| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč je u nás tolik dětí v ústavech?

 Celkem 88 názorů.
 e-Liška 


To se mi snad zda... 

(13.4.2005 8:43:30)
Opravdu jsem necekala, ze tu najdu takovyhle clanek (a navic prevzaty z Psychologie Dnes). Zastancum ustavni pece neupiram snahu zabezpecit co nejlepsi zdravotni podminky pro rust deti, ale tim to nekdy pro ne konci. Jisteze i NRP ma sva uskali a puvodni rodiny nejsou bezproblemove, ale ustavni pece, kdy dite - a predevsim dite do jednoho roku - sdili velky prostor a jednu sestru se spoustou dalsich deti, je z psychologickeho hlediska velmi handicapujicim vstupem do zivota. Nerikam, ze nemit v ustavu ani jedno dite na 10000 obyvatel je ukazkou optimalniho pristupu statu k rodine, ale nad temi 60 detmi u nas bychom se snad meli zamyslet trochu sebekriticteji. Dite nepotrebuje, aby nekdo sledoval a zapisoval jeho pravidelnou stolici a daval mu denne ciste obleceni, dite potrebuje alespon trochu fungujici rodinu. Stat by mel zabezpecit spis podporu rodicum, aby se dokazali postarat o vlastni deti, nez jim pausalne pri problemech deti odebirat a umistovat do ustavu, coz je mimochodem i mnohem nakladnejsi. Ale takova je u nas uz tradice, ze.
 B A 


Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 9:17:36)
E-lisko, nevim jak dobre znas osudy deti z DD. Me se postestio se asi se triceti takovymi osudy seznamit - a muzu Te ubezpecit, ze ani jedno z deti nebylo vzato pausalne a naopak byly deti ponechavany u rodicu/v rodine dokud to slo - napr. jednu petiletou holcicku odebraly mamince az kdyz tato sla do vezeni, do te doby spolu obe sdilely nejen domacnost, ale i postel kde maminka provozovala "nejstarsi remeslo" ... nakolik to bylo dobre pro tu holcicku i kdyz jinak dostavala od maminky najist a vetsinou i ciste obleceni posud sama ...
... a z Psychologii dnes ma rodina.cz pokud vim domluvene nejake sdileni obsahu, stejne jako s Deti a my ...
 difo 
  • 

Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 10:02:21)
Myslím, že e-Liška spíš myslela, že než vzít dítě z rodiny, která ho neuživí, a vynakládat na jeho ústavní výchovu x-tisíc měsíčně, bylo by možná lepší někdy dát rodině třetinu a nechat to dítě tam. Jenže ... docela dokážu pochopit, že spousta lidí by to začala zneužívat.

Zrovna včera jsem mluvila se známou, co byla v nemocnici na gynekologické operaci. Potkala se tam se Slovenkou. Ta jí v pohodě sdělila, že šlape normálně na Slovensku a když do toho vlítne, tak jde porodit do Čech, bo to tu má zdarma, ona je chudá, nic si na ní nevemou, dítě tu nechá v ústavu a jede zase šlapat na Slovensko. Na dotaz proč nepoužívá prezervativ byla odpověď velice jednoduchá . Bez gumy platěj víc. Už má v Čechách takhle prý tři děti.
 maceška 


Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 10:15:43)
Mýlíš se, u nás je tradice nechávat dítě v nevyhovující rodině dokud není ohroženo na životě ( někdy se odebrání už nestihne, a dítě o život přijde). Co se týká terénní práce s rodinami, k tomu se autorka vyjadřuje velmi srozumitelně v závěru článku - tato práce u nás zcela chybí. Z vlastní zkušenosti vím, že pro sociální pracovnici je zcela postačující, když si biologická rodina pořídí byt, a nemusí jít vůbec o rodiče - nám sebrali dítě svěřené k nám do péče a dali ho zpět do biologické rodiny, přesněji řečeno k tetě, a nikdo s touto rodinou nepracuje!!! Jak dlouho může trvat než rodina znovu selže? A co všechno může unést duše dítěte?
Irenu Sobotkovou osobně znám a můžu říct, že jde o člověka v této problematice opravdu erudovaného, není pouhý teoretik, ale člověk s mnohaletou praxí a intenzívními kontakty se sociálně osiřelými dětmi. Rozhodně nikdo z nás nemůže říct, že tomu rozumí líp. Souhlasím s ní, že nejdůležitější cestou k nápravě je zajistit provázanost systému péče o sociálně osiřelé děti a dobrou legislativu, což tu ovšem vůbec nefunguje.
 difo 
  • 

Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 11:41:52)
Plně s tebou souhlasím.
 e-Liška 


Re: Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 13:06:27)
Diky moc za zajimave nazory z opacne strany. Ty moje vychazely ze zkusenosti vlastnich i prenesenych z prostredi kojeneckych ustavu, kde vesmes vyhorely personal poskytoval detem opravdu jen uspokojeni fyzickych potreb - ale mozna to tak neni vsude, nevim. Jsem mozna ale i klasicky priklad toho, jak pusobi media - v posledni dobe se dozvidame o neurvalych socialkach, ktere berou deti z rodin skoro za trest za to, ze rodina nejak nezapada do sablon a tabulek, a ne tolik o opacnych pripadech, kde by bylo treba zasahnout, ale nic se nedeje.
Nelibi se mi novela zakoniku, kdy dite do jednoho roku musi do kojeneckeho ustavu, pokud nema v nekterem jinem zarizeni sourozence. Asi se shodneme, ze pozornost by se mela zamerovat na prevenci toho, aby rodiny selhavaly - to znamena, ze socialni pracovnice by mely provadet opravdovou socialni praci. Ale opet, nevim presne, jake jsou jejich podminky, zda se, ze chyba je spis v systemu.
 Sedmikráska* 


Re: Re: Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 17:11:46)
e-Liško, musím s tebou souhlasit a jestli jsi nepřišla do kontaktu s nynějším systémem kolem ústavů a nrp tak hodnotím tvůj laický, ale naprosto přesný úsudek. V článku naprosto souhlasím s posledním odstavcem, který zcela jasně hovoří o tom co je třeba a co tady chybí, ale v tom případě nechápu vše co bylo napsáno před tím, neboť z toho vyplývá, že být v ústavu (ať už jakoukoli dobu) je prostě normální a nezbytné a vlastně o nic nejde.
Vím, že paní Sobotková je vysoce erudovaná, ale o to je to horší, neboť pokud vysoce erudovaní lidé budou problém dětí v ústavu takhle vidět a prezentovat, tak mně to docela děsí. Vím, že v této oblasti pracuje, ale v tom případě nechápu jak může napsat, že nikdo děti v ústavech nedrží. Drží a vím a mohu doložit desítky případů jen za poslední rok.

Vím, že jsem možná hodně tvrdá, ale bohužel právě ony ty desítky případů mně ukazují, že jinak to nejde.
 Sedmikráska* 


Re: Re: Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 17:12:03)
e-Liško, musím s tebou souhlasit a jestli jsi nepřišla do kontaktu s nynějším systémem kolem ústavů a nrp tak hodnotím tvůj laický, ale naprosto přesný úsudek. V článku naprosto souhlasím s posledním odstavcem, který zcela jasně hovoří o tom co je třeba a co tady chybí, ale v tom případě nechápu vše co bylo napsáno před tím, neboť z toho vyplývá, že být v ústavu (ať už jakoukoli dobu) je prostě normální a nezbytné a vlastně o nic nejde.
Vím, že paní Sobotková je vysoce erudovaná, ale o to je to horší, neboť pokud vysoce erudovaní lidé budou problém dětí v ústavu takhle vidět a prezentovat, tak mně to docela děsí. Vím, že v této oblasti pracuje, ale v tom případě nechápu jak může napsat, že nikdo děti v ústavech nedrží. Drží a vím a mohu doložit desítky případů jen za poslední rok.

Vím, že jsem možná hodně tvrdá, ale bohužel právě ony ty desítky případů mně ukazují, že jinak to nejde.
 Hanka 
  • 

A co třeba dát dítě homosexuálním párům? 

(5.12.2005 10:35:04)
Možná, že by to bylo trochu divný, ale nejen, že by děti ubyli v ústavech, ale měli by svou rodinu, která je vychovává. A to přece jde, aby to dítě mělo skvělou rodinu :)
 Taky matka 
  • 

Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 12:40:33)
Jestli tomu opravdu nikdo líp nerozumí, potěš Pánbůh.
Pořád tady někdo píše, jak čeká na romské dítě, nedávno matka Lukáška, že žádala o postižené atd. a dali jí ho? Nakonec si děcko našla sama. Proč tolik lidí pořád čeká a furt dokola se jim říká, že děti nejsou? Asi je něco špatně,ne?
K čemu je dobré podporovat nesmysly typu "počet dětí v ústavech je normální???" To se mi fakt asi jen zdá...
 maceška 


Re: Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 13:47:23)
Přesně to jsem měla na mysli, když jsem psala, že problém je v systému a legislativě.
Jinak Daniela není zrovna šťastný příklad - žádala o bílé dítě do 5 let, a našla si romské dítě 7leté, takže u ní to zrovna nesedí, ale to neznamená, že se takové věci nedějí. Vadí mi například, že lidé, kteří rozhodují o tom, jestli dítě je vhodné pro NRP nebo není, tedy sociální pracovnice, nemají žádné povinné sebevzdělávání, psychologické vyšetření, konzultace, atd. Např. jedno děvče, které jsme přijali, nemohlo být do rodiny umístěno dříve, protože nemělo psychologické vyšetření - do DD dochází psycholožka-důchodkyně 1x měsíčně, a protože byla zrovna dlouhodobě nemocná, nikdo děti prostě nevyšetřoval. Mají ji nasmlouvanou, tak proč by jezdili s dětmi někam jinam, že. A to, že tam děti zbytečně čekají dny a týdny, není zřejmě pro nikoho až tak důležité.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: To se mi snad zda... 

(14.4.2005 10:51:36)
Jasně že tak žádala, každý by to udělal, když se tě na to takhle zeptají.
Možná kdyby ty ústavy nebyly tak izolovaný, ale snažily se komunikovat s ostatním světem, taky by to vypadalo jinak. Podle mě kontakt nenahradí žádné formuláře, které se pak roky někde válejí.
 maceška 


Re: Re: Re: To se mi snad zda... 

(13.4.2005 13:54:01)
Ještě jsem zapomněla - nenapsala jsem, že tomu nikdo líp nerozumí, ale nikdo Z NÁS, tedy myšleni ti diskutující pod článkem. Možná se vyjádří někdo, kdo tomu rozumí líp, ale zatím jsem nenabyla dojmu, že tam někdo takový je. Slovem "líp" mám na mysli problematiku v celé komplexní šíři, nikoliv názory poučených laiků.
 Helena 
  • 

Děti jsou u nás odebírány zbytečně 

(17.4.2005 23:37:53)
Nemohu Maceško souhlasit s tím, že u nás je tradice nechávat dítě v nevyhovující rodině dokud není ohroženo na životě. Resp. souhlasím s tím, že k těmto situacím docházelo a asi nadále dochází (články na stránkách FOD o tom dost vypovídají -www.fod.cz), ale NA DRUHOU STRANU, a to je také velice závažné i když nejde o život, jsou děti v České republice bohužel odebírány z biologických rodin zcela ZBYTEČNĚ.
Jsem pouze poučený laik, vycházím ze zpráv v tisku, konkrétně např. článku Respektu č. 9/2005 (28.2.-6.3.) str. 4. název článku: Trp, kikáne, a bude ti líp (Jak úředníci na jihu Čech milují děti z čisté kultury).
I když zohledním možnosti zkreslení a reflektuji plně "práci" novinářů, přece mi z tohoto článku (a předchozích v Respektu věnovaných tomuto thematu) vychází, že děti jsou ODEBÍRÁNY ZBYTEČNĚ. Zejména mě o tom přesvědčuje reakce úředníků a dalších státních zaměstnanců, kteří se nechtějí vyjadřovat, nenesou prakticky odpovědnost (např. v mediálně ještě známějším případu holčičky Bouře) atd.
Navíc pro zbytečné odebírání dětí z rodin jsou zde i pravděpodobné motivy úředníků. Je to jednoduché, rychlé, "jsou výsledky" a bez odebraných dětí nebudou mít státní úředníci zaměstnaní v této oblasti práci, že ? Kořeny problému se špatnou legislativou v této oblasti u nás ostatně spatřuji také právě v lobbingu lidí pracujících v těchto institucích.
Na závěr bych ráda poznamenala, že nepovažuji všechny státní zaměstnance pracující v této oblasti za zločince, ale jsem si jistá, že je zde mnoho zodpovědných, kompetentních, obětavých a asi bohužel často nedoceněných pracovníků. Přála bych všem, kdo dělají nebo chtějí dělat dobře svou práci v této oblasti, aby byly náležitě oceněni, společensky i finančně, a aby to v zájmu nás všech a hlavně těch dětí u nás už konečně začalo lépe fungovat.


 maceška 


Re: Děti jsou u nás odebírány zbytečně 

(18.4.2005 7:21:00)
Uznávám, že jsem hodně ovlivněna osobními zkušenostmi, a především tím, co všechno musely prožít naše děti, než byly odebrány z biologických rodin. Mnoho dětí pěstounů, se kterými se stýkáme, má podobné zážitky z raného dětství. Chybí mi podklady z té druhé strany, informace o dětech, které se posléze vrací zpět do původní rodiny (jsem také jen poučený laik). Předpokládám, že tam asi o tak závažné poškození dětí nešlo, ale nepracuji v tomto oboru a můžu se jen dohadovat. Pokud budu věřit tomu, co píše paní Sobotková v článku, pak se velké procento dětí z KÚ vrací zpět do prostředí původní rodiny, a to je to, co mi připadá na celé věci jako nejslabší článek řetězu - vrátit je domů bez toho, že by se s rodinou pracovalo - před odebráním dítěte, v době, kdy žije v ústavu nebo klokánku, a zejména po navrácení dítěte zpět.
Na druhou stranu musím říct, že znám rodiny, nebo spíše matky, které milovaly své děti a přesto se nebyly schopné o ně postarat, a to přes všechnu snahu a péči, které se jim dostalo od nejrůznějších institucí a dobrovolníků. Většina z nich sama vyrůstala v DD. Jejich děti jdou do ústavu nebo klokánku, to je jedno, ale nejsou vychovávány v normálním rodinném prostředí. Je jen velmi málo žadatelů, kteří by bylo ochotní přijmout dítě do PP za účasti matky ( myslím tím aktivní účast), a tak se nedaří přetnout ten pomyslný bludný kruh. Nevím, sama v téhle otázce nemám jasno ( docela mě překvapuje, kolik lidí ví, jak to má být správně) a hlavně si nemyslím, že je vše tak černobílé, jak to někteří často a rádi zjednodušují.
 Markéta 
  • 

Kolik platí stát 

(14.4.2005 12:14:18)
K ústavní péči bych ráda řekla malou poznámku. Znáte někdo normativy, tedy finanční dotaci státu, na jedno dítě na rok v dětském domově? Je to asi 240 tisíc. Přesné číslo lze najít na stránkách MŠMT.
Vzhledem k tomu, že je to částka určená pouze na provoz, tedy na platy a na energie a drobné pomůcky, zdá se mi to jako naprosto neuvěřitelně vysoká suma. Sice si umím představit, že se to utratit dá. Ale nemělo by to alespoň trochu odpovídat tomu, co se utratí za dítě v průměrné rodině? Já například rozhodně 40 tisíc měsíčně na své dva syny nespotřebuji.
A nekontrastuje to až příliš s tím, co dostanou lidé, kteří mají dítě v pěstounské péči? Podle mých informací je to něko kolem 2 000.
O kvalitě výchovy v domovech se nebudu šířit, sama jsem v jednom jeden rok učila odpolední kroužek a naprosto nemám iluze, že by to pro děti bylo vhodné prostředí.
Domnívám se, že stát, který platí takové peníze za tak zhoubné zařízení, jako jsou dětské domovy, musí mít úmysl děti likvidovat. Nebo je tak bohatý, že mu na nějaké té koruně nezáleží a na dětech taky ne. Tak proč něco měnit. Proč hledat pěstouny, kteří by se starali o děti s láskou a za setinový náklad?
Markéta
 Ivka,syn 4 roky+žadatelka o adopci 
  • 

Proč jsou tedy děti v ústavech? 

(15.4.2005 23:25:54)
Nedávno jsem prošla náročným procesem prověřování žadatelů o adopci.V rámci přípravy jsme navštívili KÚ v Praze-Krči a měli jsme možnost seznámit se s paní primářkou.Setkali jsme se s neuvěřitelně lidským přístupem od ní i od personálu, řeší a prožívají opravdu každý (mnohdy velmi zamotaný) osud každého miminka a dělají všechno proto, aby děti co nejdříve umístili v rodině(náhradní či původní).Hlavní problém vidím v neadekvátní podpoře biologických rodičů ze strany legislativy.Adoptivních rodičů-zájemců je dost, ale děti nejsou právně volné, protože se čeká až biologiká matka upraví své sociální poměry, až se vyléčí z drogové závislosti, až ... a dítě vyrůstá v ústavu, a (v lepším případě) se po dlouhých měsících či letech bez mámy dočká pochybné osoby bez zázemí, která má spoustu problémů sama se sebou.S prověřováním zájemců o adopci plně souhlasím, jen mi chybí na druhé straně prověřování biologických rodičů, kteří svěří své dítě do ústavu (a tím tedy jako rodiče selhávají), ale přitom nedají souhlas k adopci.Jaká je šance, že se např. mladičká narkomanka bez jakéhokoli zázemí po absolvování léčby stane dobrou matkou?Prověřuje ji někdo nejméně tak důkladně, jako jsou prověřování adoptivní rodiče (psychologické testy, osobnost, stabilita manželství, zdravotní stav, bydlení, příjmy...)?? Legislativa řeší odebírání dětí a umisťování do ústavů, ale neřeší dostatečně efektivně odebírání rodičovských práv biologickým rodičům a nesměřuje je k udílení souhlasů s adopcí.Původní rodině (pokud se o rodině dá vůbec mluvit) je dán příliš velký prostor, ale dítěti neúprosně běží čas a s věkem mu klesají šance na náhradní rodinu.
 sarlota18 


Re: Proč jsou tedy děti v ústavech? 

(8.1.2009 11:32:04)
plně s Vámi souhlasím. My máme v pěstounsképéči dva kluky sourozence.Filípek byl třikrát do dětského domova vrácem samotnou matkoua pak teprve byla nařízena ústavní výchova. Asi po půl roce jsme ho dostali domů. Po roce pobytu u nás jsme chtěli ještě jedno dítě aby nebyl sám. Najednou nám volali ,že má bratříčka. Takže jsme opět podsoupili veškerá prověření a jeli jsme si pro tehdy 10měsíčního Honzíka. Ale co do dnes nechápu ,to je to pročHonzíka tak dlouho drželi v dětskén domově ,když matka neměla podmínky aby si ho vzala a nechala ho hned po narození v domově. Matka za ním byla pouze jednou a to jen pro to ,že mu změnila příjmení /dostal po otci/ a od té doby nic. Kdyby tyto děti dali do rodin dříve bylo by pro ně líp,ale i pro tu rodinu co si je bere.Vloni v březnu jsme zažádali o další děti/holky/.Zase jsme podstupovali veškeré prověření a od té doby jen čekáme a nic se neděje - prý děti nejsou.V prosinci jsem se dozvěděla o dvou holčičkách ,které nechce vlastní matka a babička je ještě dosti mladá a má svoje mimino tak je také nechce. Hned jsem volala na krajský úřad a tam mě řekli,že se bude s kodinou pracovat i když sní pracují již dlouho a nic. Takže holčičky jsou umístněny do domova. Je to velká škoda mohli už vyrůstat v rodině ,která je chce a dá jim vše co může. Ale teď musí čekat co bude dál. Čím dříve jdou děti do rodiny tak lépe pro ně. Náš příklad je názorný. Kluků matka pravděpodobně užívala drogi atd.,teď kluci mají všelijaké zdrvotní problémi -astma,operace uší,problémy ze střevama a mladší je ve svých 3,5letech opožen.Starší děti se těžko umísťují,protože už mají svoje všelijaké zkušenosti.: Žadatelů je opravdu dosti jen kdyby ta slavná legistlativa byla víc ohlednější jak pro děti tak pro jejich budoucí rodiče - nebo snad mají strach o práci?!
Přeji Vám ať je vás brzo víc a čekání není tak dlouhé:
 Ronja 
  • 

Re: To se mi snad zda... 

(21.2.2011 20:09:51)
V zásadě souhlasím, ale já jsem čekala článek ještě extréměji hájící ŮP.
 ESTERB 


Paní Sobotková: 

(13.4.2005 13:20:26)
"Dítě bych nepřijala, nebyla bych dobrý náhradní rodič," říká v jiném článku, který jde dohledat.
Tak to potom asi chápu, proč to napsala, jak to napsala, ale to ještě neznamená, že má pravdu!
 Alena 
  • 

Proč ?? 

(14.4.2005 6:38:31)
Já nechápu,proč by člověk,který o sobě říká,že něco nedokáže,nemohl mít správný názor.Jestli to dobře chápu,p.Sobotková žádné dítě adoptované nemá.A to,že žádnému "neublíží" tím,že by si ho adoptovala si myslím,že je velice odpovědné.Myslím,že ona velice dobře cítí ten rozdíl mezi tím materiálně se postarat a přijmout za své a proto to píše. Nevim,je to jen můj názor.
 Psychouš 
  • 

Souhlas 

(14.4.2005 11:20:52)
Přesně tak to je.

A je jisté, že člověk s takovýmto dospělým názorem by byl lepším náhradním rodičem než většina těch, co mají o sobě pozitivní nekritickou představu.
Nikoliv všichni, řekl jsem většina.
 Kopretinka 


Re: Paní Sobotková: 

(14.4.2005 8:08:03)
Co tě na tvrzení - nebyla bych dobrým náhradním rodičem - tak popuzuje? U mne naopak p.Sobotková tímto získala, dokázat přiznat sobě i ostatním své hranice je přece hodno úcty. A nemusí to nic měnit na tom, že je ve svém oboru odborník. Jejím oborem přece není být náhradním rodičem. A v článku také nevyzdvihuje ústavní péči, spíš poukazuje na celospolečenské podmínky, které jsou u nás poněkud jiné než ve zmiňovaných státech. A ty je třeba také vidět. Jinak být náhradním rodičem sebou skutečně nese jisté obtíže a je třeba být rodičem pro dítě a ne pro sebe. Často se stává, že zájem o přijetí dítěte plyne z potřeby uspokojit sebe sama, jenže to k pomoci deprivovaných dětí nestačí. spíš naopak, děti rodiče neuspokojí a jejich osobnost trpí nadále. Mimojiné i proto je tak složité řízení při zařezení mezi žadatele o NRP. Prostě zodpovědnost za tyto děti leží na státní instituci a ta se snaží svěřit je do dobré péče. souhlasím, že je špatné vidět tu péči v ústavech, ale je to prostě mnohem složitější, nejde říct - rozdáme děti do rodin. Před několika lety proběhl médii případ, kdy otec utýral své adoptivní dítě. Toto dítě zemřelo, ale není to zase tak ojedinělý případ, jak by se mohlo zdát. Nechci, aby to vyznívalo jako argumenty proti NRP, sama takovým rodičem jsem a mám mnoho výhrad proti zbytečnému pobytu v DD, jen se snažím dívat se na to i z druhé strany, kdy na bedra těch, co rozhodují padají i jiné věci, než jen emotivní názory laiků. Je faktem, že např. vychovávat romské dítě je složitější a více zatěžující, než dítě našeho etnika. Proto možná nestačí na takovou výchovu se cítit, ale je třeba mít k ní určité osobnostní předpoklady. Cílem NRP je spokojená a zdravá, fungující rodina, kde se všichni členové cítí dobře. Nerada bych se někoho dotkla, ale nemůže se každý stát náhradním rodičem. Jsem přesvědčená, že nepodařená NRP je horší než DD. Nepodařenou NPR myslím stav, kdy rodiče dítě plně nepřijali. A to je velmi náročné, zvláště, když dítě už odrostlo roztomilému miminkovskému věku.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Paní Sobotková: 

(14.4.2005 10:41:48)
"Cílem NRP je spokojená a zdravá, fungující rodina, kde se všichni členové cítí dobře."

Jasně, jenomže to je ideální stav, který v mnoha případech neastane ani v rodině biologické. Chápu, že je to těžký ale do dneška jsem například nepochopila, proč třeba je daleko těžší dostat dítě pro samotnou ženu, když tak vyrůstá docela velký procento populace. Asi je lepší pět tet v děcáku než jedna máma bez táty.
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Paní Sobotková: 

(14.4.2005 12:56:11)
Souhlasím s tebou, je to ideál a všude je něco. Ale rozdíl mezi biorodinou a svěřením do péče je ten, že když lze předem předpokládat na základě třeba psychotestů nefunkčnost, narušení nebo rozpad vztahů a ty máš rozhodnout, prostě velmi váháš, zda tam dítě umístíš a tím vystavíš rodinu zátěži, kterou neunese. Věř mi, že nejsem proti umísťování dětí do rodin, jen si prostě myslím, že to není jednoduché.
A osamělá žena může dostat dítě do adopce. Umisťování dětí probíhá podle jednoduchého klíče. hledá se dítěti vhodná rodina, nikoli žadateli dítě. Takže, pokud se pro dítě najde vhodnější manželský pár, tak jde dítě k nim. A zatím všechny výzkumy prokázaly, že klasická rodina je pro dítě vhodnější. Tak asi proto. Ale to nevylučuje, že by se mohla osamělá žena stát osvojitelkou, třeba zrovna bude pro nějaké dítě ze žadatelů nejvhodnější.
 Psychouš 
  • 

Ujasnění - zní to sice stejně, ale ... 

(14.4.2005 11:34:36)
Tak s tvrzením, že náhradní rodič má mít dítě kvůli dítěti, bych byl velmi opatrný.

Ono to tak totiž nebývá a každý máme své pohnutky pro realizaci své představy o tváři světa. Tvrdím, že to každý dělá pro sebe a když si to ten člověk takto dokáže přiznat, může to dělat i pro to dítě.
Možnost "dělám to pro něj" je obětování se tomu dítěti a s touto vlastní úcty a obdivu hodnou obětí se dá dále pracovat ke škodě toho dítěte ("tak já se pro něj obětuju a ten cizí spratek..." - což může být pronášeno třeba vnitřním hlasem).

Čili jsem pro plné přiznání, že to dělám pro sebe a dítě mi už odteď nic nedluží a pro postoj, že když to dítě je, budu mu vycházet vstříc, respektovat jej a snažit se o jeho dobro. Což je možná obloukem to, cos nazvala "dělat to kvůli dítěti". ;-)
 Kopretinka 


Re: Ujasnění - zní to sice stejně, ale ... 

(14.4.2005 12:39:25)
Obětovat se tak, jak jsi to napsal totiž není tím, co myslím, když říkám dělat to pro dítě. obětovat se v tvém popisu znamená, že to dělám právě pro sebe!!! Ukazuji se, jak jsem se obětovala a očekávám vděčnost. Souhlasím se špatnou formulací a s tvýn obloukem.
Trvám na tvrzení, že pořizovat si dítě s tím, že očekávám vyřešení nějakých svých problémů je neštěstí a u NRP to platí dvojnásob. Teď jsem se snad vyjádřila jasněji.
 Psychouš 
  • 

OK 

(14.4.2005 13:28:41)
Nebyla to špatná formulace, je jen nebezpečná, když se použije třeba ve zdejším prostředí ;-). Předpokládal jsem, že si rozumíme. :-)
 Kopretinka 


Re: OK 

(14.4.2005 14:41:59)
Souhlasné pokývání hlavou není vidět, ale kývu! :-) Ani nevíš, jak jsem vážila slova, když jsem psala příspěvek, ještě že se v internetovém světě nekamenuje a neupaluje. :-) no, i když možná....
 Psychouš 
  • 

Sovy nejsou tím, čím se zdají být ;-) 

(14.4.2005 14:52:29)
Jenže to kamenování a upalování ;-) nevidím tak hrozné jako to, když někomu nechtíc (jeho špatným pochopením) potvrdíš jeho názor. :-)

Už dááávno jsem přišel na to, že stejnými slovy jde obvykle vyjádřit naprostý opak - teda on to někdo jako naprostý opak může pochopit, když není tzv. "na stejné vlně". ;-) A kupodivu jeho špatné pochopení je obvykle dobře pochopitelné :-))), s ohledem na jeho "vstupní podmínky". ;-)







 Psychouš 
  • 

Doplnění 

(14.4.2005 14:55:15)
Zkrátka velká skupina lidí úzkostlivě číhá na potvrzování své pravdy a udělá pro to při svém vnímání (reality i cizích slov) téměř vše. (a teď se bude kamenovat... ;-)
 Dašula 


Souhlasím s tím, 

(13.4.2005 17:50:44)
že by se měla zkvalitnit soc. práce v terénu.To je dělat častější a především kvalitnější šetření v rodině,kde je OPRAVDU problém,místo formálních návštěv v rodinách,kde pečují o zdravotně postižené dítě a pobírají příspěvek o osobu blízkou. Z důvodu toho,že tento příspěvek či spíše almužnu, od státu pobírám,mám doma každoročně na návštěvě soc. prac.,aby se podívala,zda je použit ve prospěch dítěte. Zajímá ji,jestli má vlastní pokoj,čisté oblečení atd. Nikdy se nikdo nezajímal,jak to zvládáme fyzicky i psychicky. Kdybych tento příspěvek nepobírala,úřady by se o mě nezajímaly.

Dalším důvodem,proč zdrav. postiž. děti někdy skončí v ústavech je fakt,že z oněch 3708 Kč POB se opravdu žít nedá a maminka,která většinou zústane s takovýmto dítětem sama,ho prostě uživit nemůže a řeší to takto a nastoupí do zaměstnání.Kdyby z oněch 15000Kč,které stát dá měsíčně ústavu na každé zdrav. post. dítě,raději přidal mamince,která se starat chce,vypadalo by to jinak.

Braly mě mrákoty,když ministr Škromach jeden den populisticky strávil na vozíku(za přítomnosti několika pomocníků),říkal,jak to vše pochopil a 2 týdny na to,dal 4 (či 14,už si nepamatuji) milionů na vybudování nových ústavů!!Houby pochopil!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Romské děti 

(13.4.2005 20:19:30)
No tak to mě opravdu mrzí, že o ně není zájem - to už je druhá taková informace v tisku za poslední týden. Asi mají adoptivní rodiče nějaké předsudky či co...
 MajdaZ 
  • 

Re: Romské děti 

(13.4.2005 20:27:52)
Spíš bych řekla, že jde o obecně rozšířený názor, že romské děti budou méně zvladatelné, především s nástupem puberty, že se tzv. projeví jejich kořeny a budou problémovější, vyhledávat společnost, která nebude jejich adoptivním rodičům příjemná.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Romské děti 

(13.4.2005 22:04:31)
Majdo, to byla ironie, víš. My třeba zájem máme a je to houby platný.
 Psychouš 
  • 

A už se to rozhodlo (pro toto kolo) definitivně? 

(14.4.2005 11:47:19)
Odpověď není povinná, já jen, že už dlouho nebyla Adopce.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: A už se to rozhodlo (pro toto kolo) definitivně? 

(14.4.2005 16:11:13)
Neboj, až bude co, napíšu to. Nicméně předpokládám, že kdyby nás schválili, už bychom to dávno měli ve schránce.
 Ronja 
  • 

Re: Romské děti 

(21.2.2011 21:36:20)
A já bych malýho Cikánka brala hned!
 Kristýna+Robík 


Názory druhé strany 

(13.4.2005 20:52:11)
Než začnete diskutovat, prosím přečtěte si názory Fondu ohrožených dětí na
www.fod.cz
 ESTERB 


Kamz mizela celá diskuse ke článku? 

(13.4.2005 21:33:31)
Konkrétně kde se právě nachází má citace z jiného článku paní Sobotkové o tom, že by sama nedokázala být náhradním rodičem a která všechny její pseudoargumenty posouvá do trochu jiného světla?
Chtěla jsem se kouknout na ohlasy na článek, který mě nadzvedl - a místo toho nic...
 Hannah 
  • 

Re: Kamz mizela celá diskuse ke článku? 

(14.4.2005 11:31:28)
Kam mizela ta diskuze? Nevím, ale jestli budou všichni "odborníci" takoví jako paní Sobotková, tak sena vysokém počtu dětí v ústavech asi nic nezmění. Neberu jí její názory, ale ani trochu se mi nelíbí, znepokojují mne. Adoptovat dítě nebo jen přijmout jako náhradní rodič je u nás moc těžké a tito lidé nám to svými "erudovanými" názory neusnadňují.

 Ano 
  • 

Re: Re: Kamz mizela celá diskuse ke článku? 

(18.6.2006 1:38:50)
Jsem pro.
 Misa 
  • 

zakony jsou 

(14.4.2005 12:28:04)
Chtěla jsem jen říci, že legislativa sice není v pořádku, ale některé zákony přece jen jsou. Například ten (sdělil mi jej MUDr. Novotný ředitel kojeňáku, který říká, že biologický rodič musí projevovat AKTIVNÍ zájem zlepšit svou situaci natolik, aby se dítě mohlo vrátit zpět do rodiny. To znamená, že nestačí pohled jednou za půl roku, nestačí jedna nebo dvě návštěvy v DD za půl roku. Aktivní zájem.

Proto je pro mě nepochopitelné, že v DD, který znám, je už šest let asi z průměrných 50 dětí asi 35 stále stejných??? Se změnou akorát tak, že vyrostly a citová deprivace se u nich projevila natolik, že z roztomilých čtyřletých kluků a holek jsou teď zamračené a destruktivní děti (ne všechny samozřejmě) a z a z desetiletých slečen ted již šestnástileté maminky popř. holky na drogách. To jsou konkrétní příkla, samozřejmě to nejde zevšeobecnit na všechny děti, ale já věřím, že kdyby se dostaly do NRP nemusel by být jejich osud tak tragický. I kdyby jen pár se děcek se do tohoto stavu nedostalo byla by to výhra. A kde je chyba? Proč maminka prostitutka pravidelně - asi 3x za půl roku navšíví své 2 děti v DD, donese kupu dárků, hraček a sladkostí (pokaždé s jiným chlapem) a zase spokojeně odejde? Přitom peněz má dost, DD však neplatí. Situaci svou nezlepšuje. Děti jsou stále v DD, protože ona má svá rodičovská práva. Proč nikdo - sociální pracovnice, ředitel DD nebo kdo je tím pověřen, nepodá soudní návrh na odebrání těchto práv, vzhledem k tomu že matka se cíleně AKTIVNĚ nesnaží? Proč? Proč nemohou děti dostat šanci?

Nemyslím si, že všechny sociální pracovnice jsou špatné nebo ústavy se mají najednou zavřít, ale celkově bych poradila. Ať každý pracovník pravidelně navštěvuje na týdenní pobyty DD a po roce třeba zas a zas. Aviděli co to s těma dětma, které za nic nemohou dělá. To nikoho nenechá chladným.
 ESTERB 


Re: zakony jsou 

(14.4.2005 12:52:00)
Kam zmizela diskuse jsem se vyděsila večer, protože když jsem to tu otevřela, zmizely všechny příspěvky.
Neříkám, že když si někdo vezme dítě, je hned lepší odborník. Vidím ale ze svého okolí, že člověk který si usmyslí pomoct konkrétnímu dítěti, dokáže všechno možné. Někteří pěstouni chtějí i děti mentálně postižené, nemocné a tak dále, i když jim do alelujá bude někdo říkat, proč NRP u takového dítěte nejde. Pokud se neleknou, dítě dostanou. Někdy i proto, že to DD chtějí, viz weby s fotkama. Podle mě by bylo lepší, kdyby tomu pí Sobotková pomáhala, než říkat, že děti nikdo nedrží. Ve 100% asi ne, ale dost často ano.
OK ta situace fakt není.
 MAMA V NORSKU 
  • 

REDITEL DD BY PRISEL O MISTO 

(14.4.2005 14:54:09)
Kdyby se vsechny deti rozdaly do rodin, tak by spousta lidi prisla o atraktivni zamestnani. Reditele DD se boji o misto a spousta jinych funkci by take odpadla. Takze kdyz se nekdo obrati na DD nebo KU jestli nemaji dite vhodne k adopci, tak se rekne, ze ne. Vzdycky se to da nejak osolichat. Nejake deti to musi odnest, aby i nadale meli pekne mistecko.
Co se tyce rodin, ktere maji handicapovane dite tady v Norsku, tak dite se ponechava v rodine a rodina dostava vsechno, co je potreba. Auto s vytahem na vozik, ve skole kam chodi me deti je nekolik, ktere kazdy den vozi taxik do a ze skoly, specielne se upravuji tridy, apod. V Cesku je ta mama proste donucena ekonomicky to dite dat do ustavu. Bojujte dale at uz ty chudaci deti do tech ustavu nemusi. Kazda mama se postara o to sve detatko lepe nez v ustavu a postizene deti tu lasku a trpelivost potrebuji jeste vice. Pokud je potreba, tak se dojizdi na rehabilitace, lecbu a pod. Ale dite je u mamy.
 Psychouš 
  • 

Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 14:58:50)
Kazda mama se postara o to sve detatko lepe nez v ustavu

Fakt? Není to zjednodušené čili zkreslené čili nepravdivé?

Je, že? Protože by to potom muselo platit i na matky, které své děti týrají či zabijí. Neplatí to na ně? Takže to neplatí VŮBEC. :-)
 MAMA V NORSKU 
  • 

Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 15:13:54)
Ja komentuji ten problem, kdy NORMALNI rodina chce mit sve postizene dite u sebe, ale je nucena rezimem je dat pryc do ustavu. Jako povzbuzeni k dalsimu boji proti rezimu uvadim jako zajimavost, jaka je situace ve Skandinavii.

Rodiny NENORMALNI tady neresim.

 Psycholožka 
  • 

Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 15:19:11)
Psychouši, schválně, jaké je Tvoje emoční IQ?
Já myslím, že to bylo k pochopení, co napsala Máma z Norska.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(15.4.2005 10:59:19)
Nezlob se, osobní věci bych sem nerad tahal, navíc můžu napsat cokoliv, no ne?

Ale podstatné je, že takové uvažování sem (do diskuse) nepatří.
K pochopení to samozřejmě bylo, ale bylo to NEPŘESNÉ a tím nepravdivé. Nemůžu k tomu přistupovat tak, že když si k tomu něco domyslím, neco od toho odmyslím, patřičně to upravím a zaokrouhlím, že to je pravda. Pravdivý výrok musí odolat logickému rozboru. S osobou příjemce to nesmí souviset.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 15:41:03)
Otázka je, co to znamená NENORMÁLNÍ rodina.
S vědomím toho, že budu kamenována přiznám, že bych se o těžce zdravotně postižené dítě s největší pravděpodobností nedokázala postarat. Resp. možná dokázala, ale na úkor sebe a zbytku rodiny, což si neumím představit. Ta péče nestojí jen čas, ale taky peníze, a kdo by je vydělával, kdybych já nemohla, to netuším. A z příspěvků od státu se to zvládat nedá.
Někdo na to má - psychicky i finančně - někdo ne. Netroufla bych si odsuzovat lidi, co dají své postižené dítě do ústavu. Znám pár rodin, které postižené dítě v ústavu mají nebo měly, některé se snažily mít ho doma a po čase zjistili, že je to nad jejich síly. Nemáme právo soudit. Tohle je každého věc a to rozhodování je určitě velice těžké a bolestné.
 MAMA V NORSKU 
  • 

Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 16:24:34)
Nejak se to zvrtlo. Ja jsem chtela jen napsat o situaci rodin s postizenymi detmi ve Skandinavii, ze Cesko ma v teto oblasti co dohanet. Pokud se tady rodina CHCE A MUZE starat o sve postizene dite, tak stat dela vsechno mozne pro to, aby to slo - nejen penize, ale i odlehceni rodine, ze dochazi domu zdrav.sestra, ruzne kombinace, ze dite je chvili v ustavu, chvili doma apod. Rodina takoveho ditete tady ve Skandinavii rozhodne nezivori, spis naopak. Ale nikdo jim to auto nezavidi. A normalni rodinou myslim rodinu, ktera se radne o sve dite stara. Rodiny ktere tyraji ci zabiji sem netaham. Take nechapu, jak jste na to prisli, ze nekoho odsuzuji? Mluvim o rodine, ktera chce a muze se o takove dite starat. Pokud nechce nebo nemuze, je to jejich vec. A o co se rozhodnou se respektuje.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 16:27:46)
Milado,
to máš sice pravdu, teď jde o to, jestli je pro stát větší výdaj platit ty děti v ústavu nebo rozdělovat peníze přímo do rodin. Vím, že teď na tohle téma byly nějaké diskuse, ale netroufám si to posoudit, nejsem ekonom. Každopádně pokud dítě potřebuje speciální rehabilitační pomůcky, je asi výhodnější mít jednu pro víc dětí než v každé rodině extra. Taky jde hodně o to, zda je to dítě, které se nějakým způsobem může zařadit do života nebo je postižené natolik, že to nebude možné nikdy. A pro ty skutečně vážně postižené děti bude podle mého názoru třeba existence ústavů vždycky, to opravdu nezvládne každý rodič, i se sebevětší podporou od státu... :o(
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 19:56:28)
Problém je, jak poznáš, že to dítě se nikdy nezařadí? Spousta dětí, keré měly nálepku nevzdělatelné se nakonec alespoň částečně zařadila, protože si někdo dal tu práci se jim věnovat, což se v ústavu nestane nikdy.
Na druhou stranu,myslím, že zrovna severské státy mají sice velice štědrý sociální systém, ale taky dlouhodobě neudržitelný, jelikož stát se tím hodně zadlužuje.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 20:32:24)
Toranoko,
nemyslela jsem to tak, že se musí zařadit tak, aby byl společnosti prospěšný. To není o vzdělavatelnosti. Myslela jsem to tak, aby - zní to hnusně, omlouvám se - samo to dítě mělo něco ze života, aby dokázalo zpracovávat pro něj pozitivní vjemy na vědomé úrovni. Třeba mentálně postižené děti jsou v mnoha případech nevzdělavatelné, ale dovedou se radovat, smát, i když pro ostatní třeba "nepochopitelným" věcem...
Nemám přímou zkušenost s péčí o postižené dítě nebo dospělého, ale byla jsem s pár postiženými v kontaktu, ale zřejmě to neumím dost dobře popsat. Měla jsem na mysli děti s kombinovanými vadami - fyzicky i psychicky natolik postižené, že samy neví o své existenci. V takovém případě je to úplně o něčem jiném a ne každý rodič má sílu na to, aby se o takto postižené dítě staral doma.

Korytnačko,
myslela jsem spíš rehabilitační pomůcky, např. toho typu, jaké se používají v Kladrubech, ne přístroje, na kterých jsou lidé životně závislí. Nejsem odborník a nevím, jak se jmenují, tak jsem to radši nerozváděla.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 21:37:05)
Monty, ale třeba Kladruby jsou zařízení např. pro paraplegiky aby se naučili zacházet s vozíkem , posunuli se pomocí rehabilitace co nejdál od stavu po urazu a naučili samostatnosti + opakované "lázenské" pobyty, k obnovení některých již získaných dovedností, nebo jako rekondiční pobyt při jednostranné zátěři zpusobené postižením/ nemocí. TJ URČITE NEJDE O TRVALÝ POBYT, NEBO TRVALÉ VYUŽITÍ některých pomucek.

švagrová je rehábka , pracovala tam ,často se tam třeba vozíčkáři vrací na jakousi "dovolenou/lázně", ale trvalé pobyty tam myslím nepřevažují, nebo nejsou vubec.

je to zrovna příklad, kdy mouhou se zařadit do relativně bežného života, min.se vracejí do svého domovského prostředí, pokud to jejich "výsledný" (omlouvám se nevím jak to správně nazvat) zdravotní stav dovolí.

myslím, že přístroje nezbytné k zachování života, popřípadě jejich určité kvality, (pokud jsem správně pochopila co myslíš) budou výhodněji využity při trvalém pobytu v ústavu skutečně výjmečně a stav v ČR situaci neodpovídá.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 22:04:20)
Korytnačko,
vybavila jsem si při psaní toho příspěvku reportáž z pořadu "Na vlastní oči", o tom chlapci, co se topil a učitelky na to přišly až pozdě. Tam přece jeho rodiče říkali, jak je finančně náročná péče o něj, měli tam nějaký přístroj, do kterého mu upevňovali nohy na šlapání plus další věci, nepamatuju si to tak do detailu, ale určitě toho bylo víc, co si museli pořídit... protože i takhle těžce postižené děti se rehabilitují, i když jejich návratnost do normálního života se nedá předpokládat. Já opravdu nevím, jak se ty přístroje jmenují nebo co všechno se používá, snad ti bude takhle jasnější, jak jsem to myslela...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 22:39:27)
Milado,
on většinou nikdo neví předem, že bude jeho dítě postižené. Anebo ani nemusí být a stane se mu nějaký úraz, jako Filípkovi v té reportáži.
K těm finančním věcem se fakt nechci vyjadřovat, nerozumím tomu, jen jsem chtěla říct, že to prostě nezvládne každý, i kdyby mu stát platil bůhví kolik, nemusí to zvládnout psychicky, takže dítě do ústavu dá.
Vzpomínám si na jeden článek na eMiminu, kde psala nějaká holka o tom, že dali do ústavu slepého chlapečka. Tehdy jsem nad tím docela přemýšlela, myslím, že slepé dítě bych do ústavu nedala, ale zase - musela bych mít pro něj nějakou pečovatelku, prostě vím, že při své práci nemůžu zvládat celodenní péči ani o zdravé dítě a nepracovat si bohužel nemůžu dovolit. Nechci už to dál rozvíjet, osobně bych si přála, aby se žádné postižené děti nerodily a ani se jim nikdy nic nestalo (což je nesplnitelný přání), jen jsem reagovala na ty "normální" rodiny v příspěvku mamky z Norska, protože znám pár "normálních" rodin, co péči o těžce postižený dítě nezvládly a nepřijdou mi proto o nic horší - prostě, každý na to nemá, to je vše.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(15.4.2005 0:39:16)
Tak tak.

Navíc pomůcky, které dítě potřebuje jen dočasně (speciání sedačku do auta, kočár pro větší dítě s opěrkama hlavy, stojan, kam se dítě přidělává, aby chvíli vydrželo stát apod.) si kamarádka od nějaké organizace půjčuje (teď nevim přesně, jestli přímo od Rané péče, nebo od jiné organizace).
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Péče o postižené dítě 

(15.4.2005 0:57:44)
Milado, Monty, Korytnačko a ostatní diskutující
Naštěstí nemám postižené dítě ani přímo já, ani v rodině. Ale mám dost blízkou kamarádku, která má holčičku postiženou velice vážně.
Stručně: těhotenství po IVF (kvůli plastice čípku) - průběh naprosto bez komplikací - v 32. týdnu začaly bolesti - v gynekologické ordinaci jí dali radu jít domů, lehnout si a maximálně se šetřit (já tady vidím důvod problému, ale jsem laik a vím o všem jen z jejího vyprávění a to až po půl roce) - pěšky došla domů (cca 300 m), lehla si, odpočívala - v noci velké bolesti, odvezena rychlou do porodnice - proveden císař (díky plastice čípku se s tím počítalo).
Narodilo se dítě nedonošené, jiné info matka nedostala. Asi měsíc byla Olinka (jméno jsem změnila) v inkubátoru, domů ji dostali slabounkou, malinkou, nesměli ji nechat ani plakat, hned modrala. Půl roku ji neustále někdo choval a nosil. Ve třech měsících začalo v kamarádce sílit podezření, že něco s Olinkou není v pořádku. Do té doby jí lékaři neřekli ani slovo. Začali chodit od dr. k dr., postupně se dozvídali info: od nějakýho světla (???) v inkubátoru má Olinka poškozený zrak = zbytky zraku. Rozliší pohyblivé plochy neonových barev či velmi kontrastní plochy (černá x bílá). Intenzivně cvičí dodnes Vojtu, jezdí na rehab. pobyty, dostává injekce botulinu do nožiček, aby povolil spasmus, který jí nožky kroutí tak, že by jí mohl zlomit kosti (Bibi, pokud písi medicínské bludy, tak mně klidně oprav. Jsem laik a takto jsem to pochopila z jejího vyprávění). Po pár měsících už věděli všechno. Olinka nebude nikdy chodit, mluvit, vidět, sedět, .... Je postižená tělesně, duševně a zrakově. Má 8 let, pokud se usměje, má celá rodina radost. Když zvedne ručičku po zvuku hračky, je to pro všechny velký svátek.... Na rozdíl od zde zmiňovaného Filípka je schopna polykat, takže jí celkem normální stravu (rozmělněnou, má potíže s kousáním) a projevuje radoat z dobrých chutí (mlaská). Jiank je život s ní hodně podobný tomu, co vykládala maminka Filípka v úterý v TV.

Moje kamarádka otěhotněla v době, když byla nezaměstnaná. Během těhotenství kolikrát přemýšlela, co bude dělat, až mimísek povyroste. Přemýšlela, kdy začne hledat práci.... Když měla Olinka asi 5 let, řekla mi jednou: "Už vím, co budu dělat do konce života - pečovat o Olinku"

Já jsem to tu napsala proto, abyste byly v obraze, jak na tom tato maminka je. Abyste docenily ty následující informace:

Podle toho, co mi kamarádka řekla, tak se asi po 3 či 4 letech smířila s tím, že je Olinka takto postižená. Nikdy jsem od ní neslyšela stížnost třeba na lékaře, který ji poslal domů, ač asi již měla jít do porodnice. Na co si asi stěžuje je:
- lékaři jim v podstatě nikdy nechtěli říci co s malou je (dokud si sami nevšimli retardace, nechali je při tom, že je Olinka zdravé, jen nedonošené dítě...)
- na jakoukoliv rehab. či jinou pomůcku musí znovu a znovu sehnat potvrzení, že a jak je Olinka postižená
- papíry na speciální kočárek musel mít asi 6 růzých razítek od různých lékařů a úřadů (pochopitelně bariérových). Kočárek se dělá dítěti přesně na míru, podle toho, co dítě zvládá či ne má různé podpory a výstuže. Když dítě povyroste, je nutný kočárek větší. Dělá ho stejná firma, ale rodiče musí ZNOVU vyběhat veškerá potvrzení !!!!
- nikdo jim neporadil na co či koho se má obrátit, na co má právo, kdo jí může pomoci...
- jako asistentku jim opakovaně posílají děvčata, která neví ani, jak postižené dítě uchopit, nakrmit a pod....
- o fifnančních potížích v podstatě nemuví, ale často vyplývají ze situace
- deptají je nejrůznější "zrůdnosti" našich zákonů a vyhlášek. Např: na příspěvek na auto měli nárok (snad) od 3 let. Ale oni auto předtím neměli a do tří let absolvovali tolik vyšetření (v Praze, Brně, Ústí n.L a bůh ví, kde ještě). Absolvovat to všechno vlakem nepřipadalo v úvahu (malá měla děs z cizích lidí, 6 či 7x denně cvičili Vojtu, při hlasitějších podnětech měla epileptické záchvaty a tak.) Takže všechna tato vyšetření mohli absolvovat jen díky tomu, že je vozili různí kamarádi a známí. Vždyť to je úděsné - proč příspěvek na auto nemohli dostat hned. Bylo jasné, že postižení dítěte je trvalé a věřím tomu, že každá normální rodina - pokud by dostala příspěvek na koupi vozu kvůli postižení dítěte - by ráda veškeré prostředky do halíře vrátila, pokud by se zdravotní stav dítěte zlepšil a vůz by nebyl třeba.

Nejvíce deptá rodinu mojí kamarádky právě necitelnost úřadů, byrokracie a nedostatek informací - se zdravotním stavem dcery se už nějak vyrovnali, ale s touhle ¨státní" necitelností se vyrovnat nemohou.

Simča

PS - mimochodem: mnohokrát jsem přemýšlela o tom, zda bych měla sílu, trpělivost, finance a vytrvalost a takto se dokázala o postižené dítě postarat. A musím po pravdě říci, že to stále nevím... Takže Monty - rozumím ti. Ale tady jde o to, že by stát měl udělat podmínky pro to, že když se rodiče SAMI ROZHODNOU se o tyto děti starat, aby jim to bylo co nejvíce usnadněno. A o tom tu celá tato debata asi je.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Péče o postižené dítě 

(15.4.2005 2:05:23)
Simčo, jen mě napadlo k těm pomůckám: ta moje kamarádka mi říkala, že třeba jejich půjčená sedačka je jen takový korpus, který je pro všechny stejný a postupně se prodlužuje a vyměňujou se jen právě různé ty opěrky - že jsou odnímatelné. Ale kdyby to tak šlo i u Tvé kamarádky, asi by o tom věděla, že?

Jinak na papírování a běhání po úřadech si taky stěžuje - ona má ještě dítě malý, na spoustu věcí se teprve čeká jak se budou vyvíjet a prognózy se různí, takže kolikrát jde jen těžko odhadnout, kam patří v tabulkách - podle někoho má na některé věci nárok, podle někoho jiného ne a než se to po několika měsících vyřeší, už se blíží konec roku a může začít znovu na rok další :-(
 sally 


Re: Péče o postižené dítě 

(15.4.2005 7:15:13)
Simčo,
no nevím - nezdá se mi, že by samotným faktem, že se dítě narodilo předčasně vznikla takováhle serie poškození. Mám chlapečka narozeného v 33. týdnu (od 32. týdne se mi snažili porod zastavit) a je úplně v pořádku. Poškození zraku - předčasně narozené děti nemají dovyvinutou sítnici a někdy se stane, že se jim začne odchlipvat a rolovat. Ale zase - to platí o ještě dříve narozených dětech - a dětech, které musí být po narození na kyslíku. Nevím přesně detaily, ale u nás na JIPce naopak některé děti musely mít kvůli očím rozsvíceno pořád. Ledaže by malou dávali pod "sluníčko" kvůli žloutence a oči jí nezakryli... což se mi zase nezdá - že by někdo zanedbal péči do takové míry.
Rozhodně si nemyslím, že za všechno můžou doktoři - spíš tam asi bylo něco v nepořádku, co způsobilo předčasný porod, který všechny problémy ještě umocnil.
A to s tou informovaností rodičů - u předčasně narozených dětí se dlouho (až cca někdy do roku) nedá říct, jestli budou nějak postižené nebo ne. Je to jak na houpačce - nikdo ti nedokáže říct, jestli mimi, které je dneska živé a čilé enbude mít zítra krvácení do mozku, těžkou zástavu dechu nebo něco takového - a jaké následky to na něm zanechá. U těhle dětí se holt žije ze dne na den, z hodiny na hodinu. A bohužel i doktoři můžou u předčasně narozených dětí tak maximálně věštit z kávové sedliny :-(
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Péče o postižené dítě 

(15.4.2005 14:10:27)
SALLY - no já jak jsem to pochopila, tak se u kamarádky asi začal porod rozbíhat už dopoledne, ona šla k lékaři, ten ji odbyl, že se nic neděje a tak na ležela do noci doma. Když už jí bylo hodn zle, volala záchranku a ta ji vezla do poměrně vzdálené porodnice. Kdyby Alka mohla porodit, tak asi porodila po cestě. Ale ona má plastiku děložního čípku, tudíž ten se neotevírá a tak ona nemůže porodit. A než dojeli do porodnice a provedli CŘ tak to dost trvalo. Olinka byla po porodu na kyslíku a já jsem přesvědčená, že to dítě bylo v tísni (nedostatek kyslíku a pod) dost dlouhou dobu.

Jinak souhlasím s KOPRETINKOU, že se něco zlepšilo - dnes je rodičům právně umožněno mít své dítě doma. Měla jsem kamarádku s dcerou na vozíčku (duševně OK), kterou chtěli v roce cca 1978 soudit za to, že nedala dceru na Kociánku (ústav pro tělesně postižené v Brně). Že je povinná dát dítě do ústavu, aby chodilo do školy. Ona argumentovala tím, že dcera bude doma a ona ji denně bude vozit do školy. Protiargument: Školy nejsou bezbariérové. Ona: najde školu, kam bude dcera moci, kde nebude vozík problém.
Skutečně takovou školu našla, ředitelka té školy jí hodně pomohla. Dávala třídu Elišky do přízemí celý první stupeň, takže když ji Eliška (máma) pomohla ráno asi 4 schůdky do budovy, nebyl problém. Problémy dělali sociálky - chodily do rodiny, zda je o malou Elišku pečováno, chodily do školy, zda se Eliška připravuje a HLAVNE se stále ptaly učitelky, jak ji péče o postižené dítě na vozíku zatěžuje a ona se tudíž nemůže starat o ostatní děti!!!! Potíže začaly na druhém stupni, kdy se různé předměty učily v odborných učebnách. Ale Eliška se nedala - povedlo se udělat rozvrh tak, že se ty přesuny konaly třeba hned první hodinu - a máma Eliška vynesla malou (tedy 12-ti až 15-ti letou) Elišku do učebny v patře v náručí, počkala na chodbě celou hodinu a opět Elišku odnesla do třídy do vozíku... Ze strany Elišky (mámy) to byla dost velká obětavost, ale dokázala si dceru udržet doma celou dobu školní docházky i studia. Velice jsem ji obdivovala za její odvahu, neústupnost a přístup k postižené dceři.
Moje první dcera se jmenuje po ní....
S.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Péče o postižené dítě 

(15.4.2005 8:57:10)
MYSLÍM, ŽE PŘÍSTUP UŘADŮ A INSTITUCÍ V SIMČINĚ PŘÍBĚHU PŘESNĚ POPISUJE TO, CO MĚ TADY MNOHOKRÁT V DISKUZI DOST NADZVEDÁVÁ.
TO ŽE SE 90% LIDÍ S PROBLÉMEM NESETKÁ A NEZAJÍMÁ HO NEDÁVÁ STÁTNÍ SPRÁVĚ MANDÁT SE NA TO VYKAŠLAT, DEMOKRACIE JE O UMOŽNENÍ ROVNOPRÁVNÉ ŠANCE PRO MENŠINY. V tomto případě mít stejné možnosti, přístup k informacím a zdrojům bez ohledu jaký typ péče je poskytován ( ústavní/ domácí)
 Xantipa 
  • 

Monty! 

(15.4.2005 12:22:46)
Ani já nejsem odborník a myslím si, že ani odborník by nedokázal ukázat na postiženého člověka a říct, že o sobě neví, a to už nemluvím o postiženém dítěti. Myslím si, že by bylo skutečně lepší nechat na rodičích rozhodnutí, zda o dítě budou pečovat doma, či ho dají do ústavu. Pokud ovšem o něj chtějí pečovat doma, měli by být maximálně podpořeni, i finančně. V současnosti jsou automaticky vrhnuti na okraj společnosti a stanou se z nich rodiny sociálně slabé. To bych řekla, že je přímo hnusné. A že to dítě potřebuje speciální a drahé přístroje. No a co? Jsem přesvědčena, že ani jistě velmi kvalifikovaný personál není schopen dát tomuto dítěti tolik, co rodiče, kteří se rozhodnou o takovéto dítě se starat doma. Takže naše společnost prostě rozhodne za tyto rodiče. Nedostanete od nás nic /nebo minimun/ a vy si to rozmyslíte. A kde je morálka? Máme se přece starat o své slabé. A tyto nejslabší odložíme do ústavů, hlavně ať je to co nejlevnější. Tím neodsuzuji rodiče, kteří své dítě do ústavu dají, protože prostě péči nezvládnou. Ale proč k tomu nutit všechny?
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Re: Re: Re: Skutečně KAŽDÁ? 

(14.4.2005 20:17:38)
co myslíš "speciální pomůckou" pokud je to dýchací přístroj tak ten težko budou sdílet, pokud jde o dialýzu na tu se dochází .... případů cyklického užívaní jednoho přístroje nekolikrát denně několika jedinci asi nebude tak časté jako je častá ustavní péče v našem státě.
 Kopretinka 


Re: REDITEL DD BY PRISEL O MISTO 

(15.4.2005 8:11:02)
MAMO - takže když se někdo obrátí na ředitele dd nebo KU zda nemá dítě vhodné k adopci, tak odpoví že ne - to myslíš vážně? To v norsku si jen tak kdokoli volá řediteli a ptá se na toto? U nás to má být takto: v DD i KÚ je sociální pracovnice, která pokud je dítě právně volné, zajistí potřebnou dokumentaci a tuto předá příslušnému úřadu a na telefonické dotazy typu máte? se nereaguje. Děti nejsou housky na krámě! je pravda, že někde to jde rychleji, jinde pomaleji, ale to co píšeš není pravda. Ano, jsou případy, že DD nebo KÚ děti zdržuje- kvůli financím - ale rozhodně to není zase tak častým jevem, jak se mezi lidmi vykládá. je mnoho skvělých ředitelů, kteří dělají co mohou.
Velmi by mne zajímalo, kolik znáš ve svém okolí lidí zneužívajících sociální dávky. tady u nás v Česku je to procento dost vysoké a suma potom mnohamilionová. Opět se dostáváme k tomu, že vše souvisí se vším. Co váš dańový systém? To přece také souvisí s tím na co peníze jsou a na co ne. Snaží se u vás každý druhý daně co nejvíc ošidit? A co běžné společenské povědomí? Závidí se třeba lidem, kteří se starají o děti z DD, že dostávají příspěvky? tím myslím u nás pěstounskou péči. Nedávno jsem četla o sociálním systému Belgie, tam dostává rodina na osvojené!! dítě do jeho zletilosti příspěvek ve výši 1000 eur, to by tady každý puknul závistí. I když bych to přepočítala na naše poměry, pořád mi vychází částka, kterou by unesl málokdo. A přitom je to o tom, že si dobře spočítali náklady a výsledky. Umíte si představit co by se tu dělo, přijít s něčím podobným do parlamentu? A další věc, ono tady u nás přece jen většině lidí vyhovuje, když jsou ty převážně cikánské děti zavřené v DD, než když si je někdo vezme domů a najednou je má člověk za sousedy. S tím se asi taky v Norsku nesetkáváš, viď.
K postiženým dětem se vyjadřovat nebudu, ale můj názor je ten, že se mnoho zlepšilo, a to jak v péči, pomoci i v povědomí lidí. Stále to není zdaleka ideální stav, ale i v Norsku měl jistě svůj vývoj. Za pozitivní považuji, že možnosti jsou, ale je třeba je více využívat a odpovědné úřady i lékaři by se měli více věnovat informovanosti. A taky by se měla zmírnit byrokracie kolem obstarání pomůcek.
 Kopretinka 


Doplnění 

(15.4.2005 8:13:38)
Jo, ten příspěvek osvojenému dítěti, je měsíčně.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: REDITEL DD BY PRISEL O MISTO 

(15.4.2005 9:06:43)
MYSLÍŠ, ŽE JE NEJLEPŠÍ NECHAT DETI ČEKAT V USTAVECH AŽ SE SPOLEČNOST " VYCHOVÁ"?

pochybuji, že selekcí cikánských dětí v ústavu, abys je neměla za sousedy se oni stanou toleratní k majoritní společnosti a ona k nim a tak je to i se sociálními dávkami ....


 Kopretinka 


Re: Re: Re: REDITEL DD BY PRISEL O MISTO 

(15.4.2005 9:23:52)
Bohužel jsi mne nepochopila. Tak jako věc zjednodušila MAMA, tak ty jsi ji teď absolutně zjednodušila a otočila. mmch. já mám doma romčátka dvě a naprosto přesně vím o čem mluvím. A kde jsem napsala, že mají čekat v ústavu? Žádala jsem MAMU o srovnání také těchto věcí, nejen financí, které vypsala ve svém příspěvku. Tak o co ti jde?
 Kopretinka 


Re: Re: Re: REDITEL DD BY PRISEL O MISTO 

(15.4.2005 12:45:05)
Před 15ti lety ti nikdo s postiženým dítětem nepomohl(většinou), neb v komunismu se takové děti přece nerodily. Asi tak to myslím. A pokud bychom měli po ruce skutečná čísla a možnosti, bylo by to zřetelné. Je to prostě můj názor, je co zlepšovat, ale jsou tu jisté pokroky, minimálně v možnostech. Nechci do toho zabředávat, protože jak jsem napsala, nemám v této oblasti moc info. Samozřejmě souhlasím, že by si ti, co pečují zasloužili mnohem větší podporu, nejen finanční, a postižení by si také zasloužili víc než dostávají.
 Dašula 


Podpora státu 

(15.4.2005 13:40:08)
Ano,také jsem čekala od 1.3. 2OO5 na zvýšení POB na 5350kč. Místo toho mě a ostatním maminkám postižených dětí přišlo rozhodnutí o zvýšení o 64 Kč!! Přitom na netu MPSV i jinde je stále informace,že došlo ke zvýšení na 5350 Kč.Viděla jsem v TV přenos schůze z poslanecké sněmovny,kde se toto řešilo a jedna poslankyně se snažila zvýšení aj. prosadit,nato jiný poslanec podotkl "Ale to je 3/4 miliardy!".Naštěstí ho přehlasovali,ale stále to není jisté.

Co se týče souběhu rod. příspěvku a POB mám vlastní zkušenost: mám ještě druhé a třetí dítě a ani na jedno nemohu dostávat "mateřskou",protože už přeci pobírám POB:( Proč má být další děti ochuzené o tyto peníze? .Při druhém jsem o peníze přišla,ale protože život mě otrkal,tak při očekávání třetího dětátka jsem napsala na MPSV a ved. soc. odboru mi poradila,ať RP pobírá manžel (vzhledem k tomu,že si lze dnes na MD vydělávat bez omezení s dodatkem,že o děti pečuji já).Není to paradox?
 Dašula 


Oprava 

(15.4.2005 13:43:03)
Návrh POB 5310 Kč.
 MAMA V NORSKU 
  • 

ODPOVED KOPRETINCE 

(16.4.2005 19:47:53)
Ahoj Kopretinko, ptas se na hodne veci a ja se budu snazit na ne odpovedet.

Tech lidi, co se staraji o deti v DD a KU je opravdu hodne a opravdu by prisli o to sve misto. Na tom nic nezmenis. Proc je tolik deti v ustavech, ktere jsou tam od malicka a dal tam jsou? Proc nejsou adoptovane uz davno? Ano, nektera z nich neni asi pravne volna, ale spousta deti tam proste zapustila koreny. Je to tak. Proc myslis, ze jak se pise v tomto clanku ma Norsko tak malo deti v ustavech?
System socialnich davek a ruznych prizpevku je propracovany a spravedlivy. Kdyz ma nekdo postizene dite, tak se presne stanovi jaky stupen postizeni a na co ta rodina ma pravo. Nevim o nejakem zneuzivani. V praci mam jednu spolupracovnici, ktera ma v pestounske peci 14 leteho kluka a ma ho uz asi dva roky. Pobira samozrejme pekne penize, ale podle toho, co mi vypravi, tak ji nezavidim ani halir. Obdivuji ji, ja bych to nedokazala. Najednou mit v rodine uplne cizi skoro dospele dite 24 hodin kazdy den, to neni jako tve, je to jako kdyz mas navstevu celou dobu. Uz si jen tak nevybehnes z koupelny a nechovas se jako driv. Porad beres ohledy, a ty problemy, ktere ona resi, ani nemas zdani. Ne, ne, nezavidim ji ani halir! Nezavidim ani to krasne velike auto jedne rodiny tady v blizkosti u nas, kde bydlime, kdyz vidim jeji postizene dite. Ja bych holka nemenila. Dane jsou v Norsku velike, platime na to, aby ti slabsi meli take nejakou kvalitu zivota. Nikdo neplati dane rad, ale vzdyt nikdo nevi, kdy sam bude v te situaci, kdy bude potrebovat sam nejakou podporu ci nejakou jinou pomoc. V Norsku se neda adoptovat bile dite. Bile deti proste nejsou. Adopce je pouze z ciziny. A doptuje se strasne moc! Moje dcera ma nejlepsi kamaradku tady na sidlisti a ve tride - je adoptovana z Kolumbie. O dva domy dal mame take dve sestry z Kolumbie, hned naproti si prave jedna rodina privezla chlapecka - cerneho, div se nebo ne, z Jizni Afriky. A to maji jednu vlastni dceru bilou. Ale dalsi deti uz nemuzou mit, takze maji jedno sve a jedno adoptivni a navic jedno bile a jedno uplne cerne. Vsude okolo me jsou deti a lide vselijakych puvodu a jsou adoptovani. Vubec se nad tim nikdo nepozastavuje. A mozna tomu nebudes verit, ale strasne se adoptuji cikanske deti z Rumunska i z Ceska a nejvic jich jde do Danska. Ve skole kam chodi me deti mame deti romskeho puvodu, cernousky, Korejce a ja nevim co vsechno. Mile deti, ktere jsou vymodlene a rodici milovane. Mate se jeste co ucit o toleranci. Nevim, co je spatne na tom adoptovat cikanske dite. A rict, ze spouste lidi vyhovuje, ze cikanske deti jsou zavrene v DD, to mi pripada jako sen, ale vim, ze ceska spolecnost je hrozne netolerantni. Proc je rovnou neodvezete do Auschwitzu? Preji vsem maminkam co adoptuji hodne stesti a tolerance od okoli. Ti, co nejvic pomlouvaji, ti mozna nejvic zavidi, ze sami nikdy nic takoveho nedokazali a nezazili. Omlouvam se za pravopisne chyby.
 Misa3 


Uvaha o lidech odlisnych, (o postizenych, o Romech atd) 

(18.4.2005 17:56:14)
Mila Mamo, jednak jsem moc rada, ze jsem mohla cist neco, co skutecne popisuje situaci v Norsku. Pro mne je to nedostizny sen a to, ze si tam pripadaji vsichni lide rovni a kdo se citi nadrazene, je druhym jen pro smich hluboce obdivuji. Kdyz tu byla ta revoluce (nebo co to vlastne bylo), moc jsem snila, ze tu vznikne stat podobny nektere ze Skandinavskych zemi, respektive postupne se k nim priblizujici.

To, ze se tu skutecne zhaslo, aby nebylo videt na to jak se krade, ze se tu rozpadl prumysl a zemedestvi, ze kdyz jsi postizena anebo nemas na prvotridni obleceni, nemas ani moc velkou sanci, ze Te nekdo prijme nekam do prace. Dolozim to malym pribehem: v dobe ustupu me nemoci- v remisi jsem hledala snad dva roky misto asistentky. To proc marne mi rekla, az divka-rovnez cekatelka na pohovor, ktera se nade mnou srdecne zasmala (v te dobe jsem privrala po prednisonu) a rekla ze, brylatou, tlustosku, po tricitce nikdo jako asistentku nevezme, i kdyby umela buhvico(znala jsem v te dobe jakz takz anglicky a nekolik PC programu...) Musim rict, ze i pres neprijemny pocit, jsem ji byla vdecna protoze jsem zratila dva roky zbytecnym hledanim mista, ktere proste nebylo pro mne. Vsude mi rikali: Vy jste takova neprubojna. To tu vladlo cosi zvane asertivita, kde byly predpisy a pravidla kterych se mel clovek drzet neco jako: Jak a co nejlepe predstirat, aby byl nedko ochoten vas vubec zamestnat. To ze tatko ziskany zamestnanec vubec neodpovidal tiomu, co se po nem vubech ctalo, protoze se predpokladalo ze se bude vse ucit za pochodu a zkus a ucit za pochodu veci, ktere jsou mnohaletym ucivem nekolika VS.

Jo asertivitu v tomhle podani, ja moc rada, nuti cloveka predstirat neco, co neni, aby mohl vykonavat praci, ktere neni schopen... :-((( :-)))

To co tu clovek prozije jako nezamestnany je dost k neuvereni, treba Te vezmou BEZ VYPLATY NA ZAUCENI A A PO TRECH MESICICH, TE PROSTE BEZE SLOVA A BEZ KORUNY VYRAZI. Co se tu deje s telesne postizenymi bych radeji nepopisovala, znam pana, ktery trci jiz cele roky doma, protoze jeho drahoceni sousedi si nepreji, aby mel v dome upravu, ktera by je nijak nezatizila a jemu by umoznila se dostat s vozikem vem. No tak proste ven nejde, ze.

Je bezne, ze tu mas podniky, ktere tvrdi ze jsou bezbarierove, ale nemaji bezbarierove WC, to ze pokud u obchodu uvidis znacku voziku, neznamena, ze by se tam venovali postizenym na voziku, ale ze si dotycni maji zazvonit a budou obslouzeni( na chodniku), ze nekdy ujdes mestem kilometry o berlich, aniz bys narazila na WC nebo lavicku. (Ja chodim o tech berlich a znam par lidi na voziku.) Clovek si zvykne a uz to ani jako nejakou krivdu nebere.

Jen si pamatuji, ze kdyz mi ochrnuly hlasivky a nemohla jsem polykat, takze jsem se zivila Nutridriknem, socialka mi odeprela dat prispevek na financne drahou dietu (Mam plny ID 5600KC), protoze se jim proste nezdalo, ze by mi meli odsouhlasit rekonvalescencni dietu, neb v jejich dotazniku nebyla uvedena. Takovych story je X jako treba, ze jedna internistka mi to podepsala bez mrknuti oka, druha pred tim na mne rvala, ze na nic takoveho nemam pravo, protoze mi to stejne zivot neprodlouzi ani nezachrani. Neni nad pekne slovo po ranu. Znam desitky iatrogennich postizeni lidi, se kterymi si pisu a nehodlam je zverejnovat, nekteri jsou jeste ted vyklepani z toho, jak s nimi bylo jednano, natolik, ze se k lekari proste boji chodit(podotykam ze jde vetsinou o lide tezce nemocne, kteri by tam chodit meli, ze).

Ale pokud se tyka Romu musim se drobet zastat ceskych maminek, protoze sama ziji oblasti osidlene Romy a Romove tu maji bohuzel pomerne opravnene velice zlou povest. Je to Olasske Romy. Ma matka (83 let) je tak prumerne 2-3x rocne okradena( zbita zatim nebyla), ale muj pritel vozickar byl Romy prepaden a zbit, abych udelala spravedlnosti zadost byl prepaden a zbit i skeanhedy, ale take pouhymi jako by se drive reklo chuligany, proste neprispusobilou "neromskou" mladezi.

Navic v deckych domovech konci deti vetsinou Romskych prostitutek. A nemohu se prilis divit tem, kteri veri na dedicnost, a boji starsi romske dite(12 a vice) adoptovat. V mnoha pripadech je to velice nespravedlive, ale co nadelas. Vim, ze je tu nekolik matek, ktere maji s adopci romskych deti skvele uspechy, a vim, ze to bylo predevsim jejich usilim a ze i adopce "neromskeho" ditete nemusi nakonec pres veskere usili rodiny, dopadnout nejlepe.

Ze ani vlastni vychova neni casto bez vetsich nebo nemsich uskali. Viz debata na tema me dite me okrada atd.

Ano uznavam jsem zaujata a jsem mozna i rasistka, prostoze rasismus se rodi predevsim ze strachu a ja se Romu bojim. Ale neni to bezduvodne a stejne tak bych se bala "neromskych"(nebo zlutych, pripadne zelenych, ci fialovych lidi) proste lidi, kteri by meli urcite spolecne vlastnosti a navic by mne opakovane urazeli, prepadali a nahaneli mi strach.

Kdyz se tato skupina totiz nahrne do tramvaje vestinou automaticky zaujme vsechna mista k sezeni a zacna na sebe pres celou tramvaj porvavat. Byl tu i prispevek od pani, ktera byla zbita 10tiletymi romskymi detmi, nic moc ji neudelaly, jen do ni proste mlatily pestickami, tahaly za vlasy a pokousely se ji vyrvat kabelu, bala se jakkoliv branit. Na strane druhe, jsem byla svedkem toho, jak byl malem lincovan bilymi cestujicimi asi desetilety chlapec, snazila jsem se zfanatizovane skupine vysvetlit, ze jde o dite, ale oni videli romskeho zlodeje.

Je to tu pekne tezke a mas naprostou pravdu, ze na nektere strane se odrazi nase nesnasenlivost, ale na strane druhe, kdyz byla tato otazka polozena afroamericanovi(slo o to, ze byly vystehovavani Romove, kteri neplatili najem), pravil, ze se mu nezda, ze by slo o rasismus, ale spis se divil, ze zadna ze stran nejak nemluvi o praci, tedy ani mistni magistrat, ani postizeni Romove se o tom, ze by meli hledat praci a platit najem nezminili. Ano prace se tu hlada tezko, ale manulani praci je mozne najit, zvlaste pokud ji hleda muz, je jedno zda rom, nebo nerom, prace, kde se sice nadre, ale jakz takz si vydela, se najit da. Lide ze sousedstva rikali, ze maji dojem ze debata je nemozna, ze dochazi ze strany Romu jen k urazkam a sprostym slovum, ze vubec nejsou ani v nejmensim ochotni (a abychom jim nekrivdili mozna ani schopni)uvazovat o nazorech protistrany, na cemz je diskuze zalozena...

Jo je to tu dost tezke a neprehledne, ale neni to tak zcela jednoznacne, jak to vidis Ty a pokud se tyka postizenych, je mozne, ze ani tak jednoznacne jak to vidim ja, asi nejsou penize, aby se kvuli jednomu ci dvema obcanum delali prilis veke zasahy do staveb, na strane druhe jsou tu jak u Romu tak u vsech jinych skupin ze specifickymi potrebami mozne i ruzne kompromisy, ktere zatim nejsou vyuzivany...A to zvklast ze strany zvyhodnenych skupin. I Romove vychovani v "neromske" rodine, casto hovori, ze tu je rasismus naopak, ze Romove vyuzivaji a zenuzivaji vsech vyhod a lide se boji pranit, protoze jsou hned nazvani rasisty a sveho pravase nedovolaji. Tak tedy toto i kdyz to zni rasisticky je bohuzel casteji pravda nez by clovek cekal a neni to zrovna vesele...

Prumerny dojem prumerneho obcana je asi ten, ze romove porad jen chteji, ale to, ze by i oni meli nejake povinnosti a neco co by meli delat., a neco cemu by se byly nuceni stejne jako "neromove" podridit si prilis nepripousteji.
 Kopretinka 


Re: ODPOVED KOPRETINCE 

(19.4.2005 7:50:19)
MAMO, mám pocit, že jsi mne úplně nepochopila. Já nemám nic proti adopci cikánských dětí, sama mám dvě takové. se závistí jsem to taky moc nepochopila. Potvrdila jsi mi, že prostě Norsko je úplně jinde a proto se s ním těžko můžeme srovnávat. Tady u nás péče o 14-ti leté dítě z DD znamená asi toto: příspěvek na jeho potřeby je nedostatečný, je-li Rom, jsi vyřazena na okraj společnosti, dítě má většinou těžké problémy s chováním a pro své nové okolí je grázlem, na kterého si každý dává velký pozor(tak to je většinou, jsou i výjimky), krom toho máš samozřejmě i ty problémy, o kterých píšeš ty. A stává se, že dávku na dítě ti lidé závidí. Sociální dávky se u nás také ve velké míře zneužívají a říct, že sice platím velké daně, ale chápu to, protože tím přispívám na slabší, to se u nás také nepěstuje. Daně se obcházejí jak to jde a spíš ti lidé řeknou, že se má každý starat sám. Tak asi tak. Prostě společenské povědomí u nás je úplně jinde než u vás. A skutečně je holým faktem, že sice téměř každý kritizuje počet dětí v DD, ale pokud by měl mít za souseda cikánské děti a mohl by to rozhodnout, pošle je do toho DD.
 Kukuk 


mala otazocka 

(15.4.2005 20:43:35)
prosim vas, aky je postup ked niekto poziada o zverenie dietata? myslim tym, ci je nejako a podla akych kriterii posudzovany rodic-ziadatel...
hladisko psychologicke a osobnostne...
tu na slovensku bol jeden nedavno medializovany pripad, mne blizky (kamaratka...)
kedy boli deti odobrane nahradnym rodicom policiou po zisteni, ze boli tyrane...
vsetci sa pytaju nezodpovedanu otazku, AKO TO ZE IM ICH DALI?
su tam nejake metody na predchadzanie takymto pripadom?

inak strasne... zamyslite sa aj nad tomto prosim...

taktiez raz bola v TV v jednej nasej reality sou Zamena manzeliek..... rodina s 14 detmi, kde tie deti boli v spine, smrade, otec nic nerobil, s detmi nekomunikooval, len hral PC hry.... tiez ich mali v pestunskej starostlivosti, tymto nechcem hadzat vsetkych do jedneho vreca, obdivujem ludi, ktori sa na to podujali a este viac tych, ktori to zvladli...
tymto im chcem podakovat za povzbudive pribehy, ktore mi dodavaju vieru v existenciu ludskosti
aj za tu lasku venovanu tymto detom dakujem, zvlast zdravim macesku, ktoru sledujem s velkym obdivom....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: mala otazocka 

(15.4.2005 20:58:39)
Kukuk, co já vím, je na Slovensku ve školských zařízeních i dětských domovech jiná situace, než u nás (bohužel méně peněz a alespoň podle mých informací i horší legislativa), takže předpokládám, že i proces schvalování žadatelů probíhá na Slovensku jinak, než tady.
 Kukuk 
  • 

Re: Re: mala otazocka 

(17.4.2005 19:45:47)
haha, dobre som sa zabavila... len pre tvoju informaciu, my sme tu uz podaktori zlieuli zo stromov... nie, neurazila som sa... len ma pobavil pohlad na slovensko...
 Kopretinka 


Re: mala otazocka 

(19.4.2005 8:19:08)
Kukuk, také v Čechách se objevují případy, kdy náhradní rodiče týrají svěřené děti. Bohužel, sebelepší testy a příprava toto nemůže stoprocentně vyloučit. V odborných textech, zabývajících se týráním dětí, je právě náhradní ridinná péče jednou z příčin týrání, čili to nejsou úplně ojedinělé případy. podotýkám, že týrání není jen fyzické. Zkrátka v náhradní péči vznikají poněkud složitější vztahy a mohou vyvolávat i rizikové chování, záleží pak na každém, jak se k tomu postaví. Stručně - zkrátka se může stát, že dítě, které rodič přijal vůbec nesedne svým naturelem rodiči, ten si k němu nedokáže vytvořit vztah a máš zaděláno na průšvih. pak záleží na tom, jestli je rodič schopen toto přijmout a řešit. Deprivace dětí je někdy tak vysoká, že dítě vůbec není schopno opětovat city a staví se jim na odpor, a to i malé dítě, pak je velmi těžké si takové dítě skutečně zamilovat. Další věc je, že do náhradní péče jsou třeba děti svěřovány příbuzným a tam bohužel neprobíhá tak důkladné prověřování. Zvláště pokud se jedná o sociálně slabou( nemyslím finančně) je to problém, zkrátka postoj sociálky v tomto je takový, že má-li příbuzný zájem, dítě mu je svěřeno a papíry už se nějak udělají.
 Kukuk 
  • 

Re: Re: mala otazocka 

(19.4.2005 8:53:12)
dakujem za prispevok k veci
vyzera to tak, ze v tejto rodine to zacalo zdanlivo nevinne
pol roka tu boli deti, bez problemov
len drobne rozdiely
nikto z dediny deti nikdy nevidel, von chodili iba s biologickym synom
uz to bol myslim zaciatok a tu vidim aj vinu "matky"
potom v case nepritomnosti matky otec deti bil a ktovie co este
uz su od nich prec a on vo vezeni
 LaD 2002 


Jenom mě napadlo, 

(21.4.2005 11:01:16)
že by tedy šlo umístit 23% etnicky odlišných dětí ať už do rodin či k pěstounům (mě to nepřipadá tak hrozně málo)a zdalipak je to procento zájemců v praxi uspokojeno aspoň přibližně?
 Kopretinka 


Re: Jenom mě napadlo, 

(22.4.2005 8:31:52)
Většina uspokojena je. Zájem bohužel v životě nestačí k dosažení cíle a ne všichni zájemci mají pro výchovu etnicky odlišného dítěte předpoklady. Někteří tento fakt přijmou, jiní ne a cítí se ukřivděni a vystupují proti systému.
 Rebekah 
  • 

Proč jsou děti v ústavech tak dlouho???? 

(1.9.2005 19:37:49)
Nejsem odborník a ani znalec zákonů, jsem poručník malé holčičky.

Jen pár poznámek k tématu.
Ze své dost otřesné zkušenosti vím, že na umístění dítěte do NRP žádný soud nespěchá. Pokud vím, tak u nás neexistuje časové omezení pobytu dítěte v ústavní péči a ani časově přesné omezení soudních průtahů. Nás naše úžasné zákony připravily o 10 měsíců společného života.
Co se týká dětí v ústavní péči, tak z mého pohledu, tohle není pro naše zákonodárce dostatečně mediálně vděčné téma, takže se nic měnit nebude. Děti v ústavní péči nemohou stávkovat a ani podepisovat petice.
Je mi to líto, ale jsem přesvědčená, že náhradní rodiče prochází nepřiměřenou zátěží než je jim dovoleno se zajímat o dítě. Naprosto nechápu, proč je stále nutný posudek zaměstnavatele. V dnešní době to znamená pro zaměstnavatele ztrátu kvalifikované pracovní síly. Pro mě to znamenalo se obrátit na odborovou centrálu a hájit svoje právo na to být matkou na rodičovské dovolené.
Zjistila jsem, že jako jednotlivec nic nezmůžu, prostě pro zákonodárce je podstatný pouze názor nějaké organizované skupiny občanů.
Je mi líto, že je to tak, ale pokud se podstatně nezmění zákony, tak děti nemají šanci na náhradní rodiče, tedy na rychlé umístění do rodiny.

Ještě jedna otázka: Proč rodiče, kterým je na základě rozhodnutí úřadů umístěno dítě do ústavní výchovy nemusí před jeho návratem do rodiny projít alespoň stejným testováním jako náhradní rodiče. Upřímně řečeno cítím se tímto dvojím metrem diskriminovaná a i "trestaná státem" za to že se mi nepodařilo porodit své dítě. Myslím, že by znalecký posudek z oboru psychologie není až tak vysoká cena za bezpečí dítěte.

Zdravím Rebekah
 Judita, dcera 18, syn 13 
  • 

Víte, co mi nejde do hlavy? 

(18.10.2005 12:11:20)
Proč si nemůže osamělý člověk adoptovat dítě (povětšinou tedy asi žena by měla zájem) a ve vesničkách SOS je podmínka, aby se "starala" sama žena bez partnera. Má to jako zaměstnání, pobírá příspěvky od státu, ani se to nedá nazvat příspěvky, prostě je placená státem a nahrazuje údajně rodinnou péči. Dítek má několik...a dotyčná snad ani nemusí být nějak extra pedagogicky zdatná a emočně vyzrálá, ale to je jen můj názor. Z doslechu jsem slyšela o jednom odstrašujícím případu, kdy takováto "matka" byla víc než strohá a málo vřelá, prostě chladná.
 eva, vdaná, bezdětná 
  • 

Re: Proč jsou děti v ústavech tak dlouho???? 

(22.10.2006 14:34:43)
Ahoj Rebeko,

s Tvým názorem úplně souhlasím, jsem taky lajk, ale myslím, že u nás legislativa absolutně nenahrává možnosti, dát šanci těmto dětem prožít dětství s milující rodinou. Myslím, že dětsví je stádium živouta, které neuvěřitelným stylem poznamená každého člověka, a pokud dítě zažívá opakované věci, které neumí a nedokáže vyřešit nebo vyrůstá v nenormální prostředí ústavů (neříkám, že je to nějaká hrůza, ale rozhodně člověka pro život asi moc nepřipraví) asi si ponese do života handicap, který se s nim může táhnout až do smrti. Nehledě na to, že samozřejmě nedostane šanci vyniknout v něčem, v čem je jedinečný a dobrý, protože myslím, že jsou tyto zařízení rády, když jakž takž vyjdou.

Mám kamarádku ve Španělsku a ta říká, že tam děti ve státních zařízeních vůbec nejsou. Jakmile jsou odebrány rodičům a soud rozhodne, že rodič nebo rodina, není schopná zajistit jeho potřeby, jde okamžitě k pěstounům. Já sama bych moc ráda dala takovouhle šanci nějakému dítěti, ale nevím jestli bych dokázala být tak silná a pak odrazují mě takové zkazky, jako, že když si pěstoun a dítě máš u sebe, tak biologičtí rodiče Tě můžou klidně otravovat i doma a vpodstatě je to beztrestné. Myslím, že naše zákony jsou neuvěřitelně děravé a pokud se to nezmění tady, asi nebudou mít ty děti dál šanci žít normální život. Obdivuji páry, které přes to všechno to risknou a doufají, že to všechno bude vpořádku. Nevím proč se nazývá slovem rodič někdo, kdo naprosto o to dítě nemá zájem. Přijde mi to hodně nefér vůči těm dětem.

Zdravím Eva
 RadekL 
  • 

Pozor na přechodnou pěstounskou péči !!!  

(31.1.2007 13:32:10)
Když se běžný člověk dozví, že by děti místo do ústavů mohly chodit do rodin, má z toho radost. Upozorňuji proto na několik rizik:
To, co se u nás provozuje jako pěstounská péče, fakticky pěstounskou péčí není. Jde o určitou omezenou formu adopce. Ten název je ovšem důležitý, protože díky němu se do této (fakticky adopční) péče může dostat i dítě, které by z právních důvodů do adopce nemohlo a muselo by zůstat celý život v ústavu. Mám za to, že tuto právní kličku vymysleli čeští psychologové v čele s panem Matějčkem, protože šlo o jedinou možnost, jak celou řadu dětí vysekat z dětských domovů.
Nevím přesně, odkud vychází tlak na práva rodičů - snad je to z Evropské unie. Podle těchto práv je nemožné osvojit dítě, jestliže rodič projevuje nějaký zájem (občas návštěva, balíček, pohlednice). Ovšem náš koncept pěstounské péče tato práva zásadně porušuje. Zrušit pěstounskou péči by bylo velmi nepopulární, a tak se domnívám, že se politici pokoušejí nenápadně zlikvidovat to, co nám po panu Matějčkovi a jeho kolezích zbylo.
Vím, že stále opakuji "domnívám se" a "mám za to", ale nezbyl mi zatím čas hledat důkazy. Pozoruji určité příznaky. Jsou to tyto jevy:
1) Zvyšují se nároky na pěstouny (plánuje se např. povinné pedagogické vzdělání, zvláštní kurzy apod.)
2) Je stanoveno, o kolik dětí maximálně smí rodina pečovat.
3) Stále vehementněji se prosazuje ona krátkodobá pěstounská péče.
Já osobně vůbec nejsem proti tomu, aby děti místo do ústavů šly do rodin. Pokládám to ale za zastírací manévr, jak postupně vyřadit onu dlouhodobou pěst. péči a vrátit děti tam, kam podle právního pojetí EU patří - to jest do dětských domovů, kde si je jejich biologičtí rodiče později najdou, aby je mohli používat k páchání trestné činnosti apod.
Na závěr ještě jedna poznámka: Rodina, kde se po roce střídají děti, není normální rodinou. Jde o silně traumatizované společenství, které se spíše blíží jakési léčebné komunitě. Určitě je o 200% lepší než dětský domov, ale o rodinnou péči v pravém slova smyslu se nejedná.
 B.Fousová dosp.děti, vnoučata 
  • 

Proč je tolik dětí v ústavech? 

(14.12.2007 9:20:01)
Plno řečí, spousta moudrých rad, hra na city.Pravda však bude úplně jinde a jak je to v Čechách typické - v penězích. Najednou jsou tu kvanta chytrých psychologů, jsou strašně důležití a to na kdejakou blbost. Nechci znevažovat jejich práci, ale je to i tak trochu módní vlna.Dříve jsme si museli řešit spoustu věcí sami a tak jsme byli i připravováni pro život. Dnes se spoléhá na odborníky - oni to stejně za nás nevyřeší.Někdy je to spíše naopak. Proto je také plno dětí v ústavech. Ten, kdo absolvoval jejich přiblblé testy, školení ap. povinné přednášky jistě ví o čem píši. Je to hra na nervy těch, kteří si chtějí dítě osvojit a představa opakování těchto,často trapných zpovědí musí jen odradit od dalších pokusů.Protože je to povinné, mají stálý přísun klientů = stálý příjem. Chtějí dítě, ať platí.To, že škodí dětem? To přeci není pravda, oni to myslí dobře. Jednou o těchto trapných "vyšetřeních" hovořil Petr Novotný a vím o čem hovořil, protože to byl jen zlomek toho co musel absolvovat ob a jeho žena. Přitom už měli doma děti! Podle mého je to z větší části uměle vytvářený stav. Proto se běžte podívat do ledničky, jestli Vám náhodou nechybí jogurt, který jste zapomněla koupit,nebo ovoce. Pokud máte vlastní děti, buďte v klidu - nic se neděje. Pokud nemůžete děti mít a zažádala jste, tak se připravte na opakované, trapné kontroly.Pak jim ovšem nezbývá čas na sociálně slabé, opravdu potřebující pomoc. Tam většinou ta lednička není, tam je bída a špína = špinavá práce.
 alda 


Protoze stat je v rade jednim z nastroju likvidace skutecne zdrave a fungujici rodiny. Neverite? 

(11.3.2010 23:01:15)
http://www.obcinst.cz/cs/Prirozena-rodina-Manifest-c1238/

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.