| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Zkratka, která nevede NIKAM

 Celkem 249 názorů.
 Kubula K. 


pochvala 

(20.5.2005 7:39:00)
Souhlasím, ale ještě bych se chtěla vráti k tématu pochvala. Už v předchozí diskuzi někdo psal o tom, že součástí demokratické výchovy je dítě nechválit. Reakce byly pochopitelně rozhořčené, ale já jsem o tomhle opravdu někde něco četla - že když dítě chválím, stává se tím vlastně závislé na mé pochvale (potažmo na názoru jiných lidí) a nemyslí samostatně, resp. není samo svým soudcem ani jako dospělé. Víte o téhle filosofii někdo něco víc?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pochvala 

(20.5.2005 7:48:52)
Hanko, včera jsem to už psala jinam, tak to zkopíruju.

Velmi stručně: je to myšleno tak, že trest i pochvala jsou způsoby manipulace a pokud nechceš, aby dítě dělalo věci proto, že pak bude pochváleno, nebo aby nebylo potrestáno, ale proto, jaký je jejich skutečný smysl, poskytuj mu "jen" zpětnou vazbu bez hodnocení dítěte, nebo možnost poznat přirozený důsledek.

Tímhle tématem se u nás na hodně dobré úrovni zabývá Jana Nováčková a manželé Kopřivovi. Dělají kurzy pod názvem Respektovat a být respektován a odkazů k tématu jsem našla jen málo, nicméně:

Respektovat a být respektován http://virtualniskola.mujnet.cz/DOK/clanek.aspx?a=0&prmKod=PGCZ.831.1880.2263.2268.2638
Rozhovor s psycholožkou Janou Nováčkovou http://www.scio.cz/indiv/rodina_a_skola/2002_10/rozhovor.htm
 ZuziP 
  • 

Re: Re: pochvala 

(20.5.2005 9:55:58)
Jena, tak uz som si to precitala.... Nooo, pochopila som, ze uznanie je dovolene. Tak mozno nieco na tom je. Problem je asi, ze ked napises, ze deti sa nemaju chvalit, tak sa ludia zlaknu, ze "ako to?"... treba mat asi jasne pojmy - pochvala a uznanie.
Aj ked neviem, ci sa da v niektorych tak jednoznacne povedat - toto je pochvala, toto je uznanie.... ale je pravda, ze nech to nazveme akokolvek, ak je to k veci a uprimne, mozeme to nazvat uznanie - teda ja to tak citim. A ak to niekedy prezeniem a dieta namiesto uznania pochvalim, tak mi to nepride nespravne. :-)))
 Emina 
  • 

Re: Re: pochvala 

(21.5.2005 16:35:46)
Ano. J. Novackovou vrele doporucuji. Odmeny (resp. systemy odmen) jsou ve vychove skoro stejne devastujici jako tresty. Deti lze vychovat bez biti od narozeni do dospelosti a to totalne bez biti- "placani" vcete. Problem je v tom, ze pro lidi, kteri sami byli jako deti biti, je velmi tezke si to predstavit. Hodne zalezi na ocekavanich, ktere s ditetem spojujete, to je, myslim, dulezita vec, ktera tu nezaznela, a casto je problem prave tady.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: pochvala 

(22.5.2005 9:52:12)
Emina, s tymi ocakavaniami od dietata mas uplnu pravdu. Prave vcera sme sedeli s manzelom, bavili sme sa o detoch a o tom, co chceme napravit... a uvedomili sme si, ze velmi nam pomohlo zmenit nase ocakavania voci detom. Jednoducho prestat robit problemy z veci, ktore problemami nie su a usetrit si sily na to podstatne.
Obaja sme ako deti dostavali (ja od mamy takmer vobec nie, zato otec bol nervak a ruka mu usla casto; manzel mal autoritativneho otca a bitka bola bezna) a bolo to tazke prekonat - teda v prvom rade bolo tazke prekonat sam v sebe to myslenie a potom aj tie prebrate vzorce od rodicov.
 ZuziP 
  • 

Re: pochvala 

(20.5.2005 9:42:59)
Hanka, uprimna pochvala je vlastne uznanim, ak niekto spravi nieco dobre. Chvalit deti za veci, ktore pre nich vyzaduju namahu alebo sebazaprenie, mi pride uplne prirodzene a potrebne.
Ja teoriu o nechvaleni akosi neviem stravit.... aj ked si este musim precitat clanky, co odporuca Jena, zatial som sa k nim nedostala. :-)))) Som zvedava, ale nemyslim, ze by toto moje presvedcenie zmenili.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: pochvala 

(20.5.2005 10:17:50)
Zuzi, já si taky myslela, že mě nikdo nepřesvědčí :-) Ale to je fakt na dlouhej rozhovor - netroufám si to zjednodušovat přes net...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Jeno, 

(20.5.2005 10:40:30)
nejsem ZuziP, ale cítím potřebu reagovat. Četla jsem příspěvky z tvého předchozího odkazu. Kdyby to tak fungovalo, bylo by to hezké. Jenže sama psycholožka píše, že to tak není. Dneska a i dříve /za mě/ to funguje podle hesel: "drž hubu a krok, ztratit se v davu, hlavně nevyčuhovat". Je to tak. Má dcera je v prvním ročníku SŠ. Mají školní radu. Ale bohužel. Z prvních ročníků tam není nikdo, protože co by chtěli, ještě jsou zobáci. Když mají připomínku k čemukoli, je jim na rovinu řečeno ředitelem, že pokud se jim to nelíbí, ať vypadnou /rozuměj - ze školy/, že je tam nikdo nedrží. Když jsem si dovolila na třídní schůzce vznést připomínku, tak nejvíc ředitele zajímalo, které dítě ze studentů je moje, aby si na ně dal prý pozor. Tak co s tím dělat. Prostě se musela naučit vyšlapovat podle výše uvedených hesel a snad dojde v klidu do čtvrťáku. Jak to bude dál, uvidíme.
Můj syn půjde do první třídy a taky se nedělám iluze.
Já jsem vždycky chtěla jako rodič spolupracovat s třídní učitelkou, ale oni si spolupráci představují tak, že rodič bude vykonavatel trestů a ne cestu společného hledání řešení. Řešení už mají, my /učitelé/ je nesmíme fyz. trestat, tak to udělejte doma za nás. Jakoukoli zmínku z mé strany: A nešlo by třeba tohle a tohle - ne nešlo, takhle to dělám vždycky a nikdo nic nepřipomínal, jen vy /to jako já/ pořád něco máte. Nic jsem nedosáhla s argumentem, že nechci úlevy pro své dítě, ale změnu přístupu pro všechny. Spíše naopak, byli jsme nuceni změnit školu, protože p. učitelka se rozhodla mi ukázat, že dcera je prostě k ničemu. Troufám si tvrdit, že nastala psych. šikana ze strany učitelky.
Ach jo. U syna si ve škole jakékoli názory nechám raději pro sebe - ty nervy nestojí za to.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Jeno, 

(20.5.2005 11:50:18)
Xantipo, to Ti bohužel věřím :-( Proto se ty kurzy dělají hlavně pro učitele. (Naši budoucí učitelku zmiňovaná filosofie zaujala a v globále podle ní i jedná, tak jsem jí za to hodně vděčná.)
 Kubula K. 


Xantipo, 

(20.5.2005 22:38:56)


z tvého příspěvku na mě dýchla hrozná beznaděj... Já nepochybuju, že je těžké prosazovat změny (sama mám např. zkušenost s lékařkou, která velmi ráda dává antibiotika a očkuje přesto, že má dítě na vakcínu "divné" reakce, a bylo to docela maso:-), ale jak se stane, že to člověk úplně vzdá? Nepřipadá ti, že za svůj názor (a lepší budoucnost svých dětí, jakkoli to zní pateticky) stojí za to bojovat, i kdybys tomu měla obětovat volný čas a dobré vztahy s ředitelem (který zřejmě za moc nestojí)? Prosím tě neber to jako nějakou radikální kritiku, spíš mi přijde, že tě něco muselo fakt drsně zkřísnout, jinak si to neumím vysvětlit.
 Xantipa 
  • 

Re: Hanko, 

(23.5.2005 9:06:51)
to je realita. Když máš dítě ve škole, nemůžeš bojovat, protože pak to odnese dítě. Na ZŠ můžeš dítě dát na jinou školu, ale na střední to moc nejde. Prostě má dcera MUSÍ ve vlastním zájmu pochopit, že hlavou zeď neprorazíš. Jakkoli bojovat nelze.
 Kubula K. 


Re: Re: Hanko, 

(24.5.2005 0:24:23)
Xantipo,
ale nemáš strach, že pokud pochopí, že hlavou zeď neprorazí, může skončit někde uprostřed stáda, které půjde, kam se mu řekne? Já jsem možná extremistka, ale neváhala bych takový případ zveřejnit a postarat se, aby se nejnovější vývoj pravidelně objevoval na netu... taková drobná občanská neposlušnot:-). Přece mi (a mým dětem) nějakej ředitel (a k tomu nejspíš vůl) nebude lajnovat život, a k tomu do tak pokroucený podoby? Zase to prosím tě nemyslím nijak kriticky, je mi jasné, že je to drsná a těžko řešitelná situace, ale pokud říkáš, že to děláš kvůli dceři, co si z toho přebere?
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Hanko, 

(24.5.2005 9:41:18)
neberu Tvé příspěvky jako kritiku, ale diskuzi.
S dcerou o tom mluvíme /je jí 16 let/. Nikdy jsem ve škole neřekla nic, o čem jsme si nepromluvily. Myslím, že to je podstatné - o tom mluvit. Svým rozhodnutím bych ji mohla postavit do neřešitelné a velmi komplikované/pro ni/ situace. Já si taky nenechám tzv. dělat na hlavu. Jenže bych si tento postoj nedovolila vůči ostatním. Nemůžu rozbouři vlny ve škole a dceru v tom nechat. Já si pak budu doma a v práci a ona bude mít ve škole peklo - každodenní. Jak dlouho to může vydržet? Moc ne.
Ve svém věku MUSÍ pochopit, že prostě jsou situace, kdy opravu musí jít s davem. Je to pravda, že hlavou zeď neprorazíš. Já jsem to dříve zkoušela kolikrát - přece si nenechám líbit očividnou nespravedlnost. Jenže jsem si dost často nabila čumák. Mohu být ráda, že jsem si nezlomila vaz.
Tak to ve společnosti chodí, i když se mi to nelíbí.
Může se Ti to zdát pokrytecké. Je to pokrytecké.
Ale ono to prostě jinak nejde. Myslím si, že ve svém věku to už chápe. V dospělosti už bude na ní, zda zůstane v davu, či vystrčí růžky - aspoň občas.
A mezi námi - nechtěla bych, aby byla vždy vpředu /ten revolucionář/. Ti bývají zpravidla nastrčeni jen na chvíli, aby dali svou kůži na trh, a pak je ten samý dav ušlape, případně i ukamenuje.
Kolik známých a úspěšných lidí prorazilo s taktikou odbojáře a dopadli dobře. Nějak si nemohu vzpomenout.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Hanko, 

(24.5.2005 9:41:46)
neberu Tvé příspěvky jako kritiku, ale diskuzi.
S dcerou o tom mluvíme /je jí 16 let/. Nikdy jsem ve škole neřekla nic, o čem jsme si nepromluvily. Myslím, že to je podstatné - o tom mluvit. Svým rozhodnutím bych ji mohla postavit do neřešitelné a velmi komplikované/pro ni/ situace. Já si taky nenechám tzv. dělat na hlavu. Jenže bych si tento postoj nedovolila vůči ostatním. Nemůžu rozbouři vlny ve škole a dceru v tom nechat. Já si pak budu doma a v práci a ona bude mít ve škole peklo - každodenní. Jak dlouho to může vydržet? Moc ne.
Ve svém věku MUSÍ pochopit, že prostě jsou situace, kdy opravu musí jít s davem. Je to pravda, že hlavou zeď neprorazíš. Já jsem to dříve zkoušela kolikrát - přece si nenechám líbit očividnou nespravedlnost. Jenže jsem si dost často nabila čumák. Mohu být ráda, že jsem si nezlomila vaz.
Tak to ve společnosti chodí, i když se mi to nelíbí.
Může se Ti to zdát pokrytecké. Je to pokrytecké.
Ale ono to prostě jinak nejde. Myslím si, že ve svém věku to už chápe. V dospělosti už bude na ní, zda zůstane v davu, či vystrčí růžky - aspoň občas.
A mezi námi - nechtěla bych, aby byla vždy vpředu /ten revolucionář/. Ti bývají zpravidla nastrčeni jen na chvíli, aby dali svou kůži na trh, a pak je ten samý dav ušlape, případně i ukamenuje.
Kolik známých a úspěšných lidí prorazilo s taktikou odbojáře a dopadli dobře. Nějak si nemohu vzpomenout.
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Hanko, 

(24.5.2005 19:15:06)
To je fakt, asi jich moc nebude. Možná je to taky o povaze, já většinou ten revolucionář vepředu jsem:-), ale chápu, že to nemusí bavit každého. Nevím proč jsem předtím usoudila, že máš holčičku tak na prvním stupni a říkáš jí něco jako "ve škole radši nic neříkej, aby se pan ředitel nezlobil". Příště se budu snažit nedělat závěry z ničeho, slibuju:-)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hanko, 

(25.5.2005 10:59:53)
Jen jsem chtěla dodat, že dítě na prvním stupni ZŠ je na tom ještě hůře než na SŠ /z mé zkušenosti/. Malé dítě nespravedlnost nechápe. Je strašně těžké mu to vysvětlit. Ale i u mého syna/po prázdninách půjde z 1. třídy ZŠ/ se budu snažit, aby pochopil, že leckdy přímá cesta není ta nejlepší. Jsem přesvědčena, že to je v jeho nejlepším zájmu.
 F 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hanko, 

(25.5.2005 13:10:00)
Male dite opravdu nespravedlnost nechape a to zvlaste od vedeni skoly..ostatne nekdy nechapou ani rodicove..hlavne ze chape pan reditel, ktery je novy, mlady, uci pouze 2 roky a to jeste jen 2 hodiny za tyden..mno a ucitelky taky nechapou a houfne odchazeji..stejne jako odchazeji deti..a reditel tvrdi, ze odchod deti je kvuli ucitelkam..v tomhle se male deti opravdu tezko vyznaj..

Mno a dneska se radeji nepodepisu.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: pochvala 

(20.5.2005 10:40:37)
Ok, rozumiem. Na zmeny tohto typu treba vela casu na travenie informacii, to poznam. :-)))
A az potom clovek zbada, ci to nieco ma alebo nema do seba a ci to chce alebo nechce pouzit.
 Emina 
  • 

Re: Re: pochvala 

(21.5.2005 19:42:11)
Zuzi, myslim, ze nejde o to deti nechvalit, ale o to nevychovavat je pomoci systemu odmen. Tak alespon ja chapu J. Novackovou. Pochvala a manipulace ve stylu "kdyz to udelas, dostanes cokoladu" jsou dve ruzne veci. To, co pise tusim Hanka, tj. nazor, ze v ramci demokraticke vychovy se deti nemaji chvalit, jsem take kdysi slysela od jedne kolegyne, ale vic o tom nevim, osobne to povazuju za nesmyslne a fakt nemam pocit, ze by J. Novackova tenhle nazor razila.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: pochvala 

(21.5.2005 19:47:34)
To uz neni odmenovani, to je uplaceni:-))) Zrovna tak jako "kdyz to neudelas, cokoladu nedostanes" je vyhrozovani...
 Kubula K. 


pochvala X uznání 

(21.5.2005 20:25:41)
Já jsem pročetla ty příspěvky, na které Jena poslala odkazy, a oni tam fakt rozlišují mezi pochvalou a
uznáním. Uznání je třeba "tohle se fakt povedlo", pochvala "to se ti povedlo nádherně, jsi moje největší šikulka (případně okořeněné "takovou holčičku má maminka ráda")". Dost tam jdou po tom, aby dítě tu věc příště neudělalo proto, že ho za to někdo pochválí, ale protože zažije uspokojení z něčeho smysluplného.

A ještě jedna troška do mlýna: Nedávno moje máma chtěla pochválit Maxe, že dobře říká "ř". Zahájila takto:
Maxíku, dnes jsem čekala u zubaře a tam byla jedna holčička, asi stejně stará jako ty, a ta vůbec neuměla "ř". Tak jsem si říkala, ten náš Maxík je ale šikulka... atd. Přišlo mi to jako naprosto zcestný způsob pochvaly, protože vlastně chválí jedno dítě "na úkor" druhého, ale vůbec jsem tuhle myšlenku nedokázala mámě zprostředkovat - nechápala, o čem mluvím.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pochvala X uznání 

(21.5.2005 20:59:46)
Hanko, myslim, že s babičkama o tomhle bude vždycky těžká domluva... Já jsem s nima vyladila jen ty nejzákladnější záležitosti a jinak je to holt na jejich tvořivosti - dala jsem přednost dobrým vztahům. Kdoví, co si budou myslet naše děti o nás, až budem hlídat vnoučata :-)
 Emina 
  • 

Re: Re: pochvala X uznání 

(21.5.2005 21:24:00)
To vam muzu rict. Uvidite, ze budou rady. Vazne staci nepouzivat hlidani jako nastroj mocenskeho boje a pridrzet se bezneho spolecenskeho taktu. Pak je babicka oprasovana SUPERSTAR (pokud teda hlida a netrajda).:))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: pochvala 

(21.5.2005 20:44:23)
Emino, já myslim, že i pochvala může být pro dítě odměnou a může na ní být závislé.
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: pochvala 

(21.5.2005 21:16:24)
Myslim, ze Hanka to vystihla dobre, zalezi na tom, jaka ta pochvala je, resp. tedy aby to bylo ono "uznani". Osobne jsem se snazila (a snazim) vzdycky vyhnout manipulativnimu jednani a podle toho rozlisovala. Pokud definujeme manipulativni "pochvalu" a nemanipulativni "uznani", je to tentyz princip dovedeny do dusledku. Ja jsem presvedcena, ze je dobre brat deti vazne a vazit si jich, pak je nemuzete ani bit, ani z nich delat blbce manipulativnim jednanim .
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: pochvala 

(21.5.2005 21:16:46)
Myslim, ze Hanka to vystihla dobre, zalezi na tom, jaka ta pochvala je, resp. tedy aby to bylo ono "uznani". Osobne jsem se snazila (a snazim) vzdycky vyhnout manipulativnimu jednani a podle toho rozlisovala. Pokud definujeme manipulativni "pochvalu" a nemanipulativni "uznani", je to tentyz princip dovedeny do dusledku. Ja jsem presvedcena, ze je dobre brat deti vazne a vazit si jich, pak je nemuzete ani bit, ani z nich delat blbce manipulativnim jednanim .
 Hanka, Anička 17 měs. 
  • 

pochvala - vlastní zkušenost 

(23.5.2005 21:14:02)
Nedá mi to neodpovědět do této diskuze. Překvapuje mi, jaké názory se tu objevují na pochvalu. Někdy se mi zdá, že se člověk může spoustu věcí naučit i z vlastních zkušeností. Já se s Vámi o své podělím. Nechci aby to tu vyznělo, že své rodiče odsuzuji a nemám je ráda. Naopak. Ale přesto mi jejich způsob výchovy způsobil dosti velké problémy počínaje pubertálním věkem. Moji rodiče mě nikdy neplácali, vše vysvětlovali. Nikdy nás skoro nechválili, oni spíše z důvodu, že z nás nechtěli vychovat pyšné lidi. Podle některých příspěvků to tu vypadá, že je to ideální způsob výchovy a že právě to je způsob, jak vychovat děti nezávislé na pochvale druhých. Každý člověk je jiný a na mou osobu měla tato výchova přesně opačný efekt. Sebevědomí mi naprosto chybělo a právě to sebevědomí (ne pýcha - to je úplně něco jiného) je pro člověka důležité, aby byl vnitřně svobodný a nezávislý na mínění jiných. Chyběla mi pochvala vlastních rodičů. Jsem přesvědčena, že kdyby jí bylo od nich více, vůbec bych ji už nepotřebovala hledat jinde. Nedovedu si představit, že bych své děti (přiměřeně jejich povaze) netrestala a naopak nechválila. Podle mě je to prostě principielně základ výchovy a já chci své děti vychovávat nebo jinak řečeno usměrňovat. Přeji všem mnoho úspěchů ve Vaší výchově.
 Hanka, Anička 17 měs. 
  • 

pochvala - vlastní zkušenost 

(23.5.2005 21:14:40)
Nedá mi to neodpovědět do této diskuze. Překvapuje mi, jaké názory se tu objevují na pochvalu. Někdy se mi zdá, že se člověk může spoustu věcí naučit i z vlastních zkušeností. Já se s Vámi o své podělím. Nechci aby to tu vyznělo, že své rodiče odsuzuji a nemám je ráda. Naopak. Ale přesto mi jejich způsob výchovy způsobil dosti velké problémy počínaje pubertálním věkem. Moji rodiče mě nikdy neplácali, vše vysvětlovali. Nikdy nás skoro nechválili, oni spíše z důvodu, že z nás nechtěli vychovat pyšné lidi. Podle některých příspěvků to tu vypadá, že je to ideální způsob výchovy a že právě to je způsob, jak vychovat děti nezávislé na pochvale druhých. Každý člověk je jiný a na mou osobu měla tato výchova přesně opačný efekt. Sebevědomí mi naprosto chybělo a právě to sebevědomí (ne pýcha - to je úplně něco jiného) je pro člověka důležité, aby byl vnitřně svobodný a nezávislý na mínění jiných. Chyběla mi pochvala vlastních rodičů. Jsem přesvědčena, že kdyby jí bylo od nich více, vůbec bych ji už nepotřebovala hledat jinde. Nedovedu si představit, že bych své děti (přiměřeně jejich povaze) netrestala a naopak nechválila. Podle mě je to prostě principielně základ výchovy a já chci své děti vychovávat nebo jinak řečeno usměrňovat. Přeji všem mnoho úspěchů ve Vaší výchově.
 Hanka, Anička 17 měs. 
  • 

pochvala - vlastní zkušenost 

(23.5.2005 21:15:01)
Nedá mi to neodpovědět do této diskuze. Překvapuje mi, jaké názory se tu objevují na pochvalu. Někdy se mi zdá, že se člověk může spoustu věcí naučit i z vlastních zkušeností. Já se s Vámi o své podělím. Nechci aby to tu vyznělo, že své rodiče odsuzuji a nemám je ráda. Naopak. Ale přesto mi jejich způsob výchovy způsobil dosti velké problémy počínaje pubertálním věkem. Moji rodiče mě nikdy neplácali, vše vysvětlovali. Nikdy nás skoro nechválili, oni spíše z důvodu, že z nás nechtěli vychovat pyšné lidi. Podle některých příspěvků to tu vypadá, že je to ideální způsob výchovy a že právě to je způsob, jak vychovat děti nezávislé na pochvale druhých. Každý člověk je jiný a na mou osobu měla tato výchova přesně opačný efekt. Sebevědomí mi naprosto chybělo a právě to sebevědomí (ne pýcha - to je úplně něco jiného) je pro člověka důležité, aby byl vnitřně svobodný a nezávislý na mínění jiných. Chyběla mi pochvala vlastních rodičů. Jsem přesvědčena, že kdyby jí bylo od nich více, vůbec bych ji už nepotřebovala hledat jinde. Nedovedu si představit, že bych své děti (přiměřeně jejich povaze) netrestala a naopak nechválila. Podle mě je to prostě principielně základ výchovy a já chci své děti vychovávat nebo jinak řečeno usměrňovat. Přeji všem mnoho úspěchů ve Vaší výchově.
 Kubula K. 


Re: pochvala - vlastní zkušenost 

(23.5.2005 23:44:12)
Hanko,
zdá se mi, že víc než pochvala ti možná mohlo chybět uznání (já jsem teď expert, naučila jsem se to rozlišovat:-))). Naši používali asi podobné metody jako tvoji rodiče, a sem tam mě i chválili (nejčastěji slovy "ta naše kuchařinka, ta nám to pěkně uvařila" - ještě dnes mi při té vzpomínce naskakuje kopřivka - brrrrr). Problém byl asi v tom, že jsem i tenkrát za tímhle cítila manipulaci (podle otcových představ jsem fakt měla zalézt do kuchyně a zůstat tam, dokud nebude čas vydat se na krchov:-), a taky mi chybělo to UZNÁNÍ - zejména u věcí, kterých bych si teoreticky vážila i sama (např. nikdy neocenili, že mi to celkem myslí - prý abych nezpychla:-))), nebo že jsem byla dobrá ve sportu - protože to není důležité, atd.) No nevím, jen mě to tak napadlo.
 Šáry 
  • 

Re: Re: pochvala - vlastní zkušenost 

(23.5.2005 23:52:08)
Hanko,

já se taky snažím co nejvíc chválit - třeba za nezlobení u doktora, za "pomoc" s úklidem, za získání nějaké nové dovednosti, za to, že se učí říkat "prosím" a "děkuju". Naši rodiče to moc nedělali, tehdy se to nenosilo, aby dítě "nezpychlo". Myslím, že to je pěkná blbost. Jsem pro to, vynadat, když je za co, a pochválit, když je za co. S tou závislostí na pochvale to taky myslím nebude tak horké. To závisí asi i na povaze, ale doufám, že když budu chválit i hanět přibližně v souladu s tím, co si to dítě myslí i samo (a co říkáš, že Tobě chybělo), tak se utvrdí v tom, že jeho názory jsou většinou v souladu s tím, co považuji za "správné" i já, a že se mu tím upevní sebevědomí.

A máš pravdu, manipulativní chvála je STRAŠNĚ poznat a já osobně bych za ni kopala do zadku :o(((
 Xantipa 
  • 

snažím se změnit svůj přístup 

(20.5.2005 9:52:19)
Překvapilo mě, že se v článku vysvětluje, jak "trestat" kojence a batolata. I když jsem v současnosti tzv. "plácací", čímž nemyslím výprasky, ale velmi občasné plácnutí přes zadek, u kojenců a batolat nikdy. Je to už dávno, co jsem četla, že jakýkoli fyz. trest /i plácnutí přes zadek/ u kojenců a batolat nemá smysl, nechápou to. Přijde mi neuvěřitelné, že by snad někdo mohl chtít trestat kojence - za co? Že pláče? Kojence bych nikdy neplácla. Ověřila jsem si u svých dětí, že u batolat stačí zvýšit hlas, vyjímečně jsem je posadila za trest za dveře - nebyla potřeba ani minuta, strašně plakaly a po pochování žádný problém. Nevím, proč u takových malých dětí to funguje, ale u školních už ne. Po přečtení všech diskuzí na toto téma uznávám, že i plácnutí přes zadek je vlastně má určitá neschopnost řešit problém jiným způsobem.
I když jsem zatím tzv. plácací, nesouhlasím s fyz. tresty vždy za každý prohřešek. Vidím to i v příbuzenstvu, kdy manžel mé sestry syna trestá za každý prohřešek. V jeho případě to znamená každý den, není to plácnutí přes zadek, ale výprask. Moje děti byly jednou takové exekuci přítomny a byly v šoku a museli jsme ihned odjet, protože se tam bály. Hrozné mi přijde i to, že po takovém výprasku mu otec sdělí, že ho má velmi rád, ale musel mu nařezat pro jeho dobro a tento chlapec musí říct, že to chápe a že se nezlobí.
Asi v očích zásadních neplácaček jsem stejná jako můj švagr, ale já si myslím, že ne. Plácnu vyjímečně ve vyhrocené situaci, ihned mě to mrzí. Asi bych neměla /to mi řekl psycholog/, ale synovi se omluvím a vysvětlím, proč jsem to udělala. Nevím, jak to syn vnímá, ptala jsem se ho a nedokázal mi odpovědět. Dětský psycholog mi řekl, že syn můj trest - plácnutí - není schopen nějak zařadit. Prý více vnímá, když křičím. To je prý pro něj mnohem varovnější. Navíc si nemohl vzpomenout, kdy jsem ho naposledy plácla a řekl, že to bylo už hodně dávno, ale kdy jsem zakřičela, věděl naprosto přesně.
Po všech diskuzích na toto téma a návštěvě tohoto psychologa se opravdu budu snažit nejen neplácat, ale pokud možno ani nekřičet. Myslím, že stoprocentní nebudu hned, ale možná za 10 let budu říkat:" plácat děti? Nikdy, je to nepřípustné. Kdysi jsem to
také dělala, ale byla to chyba a už to nedělám a nikdy bych neudělala."
Je také pravda, že hodně k tomuto rozhodnutí nejvíce přispěla tzv. neplácačka z diskuzí z rodiny - omlouvám se, ale nemohu si vzpomenout na jméno - příspěvky píše slovensky.
 Xantipa 
  • 

Re: snažím se změnit svůj přístup 

(20.5.2005 9:55:49)
Už jsem si to našla - tato žena si říká ZuziP.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: snažím se změnit svůj přístup 

(20.5.2005 10:01:26)
Ahoj Xantipa.
Velmi ma tvoj prispevok tesi a s niecim sa ti priznam - ja som si tiez prave vcera hovorila, ze musim prestat zvysovat hlas a kricat. Moj mladsi syn sa dostal do veku, kedy si so starsim konkuruju a niekedy ma z nich fakt boli hlava.... a tak, ako som sa pred rokmi pristihla, ze placam cim dalej tym castejsie, tak som sa teraz pristihla, ze to teraz robim s kricanim.... brrr. Uz sme sa o tom bavili s manzelom, ze si dnes vecer sadneme a dohodneme sa, co s tym urobime. Dokelu, ked sme zvladli neplacat, tak snad zvladneme aj nekricat. Co ty na to?
Tak mi drz palce, ja budem tebe a mozeme si po case napisat, ako sa nam dari ;-))))
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Děkuji za tuto diskuzi 

(20.5.2005 11:36:42)
Věrko, moc se mi tenhle příspěvek líbí a také to, že když jsi řekla "A", doplňuješ hned "B". Tedy to, že jsi k minulému příspěvku doplnila - pro jakousi protiváhu nebo větší výběr názorů - i ty dnešní argumenty.
Přiznám se, že mně trochu vyděsilo to, že je nutné rodičům radit jak jinak trestat kojence, než plácnutím (trochu mne to připomíná návody k použití "tento barevný film je určen pro tvorbu berevné fotografie"). On fakt někdo plácá kojence? Bavíme se o těch malinkatých stvořeníčcích, která leží, maximálně se překulí či plazí po zemi a ručkou chytají a do pusinky cpou vše, co mají v dosahu? Tedy u normálních lidí plínku, části oděvů, štěrchátka či jiné hračky? Mamě vlasy, když je pochová? Za to je máma plácne, aby pochopily, že se to nedělá? Proč si ty vlasy nestáhne nahoru? (A obdobně - proč máma neodstraní z prostoru vymezeného pro mimíska cokoli, co prostě nelze žužlat?) Proboha to snad není myšleno vážně.
Starší batolata jsou už jiná kapitola, kolem 2 - 3 let si už dovedu představit, že mrně, které se vytrvale natahuje rukou do mezery v plotě, kde na něj vrčí dobrman s obnaženými 4 centimetrovými tesáky, klepnu (po několika slovních upozornění se stoupající naléhavostí v hlase) mrně po ručičce. a vysvětlím mu, že pejsek hlídá SVOU zahrádku a nechce udělat malá - malá. Nebo horká žehlička, rozpálená plotýnka vařiče, silnice - tady vidím menší nebezpečí to malé - upozorňující - plácnutí po ručičce, než nechat dítě jen se slovními upozorněními. Neboť v okamžiku, kdy se otočím, tak se mrně půjde přesvědčit, že to FAKT něco dělá. Holky po plácnutí plakaly (ne, že by je to tak bolelo, šlo spíše o psychickou bolest- byly uražené z toho "násilí") a říkaly "máma bebí". A s žalujícím výrazem ukazovaly třeba tátovi ruku. A táta na to: "Ano máma malé bebí, ale žehla veliké bebí, moc bolí". Tuhle "logiku" pochopily už ve 2 letech. Když jsem jim pak něco zakazovala, tak se ptaly, zda to dělá "velké bebí" a skutečně zákazy respektovaly.
Od takových 5 - 6 let už zase plácnutí u nás není třeba - děti už chápou abstraktní věci, chápou logické vývody (např. že ze dvora na kole nesmí vyjet, protože nejen že by se něco stalo, ale prostě do 10 let je to zakázané, aby venku jezdily. (To se mně Ája ptala, jestli přijde policajt a odvede mně do vězení. Bála jsem se říct, že ano, aby na tu ulici nejela naschvál :-) aby odeme měla pokoj, tak jsem jí řekla že ne, ale že mně dá takovou pokutu, že jí nezbyde na dobrůtky a zmrzliny aspoň 2 roky. Hluboce se zamyslela a pak povídá "A teď máš penízky na zmrzlinku, když nepojedu na ulici?". No tak dostala na zmrzlinku a doufám, že to byl pádný argument.... :-D )

Takže asi tak - můj postoj není jednoznačně plácat - neplácat. Jsem rozhodně proti bití, ale v určitém věku a určitých (velmi vyhrocených) situacích vidím plácnutí po ručičce-nenechalce jako celkem adekvátní. Ale kojence či školáky mi příjde plácat zbytečné. Ty malé proto, že nemohou chápat o co jde a proč, a ty větší právě proto, že už mohou chápat slovní argumentaci.

Ale v každém případě všem děkuji za tuto diskusi (včetně té k minulému článku), neboť mně přiměla se zamyslet a nějak formulovat svůj postoj. Ahoj a všechny moc zdravím (Věrku zejména :-D )

Simča
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Děkuji za tuto diskuzi 

(20.5.2005 11:59:34)
Taky nechápu za co trestat kojence...?

 ZuziP 
  • 

Re: Re: Děkuji za tuto diskuzi 

(20.5.2005 12:33:20)
JENA, no predsa lebo vela revu a nechcu spat, tak aby vedeli, ze sa to nesmie, nie?
;-)))))))))
Zartujem, samozrejme, ale bohuzial, asi sa najdu rodicia, co to asi takto vidia a robia.
 Mirka 
  • 

Re: Děkuji za tuto diskuzi 

(20.5.2005 13:51:45)
Ahoj Simčo,
uhodit kojence může např. matka v depresi, když už nezvládá. Omluva pro to není, ale snad je to lepší než z dítěte udělat sirotka. Nepiš mi, prosím, že jí má někdo pomoct nebo že si má ona najít nějakou pomoc. Poporodní deprese patří do kategorie "kdo nezažil, nepochopí"
Mirka
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Děkuji za tuto diskuzi 

(20.5.2005 14:08:01)
Mirko, ač jsem poporodní depresi nezažila, za tohle bych matku neodsoudila. Šlo mi o to, jestli někdo uhodí kojence "v zájmu výchovy".
 Alena 
  • 

Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 11:39:27)
Asi se budu trochu lišit od názorů ostatních, ale nejsem tak přesvědčena, že "pár facek" je na škodu. Souhlasím s tím, že fackovat batolata a mrňata je zbytečné, ale u školních děti a puberťáků mi to někdy připadá spíše jako nutnost. Mám dvě holky a rozhodně si nemyslím, že bych je nějak psychicky týrala tím, že prostě dostanou přes pusu, když jsou drzé. Dokonce si myslím, že je to lepší než dlouhé vysvětlování proč a zač. V knihách se to sice hezky píše, ale ruku na srdce, nemáte i vy ostatní někdy pocit, že ty naše ratolesti zkoušejí kolik vydržíme ? A stejně tak si myslím, že málokterá maminka se dovede tak ovládat, že prostě nevypění nebo že nepřiletí nějaká ta výchovná. Jako školačka (ve 2, třídě) jsem se chytla party kamarádů a kradli jsme v samošce-žvykačky a bombony, tehdy se to proláklo a od mého tatínka, který nikdy předtím k fyzickým trestům nepřistoupil jsem dostala tenkou rákoskou. Štípalo to hodně dlouho a do smrti si to pamatuju a v životě už jsem to neudělala. Vím, že tenkrát to byla dětská blbost, ale nejsem si tak jistá, že bych si to tak dobře pamatovala, kdyby mi jen domluvili. Takže je to asi věc názoru, ale když tak koukám na dnešní mládež, co si třeba dovolí k rodičům, taksi říká, že správná rána ve správný okamžik není nikdy na škodu.
 ZuziP 
  • 

Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 12:01:53)
Alena, vsetko je vecou pohladu.
Ti, co facky a placanie uznavaju, maju k tomu argumenty.
Ti, co facky a placanie neuznavaju a nepouzivaju, maju k tomu tiez svoje argumenty.
Ja osobne patrim do druhej skupiny a tvrdim, ze je na nas, co si vyberieme a vychova deti sa da zvladnut aj bez faciek a pritom je spravna a efektivna.
Tych diskusii tu bolo fakt dost, ak chces, mozes sa na ne pozriet, vsetky argumenty tam najdes.
 L.2 
  • 

Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 14:40:12)
Naprosto souhlasim s Alenou. Jak chcete potrestat vyslovenou provokaci a drzost u vetsich deti?
Nereagovat na ni? Promluvit si o tom? Nechat byt.
Pod vlivem techto diskuzi mam vycitky, kdyz sahnu k fyzickemu trestu, ale bohuzel ma vysledky okamzite.
Jeste k tem batolatum:
Kamaradka "absolutni neplacacka" ma dvouleteho chlapecka, ktery "provokuje tim", ze pokud se mu ona nevenuje tak jde a skace na gauci. Pochopil, ze ji to vadi, ma strach, aby nespadl, ma tudiz skakani na gauci zakazane.
Ona jde snese ho z gauce, vysvetli, odpouta pozornost. Za nejakou dobu je tam zase. Ona je z toho uplne zoufala.
Osobne si myslim, ze prave u takto malych deti, to placnuti pres zadecek naopak pomuze. Dokonce i prof. Matejicek, pokud si pozorne prectete jeho clanky, prave u deti okolo druheho roku, ktere zacnou zkouset, co mohou a nemohou, doporucoval spise to placnuti nez nejake psychicke tresty.
Jinak metoda nemejte gauc - jak mi rady z clanku nekdy zavaneji mi neprijde vychovna.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 14:51:56)
Musím s tebou naprosto souhlasit, protože některé rady jsou opravdu na hranici lidských sil a nad hranicí mého chápání.
Ale prošla jsem si pár starších článků a stále píšou ty samé a v podstatě stále i to samé.
Především devčata jsou naprosto přesvědčena o své pravdě a když člověk má jiný názor něco jiného sesypou se na něj.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 14:56:42)
L, ako by si provokaciu potrestala ty? A co od takehoto trestu cakas?
A este jedna otazka: co ak batola nezareaguje na placnutie? Placnes este raz? Silnejsie? A co ak ani potom?
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 15:11:54)
ZuziP,
mám pocit že přesně takhle jsi argumentovala někomu v jiné diskuzi, máš tuto větu naučenou? Proč ženeš věci do krajnosti, jakou odpověď očekáváš? Tím že Ty jsi zarytá zastánkyně domluv neznamená, že jen Tvé řešení je to jediné správné.
Zkus akceptovat i jiné názory. Nemyslím si že je to tak velký zásah do práv, osobností, či psychiky (najdi si i jiný význam, máš jich určitě po ruce spoustu, když se tomuto tématu tak tvrdošíjně věnuješ) dítěte. Prostě okamžitá reakce na chování v daném okamžiku. Osobně si myslím, že jemné plácnutí dítěti ublíží méně než zákaz oblíbené činnosti.
Příklad z mého dětství: jednoho kamaráda rodiče nikdy neuhodili, zato mu zakazovali večerníčka apod. adekvátně věku. Byli u nás na návštěvě všichni jsme se v době večerníčku sešli v obýváku a jen chlapec, protože ráno nebo včera, se nechoval jak měl musel zůstat sám v jiné místnosti, protože měl zákaz. Jak mu asi bylo a chceš znát závěr? Dnes je z něj dospělý muž, z kterého jsou rodiče nešťastní, protože jakmile to šlo vymkl se z jejich vlivu a úplně se od nich odvrhl, prošel několik středních škol, kde se flákal a chytil se nejhorších živlů, ze všech byl vyhozen, rodiče, mimochodem velmi vlivní a zásadoví lidé, mu vždy zajistili studium na nějaké jiné škole, nedokončil žádnou a v současné době má o ubytování na pár let postaráno - nevím přesně, vekteré věznici se v současné době vyskytuje. Osobně si myslím, že kdyby mu tenkrát místo stresujících zákazů raději luply na zadek, třeba by k nim měl jiný vztah a dopadlo by to s ním jinak.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 16:43:27)
Katko, ZuziP je proste extremistka:o) A vzhledem k tomu, ze porad dokola pise to same, tak me ani neprekvapuje, ze ti jeji veta pripada povedoma. I mne...
ZuziP, co tedy nastane kdyz misto placnuti na sve dite zakricis...A ono nereaguje? Zakricis silneji? A co potom?
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 19:53:03)
Marysho, pred dvaceti lety byly za extremistky povazovany matky, ktere kojily rocni dite nebo chtely v porodnici mit rooming in. Pred sto lety byla extremistka zena, ktera pri menstruaci zadelavala testo a tvrdila, ze to na nej nema zadny vliv (neextremistky vedely jiste, ze pokud se testa dostkne menstruujici zena, nikdy nevykyne, a to, ze jim pred ocina vykynulo, je od jejich presvedceni neodradilo). Je docela zarazejici, ze je tady za extremistu povazovan nekdo, kdo nebije deti. Nez jsem zacala cist tuhle diskusi, mela jsem pocit, ze posledni hromadne bita generace (nemyslim nejake ritualni biti, ale prave akceptovani one "jedne vychovne") je ta moje.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 20:02:10)
No Emino, já myslím, že Zuzi není některými považována za extremistku PROTO, že nebije děti, to s tím asi tak dalece nesouvisí. Extremistku z ní spíš dělá způsob, jakým to prezentuje, a její svaté přesvědčení že jedině ona má pravdu.
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 20:17:18)
No ja nevim, zas tak podrobne jsem jeji prispevky necetla. Na me to delalo dojem, ze pise, ze jde vychovavat deti bez biti. To fakt jde a nevidim v tom nic extremistickeho. Zapojila jsem se do tehle diskuse hlavne proto, ze me prekvapilo, kolik rodicu povazuje biti deti v te ci one forme za beznou vychovnou metodu nebo doknce akceptuje dobsonovy vyvody. Vazne me to prekvapilo, myslela jsem, ze tomu uz odzvonilo.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 21:23:47)
Emino, to melo byt pouze rypnuti do ZuziP, proto doprovazeno "smajlikem". Jeji krizova vyprava za neplacani je obdivuhodna, ovsem zpusob, jakym svoje nazory prosazuje uz mene (Lizo, diky za presne vyjadreni).
Uz jsem tu poznamenala, ze mi ZuziP pripomina odnauceneho kuraka. Nebo snad rceni "poturcenec horsi turka"? Dovolim si citovat jednu svoji kamaradku, ktera podobnou situaci komentovala: "Pripomina mi to jeden film o zadatelich o svycarske obcanstvi. Ti museli byt svycarstejsi nez cele Svycarsko. A tady jeden Ital, ktery mel fr. obcanstvi jednou prohlasil: "Kdyz jsem byl Ital...."
Ani ja neplacam...a ani nekricim.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 21:25:57)
Tedy, ta posledni veta nemela byt kurzivou, ta je moje. Omlouvam se.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:04:50)
Marysha, vsimni vysmesny ton tvojho prispevku - "krizova vyprava".... zaujimave, ze tym kritizujes sposob podania mojich prispevkov.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:03:07)
Liza a ostatne... kritiku prijmem, ak sem hodite priklady mojich extremnych prispevkov. A mozeme ich potom porovnat s prispevkami druhej strany, napriklad s tymi posmesnymi.... mozno aj vasimi, a porovnat to.
Zaujimave je, ze sa otazkam vyhybate. Preco asi?
Emina, som extremistka, lebo ani za nic nechcem uznat, ze su deti, ktore vyprask potrebuju, vies? Ale aky moj sposob maju na mysli, neviem, ale mozno nam to vysvetlia.
Alebo je to kvoli niecomu inemu, dievcata?
Apropo, vy nie ste skalopevne presvedcene o svojej pravde? Co mi teda vycitate? O co som vacsia extremistka ako vy?
Som zvedava, ci teraz na moje otazky niekto odpovie, alebo sa im radsej vyhne a najlepsie tym, ze na mna zautoci.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:09:24)
Neviem ako vy, ale mne tieto internetove diskusie pomahaju v tom, aby som sa ucila, ako komunikovat, na co si davat pozor, aby som niekoho neurazila a pritom vyjadrila svoj nazor. Je mozne, ze robim chyby. Preto budem rada, ak ma na taketo moje prispevky upozornite, aby som videla, na co si mam davat pozor.
Pripadne ak mi svojimi prispevkami ukazete, ako mam komunikovat na urovni... Tak sem s tym a zahajme slusnu debatu. Co vy na to?
Prva zasada by mohla byt ta, aby sme sa vyhli posmeskom. Druha zasada ta, ze na otazku odpovieme. Tretia zasada ta, ze ak nieco kritizujeme, malo by to byt konkretne. Tak co, kto sa prida?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:12:05)
Katka, na tieto otazky som este totiz nedostala odpoved, vies? A ani od teba som sa jej nedockala.... Cim to asi je?
Aby som mohla argumentovat, potrebujem na svoje otazky odpovede. Obvykle na svoje otazky dostanem sprsku slov, ktore su zosmiesnujuce a kriticke. Alebo sprsku protiotazok bez odpovede. Zeby platilo, ze najlepsia obrana je utok? Alebo kde je problem?
 Katka 2 deti 
  • 

ODPOVĚĎ PRO ZuziP!!!!!!!!!!!!!!!! 

(23.5.2005 12:45:57)
"L, ako by si provokaciu potrestala ty? A co od takehoto trestu cakas?
A este jedna otazka: co ak batola nezareaguje na placnutie? Placnes este raz? Silnejsie? A co ak ani potom?

Katka, na tieto otazky som este totiz nedostala odpoved, vies? A ani od teba som sa jej nedockala.... Cim to asi je?
Aby som mohla argumentovat, potrebujem na svoje otazky odpovede. Obvykle na svoje otazky dostanem sprsku slov, ktore su zosmiesnujuce a kriticke. Alebo sprsku protiotazok bez odpovede. Zeby platilo, ze najlepsia obrana je utok? Alebo kde je problem?"

Odpovídám až dnes na Tvé útoky. V neděli jsem na internetu nebyla, věnovala jsem se dětem!
Předně, použití plácnutí jako výchovného prostředku je opravdu až to poslední řešení, ale máš pravdu občas musím plácnout 2x, ale opravdu výjimečně, ětšinou tohle totiž zabírá. Předtím napomínám, upozorňuji, snažím se několikrát vysvětlit proč tohle dělat případně nedělat, varuji "nenuť mě abych Tě musela uhodit, přece to nikdo z nás nechce" atp. Když ani přes tato varování dítě nereaguje lupnu po zadku, nebo po stehně. Tohle pak z 99% případů funguje, tváří se naštvaně, uraženě, natahuje moldánky a přijde se přitulit a hned jsme zase kamarádi a je po problému.

Toť má odpověď jak to funguje u nás doma.

Katka
 ZuziP 
  • 

Re: ODPOVĚĎ PRO ZuziP!!!!!!!!!!!!!!!! 

(23.5.2005 12:54:00)
Dakujem Katka. Si jedna z mala, kto mi odpovedal. Tie otazky som myslela normalne, zaujima ma, kolko z vas musi ako casto placnut viackrat. Alebo ci radsej hladate ine riesenie. Porovnavam to s tym, co som robila kedysi ja a s tym, ako som ja ako dieta reagovala na otcove facky - u nas teda nezabrali.
Ako utok to vyznelo potom, co namiesto odpovede, som dostala vyzvy, preco rypem.... Bola som dost nastvana. Aj na tvoju reakciu: "ZuziP,
mám pocit že přesně takhle jsi argumentovala někomu v jiné diskuzi, máš tuto větu naučenou? Proč ženeš věci do krajnosti, jakou odpověď očekáváš? Tím že Ty jsi zarytá zastánkyně domluv neznamená, že jen Tvé řešení je to jediné správné.".... Nie, nemyslim si, ze moje riesenie je jedine spravne. Kazda z nas ma to svoje spravne riesenie a tu o tom debatujeme. Niekedy inteligentnejsie a niekedy menej inteligentne.
 LuckaP (2 deti) (L.2) 
  • 

Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 15:13:24)
Vis, ja si ted uvedomuji, ze pokud pouziji placnuti, tak vetsinou to neminim jako trest.
Neumim si predstavit, jak bylo v clanku, ze bych si vzala nejaky nastroj a ted zacala trestat.
Byl si drzý, tak jedna rána.
Asi a zamýšlím se nad tím již od rána, "negativní fyzický kontakt" používám, když chci zamezit nějaké nežádoucí činnosti okamžitě a nenásilné způsoby nezabraly. Nebo naopak k nějaké činnosti donutit.
Bohužel, pokud ho již použiji, tak zabere. Což samozřejmě vlastně posiluje to, abych to tak dělala.

 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:13:35)
Lucka a ja sa pytam: co ak raz nezaberie? Aky sposob pouzijes? Je to normalna otazka, ziadne rypanie...
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 17:36:40)
Odpovím ti na otázku, na kteru se ptáš stále dokola. Co když po plácnutí dítě neposlechne? Tak já teprve potom pošlu do kouta (na hanbu), pak teprve bych poslala za dveře, pak teprve bych na delší dobu odebrala velmi oblíbenou hračku, pak tepve bych přerušila komunikaci. To vše mi pro dítě v návaznosti na věk, (tak to nebor úplně doslovně ten sled) přijde horší zásah do práv dítěte než jedna na zadek, nebo přes ručičku když sahá kam nemá. Nvím jestli nemysláš nevychovávat vůbec.
 LuckaP 


Odpoved 

(22.5.2005 19:13:29)
Neni mi jasne, co si predstavujes pod tim, ze placnuti nezabere. To placnuti je pro me konec. Nehraji to jako hru, i kdyz jsem to jako hru videla. Dite da ruku kam nema, maminka ho s usmevem lehce placne, dite ji tam da opet maminka ho opet placne. Hra.
Pokud uz placnu je to konec, rozhodne tim i definitivne ukoncim to, co bylo pricinou tohoto trestu (teto moji reakce). Nevim, moje deti jasne pochopi, ze to je konec, cehokoli - odmlouvani, neposlouchani, cinnosti, ktera byla zakazana.
Deti jsou jiz vetsi, jsme domluveni, ze samozrejme neplacnu hned nebo jen tak zbytecne. Proste varuji predem. Naznacim, ze situace je vazna a maji prestat.
Nevim, jak to popsat, proste v okamziku, kdy uz placam, tak je jasne vsem, me, detem, okoli, ze to bylo za hranici unosnosti.
Nikdy se mi nestalo, ze by to tim neskoncilo. Jednak v tu chvili vetsinou skonci takoveto napeti, ktere je okolo a je nekdy dost hutne. Naopak bych rekal, ze je pak pohoda - okamzite. Vse se vyjasni.
Bohuzel pri pouziti jakekoli jine metody, pohoda neni. Priklad:
Metoda, ktera u nas vubec pouzitelna neni je vykazat moje deti pryc, kamkoli pryc ode me (i do jejich pokojicku)
Take to nekdy pouzivam a abych pravdu rekla, pri tom si pripadam jako tyran. Tim jim ublizuji, ne fyzicky, ale psychicky. I kdyz jim rikam, jdi si rozmyslet a uklidnit se, co jsi udelal spatne. Okamzite zacnou plakat, ze nikam nechteji. Bohuzel mam pocit, ze kdyz uz jsem to vyslovila, mam na to trvat. Hruza, proste hruza. Mam z toho pak i vycitky.


 Pavla3 


Re: Odpoved 

(22.5.2005 19:45:40)
Naprosto souhlasím, když už děti pošlu pryč připadám si jako největší tyran, protože psychycké trápení je myslím prodětskou dušičku (mluvím o malých dětech)daleko horší než jedna na zadek.
 ZuziP 
  • 

Re: Odpoved 

(23.5.2005 8:53:48)
Lucka, ale snad uznas, ze ako varovny signal a koniec, moze byt vybrany aj iny sposob ako placnutie, ze? Neviem ako ty, ale vacsina mam hovori, ze placa naozaj malokedy a navyse placne tak, ze to vobec neboli... tak v tom pripade duplom sa da najst nieco ine, co by zabralo o tom som presvedcena, aj ked vacsina mam skalopevne tvrdi, ze zaberie len toto. Proste neverim. Len ak to placnutie povazujes za to prave orechove a najlepsie na zvladnutie takejto situacie, tak samozrejme skusat ine nebudes. To je prirodzene.
Najradsej som, ked deti spolupracuju a jednoducho neverim v spolupracu dosiahnutu silou a placnutim... to uz radsej logicke nasledky - nech uz ich niekto nazyva trestami alebo nie.
Jednoducho mam voci placaniu taku averziu, ze to nieco ine vzdy hladam. A vzdy najdem.
Apropo, poznam fakt vzdorovite deti (ja som bola prave taka), ktore na placanie vstali, otrcili tvar a povedali: "Kludne ma udri este raz, mne je to jedno!!" To, co sa vo mne odohravalo, teda vobec neviedlo k tomu, ze by som druhykrat nezopakovala rovnaku chybu a spolupracovala. Naopak.
 LuckaP 


Pro ZuziP 

(23.5.2005 10:15:35)
Jedna se mi spis o neco jine, proste jsou maminky, ktere resi situace bez placnuti a jsou ty ktere placnuti pouzivaji. V tom, co pises o sobe, lze snadno pochopit, proc ty placani nepouzivas.
Me proste vadi, ze se ty ktere placani nepouzivaji snazi kamenovat a presvedcovat ty, ktere tak delaji. Protoze pouzivame jine metody mame citit spatne. Jak uz tady nekdo napsal, ja vazne nevim, co jineho bych mela v tu chvili udelat. Zatim nic, co tu bylo napsano v dane situaci nepomaha.
Jasne, ze i ja jsem rada, kdyz vse probehne v pohode.
Ale pak prijde ten okamzik a je konec. Je pravda, ze to pravdepodobne nesouvisi pouze s tim ditetem a situaci, ale take s mym rozpolozenim. Svym zpusobem tim ja vlastne vyjadrim sve zoufalstvi a verte, ze v tu chvili se jiz zoufala citim. A neni to chvile, kdy bych se proste mohla jit nekam uklidnit.
Pro moje deti a i pro me je vetsim trestem je poslat pryc nebo jim neco zakazat.
Navic znovu rikam, ze v situacich, kdy placnu ani nejde poslat dite pryc nebo mu neco zakazat. Samozrejme je to i o tom, ze v tu chvili nezvladnu vlastni emoce, ale mozna je to tim, ze jsem proste vic emotivni.


 ZuziP 
  • 

Re: Pro ZuziP 

(23.5.2005 10:59:24)
"Jedna se mi spis o neco jine, proste jsou maminky, ktere resi situace bez placnuti a jsou ty ktere placnuti pouzivaji."
Ano, presne o tom to je. Len tieto debaty sa zvrhnu vzdy na nieco ine... preto, ze kazdy obhajuje to svoje.

"Me proste vadi, ze se ty ktere placani nepouzivaji snazi kamenovat a presvedcovat ty, ktere tak delaji."
Lucka, mozno keby si sa odosobnila a pozrela sa trosku spatne a z druhej strany, tak zistis, ze kamenovanie a presviedcanie nepouzivaju len neplacacky voci placackam, ale aj opacne. Nuz, len kazdy vidime len tu svoju krivdu. Komunikacia je niekedy fakt hrozna, to je fakt a zmenit to musia obidve strany.

"Protoze pouzivame jine metody mame citit spatne."
Tak to si ja vobec nemyslim... kazdy robime najlepsie, co v tom momente vieme a o com si myslime, ze je dobre.

Apropo, s tou emotivnostou... By si mala vidiet aka som ja emotivna! V testoch na typ osobnosti mi vyslo, ze som takmer 90 percentny cholerik a ja s tym suhlasim. :-))) Ja neplacam nie preto, ze to lahko zvladam, ale preto, ze mam k placaniu odpor a povazujem ho za svoje zlyhanie. Pozor, hovorim o sebe, nie o tom, ako sa mas citit ty! Ja tento nazor na placanie potrebujem, navyse si to naozaj myslim - a toto mi pomaha situacie, kedy som s nervami v koncoch zvladnut.
Skoncila som s placanim, lebo sa intenzita zacala zvysovat a intervaly zmensovat.... a dovody, za ktore som prepleskla, boli cim dalej, tym malichernejsie... Navyse som placanie vzdy povazovala za svoje zlyhanie, lebo som vedela, ze su situacie, kedy to zvladam inac a vtedy je to lepsie.

Je treba rozlisit to, co si myslim o vas, mamach, co deti placnete a o placani ako takom. To je velky rozdiel.
O placani si myslim, ze je to nespravne riesenie problemov s detmi a nanic vychovna metoda.
Ale napriek tomu si o vas myslim, ze ste uplne normalne mamy a to, ze sem chodite a hladate riesenia dokazuje, ze si nemate co vycitat (hoci kazda to sama pre seba urcite niekedy robime)... Len inak pozerate na placanie. Chapes ten rozdiel?
 Iris 
  • 

Re: Re: Pro ZuziP 

(23.5.2005 11:04:12)
Zuzi, tak už se na to vykašli. Máš dvě malé děti, ne? Tak jdi za nima, kašli na nás, jen ztrácíš čas.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Pro ZuziP 

(23.5.2005 11:08:49)
Iris, su tu ludia, s ktorymi sa este da inteligentne debatovat, takze tu radost ti zatial neurobim.
 Iris 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro ZuziP 

(23.5.2005 11:16:02)
Ale Zuzi, tvůj odchod by mi radost nezpůsobil, to ne! Jenom mi připadá, že se tu zbytečně trápíš ...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro ZuziP 

(23.5.2005 11:57:34)
Iris, ja sa tu netrapim. Ja sa tu branim, lebo osobne utoky smerom ku mne len tak nenecham, to ma niekto slabo pozna. Oni mi fakt asi neveria, ze som cholericka. :-))
A ked uz svojim odchodom nepotesim teba (za co vdaka ;-) ), potesila by som niekoho ineho. A to teda neurobim. :-))
Ale ze je to zbytocne, to mas pravdu. Mozno si zacnem vyberat, na ktore prispevky prispejem a ktore mi za to nestoja.
 Monika, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 15:19:22)
Ahoj Zuzip,
opět mi to nedá nereagovat na Tvůj příspěvek.
Všimla jsem si, že, když nějaká maminka dá příklad plácnutí svého dítěte přes zadek, ihned se ozveš a ptáš se, co bude dělat, když to nepomůže. Někdy, jako teď se zeptáš, zda to zkusí máma silněji.
Za sebe Ti muhu říct, že plácnutí v 90% pomůže. Dítě ihned pochopí, co může a co ne. Asi tak v 10% případ; to u nás nefunguje. Ale který způsob výchovy je stoprocentní, že?
Monika, 2 děti
 Denisa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 21:46:47)
Souhlas s Monikou,
tak tedy ZuziP napiš k případu z příspěvku L.2 jak tuto konkrétní situaci řešit. Nerýpej jestli by měla praštit více, spíš dej návrhy jak jinak tuto situaci vyřešit - doufám, že nenavrhneš odstranit z bytu gauč či obložit ho kolem dokola matracemi.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 16:49:15)
Souhlasim.
Mam ovsem obavy, ze to bude opet to same. ZuziP jiz nekolikrat ve svych prispevcich zminila, ze: bud odstrani predmet z dosahu ditete nebo odstrani dite z dosahu premetu. Bez placani. A vubec, bez trestu. A mozna pokud se dite na misto cinu nevrati, tak mu nabidne i sve uznani.
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 18:21:50)
A jak to dělá ZuziP se sporákem a troubou?Taky je odstraní?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 18:59:29)
Evo, tušim, že Zuzi nikde netvrdila, že dětem nic nezakazuje - jen že běžnou hromadu zákazů zúžili na ty základní a opravdu důležité. Trouba se do nich jistě vejde - alespoň my jsme spoustu jiných věcí taky odstranili a trouba nám tu troubí stále ve zdraví :-) (Ani jsem kvůli tomu nemusela děti seřezat - předtav si!)
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 19:08:30)
ad.1) dotaz byl směřován na ZuziP
ad.2) já jsem psala něco o mlácení?Nebo tisková mluvčí ZuziP čte mezi řádky to co tam není?
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 19:42:17)
Evo, tvuj dotaz byl ve treti osobe, tudiz smerovan tak nejak do eteru...tudiz se ani nedivim, ze odpovedel nekdo jiny:o))) No a ja se svezu taky...podle toho, co jsem cetla, bych tipovala moznost b)= odnest dite od zdroje. Zdroj je v tomto pripade stabilni, tudiz je to jednodussi rozhodovani.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 20:51:29)
Evo, já jsem odpověděla ironicky, protože Tys svůj dotaz taky nemohla myslet vážně. Použilas extrém (ačkoli Ti je jasný, že Zuzi doma sporák má a nikam ho neodstranila), tak jsem přihodila extrémní poznámku o výprasku.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:23:54)
Eva, vadi ti, ak si ma niekto zastane? Asi ano, ze?
Nechaj Jenu povedat svoj nazor, ma na to rovnake pravo ako ostatni.
Apropo, vyjadrila sa presne.
Na problem s gaucom existuje x rieseni, to uzna urcite kazda. Vy pouzijete placnutie a ja pouzijem jedno z tych x rieseni. Ak cakate riesenie, ktore zaberie stopro, tak sa nedockate. Ale ani placnutie nie je stopercentne. Deti nie su stroje. Ale to viete. Ja nechapem, co je na tom take divne dietatu neplacnut. Nechapem. Vam sa nikdy nepodarilo vyriesit takuto situaciu bez placania ked sa na to tak divite? Vacsina z vas tvrdi, ze placne raz za cas, mozno raz za mesiac, takze nakoniec 30 dni v mesiaci z 31 vychovavame deti rovnako a tu jednu situaciu vyriesim inac. Urcite to v mnohych situaciach zvladate aj vy, ked neplacate deti kazdy den. Co je na tom divne?
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 19:34:16)
Marysho, nechapu, proc se do Zuzi tak navazis, neco ti udelala? Kazdy ma snad pravo vyjadrit svuj nazor, ne?
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(21.5.2005 19:45:57)
Dano, samozrejme, ze ano. To jsem udelala i ja. Pokud ses nevsimla, tak jsem se k jednomu prispevku ZuziP vyjadrila negativne, ale k jinemu pozitivne. S nekterymi nazory proste souhlasim, s jinymi ne. To je taky snad kazdeho pravo, ne?:-)
 Denisa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 5:24:32)
Ha, všimli jste si, že pokud jsem vznesla konkrétní dotaz na ZuziP, tak od té doby klid po pěšině a už se neozvala. A neřešte tady ty troubící trouby, já se ptala na gauč :-)))
 Senta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 8:51:28)
Bude to asi tým, že je víkend a ona sa radšej venuje rodine, než Rodine :-)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:25:39)
Ano, Senta, je to tym.... :-)))
Denisa, zaujimave, ze cakas odo mna odpovede a sama odpovedat odmietnes.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:39:38)
Denisa, teba fakt nenapada ine "normalne" (neodnasat gauc a nevystielat cely byt matracmi) riesenie ako preplesk po zadku? Verim, ze ano. Tak si z tych rieseni vyber tie, pri ktorych dieta neplacnes a vyskusaj ich doradu. Niektore z nich zaberie urcite s podobnou efektivitou ako placanie.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 10:56:51)
ZuziP alias Sento,
Sento alias ZuziP,

myslím že jste jedna a táž osoba, ale to je koneckonců jedno.

Když už tu píšete o těch x možnostech jak nějaký problém vyřešit jinak než plácnutím, napište prosím která z těch x možností zabrala zrovna u vás. MOc by mě to zajímalo, stejně tak by mě zajímalo, co si představujete pod pojmem x možností - na mě to působí jako plácání do větru - tvrtdíte že možnosti jsou, ale jaké?

To je jako kdyby vám maminka když jste byly malé řekla upeč buchtu, je přece x možností jak to udělat, tebe nenapadá ani jedna? NO a co když ne, jsme jen lidi, máme právo i na to být bezradní a potom se logicky pídíme po nápadech tam kde tvrdí, že to jde jinak..... ale když se z toho pak začnete vykrucovat, zdá se mi že vám jde o to jen druhé maminky zesměšnit že nejsou tak nápadité jako vy, s těmi x možnostmmi jak něco vyřešit bez plácnutí.

Zachytila jsem že jste radily odvést pozornost dítěte- to si myslím že neřešení příčinu toho zlobení.... atd, to řeší jen důsledek.. jenže čím bude dítko starší tím víc si bude uvědomovat - když budu chtít dělat tohle, máma odvede řeč jinam, abych u toho mohl setrvat, budu muset být důslednější, ostřejší.... takže okamžité odvedení poozornosti podle mě vyřeší problém jen krátkodobě ..

jInak vám gratuluju k hodným dítkám a přeju aby vám dobré vztahy s nimi vydržely co nejdéle...

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:08:37)
Tak nevim - můžu reagovat, když otázka nebyl mířena na mě? :-)

Slibuju, že budu mluvit za sebe. Takže já osobně pozornost dítěte neodvádim - jednak mi přijde, že tim si nezapamatuje co se nesmí a jednak je to pro mě taky manipulace pod úroveň.
Když chce třeba sáhnout na troubu, řeknu mu, že to pálí (to už naše děti znají od svíčky a vědí, že obvykle nekecám, takže nemají důvod mi nevěřit), případně vezmu ruku dítěte a pomalu ji přiložim kousíček od skla trouby, kde už to hřeje a znovu vysvětluju, že tady je to teplý a úplně na skle to pálí, tak tam nesahat (naše děti tohle už pochopí, takže dál neni nic třeba, nicméně, kdyby si na tu troubu nakonec sáhly, taky to pochopí). Nahoru na plotýnku nejdřív nedosáhli a teď už je ani nenapadne,. že by tam měli sahat.
Skákání na gauči nezakazujem - jednak nemáme gauč a jednak když skáčou z truhly do peřin, jen je upozornim ať si dávají pozor a neskočí mimo peřinu, případně jim peřiny pomůžu rozprostřít na celý "doskočiště" z truhly.
Co se týká přecházení silnice - trvám na tom, že půjdou za ruku a když to odmítají, beru je nekompromisně do náručí a přenesu. Dát jim na zadek, tak docílím akorát toho, že je pak budu přenášet stejně, takže v tom nevidím žádnou výhodu. Ale to se stává vyjímečně, páč bydlíme na vsi.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:12:24)
Jena, vdaka za pomoc.... Ja uz akosi stracam silu. Marta, tu mas par velmi peknych napadov.
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 12:17:26)
Tak nejak. Delala jsem to stejne i ve meste, slo to zrovna tak. S tim kanapem jsem se zasmala... my ho nemeli patnact let:)).
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:10:12)
Marta, to, ze ma upodozrievas, ze som Senta, len potvrdzuje, ze ma vidis ako jedinecneho exota a ze dvaja ludia s takymto nazorom nemozu byt. Mysli si, co chces, ja viem, ze sme 2 osoby a je mozne, ze ani nemame presne rovnake nazory do bodky. Ale ak neveris, neva, tvoja vec. Nepresvedcim ta.
S tonom, akym si napisala tvoj prispevok, sa mi nechce stracat cas a pisat priklady tych x rieseni. Predpokladam, ze ich potrebujes len preto, aby si mi na ne napisala: "tak toto som skusala a u nas nefunguje" a vlastne to pouzit ako argument, ze musis placnut. Tak na tento ucel sem svoje prispevky davat nebudem.
Ale ak sa mylim, pardon, ak nalistujes moje stare prispevky, je tam odkaz na clanok, ktory ponuka x inych rieseni. Tak mozno tam najdes inspiraciu.
A ak bude tvoj zaujem o ine riesenia uprimny, tak snad napis prispevok inym tonom a potom nebudem mat nic proti tomu si o tom podebatovat.
Dakujem za zelanie vsetkeho dobreho aj ked neviem preco, nezdalo sa mi z tvojej strany uprimne.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:12:43)
ZuziP
těžho ti můžu napsat tak tohle u nás nefunguje, jistě jsi pozorně četla můj příspěvek napsaný takovým tonem, že se ti ani nechce odpovídat ... a jistě jsi si všimla že jsem psala že děti nenám, ale jednou je mít budu a tak bych ráda věděla že jestli je způsob bez plácání, jak ho důsledně dodržovat :-)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:20:10)
Marta, z tonu tvojho predchadzajuceho prispevku som fakt mala dojem, ze ti ide len o rypanie. Ak to nebola pravda prepac. A ak mas uprimny zaujem, pozri si tento clanok: http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=131176. Mozno tam najdes inspiraciu.
Aj mne to znelo kedysi neuveritelne, ale ono neplacat fakt ide. Len prvy a zakladny predpoklad je: chciet neplacat a placanie neuznavat. To druhe je dolezite preto, lebo kym placanie uznavas, tak po nom sem-tam siahnes.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:22:59)
Zuzip
Díky za odkaz.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:15:06)


A jen te upozorním že jsi se netrefila s tou neupřímnoustí na konci mého prvního příspěvku, ale to opět není podstatné, ber nebo nech být se u nás říkává a neupřímnousti mě mí rodiče neučili tak ji nepoužívám ani na internerové diskusi :-)
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 11:17:23)
tak pardon,
to o tom že nemám dítka jsem před odesláním prvního příspěvku asi odmázla.... jsem jen člověk a dělám chyby, tak jako děti, mě naštěstí nikdo neodvádí pozornost jinam tak mám mnohdy šanci svůj omyl napravit a tím pádem si to budu pamatovat pro příště:-)
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 12:55:41)

ZuziP, já s tím neplácáním (až na naprosté výjimky) souhlasím, ale tahle tvoje reakce (cituji):

"Denisa, teba fakt nenapada ine "normalne" (neodnasat gauc a nevystielat cely byt matracmi) riesenie ako preplesk po zadku? Verim, ze ano. Tak si z tych rieseni vyber tie, pri ktorych dieta neplacnes a vyskusaj ich doradu. Niektore z nich zaberie urcite s podobnou efektivitou ako placanie."

je přesně to, co podle mě naprostou většinu plácaček a nerozhodnutých strašně popudí, protože mají pocit, že z nich děláš blbce. "Copak tě nenapadá...?" zní jako "každého normálního člověka PŘECE napadne milion možností". Ale jak je vidět - nemusí. Sama říkáš, že ti to ze začátku připadalo nemyslitelné a že ti trvalo zvyknout si uvažovat jinak - ti ostatní jsou na tom přece stejně, případně hůř. Už před několika dny jsem vás "zasvěcené" prosila, ať dáváte konkrétní příklady, a vy jste skutečně začaly (to zase opomenula Marta, možná zrovna tohle nečetla), ale tímhle konkrétním příspěvkem ses podle mě vrátila k tomu mírně povýšenému tónu, na který je 99% populace alergických. Znovu opakuju, že myšlenka, kterou šíříš, je podle mě dobrá, ale jak už tu psali jiní, tenhle způsob prezentace unese málokdo a je myslím obrovská škoda, pokud kvůli takové blbosti někdo zůstane u plácání, ačkoli při troše vstřícnosti od okolí by se to rád odnaučil.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 13:25:26)
Ono místní diskuze se tak nějak stáčí ke vzájemnému osočování, tak nevím, jestli můj návrh někdo vyslyší a bude se jím vážně zabývat. Nevadí. Zkusím přesto něco nadnést.
--- Pokud jsem si dobře všimla, vše se stále točí kolem toho, JAK zabránit nežádoucímu chování malého dítěte. Uvědomila jsem si dvě podstatné věci: zaprvé - člověk, který hodlá zasáhnout klidně a neemotivně (což je prvotní podmínkou "neplácnutí"), musí být sám naprosto klidný a neemotivní, případně schopný převést negativní emoce na emoce pozitivní. Bylo by dobré se také zabývat faktem, že jestliže dítě zlobí často, často neposlouchá (a podotýkám, že teď hovořím o předškolácích a ne o batolatech ba dokonce kojencích!!!), že je to velká emotivní zátěž pro rodiče - zůstat klidný, pozitivní i přesto, že dítě neposlouchá ani po několikerém napomenutí, popř. se dopouští dokolečka týchž přestupků, kterých se dopustilo stokrát a strokrát bylo upozorněno, že je to špatně, případně proč je to špatně, případně bylo potrestáno. Za druhé - uvědomila jsem si, že také člověk i přes výše uvedenou "neschopnost" dítěte naučit se a zapamatovat si základní pravidla a ta pak dodržovat, že i přes tuto dětskou "vadu" - beznaděj, zoufalství, opovržení a další pocity s takovým dětským chováním spojenými - musí člověk zase zpětně přijít k pozitivnímu vztahu k dítěti, přijmout, že je nepoučitelné, a mít ho rád a vrátit se i přes tu zdánlivou beznaděj k laskavosti. Bylo by dobré zamýšlet se i nad tímto - protože když člověk má v podvědomí zafixováno, že je "to dítě nemožné, neschopné, případně zlé a zlomyslné" atd., pak opět může jen těžko reagovat pozitivně na negativní chování. Zkuste zaměřit své úvahy i tímto směrem.
Diskuze o tom, zda dítě "odnést" od nevhodného předmětu, se skutečně týká nanejvýš dvou, tříletých dětí - ale ony zlobí i děti starší - pěti, šestileté - a "odnášet" ty je už přinejmenším dost ponižující a neadekvátní - zavání to příliš manipulací.
Opět připomínám pro rejpaly - vyhýbám se plácání, jak jen to jde (tj. plácla jsem ho naposledy tak před čtyřmi měsíci, odhaduji, a před tím tak v intervalech kolem čtvrtroku...) - a teď, v sedmi letech, je stav chování mého syna už poněkud přijatelnější - dokáže dokonce i spolupracovat, přijmout rozhovor jako způsob řešení (i když ne vždy a též nikdy ihned:-((() - ale něco takového bylo před pár lety nemyslitelné:-(((
M.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 15:19:17)
Mirka, osobne osocovania ma nebavia, takze radsej budem reagovat na prispevky k veci, ako je ten tvoj.
Vies, po zmene, ktoru som spravila, som sa radsej namiesto zamyslania sa nad tym, ako reagovat na neziaduce chovanie, zamyslala, co vsetko je neziaduce chovanie a ako mu PREDCHADZAT. Vies, co som si vsimla? Dieta, ktore je menej napominane, trestane a upozornovane, ma mensie tendencie sa neziaduco chovat z dovodu, ze chce nastvat rodica. Moje deti su neznesitelne obvykle v dnoch, kedy s tym zacnem JA - stracam trpezlivost, neodpovedam, namiesto normalneho ziadania im rozkazujem atd.... ich reakcia je vzdor. To je moje pozorovanie.
Preto ja na otazku, ako zareagovat na neziaduce chovanie, sama pre seba odpovedam: "zamysli sa nad tym, preco to dieta tak robi".... je hrozne, ako casto medzi pricinami jeho spravania objavim prave seba.
Ozaj, a ako teda zareagujem na neziaduce spravanie, ked ho uz fakt treba riesit? Nooo, niekedy buzerujem a mentorujem - efekt obvykle nulovy. A niekedy sa predycham, pomozem synovi sa ukludnit a potom spolu debatujeme. O tom, co sa stalo, ci to je spravne, preco sa to stalo a aky ma on navrh na to, aby sme to riesili. A vtedy, ked sa mi to podari zvladnut takto, neziaduce spravanie sa fakt odstrani.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 22:13:03)
ZuziP, jde mi o to, že v podstatě NELZE u šestiletých dětí předcházet konfliktním situacím. U batolete má člověk čas „vychytat si“ nějaké ty konfliktní situace: sošky dát do výšky dvou metrů, skříňky s nádobím zamknout, do oken dát kličky, cédéčka schovat do skříňky v metru šedesáti atd. Zuřivě nesouhlasím akorát s těmi poznámkami, jako že se batole nevodí k silnicím, kde je provoz. Proboha jak to má člověk dělat třeba v obci, jíž prochází jediná ulice, která je shodou okolností „průtažní“ mezi dvěmi okresními městy? (Nevím, někde snad jde se „provozu“ uhnout, ale v mnoha městech či obcích to prostě nejde. Notabene když je pak třeba starší sourozenec, kterého je nutné den co den vodit přes tu frekventovanou silnici do školy…)
Ale když dítě dospěje k nějakému tomu věku čtyř, pěti, šesti let, tak už člověk přece jen touží po „normálním“ životě – kazety přístupnější, byt aspoň trochu upravený a ne holobyt… Ale řekněme že rozhazování kazet a sošek nemusí být tím kamenem úrazu. Lze počítat s detaily jako úklid, oblékání, neodmlouvání, trochu „úcty“ k rodičům (tj. neužívání neuctivých slov, gest či tónů), udržování relativní čistoty při jídle, nevybíravost v jídle, vystříhání se vyloženým provokacím atd. Tedy – jde o věci, kterým se nedá „předejít“ – prostě jsou to situace běžné, každodenní. Tisíckrát řečeno, jak to má být a proč, a po tisící prvé znova táž chyba. Neplácám. Snažím se po dvoutisící upozorňovat, vysvětlovat a láskyplně rozmlouvat. Musím se pochválit – slavím, jak již řečeno, úspěchy – drahoušek asi konečně pochopil, že není tak docela špatné nechat se uklidnit, uhnízdit se u mámy na klíně, a o všem klidně a láskyplně pohovořit. Ale máma není svatá. Máma je nemocná (a neví, co jí je), nemůže teď dělat skoro nic, ani synka vozit tím zatraceným vlakem do školy, zadejchá se do šestýho schodu a po úkonech jako je pověšení dvou tří kousků prádla, neví, co si počne, a nemůže mít tudíž nervy jen pro dítě. Je zoufalá a má pocit, že už ji nic v životě nečeká – zhroutil se sen o novém přeškolení, o práci, o užitečném a šťastném životě. --- A ovšem i dřív neměla máma nervy jak špagáty, a přes veškerou snahu vcítit se do dítěte a dělat všechno jen pro něj byla prostě mnohdy k smrti unavená – a neměla sílu trpělivě, láskyplně převádět negativní emoce dítěte na pozitivní. --- Co potom? Co dál? Obětovala jsem hodně – a teď už mě drží u života jen ta láska. Žádná práce – nemám naději, žádné budování hnízda – nejsou peníze – a co nejhůř – strašně se bojím, že budu muset vrátit svýho syna zpátky do místní školy, kde ho neměli rádi:-(((((((((((((((((((((((((((((((((
Vychutnávám si každou chvíli, kdy se tulíme – manža a já, syn a já, anebo všichni v chumlu. Jsem vděčná Bohu, že pro mě měli v nemocnici místo, abych se svým synem mohla být ty čtyři dny na pozorování (podezření na zánět apendixu). Nedovedu si představit, co by si chudinka počal, kdyby tam zůstal sám, a notabene kdyby ho operovali. I takhle byl vykolejený – ten první den, kdy se bál operace a toho, že bude muset zůstat sám; pak za mnou chodil i do umývárky (tajně, jako „náhodou“, protože ví, že mu to netrpím). A já toho Budulínka zatím nemám sílu vozit do školy, kde je mu dobře (a peníze na benzín docházejí:-((()
Holky, mně je teď tak smutno...
M.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 8:25:28)
Mirka, snad na kazdeho dojde obdobie, kedy nevie ako dalej.... Je moznost ako ta rozveselit?
To si radsej asi zabrus do inej diskusie, nejakej lahsej, co?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 15:10:31)
Hanka, pis si, ze tebe by som tymto tonom neodpovedala. Tvoje prispevky su slusne a bez stipky rypania.
Ale fakt je, ze po tom, ako som si precitala, ze sa na mne bavia a ze tie moje teorie su "uz si nepamatam ake", sa mi na vyzvu: "Nerýpej jestli by měla praštit více, spíš dej návrhy jak jinak tuto situaci vyřešit - doufám, že nenavrhneš odstranit z bytu gauč či obložit ho kolem dokola matracemi." nechce odpovedat slusne, pretoze ocakavam ostru odpoved..... A po mojich skusenostiach by si sa ucastnicke diskusie so stiplavym prispevkom tiez nechcelo velmi odpovedat.
Navrhov som v roznych diskusiach davala fakt dost, skus sa pozriet na reakcie... ja viem, ze niekoho poburim a mrzi ma to, ale aj mna celkom poburuju reakcie inych a niekedy uz inac reagovat neviem. Ak ty mas pocit, ze tieto slova posobia nadradene, ver mi, ze takyto pocit mavam pri niektorych prispevkoch aj ja. Preto nechapem kritiku niektorych mamiciek, keby sa radsej pozreli sebakriticky na svoje prispevky. Preto vyzyvam vsetkych, aby sme si usetrili sarkazmu a zacali debatovat slusne. Urobim to aj ja....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 15:26:41)
Hanka, este vysvetlenie: ja som to napisala takto prave preto, ze som presvedcena, ze vacsina mamiciek ma poruke x dalsich moznosti, len im placnutie pride pohodlnejsie a lepsie. Svoje deti neplieskaju kazdy den, to znamena, ze v urcitych situaciach vedia najst ine riesenie. Nechapem, preco jednoducho nenapisu tak, ako niektore: ze placnutie im pride lepsie a pride im spravne... preco pisu, ze placnut treba, lebo inak sa to riesit neda. To nie je pravda. Da sa to a vedia to aj oni, je to len o tom, co povazujeme za lepsie riesenie.
Mnohe z nich ti nakoniec povedia, ze oni teda odnasat dieta stokrat nebudu.... ze oni zatvarat kuchynu nebudu.... ze oni polhodinu vysvetlovat nebudu..... ze oni o hodinu skor vstavat nebudu.... takze fakt je to o tom, co si vyberieme.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 15:37:50)
Aha! Este nieco k vysvetleniu, Hanka.... Alebo z mamiciek potom vyjde este jeden argument: ze oni nemaju nervy zo zeleza a ze im proste raz tie nervy ujdu.... ano, aj toto ako dovod placania, uznavam... presne toto bol dovod placania u mna pred par rokmi. Ale neznamenal, ze ine riesenie tej situacie nebolo. Bolo, len ja som sa rozhodla - no vlastne moje nervy sa rozhodli :-)), vyriesit to takto.
Argumenty - placanie uznavam ako efektivne alebo prdnu my nervy - uznam, ano, v tomto pripade je prirodzene, ze placate... ale argument, ze su deti, ktore naplacat potrebuju a su situacie, kde to bez jednej po zadku, nejde... neuznam. Uz som to pisala, aj keby som niekde v kutiku duse uznala, ze niekde na svete fakt mozu byt deti, s ktorymi to nejde, stavim sa, ze vacsina mam-placaciek, keby mali za syna toho mojho mladsieho, tak ho placaju a tvrdia to iste... A ze nechcem uznat, ze su deti, ktore naplacat potrebuju, ale ze tvrdohlavo tvrdim, ze naopak su hlavne rodicia, ktore placanie uznavaju... to je to, co si myslim, ze im vadi, ze nechcem uznat.
Ale preco by som mala? Je to moj nazor rovnako, ako oni maju svoj. A rovnako som ja presvedcena o svojej pravde ako su oni. Kto ma ostrejsie prispevky, to by sme museli pozerat dozadu. Ale celkom mi vadi, ked sa diskusia zvrhne na osobne osocovanie. Uznam, ze svojou cholerickou reakciou k tomu niekedy prispievam, ale ja sa snazim a nikdy som nenapisala, ze su mi vyroky niekoho smiesne alebo ze je niekto extremista.... nechcem utocit na ludi, ja utocim len na fyzicke tresty. Lebo ich nemam rada.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(22.5.2005 17:28:37)
ZuziP, jestli ti šlo o ten extremismus a ptala ses tu ráno, jaký příspěvek ti mohu ocitovat, mám odpověď, aspoň sama za sebe (i když myslím, že se možná shodnu i s některými dalšími).
nejde o to, co píšeš do příspěvků, to je předmětem normální diskuse. Ale podívej se v této sekci na posledních baj oko 30 příspěvků, a spočítej si, která jedna a tatáž osoba je autorem poloviny z nich...tam je ten extremismus.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 8:35:29)
Liza, aha, tak extremizmus je, ze vela prispievam? Jaaaaj, tak ked ti vadi len toto.... to si mala povedat hned. Ale nepotesim ta, extremista budem v tomto aj dalej - pisem tolko, kolko mam chut. Ja totiz na tom nic divne nevidim.... A neviem preco ti akosi neverim, ze si sa do mna pustila len kvoli poctu prispevkov.... Myslim, ze by som ti vadila, aj keby tych prispevkov bolo malo, alebo naopak nevadila, keby ich bolo aj 100, ale vsetky v sulade s tvojimi nazormi... alebo sa mylim? No, mozno, v kazdom pripade, toto pre mna nie je nieco, co by som chcela riesit. :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 10:52:42)
Zuzi, zřejmě v té přehršli lidí, s kterými diskutuješ, zapomínáš, s kým jsi už a o čem a kdy a kde mluvila, protože my jsme spolu velmi konkrétní debatu už vedly, je to před delší dobou, na trestání dětí a pak ještě na jedné diskusi, teď nevím přesně. Takže pokud jde o to, já s tebou už o čem mluvit nemám, pokud nechce me prázdnou slámu mlátit pořád dokola. Co mi na tom přijde extremistického, je právě tohle - vidíš tu člověka, s kterým jsi o tom mluvila už stokrát, a znova a znova dokola píšeš totéž, nikdy tě to neomrzí.
I já jsem docela grafomanka, pokud jde o Rodinu, ale obávám se, že takhle daleko nejdu. Diskutuju tak dlouho, dokud dostatečně neobjasním svoje postoje a dokud mám pocit, že to je plodné...jak se z toho ale stane kolovrátek, už na to kašlu. Není mou ctižádostí obrátit svět na moji víru.
Ta polsední věta byla nadsázka...částečná.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 11:05:52)
Liza, ak na druhej strane ludia mozu tvrdit dokola to iste, snad mozem robit to iste aj ja, nie? Alebo ti vadi, ze vyjadrujem nieco, s cim ty nesuhlasis? By si ma rada vystvala, co?
Ak sa nemas o com bavit, tak sa na moj ucet nevyjadruj, dobre? Bolo by to ferovejsie ako tvoje poznamky.
Nikoho neobraciam na svoju vieru. Ak to tak vidis, je to tvoj problem. Nikdy ta asi nenapadlo, ze druha strana jedna tiez tak, ako keby presviedcala, co? Tak skus byt trosku sebakriticka a nez sa do mna pustis, pozri si svoje prispevky a prispevky inych, ktory presviedcaju mna. Vsimla si si, ze ludia obvykle u druhych kritizuju to, co sami robia?
Pri strate argumentov zacat utocit na pocet mojich prispevkov mi teda pride dost zufale. Cau!
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 12:04:50)
Zuzi, ale tohle přece nemůžeš myslet vážně...
Reaguju na tvoje dotazy, které jsi tu vznesla. Nerýpu, vysvětluju ti, proč na tebe někteří lidi nereagují jako na jiné diskutující. Podávám ti informaci (kterou můžeš použít například k tomu, aby na tebe příště reagovali věcněji a ne tak otráveně). Ale ty, aniž by ses zamyslela nad tím, co že ti to říkám, vyskočíš a oháníš se kolem sebe, protože se cítíš napadena. Já tě ale nenapadla, pouze jsem ti podala informaci, jak na mne (a podle reakcí mnohé další) působí ZPŮSOB prezentace, který jsi zvolila. Je to samozřejmě tvoje věc, já ti pouze říkám, čím ty negativní reakce u části lidí možná vzbuzuješ. Takže ještě jednou, ptala ses, co že je na tvých příspěvcích extremistického. Já odpovídám: Pouze to, že příliš tlačíš na pilu.
Howgh.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 12:15:40)
Liza, kritika, ktora je nekonkretna, nikomu nepomoze, len uskodi. Ak ti naozaj vadil len pocet prispevkov, vyjadri sa jasne a k veci. Z tvojho vyjadrenia toto vobec jasne nebolo.
Nadalej trvam na tom, ze kritiku by mal zacat kazdy sam od seba... alebo ako sa pise: pozametat si pred vlastnym prahom.
A myslim to vazne.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 16:54:43)
Zuzi, jsme zpátky u toho, já tě nekritizuju, já ti říká, co může být důvodem některých negativních reakcí na tebe. nehcceš to slyšet - dobře, ale pak se na to taky neptej, kdo se neptá, neuslyší co nechce. Že ti říkám něco nepříjemného, to ještě namusí znamenat že na tebe útočím.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 17:39:22)
ZuziP,

souhlasím s Lízou.

Myslím, že my všichni, kteří čteme Tvoje příspěvky, jsme už dávno pochopili, že a) své děti neplácáš a b) plácání Ti ze zásady vadí :o))). To je v pořádku, chápu to, máš na to právo a snad je to i trošku obdivuhodné, že se obejdeš i bez plácání.

Co mi ale taky vadí, je, že se snažíš vlastní metody aplikovat na všechny ostatní a neustále dokola omíláš, že když jsi to dokázala Ty, tak by to dokázal každý, jen kdyby se trochu snažil. Už mi to skoro připomíná nějakou sektu. Nikdo z nás Tě přece nepřesvědčuje, abys své děti plácala, ale Ty pořád opakuješ jako kolovrátek, že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí.

Musím znovu zopakovat, že občasné plácnutí nepovažuji za takovou újmu pro dítě, abych se tím byla ochotna do hloubky zabývat a dumat, jestli by se to náhodou nedalo někudy obejít, abych přece jenom plácnout nemusela. Prostě si nemyslím, že by to pro něj bylo tak děsivě poškozující.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 22:14:53)
Sary, toto su prekrutene slova... nie su moje. Je to tvoja interpretacia.
Ja nikoho nepresviedcam, aby dieta neplacal. To nie je pravda a taky prispevok odo mna nenajdes, kde by tieto slova boli.
Ak nieco omielam dokola, su to tieto slova: nie su deti, ktore potrebuju placanie, su rodicia, ktori si placanie vyberu.
A netusim, o co je to horsie ako omielanie dokola o tom, ze su deti, ktore placanie potrebuju.
Je to len omielanie proti omielaniu. Len ja omielam obvykle sama a vas je niekolko.
A toto tiez nie su moje slova: "že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí"...
Takze prosim este raz: ak kritika, tak konkretna.

 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 22:48:36)
ZuziP
a tady někdo tvrdil, že slova "že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí"... jsou tvoje citace? já to pochopila jako shrnutí toho co tu neustále dokola "omýláš" .. a jak vidno asi nás je takových vícero, co to pochopili stejně jako ta autorka příspěvku proti kterému jsi vystartovala naposledy :-) :-)

se mi zdá že tu už jde jen o to mít poslední slovo, tak já se ho dopředu vzdávám a těším se jak zase napadneš můj příspěvek, jsem zvědavá, jaký ton z něj vycítíš, co za útok v něm zpozoruješ, fakt že jo, ale věřím že najdeš x dalších možností, a nebudeš se opakovat, žejooooooo? :-) :-) :-)

no prostě tentokrát jsem si rýpnout musela, tak se k tomu rovnou přiznávám :-) :-)

snad smajlíci hovoří za vše....

 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 23:40:37)
Marta, slova "Ty pořád opakuješ jako kolovrátek, že ti z nás, kdo občas plácnou, by se měli zamyslet a pak by určitě přišli na způsob, jak to vyřešit i bez plácnutí." napisala Sary, mrkni par prispevkov dopredu a tieto moje prispevky nie su rypanim, ale obranou.
Tvoje slova "a těším se jak zase napadneš můj příspěvek, jsem zvědavá, jaký ton z něj vycítíš, co za útok v něm zpozoruješ, fakt že jo, ale věřím že najdeš x dalších možností, a nebudeš se opakovat, žejooooooo? :-) :-) :-)" su len krasnou ukazkou toho, ako sa vyjadruje niekto, kto kritizuje za moje prispevky mna.
Tak sa bav a uzi si.
Posledne slovo mat nemusim, ja len nenecham na seba kydat veci, ktore nie su pravda. Tvojim prispevkom sa ukazalo, ze najlepsie sa kritizuju veci, ktore sam robim....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 23:43:07)
Ono je vzdy lepsie, najst si nieco, do coho rypnem, vysmiat sa, ako argumentovat... alebo si nebodaj priznat chybu, ze? A tebe to fakt ide.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 23:46:36)
ZuziP,

promiň, ale ač to nebyla přímá citace, ze Tvých příspěvků to na mne přímo čiší - JÁ neplácám, a VY byste taky nemuseli, jen kdybyste chtěli :o)))

Asi to vezmeš zase jako útok, ale jestli svým dětem vysvětluješ, co udělaly špatně a proč by to měly napravit, stejnou metodou, jakou užíváš k diskusi zde na netu, tak bych na místě toho dítěte mnohem radši brala těch pár facek.
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 23:31:13)
Zuzi, ty "omylas" protoze jsi mlada a vasniva:). Kdyz jsem byla mlada ja, pouzivalo se v podobne situaci souslovi, ze nekdo je "konfliktni typ"...smankote, co jsem si toho uzila:)). Dneska jsem si vzpomnela na tuhle debatu, nacvicovala jsem s mladezi cosi, co velmi uzce souviselo s jednou starou pisnickou od Prazskeho vyberu, ktera se jmenuje Sebastian, znas ji? Jestli ne, poslechni si ji nekdy, je dobra, i dnesni mladezi se porad libi. Ty se snazis presvedci ostatni o necem, co ti pripada stejne evidentni jako dulezite a oni jako by nechteli slyset, ale slysi a premysli o tom, proto ti taky tak casto a vasnive odepisuji:). Navic mas uspech (Xantipa a dalsi). Nebit deti (vubec je nebit) skutecne je mozne a ve vetsi casti Evropy dokonce bezne. Neni to tak, ze si musi mama rvat vlasy, ze placla batoleti jednu na zadek, tim se z nej deprivant nestane a nestane se, ani kdyz ho majzne obcas, kdyz uz nevi, jak dal. Jen je to zbytecne a jsme-li humaniste vyznavajici nenasili a respekt ke druhemu, neni to spravne. To neni otazka rovnopravnosti deti a rodicu, ale toho, ze na vlastni dite si tak nejak troufneme. Prastit ve stejne situaci cizi dite bychom si rozmysleli a nabit napriklad podrizenemu v praci nebo stazistovi (za nejz take mame zodpovednost) nas nenapadne uz vubec. To je dvoji metr a v jadru to vime, proto nas to nenecha v klidu a tolik moc hledame argumenty na podporu svych stanovisek.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(24.5.2005 10:35:20)
Emino,
jenže ony se tu fakt míchají hrušky a jablka. Já svého partnera nemlátím, ale plácnu ho klidně, třeba když krájím nějaké zajímavé jídlo a on mi ujídá :-). Úplně stejně plácnu psa přes čumák, když ho strká třeba do ledničky, a Aničku, když tahá psa za ucho. Například. Své děti NEBIJU, mladší občas plácnu (nebrečí u toho), cizím dětem jsem nařezala dvakrát. Jeden chlapeček na mě útočil ve vlaku, dlouhou cestu si krátil tím, že terorizoval cestující. Když mě kopnul, zaťala jsem zuby, chňapla ho a vysvětlila, že se to nedělá. Zasmál se, plivnul na mě a dal mi facku. Okamžitě jsem mu ji vrátila a upozornila ho, že to příště bude horší. A bylo.
Další dítě bylo se svou matkou u nás na návštěvě a systematicky mi ničilo byt. Na mé domluvy VŮBEC nereagovalo. Jeho matka jen vzdychala, že se z něj zblázní. Několikrát jsem ji požádala, aby si dítě buď usměrnila nebo aby odešli. Když nic nepomohlo a dítě mi zničilo druhou židli (vyrvalo čalounění i péra), dostalo na zadek. Zabralo to.
Příště bych to bez nejmenších výčitek udělala zas.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 8:59:14)
Liza, este mi, prosim ta, vysvetli, ako si si vydedukovala moje "svaté přesvědčení že jedině ona má pravdu".... Z tych 30 prispevkov?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(23.5.2005 9:19:25)
Liza, co keby si sa pridala ku mne, odhodila nekonkretne tvrdenia a zacali by sme debatovat normalne? Ak sa ti nieco nepaci, napis konkretne.
Nikdy som nemala v umysle sa nad niekym vyvysovat. O svojej pravde, co sa tyka placania, som presvedcena, rovnako, ako mnohe z vas su presvedcene o svojej. Na tom predsa nic nie je… ak moje prispevky vyzneli ako vyvysovanie sa, ok, uz som napisala, ze si dam bacha. Chcem vsak aj od druhej strany, aby urobila to iste. A tymto o to ziadam teba. Debaty tohto stylu nemaju zmysel. Kritizovanie niekoho preto, ze pise vela prispevkov, vysmievanie sa a zovseobecnovanie, to sa mi fakt nepaci. Ak ti islo o to, do mna rypnut, tak sa ti to podarilo. Ale neviem, aky ciel tym sledujes ty a ostatni. Aj kritizovat sa da slusne a hlavne konkretne. Takze ak chces, tak sa pridaj ty a vyzvem aj ostatnych. A premyslim si, akym sposobom budem reagovat na rypave prispevky.
 Kubula K. 


osvěta + dr. Nováčková 

(22.5.2005 16:19:48)

ZuziP,
určitě jsou i matky, pro které je plácnutí pohodlnější, rychlejší, jednodušší atd., ale osobně si myslím, že v téhle diskusi jich moc nebude (proč by se tu trápily - mají jasno). Spíš si myslím, že tady bude hodně lidí v různých stadiích mezi "neplácám" a "ráda bych neplácala/plácám jen výjimečně nebo symbolicky, ale občas ujedu, nebo prostě nic jiného nevymyslím". Nevím jak na Slovensku, ale tady má generace matek a tchýní často pocit, že mají na výchovu patent, a i když se to mladá generace (to jako my:-) snaží dělat jinak (např. bez řevu a bez plácání, v mém případě třeba taky bez citového vydírání, kterého jsem si užila nad hlavu), v okamžiku, kdy nejsou výsledky okamžitě (nebo aspoň brzo) vidět, je to voda na mlýn nesouhlasících, a MILIONKRÁT se najde nějaký dobrák, který ti (samozřejmě "v dobrém", jak jinak, a pokud možno v narvané tramvaji) řekne "no to já už bych mu dávno jednu lupla", "ty mááááš ale štěstí, že máš takovou trpělivou maminku, ale jestli vona není trpělivá až moc" apod. V případě, že nejsi zrovna úplně v pohodě, neřkuli máš-li momentálně pocit, že moc úspěšná vychovatelka nejsi, působí taková věta na tvé (nebo aspoň na mé) mateřské sebevědomí jako žíravina. Naopak velmi málokdy někdo takový přístup ocení, a my jsme přece jen byly vychovávané k závislosti na pochvale:-))).

Abych se dostala k jádru věci: myslím, že kdokoli se rozhodne jít cestou neplácání, respektování dítěte atd., nejenže na sebe bere břemeno (aspoň ze začátku) namáhavější výchovy, ale taky musí počítat s tím, že mu to tisíckrát někdo omlátí o hlavu. Čili bude potřebovat také nějaký protipól, řekněme uznání (když už ne pochvalu), a za tím účelem zabrousí dejme tomu na Rodinu. Pokud se tady v tu chvíli dozví, že PŘECE existuje x dalších řešení (a jeho/ji v tu chvíli jako na potvoru nenapadá zhola NIC), umím si představit, že celkem snadno zahořkne a řekne si, že se na to může vykašlat, že kritiky má dost doma a další nepotřebuje, díky.

Taková malá paralela z práce: léta učím angličtinu a dodnes mám občas pocit, že vyletím z kůže, když někomu po x-té řeknu, že tak a tak to nemá smysl dělat, a on to udělá zas. V tu chvíli samozřejmě můžu ironicky zvednout obočí a říct "ale Mr. Novák, tohle je přece ta nejhorší varianta, přece existuje x lepších, že?", anebo se můžu naprosto sebezapřít a za něco (za jakoukoliv maličkost) ho pochválit (resp. uznat, že něco udělal dobře). V okamžiku, kdy zjistí, že to něco zafungovalo, se jednak prudce zvýší jeho důvěra ke mně, jednak šance na to, že to začne dělat "správně" a nezatvrdí se proto, že z něj (nejlépe před podřízenými:-) dělám vola. No a ty jsi tady možná v podobné situaci - ti, kteří se tou myšlenkou teprve začínají zabývat, samozřejmě kladou pořád dokola dotazy, které tobě připadají stupidní, protože tohle už máš dávno za sebou, ale asi první věc, kterou učitel (nebo šiřitel osvěty) potřebuje, je obrnit se proti své vlastní zlosti a netrpělivosti (což je peklo, já to VÍM:-))). Je to vlastně stejný princip jako s těmi dětmi: NETRESTAT za to, že posedmé něco vysvětlíš a oni pořád nechápou:-).

No a když už mluvím o osvětě: Napsala jsem dr. Nováčkové, která se zabývá přístupem "respektovat a být respektován" a ona mi obratem odepsala, že většinou dělají jen věci pro učitele, ale teď zrovna bude seminář pro veřejnost v Praze, tři pondělky za sebou, tak kdybyste měl někdo zájem, podívejte se na další příspěvek (sem už to radši nekopíruju, bylo by to strašně dlouhé).
 Kubula K. 


kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 16:20:32)

SPOLEČNOST PRO MOZKOVĚ KOMPATIBILNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Vinohradská 109, 130 00 Praha 3, tel. a fax: 222 72 59 72
jana.novackova@volny.cz; d.nevol@volny.cz; koprivovi.spirala@volny.cz


pořádá
30. května, 6. a 13. června 2005

první tři lekce kurzu

RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN:
VÝCHOVNÉ A KOMUNIKAČNÍ POSTUPY V KAŽDODENNÍCH SITUACÍCH


V každé ze tří částí kurzu rozebíráme „tradiční“ komunikační postupy a společně s účastníky přicházíme na to, proč někdy nezabírají. Poté nabízíme komunikační a výchovné postupy, které mají větší šanci omezit množství konfliktů, podporují odpovědné chování dětí a jejich sebeúctu a přispívají k větší pohodě ve vztazích.

Cílem je především zlepšení komunikace a soužití s dětmi, ale získané dovednosti mohou pomoci i ve vztazích s dospělými (s partnerem, spolupracovníky, přáteli).

Semináře jsou určeny rodičům, prarodičům, učitelům i vychovatelům, vedoucím v mimoškolní činnosti dětí a dalším zájemcům.

Témata:
• 1. seminář (30. května 2005 - pondělí): Jak jednat s dětmi nebo s dospělými, kteří dávají najevo negativní pocity a chovají se nerozumně.

• 2. a 3. seminář (6. a 13. června 2005 - pondělky): Situace, v nichž po dětech chceme, aby něco udělaly nebo naopak něco nedělaly. Postupy, které druhé (děti i dospělé) vedou k větší ochotě vyhovět.


Účastníci obdrží písemné shrnující materiály.
Další lekce (témata: co namísto trestů, rizika odměn a pochval, podpora samostatnosti dětí)
se mohou konat po dohodě s účastníky.


Místo konání: Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Viktora Huga 4, Praha 5, 1. patro. Tram č. 9, 12, zastávka Arbesovo nám. Prosíme o přezouvání.
Termín konání: 30. května, 6. a 13. června 2005, vždy od 17.30 do 20.30 hod.
Cena: 600,- Kč včetně materiálů, platba před 1. lekcí. Semináře jsou akreditovány MŠMT.
Přihlášky: PhDr. Jana Nováčková, CSc., Společnost MKV, Vinohradská 109, 130 00 Praha 3,
tel. a fax: 222 72 59 72 (záznamník), e-mail: jana.novackova@volny.cz
nebo
PhDr. Dobromila Nevolová, Zborovská 6, 150 00 Praha 5, tel. 257 320 107,
e-mail: d.nevol@volny.cz


 JaninaH 


Re: kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 16:39:19)
Velmi děkuji za informaceo kursu, už jsem se na přihlásila.
Děti jsou sice už velké (14 a 16), ale negativní emoce a nerozumné chování dávají najevo až běda. Moc se těším, že se naučím nové strategie, jak na ně. Snad ještě není pozdě...(ani na přihlášení, ani na výchovu).
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 17:00:39)
Janino - to je ironie, nebo ses doopravdy přihlásila?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 17:10:23)
No, usoudila jsem, že ses doopravdy přihlásila - jdu Ti napsat mail..
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 17:18:48)
Jeno, jestli se to týká kurzu a není to tajemství, nemohla bys mi poslat kopii? :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 17:21:56)
Pro klid posílám, ale neni to fakt nic důležitýho :-)
 JaninaH 


Re: Re: Re: kurs "respektovat a být respektován" 

(22.5.2005 17:45:25)
Jeno,
namoudušinapsíuši jsem se přihlásila a poslala jsem ti mail :-).
J.
 ZuziP 
  • 

Re: osvěta + dr. Nováčková 

(23.5.2005 8:44:29)
Hanka, suhlasim a mas pravdu.
Nech si teraz sypem popol na hlavu akokolvek, moje prispevky nie su ani zdaleka najrypavejsie, najpovyseneckejsie a slova v nich pouzite su velmi slabe oproti niektorym prispevkom mierenym proti mne.
Ak by si si precitala moje prve prispevky na rodine vobec, zistila by si, ze som to robila tak, ze som x-krat vysvetlovala. Bohuzial, mam pocit, ze vacsina mojich odpovedi bola uplne zbytocna - boli nakoniec otocene proti mne.... Takze reagujem tak ako reagujem, hoci by som sa fakt nad tym mala zamysliet, lebo ako hovoris. Vacsina mam tu naozaj hlada inspiraciu a moja odpoved ich otoci voci mne... a rypakov asi budem musiet zvladnut inac, to je fakt. Budem sa snazit a vdaka... teraz si inspirovala ty mna. Z tvojich prispevkov by sme si mali priklad brat viaceri.
 Ivka (3 berušky) 
  • 

Re: osvěta + dr. Nováčková 

(23.5.2005 10:11:26)
Hanko a jiné maminy. To, že jsem někdy plácla (zcela dobrovolně a cíleně) neznamená, že svoje holky nerespektuji. Ano, já se přiznám, že plácnutí považuji za jednu z účinných metod. Ale samozřejmě se svými dětmi komunikuji a diskutuji o problému. Mnohdy je plácnutí účinnější než sáhodlouhé vysvětlování. To je můj názor. Někdy jsem vyloženě viděla, jak děti teoretickými argumenty vyloženě nudím a že jim hlavou pouze procházejí. Kdežto plácnutím to bylo vyřešeno hned a na místě. Nemyslím si, že by se naučily rozeznávat dobré a špatné věci pouze ze strachu, že dostanou. Plácnutí není výprask. Z výprasku by měly strach, to ano. My některé sice plácáme, ale argumentujeme. Neplácáme beze slov.
Ještě jsem chtěla podotknout. Každý máme nastavené jiné míry na neakceptovatelné chování. To co jiné mamině nevadí, mně už může připadat jako nevychovanost. A při představě takové návštěvy u mě doma... Odstraňování různých věcí z dosahu malých dětí mi připadá také zbytečné.Uvedu několik příkladů, jak to šlo u nás. Kytičky se prostě neotrhávají (tam se plácnutí po ručičce uplatnilo cíleně), CD jsme děti naučili pouštět si ve 2 letech (buď si dokázaly pustit pohádku nebo je to prostě nelákalo, protože to neměly zakázané), v kuchyni měly povolený šuplík s vařečkami a skříňku s plastovými miskami (tím pádem je ty ostatní nelákaly, protože tam měly vlastní království) ap. Když s dětma potom někam přijdete, uplatňují zkušenost z domova. Doma zakázané věci vám na návštěvě z dosahu neodstraní a z příjemné návštěvy je maraton hlídání nebo riskujete, že vás hned tak brzy nepozvou.
Takže v podstatě i když některé plácáme, z větší části vychováváme argumenty a domluvou. Samozřejmě že to jde. To nepopírám. Ale v některých situacích u nás bylo plácnutí na místě a jsem jeho zastánce. Neomezuje svobodomyslnost, ani nezávislost, ani tvořivost... Považuji jej v určitých situacích za správné a nezbytné. A nemyslím, že bych byla matka, která zasluhuje opovržení. Jak už jsem psala na jiném místě, nikdo nemáme patent na výchovu a máme právo si vybrat. Ale nejpodstatnější je jedna věc, kterou tady v této diskusi postrádám. Za každé situace je důležité vždy vychovávat s LÁSKOU, dítě s láskou v každé situaci přijímat, respektovat jeho osobnost. Věřím, že tohle děláme všechny a to je to pravé rodičovství. Ať už vychováváme jakkoli (nemám na mysli fyzické či psychické týrání a tresty). Děti jsou ten nejkrásnější Boží dar, který dostáváme. A LÁSKA k nim je to nejdůležitější v životě. Znáte některá něco krásnějšího? Pochybuji.
Přeji vám všem co nejvíce nejkrásnějších chvil s vašimi ratolestmi, pevné nervy a hlavně otevřené srdce vždy připravené naslouchat, vnímat a milovat.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: osvěta + dr. Nováčková 

(23.5.2005 10:45:54)
Ivka, bozechran, nepodcenujem mamy, ktore deti placaju a viem, ze to robia z dobreho presvedcenia.
Vies co si ale myslim o tom, ze namiesto odstranenia veci dieta placnes? Tymto nechcem kritizovat teba, len vysvetlit, preco to nerobim.
Pre dieta v batolivom veku je prirodzene a potrebne, ze ochytava veci, skusa ako funguju a hadzanie veci o zem je prirodzenym krokom v uceni sa manipulacii s vecami. Pre mna je uplne nelogicke dieta placnut, aby to nerobilo. Davam mu tym informaciu: "Kvetina/pohar... sa nechyta." Hotovo. Nic viac. A preco sa nechyta? No proste sa nechyta, lebo ak sa chyti, tak dostanem po ruke.... Ja toto za dobru informaciu nepovazujem. PRe mna bolo logickejsie veci, ktore nechcem aby skumalo, nenapadne odlozit a vratit sa k nim v case, ked bol schopny pochopit, ze sa pokazia/rozbiju.... Dosazitelne som nechala vsetko, co chytat moze - plastove riady, varechy..... Stalo ma to mozno rok, kedy sme mali veci z dosahu, ale stalo mi to za to. A na navsteve som maleho kontrolovala. Lebo capat dieta po ruke za nieco, co nie je schopne pochopit, mi nepripada spravne. To je moj nazor.
 L+2 
  • 

Re: Re: osvěta + dr. Nováčková 

(24.5.2005 18:31:34)
Ivko (a 3 berusky)

plne s tebou souhlasim, ze je nutne vychovavat s laskou, a vzdy je nejdulezitejsi davat detem lasku na jevo (resp. dite nesmi mit pochybnost, ze by nebylo milovane). Ja si ale take myslim, ze laska nemuze byt bez vzajemneho respektu a uznavani osobnosti a prav, nebo jednani zpozice sily. Proto zi myslim, ze dite muze mit pochybnosti o tom, jestli ho rodice miluji,kdyz hovychovavaji bitim. Jak diteti vysvetlit, ze rodic ma pravo dite uhodit ale dite nema pravo uhodit rodice a pritom stale udrzovat to, ze mame vzajemnou uctu? Moji rodice me vychovavali z pozice sily, ne ze by me bili, to ne, obcas mi jednu placli, ale take me nikdy neuznavali jako partnera, jako plnohodnotneho cloveka. Proc,jenom proto, ze jsem byla dite? Hodne dlouho mi trvalo nez jsem ziskala jakoukoliv sebeduveru, a s jejim nedostatkem bojuji cely zivot.

Ivko, k tem nevychovanym detem na navstevach. Ja se jenom musim zeptat, jestli se dite chova nevychovane proto, ze maminka "zvani" s kamaradkou u kaficka a ditete si nevsima (takze dite si vyhledava pozornost), nebo jestli je to nevychovanost. Ja nevim, ja bych asi spise dala facku mamince, nez tomu diteti.
 Ivka 
  • 

Re: Re: Re: Jsou metody domluv opravdu dostačující ? 

(20.5.2005 15:32:13)
Prosím vás, proč porovnáváte konkrétní situace? Každá domácnost funguje jinak, každý rodič je jiný a hlavně každé dítě je jiné. Některému stačí domluvit a některé je nutné v určité situaci plácnout. Jsem taky "plácačka". V době, kdy už jsem si myslela, že plácnutí nebude už nutné, k nám s velkou vervou vtrhla puberta. Kdo má děti v tomto věku, pochopí. Jinak si myslím, že je rozdíl dítěti dát výprask nebo výchovně s láskou plácnout. Já jsem zastáncem toho druhého. Musím říct, že jsem zažila mnoho návštěv v rodinách, kde neplácají a z mého pohledu to někdy byla katastrofa. Naše děti se na návštěvách chovají klidně, slušně, ale tím nechci říct, že sedí na zadku. Ale nesnáším návštěvy, kdy mi děti lezou do věcí, prohledávají šuplíky, vytrvale zapínají a vypínají televizi ap. a nějaká domluva ze strany jejich rodičů rozhodně není účinná. Myslím, že správně načasované plácnutí by bylo účinnější. Říkejte si co chcete. A naším velkým heslem ve výchově je DůSLEDNOST.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vím, že ZuziP se umí bránit sama, 

(23.5.2005 12:34:00)
ale přesto mi to nedá. Kdo četl ví, že jsem byla plácačka, ale snažím se a chci být neplácačka. Je to zčásti i zásluhou příspěvků ZuziP. Někde psala, že když je pro někoho nepřípustné uhodit dítě např. do věku 4 let /protože je malé/ a pak od puberty nahoru /protože je téměř dospělé/, proč tedy plácat v tom mezidobí. I její příspěvky mě donutily o tom přemýšlet. Protože mám děti ve všech těchto věkových kategoriích, proč jsem schopna se domluvit s tím nejmenším a také s pubescentem, ale proč mám občas plácnout svého sedmiletého syna/že to jinak nejde?/. Proč u svých dvou dětí dokážu najít jiné metody, ale u mého prostředního dítěte ne? Proč dokážu bez problémů neplácnout své 2 děti a prostředního občas ano? I teď o víkendu jsem měla nervy na pochodu /všechny 3 děti přišly se svou troškou do mlýna - asi byl špatný tlak/ a vydržela jsem.
Nesmějí si dovolit víc než dřív, styl výchovy je stále stejný /jen bez plácnutí/. Vím, že některým už vadí články ZuziP, ale i díky její neústupnosti jsem začala o tom všem přemýšlet. Také jsem předtím zoufale obhajovala svůj přístup v tom, že někdy je plácnutí to nejlepší řešení, že dítě přece netýrám a že ho mám ráda.
Jasně, že všechny, co jsme tady, své děti milujeme a fyz. netýráme. Ale možná by to chtělo o příspěvcích ZuziP více popřemýšlet. Není potřeba zákon, aby jakékoli plácnutí dítěte bylo trestné. Nebo aby tzv. neplácání znamenalo to, že dítě si může dovolit cokoli. Jen při vysvětlování svým dětem chodím občas okolo. Přímo jdu u své nejstarší dcery - myslím, že to chápe. U nejmladšího to jinak než nepřímo nejde a u svého sedmiletého syna volím metody od každého trochu.
Jsem za své děti zodpovědná, ale to neznamená, že jen můj názor je ten nejlepší a že děti mají právo na své rozhodnutí v době, kdy budou dospělí. Své povinnosti si musí plnit, ale mají určité možnosti výběru /podle věku/.
Uvidíme, jak se to časem vyvine. Ale vím jistě, že pokud vydržím /a já určitě vydržím/ být neplácačka, nikdy neřeknu "měla jsem je víc řezat". Určitě neplatí to, že nejlépe vychovaní jsou ti, kteří zažili plácání a naopak. Kéž by to bylo tak jednoduché.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vím, že ZuziP se umí bránit sama, 

(23.5.2005 12:34:20)
ale přesto mi to nedá. Kdo četl ví, že jsem byla plácačka, ale snažím se a chci být neplácačka. Je to zčásti i zásluhou příspěvků ZuziP. Někde psala, že když je pro někoho nepřípustné uhodit dítě např. do věku 4 let /protože je malé/ a pak od puberty nahoru /protože je téměř dospělé/, proč tedy plácat v tom mezidobí. I její příspěvky mě donutily o tom přemýšlet. Protože mám děti ve všech těchto věkových kategoriích, proč jsem schopna se domluvit s tím nejmenším a také s pubescentem, ale proč mám občas plácnout svého sedmiletého syna/že to jinak nejde?/. Proč u svých dvou dětí dokážu najít jiné metody, ale u mého prostředního dítěte ne? Proč dokážu bez problémů neplácnout své 2 děti a prostředního občas ano? I teď o víkendu jsem měla nervy na pochodu /všechny 3 děti přišly se svou troškou do mlýna - asi byl špatný tlak/ a vydržela jsem.
Nesmějí si dovolit víc než dřív, styl výchovy je stále stejný /jen bez plácnutí/. Vím, že některým už vadí články ZuziP, ale i díky její neústupnosti jsem začala o tom všem přemýšlet. Také jsem předtím zoufale obhajovala svůj přístup v tom, že někdy je plácnutí to nejlepší řešení, že dítě přece netýrám a že ho mám ráda.
Jasně, že všechny, co jsme tady, své děti milujeme a fyz. netýráme. Ale možná by to chtělo o příspěvcích ZuziP více popřemýšlet. Není potřeba zákon, aby jakékoli plácnutí dítěte bylo trestné. Nebo aby tzv. neplácání znamenalo to, že dítě si může dovolit cokoli. Jen při vysvětlování svým dětem chodím občas okolo. Přímo jdu u své nejstarší dcery - myslím, že to chápe. U nejmladšího to jinak než nepřímo nejde a u svého sedmiletého syna volím metody od každého trochu.
Jsem za své děti zodpovědná, ale to neznamená, že jen můj názor je ten nejlepší a že děti mají právo na své rozhodnutí v době, kdy budou dospělí. Své povinnosti si musí plnit, ale mají určité možnosti výběru /podle věku/.
Uvidíme, jak se to časem vyvine. Ale vím jistě, že pokud vydržím /a já určitě vydržím/ být neplácačka, nikdy neřeknu "měla jsem je víc řezat". Určitě neplatí to, že nejlépe vychovaní jsou ti, kteří zažili plácání a naopak. Kéž by to bylo tak jednoduché.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Vím, že ZuziP se umí bránit sama, 

(23.5.2005 12:46:24)
Xantipa, aj ked pises, ze sa viem branit sama, tak mi dobre padne prispevok, ako je tvoj. To si aspon pomyslim, ze snad az tak otrasne tie moje prispevky nie su.
 Katka 2 deti 
  • 

Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 12:36:37)
Mám pocit že ono je to spíš v tom že vy takzvané neplácačky máte hodně malé děti a udělujete významně rady matkám dětí odrostlejších. Mimochodem rady Zuzip nebo jak se jmenuje (viz minulý článek o plácání) o tom že jít s dítětem které se nechce obléci nebo obout betz bot ven mi přijdě skutečně více než ujeté. Raději ji lupnu ať se konečně obuje a začít se chystat hodinu předem aby byl čas na diskuse? to je taky dobrá, mám ty děti budit o půl šesté ráno??? Zřejmě je Zuzip domy s mrňaty a nikam než k doktorovi jednou za měsíc nepospíchá to se to potom radí.
 ZuziP 
  • 

Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 13:09:00)
Katka, mam 2 deti, maju 7 a 4. Kazde rano vstavame a chystame sa do skoly, skolky a prace... Vstavame o 6:00, aby sme o 7:00 mohli v klude odist. Ideme cez cele mesto, tak nech stihneme na 8:00 byt v skole.
Je to o tom, ako si napisala. Niekto radsej lupne (len sa cudujem tej istote, ze po "lupnuti" uz to ide rychlejsie, to asi velmi vzdorovite deti nemate) a ini radsej vstanu o 6:00...
S prepacenim, nerada pouzivam taketo slova, ale ak je pre vas toto "ujete", nuz pre mna je viac "ujete" lupnut dietatu a cakat, ze bude potom rado spolupracovat.
Moje deti nie su anjelici, to mi verte. A vychovu s prepleskami som si vyskusala tiez a uspesne ju pred 4 rokmi vymenila za tuto.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 13:13:31)
Nevim jak Zuzi, ale já jsem matkaobčasplácačka a kvůli obouvání jsem na děti ruku ještě nevztáhla, ačkoli pravidelně vstáváme ráno do školky. Myslim si, že to je zrovna jedna ze situací, jejíž nebezpečí se např. s přecházením silnice vůbec nedá srovnávat, takže prostor na řešení je...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 13:19:41)
Vlastne ano, Jena, spominam si, ze ani v case, ked som este bola "placacka" (celkom srandovne mi to znie:-))) ) som za obuvanie synovi nelupla.... a to sme tiez vstavali skoro rano.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(21.5.2005 16:56:14)
Katko, myslim, v tomhle pripade se to fakt da resit jinak nez lupnutim po zadku. To je zrovna situace, kdy nehrozi vazne nebezpeci, takze neni treba uplne okamzita reakce. Osobne si myslim, ze by se dite v tehle situaci mnohem snadneji "sprajclo" a uz by s nim nebylo vubec zadne porizeni.
 Xantipa 
  • 

Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 13:24:04)
Jsem matka plácačka - zatím. Ale plácnout syna, aby se obouval, by mělo naprosto opačný účinek. Už bych s ním nehla ani s párem volů.
Takže v takových případech zásadně nesmím plácnout. Po ránu se mi spíš osvědčuje opravdu děti budit cca o 30-45 minut dříve - potřebují klid, pomazlit se a pak se oblékají - svým tempem. To se mi osvědčilo, prostě nesmí být po ránu žádný stres.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(21.5.2005 23:01:53)
...a na mě se, Xantipo, v místní MŠ koukali jak na spadlou z višně, že syna budíme v 6.30, aby se do školky dostal v 8.15...
M.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 13:54:10)
Panečku, takové kamenování jsem po svém příspěvku nečekala. Už si pomalu připadám že bych na sebe měla zavolat sociálku -:))
Holky neberte se tak vážně, myslím že Ti co by si případně tento článek měli přečíst si jej v životě číst nebudou a u nás je to jen handrkování o slovíčka.
Nikdo z nás svému dítěti přece neublíží naopak pro něj dělá co pokládá za nejlepší, ale upřímně jsme jen lidi, kterým občas ujedou nervy pak jde o to jaký vztah s dítětem máte a občasné lupnutí ve vyváženém a harmonickém vztahu škodu nenadělá.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 14:00:11)
Katko, nikdo tě nekamenuje a volat sociálku na sebe nemusíš. Ti, kteří by měli, opravdu tohle nečtou.
Ty jsi napsala své zkušenosti s řešením situací a jiné píšou taky své. O nic jiného nejde.
 LuckaP (2 deti) 
  • 

Pro Katku 

(20.5.2005 15:04:24)
Katko, nechces se se mnou spojit e-mailem? Rada bych si s Tebou promluvala, mam pcit, ze prozivame stejne problemy.
A diky za vetu, o naplacani v harmonickem vztahu.
Svoje deti mam moc rada a prave proto do naseho vztahu fyzicno at v kaldnem, tak v zapornem patri.
Stejne jako bych se nemazlila s cizim ditetem, bych nikdy cizi dite neuhodila. A to ne tak, ze bych se musela premahat, nikdy by me to ani nenapadlo.




 Katka 2 deti 
  • 

Re: Pro Katku 

(20.5.2005 15:27:32)
Ve schránce máš ode mě mail.
 LuckaP (2 deti) 
  • 

Re: Neplácačky nemají děti starší 2 - 3 let 

(20.5.2005 14:55:49)
Děkuji Ti Katko,
A uklidním Tě, že vzbudit v 5:30 nepomůže.
Pokud se muj syn probudí ve své negativni náladě (nemůže za to), tak po dobrém nejde nic.
Popravde řečeno mě ani moc nevnímá. Žádná motivace k oblékání, snídání, obouvání nepomáhá. (Je mu 6 a oblekat ho nebudu).
Nevím, co v takové situaci dělat - být hodně trpělivá? Jak chcete mít trpělivost, když musite v 7:15 být z domu? Do 7:00 jsem trpělivá.
Jakékoli tresty typu nebudeš mít večerníčka jsou v těchto situacích k ničemu, já ho nechci trestat, já chci aby se oblékl. Pokud dám nějaký takový trest, je úplně nesmyslný - již odpoledne o svém ranním chováním netuší.
Upozorňuji, že máme pevně zavedené téměř neměnné ranní rituály. Za "normálních okolností" je většina rán vpořádku, ale pak přijde ten den ...


 Anouk 


možná trochu od věci - "metoda pevného objetí" 

(20.5.2005 13:02:45)
Používáte někdo tuhle metodu Jiřiny Prekopové?
V žádném případě se nemá jednat o trest, ale o vymezení určitých hranic, ale pro mého syna to vlastně takovým trestem je. Nemůže pokračovat v házení věcí, válení se po zemi a kopání kolem sebe. Vztekat se může, ale jen u mne – za mých podmínek.
Někdo říká – odnést vzteklouna z místnosti, ale mě přijde, že je v tu chvíli opravdu nešťastný a ta samota by ten pocit jen umocnila.
Neříkám, že se po něm vrhám kdykoliv se zřítí na podlahu, někdy u něj stačí chviličku počkat, pak pochovat a přejde ho to, ale pokud se mi zdá, že si se svým vztekem už prostě neporadí – pevně objímám. Nejhorší je to na veřejnosti, klidně mluvit, nedat mu jako zpětnou vazbu svůj vztek, nepovolit to co bylo původně zakázáno a někdy i držet, držet … a radši se nekoukat po lidech okolo, jež mají zřejmě většinou dojem, že kluka nejen trestám, ale minimálně mučím.


 Ivka 
  • 

Re: možná trochu od věci - "metoda pevného objetí" 

(20.5.2005 15:47:04)
Mne naopak hodně ovlivnila jiná kniha.S. Biddulph: Proč jsou šťastné děti šťastné. Tady se píše např." Trvejte na tom, aby děti svůj hněv daly najevo, ale slovy, nikoli chováním. Mají říci nahlas, že se zlobí, a pokud je to možné, říci i proč." A pro mne podstatná věc: " Každá pravá emoce má svůj falešný protějšek : naučeným protějškem HNĚVU je VZTEKÁNÍ." Vždycky jsem i svým dětem umožňovala se zlobit, ale nikdy se vztekat. A musím říct, že to vždy fungovalo. Vztek jsme utnuli hned na začátku plácnutím, většinou se děti rozplakaly, ale navíc je to zklidnilo a byly mi schopné říct, co se jim přihodilo a proč se zlobí. A myslím, že přesně o to jde. Může mnou lomcovat zloba, ale nelíbí se mi vztekající se lidé na veřejnosti. Působí velice nevyrovnaně a směšně. "Co se v mládí naučíš..."
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Prečo sú šťastné deti šťastné? Pretože ich "plácnem"? 

(20.5.2005 18:41:59)
Ivka, nedá mi aby som nereagovala na jednu časť tvojho príspevku. Tiež som čítala túto knihu a pokiaľ si dobre pamätám, tak autor výslovne odmieta fyzické tresty a plácanie. Tak mi pripadá trošku nelogické, že sa odvolávaš na túto knihu a zároveň na zastavenie zlostenia používaš plácnutie. Ináč v ostatných veciach s tebou súhlasím, len toto mi nejak nejde do hlavy. Nedá sa dieťa upozorniť, zastaviť niečím iným?
 Ivka (3 berušky) 
  • 

Re: Prečo sú šťastné deti šťastné? Pretože ich "plácnem"? 

(20.5.2005 20:36:14)
Ahojky. Jemné plácnutí mi osobně připadá rozumnější než odvádění pozornosti dítěte k něčemu jinému. Myslím si, že plácnutím (opět zdůrazňuji - plácnutím, ne ranou) udržím dítě u podstaty problému a mohu ho okamžitě řešit. Vždy se mi to osvědčilo a určitě to nebylo časté. Moje, vlastně naše, děti se brzy naučily návaly zlosti řešit právě komunikací. A zpětně si uvědomuji, že výše jmenovaná kniha mi opravdu mnohokrát pomohla a hodně jsem z ní čerpala. Samozřejmě se přizpůsobuji situaci a našim povahám. I autor určitě často čerpal ze svých zkušeností a nikdo nemáme patent na výchovu. Myslím si, že tady ta debata je zbytečně napjatá. Vadí mi na některých místech napadání zastánců jedné výchovy těmi druhými. Kdo z nás si může být jistý, že zrovna ten jeho způsob je ten správný jen proto, že u něj doma funguje a vyhovuje dětem i rodičům? Proč jako neplácač odsuzovat plácače jen proto, že někdo jiný zase zveřejnil "svůj" názor o údajné škodlivosti plácnutí? Opravdu mi někdy běhá mráz po zádech, když vidím v některých případech důsledky "liberální" výchovy. A naopak. Zřezat dítě za každý malý prohřešek není správné. Myslím si, že většina účastníků této debaty, co zastávají plácnutí, mají na mysli opravdu to jemné "výchovné" plácnutí. Určitě nepatří mezi řezače.
Těší mě, když nám někdo pochválí, že máme vychované děti a nemusím mít obavy vzít anebo pustit je na návštěvu. Ani nevypadají frustrovaně či nevyrovnaně. Ale teď nás do budoucna čeká velká zkouška, protože naše holky postupně vstoupí do období puberty. Ta nejstarší už tuto éru započala před rokem a "mlátí" to s ní pořádně. Ještě nás čekají další dvě a v brzké době, protože je mezi nimi dvouletý věkový odstup. A začínám mít pocit, že výchovné starosti dětí do mladšího školního věku jsou procházka růžovým sadem a moje knižní znalosti o výchově jsou momentálně i mentálně k ničemu. Jestli mi může někdo poradit, jak přežít toto období v relativním klidu tak, aby na konci něho byla rodina stále v původním počtu, uvítám to. Ovšem nemám tím na mysli pobyt v blázinci. Ale sleduji, že jsem se už dostala úplně někam jinam.
Prosím, neodsuzujte si výchovné metody navzájem. Na všechny děti neplatí stejný metr. Ani na rodiče. Jak už jsem napsala, nikdo z nás nemá patent na správnou výchovu.
 jhflhjvj 
  • 

Re: Re: Prečo sú šťastné deti šťastné? Pretože ich "plácnem"? 

(22.5.2005 14:50:14)
ilh§oih
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Re: Prečo sú šťastné deti šťastné? Pretože ich "plácnem"? 

(24.5.2005 10:24:57)
Ahoj Ivka,
asi som ťa trošku popudila názvom svojho príspevku. Tak sorry, aj vo mne občas (tak ako asi v každom) drieme malý podrypováčik, a potom sa divíme po kom tie naše dietky sú. Moje detičky ešte majú do puberty ďaleko, tak sa na to už teším ;). Tá staršia už teraz gúľa očami a strúha otrávené ksichty lepšie ako niektorí puberťáci. O jej "múdrych" poznámkach ani nehovorím. Ináč teraz čítam tiež jednu zaujímavú knihu, volá sa Vzorec šťastia. Tam sa okrem iného hovorí aj o tom, že človek má takú štruktúru mozgu, že si lepšie pamätá nepríjemné podnety ako tie príjemné. (Súvisí to s potrebou prežitia v ťažkých dobách, človek si viac musel pamätať nebezpečenstvo). Asi preto v týchto diskusiách si viacej všímame to, keď nás niekto skritizuje, ako tie pozitívne slová. A tie boli aj v mojom článku k tebe :o).
 Aja+4 


Jsem proti násilí  

(20.5.2005 13:57:36)
Článek se mi líbí.
Líbí se mi alternativy - jak nahradit fyzické trestání - prostě souhlasím - podobně jsme řešili a ještě řešíme problémy i my. Naše syny 16,13,6 jsme nebili a bít nebudem - je to podle mě ponižující pro děti i rodiče. Ponížení může mít i samozřejmě slovní formu /to by ale bylo mimo téma, ale je stejně, možná i horší než facky/...
 Šáry 
  • 

Plác! :o))) 

(22.5.2005 19:27:43)
Pokusím se tady shrnout svůj názor na plácání. Mému dítěti jsou dva roky, takže se nemohu a nechci z vlastní zkušenosti vyjadřovat k dětem starším.

Občasné plácnutí v tomto věku NEPOVAŽUJI za naprosto nic negativního, co bych chtěla ve výchově odbourat, a nemám problém s tím, že ho občas použiju. Když to není potřeba, tím líp. Vedle toho se snažím vysvětlovat, proč něco chci nebo nechci, ale často je samotné vysvětlení prostě mimo hranice chápání dítka a plácnutí beru jako důrazné upozornění, že toto OPRAVDU ne.

Ty americké návody na to, jak správně děti bít, a prodej plácacích prkýnek považuji za úchylárnu a zvrácenost, která by se vyjímala tak v sado-maso salónu, ale ve vztahu k dítěti mi to přijde fakt jako prasárna, navíc se sexuálním podtextem. Fuj. Na druhou stranu zákony typu že kdo plácne dítě na ulici, půjde do vězení, považuji také za nebezpečný extrém. Je moc dobře, že existují zákony proti SKUTEČNÉMU týrání dětí, ale uzákonit něco, co rodičům bere možnost dítě potrestat, ale zároveň je nezbavuje odpovědnosti za jeho výchovu, mi silně zavání totalitou.

Trestání ve vzteku "že mám rudo před očima" stejně tak jako s naprosto chladnou hlavou se mi taky nelíbí.

Jinak souhlasím se článkem v tom, že by se člověk měl hlavně zamyslet sám nad sebou, jestli jeho pokyny je dítě na daném stupni vývoje SCHOPNO splnit, a chtít po něm jen to, co je v dané situaci realistické. A taky, že by příkazů a zákazů mělo být co nejmíň a měly by se omezit na to, co považujeme za skutečně důležité.
 Dannyyyyy 


Zajimavý článek 

(23.5.2005 7:38:57)
Hodně věcí v něm může dát rodiči ponaučení, to však nic nemění na mém názoru, že po vyčerpání všech možných řešení je "plácnutí" na zadek adekvátní řešení. Nevím zda naše rodiče a prarodiče, byť vychovávaní "plácnutím" byli stresovaní, neschopní projevit svou lásku a asociální. Spíše mi to sedí na generaci naší a dnešní. A rozhodně to toho vstupuje více faktorů, než jen to "plácnutí". Nedokáži si představit situaci, jaká je v některých amerických státech, že by stát zakázal "plácnutí". Bylo by to trošku absurdní, po tom co jsme viděli provádět (neplácané? či plácané?) americké vojáky v iráckých či jiných vězeních a bůh ví kde ještě? Nevím jestli to vyjadřuji dost přesně. Jeden antický filosof se zhnusil nad "morálkou Říma" - "pláčete tu nad uschlou růžičkou, smrtí slavíka, zatím co na hranici s Germánií umírají nejlepší synové Říma...". Tak nějak mi připadá diskuse o plácání ve světle celkové morálky, nejen Ameriky. U nás se zatím na školách studenti a pedagogové nestřílí, jako někde....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 7:45:14)
I u nás už bylo pár útoků na učitele - jen asi zbraně nejsou dětem tak dostupný.
 ZuziP 
  • 

Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 8:20:50)
Dannyyyy, podla mna je dost kratkozrake vidiet pricinu zla v tom, ze dieta nebolo placane. A vojaci tyrajuci vaznov? Kde asi vzali, ze telesne tyranie je normalne? Kto im to ukazal?
Placnutie vela mam povazuje za logicke, ked to inak nejde. Ale ono to inak ide a da sa to, len to vacsinu nenapadne, alebo sa boji. Vychova bez placania moze byt dobra a dosledna a moze vychovat slusneho a spravneho dospeleho...
 Pavla3 


Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 11:55:02)
Já myslím, že Danyyy to myslela úplně jinak. Tato diskuse je z tvého pohledu vedena tak, že plácnout dítě je něco veskrze špatné nevýchovné a budoucnost je v úplně jiné výchově. A Danyyy si myslí, asi tak jako já, že právě na té Americe (USA) je pěkně vidět kam tato demokratická výchova vede. Já si myslím, že je každého věc jak vychovává svoje děti (pokud je nebije do modřin a podlitin samozřejmě). Záleží přece na tom jaké z těch dětí vychová dospělé lidi O TOM TO JE. A ne jestli nějaké dítě cítí, že mu jsou pošlápávána práva.
A taky si nemyslím, že je pro mě dítě rovnocenný partnet. Pro mě tedy není. Já jsem za děti odpovědná a až do jejich například prvních vydělaných peněz to tak bude.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 12:24:45)
Pavla, necham vam nazor, ze placnutie je spolahlivy vychovny prostriedok a ty mne nechaj nazor, ze placnutie je zly a vobec nie vychovny prostriedok, dobre? Napisala som svoj nazor a to, ako to vidim a robim ja.
A teraz si zgustnu tie, ktore mi vycitaju, ze stale pisem to iste. Ale musim: Pavla, vychova bez hranic je jedna vec a vychova bez fyzickych trestov je druha vec. Aj vychova s fackami moze sposobit, ze dieta je zle vychovane a aj dieta, ktore je vychovane bez faciek, moze byt vychovane spravne....
To, o com ja pisem a co ja uznavam, nie je liberalna vychova, len vychova bez telesnych trestov vratanie placania. A ta nemusi byt liberalna, to si ma asi ty nepochopila dobre.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 15:23:44)
No to jsem tě opravdu špatně pochopila. Ale Ty jsi někde v této diskusi navrhovala metody jako třeba přesvědčovat, domlouvat, diskutovat a to je pdole mého názoru ve věku okolo 3-6 let skoro bezpředmětné (alespoň u mých dětí). Taky si někde dávala příklad kdy se dítě nechce dobrovolně oblíknout. Tohle já řeším tak, že nediskutuju a oblíknu násilím. Moje Tína(3apůl) mi to dělá často prostě si postaví hlavu a botičky si neobuje, když jí je chce někdo obout, protestuje. Tak jí jí je obuju ať se jí to líbí nebo ne a jdem. Ona sice chvíli řve nebo hučí :-), ale to je mi v ten moment fuk. Je prostě po mým, ale nebiju jí jen docílím svého tím že jí vlastně "přeperu". Někdy se mi stane, že dám na zadek Katce (7) ale teď už opravdu málokdy, s ní se už pomalu dá diskutovat. Zásadně bych neřešila bitím známky nebo poznámky ve škole.
Chci taky říct, že záleží na temperamentu všech zúčastněných obecně. Ty tvrdíš, že jsi cholerik, ale to vážně nechápu jak to můžeš zvládat. Já prostě někdy vypěním a facka letí. Jen si nemyslím, že by to ty moje děti mohlo nějak výrazně poznamenta. Ale znám děti, které bych nikdy neuhodila. Jsou takové, že když na ně zvýšíš hlas už se chvějí. Taková byla moje mladší sestra. Já byla jako velmi malá bita jak žito, furt jsem něco prováděla. A ona zacelý život nedostala ani jednou. Dvě děti a stejní rodiče ani jednou jí nebouchli.
Takže zastávám výchovu, když něco řeknu tak to platí 100%. Když to někdo dokáže bez plácnutí a v rozumném čas.intervalu klobuk dolů. Já ale nejsem dokonalá jako vychovatel a ani to není moje ambice.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 15:33:30)
Pavla, jeeej, to ani ja, ani zdaleka! Ale mojim cielom to je! Teda mozno nie byt dokonala, ale odstranit par veci, ktore pouzivam a chcem s tym prestat.
Obliekanie nasilu som pouzila aj ja, aj ked si to nerada priznavam a je to preto, ze som nevedela najst iny sposob a jednoducho som zle predvidala situaciu. Inac si myslim, ze vysvetlovanie ma svoj vyznam v kazdom veku. Zistila som, ze je lepsie, ked co najmenej rozkazujem a najprv vysvetlim, co budeme robit a preco a co je na tom dobre a na co sa mozu tesit... mladsiemu inym sposobom a starsiemu inym... a az potom pridam, ze sa treba obliect, aby sme to teda mohli urobit. Nie ze by to zaberalo vzdy, ale zabera to ovela lepsie ako rozkazovaci ton. Deti su na rozkazovanie a manipulovanie alergicke.... A na to, ked sa im prerusi nahle oblubena cinnost. Takze tomu sa snazim vyhnut, nech sa nepripravim o nervy.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 16:39:40)
No to je ono co já u nás nepřipouštím. nějaká alergie na rozkaz nebo manipulace atd. Katka lyžuje. V zimě jezdí každou sobotu na hory, musí vstávat dřív než když jde do školy.
Nechce se jí - chápu já bych si taky ráda přispala, ale nediskutuju s ní: "pojedeš a hotovo" Když se večer vrací tak už u autobusu vypráví jak to bylo super a je celá nadšená, kdybych připustila nějakou diskusi okolo vstávání v 6,30 v sobotu, bylo by to finálně proti ní. Takže já vím co je pro ni lepší a proto moc nediskutuju. Jsou prostě stanovená pravidla a ty se dodržují. Faktem je, že Katku už opravdu plácnu zcela výjimečně, když mi ujedou nervy.
 Dannyyyyy 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 20:49:55)
Jsem rád, že se diskuse rozběhla, jenom pro upřesnění nejsem matka nýbrž otec potomka. Opravdu trvám na tom, že syn není rovnoceným partnerem a ani jím být nemůže (ne dělbou moci a síly jak si to vykládají odpůrci "plácnutí" ale dělbou odpovědnosti). Ono ani malý američánek (byť má deklarováno tisíce práv) nemůže mít odpovědnost sám za sebe, do určitého věku je to na rodičích, vždy a všude. Utopí-li se dvouletý chlapeček není to jeho vinna, ale rodičů, že něco zanedbali. Demokracie to je mít práva a povinnosti. Jak dítě roste přibývá mu práv, ale i povinností. Stav práva bez povinnosti těžko vychová zodpovědného občana k sobě i druhým. Měrou, jakou máme nad ním odpovědnosti musíme mít i právo rozhodovací a autoritu. Plácnutí má usměrnit, být posledním prostředkem. Důležité je nikdy netrestat v hněvu. Kdo neuznává plácnutí, má možnost děti vychovávat bez něj (klobouk dolů), ale prosím, nenuťte nám zákonem "neplácat". My v Čechách jsme docela alegričtí, když se nám snaží zákonem "znormalizovat" žití.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 21:02:48)
Dannyyy, souhlas, moc hezky napsané!
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zajimavý článek 

(23.5.2005 22:16:35)
Ano, Pavla, to je presne to. Je to len iny sposob. Kazdy si vyberieme ten svoj.
 LuckaP 


Pro Pavlu3 

(23.5.2005 19:18:15)
Pavlo, ted jsi za me vyjadrila moje pocity. Presne takto je to u nas. Jsem take asi prilis dynamicka, abych se dokazala vzdy ovladnout.
 Besedník 
  • 

Plácat či neplácat 

(23.5.2005 12:07:52)
Se zájmem jsem si přečetl vše, co se zde v diskusi vyskytlo. Je ovšem s podivem, proč se na všech různých stránkách nejen tisku, ale i intenetu neustále vracíme k tomu, co dělají v Americe a pak nad tím rozvijíme vlastní úvahy. Proč, když sami máme vlastní autory, ať už v minulosti nebo i dnes, které svět uznával a uznává. Například J.A.Komenského nebo prof. Matějíčka a další. Česká kultura je odlišná od americké a proto bychom měli vychovávat své děti podle českých způsobů. Podívejme se kolem sebe. Jak je vychovávána generace dětí a mládeže. Čím tyto děti "krmíme". Pak je veškerá diskuze o tom, zda dítě plácnout či nikoliv zbytečná. Jsou-li rodiče, kteří nechají dítě sledovat násilnosti např. v televizi, pak se nemohou divit, že tyto děti neposlechnou ani na domluvu, ani na "plácnutí" ať už výchovné nebo ve vzteku.
S některými příspěvky zde lze souhlasit a s některými ne, to záleží na přístupu k výchově. Máme dvě dospělé dcery a i vnoučata. Při výchově dětí jsme občas museli použít příslušný donucovací prostředek, který následoval po okamžitém neposlechnutí a nelze říci, že by utrpěly nějakou fyzickou nebo duševní újmu. Někdy to prostě nejde jinak. Dnes vychovávají své děti podobně a ono to funguje. Každé dítě je jiné a na každé platí jiná metoda. A každá rána, kterou dítěti uštědříme, i když to je jen lehké plácnutí vždy bolí víc rodiče než dítě. Protože i to "plácnutí" musí být s láskou. Oč je horší vychovávat děti metodou "tak se domluvíme" a rodiče pak diskutují se 4letým klukem zda půjde k holiči či nikoliv. A výsledek, dítě si postavilo hlavu a k holiči se nešlo, protože by byla poškozena jeho osobnost. Co bude, až tomuto dítěti bude 15-16 roků a rodiče mu řeknou, "S touto partou si nic nezačínej". Pokud nebudou chtít porušit jeho osobnost, tak ho nechají a kde pak bude?
Diskutuje se zde o tom, zda plácnout či nikoliv. Už král Šalamoun před více než 2000 lety v Knize přísloví napsal:
"Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas" a na jiném místě : "Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí."
Nejsem zastáncem ani šikany ani bití. Mnohdy je ale ono "plácnutí" v pravou chvíli účinnější, než veškerá domluva či jiný trest, které dítě poníží a zanechá v něm daleko horší vzpomínky (dání za dveře, do kouta, apod.). Ale jak jsem již řekl, tento trest musí být s láskou a dítě vždy musí vidět, že ho milujete. Jedině tak to funguje. Viděl jsem za svoji praxi mnoho rodin vychovávajících tak či onak, používajících "plácnutí" či "domluvu", ale viděl jsem také mnoho rodin, kde byla láska a kde nebyla. A to je základ. Né žádné učené metody či přebírání názorů druhých, ale láska, která vede rodiče při výchově dětí. Braňme naše děti před šikanou, bitím a podobně, ale daleko více je braňme před nasilím a vším tím, co nám dává tento konzumní svět k nahlédnutí. Pokud budou naše rodiny plné lásky, pak někdy pomůže "plácnutí" a někdy "domluva".



 Autorka 
  • 

Re:Vy jste četl Dobsona ? 

(25.5.2005 1:21:22)
Přesně to říká mnou citovaný konservativní dětský psycholog. Dokonce cituje stejné časti bible
( Že by snad byl král Šalamoun Čech? To mi nějak uniklo ). Jiní moudří znalci bible se domnívají, že když dnes nemáme stovky žen,ani si nedržíme otroky atd., nemusíme taky mydlit své děti.
Není třeba si "brát vzory" nikde, kde nechceme. Ale zajímat se o lidkou zkušenost i jinde patří k prověřené metodě prohlubování poznání a dokonce k urychlování vývoje mílovými skoky. Viz. Vámi citovaná bible,pohádky s princi a Honzíky vyrážejícími do světa na zkušenou a i život a dílo J.A.Komenského... Věra S.
 Xantipa 
  • 

Re: Milý Besedníku, 

(25.5.2005 14:17:55)
opravdu si myslíš, že když řekneš svému dítěti ve věku 15-16 let - "tuhle partu nech být" - tak Tě poslechne. Píšeš to tak, jako kdyby dítě občas plácnuté poslechlo, ale neplácnuté ne. Tak takhle jednoduché to fakt není. Dítě v tomto případě neposlechne, to se můžeš upovídat i uplácat. Nevhodnou partu nechá být jen když samo bude chtít, žádné hrozby nepomohou.
Pokud máš tak velkou praxi, jak píšeš, tak víš, že to je pravda.
A jen by mě zajímalo, Ty necháváš dítě stříhat u holiče, i když nechce? No, to já tedy ne a mí oba synové nemají vlasy po zadek. Nechám je ostříhat tak, jak se jim to líbí a je jim to příjemné.
 L+2 
  • 

Re: Plácat či neplácat 

(25.5.2005 14:41:51)
Vazeny Pane Besedniku,

vase uvahy o lasce jsou moudre a plne s nimi souhlasim. S cim vsak nemohu souhlasit je to, ze bycho msi meli vychovavat deti po Cesku a naslouchat pouze nasim odbornikum. Mam obavu, ze toto je trochu krok nazpatek, nepripadava vam to? Misto, abychom sledovali svetove trendy, tak se uzavreme a 10 milionovy malicky narudek si bude delat vedu sam???? To neznamena, ze je potreba prejimat nazory pouze z US, ale jiste je dobre sledovat, co a kde se v ruznych zemich overilo, vyzkoumalo apd.

Dale se musim pripojit k pripomince Xantipy, ze 15 lete dite Vas neposlechne, pokud mu budete rikat, aby se nepripojoval k nejake parte. Tak to proste nefunguje. Jedine, ceho muzete docilit je to, ze vas 15ti lete dite vyslechne a bud prijme nebo neprijme vase argumenty. 15 lete dite totiz neni cvicena opicka.

A jeste prave k te vychove po cesku. Tuhle jsem potkala jednoho znameho, ktery je cizinec. Spolecne s rodinou sluzebne zili jiz asi 7 dmi statech na svete. On mi ale rekl, ze i kdyz Cechy mam moc rad, tak ale musi rici, ze je to narod, ktery nema rad deti. Deti se zde biji, lide jsou k detem netolerantni, deti nemaji zadna prava, deti se vychovavaji jako vojaci ("drz hubu a krok"),deti nikdo neposloucha, dokonce i nahodny kolemjdouci si mysli, ze ma pravo vychovavat cizi deti, pro deti neexistuje moc zarizeni jako restaurace, detska hriste apd. No, a kdyz jsemmu to chtela vyvratit, tak jsem opravdu nejak nemela cim. Protoze jsme asi opravdu narod, ktery nema rad deti (nebo resp. ma k nim velmi studeny pristup). Pokud si jenom vzpomenu a sve pobyty s holkami v Cechach, tak mu musim nakonec jenom pritakat.


 schamka + krakeni 


odkaz nefunguje 

(23.5.2005 13:29:44)
Skusala som kliknut na odkaz uvedeny v clanku, ale nefunguje mi... ;o( Nepoznate niekto fungujucu adresu? Dik!
 Autorka 
  • 

Re: Vytukej jen 

(23.5.2005 17:04:26)
www.empathicparentinting.org, a na te strance si to pak vyhledej...Je to kanadska stranka zabyvajici se vychovou deti pokud mozno bez fyzickeho nasili...Vera S.
 Kubula K. 


Re: odkaz nefunguje 

(23.5.2005 23:52:35)
Jestli je řeč o tom Emphatic Parenting, mně to taky nešlo, tak jsem to dala na Google a pak už jsem se tam dostala - www.empathicparenting.org/
 schamka + krakeni 


spravny odkaz 

(24.5.2005 14:07:57)
Takze po vygoogleovani mi vyslo toto:
http://www.empathicparenting.org/empathicparenting/spank.htm

Priamo na emathicparenting.org treba kliknut na Empathic Parenting a tam uz je odkaz na Spanking: A Shortcut to Nowhere. Neslo by to opravit aj priamo v clanku?
 Pavla3 


paralela s kouřením 

(23.5.2005 22:58:28)
Ještě poslední věc k tomuto článku. Ta paralela s kouřením je naprostý nesmysl!! Mezi mými blízkými je a většina lidí, které rodiče alespoň sem tam plácli nebo dostávali na zadek. Nevěřím, že by někdo z nich byl násilník a kriminálník. Takže se to na nich nějak výrazně nepodepsalo. Asi 25% z nich jsou kuřáci a jsem přesvědčena, že hodně z nich jednou umře na rakovinu způsobenou kouřením. Takže to srovnání je absurdita hodná tak jedině Američanů.
 asko 
  • 

kam zmizela diskuse 

(25.5.2005 10:42:29)
kam zmizela diskuse?
 Katka 
  • 

Ach jo... 

(26.5.2005 7:55:11)
Já k tomu řeknu jedno...chceme-li jakékoli věci dodat té správné důležitosti a učinit ji pravdivou začněme slovy: Vědci v USA zjistili...Americký badatel zjistil, že...Profesor university v USA XY zjistil, že...
A je úplně jedno jaká hloupost bude následovat, důležité je začít některým z výše uvedených.

Nevím...já jako dítě jsem občas dostala na zadek, vždy jsem věděla proč. Já osobně jsem nesnášela "filosofický rozbor" nevhdonosti mého chování, nudilo mě to a připadala jsem si jako trotl. Nevím proč, ale zpětně to tak pociťuju. Než poslouchat sáhodlouhé vysvětlování, bylo by mi milejší, kdyby mi dali na prdel a bylo by to hotovo.

A až budu jednou mamina...myslím, že občas "jedna výchovná" absolutně neuškodí.
Možná vám to bude připadat hloupé přirovnání, ale moje pejsina taky ve "své psí pubertě" zkoušela co může a co ne...někdy pomohlo jen zvýšit hlas, někdy "zavrčet" (ano, já na ni vrčím :o)), někdy zahrozit novinama nebo prstem a někdy holt dostala plácnutí po zadku, když se provinění několikrát opakovalo i přes předchozí upozornění. A ona sakra ví proč...

Nevím...výchova dětí v júesej je kapitola sama pro sebe, u nás je taky "nějaká" výchova zažitá...ale že by tady děti vystříleli půlku školy, jako následek občasných pohlavků... no nic no...
 Xantipa 
  • 

Re: Ach jo... 

(26.5.2005 10:27:59)
Katko, ale Tvoje pejsina není dítě. Stavět na stejnou úroveň psa a dítě je dost zvrácené. Promiň, ale je to tak.
A píšeš, že raději jsi od rodičů jednu utržila než sáhodlouhé vysvětlování. I když se snažím praktikovat neplácací metodu, nahrazovat plácnutí sáhodlouhým vysvětlováním nemá cenu. Tím bych opravdu nikam nedošla. Jak jsi došla k závěru, že pokud neplácnu, tak tedy aspoň sáhodlouze vysvětluji? Opravdu to není nutné, na menší děti stačí krátké upozornění. Delšímu už nevěnují pozornost.
A abych také přišla se svou vlastní osobní zkušeností. Když mi bylo asi 14 let, měla jsem ohlídat své 2 mladší sourozence. Prostě jsem je neuhlídala /můj tehdy 7letý bratr pustil hořák na sporáku a opékal si sušenky/. Přišla jsem na to, když už si pár opekl. On se samozřejmě rodičům pochlubil.
Vím, že rodiče měli strach. Vyřešili to tak, že můj otec mě chytil, přehl přes koleno a nařezal mi. Do té doby mě pouze občas plácli. To ponížení cítím dodnes. Ne bolest, ale ponížení. Po této exekuci jsem rodičům jasně a myslím i tvrdě řekla, že to bylo naposledy, kdy se mě dotkli, že mě příště budou muset zabít, abych si nechala nařezat. Myslela jsem to naprosto vážně a mí rodiče byli tenkrát dost v šoku. Od té doby mě, ani mé sourozence už nikdy ani neplácli. Ani symbolicky.
Nevím, kdy jsem došla u svých dětí k názoru, že občasné plácnutí jim nemůže ublížit /přece jsem jim nikdy nenařezala, jako bylo nařezáno mě/. Ale teď, když vidím, že /zatím/ neplácací výchovu uplatňovat je možné, se o to víc stydím za ty plácance, i když občasné a symbolické.
 Katka 
  • 

Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 11:13:33)
Xantipo,
nestavím psa na roveň dítěti. Ale oba tvory - dítě i psa, člověk musí vychovávat, chránit před nebezpečím apod. Jen jsem uvedla, že někdy je dle mě plácnutí na místě, stejně jako u pejsiny, když se ji pokouším naučit, kde jsou hranice i dítě se musí naučit co se smí či nesmí.
Ne "bušit" do dítěte za každou blbost pořád, ale někdy stačí slovní domluva či upozornění,někdy zvýšit hlas, někdy holt plácnout přes ruku, když se "přestupek" opakuje naschvál, opakovaně apod. a je to třeba nebezpečné pro dítě. Stejně jako pejsinu neplácám za každé vykolejení, stejně dítě nebudu plácat za každou kravinu. Já na tom nevidím nic zvláštního.

"A píšeš, že raději jsi od rodičů jednu utržila než sáhodlouhé vysvětlování. "
Jo, je to tak a nemíním o tom polemizovat, tehdy jsem to tak cítila.
Můj táta je krapet cholerik a projev tohoto je to, že neumí v konfliktní situaci mluvit potichu, ale prostě křičí. Můžu říct, že křik na mě působí dodnes. Nějak se na mě "nesmí" zvýšit hlas nebo když slyším křik někde na ulici apod.(rodiče na dítě, dospělých na sebe)tak se mi sevře krk a je mi do pláče.

Nikdy jsem podobný pocit ponížení jako ty nepocítila, možná spíš ukřivděnost, že jsem za něco nemohla vůbec nebo mohla jen zčásti(jako ty). Ale dneska, respektive jak mě přešla puberta se na to dívám spíš s pousmáním, protože sama přiznávám, že bych si sama sobě někdy tak nařezala nebo si tak nadala za to, co jsem všechno vyvedla v tom telecím věku.
Tvůj táta to tenkrát udělal skutečně jen ze strachu, stejně jako mě kdysi maminka strašně nadala, že jsem spadla do jámy s vypáleným vápnem (kdyby nebylo schladlý, tak by ze mě zbylo nevím co. V ten moment kdy se to stalo na mě hrozně křičela, než se nějak vzpamatovala a z toho úleku si uvedomila, že jsem za to nemohla a hlavně co se mi mohlo stát. Omluvila se mi a já tu její reakci, byť je zvláštní, chápu.
Každej člověk reaguje jinak...a nikdy neví, co se v něm ve vyhrocených situacích odehraje nebo jak bude reagovat. Někdy člověk reakcema překvapí sám sebe...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 12:02:37)
Katko, a myslíš si, že když si vzpomeneš na svoje telecí léta, co jsi prováděla, že by sis nandala sama, že by to něco vyřešilo? Že by ses něčemu dalšímu vyvarovala?
I když vím, že můj otec tímto způsobem reagoval ve strachu, co se mohlo stát, přesto jsem přesvědčená, že neměl právo takhle reagovat.
I přes tuhle zkušenost jsem byla schopná své děti občas plácnout. To teď nějak nemůžu pochopit, jak jsem jen mohla a vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Plácnout někdo mě, špatně by dopadl.
Opravdu přemýšlet o tom mě donutila vlastně ZuziP, a to i tou svou neústupností, která některým ostatním tak leze na nervy. Ona byla ve svých argumentech tak neústupná, že prostě nešlo o tom nepřemýšlet.
Přes to všechno bych ale byla proti zákonu o plácání. Postoj k fyz. trestům je potřeba změnit osvětou, zkušenostmí apod. a ne zákonem. To by k ničemu pozitivnímu nevedlo.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 13:13:09)
"myslíš si, že když si vzpomeneš na svoje telecí léta, co jsi prováděla, že by sis nandala sama, že by to něco vyřešilo? Že by ses něčemu dalšímu vyvarovala?"

Když já si tenkrát říkala to známé, "jak tak chytrý a inteligentní člověk jako já, může mít tak hloupé rodiče" :o))
No nic k tomu, na co ses ptala. Já nevím, jestli by to vyřešilo, kdybych si jednu střelila :o),ale jaksi na to nefungovalo ani to, že mi mamka domlouvala nebo udílela "dobré rady".

"I když vím, že můj otec tímto způsobem reagoval ve strachu, co se mohlo stát, přesto jsem přesvědčená, že neměl právo takhle reagovat. "
Jo, já jsem taky přesvědčená, že "neměl právo" takto reagovat, ale ty vždycky reaguješ s chladnou pragmatickou hlavou, bez emocí? Tak to ti fakt závidím, že za vždypřítomnou oprávněnost svého jednání bys strčila ruku do ohně.

Víš co, ZuziP je neústupná a přemýšlela jsem o tom, co psala, ale nějak mě to nedonutilo se "obrátit na víru" jako tebe. Že by zkušenost z okolí s demokratickou výchovou, která dopadla jak dopadla? Jasně, možná by to dopadlo stejně, i kdyby občas na prdel dostal, o tom se nechci přít. Ale jaksi nemám příklad, který by mě v praxi přesvědčil, že to funguje nějak líp než konvenčně zažitý vzorec výchovy v Čechách.

 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 13:31:57)
Nějak mi z toho vychází, že dobré rady Tvé mamky nepomohly, tak já to tedy nebudu opakovat a občas raději jednu střihnu, třeba to pomůže. Obávám se, že to vyjde nastejno, tak proč plácat. Nejsem zastáncem onoho známého rčení: škoda rány, která padne vedle", apod.
A nejsem klidná a ruku do ohně bych za to, že nikdy neujedu, nedala. Ale snažím se ovládat a já doufám, že se ovládnu. A je rozdíl snažit se a nebo jen říct "já jsem cholerik, ono to prostě jinak nejde".
Nestalo se ti, že Tě např. šéf, nebo soused rozpálil do běla? Taky bys mu jednu střihla? Prostě ať jsi nebo nejsi cholerik, musíš se ovládnout.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 13:58:01)
Taky nejsem zastánce toho hesla, protože mi moc evokuje to, že bít se v podstatě může za každou blbinu nebo nic nevysvětlovat a rovnou bít. Já jen říkám, že z opravdu závažného důvodu , mimořádně na "jedné na prdel" nevidím nic špatného.

 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 14:16:21)
Já bych taky na Tebe ohledně jedné na prdel sociálku nevolala, ani nepodávala trestní oznámení. I když to tak zřejmě nevyznívá, chápu rozdíl mezi občasným plácnutím na zadek a týráním. Občasné plácnutí není týrání. Ani si nemyslím, že bys snad byla špatná nebo odsouzeníhodná.
Je to jen o tom, že po tom všem, co jsem už dříve psala, není teď PRO MĚ přípustné své děti plácnout, i když třeba jen občas. Prostě CHCI být matka, která své děti vychovává bez plácnutí.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 14:22:15)
Jo, já to respektuju a neříkám, že to děláš špatně. Můj pohled na výchovu se ale nezměnil a tím bych to uzavřela :o))
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 13:21:34)
Já bych ještě dodala, že myslím, že je důležité jestli se dítě cítí milováno či ne. Jestli je stále surově bito, týráno,ponižováno, zavíráno do sklepa atd. nebo jestli občas dostane na prdel, ale dobře ví proč a ví, že maminka je tady a že jej miluje, že se může přitulit, když se něco stane, když je nemocné apod. Myslím, že ty dvě věci se abolutně nevylučují.
Jak říká moje kolegyně, že bila bita jak "kůň", ale dobře věděla, že zlobila (se sestrou), že něco provedla, s rodičema má vztah perfektní a nijak se necítí ukřivděna nebo ponížena.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 13:46:13)
Ale jo, s tím souhlasím. Ani nepochybuji, že by mě rodiče neměli rádi. Ale prostě od té doby nejsem ochotna připustit, že to bylo proto, že mě tak mají rádi a chtějí mě chránit. Že to vlastně bylo v mém vlastním zájmu. Vím, že od té doby by mě možná i kolikrát chtěli plácnout, ale už si to nedovolili. Asi taky pochopili, že to není to nejlepší řešení.
Nemůžu řezat své děti jako koně a tvrdit jim, jak je miluju, že to je v jejich zájmu a že mě to bolí víc než je. To nejde.
Možná tvá kolegyně má jinou povahu než já. U mě by rozhodně s tímto řezacím postojem neuspěli. Asi by mě umlátili nebo zmrzačili.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 14:07:22)
Ne, tvůj otec v jistém směru tehdy selhal, protože jeho emoce - tedy strach z toho co mohlo vzniknout přehlušili uvažování. Já nejsem zastánce tohoto emočního pohnutí, ale dokážu pochopit, proč tak reagoval.
Myslím, že asi nepochopili, že plácnutí nic neřeší, spíš myslím, že dostali strach, že jsi citlivější ( a nemyslím to nijak zle, někde je takový, jiný ne) a mohla bys vyvést něco nepředloženého - utéct z domu apod.
Moje kolegyně asi bude jiná povaha než ty. Nicméně sama přiznává, že když se stalo a dostala, tak nikdy ne "nezaslouženě".
 Katka 
  • 

Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 11:14:37)
Xantipo,
nestavím psa na roveň dítěti. Ale oba tvory - dítě i psa, člověk musí vychovávat, chránit před nebezpečím apod. Jen jsem uvedla, že někdy je dle mě plácnutí na místě, stejně jako u pejsiny, když se ji pokouším naučit, kde jsou hranice i dítě se musí naučit co se smí či nesmí.
Ne "bušit" do dítěte za každou blbost pořád, ale někdy stačí slovní domluva či upozornění,někdy zvýšit hlas, někdy holt plácnout přes ruku, když se "přestupek" opakuje naschvál, opakovaně apod. a je to třeba nebezpečné pro dítě. Stejně jako pejsinu neplácám za každé vykolejení, stejně dítě nebudu plácat za každou kravinu. Já na tom nevidím nic zvláštního.

"A píšeš, že raději jsi od rodičů jednu utržila než sáhodlouhé vysvětlování. "
Jo, je to tak a nemíním o tom polemizovat, tehdy jsem to tak cítila.
Můj táta je krapet cholerik a projev tohoto je to, že neumí v konfliktní situaci mluvit potichu, ale prostě křičí. Můžu říct, že křik na mě působí dodnes. Nějak se na mě "nesmí" zvýšit hlas nebo když slyším křik někde na ulici apod.(rodiče na dítě, dospělých na sebe)tak se mi sevře krk a je mi do pláče.

Nikdy jsem podobný pocit ponížení jako ty nepocítila, možná spíš ukřivděnost, že jsem za něco nemohla vůbec nebo mohla jen zčásti(jako ty). Ale dneska, respektive jak mě přešla puberta se na to dívám spíš s pousmáním, protože sama přiznávám, že bych si sama sobě někdy tak nařezala nebo si tak nadala za to, co jsem všechno vyvedla v tom telecím věku.
Tvůj táta to tenkrát udělal skutečně jen ze strachu, stejně jako mě kdysi maminka strašně nadala, že jsem spadla do jámy s vypáleným vápnem (kdyby nebylo schladlý, tak by ze mě zbylo nevím co. V ten moment kdy se to stalo na mě hrozně křičela, než se nějak vzpamatovala a z toho úleku si uvedomila, že jsem za to nemohla a hlavně co se mi mohlo stát. Omluvila se mi a já tu její reakci, byť je zvláštní, chápu.
Každej člověk reaguje jinak...a nikdy neví, co se v něm ve vyhrocených situacích odehraje nebo jak bude reagovat. Někdy člověk reakcema překvapí sám sebe...
 Pavla3 


Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 16:25:11)
Tak já taky přidám jednu svoji os.zkušenost, bylo mi tak též 14 byl červen krásně byla jsem přijatá na gympl. Ve škole už o nice nešlo ani jsme se moc neučili. Jestli někdo z vás vzpomíná za totáče promítali kina někdy i od 15.00. Jednoho dne jsme měli mít odp. vyučování. Já se na to s kámoškou vybodla a courala se po venku a pak šla do kina. Samozřejmě jsem z toho kina přišla podstatně déle než z běžného odp.vyučování. Doma se mě normálně zeptali: "kdes byla?" Já nato: "V kině." A oni "tys nebyla ve škole?" A já na to: "SE MI NECHTĚLOOO" Pak následovaly od otce asi 2 rány, že jsem proletěla pokojem. Taky jsem se cítila ponížená a den jsem s taťkou nemluvila. Pak se mi omluvil a řekl, že už mě nikdy bít nebude (dodržel to) Já to, ale s odstupem času považuji za naprosto pochopitelný. Mělo mě to ponížit = vrátit zpátky na zem, protože jsem lítala už docela nebezpečně vysoko :-) Jenže moje puberta byla opravdu velmi velmi bouřlivá a tak se na mě pak střídavě křičelo střídavě dávaly zákazy, střídavě jsme spolu s tátou třeba týden nemluvili, ani se doma nepozdravili. Tak vážně nevím. Až přijdou moje děti do puberty určitě je bít nebudu, ale děj se vůle boží :-) Opravdu si myslím, že každé dítě = jiná metoda a nedá se nic univerzálně použít a rozhodně bych neodsuzovala rodiče za to, že své děti vychovávají ať to dělají jakkoli.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 9:28:03)
To chceš říct, že Ti připadá normální, že ve 14ti letech Ti otec vrazí 2 facky, až odletíš a ty mu ještě téměř poděkuješ? Tak to je přesně to, kdy řeším rozmluvou. Jsem přesvědčená, že facky to nevyřeší, spíš naopak.
Je zajímavé, že tímto způsobem většinou trestají otcové, ale ne matky. Myslím, že otcové mají s růstem dětí asi nejaký psych. problém, které ovšem nechtějí řešit s odborníkem, jsou to přece chlapi.
Jsem si toho vědoma, takže s mým manželem jsme o tom velmi mluvili. Kdyby naše dítě potrestal tímto způsobem, postavila bych se proti němu. On prostě ví, že fackovat a využívat své síly vůči slabším je ubohost. Nemyslím si, že bychom mohli pak žít spolu. Jestliže má ¨potřebu se porvat, ať jde do hospody a porve se s chlapama. Projevit slabost fackami vůči slabším je hnus! Mysli si co chceš, ale je to tak.
Je zvláštní, co jsme ochotni tolerovat svým blízkým.
To stejné by nám od cizích připadalo nepřijatelné.
Proč to tak je?
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 14:09:13)
Xantipo,
presne jak pises, ja si yslim, ze je to o toleranci. V Cechach je tolerovano, nekterymi dokonce vitano, fackovani deti. V jinych zemich to tolerovano neni a uz vubec ne vitano. Myslim, ze se to trochu lepsi, a ze je hodne matek, ktere fackovani deti jiz netoleruji. Prispiva k tomu take to, ze dnes ma mnoho mladych divek moznost jet do sveta a vidi, ze ve svete fakcovani proste tolerovano neni. Pak, kdyz maji sve deti, tak nad tim fakovanim jiz premysli (bylo mi receno rekolika au-pairkami, to jsem si nevycucala z prstu). Take si myslim, ze vek matek hraje dulezitou roli. Je to jenom muj nazor, ale ja si myslim, ze cim mladsi matky tim vice sve deti obvykle fackuji. Mam to pouze vypozorovano. Starsi rodice podle meho maji vice trpelivosti. Ono totiz nejde jenom o to fackovni, ja mam take dojem, ze ceske maminky na sve deti daleko vce a casteji krici, nez je obvykle v zapadni evrope. No, smetne, ale opravdu to asi je tak, ze "Cesi nemaji radi deti". Jak se vyjadril muj znamy o kterem jsem drive psala.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 14:24:39)
No, smetne, ale opravdu to asi je tak, ze "Cesi nemaji radi deti".

Ale to je přece zase jedna pořádná hloupost.

Já bych se naopak pozastavil nad existencí těch zmiňovaných au-pair. :-) K čemu ony vlastně jsou? ;-)))
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 14:39:52)
Psychouši, myslím si, že to bylo myšleno tak, že cizinci to tak vidí. Asi jim připadá nepochopitelné, jak může někdo tvrdit, že své děti miluje a přitom je schopen je neustále trestat a navíc společnost to vidí a toleruje a ještě říká, že to je pro děti to nejlepší.
Dát dítěti 2 rány a toto dítě pak je přesvědčeno, že to bylo správné a to nejlepší, není to zvrácené? Nemohou se pak tyto děti NĚKDY zařadit mezi ty týrané v partnerském životě. Tam jsou trestáni také ve vlastním zájmu, že něco udělali špatně.
Asi jsem divná, ale připadá mi nenormální slyšet: táta mi dal takové 2 facky, že jsem odletěla. Ale měl na to právo.
To mě zajímá. Připadá Ti to normální?
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 14:53:59)
Psychouši, myslím si, že to bylo myšleno tak, že cizinci to tak vidí. Asi jim připadá nepochopitelné, jak může někdo tvrdit, že své děti miluje a přitom je schopen je neustále trestat

Ty se pohybuješ někde, kde se neustále trestá?

Já to myslel takto (parafráze):
Někomu připadá nepochopitelné, jak může někdo tvrdit, že své děti miluje a přitom je nechá celé dětství vychovávat cizími děvčaty, dokonce z jiných zemí a kultur. :-)))

V takovém případě se hlavní citová vazba vytváří na ty chůvy a ne na vlastní rodiče. Co je proti tomu plesknutí starající se
matky? :-) A úplně chápu, že nezainteresovaní rodiče svým zaměstnankyním trestání zakáží. Vždyť jde o pracovní smlouvu, žejo. :-)))
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 15:25:25)
Psychousi,

RE: Ty se pohybuješ někde, kde se neustále trestá?

Ten cizinec, ktery mi to povidal bydlel temer 2 roky v Cechach, kde se na ulicich deti zcela bezne placaji, ci biji, pohlavkuji ci se na ne krici.

RE: Já to myslel takto (parafráze):
RE: Někomu připadá nepochopitelné, jak může někdo tvrdit, že své děti miluje a přitom je nechá celé dětství vychovávat cizími děvčaty, dokonce z jiných zemí a kultur. :-)))

Au-pair deti nevyhovavaji, pouze v nekterych pripadech deti hlidaji. Je lepe, kdyz je dite v domacim prostredi, nezli, kdyz je posilano ve velmi ranem veku do jesli. Co mas proti jinym kulturam? Jsi snad rasista? No comments.

RE: V takovém případě se hlavní citová vazba vytváří na ty chůvy a ne na vlastní rodiče. Co je proti tomu plesknutí starající se
matky? :-) A úplně chápu, že nezainteresovaní rodiče svým zaměstnankyním trestání zakáží. Vždyť jde o pracovní .

Vidim, ze jsi odbornik na citove vazby?!?!?! Zadna au-pair nikdy nemuze zastoupit matku ani otce, precti si zaklady psychologie, psychousi. Matka je matke, a otec je otec. A navic, kolik ty jsi osobne takovych deti, ktere mely citovou vazbu jenom na au-pair a ne na rodice videl? Ja zadne, a to v UK ziji 8 let. To ze si deti vytvori citovou vazbu k Au-pair (ale jako k au-pair) je jenom v poradku. Alespon jsou s ni spokojenejsi, vzdyt s nimi travi docela dost casu a kazdy rodic si samozrejme preje, aby deti meli svou au-pair rady. Me prijde zase hrozne poslat male dite do jesli, kde si s ucitelkou (ci sestrickou) nemaji ani sanci nejakou citovou vazbu vybudovat.

Rodice (nevim, co myslis tim nezaitneresovanim?!) svym au-pair placani a biti zakazuji, protoze oni to sami nedelaji - at jsou ci nejsou zainteresovani.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 15:52:01)
Jesle jsem samozřejmě na mysli neměl. Au-pair je skutečně o něco lepší, než ty jesle. Ale v tom věku by dítě mělo trávit čas rozhodně s matkou, ne se zástupnou ženou. A jsou rozdíly ve službách au-pair, některé se starají prakticky od probuzení do usnutí i o víkendech. Ano, matka je vždy matkou, ale nejvřelejší citová vazba je u těchto dětí často na tu chůvičku. Matka je pak spíše něco jako instituce.

A tou nezainteresovaností myslím, že rodiče ve výchově nemají tolik energie, zvláštěpak nervů. Je jednoduché být hodinu denně vyrovnaný a tolerantní.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 15:59:34)
Psychousi,

ja opravdu nevim, kam chodis na ty nazory o tom, ze deti maji nejvrelejsi vazbu s chuvickou?!? S cim nastinujes, ze s matkou vazbu nemaji. Jak jsem rekla,ziji v UK hodne dlouho a zadne takove dite neznam. Znam deti, ktere maji velmi dobry vztah s au-pair (moje napriklad svoji chuvicku uplne miluji), ale ze by s au-pair mely uzsi vztrah nez s matkou ci otcem, takove opravdu neznam.

Samozrejme se to muze stat, ale jen ve vyjimecnych pripadech naprosto disfunkcni rodiny, to se ale ovsem neda pausalizovat.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(28.5.2005 7:16:04)
L+2, psychouš má pravdu, něco o psychologii raného věku si přečti spíš ty. Mluvíme-li - a já předpokládám, že jo - o dětech v kojeneckém, popř. velmi raně batolecím věku, tam prostě nejintenzivnější vztah má dítě s tou osobou, která s ním nejvíc je. S tím nic nenaděláš, ať se bráníš sebevíc. Tzn. pokud oba rodiče chodí na plný úvazek do práce, tráví mimo domov 10-12 hodin denně a po tu dobu se o dítě stará chůva, má k chůvě ten vztah, který by jinak mělo k matce.
 Pudicitia 


chůvičky vs au pairky 

(28.5.2005 12:36:32)
To je přeci všechno otázka míry. A to tu ani jedna ze stran nepopírala. Něco jiného je, když dítě vyrůstá od malička s chůvičkou a mámu vidí jen večer nebo ráno /tu hodinu/. A něco jiného je, když se o dítě stará au pair nebo když dítě žije v širší rodině. Au pair je totiž taková náhražka tradice. Přísně nukleární rodiny, kam i strýcové, babičky, a sestřenice chodí jen občas na slušnostní návštěvu je poměrně novodobou záležitostí. A pro psychický vývoj to rozhodně není lepší.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Psychouši, 

(27.5.2005 15:58:35)
souhlasím s L. Jen nemám zkušenosti s výchovou dětí v cizině chůvami. Nevím, ale podle toho, co jsem četla, si myslím, že je to proto, že možná není jiná alternativa. Možná tam neexistuje něco jako školky u nás, možná jsou drahé, možná je nevyhovující doba provozu školky, opravdu nevím.
Spíš mi ale šlo o to, jakým způsobem se stavíš k výchově fackami.
Protože se tady ozvaly hlasy, že proč ne, když je to zasloužené.
A k Tvému dotazu. Ano, žiji v místě, kde je plácání dětí normální. Ne fackování, ale plácání, třeba i symobolické. Vidím to všude okolo sebe, vlastně na každém kroku. Vždyť donedávna jsem mezi těmito rodiči byla i já.
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Bez plácání to určitě jde 

(28.5.2005 2:34:14)
Jsem hluboce přesvědčená, že se dítě dá vychovávat podle toho, jak je psáno v článku a sama se o to pokouším, i když ne vždy se mi to daří. Sama jsem zatížena tím, jak jsem byla vychovávána sama "škoda rány, která padne vedle", takže musím čerpat z knížek, vymýšlet výchovné postupy apod. Někdy také ztratím nervy a zpětně si pak uvědomím, že kdybych zachovala klid, dal se konflikt se synem řešit i jinak. Opravdu věřím, že to jde bez fyzického trestátí, i když u nás tradice takové výchovy chybí. Obdivuju vás, které to zvládáte.

Štěpka
 Emina 
  • 

Re: Bez plácání to určitě jde 

(28.5.2005 23:32:32)
Štěpánko, s tím bojuje každý, kdo byl jako dítě bitý (a stačí i málo), bohužel jsou to vzorce chování, které jsou v nás hodně hluboko zakořeněné. Já teď už vidím na svých dětech, které bité nebyly, že ony už to "cukání" řešit konflikt s dítětem fackou nemají. Tak se drž:).
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 15:45:52)
Fackování je hrozné. Beru to jako velmi tvrdý zásah. Ale nejsem proti výchově plesknutím po zadku.Neměla jsem takový názor, dokud jsem nezačla vychovávat vlastní dítě. Myslela jsem, že jde vše klidnou domluvou, ale věřte mi není to tak. Někdy je potřeba dítě usměrnit. Ale rozhodně ne tvrdým způsobem. Žila jsem několik let v různých zemích, vím, že cizinci nemají rádi ani to výchovné plesknutí, ale ty jejich děti-pozor-dle našeho pohledu- jsou pak velmi drzé.Ale to je zřejmě věc názoru.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 15:52:31)
Marketo,

ja mam deti 2 a ver mi, nepotrebuji zadnou vychovnou! Ani jsem zadnou vychovnou zatim nepouzila.


Co se tyce te "drzosti" deti v zahranici. Nekdy je to pravda, nekdy ne. Ono se take dost casto stava, ze to, co se povazuje v Cechach za "drzost" se v zahranici povazuje za "vyjadrovani vlastniho nazoru" coz je spolecensky akceptovano a ve skolach dokonce vyzadovano. Proste pravidlo "starsi ma vzdycky pravdu" v mnoha zemich zaplatpanbuh neplati.

 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(30.5.2005 14:59:13)
Jsem si tady na rodině už zvykla, že když něco napíšu tna druhý si z toho přečte tak dva řádky a na ty pak odpovídá. Už jsem se k tomuto článku ani nechtěla vracet, ale přečti si prosím znovu. Já mu neděkovala mýbrž jsem se urazila a on se omluvil. Já jen z odtupem času chápu, jak tě může puberťák svou neskonalou drzostí vytočit doběla. A že mě by to vytočilo taky. A znovu opakuji, že každý tohle řeší jinak.
Když už mluvíš o těch hospodách všimni si že chlapi si některé neshody mezi sebou vyřeší dvěma ránami a do deseti minut jsou zas kámoši. To my ženský dokážeme zase dlohý měsíce nekomunikovat. Docela tuhle přímočarost těm klukům závidím. Já mám občas chuť například za volantem jednu vrazit i dospělýmu. "Škoda, že nemůžu" :-))))))
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 2:42:13)
Proč nemůžeš? :) Když můžou chlapi v hospodě, můžeš taky. Mimochodem, to o tom, že chlapi jsou přímočařejší a neintrikují, to je jen legenda. Podívej se do politiky, tam jsou převážně osoby mužského pohlaví. Kde je ta přímočarost?
 Ally Benešová 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 9:08:01)
Tvoje dcera se jmenuje Noemi?
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 16:20:24)
No, těžko říct, jak by to dopadlo.
Ale, chlapi se rvou v hospodě a kde ženský? Na návsi. A dneska občas na netu.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 16:17:06)
ale já nenapsala, že jsi mu poděkovala, ale že jsi mu TÉMĚŘ poděkovala. To je rozdíl. Pokud totiž napíšeš, že sis to zasloužila, tak jsi si tím souhlasila a děkuješ mu, že Tě vrátil na zem.
Teď to přeženu, ale přišlo by Ti normální dát svému tátovi pořádnou facku za něco, co udělal špatně? Ono by se něco našlo. Myslím že ne. Tak proč je to normální obráceně!!!!
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 20:28:38)
Napadlo ale má asi 120 kg a kdyby se moc naštval a vrátil, možná bych to nemusela přežít :-), ale napadlo. Taková sem já :-)))
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 20:56:54)
ale já bych spíš chtěla vědět, proč je pro nás normální stav, kdy rodič dá dítěti pořádnou facku, ale obráceně to tak není. Je to pouze z pozice síly?
Asi ano, když Tvůj argument je, že má 120 kg, takže bys možná nepřežila.
Jenže i kdyby měl jen 50 kg, tak bys facku tátovi nedala. Proč? Nejspíš proto, že ho respektuješ. Pro ale ne on Tebe?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 21:26:38)
Xantipo,

například proto, že jsou v nerovném postavení. Rodič je do určité doby, ať se nám to líbí nebo ne, dítěti ve smečce "nadřízen" (ano, někde je to naopak, ale pak chudáci všichni v takové rodině). U normálních lidí se to pak v dospělosti vyrovná a stanou se z nich rovnocenní partneři.

Rodič je v postavení vedoucího zvířete ve smečce, jehož úkolem je mláďata vést k tomu, aby se naučila, co mají, a nějak fatálně si neublížila. Je tím, kdo má v dané chvíli víc informací a tudíž větší odpovědnost za to, jak celá situace dopadne. A proto občas musí udělat něco, co se tomu mláděti příliš nelíbí, protože ho to v dané chvíli nějak omezuje, brání mu v tom, aby dělalo to, co je mu momentálně příjemné, ale v budoucnosti (do které to mládě nevidí, rodič trochu ano) by pro něj mohlo mít důsledky mnohem nepříjemnější. Je vcelku jedno, jestli je to jedna přes zadek, zákaz televize nebo jenom odnesení z místa činu. To mládě to stejně v dané chvíli bude chápat jako újmu, tomu se prostě vyhnout nedá.

I zvíře občas po svém mláděti chňapne, většinou jen zlehka, aby mu neublížilo, ale odradilo ho od činnosti, které považuje za nebezpečnou. A také si o něm nemyslíme, že by to mládě nějak týralo. Protože ho na druhou stranu živí, hraje si s ním, nechává se od něho okusovat.... ten trest není jeho jediná komunikace s tím mládětem, ale součást té komunikace.

Nikdo není neomylný, a tak i my rodiče jistě nasekáme spoustu chyb, občas potrestáme něco, co si trest nezasloužilo, občas zase necháme projít něco, co bycho měli potrestat. Občas považujeme za trestuhodné věci, které jsou vlastně neškodné, občas zase naopak. Nikdo nejsme dokonalý. Ale já věřím, že když ke svým dětem budeme přistupovat celkově s láskou, tak ani občasný trest, ani občasné selhání ve většině případů nenaruší ani osobnost toho dítěte, tak naše vzájemné vztahy.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 21:37:27)
Už mi to přijde legrační tenhle rozhovor, ale dala bych mu facku. A o respektu to vůbec není. Taky jsem na něj někdy křičela, ve vzteku, že ho nenávidím a nikdy nechci vidět a on, že mě neuvidí atd atd. A zrovna tak se hodně ošklivě dokážu pohádat s manželem. Jednou jsem po manželovi v hádce hodila vidličku a ona se mu bohužel zabodla do ruky. No hrůza hrůzovatá :-)) ITÁLIE jak vystřižená. A pak sme se omlouvali a udobřovali. A moc ho miluju a respektuju a vážim si ho. A stejně tak otce a stejně tak děti. Jenže prostě jsem příliš impulzivní. Zas na druhou stranu na moji hrozněmochodnou a obětavou maminku nekřičím i když mě někdy naštve, ale ona je citlivka cvitlivá tak by to nerozchodila a stejně tak moje mladší sestra. Jenž moje děti, teda mluvím o tšch starších, žádný velký citlivky nejsou a sebevědomí maj na rozdávání tak podle toho s nima jednám. Ne proto, že bych je nerespektovala, ale protože vím, že je jedna výchovná absolutně nerozhodí v tom smyslu, že by je to nějak poznamenalo. Prostš každej sme nějakej. Nemůžeš všechno brát smrtelně vážně ani facku ne :-) Ale vlastně můžeš. Fakt nikho nenutím aby svoje děti bil jen vysvětluju jaký můžou nastat situace a že každýmu vyhovuje něco jinýho. Jsou rodiny kde lítaj talíře a jsou rodiny kde se mlčí. Důležitý je jestli se milujou (a nezabijou)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 23:45:17)
v tom to asi je. Každý jsme jiný. Já jsem opravdu nikdy rodičům ani ve vzteku neřekla něco takového, jako že je nenávidím. To mi připadá hrozné. Občas jsem také mívala návaly vzteku. Ale čím jsem starší, tím lépe se umím ovládat. Asi je to tak správně, abych pak lépe mohla snášet pubertu svých vlastních dětí.

No a k příspěvku Šáry - v zásadě s Tebou souhlasím. Ano, někdo musí být tzv. vůdce smečky. Jenže my nežijeme ve smečce, kde se praktikuje právo silnějšího. Jen člověčí rodiče jsou ochotni se starat o své děti, třeba už dospělé. Jsou ochotni se starat o své slabé dítě /myslím tím např. jakkoli postižené/. To zvířecí rodiče neudělají. Obrazně přirovnávat rodinu ke zvířecí smečce jde, ale praxe je jiná.
V rodině nejsou vztahy založeny na právu silnějšího, ale na respektu. Pokud mě děti nebudou respektovat a nebudou mi věřit, můžu z nich vymlátit třeba duši, ale k ničemu to nepovede.
Pro někoho výprask neznamená nic, jen úlet. Ale pro jiného /třeba pro mě/ to je naprosté ponížení. Neumím popsat své pocity. Ani teď po tolika letech bych nejednala jinak. Byl to pocit naprosté bezmoci a vzteku. Z toho vyplynulo to konstatování a jistota: tak tohle už nikdy ne.
Jak už jsem psala - jak mám respektovat někoho, kdo nerespektuje mě.
Nicméně, jsem přesvědčená, že jsem nedělala nic tak hrozného a nepřístojného.
Z pohledu některých z vás zřejmě ano. Co je tak zvráceného na tom, pokud jsem byla od 15 let občas o víkendech bez dozoru rodičů. Mě to tak hrozné nepřipadá. A rodiče udělali to nejlepší, co mohli. Nechali mě být a nemluví mi do života. Jak tady některá psala, že by jí vadilo, když by jí rodiče neradili, že prý by si ta dotyčná myslela, že ji snad nemají dost rádi.
Pro mě je projev lásky to, že se mi nesnaží radit /připouštím, že by možná chtěli/, protože prostě vědí, že bych to nesnesla. Já takovéto rady vnímám jako zasahování do mých záležitostí. Nemohou mi poradit, i kdyby chtěli. Nikdy neznají všechny souvislosti. Byly by to jen jejich představy o řešení problému. Ale já nejsem oni v mladším vydání. Žiju jinde,jiným způsobem a mám jiné zkušenosti. Prostě oni mi mohli předávat zkušenosti svým vlastním chováním a jednáním, dokud jsem byla dítě. Pak už to nebylo možné. Nevím, jak jinak to napsat.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo, 

(31.5.2005 23:52:06)
Xantipo,

já Ti rozumím, já jsem se taky odmítla nechat bít asi v 10 letech od své maminky a byla jsem ochotná se s ní i prát.

Myslím, že ta celková láska rodičů k dítěti by měla znamenat i to, že se rodič o dítě zajímá, zná ho a zhruba ví, co na něj platí. Když budu mít poddajné dítě, na které křiknu a ono se rozbrečí, tak by byl skoro zločin ho plesknout. Když budu mít divocha, který z toho nebude dělat vědu a bude to brát jen jako důraznější upozornění, tak ho klidně plesknu a trhat žíly mi to nebude.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Ach jo... 

(26.5.2005 18:52:28)
Xantipo, já být tvým rodičem, tak ti taky nařežu. Ve 14ti už má být "dítě", no spíš skoro-dospělý schopen ohlídat mladší sourozence. A když není schopen uhlídat ho tak, aby po dost dlouhou dobu neopékalo sušenky, tak je potřeba ho naučit odpovědnosti, protože je nejvyšší čas. Snad už v té době ti mohlo dojít, co se mohlo tvému bratru stát. A měla jsi pochopit účel tohoto trestu. Protože 14ti letému začít vysvětlovat, že oheň pálí, to je trochu pozdě . Samozřejmě tvůj bratr také zasloužil, protože v jeho věku měl dávno vědět že na sporák sahat nesmí. Takže buď vás rodiče do té doby nic nenaučili a trestali neoprávněně, nebo vás to učili, vy jste neposlechli a učinili oba velmi nebezpečnou věc, takže trestali oprávněně.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo... 

(27.5.2005 9:15:48)
Tak to tedy ne. Nařezala bys mi jen jednou, ručím Ti za to, že podruhé už ne! Věř mi, že to nejsou planá slova. Moc dobře věděli, že si to nenechám líbit.
Navíc. Můj otec je velmi autoritativní a není nikdy ochoten přiznat svou chybu. Zřejmě je dáno mou a jeho povahou, že o spolupráci nemohlo být nikdy řeč, byl to jen střet. Myslím, že tenkrát se rozhodl mi krom jiného ukázat, kdo je doma pánem a že jeho příkazy se budou vždy vykonávat do puntíku. Proč by jinak seřezal jen mě, ale mého nejmladšího bratra a mladší sestru ne, měly jsme na něj dávat pozor obě. A i můj bratr ve svém věku tedy měl také vědět, že na zápalky se nesahá.
Nicméně, tento incident vyprovokoval další sled událostí. Tímto výpraskem dosáhl jen toho, že jsem se otevřeně postavila proti němu a už nikdy to rozhodně neměl tak jednoduché jako doposud. Vždy jsem byla zvyklá plnit žádosti rodičů bez debat. Od té doby jsem si už prostě vynutila, že se mnou museli diskutovat. Nepodváděla jsem je, ale řekla jsem, jdu dnes tam a tam, vrátím se tehdy a tehdy, udělám to a to. Učila jsem se dobře, takže to ostatní brzy nechali na mě. Je pravda, že jsem kolikrát narazila, ale veškeré průšvihy, co jsem měla, jsem si řešila sama. Naučila jsem se, že za mé chyby nemůžu vinit nikoho jiného. Je to jen má chyba a moje věc.
Vlastně s odstupem času si myslím, že bylo dobře, že mě seřezal. Ne proto, že by snad měl právo /neměl, jen nedokázal řešit jiným způsobem důsledky své vlastní výchovy/ mě seřezat, ale že díky tomu jsem si uvědomila, že je konečně potřeba si jít svou vlastní cestou.
A myslím že díky tomu jsem dosáhla toho, co mám. Já bych např. nesnesla v dospělosti rady typu: tohle si nekupuj, tohle nedělej, to nezvládneš. Tyhle rady běžně můj otec udílí mým mladším, ale už dospělým, sourozencům. Vůči mě by si to nikdy nedovolil.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(30.5.2005 12:38:16)
"Tak to tedy ne. Nařezala bys mi jen jednou, ručím Ti za to, že podruhé už ne! Věř mi, že to nejsou planá slova. Moc dobře věděli, že si to nenechám líbit."
Co by jsi udělala, kdyby se o to pokusil znovu?
"Nicméně, tento incident vyprovokoval další sled událostí. Tímto výpraskem dosáhl jen toho, že jsem se otevřeně postavila proti němu"
Asi Tě málo řezal když jsi byla malá, nebo jste spolu měli obecně špatný vztah bez ohledu na onen výprask, kdyby jste mezi sebou měli pěkný vztah jeden výprask to nenaruší.
"Nepodváděla jsem je, ale řekla jsem, jdu dnes tam a tam, vrátím se tehdy a tehdy, udělám to a to. Učila jsem se dobře, takže to ostatní brzy nechali na mě. Je pravda, že jsem kolikrát narazila, ale veškeré průšvihy, co jsem měla, jsem si řešila sama. Naučila jsem se, že za mé chyby nemůžu vinit nikoho jiného. Je to jen má chyba a moje věc."
Myslím že 14-ti leté dítě nemůže doma jen oznamovat jdu tam a tam, mělo by se ptát na souhlas rodičů to mi přijde naprosto samozřejmé - asi jste doma měli obecně špatné vztahy vůbec a proto Tvé zatvrzelé neochvějné názory, se kterými absolutně nemohu souhlasit.
"A myslím že díky tomu jsem dosáhla toho, co mám. Já bych např. nesnesla v dospělosti rady typu: tohle si nekupuj, tohle nedělej, to nezvládneš. Tyhle rady běžně můj otec udílí mým mladším, ale už dospělým, sourozencům. Vůči mě by si to nikdy nedovolil."
Myslím, že když rodiče radí svým dětem i v dospělosti není na tom nic špatného, mají více zkušeností, dokáží předem posoudit, zda je tohle skutečně tak vhodné a užitečné jak si odrostlé dítě zrovna myslí, mají za sebou prostě více životních zkušeností, pak je jen na těch dětech zda si poradit nechají a do jaké míry rady svých rodičů respektují, mně rodiče taky občas radí co a jak, dokonce občas jejich rady nebo chceš-li konzultace vyhledávám, protože k sobě máme důvěrný vztah a vím že nikdo jiný více než oni si nepřejí pro mě jen to nejlepší, stejně jako já to přeji svým dětem. Myslím že by jsi měla být spíš zklamaná, že se otec nepokouší Ti radit, já bych tedy zklamaná byla a mrzelo by mě to, měla bych pocit, že mě snad má míň rád než mé sourozence, kterým radí.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 14:58:26)
No, je prostě vidět, že jsme každá jiná. Rozhodně nestojím o to, aby mi někdo "zkušený" dával rady. Pokud se chci rozhodnout, seznámím se s různými možnostmi a pak se prostě rozhodnu. Moje rozhodnutí, důsledky si taky ponesu sama.
Když se někdo obrací na radu k rodičům /hlavně ohledně financí/, připadá mi, že to je taky občas tak, že kdyby ta rada rodičů náhodou nevyšla, tak rodiče pak z pocitu viny problém vyřeší.
Já nevím, jak to děláš Ty, ale já poslouchám názory ostatních a pak si vyberu. To ale s tzv. dobře míněnými radami nemá nic společného.
Jenom pro upřesnění, mimo domov jsem občas pobývala až do 15, ne od 14.
A myslím si, že mi postupně nabyté zkušenosti rozhodně nebyly na škodu.
S rodiči mám vztah normální, myslím si. Ale já prostě nesnesu jakoukoli manipulaci. Kolikrát jsem byla svědkem, kdy někdo dospělý z okolí /je pravda, že to byly mladší ročníky/ řekl: já nevím, musím se zeptat našich. To jsem fakt nesnášela.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 15:26:41)
"Jenom pro upřesnění, mimo domov jsem občas pobývala až do 15, ne od 14."
Tak jak je to s tebou tedy? Moc tomu nerozumím.
Zřejmě sama nevíš co píšeš a sama tomu nerozumíš a jsi upřímně zděšená z kravin, které jsi tu napsala.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 15:35:06)
"Zřejmě sama nevíš co píšeš a sama tomu nerozumíš a jsi upřímně zděšená z kravin, které jsi tu napsala."
Katka, ked uz nevies, ako argumentovat, aspon si najdes prkotinu, na ktoru zautocis, ze? Poriadne podrypnut a zhodit niekoho.
Paci sa mi, ako sa Xantipa neda vyviest z rovnovahy a velmi inteligentne komunikuje. Veci, ktore tvrdi, maju hlavu a patu. Na svoju argumentaciu ani nepotrebuje silne slova...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 16:08:11)
Ale Katko, to snad nemyslíš vážně. Opravdu si myslíš, že i třeba události, které se stanou během jednoho roku, lze stručně napsat do pár řádků? Všechno je souhra událostí. Leccos by se nestalo, kdyby ovšem nanastala ta určitá příhoda. Nebudu urážet tvou inteligenci. To jen na úvod.
Jestli chceš rozvést tu věkovou hranici, budiž.
Vzhledem k tomu, že se mí rodiče snažili mě vychovat v rámci svého vidění dobře/tento proces ovšem narušila ta jistá událost/, od malička jsem věděla, že nemám jen práva, ale i povinnosti.
Samozřejmě, že jsem věděla, že ve 14ti letech asi nemohu být jen tak mimo domov/bez dokladů a navíc to bylo za "totáče"/. Nebylo to tak, že mě např. v pátek táta nařezal a v sobotu jsem si odešla na víkend pryč.
To Ti je snad jasné.
Já jsem měla své povinnosti, které jsem si plnila, ale už to nebylo na základě příkazu, ale diskuze. Jakmile jsem dostala občanku/to pro mě byla určitá hranice téměř dospělosti/, byla jsem přesvědčená, že když zvládnu plnit své povinnosti, tak mám i práva, mimo jiné právo na to, jít např. na nějakou akci a být přes noc pryč. Měla jsem určité priority - studovat a dopracovat se k tomu, nebýt závislá na komkoli a čemkoli/což se mi mimochodem nepodařilo, protože momentálně jsem závislá na svých dětech - mám pocit, že bez nich nemohu existovat/. Rodičům jsem to samozřejmě řekla a také vždy věděli, že nepřijdu /to mi přišlo důležité pro to, aby na mě v noci nečekali a nestrachovali se, jestli se mi něco nestalo/, kde jsem a kde budu spát. Nemyslím, že z toho byli nadšení, ale běh věcí už se prostě nedal změnit. Věděli to, a proto jako rozumní dospělí lidé mi věřili, a nebo se tak alespoň tvářili.
To, co jsem v předchozích příspěvcích napsala, možná znělo tvrdě, ale to bylo proto, že tady není prostor na romány.
Nevím, jak se ke svým dětem chováš Ty. Má dcera ale také od svých 15tých narozenin občas tráví víkend bez nás mimo domov. Podle Tebe bych ji asi měla pořádně seřezat, protože tohle slušné dítě nedělá, že ano?
Jenže já to neudělám, protože ona ví, že mám o ni strach. Takže mi říká, kam jde, s kým jde, má zapnutý mobil, mám kontakt na mobil někoho dalšího a kdy se vrátí. Chce si začít protahovat křídla a zatím nelétá daleko. Nemyslím, že by bylo moudré jí v tom bránit. Nemohu ji mít stále připoustanou k sobě a říkat tomu rodičovská láska.
Snažili jsme se s manželem ji vychovávat ke vzájemnému respektu a k tomu, abychom si mohli věřit.
A mimochodem, rady jí neudílím. Ale když si chce o něčem promluvit, není problém. Radit jí ale nemůžu a nedělám to, ve svém věku si řešení musí vybrat sama.
 Mari Lota 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 17:04:19)
Nevím tak úplně přesně co tady řešíte,ale chci jen reagovat na to jak komunikuješ se svojí dcerou.Nemohu jinak než souhlasit.Já mám celkem 4děti a o všechny se bojím stejně.I když ty starší dcery jsou už dospělé a jejich puberta byla značně bouřlivá a přesto tolik rozdílná.Problém byl ten,že je poznamenala smrt otce,který zemřel když jim bylo 15 a 14 let a já se kromě jejich výchovy musela starat ještě o 14měsíčního chlapečka,který byl tak maličký když táta umřel.Všechno co jsem je do té doby učila a ony dělaly automaticky neboť jim bylo vštěpováno,že to nedělají pro mne nebo někoho jiného,ale pro sebe,aby v budoucnosti se uměly ke každé práci postavit jak se patří a tím sobě zajistit jak peníze tak i domácí pohodu,která je v rodině velmi důležitá a hlavně pro jejich sebevědomí,které je taktéž pro jejich budoucnost velmi důležitá.Starší dcera byla do jisté míry velmi spolehlivá co se týkalo dodržování včasných příchodů a dohody o tom kam jede a ským-ovšem v chování ke mně byla občas velmi krutá aniž si to pravděpodobně uvědomovala-zkrátka svoje názory prezentovala svým možným pohledem a jiný/tedy můj/pohled ji nezajímal.Přesto jsem přesvědčena,že se dokázala se svojí dospělostí vyrovnat daleko lépe než její mladší sestra a i když dodnes je naše výměna názorů docela bouřlivá dá se opravdu hovořit o diskuzi a jsme schopny své názory osvětlit a tolerovat se navzájem.Mladší dcera si bohužel od jistého pubertálního věku připadala odstrčená -což byl jen její pocit,ale já jsem jí ho nedokázala vymluvit a tak dcera dělala naschvály nedodržovala to na čem jsme se dohodly,s oblibou se místo v určenou večerní hodinu vracela až na druhý den a ještě se divila jak to,že mám nervy nadranc,že se o ni bojím,a není mi jedno jak se chová.Byla naštvaná když musela hlídat svého mladšího brášku,protože já jsem musela pracovat abych svoji rodinku uživila.Pravda je,že jsem mnohdy pracovala od rána do večera,pracovala jsem soukromě abych mohla uživit rodinu a současně své mladší dceři sponzerovat odbornou školu/vyučila se jako prodavačka/.Se synem mi tenkrát pomáhaly obě babičky-každá měla svůj přístup-jedna dodržovala zásady mojí výchovy a ta druhá/tchýně/šla systematicky proti nim.Všechno se to projevuje teď když je mu 13let a jeho puberta přikvačila takříkajíc o nejméně dva roky dříve neboť je dost inteligentní,ale chyba je ta,že si se svojí inteligencí neví dost dobře rady-navíc je hyperaktivní a také dislektik a disgrafik-abychom zvládali /podotýkám,že jsme stále sami/ten nápor navštěvujeme psychologickou poradnu a to dost pravidelně i s nejmladší dcerou,která přišla na svět hodně pozdě z mého takříkajíc posledního pokusu o soužití s mužem.Syn ji pokládá za vetřelce,který mu ubírá místo v popředí-je takzvaně jediný mužský v rodině,ale bere to tak ,že my bychom ho měli ve všem upřednostňovat-tak ho to učila tchýně.Stále si říkám kde jsem dělala a dělám chyby,ale jsem jen člověk a v podstatě se stále učím a chci se ze svých chyb poučit.Nikdo z nás nemá patent na rozum a děti jsou zkrátka idividuality a určitě žádný rozumný člověk nechce aby byly jiné.Zkrátka i ony na některé věci přijdou-dříve či později a pokud to půjde musíme je chránit a třeba i tzv."poučovat,a mluvit a mluvit a jít příkladem",ono to určitě padne na dobrou půdu a jednou nás mile překvapí.Tak jsem se tady rozvykládala,ale nějak jsem to musela říct a ráda si přečtu i váš názor.
 Pudicitia 


Xantipo 

(31.5.2005 22:29:47)
Když jsem si přečetla Katky příspěvek, chtěla jsem se Tě zastat, ale ZuziP má pravdu, umíš se dobře obhájit sama. Zajímavé je, jak některé lidi rozčílí, že ses ve 14 nechtěla nechat bít. Jen pro pobavení: Vypráví se u nás rodinná historka, že mě, když mi byl zhruba rok a dva měsíce, "naplácal" kamarád mojí mámy. Tento první a poslední výprask v mém životě ve mě zanechal hluboké stopy. Ještě tři měsíce potom, vždy když přišel na návštěvu, tak jsem prý uraženě odlezla pryč a otáčela od něj hlavičku. Taky se mi to nelíbilo! No nevím co je na tom pravdy, nepamatuju se, ale pokud to tak bylo, měla jsem jasno už ve 14-ti měsících:-)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo... 

(31.5.2005 15:04:38)
Ještě jsem chtěla dodat:připadá mi, že jsi klidnější, když máš nad sebou nějaký ochranitelský deštník.
To já tedy ne - raději zmoknu a zvládnu vstát, když padnu do bláta.
 Pudicitia 


Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(27.5.2005 16:38:49)
Deniso, nařezat 14- letému je přeci úplná blbost. Osobně bych své děti ani vychovně neplácla přes zadek, když jsou malé, dokážu to však pochopit u jiných povah. Ale bít dítě v pubertě už mi příjde mimo normu.

Jinak souhlasím s Xantipou a Lídou. Mimo to, že nebiju své děti, jsem za celé své dětství nedostala ani jednou /nijak/ a nemůžu si to vynachválit. Hranice jsem ovšem měla, ty se však dají vytvořit i jinak než bitím /nebo psychickým vydíráním atp.../

Psychouši, Vám nefunguje přihlášení? To mi je líto. A k těm chůvám. Nás během dětství vychovávaly, kromě rodičů, dvě "tety". Byly to tedy češky - to s těmi kulturami snad pomineme, to jste se asi upsal. Výsledek byl, že máma měla víc času / i když se její výchova rozhodně nesmrskla na hodinu denně/ a kromě toho, že mám na dětství skvělé vzpomínky, spousty krásných zážitků, vím, že máma je máma a vždycky jsem to věděla. Tolik k au -pair.
 Psychouš 
  • 

Re: Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(27.5.2005 19:50:51)
Přihlášení mi možná funguje, já je nezkoušel a lítost tedy není na místě.
 Pudicitia 


Re: Re: Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(27.5.2005 20:15:27)
hmmm, já čekala spíš něco takovýho, jako že argumentovat svým vlastním dětstvím je ještě hloupější, než argumentovat tím, že jsem matka...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(28.5.2005 1:40:58)
Slim, už jsem si všimla, že Psychouš si vždycky něco vypíchne a pak rejpne. Ale leckdy ani na přímou otázku neodpoví. To je i pro Tebe, Psychouši.
 Pudicitia 


Re: Re: Re: Re: Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(28.5.2005 12:29:23)
Mě připadá psychouš docela legrační, takže mi to nevadí i když tohle bylo dost pod úroveň, můj příspěvek měl přeci daleko napadnutelnější slabiny. Těšila jsem se na rozbor toho, na základě čeho má člověk právo generalizovat nebo tak něco. No neva, svou geniální odpověď, kterou jsem vymyslela, když jsem věšela prádlo si nechám na jindy...
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(28.5.2005 12:52:58)
:-) V tomto případě v tom vypíchnutém šlo o ironicky podané nucení k určitému chování. Já se přece nemusím chovat podle něčích představ, pokud to Slim a priori očekává, jak mi dala (možná nechtíc) najevo, tak se prostě plete.
:-)
 Pudicitia 


Re: Re: Re: Re: Re: psychouši 

(28.5.2005 16:45:11)
Koukám, že kromě toho, že jste taktní, máte nesmírně dobře vyvinutou schopnost rozpoznat manipulaci. Jenomže já se ptala proto, abych zjistila, jestli Vám to funguje /mě to občas nefungovalo/ nebo jestli jste na to rezignoval. To jsem chtěla vědět a už to vím. Takže děkuji
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Deniso, Lído, Xantipo, psychouši 

(28.5.2005 12:48:50)
No já to taktně přešel. :-)
 Petra 
  • 

ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 11:57:45)
Obě popisované metody jsou ujeté.

Trest je někdy potřeba. Z prvního článku si vezmu tu lásku k dítěti, když dítě trestám, jinak je to opravdu zvrhlost. Z druhého článku ta metodika vypadá sice lákavě (jsem také toho názoru, že násilím se normální věci s normálními dětmi věci řešit nemají, neboť to k ničemu nevede a je to spíš selhání vychovatele).

Ale jsou děti nebo situace, které tvrdou ruku potřebují. Když je ohroženo dítětem např. něčí zdraví. Jeden nezpacifikovaný jedinec ve škole může otrávit život celé své třídě. Vaše metodika zde selhává. Neboť kdo je důležitější??? Ten malý tyran a nebo ostatní děti? Kdyby měl například učitel pravomoc fyzicky naflákat tyranovi a nemusel se bát, že ho za to vyhoděj, zachrání tím před šikanou dvacet ostatních dětí ze třídy. Teď je to tak, že větší práva mají tyrani než slušné mírumilovné děti a vy to svou metodikou podporujete!!!
 Xantipa 
  • 

Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 12:23:32)
Jenže ten tyran, jak ty píšeš, podle mě není vychovávaný. Jestli-že si dítě může dělat co chce, tak nemluvíme o výchově. A jestliže by mu např. učitel nařezal, nejsem přesvědčená, že by netyranizoval okolí. Spíš by to lépe skrýval, ale na těch stejných dětech by se vybil stejně, ale ne ve škole, ale třeba venku, kde mu nic nehrozí. Co by to řešilo, nic. Ty tzv. slušné děti tímto neuchráníš.
Určitě by byla potřeba větší spolupráce rodičů a učitelů, sociálních pracovníků apod. Jenže dnes děti vědí, že do určitého věku jsou nepostižitelné, ať udělají cokoli. A rodiče je leckdy ještě podporují. Tam je potřeba začít, u rodičů.
A mimochodem, agresoři jsou nejen z rodin, kde nebijí, ale i z rodin, kde jsou biti jako žito.
A Ty by sis nechala své dítě mlátit ve škole. Já tedy ne.
Chtělo by to celkovou změnu společenského klimatu. Na dětské agresory např. ukázat prstem, rodičům pozastavit dávky, apod. Nutit rodiče, aby docházeli i s dětmi např. do terap. skupin. Nejsem v této oblasti odborník, ale třeba by se dalo poohlédnout po okolních státech a nějaké ta řešení posbírat. Vždyť na toto téma se zkoumá pořád a všude. A je mi jedno, jestli se budou aplikovat metody ze Švédska, Holandska, USA nebo na Kamčatku, a nebo možná lépe, kombinace různých metod odkudkoli.
 Petra 
  • 

Re: Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 12:51:40)
Pro nepolepšitelné týpky bych doporučovala odvézt je do "polepšovny" (navrhuji více stupňů polepšoven podle typu prohřešků), ať si to tam ti týpci aplikují na sebe navzájem. Jak jinak jim dojde, že jsou zvrhlí, než když jim někdo bude provádět to samé, co oni druhým?
 Petra 
  • 

Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 12:43:15)
Tyran se rodiči nebo učiteli bude smát do očí, když on na něj bude aplikovat tuto metodu. On ho budet s vypětím všech sil všemožně (hlavně nenásilně! buďme přece humánní) přesvědčovat, aby milostivě přestal ohrožovat ostatní děti a on stejně nepřestane.

Je daleko více nehumánní nechat průchod řádění takových destrukčních živlů (odmítnutím fyzických trestů a priori)!!! Fyzický trest uskutečněný na jedinci destruktorovi je dobrodiním pro okolní většinu mírumilovných jedinců, jejich ochranou.

Takže propagátorům obou metod vzkazuji, že jsou nevěrohodní.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 13:08:37)
A jak by sis to prosím představovala? Výpraskem na náměstí? A podle jakého klíče? Určit, za jaký prohřešek kolik ran? A jak potrestáš rodiče takovýchto agresorů? To bys měla domyslet. Proč má být potrestáno pouze dítě. Co když je chování takovéhoto dítěte pouze důsledkem "výchovy" rodičů. Nemůžeš trestat dítě a rodiče nechat být. Nebo jo?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 13:17:59)
Petro, pár dotazů:
1) myslíš si, že Ty sama budeš svoje děti fyzicky trestat (nebo pokud už děti máš, trestáš je fyzicky)? Ptám se proto, že nepředpokládám, že Tvoje vlastní dítě budeš preventivně vychovávat jako případ pro polepšovnu.
2) jsou děti, které se chovají agresivně např. kvůli nepřiměřeným nárokům rodičů (neumí jinak zvládnout ten stres) - myslíš, že by tvrdá ruka pomohla problém řešit? A jak ve škole poznáš, jestli dítě je tyran nebo oběť? (Ptám se proto, že ty dva opačné případy vyžadují různé řešení - viz první část otázky.)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(26.5.2005 13:20:03)
Petro, pár dotazů:
1) myslíš si, že Ty sama budeš svoje děti fyzicky trestat (nebo pokud už děti máš, trestáš je fyzicky)? Ptám se proto, že nepředpokládám, že Tvoje vlastní dítě budeš preventivně vychovávat jako případ pro polepšovnu.
2) jsou děti, které se chovají agresivně např. kvůli nepřiměřeným nárokům rodičů (neumí jinak zvládnout ten stres) - myslíš, že by tvrdá ruka pomohla problém řešit? A jak ve škole poznáš, jestli dítě je tyran nebo oběť? (Ptám se proto, že ty dva opačné případy vyžadují různé řešení - viz první část otázky.)
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(28.5.2005 2:59:10)
Petro,

a co když ti, kteří bijí spolužáky, jsou právě ti, kteří znají bití z domova, alespoň mě se to zdá pravděpodobné. Další fyzický trest by násilníka vyléčil ? To bych spíš byla pro nějakou tu rodinnou terapii, jak už tu někdo psal.

Štěpka

PS Vojáci na vojně si šikanu taky zdůvodňují tím, že oni taky byli šikanování.
 cyrinda 
  • 

Re: ke článku bít či nebít a zkratka, která nevede nikam 

(8.6.2005 13:04:22)
hmmm, a jakpak se asi stal tyran tyranem, he ??
 Javorka 
  • 

jenom poznamecka 

(26.5.2005 13:43:56)
Jen jsem si vzpomnela, ze jsem nekde cetla (opravdu uz nevim kde), jak se jeden tatinek chlubil: Ja sve dite NIKDY nebiji, zavru ho do TMY do sklepa a je pokoj....
Jen jsem tim chtela poukazat na to, ze jsou i krutejsi tresty nez placnuti.
Nicmene diskuze me taky primela k tomu, abych se nad sebou zamyslela a snazim se placani omezit. a nejenom placani, i krik, protoze ten je kolikrat pro dite vic stresujici nez jedna na zadek.
Preji vsem hodne deti a pevne nervy, kdyby prece jen nekdy trosicku zazlobily :-)))!
 Xantipa 
  • 

Re: jenom poznamecka 

(26.5.2005 14:18:40)
Ježiši, tohle udělat mě, tak se zblázním. Do sklepa nejdu ani za světla. A za tmy? Hrůza.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

A kam nám zmizla ZuziP? 

(27.5.2005 15:14:07)
Odkaz pre Zuzku: dúfam, že ťa diskusia na tému plácanie už neotrávila, keď ťa tu posledné dni nevidno.
 ZuziP 
  • 

Re: A kam nám zmizla ZuziP? 

(27.5.2005 15:17:17)
Bozka, uz to len pozorujem. Toho mojho zapalu bolo naozaj vela.... Sledujem, co pise L a Xantipa a samozrejme suhlasim. Vlastne k nim nie je co dodat.
 Jana 
  • 

test 

(27.5.2005 13:12:08)
....

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.