez biti. To fakt jde a nevidim v tom nic extremistickeho. Zapojila jsem se do tehle diskuse hlavne proto, ze me prekvapilo, kolik rodicu povazuje biti deti v te ci one forme za beznou vychovnou metodu nebo doknce akceptuje dobsonovy vyvody. Vazne me to prekvapilo, myslela jsem, ze tomu uz odzvonilo.
|
|
| Marysha | •
|
(21.5.2005 21:23:47)
Emino, to melo byt pouze rypnuti do ZuziP, proto doprovazeno "smajlikem". Jeji krizova vyprava za neplacani je obdivuhodna, ovsem zpusob, jakym svoje nazory prosazuje uz mene (Lizo, diky za presne vyjadreni).
Uz jsem tu poznamenala, ze mi ZuziP pripomina odnauceneho kuraka. Nebo snad rceni "poturcenec horsi turka"? Dovolim si citovat jednu svoji kamaradku, ktera podobnou situaci komentovala: "Pripomina mi to jeden film o zadatelich o svycarske obcanstvi. Ti museli byt svycarstejsi nez cele Svycarsko. A tady jeden Ital, ktery mel fr. obcanstvi jednou prohlasil: "Kdyz jsem byl Ital...."
Ani ja neplacam...a ani nekricim.
|
| Marysha | •
|
(21.5.2005 21:25:57)
Tedy, ta posledni veta nemela byt kurzivou, ta je moje. Omlouvam se.
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:04:50)
Marysha, vsimni vysmesny ton tvojho prispevku - "krizova vyprava".... zaujimave, ze tym kritizujes sposob podania mojich prispevkov.
|
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:03:07)
Liza a ostatne... kritiku prijmem, ak sem hodite priklady mojich extremnych prispevkov. A mozeme ich potom porovnat s prispevkami druhej strany, napriklad s tymi posmesnymi.... mozno aj vasimi, a porovnat to.
Zaujimave je, ze sa otazkam vyhybate. Preco asi?
Emina, som extremistka, lebo ani za nic nechcem uznat, ze su deti, ktore vyprask potrebuju, vies? Ale aky moj sposob maju na mysli, neviem, ale mozno nam to vysvetlia.
Alebo je to kvoli niecomu inemu, dievcata?
Apropo, vy nie ste skalopevne presvedcene o svojej pravde? Co mi teda vycitate? O co som vacsia extremistka ako vy?
Som zvedava, ci teraz na moje otazky niekto odpovie, alebo sa im radsej vyhne a najlepsie tym, ze na mna zautoci.
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:09:24)
Neviem ako vy, ale mne tieto internetove diskusie pomahaju v tom, aby som sa ucila, ako komunikovat, na co si davat pozor, aby som niekoho neurazila a pritom vyjadrila svoj nazor. Je mozne, ze robim chyby. Preto budem rada, ak ma na taketo moje prispevky upozornite, aby som videla, na co si mam davat pozor.
Pripadne ak mi svojimi prispevkami ukazete, ako mam komunikovat na urovni... Tak sem s tym a zahajme slusnu debatu. Co vy na to?
Prva zasada by mohla byt ta, aby sme sa vyhli posmeskom. Druha zasada ta, ze na otazku odpovieme. Tretia zasada ta, ze ak nieco kritizujeme, malo by to byt konkretne. Tak co, kto sa prida?
|
|
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:12:05)
Katka, na tieto otazky som este totiz nedostala odpoved, vies? A ani od teba som sa jej nedockala.... Cim to asi je?
Aby som mohla argumentovat, potrebujem na svoje otazky odpovede. Obvykle na svoje otazky dostanem sprsku slov, ktore su zosmiesnujuce a kriticke. Alebo sprsku protiotazok bez odpovede. Zeby platilo, ze najlepsia obrana je utok? Alebo kde je problem?
|
| Katka 2 deti | •
|
(23.5.2005 12:45:57)
"L, ako by si provokaciu potrestala ty? A co od takehoto trestu cakas?
A este jedna otazka: co ak batola nezareaguje na placnutie? Placnes este raz? Silnejsie? A co ak ani potom?
Katka, na tieto otazky som este totiz nedostala odpoved, vies? A ani od teba som sa jej nedockala.... Cim to asi je?
Aby som mohla argumentovat, potrebujem na svoje otazky odpovede. Obvykle na svoje otazky dostanem sprsku slov, ktore su zosmiesnujuce a kriticke. Alebo sprsku protiotazok bez odpovede. Zeby platilo, ze najlepsia obrana je utok? Alebo kde je problem?"
Odpovídám až dnes na Tvé útoky. V neděli jsem na internetu nebyla, věnovala jsem se dětem!
Předně, použití plácnutí jako výchovného prostředku je opravdu až to poslední řešení, ale máš pravdu občas musím plácnout 2x, ale opravdu výjimečně, ětšinou tohle totiž zabírá. Předtím napomínám, upozorňuji, snažím se několikrát vysvětlit proč tohle dělat případně nedělat, varuji "nenuť mě abych Tě musela uhodit, přece to nikdo z nás nechce" atp. Když ani přes tato varování dítě nereaguje lupnu po zadku, nebo po stehně. Tohle pak z 99% případů funguje, tváří se naštvaně, uraženě, natahuje moldánky a přijde se přitulit a hned jsme zase kamarádi a je po problému.
Toť má odpověď jak to funguje u nás doma.
Katka
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 12:54:00)
Dakujem Katka. Si jedna z mala, kto mi odpovedal. Tie otazky som myslela normalne, zaujima ma, kolko z vas musi ako casto placnut viackrat. Alebo ci radsej hladate ine riesenie. Porovnavam to s tym, co som robila kedysi ja a s tym, ako som ja ako dieta reagovala na otcove facky - u nas teda nezabrali.
Ako utok to vyznelo potom, co namiesto odpovede, som dostala vyzvy, preco rypem.... Bola som dost nastvana. Aj na tvoju reakciu: "ZuziP,
mám pocit že přesně takhle jsi argumentovala někomu v jiné diskuzi, máš tuto větu naučenou? Proč ženeš věci do krajnosti, jakou odpověď očekáváš? Tím že Ty jsi zarytá zastánkyně domluv neznamená, že jen Tvé řešení je to jediné správné.".... Nie, nemyslim si, ze moje riesenie je jedine spravne. Kazda z nas ma to svoje spravne riesenie a tu o tom debatujeme. Niekedy inteligentnejsie a niekedy menej inteligentne.
|
|
|
|
|
| LuckaP (2 deti) (L.2) | •
|
(20.5.2005 15:13:24)
Vis, ja si ted uvedomuji, ze pokud pouziji placnuti, tak vetsinou to neminim jako trest.
Neumim si predstavit, jak bylo v clanku, ze bych si vzala nejaky nastroj a ted zacala trestat.
Byl si drzý, tak jedna rána.
Asi a zamýšlím se nad tím již od rána, "negativní fyzický kontakt" používám, když chci zamezit nějaké nežádoucí činnosti okamžitě a nenásilné způsoby nezabraly. Nebo naopak k nějaké činnosti donutit.
Bohužel, pokud ho již použiji, tak zabere. Což samozřejmě vlastně posiluje to, abych to tak dělala.
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:13:35)
Lucka a ja sa pytam: co ak raz nezaberie? Aky sposob pouzijes? Je to normalna otazka, ziadne rypanie...
|
| Pavla3 | 
|
(22.5.2005 17:36:40)
Odpovím ti na otázku, na kteru se ptáš stále dokola. Co když po plácnutí dítě neposlechne? Tak já teprve potom pošlu do kouta (na hanbu), pak teprve bych poslala za dveře, pak teprve bych na delší dobu odebrala velmi oblíbenou hračku, pak tepve bych přerušila komunikaci. To vše mi pro dítě v návaznosti na věk, (tak to nebor úplně doslovně ten sled) přijde horší zásah do práv dítěte než jedna na zadek, nebo přes ručičku když sahá kam nemá. Nvím jestli nemysláš nevychovávat vůbec.
|
|
| LuckaP | 
|
(22.5.2005 19:13:29)
Neni mi jasne, co si predstavujes pod tim, ze placnuti nezabere. To placnuti je pro me konec. Nehraji to jako hru, i kdyz jsem to jako hru videla. Dite da ruku kam nema, maminka ho s usmevem lehce placne, dite ji tam da opet maminka ho opet placne. Hra.
Pokud uz placnu je to konec, rozhodne tim i definitivne ukoncim to, co bylo pricinou tohoto trestu (teto moji reakce). Nevim, moje deti jasne pochopi, ze to je konec, cehokoli - odmlouvani, neposlouchani, cinnosti, ktera byla zakazana.
Deti jsou jiz vetsi, jsme domluveni, ze samozrejme neplacnu hned nebo jen tak zbytecne. Proste varuji predem. Naznacim, ze situace je vazna a maji prestat.
Nevim, jak to popsat, proste v okamziku, kdy uz placam, tak je jasne vsem, me, detem, okoli, ze to bylo za hranici unosnosti.
Nikdy se mi nestalo, ze by to tim neskoncilo. Jednak v tu chvili vetsinou skonci takoveto napeti, ktere je okolo a je nekdy dost hutne. Naopak bych rekal, ze je pak pohoda - okamzite. Vse se vyjasni.
Bohuzel pri pouziti jakekoli jine metody, pohoda neni. Priklad:
Metoda, ktera u nas vubec pouzitelna neni je vykazat moje deti pryc, kamkoli pryc ode me (i do jejich pokojicku)
Take to nekdy pouzivam a abych pravdu rekla, pri tom si pripadam jako tyran. Tim jim ublizuji, ne fyzicky, ale psychicky. I kdyz jim rikam, jdi si rozmyslet a uklidnit se, co jsi udelal spatne. Okamzite zacnou plakat, ze nikam nechteji. Bohuzel mam pocit, ze kdyz uz jsem to vyslovila, mam na to trvat. Hruza, proste hruza. Mam z toho pak i vycitky.
|
| Pavla3 |
|
(22.5.2005 19:45:40)
Naprosto souhlasím, když už děti pošlu pryč připadám si jako největší tyran, protože psychycké trápení je myslím prodětskou dušičku (mluvím o malých dětech)daleko horší než jedna na zadek.
|
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 8:53:48)
Lucka, ale snad uznas, ze ako varovny signal a koniec, moze byt vybrany aj iny sposob ako placnutie, ze? Neviem ako ty, ale vacsina mam hovori, ze placa naozaj malokedy a navyse placne tak, ze to vobec neboli... tak v tom pripade duplom sa da najst nieco ine, co by zabralo o tom som presvedcena, aj ked vacsina mam skalopevne tvrdi, ze zaberie len toto. Proste neverim. Len ak to placnutie povazujes za to prave orechove a najlepsie na zvladnutie takejto situacie, tak samozrejme skusat ine nebudes. To je prirodzene.
Najradsej som, ked deti spolupracuju a jednoducho neverim v spolupracu dosiahnutu silou a placnutim... to uz radsej logicke nasledky - nech uz ich niekto nazyva trestami alebo nie.
Jednoducho mam voci placaniu taku averziu, ze to nieco ine vzdy hladam. A vzdy najdem.
Apropo, poznam fakt vzdorovite deti (ja som bola prave taka), ktore na placanie vstali, otrcili tvar a povedali: "Kludne ma udri este raz, mne je to jedno!!" To, co sa vo mne odohravalo, teda vobec neviedlo k tomu, ze by som druhykrat nezopakovala rovnaku chybu a spolupracovala. Naopak.
|
| LuckaP |
|
(23.5.2005 10:15:35)
Jedna se mi spis o neco jine, proste jsou maminky, ktere resi situace bez placnuti a jsou ty ktere placnuti pouzivaji. V tom, co pises o sobe, lze snadno pochopit, proc ty placani nepouzivas.
Me proste vadi, ze se ty ktere placani nepouzivaji snazi kamenovat a presvedcovat ty, ktere tak delaji. Protoze pouzivame jine metody mame citit spatne. Jak uz tady nekdo napsal, ja vazne nevim, co jineho bych mela v tu chvili udelat. Zatim nic, co tu bylo napsano v dane situaci nepomaha.
Jasne, ze i ja jsem rada, kdyz vse probehne v pohode.
Ale pak prijde ten okamzik a je konec. Je pravda, ze to pravdepodobne nesouvisi pouze s tim ditetem a situaci, ale take s mym rozpolozenim. Svym zpusobem tim ja vlastne vyjadrim sve zoufalstvi a verte, ze v tu chvili se jiz zoufala citim. A neni to chvile, kdy bych se proste mohla jit nekam uklidnit.
Pro moje deti a i pro me je vetsim trestem je poslat pryc nebo jim neco zakazat.
Navic znovu rikam, ze v situacich, kdy placnu ani nejde poslat dite pryc nebo mu neco zakazat. Samozrejme je to i o tom, ze v tu chvili nezvladnu vlastni emoce, ale mozna je to tim, ze jsem proste vic emotivni.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 10:59:24)
"Jedna se mi spis o neco jine, proste jsou maminky, ktere resi situace bez placnuti a jsou ty ktere placnuti pouzivaji."
Ano, presne o tom to je. Len tieto debaty sa zvrhnu vzdy na nieco ine... preto, ze kazdy obhajuje to svoje.
"Me proste vadi, ze se ty ktere placani nepouzivaji snazi kamenovat a presvedcovat ty, ktere tak delaji."
Lucka, mozno keby si sa odosobnila a pozrela sa trosku spatne a z druhej strany, tak zistis, ze kamenovanie a presviedcanie nepouzivaju len neplacacky voci placackam, ale aj opacne. Nuz, len kazdy vidime len tu svoju krivdu. Komunikacia je niekedy fakt hrozna, to je fakt a zmenit to musia obidve strany.
"Protoze pouzivame jine metody mame citit spatne."
Tak to si ja vobec nemyslim... kazdy robime najlepsie, co v tom momente vieme a o com si myslime, ze je dobre.
Apropo, s tou emotivnostou... By si mala vidiet aka som ja emotivna! V testoch na typ osobnosti mi vyslo, ze som takmer 90 percentny cholerik a ja s tym suhlasim. :-))) Ja neplacam nie preto, ze to lahko zvladam, ale preto, ze mam k placaniu odpor a povazujem ho za svoje zlyhanie. Pozor, hovorim o sebe, nie o tom, ako sa mas citit ty! Ja tento nazor na placanie potrebujem, navyse si to naozaj myslim - a toto mi pomaha situacie, kedy som s nervami v koncoch zvladnut.
Skoncila som s placanim, lebo sa intenzita zacala zvysovat a intervaly zmensovat.... a dovody, za ktore som prepleskla, boli cim dalej, tym malichernejsie... Navyse som placanie vzdy povazovala za svoje zlyhanie, lebo som vedela, ze su situacie, kedy to zvladam inac a vtedy je to lepsie.
Je treba rozlisit to, co si myslim o vas, mamach, co deti placnete a o placani ako takom. To je velky rozdiel.
O placani si myslim, ze je to nespravne riesenie problemov s detmi a nanic vychovna metoda.
Ale napriek tomu si o vas myslim, ze ste uplne normalne mamy a to, ze sem chodite a hladate riesenia dokazuje, ze si nemate co vycitat (hoci kazda to sama pre seba urcite niekedy robime)... Len inak pozerate na placanie. Chapes ten rozdiel?
|
| Iris | •
|
(23.5.2005 11:04:12)
Zuzi, tak už se na to vykašli. Máš dvě malé děti, ne? Tak jdi za nima, kašli na nás, jen ztrácíš čas.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 11:08:49)
Iris, su tu ludia, s ktorymi sa este da inteligentne debatovat, takze tu radost ti zatial neurobim.
|
| Iris | •
|
(23.5.2005 11:16:02)
Ale Zuzi, tvůj odchod by mi radost nezpůsobil, to ne! Jenom mi připadá, že se tu zbytečně trápíš ...
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 11:57:34)
Iris, ja sa tu netrapim. Ja sa tu branim, lebo osobne utoky smerom ku mne len tak nenecham, to ma niekto slabo pozna. Oni mi fakt asi neveria, ze som cholericka. :-))
A ked uz svojim odchodom nepotesim teba (za co vdaka ;-) ), potesila by som niekoho ineho. A to teda neurobim. :-))
Ale ze je to zbytocne, to mas pravdu. Mozno si zacnem vyberat, na ktore prispevky prispejem a ktore mi za to nestoja.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monika, 2 děti | •
|
(20.5.2005 15:19:22)
Ahoj Zuzip,
opět mi to nedá nereagovat na Tvůj příspěvek.
Všimla jsem si, že, když nějaká maminka dá příklad plácnutí svého dítěte přes zadek, ihned se ozveš a ptáš se, co bude dělat, když to nepomůže. Někdy, jako teď se zeptáš, zda to zkusí máma silněji.
Za sebe Ti muhu říct, že plácnutí v 90% pomůže. Dítě ihned pochopí, co může a co ne. Asi tak v 10% případ; to u nás nefunguje. Ale který způsob výchovy je stoprocentní, že?
Monika, 2 děti
|
| Denisa | •
|
(20.5.2005 21:46:47)
Souhlas s Monikou,
tak tedy ZuziP napiš k případu z příspěvku L.2 jak tuto konkrétní situaci řešit. Nerýpej jestli by měla praštit více, spíš dej návrhy jak jinak tuto situaci vyřešit - doufám, že nenavrhneš odstranit z bytu gauč či obložit ho kolem dokola matracemi.
|
| Marysha | •
|
(21.5.2005 16:49:15)
Souhlasim.
Mam ovsem obavy, ze to bude opet to same. ZuziP jiz nekolikrat ve svych prispevcich zminila, ze: bud odstrani predmet z dosahu ditete nebo odstrani dite z dosahu premetu. Bez placani. A vubec, bez trestu. A mozna pokud se dite na misto cinu nevrati, tak mu nabidne i sve uznani.
|
| Eva | •
|
(21.5.2005 18:21:50)
A jak to dělá ZuziP se sporákem a troubou?Taky je odstraní?
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(21.5.2005 18:59:29)
Evo, tušim, že Zuzi nikde netvrdila, že dětem nic nezakazuje - jen že běžnou hromadu zákazů zúžili na ty základní a opravdu důležité. Trouba se do nich jistě vejde - alespoň my jsme spoustu jiných věcí taky odstranili a trouba nám tu troubí stále ve zdraví :-) (Ani jsem kvůli tomu nemusela děti seřezat - předtav si!)
|
| Eva | •
|
(21.5.2005 19:08:30)
ad.1) dotaz byl směřován na ZuziP
ad.2) já jsem psala něco o mlácení?Nebo tisková mluvčí ZuziP čte mezi řádky to co tam není?
|
| Marysha | •
|
(21.5.2005 19:42:17)
Evo, tvuj dotaz byl ve treti osobe, tudiz smerovan tak nejak do eteru...tudiz se ani nedivim, ze odpovedel nekdo jiny:o))) No a ja se svezu taky...podle toho, co jsem cetla, bych tipovala moznost b)= odnest dite od zdroje. Zdroj je v tomto pripade stabilni, tudiz je to jednodussi rozhodovani.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(21.5.2005 20:51:29)
Evo, já jsem odpověděla ironicky, protože Tys svůj dotaz taky nemohla myslet vážně. Použilas extrém (ačkoli Ti je jasný, že Zuzi doma sporák má a nikam ho neodstranila), tak jsem přihodila extrémní poznámku o výprasku.
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:23:54)
Eva, vadi ti, ak si ma niekto zastane? Asi ano, ze?
Nechaj Jenu povedat svoj nazor, ma na to rovnake pravo ako ostatni.
Apropo, vyjadrila sa presne.
Na problem s gaucom existuje x rieseni, to uzna urcite kazda. Vy pouzijete placnutie a ja pouzijem jedno z tych x rieseni. Ak cakate riesenie, ktore zaberie stopro, tak sa nedockate. Ale ani placnutie nie je stopercentne. Deti nie su stroje. Ale to viete. Ja nechapem, co je na tom take divne dietatu neplacnut. Nechapem. Vam sa nikdy nepodarilo vyriesit takuto situaciu bez placania ked sa na to tak divite? Vacsina z vas tvrdi, ze placne raz za cas, mozno raz za mesiac, takze nakoniec 30 dni v mesiaci z 31 vychovavame deti rovnako a tu jednu situaciu vyriesim inac. Urcite to v mnohych situaciach zvladate aj vy, ked neplacate deti kazdy den. Co je na tom divne?
|
|
|
|
|
| Dana | •
|
(21.5.2005 19:34:16)
Marysho, nechapu, proc se do Zuzi tak navazis, neco ti udelala? Kazdy ma snad pravo vyjadrit svuj nazor, ne?
|
| Marysha | •
|
(21.5.2005 19:45:57)
Dano, samozrejme, ze ano. To jsem udelala i ja. Pokud ses nevsimla, tak jsem se k jednomu prispevku ZuziP vyjadrila negativne, ale k jinemu pozitivne. S nekterymi nazory proste souhlasim, s jinymi ne. To je taky snad kazdeho pravo, ne?:-)
|
| Denisa | •
|
(22.5.2005 5:24:32)
Ha, všimli jste si, že pokud jsem vznesla konkrétní dotaz na ZuziP, tak od té doby klid po pěšině a už se neozvala. A neřešte tady ty troubící trouby, já se ptala na gauč :-)))
|
| Senta | •
|
(22.5.2005 8:51:28)
Bude to asi tým, že je víkend a ona sa radšej venuje rodine, než Rodine :-)
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:25:39)
Ano, Senta, je to tym.... :-)))
Denisa, zaujimave, ze cakas odo mna odpovede a sama odpovedat odmietnes.
|
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:39:38)
Denisa, teba fakt nenapada ine "normalne" (neodnasat gauc a nevystielat cely byt matracmi) riesenie ako preplesk po zadku? Verim, ze ano. Tak si z tych rieseni vyber tie, pri ktorych dieta neplacnes a vyskusaj ich doradu. Niektore z nich zaberie urcite s podobnou efektivitou ako placanie.
|
| Marta | •
|
(22.5.2005 10:56:51)
ZuziP alias Sento,
Sento alias ZuziP,
myslím že jste jedna a táž osoba, ale to je koneckonců jedno.
Když už tu píšete o těch x možnostech jak nějaký problém vyřešit jinak než plácnutím, napište prosím která z těch x možností zabrala zrovna u vás. MOc by mě to zajímalo, stejně tak by mě zajímalo, co si představujete pod pojmem x možností - na mě to působí jako plácání do větru - tvrtdíte že možnosti jsou, ale jaké?
To je jako kdyby vám maminka když jste byly malé řekla upeč buchtu, je přece x možností jak to udělat, tebe nenapadá ani jedna? NO a co když ne, jsme jen lidi, máme právo i na to být bezradní a potom se logicky pídíme po nápadech tam kde tvrdí, že to jde jinak..... ale když se z toho pak začnete vykrucovat, zdá se mi že vám jde o to jen druhé maminky zesměšnit že nejsou tak nápadité jako vy, s těmi x možnostmmi jak něco vyřešit bez plácnutí.
Zachytila jsem že jste radily odvést pozornost dítěte- to si myslím že neřešení příčinu toho zlobení.... atd, to řeší jen důsledek.. jenže čím bude dítko starší tím víc si bude uvědomovat - když budu chtít dělat tohle, máma odvede řeč jinam, abych u toho mohl setrvat, budu muset být důslednější, ostřejší.... takže okamžité odvedení poozornosti podle mě vyřeší problém jen krátkodobě ..
jInak vám gratuluju k hodným dítkám a přeju aby vám dobré vztahy s nimi vydržely co nejdéle...
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(22.5.2005 11:08:37)
Tak nevim - můžu reagovat, když otázka nebyl mířena na mě? :-)
Slibuju, že budu mluvit za sebe. Takže já osobně pozornost dítěte neodvádim - jednak mi přijde, že tim si nezapamatuje co se nesmí a jednak je to pro mě taky manipulace pod úroveň.
Když chce třeba sáhnout na troubu, řeknu mu, že to pálí (to už naše děti znají od svíčky a vědí, že obvykle nekecám, takže nemají důvod mi nevěřit), případně vezmu ruku dítěte a pomalu ji přiložim kousíček od skla trouby, kde už to hřeje a znovu vysvětluju, že tady je to teplý a úplně na skle to pálí, tak tam nesahat (naše děti tohle už pochopí, takže dál neni nic třeba, nicméně, kdyby si na tu troubu nakonec sáhly, taky to pochopí). Nahoru na plotýnku nejdřív nedosáhli a teď už je ani nenapadne,. že by tam měli sahat.
Skákání na gauči nezakazujem - jednak nemáme gauč a jednak když skáčou z truhly do peřin, jen je upozornim ať si dávají pozor a neskočí mimo peřinu, případně jim peřiny pomůžu rozprostřít na celý "doskočiště" z truhly.
Co se týká přecházení silnice - trvám na tom, že půjdou za ruku a když to odmítají, beru je nekompromisně do náručí a přenesu. Dát jim na zadek, tak docílím akorát toho, že je pak budu přenášet stejně, takže v tom nevidím žádnou výhodu. Ale to se stává vyjímečně, páč bydlíme na vsi.
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 11:12:24)
Jena, vdaka za pomoc.... Ja uz akosi stracam silu. Marta, tu mas par velmi peknych napadov.
|
|
| Emina | •
|
(22.5.2005 12:17:26)
Tak nejak. Delala jsem to stejne i ve meste, slo to zrovna tak. S tim kanapem jsem se zasmala... my ho nemeli patnact let:)).
|
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 11:10:12)
Marta, to, ze ma upodozrievas, ze som Senta, len potvrdzuje, ze ma vidis ako jedinecneho exota a ze dvaja ludia s takymto nazorom nemozu byt. Mysli si, co chces, ja viem, ze sme 2 osoby a je mozne, ze ani nemame presne rovnake nazory do bodky. Ale ak neveris, neva, tvoja vec. Nepresvedcim ta.
S tonom, akym si napisala tvoj prispevok, sa mi nechce stracat cas a pisat priklady tych x rieseni. Predpokladam, ze ich potrebujes len preto, aby si mi na ne napisala: "tak toto som skusala a u nas nefunguje" a vlastne to pouzit ako argument, ze musis placnut. Tak na tento ucel sem svoje prispevky davat nebudem.
Ale ak sa mylim, pardon, ak nalistujes moje stare prispevky, je tam odkaz na clanok, ktory ponuka x inych rieseni. Tak mozno tam najdes inspiraciu.
A ak bude tvoj zaujem o ine riesenia uprimny, tak snad napis prispevok inym tonom a potom nebudem mat nic proti tomu si o tom podebatovat.
Dakujem za zelanie vsetkeho dobreho aj ked neviem preco, nezdalo sa mi z tvojej strany uprimne.
|
| Marta | •
|
(22.5.2005 11:12:43)
ZuziP
těžho ti můžu napsat tak tohle u nás nefunguje, jistě jsi pozorně četla můj příspěvek napsaný takovým tonem, že se ti ani nechce odpovídat ... a jistě jsi si všimla že jsem psala že děti nenám, ale jednou je mít budu a tak bych ráda věděla že jestli je způsob bez plácání, jak ho důsledně dodržovat :-)
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 11:20:10)
Marta, z tonu tvojho predchadzajuceho prispevku som fakt mala dojem, ze ti ide len o rypanie. Ak to nebola pravda prepac. A ak mas uprimny zaujem, pozri si tento clanok: http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=131176. Mozno tam najdes inspiraciu.
Aj mne to znelo kedysi neuveritelne, ale ono neplacat fakt ide. Len prvy a zakladny predpoklad je: chciet neplacat a placanie neuznavat. To druhe je dolezite preto, lebo kym placanie uznavas, tak po nom sem-tam siahnes.
|
| Marta | •
|
(22.5.2005 11:22:59)
Zuzip
Díky za odkaz.
|
|
|
|
| Marta | •
|
(22.5.2005 11:15:06)
A jen te upozorním že jsi se netrefila s tou neupřímnoustí na konci mého prvního příspěvku, ale to opět není podstatné, ber nebo nech být se u nás říkává a neupřímnousti mě mí rodiče neučili tak ji nepoužívám ani na internerové diskusi :-)
|
| Marta | •
|
(22.5.2005 11:17:23)
tak pardon,
to o tom že nemám dítka jsem před odesláním prvního příspěvku asi odmázla.... jsem jen člověk a dělám chyby, tak jako děti, mě naštěstí nikdo neodvádí pozornost jinam tak mám mnohdy šanci svůj omyl napravit a tím pádem si to budu pamatovat pro příště:-)
|
|
|
|
|
| Kubula K. |
|
(22.5.2005 12:55:41)
ZuziP, já s tím neplácáním (až na naprosté výjimky) souhlasím, ale tahle tvoje reakce (cituji):
"Denisa, teba fakt nenapada ine "normalne" (neodnasat gauc a nevystielat cely byt matracmi) riesenie ako preplesk po zadku? Verim, ze ano. Tak si z tych rieseni vyber tie, pri ktorych dieta neplacnes a vyskusaj ich doradu. Niektore z nich zaberie urcite s podobnou efektivitou ako placanie."
je přesně to, co podle mě naprostou většinu plácaček a nerozhodnutých strašně popudí, protože mají pocit, že z nich děláš blbce. "Copak tě nenapadá...?" zní jako "každého normálního člověka PŘECE napadne milion možností". Ale jak je vidět - nemusí. Sama říkáš, že ti to ze začátku připadalo nemyslitelné a že ti trvalo zvyknout si uvažovat jinak - ti ostatní jsou na tom přece stejně, případně hůř. Už před několika dny jsem vás "zasvěcené" prosila, ať dáváte konkrétní příklady, a vy jste skutečně začaly (to zase opomenula Marta, možná zrovna tohle nečetla), ale tímhle konkrétním příspěvkem ses podle mě vrátila k tomu mírně povýšenému tónu, na který je 99% populace alergických. Znovu opakuju, že myšlenka, kterou šíříš, je podle mě dobrá, ale jak už tu psali jiní, tenhle způsob prezentace unese málokdo a je myslím obrovská škoda, pokud kvůli takové blbosti někdo zůstane u plácání, ačkoli při troše vstřícnosti od okolí by se to rád odnaučil.
|
| MirkaEyrová | 
|
(22.5.2005 13:25:26)
Ono místní diskuze se tak nějak stáčí ke vzájemnému osočování, tak nevím, jestli můj návrh někdo vyslyší a bude se jím vážně zabývat. Nevadí. Zkusím přesto něco nadnést.
--- Pokud jsem si dobře všimla, vše se stále točí kolem toho, JAK zabránit nežádoucímu chování malého dítěte. Uvědomila jsem si dvě podstatné věci: zaprvé - člověk, který hodlá zasáhnout klidně a neemotivně (což je prvotní podmínkou "neplácnutí"), musí být sám naprosto klidný a neemotivní, případně schopný převést negativní emoce na emoce pozitivní. Bylo by dobré se také zabývat faktem, že jestliže dítě zlobí často, často neposlouchá (a podotýkám, že teď hovořím o předškolácích a ne o batolatech ba dokonce kojencích!!!), že je to velká emotivní zátěž pro rodiče - zůstat klidný, pozitivní i přesto, že dítě neposlouchá ani po několikerém napomenutí, popř. se dopouští dokolečka týchž přestupků, kterých se dopustilo stokrát a strokrát bylo upozorněno, že je to špatně, případně proč je to špatně, případně bylo potrestáno. Za druhé - uvědomila jsem si, že také člověk i přes výše uvedenou "neschopnost" dítěte naučit se a zapamatovat si základní pravidla a ta pak dodržovat, že i přes tuto dětskou "vadu" - beznaděj, zoufalství, opovržení a další pocity s takovým dětským chováním spojenými - musí člověk zase zpětně přijít k pozitivnímu vztahu k dítěti, přijmout, že je nepoučitelné, a mít ho rád a vrátit se i přes tu zdánlivou beznaděj k laskavosti. Bylo by dobré zamýšlet se i nad tímto - protože když člověk má v podvědomí zafixováno, že je "to dítě nemožné, neschopné, případně zlé a zlomyslné" atd., pak opět může jen těžko reagovat pozitivně na negativní chování. Zkuste zaměřit své úvahy i tímto směrem.
Diskuze o tom, zda dítě "odnést" od nevhodného předmětu, se skutečně týká nanejvýš dvou, tříletých dětí - ale ony zlobí i děti starší - pěti, šestileté - a "odnášet" ty je už přinejmenším dost ponižující a neadekvátní - zavání to příliš manipulací.
Opět připomínám pro rejpaly - vyhýbám se plácání, jak jen to jde (tj. plácla jsem ho naposledy tak před čtyřmi měsíci, odhaduji, a před tím tak v intervalech kolem čtvrtroku...) - a teď, v sedmi letech, je stav chování mého syna už poněkud přijatelnější - dokáže dokonce i spolupracovat, přijmout rozhovor jako způsob řešení (i když ne vždy a též nikdy ihned:-((() - ale něco takového bylo před pár lety nemyslitelné:-(((
M.
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 15:19:17)
Mirka, osobne osocovania ma nebavia, takze radsej budem reagovat na prispevky k veci, ako je ten tvoj.
Vies, po zmene, ktoru som spravila, som sa radsej namiesto zamyslania sa nad tym, ako reagovat na neziaduce chovanie, zamyslala, co vsetko je neziaduce chovanie a ako mu PREDCHADZAT. Vies, co som si vsimla? Dieta, ktore je menej napominane, trestane a upozornovane, ma mensie tendencie sa neziaduco chovat z dovodu, ze chce nastvat rodica. Moje deti su neznesitelne obvykle v dnoch, kedy s tym zacnem JA - stracam trpezlivost, neodpovedam, namiesto normalneho ziadania im rozkazujem atd.... ich reakcia je vzdor. To je moje pozorovanie.
Preto ja na otazku, ako zareagovat na neziaduce chovanie, sama pre seba odpovedam: "zamysli sa nad tym, preco to dieta tak robi".... je hrozne, ako casto medzi pricinami jeho spravania objavim prave seba.
Ozaj, a ako teda zareagujem na neziaduce spravanie, ked ho uz fakt treba riesit? Nooo, niekedy buzerujem a mentorujem - efekt obvykle nulovy. A niekedy sa predycham, pomozem synovi sa ukludnit a potom spolu debatujeme. O tom, co sa stalo, ci to je spravne, preco sa to stalo a aky ma on navrh na to, aby sme to riesili. A vtedy, ked sa mi to podari zvladnut takto, neziaduce spravanie sa fakt odstrani.
|
| MirkaEyrová |
|
(22.5.2005 22:13:03)
ZuziP, jde mi o to, že v podstatě NELZE u šestiletých dětí předcházet konfliktním situacím. U batolete má člověk čas „vychytat si“ nějaké ty konfliktní situace: sošky dát do výšky dvou metrů, skříňky s nádobím zamknout, do oken dát kličky, cédéčka schovat do skříňky v metru šedesáti atd. Zuřivě nesouhlasím akorát s těmi poznámkami, jako že se batole nevodí k silnicím, kde je provoz. Proboha jak to má člověk dělat třeba v obci, jíž prochází jediná ulice, která je shodou okolností „průtažní“ mezi dvěmi okresními městy? (Nevím, někde snad jde se „provozu“ uhnout, ale v mnoha městech či obcích to prostě nejde. Notabene když je pak třeba starší sourozenec, kterého je nutné den co den vodit přes tu frekventovanou silnici do školy…)
Ale když dítě dospěje k nějakému tomu věku čtyř, pěti, šesti let, tak už člověk přece jen touží po „normálním“ životě – kazety přístupnější, byt aspoň trochu upravený a ne holobyt… Ale řekněme že rozhazování kazet a sošek nemusí být tím kamenem úrazu. Lze počítat s detaily jako úklid, oblékání, neodmlouvání, trochu „úcty“ k rodičům (tj. neužívání neuctivých slov, gest či tónů), udržování relativní čistoty při jídle, nevybíravost v jídle, vystříhání se vyloženým provokacím atd. Tedy – jde o věci, kterým se nedá „předejít“ – prostě jsou to situace běžné, každodenní. Tisíckrát řečeno, jak to má být a proč, a po tisící prvé znova táž chyba. Neplácám. Snažím se po dvoutisící upozorňovat, vysvětlovat a láskyplně rozmlouvat. Musím se pochválit – slavím, jak již řečeno, úspěchy – drahoušek asi konečně pochopil, že není tak docela špatné nechat se uklidnit, uhnízdit se u mámy na klíně, a o všem klidně a láskyplně pohovořit. Ale máma není svatá. Máma je nemocná (a neví, co jí je), nemůže teď dělat skoro nic, ani synka vozit tím zatraceným vlakem do školy, zadejchá se do šestýho schodu a po úkonech jako je pověšení dvou tří kousků prádla, neví, co si počne, a nemůže mít tudíž nervy jen pro dítě. Je zoufalá a má pocit, že už ji nic v životě nečeká – zhroutil se sen o novém přeškolení, o práci, o užitečném a šťastném životě. --- A ovšem i dřív neměla máma nervy jak špagáty, a přes veškerou snahu vcítit se do dítěte a dělat všechno jen pro něj byla prostě mnohdy k smrti unavená – a neměla sílu trpělivě, láskyplně převádět negativní emoce dítěte na pozitivní. --- Co potom? Co dál? Obětovala jsem hodně – a teď už mě drží u života jen ta láska. Žádná práce – nemám naději, žádné budování hnízda – nejsou peníze – a co nejhůř – strašně se bojím, že budu muset vrátit svýho syna zpátky do místní školy, kde ho neměli rádi:-(((((((((((((((((((((((((((((((((
Vychutnávám si každou chvíli, kdy se tulíme – manža a já, syn a já, anebo všichni v chumlu. Jsem vděčná Bohu, že pro mě měli v nemocnici místo, abych se svým synem mohla být ty čtyři dny na pozorování (podezření na zánět apendixu). Nedovedu si představit, co by si chudinka počal, kdyby tam zůstal sám, a notabene kdyby ho operovali. I takhle byl vykolejený – ten první den, kdy se bál operace a toho, že bude muset zůstat sám; pak za mnou chodil i do umývárky (tajně, jako „náhodou“, protože ví, že mu to netrpím). A já toho Budulínka zatím nemám sílu vozit do školy, kde je mu dobře (a peníze na benzín docházejí:-((()
Holky, mně je teď tak smutno...
M.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 8:25:28)
Mirka, snad na kazdeho dojde obdobie, kedy nevie ako dalej.... Je moznost ako ta rozveselit?
To si radsej asi zabrus do inej diskusie, nejakej lahsej, co?
|
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 15:10:31)
Hanka, pis si, ze tebe by som tymto tonom neodpovedala. Tvoje prispevky su slusne a bez stipky rypania.
Ale fakt je, ze po tom, ako som si precitala, ze sa na mne bavia a ze tie moje teorie su "uz si nepamatam ake", sa mi na vyzvu: "Nerýpej jestli by měla praštit více, spíš dej návrhy jak jinak tuto situaci vyřešit - doufám, že nenavrhneš odstranit z bytu gauč či obložit ho kolem dokola matracemi." nechce odpovedat slusne, pretoze ocakavam ostru odpoved..... A po mojich skusenostiach by si sa ucastnicke diskusie so stiplavym prispevkom tiez nechcelo velmi odpovedat.
Navrhov som v roznych diskusiach davala fakt dost, skus sa pozriet na reakcie... ja viem, ze niekoho poburim a mrzi ma to, ale aj mna celkom poburuju reakcie inych a niekedy uz inac reagovat neviem. Ak ty mas pocit, ze tieto slova posobia nadradene, ver mi, ze takyto pocit mavam pri niektorych prispevkoch aj ja. Preto nechapem kritiku niektorych mamiciek, keby sa radsej pozreli sebakriticky na svoje prispevky. Preto vyzyvam vsetkych, aby sme si usetrili sarkazmu a zacali debatovat slusne. Urobim to aj ja....
|
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 15:26:41)
Hanka, este vysvetlenie: ja som to napisala takto prave preto, ze som presvedcena, ze vacsina mamiciek ma poruke x dalsich moznosti, len im placnutie pride pohodlnejsie a lepsie. Svoje deti neplieskaju kazdy den, to znamena, ze v urcitych situaciach vedia najst ine riesenie. Nechapem, preco jednoducho nenapisu tak, ako niektore: ze placnutie im pride lepsie a pride im spravne... preco pisu, ze placnut treba, lebo inak sa to riesit neda. To nie je pravda. Da sa to a vedia to aj oni, je to len o tom, co povazujeme za lepsie riesenie.
Mnohe z nich ti nakoniec povedia, ze oni teda odnasat dieta stokrat nebudu.... ze oni zatvarat kuchynu nebudu.... ze oni polhodinu vysvetlovat nebudu..... ze oni o hodinu skor vstavat nebudu.... takze fakt je to o tom, co si vyberieme.
|
| ZuziP | •
|
(22.5.2005 15:37:50)
Aha! Este nieco k vysvetleniu, Hanka.... Alebo z mamiciek potom vyjde este jeden argument: ze oni nemaju nervy zo zeleza a ze im proste raz tie nervy ujdu.... ano, aj toto ako dovod placania, uznavam... presne toto bol dovod placania u mna pred par rokmi. Ale neznamenal, ze ine riesenie tej situacie nebolo. Bolo, len ja som sa rozhodla - no vlastne moje nervy sa rozhodli :-)), vyriesit to takto.
Argumenty - placanie uznavam ako efektivne alebo prdnu my nervy - uznam, ano, v tomto pripade je prirodzene, ze placate... ale argument, ze su deti, ktore naplacat potrebuju a su situacie, kde to bez jednej po zadku, nejde... neuznam. Uz som to pisala, aj keby som niekde v kutiku duse uznala, ze niekde na svete fakt mozu byt deti, s ktorymi to nejde, stavim sa, ze vacsina mam-placaciek, keby mali za syna toho mojho mladsieho, tak ho placaju a tvrdia to iste... A ze nechcem uznat, ze su deti, ktore naplacat potrebuju, ale ze tvrdohlavo tvrdim, ze naopak su hlavne rodicia, ktore placanie uznavaju... to je to, co si myslim, ze im vadi, ze nechcem uznat.
Ale preco by som mala? Je to moj nazor rovnako, ako oni maju svoj. A rovnako som ja presvedcena o svojej pravde ako su oni. Kto ma ostrejsie prispevky, to by sme museli pozerat dozadu. Ale celkom mi vadi, ked sa diskusia zvrhne na osobne osocovanie. Uznam, ze svojou cholerickou reakciou k tomu niekedy prispievam, ale ja sa snazim a nikdy som nenapisala, ze su mi vyroky niekoho smiesne alebo ze je niekto extremista.... nechcem utocit na ludi, ja utocim len na fyzicke tresty. Lebo ich nemam rada.
|
| Líza |
|
(22.5.2005 17:28:37)
ZuziP, jestli ti šlo o ten extremismus a ptala ses tu ráno, jaký příspěvek ti mohu ocitovat, mám odpověď, aspoň sama za sebe (i když myslím, že se možná shodnu i s některými dalšími).
nejde o to, co píšeš do příspěvků, to je předmětem normální diskuse. Ale podívej se v této sekci na posledních baj oko 30 příspěvků, a spočítej si, která jedna a tatáž osoba je autorem poloviny z nich...tam je ten extremismus.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 8:35:29)
Liza, aha, tak extremizmus je, ze vela prispievam? Jaaaaj, tak ked ti vadi len toto.... to si mala povedat hned. Ale nepotesim ta, extremista budem v tomto aj dalej - pisem tolko, kolko mam chut. Ja totiz na tom nic divne nevidim.... A neviem preco ti akosi neverim, ze si sa do mna pustila len kvoli poctu prispevkov.... Myslim, ze by som ti vadila, aj keby tych prispevkov bolo malo, alebo naopak nevadila, keby ich bolo aj 100, ale vsetky v sulade s tvojimi nazormi... alebo sa mylim? No, mozno, v kazdom pripade, toto pre mna nie je nieco, co by som chcela riesit. :-)
|
| Líza |
|
(23.5.2005 10:52:42)
Zuzi, zřejmě v té přehršli lidí, s kterými diskutuješ, zapomínáš, s kým jsi už a o čem a kdy a kde mluvila, protože my jsme spolu velmi konkrétní debatu už vedly, je to před delší dobou, na trestání dětí a pak ještě na jedné diskusi, teď nevím přesně. Takže pokud jde o to, já s tebou už o čem mluvit nemám, pokud nechce me prázdnou slámu mlátit pořád dokola. Co mi na tom přijde extremistického, je právě tohle - vidíš tu člověka, s kterým jsi o tom mluvila už stokrát, a znova a znova dokola píšeš totéž, nikdy tě to neomrzí.
I já jsem docela grafomanka, pokud jde o Rodinu, ale obávám se, že takhle daleko nejdu. Diskutuju tak dlouho, dokud dostatečně neobjasním svoje postoje a dokud mám pocit, že to je plodné...jak se z toho ale stane kolovrátek, už na to kašlu. Není mou ctižádostí obrátit svět na moji víru.
Ta polsední věta byla nadsázka...částečná.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 11:05:52)
Liza, ak na druhej strane ludia mozu tvrdit dokola to iste, snad mozem robit to iste aj ja, nie? Alebo ti vadi, ze vyjadrujem nieco, s cim ty nesuhlasis? By si ma rada vystvala, co?
Ak sa nemas o com bavit, tak sa na moj ucet nevyjadruj, dobre? Bolo by to ferovejsie ako tvoje poznamky.
Nikoho neobraciam na svoju vieru. Ak to tak vidis, je to tvoj problem. Nikdy ta asi nenapadlo, ze druha strana jedna tiez tak, ako keby presviedcala, co? Tak skus byt trosku sebakriticka a nez sa do mna pustis, pozri si svoje prispevky a prispevky inych, ktory presviedcaju mna. Vsimla si si, ze ludia obvykle u druhych kritizuju to, co sami robia?
Pri strate argumentov zacat utocit na pocet mojich prispevkov mi teda pride dost zufale. Cau!
|
| Líza |
|
(23.5.2005 12:04:50)
Zuzi, ale tohle přece nemůžeš myslet vážně...
Reaguju na tvoje dotazy, které jsi tu vznesla. Nerýpu, vysvětluju ti, proč na tebe někteří lidi nereagují jako na jiné diskutující. Podávám ti informaci (kterou můžeš použít například k tomu, aby na tebe příště reagovali věcněji a ne tak otráveně). Ale ty, aniž by ses zamyslela nad tím, co že ti to říkám, vyskočíš a oháníš se kolem sebe, protože se cítíš napadena. Já tě ale nenapadla, pouze jsem ti podala informaci, jak na mne (a podle reakcí mnohé další) působí ZPŮSOB prezentace, který jsi zvolila. Je to samozřejmě tvoje věc, já ti pouze říkám, čím ty negativní reakce u části lidí možná vzbuzuješ. Takže ještě jednou, ptala ses, co že je na tvých příspěvcích extremistického. Já odpovídám: Pouze to, že příliš tlačíš na pilu.
Howgh.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 12:15:40)
Liza, kritika, ktora je nekonkretna, nikomu nepomoze, len uskodi. Ak ti naozaj vadil len pocet prispevkov, vyjadri sa jasne a k veci. Z tvojho vyjadrenia toto vobec jasne nebolo.
Nadalej trvam na tom, ze kritiku by mal zacat kazdy sam od seba... alebo ako sa pise: pozametat si pred vlastnym prahom.
A myslim to vazne.
|
| Líza |
|
(23.5.2005 16:54:43)
Zuzi, jsme zpátky u toho, já tě nekritizuju, já ti říká, co může být důvodem některých negativních reakcí na tebe. nehcceš to slyšet - dobře, ale pak se na to taky neptej, kdo se neptá, neuslyší co nechce. Že ti říkám něco nepříjemného, to ještě namusí znamenat že na tebe útočím.
|
|
|
| Šáry | •
|
(23.5.2005 17:39:22)
ZuziP,
souhlasím s Lízou.
Myslím, že my všichni, kteří čteme Tvoje příspěvky, jsme už dávno pochopili, že a) své děti neplácáš a b) plácání Ti ze zásady vadí :o))). To je v pořádku, chápu to, máš na to právo a snad je to i trošku obdivuhodné, že se obejdeš i bez plácání.
Co mi ale taky vadí, je, že se snažíš vlastní metody aplikovat na všechny ostatní a neustále dokola omíláš, že když jsi to dokázala Ty, tak by to dokázal každý, jen kdyby se trochu snažil. Už mi to skoro připomíná nějakou sektu. Nikdo z nás Tě přece nepřesvědčuje, abys své děti plácala, ale Ty pořád opakuješ jako kolovrátek, že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí.
Musím znovu zopakovat, že občasné plácnutí nepovažuji za takovou újmu pro dítě, abych se tím byla ochotna do hloubky zabývat a dumat, jestli by se to náhodou nedalo někudy obejít, abych přece jenom plácnout nemusela. Prostě si nemyslím, že by to pro něj bylo tak děsivě poškozující.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 22:14:53)
Sary, toto su prekrutene slova... nie su moje. Je to tvoja interpretacia.
Ja nikoho nepresviedcam, aby dieta neplacal. To nie je pravda a taky prispevok odo mna nenajdes, kde by tieto slova boli.
Ak nieco omielam dokola, su to tieto slova: nie su deti, ktore potrebuju placanie, su rodicia, ktori si placanie vyberu.
A netusim, o co je to horsie ako omielanie dokola o tom, ze su deti, ktore placanie potrebuju.
Je to len omielanie proti omielaniu. Len ja omielam obvykle sama a vas je niekolko.
A toto tiez nie su moje slova: "že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí"...
Takze prosim este raz: ak kritika, tak konkretna.
|
| Marta | •
|
(23.5.2005 22:48:36)
ZuziP
a tady někdo tvrdil, že slova "že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí"... jsou tvoje citace? já to pochopila jako shrnutí toho co tu neustále dokola "omýláš" .. a jak vidno asi nás je takových vícero, co to pochopili stejně jako ta autorka příspěvku proti kterému jsi vystartovala naposledy :-) :-)
se mi zdá že tu už jde jen o to mít poslední slovo, tak já se ho dopředu vzdávám a těším se jak zase napadneš můj příspěvek, jsem zvědavá, jaký ton z něj vycítíš, co za útok v něm zpozoruješ, fakt že jo, ale věřím že najdeš x dalších možností, a nebudeš se opakovat, žejooooooo? :-) :-) :-)
no prostě tentokrát jsem si rýpnout musela, tak se k tomu rovnou přiznávám :-) :-)
snad smajlíci hovoří za vše....
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 23:40:37)
Marta, slova "Ty pořád opakuješ jako kolovrátek, že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí." napisala Sary, mrkni par prispevkov dopredu a tieto moje prispevky nie su rypanim, ale obranou.
Tvoje slova "a těším se jak zase napadneš můj příspěvek, jsem zvědavá, jaký ton z něj vycítíš, co za útok v něm zpozoruješ, fakt že jo, ale věřím že najdeš x dalších možností, a nebudeš se opakovat, žejooooooo? :-) :-) :-)" su len krasnou ukazkou toho, ako sa vyjadruje niekto, kto kritizuje za moje prispevky mna.
Tak sa bav a uzi si.
Posledne slovo mat nemusim, ja len nenecham na seba kydat veci, ktore nie su pravda. Tvojim prispevkom sa ukazalo, ze najlepsie sa kritizuju veci, ktore sam robim....
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 23:43:07)
Ono je vzdy lepsie, najst si nieco, do coho rypnem, vysmiat sa, ako argumentovat... alebo si nebodaj priznat chybu, ze? A tebe to fakt ide.
|
|
| Šáry | •
|
(23.5.2005 23:46:36)
ZuziP,
promiň, ale ač to nebyla přímá citace, ze Tvých příspěvků to na mne přímo čiší - JÁ neplácám, a VY byste taky nemuseli, jen kdybyste chtěli :o)))
Asi to vezmeš zase jako útok, ale jestli svým dětem vysvětluješ, co udělaly špatně a proč by to měly napravit, stejnou metodou, jakou užíváš k diskusi zde na netu, tak bych na místě toho dítěte mnohem radši brala těch pár facek.
|
|
|
|
| Emina | •
|
(23.5.2005 23:31:13)
Zuzi, ty "omylas" protoze jsi mlada a vasniva:). Kdyz jsem byla mlada ja, pouzivalo se v podobne situaci souslovi, ze nekdo je "konfliktni typ"...smankote, co jsem si toho uzila:)). Dneska jsem si vzpomnela na tuhle debatu, nacvicovala jsem s mladezi cosi, co velmi uzce souviselo s jednou starou pisnickou od Prazskeho vyberu, ktera se jmenuje Sebastian, znas ji? Jestli ne, poslechni si ji nekdy, je dobra, i dnesni mladezi se porad libi. Ty se snazis presvedci ostatni o necem, co ti pripada stejne evidentni jako dulezite a oni jako by nechteli slyset, ale slysi a premysli o tom, proto ti taky tak casto a vasnive odepisuji:). Navic mas uspech (Xantipa a dalsi). Nebit deti (vubec je nebit) skutecne je mozne a ve vetsi casti Evropy dokonce bezne. Neni to tak, ze si musi mama rvat vlasy, ze placla batoleti jednu na zadek, tim se z nej deprivant nestane a nestane se, ani kdyz ho majzne obcas, kdyz uz nevi, jak dal. Jen je to zbytecne a jsme-li humaniste vyznavajici nenasili a respekt ke druhemu, neni to spravne. To neni otazka rovnopravnosti deti a rodicu, ale toho, ze na vlastni dite si tak nejak troufneme. Prastit ve stejne situaci cizi dite bychom si rozmysleli a nabit napriklad podrizenemu v praci nebo stazistovi (za nejz take mame zodpovednost) nas nenapadne uz vubec. To je dvoji metr a v jadru to vime, proto nas to nenecha v klidu a tolik moc hledame argumenty na podporu svych stanovisek.
|
| Apolena. |
|
(24.5.2005 10:35:20)
Emino,
jenže ony se tu fakt míchají hrušky a jablka. Já svého partnera nemlátím, ale plácnu ho klidně, třeba když krájím nějaké zajímavé jídlo a on mi ujídá :-). Úplně stejně plácnu psa přes čumák, když ho strká třeba do ledničky, a Aničku, když tahá psa za ucho. Například. Své děti NEBIJU, mladší občas plácnu (nebrečí u toho), cizím dětem jsem nařezala dvakrát. Jeden chlapeček na mě útočil ve vlaku, dlouhou cestu si krátil tím, že terorizoval cestující. Když mě kopnul, zaťala jsem zuby, chňapla ho a vysvětlila, že se to nedělá. Zasmál se, plivnul na mě a dal mi facku. Okamžitě jsem mu ji vrátila a upozornila ho, že to příště bude horší. A bylo.
Další dítě bylo se svou matkou u nás na návštěvě a systematicky mi ničilo byt. Na mé domluvy VŮBEC nereagovalo. Jeho matka jen vzdychala, že se z něj zblázní. Několikrát jsem ji požádala, aby si dítě buď usměrnila nebo aby odešli. Když nic nepomohlo a dítě mi zničilo druhou židli (vyrvalo čalounění i péra), dostalo na zadek. Zabralo to.
Příště bych to bez nejmenších výčitek udělala zas.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 8:59:14)
Liza, este mi, prosim ta, vysvetli, ako si si vydedukovala moje "svaté přesvědčení že jedině ona má pravdu".... Z tych 30 prispevkov?
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 9:19:25)
Liza, co keby si sa pridala ku mne, odhodila nekonkretne tvrdenia a zacali by sme debatovat normalne? Ak sa ti nieco nepaci, napis konkretne.
Nikdy som nemala v umysle sa nad niekym vyvysovat. O svojej pravde, co sa tyka placania, som presvedcena, rovnako, ako mnohe z vas su presvedcene o svojej. Na tom predsa nic nie je… ak moje prispevky vyzneli ako vyvysovanie sa, ok, uz som napisala, ze si dam bacha. Chcem vsak aj od druhej strany, aby urobila to iste. A tymto o to ziadam teba. Debaty tohto stylu nemaju zmysel. Kritizovanie niekoho preto, ze pise vela prispevkov, vysmievanie sa a zovseobecnovanie, to sa mi fakt nepaci. Ak ti islo o to, do mna rypnut, tak sa ti to podarilo. Ale neviem, aky ciel tym sledujes ty a ostatni. Aj kritizovat sa da slusne a hlavne konkretne. Takze ak chces, tak sa pridaj ty a vyzvem aj ostatnych. A premyslim si, akym sposobom budem reagovat na rypave prispevky.
|
|
|
|
|
| Kubula K. |
|
(22.5.2005 16:19:48)
ZuziP,
určitě jsou i matky, pro které je plácnutí pohodlnější, rychlejší, jednodušší atd., ale osobně si myslím, že v téhle diskusi jich moc nebude (proč by se tu trápily - mají jasno). Spíš si myslím, že tady bude hodně lidí v různých stadiích mezi "neplácám" a "ráda bych neplácala/plácám jen výjimečně nebo symbolicky, ale občas ujedu, nebo prostě nic jiného nevymyslím". Nevím jak na Slovensku, ale tady má generace matek a tchýní často pocit, že mají na výchovu patent, a i když se to mladá generace (to jako my:-) snaží dělat jinak (např. bez řevu a bez plácání, v mém případě třeba taky bez citového vydírání, kterého jsem si užila nad hlavu), v okamžiku, kdy nejsou výsledky okamžitě (nebo aspoň brzo) vidět, je to voda na mlýn nesouhlasících, a MILIONKRÁT se najde nějaký dobrák, který ti (samozřejmě "v dobrém", jak jinak, a pokud možno v narvané tramvaji) řekne "no to já už bych mu dávno jednu lupla", "ty mááááš ale štěstí, že máš takovou trpělivou maminku, ale jestli vona není trpělivá až moc" apod. V případě, že nejsi zrovna úplně v pohodě, neřkuli máš-li momentálně pocit, že moc úspěšná vychovatelka nejsi, působí taková věta na tvé (nebo aspoň na mé) mateřské sebevědomí jako žíravina. Naopak velmi málokdy někdo takový přístup ocení, a my jsme přece jen byly vychovávané k závislosti na pochvale:-))).
Abych se dostala k jádru věci: myslím, že kdokoli se rozhodne jít cestou neplácání, respektování dítěte atd., nejenže na sebe bere břemeno (aspoň ze začátku) namáhavější výchovy, ale taky musí počítat s tím, že mu to tisíckrát někdo omlátí o hlavu. Čili bude potřebovat také nějaký protipól, řekněme uznání (když už ne pochvalu), a za tím účelem zabrousí dejme tomu na Rodinu. Pokud se tady v tu chvíli dozví, že PŘECE existuje x dalších řešení (a jeho/ji v tu chvíli jako na potvoru nenapadá zhola NIC), umím si představit, že celkem snadno zahořkne a řekne si, že se na to může vykašlat, že kritiky má dost doma a další nepotřebuje, díky.
Taková malá paralela z práce: léta učím angličtinu a dodnes mám občas pocit, že vyletím z kůže, když někomu po x-té řeknu, že tak a tak to nemá smysl dělat, a on to udělá zas. V tu chvíli samozřejmě můžu ironicky zvednout obočí a říct "ale Mr. Novák, tohle je přece ta nejhorší varianta, přece existuje x lepších, že?", anebo se můžu naprosto sebezapřít a za něco (za jakoukoliv maličkost) ho pochválit (resp. uznat, že něco udělal dobře). V okamžiku, kdy zjistí, že to něco zafungovalo, se jednak prudce zvýší jeho důvěra ke mně, jednak šance na to, že to začne dělat "správně" a nezatvrdí se proto, že z něj (nejlépe před podřízenými:-) dělám vola. No a ty jsi tady možná v podobné situaci - ti, kteří se tou myšlenkou teprve začínají zabývat, samozřejmě kladou pořád dokola dotazy, které tobě připadají stupidní, protože tohle už máš dávno za sebou, ale asi první věc, kterou učitel (nebo šiřitel osvěty) potřebuje, je obrnit se proti své vlastní zlosti a netrpělivosti (což je peklo, já to VÍM:-))). Je to vlastně stejný princip jako s těmi dětmi: NETRESTAT za to, že posedmé něco vysvětlíš a oni pořád nechápou:-).
No a když už mluvím o osvětě: Napsala jsem dr. Nováčkové, která se zabývá přístupem "respektovat a být respektován" a ona mi obratem odepsala, že většinou dělají jen věci pro učitele, ale teď zrovna bude seminář pro veřejnost v Praze, tři pondělky za sebou, tak kdybyste měl někdo zájem, podívejte se na další příspěvek (sem už to radši nekopíruju, bylo by to strašně dlouhé).
|
| Kubula K. |
|
(22.5.2005 16:20:32)
SPOLEČNOST PRO MOZKOVĚ KOMPATIBILNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Vinohradská 109, 130 00 Praha 3, tel. a fax: 222 72 59 72
jana.novackova@volny.cz; d.nevol@volny.cz; koprivovi.spirala@volny.cz
pořádá
30. května, 6. a 13. června 2005
první tři lekce kurzu
RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN:
VÝCHOVNÉ A KOMUNIKAČNÍ POSTUPY V KAŽDODENNÍCH SITUACÍCH
V každé ze tří částí kurzu rozebíráme „tradiční“ komunikační postupy a společně s účastníky přicházíme na to, proč někdy nezabírají. Poté nabízíme komunikační a výchovné postupy, které mají větší šanci omezit množství konfliktů, podporují odpovědné chování dětí a jejich sebeúctu a přispívají k větší pohodě ve vztazích.
Cílem je především zlepšení komunikace a soužití s dětmi, ale získané dovednosti mohou pomoci i ve vztazích s dospělými (s partnerem, spolupracovníky, přáteli).
Semináře jsou určeny rodičům, prarodičům, učitelům i vychovatelům, vedoucím v mimoškolní činnosti dětí a dalším zájemcům.
Témata:
• 1. seminář (30. května 2005 - pondělí): Jak jednat s dětmi nebo s dospělými, kteří dávají najevo negativní pocity a chovají se nerozumně.
• 2. a 3. seminář (6. a 13. června 2005 - pondělky): Situace, v nichž po dětech chceme, aby něco udělaly nebo naopak něco nedělaly. Postupy, které druhé (děti i dospělé) vedou k větší ochotě vyhovět.
Účastníci obdrží písemné shrnující materiály.
Další lekce (témata: co namísto trestů, rizika odměn a pochval, podpora samostatnosti dětí)
se mohou konat po dohodě s účastníky.
Místo konání: Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Viktora Huga 4, Praha 5, 1. patro. Tram č. 9, 12, zastávka Arbesovo nám. Prosíme o přezouvání.
Termín konání: 30. května, 6. a 13. června 2005, vždy od 17.30 do 20.30 hod.
Cena: 600,- Kč včetně materiálů, platba před 1. lekcí. Semináře jsou akreditovány MŠMT.
Přihlášky: PhDr. Jana Nováčková, CSc., Společnost MKV, Vinohradská 109, 130 00 Praha 3,
tel. a fax: 222 72 59 72 (záznamník), e-mail: jana.novackova@volny.cz
nebo
PhDr. Dobromila Nevolová, Zborovská 6, 150 00 Praha 5, tel. 257 320 107,
e-mail: d.nevol@volny.cz
|
| JaninaH |
|
(22.5.2005 16:39:19)
Velmi děkuji za informaceo kursu, už jsem se na přihlásila.
Děti jsou sice už velké (14 a 16), ale negativní emoce a nerozumné chování dávají najevo až běda. Moc se těším, že se naučím nové strategie, jak na ně. Snad ještě není pozdě...(ani na přihlášení, ani na výchovu).
J.
|
| Kubula K. |
|
(22.5.2005 17:18:48)
Jeno, jestli se to týká kurzu a není to tajemství, nemohla bys mi poslat kopii? :-)
|
|
|
| JaninaH |
|
(22.5.2005 17:45:25)
Jeno,
namoudušinapsíuši jsem se přihlásila a poslala jsem ti mail :-).
J.
|
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 8:44:29)
Hanka, suhlasim a mas pravdu.
Nech si teraz sypem popol na hlavu akokolvek, moje prispevky nie su ani zdaleka najrypavejsie, najpovyseneckejsie a slova v nich pouzite su velmi slabe oproti niektorym prispevkom mierenym proti mne.
Ak by si si precitala moje prve prispevky na rodine vobec, zistila by si, ze som to robila tak, ze som x-krat vysvetlovala. Bohuzial, mam pocit, ze vacsina mojich odpovedi bola uplne zbytocna - boli nakoniec otocene proti mne.... Takze reagujem tak ako reagujem, hoci by som sa fakt nad tym mala zamysliet, lebo ako hovoris. Vacsina mam tu naozaj hlada inspiraciu a moja odpoved ich otoci voci mne... a rypakov asi budem musiet zvladnut inac, to je fakt. Budem sa snazit a vdaka... teraz si inspirovala ty mna. Z tvojich prispevkov by sme si mali priklad brat viaceri.
|
|
| Ivka (3 berušky) | •
|
(23.5.2005 10:11:26)
Hanko a jiné maminy. To, že jsem někdy plácla (zcela dobrovolně a cíleně) neznamená, že svoje holky nerespektuji. Ano, já se přiznám, že plácnutí považuji za jednu z účinných metod. Ale samozřejmě se svými dětmi komunikuji a diskutuji o problému. Mnohdy je plácnutí účinnější než sáhodlouhé vysvětlování. To je můj názor. Někdy jsem vyloženě viděla, jak děti teoretickými argumenty vyloženě nudím a že jim hlavou pouze procházejí. Kdežto plácnutím to bylo vyřešeno hned a na místě. Nemyslím si, že by se naučily rozeznávat dobré a špatné věci pouze ze strachu, že dostanou. Plácnutí není výprask. Z výprasku by měly strach, to ano. My některé sice plácáme, ale argumentujeme. Neplácáme beze slov.
Ještě jsem chtěla podotknout. Každý máme nastavené jiné míry na neakceptovatelné chování. To co jiné mamině nevadí, mně už může připadat jako nevychovanost. A při představě takové návštěvy u mě doma... Odstraňování různých věcí z dosahu malých dětí mi připadá také zbytečné.Uvedu několik příkladů, jak to šlo u nás. Kytičky se prostě neotrhávají (tam se plácnutí po ručičce uplatnilo cíleně), CD jsme děti naučili pouštět si ve 2 letech (buď si dokázaly pustit pohádku nebo je to prostě nelákalo, protože to neměly zakázané), v kuchyni měly povolený šuplík s vařečkami a skříňku s plastovými miskami (tím pádem je ty ostatní nelákaly, protože tam měly vlastní království) ap. Když s dětma potom někam přijdete, uplatňují zkušenost z domova. Doma zakázané věci vám na návštěvě z dosahu neodstraní a z příjemné návštěvy je maraton hlídání nebo riskujete, že vás hned tak brzy nepozvou.
Takže v podstatě i když některé plácáme, z větší části vychováváme argumenty a domluvou. Samozřejmě že to jde. To nepopírám. Ale v některých situacích u nás bylo plácnutí na místě a jsem jeho zastánce. Neomezuje svobodomyslnost, ani nezávislost, ani tvořivost... Považuji jej v určitých situacích za správné a nezbytné. A nemyslím, že bych byla matka, která zasluhuje opovržení. Jak už jsem psala na jiném místě, nikdo nemáme patent na výchovu a máme právo si vybrat. Ale nejpodstatnější je jedna věc, kterou tady v této diskusi postrádám. Za každé situace je důležité vždy vychovávat s LÁSKOU, dítě s láskou v každé situaci přijímat, respektovat jeho osobnost. Věřím, že tohle děláme všechny a to je to pravé rodičovství. Ať už vychováváme jakkoli (nemám na mysli fyzické či psychické týrání a tresty). Děti jsou ten nejkrásnější Boží dar, který dostáváme. A LÁSKA k nim je to nejdůležitější v životě. Znáte některá něco krásnějšího? Pochybuji.
Přeji vám všem co nejvíce nejkrásnějších chvil s vašimi ratolestmi, pevné nervy a hlavně otevřené srdce vždy připravené naslouchat, vnímat a milovat.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 10:45:54)
Ivka, bozechran, nepodcenujem mamy, ktore deti placaju a viem, ze to robia z dobreho presvedcenia.
Vies co si ale myslim o tom, ze namiesto odstranenia veci dieta placnes? Tymto nechcem kritizovat teba, len vysvetlit, preco to nerobim.
Pre dieta v batolivom veku je prirodzene a potrebne, ze ochytava veci, skusa ako funguju a hadzanie veci o zem je prirodzenym krokom v uceni sa manipulacii s vecami. Pre mna je uplne nelogicke dieta placnut, aby to nerobilo. Davam mu tym informaciu: "Kvetina/pohar... sa nechyta." Hotovo. Nic viac. A preco sa nechyta? No proste sa nechyta, lebo ak sa chyti, tak dostanem po ruke.... Ja toto za dobru informaciu nepovazujem. PRe mna bolo logickejsie veci, ktore nechcem aby skumalo, nenapadne odlozit a vratit sa k nim v case, ked bol schopny pochopit, ze sa pokazia/rozbiju.... Dosazitelne som nechala vsetko, co chytat moze - plastove riady, varechy..... Stalo ma to mozno rok, kedy sme mali veci z dosahu, ale stalo mi to za to. A na navsteve som maleho kontrolovala. Lebo capat dieta po ruke za nieco, co nie je schopne pochopit, mi nepripada spravne. To je moj nazor.
|
|
| L+2 | •
|
(24.5.2005 18:31:34)
Ivko (a 3 berusky)
plne s tebou souhlasim, ze je nutne vychovavat s laskou, a vzdy je nejdulezitejsi davat detem lasku na jevo (resp. dite nesmi mit pochybnost, ze by nebylo milovane). Ja si ale take myslim, ze laska nemuze byt bez vzajemneho respektu a uznavani osobnosti a prav, nebo jednani zpozice sily. Proto zi myslim, ze dite muze mit pochybnosti o tom, jestli ho rodice miluji,kdyz hovychovavaji bitim. Jak diteti vysvetlit, ze rodic ma pravo dite uhodit ale dite nema pravo uhodit rodice a pritom stale udrzovat to, ze mame vzajemnou uctu? Moji rodice me vychovavali z pozice sily, ne ze by me bili, to ne, obcas mi jednu placli, ale take me nikdy neuznavali jako partnera, jako plnohodnotneho cloveka. Proc,jenom proto, ze jsem byla dite? Hodne dlouho mi trvalo nez jsem ziskala jakoukoliv sebeduveru, a s jejim nedostatkem bojuji cely zivot.
Ivko, k tem nevychovanym detem na navstevach. Ja se jenom musim zeptat, jestli se dite chova nevychovane proto, ze maminka "zvani" s kamaradkou u kaficka a ditete si nevsima (takze dite si vyhledava pozornost), nebo jestli je to nevychovanost. Ja nevim, ja bych asi spise dala facku mamince, nez tomu diteti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ivka | •
|
(20.5.2005 15:32:13)
Prosím vás, proč porovnáváte konkrétní situace? Každá domácnost funguje jinak, každý rodič je jiný a hlavně každé dítě je jiné. Některému stačí domluvit a některé je nutné v určité situaci plácnout. Jsem taky "plácačka". V době, kdy už jsem si myslela, že plácnutí nebude už nutné, k nám s velkou vervou vtrhla puberta. Kdo má děti v tomto věku, pochopí. Jinak si myslím, že je rozdíl dítěti dát výprask nebo výchovně s láskou plácnout. Já jsem zastáncem toho druhého. Musím říct, že jsem zažila mnoho návštěv v rodinách, kde neplácají a z mého pohledu to někdy byla katastrofa. Naše děti se na návštěvách chovají klidně, slušně, ale tím nechci říct, že sedí na zadku. Ale nesnáším návštěvy, kdy mi děti lezou do věcí, prohledávají šuplíky, vytrvale zapínají a vypínají televizi ap. a nějaká domluva ze strany jejich rodičů rozhodně není účinná. Myslím, že správně načasované plácnutí by bylo účinnější. Říkejte si co chcete. A naším velkým heslem ve výchově je DůSLEDNOST.
|
| Xantipa | •
|
(23.5.2005 12:34:00)
ale přesto mi to nedá. Kdo četl ví, že jsem byla plácačka, ale snažím se a chci být neplácačka. Je to zčásti i zásluhou příspěvků ZuziP. Někde psala, že když je pro někoho nepřípustné uhodit dítě např. do věku 4 let /protože je malé/ a pak od puberty nahoru /protože je téměř dospělé/, proč tedy plácat v tom mezidobí. I její příspěvky mě donutily o tom přemýšlet. Protože mám děti ve všech těchto věkových kategoriích, proč jsem schopna se domluvit s tím nejmenším a také s pubescentem, ale proč mám občas plácnout svého sedmiletého syna/že to jinak nejde?/. Proč u svých dvou dětí dokážu najít jiné metody, ale u mého prostředního dítěte ne? Proč dokážu bez problémů neplácnout své 2 děti a prostředního občas ano? I teď o víkendu jsem měla nervy na pochodu /všechny 3 děti přišly se svou troškou do mlýna - asi byl špatný tlak/ a vydržela jsem.
Nesmějí si dovolit víc než dřív, styl výchovy je stále stejný /jen bez plácnutí/. Vím, že některým už vadí články ZuziP, ale i díky její neústupnosti jsem začala o tom všem přemýšlet. Také jsem předtím zoufale obhajovala svůj přístup v tom, že někdy je plácnutí to nejlepší řešení, že dítě přece netýrám a že ho mám ráda.
Jasně, že všechny, co jsme tady, své děti milujeme a fyz. netýráme. Ale možná by to chtělo o příspěvcích ZuziP více popřemýšlet. Není potřeba zákon, aby jakékoli plácnutí dítěte bylo trestné. Nebo aby tzv. neplácání znamenalo to, že dítě si může dovolit cokoli. Jen při vysvětlování svým dětem chodím občas okolo. Přímo jdu u své nejstarší dcery - myslím, že to chápe. U nejmladšího to jinak než nepřímo nejde a u svého sedmiletého syna volím metody od každého trochu.
Jsem za své děti zodpovědná, ale to neznamená, že jen můj názor je ten nejlepší a že děti mají právo na své rozhodnutí v době, kdy budou dospělí. Své povinnosti si musí plnit, ale mají určité možnosti výběru /podle věku/.
Uvidíme, jak se to časem vyvine. Ale vím jistě, že pokud vydržím /a já určitě vydržím/ být neplácačka, nikdy neřeknu "měla jsem je víc řezat". Určitě neplatí to, že nejlépe vychovaní jsou ti, kteří zažili plácání a naopak. Kéž by to bylo tak jednoduché.
|
|
| Xantipa | •
|
(23.5.2005 12:34:20)
ale přesto mi to nedá. Kdo četl ví, že jsem byla plácačka, ale snažím se a chci být neplácačka. Je to zčásti i zásluhou příspěvků ZuziP. Někde psala, že když je pro někoho nepřípustné uhodit dítě např. do věku 4 let /protože je malé/ a pak od puberty nahoru /protože je téměř dospělé/, proč tedy plácat v tom mezidobí. I její příspěvky mě donutily o tom přemýšlet. Protože mám děti ve všech těchto věkových kategoriích, proč jsem schopna se domluvit s tím nejmenším a také s pubescentem, ale proč mám občas plácnout svého sedmiletého syna/že to jinak nejde?/. Proč u svých dvou dětí dokážu najít jiné metody, ale u mého prostředního dítěte ne? Proč dokážu bez problémů neplácnout své 2 děti a prostředního občas ano? I teď o víkendu jsem měla nervy na pochodu /všechny 3 děti přišly se svou troškou do mlýna - asi byl špatný tlak/ a vydržela jsem.
Nesmějí si dovolit víc než dřív, styl výchovy je stále stejný /jen bez plácnutí/. Vím, že některým už vadí články ZuziP, ale i díky její neústupnosti jsem začala o tom všem přemýšlet. Také jsem předtím zoufale obhajovala svůj přístup v tom, že někdy je plácnutí to nejlepší řešení, že dítě přece netýrám a že ho mám ráda.
Jasně, že všechny, co jsme tady, své děti milujeme a fyz. netýráme. Ale možná by to chtělo o příspěvcích ZuziP více popřemýšlet. Není potřeba zákon, aby jakékoli plácnutí dítěte bylo trestné. Nebo aby tzv. neplácání znamenalo to, že dítě si může dovolit cokoli. Jen při vysvětlování svým dětem chodím občas okolo. Přímo jdu u své nejstarší dcery - myslím, že to chápe. U nejmladšího to jinak než nepřímo nejde a u svého sedmiletého syna volím metody od každého trochu.
Jsem za své děti zodpovědná, ale to neznamená, že jen můj názor je ten nejlepší a že děti mají právo na své rozhodnutí v době, kdy budou dospělí. Své povinnosti si musí plnit, ale mají určité možnosti výběru /podle věku/.
Uvidíme, jak se to časem vyvine. Ale vím jistě, že pokud vydržím /a já určitě vydržím/ být neplácačka, nikdy neřeknu "měla jsem je víc řezat". Určitě neplatí to, že nejlépe vychovaní jsou ti, kteří zažili plácání a naopak. Kéž by to bylo tak jednoduché.
|
| ZuziP | •
|
(23.5.2005 12:46:24)
Xantipa, aj ked pises, ze sa viem branit sama, tak mi dobre padne prispevok, ako je tvoj. To si aspon pomyslim, ze snad az tak otrasne tie moje prispevky nie su.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)