| MAMA V NORSKU | •
 |
(14.4.2005 14:54:09)
Kdyby se vsechny deti rozdaly do rodin, tak by spousta lidi prisla o atraktivni zamestnani. Reditele DD se boji o misto a spousta jinych funkci by take odpadla. Takze kdyz se nekdo obrati na DD nebo KU jestli nemaji dite vhodne k adopci, tak se rekne, ze ne. Vzdycky se to da nejak osolichat. Nejake deti to musi odnest, aby i nadale meli pekne mistecko.
Co se tyce rodin, ktere maji handicapovane dite tady v Norsku, tak dite se ponechava v rodine a rodina dostava vsechno, co je potreba. Auto s vytahem na vozik, ve skole kam chodi me deti je nekolik, ktere kazdy den vozi taxik do a ze skoly, specielne se upravuji tridy, apod. V Cesku je ta mama proste donucena ekonomicky to dite dat do ustavu. Bojujte dale at uz ty chudaci deti do tech ustavu nemusi. Kazda mama se postara o to sve detatko lepe nez v ustavu a postizene deti tu lasku a trpelivost potrebuji jeste vice. Pokud je potreba, tak se dojizdi na rehabilitace, lecbu a pod. Ale dite je u mamy.
|
| Psychouš | •
|
(14.4.2005 14:58:50)
Kazda mama se postara o to sve detatko lepe nez v ustavu
Fakt? Není to zjednodušené čili zkreslené čili nepravdivé?
Je, že? Protože by to potom muselo platit i na matky, které své děti týrají či zabijí. Neplatí to na ně? Takže to neplatí VŮBEC. :-)
|
| MAMA V NORSKU | •
|
(14.4.2005 15:13:54)
Ja komentuji ten problem, kdy NORMALNI rodina chce mit sve postizene dite u sebe, ale je nucena rezimem je dat pryc do ustavu. Jako povzbuzeni k dalsimu boji proti rezimu uvadim jako zajimavost, jaka je situace ve Skandinavii.
Rodiny NENORMALNI tady neresim.
|
| Psycholožka | •
|
(14.4.2005 15:19:11)
Psychouši, schválně, jaké je Tvoje emoční IQ?
Já myslím, že to bylo k pochopení, co napsala Máma z Norska.
|
| Psychouš | •
|
(15.4.2005 10:59:19)
Nezlob se, osobní věci bych sem nerad tahal, navíc můžu napsat cokoliv, no ne?
Ale podstatné je, že takové uvažování sem (do diskuse) nepatří.
K pochopení to samozřejmě bylo, ale bylo to NEPŘESNÉ a tím nepravdivé. Nemůžu k tomu přistupovat tak, že když si k tomu něco domyslím, neco od toho odmyslím, patřičně to upravím a zaokrouhlím, že to je pravda. Pravdivý výrok musí odolat logickému rozboru. S osobou příjemce to nesmí souviset.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(14.4.2005 15:41:03)
Otázka je, co to znamená NENORMÁLNÍ rodina.
S vědomím toho, že budu kamenována přiznám, že bych se o těžce zdravotně postižené dítě s největší pravděpodobností nedokázala postarat. Resp. možná dokázala, ale na úkor sebe a zbytku rodiny, což si neumím představit. Ta péče nestojí jen čas, ale taky peníze, a kdo by je vydělával, kdybych já nemohla, to netuším. A z příspěvků od státu se to zvládat nedá.
Někdo na to má - psychicky i finančně - někdo ne. Netroufla bych si odsuzovat lidi, co dají své postižené dítě do ústavu. Znám pár rodin, které postižené dítě v ústavu mají nebo měly, některé se snažily mít ho doma a po čase zjistili, že je to nad jejich síly. Nemáme právo soudit. Tohle je každého věc a to rozhodování je určitě velice těžké a bolestné.
|
| MAMA V NORSKU | •
|
(14.4.2005 16:24:34)
Nejak se to zvrtlo. Ja jsem chtela jen napsat o situaci rodin s postizenymi detmi ve Skandinavii, ze Cesko ma v teto oblasti co dohanet. Pokud se tady rodina CHCE A MUZE starat o sve postizene dite, tak stat dela vsechno mozne pro to, aby to slo - nejen penize, ale i odlehceni rodine, ze dochazi domu zdrav.sestra, ruzne kombinace, ze dite je chvili v ustavu, chvili doma apod. Rodina takoveho ditete tady ve Skandinavii rozhodne nezivori, spis naopak. Ale nikdo jim to auto nezavidi. A normalni rodinou myslim rodinu, ktera se radne o sve dite stara. Rodiny ktere tyraji ci zabiji sem netaham. Take nechapu, jak jste na to prisli, ze nekoho odsuzuji? Mluvim o rodine, ktera chce a muze se o takove dite starat. Pokud nechce nebo nemuze, je to jejich vec. A o co se rozhodnou se respektuje.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.4.2005 16:27:46)
Milado,
to máš sice pravdu, teď jde o to, jestli je pro stát větší výdaj platit ty děti v ústavu nebo rozdělovat peníze přímo do rodin. Vím, že teď na tohle téma byly nějaké diskuse, ale netroufám si to posoudit, nejsem ekonom. Každopádně pokud dítě potřebuje speciální rehabilitační pomůcky, je asi výhodnější mít jednu pro víc dětí než v každé rodině extra. Taky jde hodně o to, zda je to dítě, které se nějakým způsobem může zařadit do života nebo je postižené natolik, že to nebude možné nikdy. A pro ty skutečně vážně postižené děti bude podle mého názoru třeba existence ústavů vždycky, to opravdu nezvládne každý rodič, i se sebevětší podporou od státu... :o(
|
| Toranoko | •
|
(14.4.2005 19:56:28)
Problém je, jak poznáš, že to dítě se nikdy nezařadí? Spousta dětí, keré měly nálepku nevzdělatelné se nakonec alespoň částečně zařadila, protože si někdo dal tu práci se jim věnovat, což se v ústavu nestane nikdy.
Na druhou stranu,myslím, že zrovna severské státy mají sice velice štědrý sociální systém, ale taky dlouhodobě neudržitelný, jelikož stát se tím hodně zadlužuje.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.4.2005 20:32:24)
Toranoko,
nemyslela jsem to tak, že se musí zařadit tak, aby byl společnosti prospěšný. To není o vzdělavatelnosti. Myslela jsem to tak, aby - zní to hnusně, omlouvám se - samo to dítě mělo něco ze života, aby dokázalo zpracovávat pro něj pozitivní vjemy na vědomé úrovni. Třeba mentálně postižené děti jsou v mnoha případech nevzdělavatelné, ale dovedou se radovat, smát, i když pro ostatní třeba "nepochopitelným" věcem...
Nemám přímou zkušenost s péčí o postižené dítě nebo dospělého, ale byla jsem s pár postiženými v kontaktu, ale zřejmě to neumím dost dobře popsat. Měla jsem na mysli děti s kombinovanými vadami - fyzicky i psychicky natolik postižené, že samy neví o své existenci. V takovém případě je to úplně o něčem jiném a ne každý rodič má sílu na to, aby se o takto postižené dítě staral doma.
Korytnačko,
myslela jsem spíš rehabilitační pomůcky, např. toho typu, jaké se používají v Kladrubech, ne přístroje, na kterých jsou lidé životně závislí. Nejsem odborník a nevím, jak se jmenují, tak jsem to radši nerozváděla.
|
| Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk | 
|
(14.4.2005 21:37:05)
Monty, ale třeba Kladruby jsou zařízení např. pro paraplegiky aby se naučili zacházet s vozíkem , posunuli se pomocí rehabilitace co nejdál od stavu po urazu a naučili samostatnosti + opakované "lázenské" pobyty, k obnovení některých již získaných dovedností, nebo jako rekondiční pobyt při jednostranné zátěři zpusobené postižením/ nemocí. TJ URČITE NEJDE O TRVALÝ POBYT, NEBO TRVALÉ VYUŽITÍ některých pomucek.
švagrová je rehábka , pracovala tam ,často se tam třeba vozíčkáři vrací na jakousi "dovolenou/lázně", ale trvalé pobyty tam myslím nepřevažují, nebo nejsou vubec.
je to zrovna příklad, kdy mouhou se zařadit do relativně bežného života, min.se vracejí do svého domovského prostředí, pokud to jejich "výsledný" (omlouvám se nevím jak to správně nazvat) zdravotní stav dovolí.
myslím, že přístroje nezbytné k zachování života, popřípadě jejich určité kvality, (pokud jsem správně pochopila co myslíš) budou výhodněji využity při trvalém pobytu v ústavu skutečně výjmečně a stav v ČR situaci neodpovídá.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.4.2005 22:04:20)
Korytnačko,
vybavila jsem si při psaní toho příspěvku reportáž z pořadu "Na vlastní oči", o tom chlapci, co se topil a učitelky na to přišly až pozdě. Tam přece jeho rodiče říkali, jak je finančně náročná péče o něj, měli tam nějaký přístroj, do kterého mu upevňovali nohy na šlapání plus další věci, nepamatuju si to tak do detailu, ale určitě toho bylo víc, co si museli pořídit... protože i takhle těžce postižené děti se rehabilitují, i když jejich návratnost do normálního života se nedá předpokládat. Já opravdu nevím, jak se ty přístroje jmenují nebo co všechno se používá, snad ti bude takhle jasnější, jak jsem to myslela...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.4.2005 22:39:27)
Milado,
on většinou nikdo neví předem, že bude jeho dítě postižené. Anebo ani nemusí být a stane se mu nějaký úraz, jako Filípkovi v té reportáži.
K těm finančním věcem se fakt nechci vyjadřovat, nerozumím tomu, jen jsem chtěla říct, že to prostě nezvládne každý, i kdyby mu stát platil bůhví kolik, nemusí to zvládnout psychicky, takže dítě do ústavu dá.
Vzpomínám si na jeden článek na eMiminu, kde psala nějaká holka o tom, že dali do ústavu slepého chlapečka. Tehdy jsem nad tím docela přemýšlela, myslím, že slepé dítě bych do ústavu nedala, ale zase - musela bych mít pro něj nějakou pečovatelku, prostě vím, že při své práci nemůžu zvládat celodenní péči ani o zdravé dítě a nepracovat si bohužel nemůžu dovolit. Nechci už to dál rozvíjet, osobně bych si přála, aby se žádné postižené děti nerodily a ani se jim nikdy nic nestalo (což je nesplnitelný přání), jen jsem reagovala na ty "normální" rodiny v příspěvku mamky z Norska, protože znám pár "normálních" rodin, co péči o těžce postižený dítě nezvládly a nepřijdou mi proto o nic horší - prostě, každý na to nemá, to je vše.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(15.4.2005 0:39:16)
Tak tak.
Navíc pomůcky, které dítě potřebuje jen dočasně (speciání sedačku do auta, kočár pro větší dítě s opěrkama hlavy, stojan, kam se dítě přidělává, aby chvíli vydrželo stát apod.) si kamarádka od nějaké organizace půjčuje (teď nevim přesně, jestli přímo od Rané péče, nebo od jiné organizace).
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(15.4.2005 0:57:44)
Milado, Monty, Korytnačko a ostatní diskutující
Naštěstí nemám postižené dítě ani přímo já, ani v rodině. Ale mám dost blízkou kamarádku, která má holčičku postiženou velice vážně.
Stručně: těhotenství po IVF (kvůli plastice čípku) - průběh naprosto bez komplikací - v 32. týdnu začaly bolesti - v gynekologické ordinaci jí dali radu jít domů, lehnout si a maximálně se šetřit (já tady vidím důvod problému, ale jsem laik a vím o všem jen z jejího vyprávění a to až po půl roce) - pěšky došla domů (cca 300 m), lehla si, odpočívala - v noci velké bolesti, odvezena rychlou do porodnice - proveden císař (díky plastice čípku se s tím počítalo).
Narodilo se dítě nedonošené, jiné info matka nedostala. Asi měsíc byla Olinka (jméno jsem změnila) v inkubátoru, domů ji dostali slabounkou, malinkou, nesměli ji nechat ani plakat, hned modrala. Půl roku ji neustále někdo choval a nosil. Ve třech měsících začalo v kamarádce sílit podezření, že něco s Olinkou není v pořádku. Do té doby jí lékaři neřekli ani slovo. Začali chodit od dr. k dr., postupně se dozvídali info: od nějakýho světla (???) v inkubátoru má Olinka poškozený zrak = zbytky zraku. Rozliší pohyblivé plochy neonových barev či velmi kontrastní plochy (černá x bílá). Intenzivně cvičí dodnes Vojtu, jezdí na rehab. pobyty, dostává injekce botulinu do nožiček, aby povolil spasmus, který jí nožky kroutí tak, že by jí mohl zlomit kosti (Bibi, pokud písi medicínské bludy, tak mně klidně oprav. Jsem laik a takto jsem to pochopila z jejího vyprávění). Po pár měsících už věděli všechno. Olinka nebude nikdy chodit, mluvit, vidět, sedět, .... Je postižená tělesně, duševně a zrakově. Má 8 let, pokud se usměje, má celá rodina radost. Když zvedne ručičku po zvuku hračky, je to pro všechny velký svátek.... Na rozdíl od zde zmiňovaného Filípka je schopna polykat, takže jí celkem normální stravu (rozmělněnou, má potíže s kousáním) a projevuje radoat z dobrých chutí (mlaská). Jiank je život s ní hodně podobný tomu, co vykládala maminka Filípka v úterý v TV.
Moje kamarádka otěhotněla v době, když byla nezaměstnaná. Během těhotenství kolikrát přemýšlela, co bude dělat, až mimísek povyroste. Přemýšlela, kdy začne hledat práci.... Když měla Olinka asi 5 let, řekla mi jednou: "Už vím, co budu dělat do konce života - pečovat o Olinku"
Já jsem to tu napsala proto, abyste byly v obraze, jak na tom tato maminka je. Abyste docenily ty následující informace:
Podle toho, co mi kamarádka řekla, tak se asi po 3 či 4 letech smířila s tím, že je Olinka takto postižená. Nikdy jsem od ní neslyšela stížnost třeba na lékaře, který ji poslal domů, ač asi již měla jít do porodnice. Na co si asi stěžuje je:
- lékaři jim v podstatě nikdy nechtěli říci co s malou je (dokud si sami nevšimli retardace, nechali je při tom, že je Olinka zdravé, jen nedonošené dítě...)
- na jakoukoliv rehab. či jinou pomůcku musí znovu a znovu sehnat potvrzení, že a jak je Olinka postižená
- papíry na speciální kočárek musel mít asi 6 růzých razítek od různých lékařů a úřadů (pochopitelně bariérových). Kočárek se dělá dítěti přesně na míru, podle toho, co dítě zvládá či ne má různé podpory a výstuže. Když dítě povyroste, je nutný kočárek větší. Dělá ho stejná firma, ale rodiče musí ZNOVU vyběhat veškerá potvrzení !!!!
- nikdo jim neporadil na co či koho se má obrátit, na co má právo, kdo jí může pomoci...
- jako asistentku jim opakovaně posílají děvčata, která neví ani, jak postižené dítě uchopit, nakrmit a pod....
- o fifnančních potížích v podstatě nemuví, ale často vyplývají ze situace
- deptají je nejrůznější "zrůdnosti" našich zákonů a vyhlášek. Např: na příspěvek na auto měli nárok (snad) od 3 let. Ale oni auto předtím neměli a do tří let absolvovali tolik vyšetření (v Praze, Brně, Ústí n.L a bůh ví, kde ještě). Absolvovat to všechno vlakem nepřipadalo v úvahu (malá měla děs z cizích lidí, 6 či 7x denně cvičili Vojtu, při hlasitějších podnětech měla epileptické záchvaty a tak.) Takže všechna tato vyšetření mohli absolvovat jen díky tomu, že je vozili různí kamarádi a známí. Vždyť to je úděsné - proč příspěvek na auto nemohli dostat hned. Bylo jasné, že postižení dítěte je trvalé a věřím tomu, že každá normální rodina - pokud by dostala příspěvek na koupi vozu kvůli postižení dítěte - by ráda veškeré prostředky do halíře vrátila, pokud by se zdravotní stav dítěte zlepšil a vůz by nebyl třeba.
Nejvíce deptá rodinu mojí kamarádky právě necitelnost úřadů, byrokracie a nedostatek informací - se zdravotním stavem dcery se už nějak vyrovnali, ale s touhle ¨státní" necitelností se vyrovnat nemohou.
Simča
PS - mimochodem: mnohokrát jsem přemýšlela o tom, zda bych měla sílu, trpělivost, finance a vytrvalost a takto se dokázala o postižené dítě postarat. A musím po pravdě říci, že to stále nevím... Takže Monty - rozumím ti. Ale tady jde o to, že by stát měl udělat podmínky pro to, že když se rodiče SAMI ROZHODNOU se o tyto děti starat, aby jim to bylo co nejvíce usnadněno. A o tom tu celá tato debata asi je.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(15.4.2005 2:05:23)
Simčo, jen mě napadlo k těm pomůckám: ta moje kamarádka mi říkala, že třeba jejich půjčená sedačka je jen takový korpus, který je pro všechny stejný a postupně se prodlužuje a vyměňujou se jen právě různé ty opěrky - že jsou odnímatelné. Ale kdyby to tak šlo i u Tvé kamarádky, asi by o tom věděla, že?
Jinak na papírování a běhání po úřadech si taky stěžuje - ona má ještě dítě malý, na spoustu věcí se teprve čeká jak se budou vyvíjet a prognózy se různí, takže kolikrát jde jen těžko odhadnout, kam patří v tabulkách - podle někoho má na některé věci nárok, podle někoho jiného ne a než se to po několika měsících vyřeší, už se blíží konec roku a může začít znovu na rok další :-(
|
|
| sally | 
|
(15.4.2005 7:15:13)
Simčo,
no nevím - nezdá se mi, že by samotným faktem, že se dítě narodilo předčasně vznikla takováhle serie poškození. Mám chlapečka narozeného v 33. týdnu (od 32. týdne se mi snažili porod zastavit) a je úplně v pořádku. Poškození zraku - předčasně narozené děti nemají dovyvinutou sítnici a někdy se stane, že se jim začne odchlipvat a rolovat. Ale zase - to platí o ještě dříve narozených dětech - a dětech, které musí být po narození na kyslíku. Nevím přesně detaily, ale u nás na JIPce naopak některé děti musely mít kvůli očím rozsvíceno pořád. Ledaže by malou dávali pod "sluníčko" kvůli žloutence a oči jí nezakryli... což se mi zase nezdá - že by někdo zanedbal péči do takové míry.
Rozhodně si nemyslím, že za všechno můžou doktoři - spíš tam asi bylo něco v nepořádku, co způsobilo předčasný porod, který všechny problémy ještě umocnil.
A to s tou informovaností rodičů - u předčasně narozených dětí se dlouho (až cca někdy do roku) nedá říct, jestli budou nějak postižené nebo ne. Je to jak na houpačce - nikdo ti nedokáže říct, jestli mimi, které je dneska živé a čilé enbude mít zítra krvácení do mozku, těžkou zástavu dechu nebo něco takového - a jaké následky to na něm zanechá. U těhle dětí se holt žije ze dne na den, z hodiny na hodinu. A bohužel i doktoři můžou u předčasně narozených dětí tak maximálně věštit z kávové sedliny :-(
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(15.4.2005 14:10:27)
SALLY - no já jak jsem to pochopila, tak se u kamarádky asi začal porod rozbíhat už dopoledne, ona šla k lékaři, ten ji odbyl, že se nic neděje a tak na ležela do noci doma. Když už jí bylo hodn zle, volala záchranku a ta ji vezla do poměrně vzdálené porodnice. Kdyby Alka mohla porodit, tak asi porodila po cestě. Ale ona má plastiku děložního čípku, tudíž ten se neotevírá a tak ona nemůže porodit. A než dojeli do porodnice a provedli CŘ tak to dost trvalo. Olinka byla po porodu na kyslíku a já jsem přesvědčená, že to dítě bylo v tísni (nedostatek kyslíku a pod) dost dlouhou dobu.
Jinak souhlasím s KOPRETINKOU, že se něco zlepšilo - dnes je rodičům právně umožněno mít své dítě doma. Měla jsem kamarádku s dcerou na vozíčku (duševně OK), kterou chtěli v roce cca 1978 soudit za to, že nedala dceru na Kociánku (ústav pro tělesně postižené v Brně). Že je povinná dát dítě do ústavu, aby chodilo do školy. Ona argumentovala tím, že dcera bude doma a ona ji denně bude vozit do školy. Protiargument: Školy nejsou bezbariérové. Ona: najde školu, kam bude dcera moci, kde nebude vozík problém.
Skutečně takovou školu našla, ředitelka té školy jí hodně pomohla. Dávala třídu Elišky do přízemí celý první stupeň, takže když ji Eliška (máma) pomohla ráno asi 4 schůdky do budovy, nebyl problém. Problémy dělali sociálky - chodily do rodiny, zda je o malou Elišku pečováno, chodily do školy, zda se Eliška připravuje a HLAVNE se stále ptaly učitelky, jak ji péče o postižené dítě na vozíku zatěžuje a ona se tudíž nemůže starat o ostatní děti!!!! Potíže začaly na druhém stupni, kdy se různé předměty učily v odborných učebnách. Ale Eliška se nedala - povedlo se udělat rozvrh tak, že se ty přesuny konaly třeba hned první hodinu - a máma Eliška vynesla malou (tedy 12-ti až 15-ti letou) Elišku do učebny v patře v náručí, počkala na chodbě celou hodinu a opět Elišku odnesla do třídy do vozíku... Ze strany Elišky (mámy) to byla dost velká obětavost, ale dokázala si dceru udržet doma celou dobu školní docházky i studia. Velice jsem ji obdivovala za její odvahu, neústupnost a přístup k postižené dceři.
Moje první dcera se jmenuje po ní....
S.
|
|
|
| Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk |
|
(15.4.2005 8:57:10)
MYSLÍM, ŽE PŘÍSTUP UŘADŮ A INSTITUCÍ V SIMČINĚ PŘÍBĚHU PŘESNĚ POPISUJE TO, CO MĚ TADY MNOHOKRÁT V DISKUZI DOST NADZVEDÁVÁ.
TO ŽE SE 90% LIDÍ S PROBLÉMEM NESETKÁ A NEZAJÍMÁ HO NEDÁVÁ STÁTNÍ SPRÁVĚ MANDÁT SE NA TO VYKAŠLAT, DEMOKRACIE JE O UMOŽNENÍ ROVNOPRÁVNÉ ŠANCE PRO MENŠINY. V tomto případě mít stejné možnosti, přístup k informacím a zdrojům bez ohledu jaký typ péče je poskytován ( ústavní/ domácí)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa | •
|
(15.4.2005 12:22:46)
Ani já nejsem odborník a myslím si, že ani odborník by nedokázal ukázat na postiženého člověka a říct, že o sobě neví, a to už nemluvím o postiženém dítěti. Myslím si, že by bylo skutečně lepší nechat na rodičích rozhodnutí, zda o dítě budou pečovat doma, či ho dají do ústavu. Pokud ovšem o něj chtějí pečovat doma, měli by být maximálně podpořeni, i finančně. V současnosti jsou automaticky vrhnuti na okraj společnosti a stanou se z nich rodiny sociálně slabé. To bych řekla, že je přímo hnusné. A že to dítě potřebuje speciální a drahé přístroje. No a co? Jsem přesvědčena, že ani jistě velmi kvalifikovaný personál není schopen dát tomuto dítěti tolik, co rodiče, kteří se rozhodnou o takovéto dítě se starat doma. Takže naše společnost prostě rozhodne za tyto rodiče. Nedostanete od nás nic /nebo minimun/ a vy si to rozmyslíte. A kde je morálka? Máme se přece starat o své slabé. A tyto nejslabší odložíme do ústavů, hlavně ať je to co nejlevnější. Tím neodsuzuji rodiče, kteří své dítě do ústavu dají, protože prostě péči nezvládnou. Ale proč k tomu nutit všechny?
|
|
|
|
| Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk |
|
(14.4.2005 20:17:38)
co myslíš "speciální pomůckou" pokud je to dýchací přístroj tak ten težko budou sdílet, pokud jde o dialýzu na tu se dochází .... případů cyklického užívaní jednoho přístroje nekolikrát denně několika jedinci asi nebude tak časté jako je častá ustavní péče v našem státě.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)