| Konstanta & 3 raraši | 
 |
(11.1.2005 9:31:20)
nechapu, jak to maminky dvojcat zvladaji. Je mi sice jasne, ze kdyz clovek MUSI, tak to sice zvladne, protoze proste a jednodusse neni vyhnuti, ale...
Nektere reakce me pobavily, ale priznavam, ze nektere z tech nenavidenych vet jsem taky nekolikrat vyrkla - ze bych dvojcata nechtela (samozrejme, pokud bych si mohla vybrat, jako ze clovek si vybrat nemuze) a take jsem se prohresila dotazy na to, jak to maminka zvlada. Jo, je to blba otazka, ale clovek vidi, co prace da clovicek jeden, tak si predstavuje, jak by to bylo narocne, kdyby byly 2 (nebo dokonce vic). Maminky vicercat maji muj hluboky obdiv.
|
| Líza | 
|
(11.1.2005 9:36:06)
To je těžký, já chápu, že se to opakuje furt dokola. Myslím, že jiným matkám jde taky hlava kolem z toho "to je ale hezký miminko, jakpak je strý, je to hlčička nebo chlapeček", holt když jde o cizího člověka, jak jinak má ten rozhovor začít a přitom tou otřepanou větou "jak to zvládáte" chce jen vyjádřit té mamince dvojčat podporu :-))))
Jo a dcera s čerstvě nastřelenýma náušničkama v šatičkách s kytkama byla taky hezkej chlapeček :-))), ani neměla modrý ponožky.
|
| Šnek | 
|
(11.1.2005 9:56:58)
Nic si z toho nedělej, já taky občas nestíhám odpovídat na všechny ty dotazy. Děti mám sice po jednom, ale celkem tři, a k tomu dva psy. Když s tou smečkou vyrazím ven po našem sídlišti ( a vyrážíme několikrát denně, protože škola, školka, kroužky, nákupy, venčení, k doktorce...), můžou si někteří lidi hlavy ukroutit. Nedávno jsem se takhle skvěle pobavila- chlap na nás zíral tak, že se probral až skoro po kotníky v hluboké louži.
A "dvojčátkové" poznámky známe taky. Čtyři roky jsem chodila se psy- matkou a dcerou (byly si opravdu hodně podobné) a reakce byly tytéž. Jé, dvojčátka! Jé, voni sou úplně stejný!
Za ty čtyři roky jsem jednou jedinkrát slyšela- jé, dva pejsci, a každej jinej! Byla to tak tříletá holčička...třeba z ní jednou bude mezinárodní rozhodčí na psích výstavách.
Takže hlavu vzhůru, jsme prostě víc vidět. A většina těch lidí to jistě myslí dobře. Měj se!
|
|
|
| Mirka | •
|
(11.1.2005 9:44:05)
Zajímalo by mě, jestli je pravda, že jsou dvojčata hodnější(jako mimi), protože jsou prý spolu a mají vždy u sebe toho druhého.
|
| Lida +2 | •
|
(11.1.2005 11:23:50)
Mirko,
ja nevim, jestli jsou dvojcata obecne hodnejsi, ale moje holky byly moc hodne. Zvlaste, kdyz byly vedle sebe, tak si k sobe porad davaly hlavicky a tak spaly.Asi jim to delalo dobre.
|
|
|
| schamka + krakeni | 
|
(11.1.2005 14:32:01)
Vies, to mi na tom clanku pride divne.
Pri troske dobrej vole veta "ako tie dvojcata mozete zvladat" sa da chapat ako obdiv dvojcatovej maminke! A nie sa hned ofucat a urazat. Clovek nevie, ako nadviazat rozhovor s neznamou osobou a chce jej zlozit poklonu, tak niekedy povie aj takuto "blbu frazu". No a co?
Mne tiez ludia povedia kadeco, ked idem po ulici s Daninkom v satke, ale aby som ich odbila "co vas do toho", tak to teda nie (aj ked ich skutocne do toho nic nie je).
Preto mi tento clanok nepride vobec vtipny ale poriadne ufrflany. Je mi jasne, ze to cloveka omrzi pocuvat kazdu chvilku to iste a iste ani ta neviditelnost na zastavke MHD cloveku neprida.
A tiez dvojcatove maminku obdivujem a skutocne neviem, ci a ako by som to zvladla ja...
|
| Kukuk | •
|
(11.1.2005 20:42:36)
suhlas s ufrflanostou, co podnetne sme sa mali dozvediet? ja neviem, kde je problem, ale zda sa mi, ze je v autorke, keby pozitivne nazerala na svet, tie banalne veticky ju tak nevytocia a napisala by nieco pozitivistickejsie..... aspon si ulavila, dievca .....
|
| néni |
|
(12.1.2005 9:01:57)
Pavli, podotýkám, že KUKUK je jakási Lenka, I, a já už ani nevím, jak se všude jmenuje. Ta se snaší na všech diskusích jen stírat.Viz - kdy mít děti, panenství,příznaky těhotenství. Píše vždy poslovensku.Více neni co dodat. Maninky na mnoha diskusích na ni varují, tak já se přidám sem.
|
| Kukuk | •
|
(12.1.2005 10:54:09)
momenticek, niekto si tu prepozical moje meno, ked chcel rypat, po slovensky hovori nieco vyse 5 mil ludi, ja som doteraz pisala iba pri dolejsovi a tu, ani som sa nechcela obhajovat, pripadalo mi to zbytocne........ ale...... inak volam sa sidonia, nie lenka
|
|
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(11.1.2005 23:10:46)
Pavlo, článek je prima, moc mě pobavil..
Na blbou otázku ("Jak to zvládáte?") patří blbá odpověď ("Co je vám do toho.") :)) Navíc z článku není tak úplně jasné, zda třeba autorka neodpovídá oněm zvídavým dámám tímto způsobem jen v duchu.. Tak jakápak "ufrflanost"? A i kdyby, proč se přetvařovat a předstírat, jak mi je zvědavá otázka nesmírně milá, když uvnitř prskám vzteky?
Sama za sebe musím říci, že jsem až donedávna (než se mi narodila dcera) na otázky, které mě nadzvedávaly, odpovídala podobným tónem (pěkně nahlas, ne v duchu), který navíc gradoval v závislosti na mé aktuální náladě (mateřství to nyní trochu zmírnilo) :)) Ale uznávám, že to u mě je trochu zbytečná horkokrevnost..
Hezký den, I.
|
| Pavla, Ondra a Vítek 8/2001 | 
|
(12.1.2005 9:12:43)
Já osobně jsem skutečně na tyto donekonečna se opakující reakce odpovídala jen v duchu. Na venek jsem se snažila být k lidem zdvořilá. Jak ostatní rodiče v druhé části článku, nevím.
Je mi líto, že pro někoho článěk vyzněl jako jedna velká stížnost. Psala jsem to jen pro zajímavost, chtěla jsem nadnést úhel pohledu maminek dvojčátek na tyto věčně se opakující poznámky a otázky od neznámých lidí.
Pavla
|
| Sylvie | 
|
(12.1.2005 9:34:47)
Pavli, možná to bude tím, že stejné otázky známe i my, maminky nedvojčátek ;o) Mám holky dva roky od sebe, starší je na svůj věk trošku menší... takže dokonce znám i ty otázky typu - "To jsou dvojčátka"? Nikdy jsem neměla pocit, že by mě pokusy o konverzaci měly nějak pobuřovat nebo co, a to ani pokusy o vtip opakující se po stopadesátéprvé (viz třeba dítě ve vozíku - "KDe se tu kupují takové krásné děti")...
S.
|
| Pavla, Ondra a Vítek 8/2001 |
|
(13.1.2005 14:05:37)
ale zrovna tohle přece nikoho nepobuřuje. Takové věty, že jsou dvojčata požehnání každého přece potěší, ale lidé je pronášejí zřídka.
Myslím, že maminkám dvojčat spíše vadí, že na nás okolí kouká tak nějak soucitně a lituje nás za ten "hrozný úděl" mít dvojčata. Představ si, že by ti někdo 3x za den na vycházce s kočárkem řekl: "Jé holka, tu bych tedy nechtěla".
A s tím navazováním rozhovorů s cizí osobou? Pokud je to v ordinaci u lékaře, ve výtahu, v autobuse, ve fronťě v obchodě, prostě tam kde jsme s tou cizí osobou delší dobu pohromadě, tak ano, je to v pořádku, že člověk konverzuje a děti (ať už dvojčata nebo monočata) jsou k tomu dobré téma. Ale proč mě mají na ulici zastavovat denně 3 cizí lidi, s připomínkami, že dvojčata by oni nikdy nechtěli, že ten kočár je blbý, a jestli jsou umělá či co. A pokud zrovna někam pospícháte, tak Vám toto milé není. Ale ani tak, jak už někdo dříve napsal, nikoho nekamenuji.
Pavla
|
|
|
| Líza |
|
(12.1.2005 9:49:25)
Já nevím, mně to prostě přijde normální. Monomatek se lidi ptají na dětátko, matek dvojčat na dvojčata. Když jdu se psem, ptají se mě na psa a když jdu jen tak, začínají staré babičky hovor větami o počasí. To jsou přece běžné fráze, no ano, je toho moc a kolem dokola, ale dobrý den si taky řeknem za den stokrát a nikomu to nevyčítáme...
|
|
|
|
| Vlaďka-Honzík a Justýnka 03/04 | 
|
(16.1.2005 20:11:39)
možná se to bude monomaminkám (jak se ve dvojčatovské hantýrce maminkách s miminkama po jednom říká :o) zdát, že frfláme a stěžujeme si, ale ono to je opravdu na hlavu. Já osobně jsem autorka tý věty, že nesnáším.. jé chlapeček a holčička, tak to máte z jedné vody načisto. Je to opravdu absurdní, ale kde je psáno, že jsme chtěli chlapečka a holčičku a že tím máme vystaráno. Já jsem tedy spokojená, ale to nikdo nemůže vědět a i kdyby nešlo o tohle, tak je to opravdu docela nepříjemné pořád tyhle věty poslouchat. Každý kdo tohle pronese, tak si myslí, jak je originální, ale my jsme to slyšeli už tisíckrát. Já nereaguji nijak zle, jsem poměrně trpělivá, ale v poslední době mě opradu dost vytáčí věta: ty děti se vám do toho kočárku za chvíli nevejdou... Našim dětem je devět měsíců, máme standardní dvojčatový kočár a tak opravdu nevím, co bych podle těch lidí, co takhle hloupě kecají, měla asi dělat, nehledě na to, že když se kouknu na normální kočárky s jedním dítětem, tak když má fusak a kombinézku, tak je tam stejně našťouchané jako ty naše dvě.
No nic, chtěla jsem říct, že si asi všechny vážíme obdivných pohledů a dělá nám to dobře - mně teda aspoň ano, ale občas je toho opravdu moc a myslím si, že článek nebyl myšlen tak, že si autorka stěžuje, naopak, měl pobavit a to mě, jako člověka, který ví o co jde, tedy pobavil. Díky Pavlo!!!
Vlaďka - dvojčátka Honzík a Justýnka - 9 měsíců
|
| ronniev | 
|
(17.1.2005 10:40:12)
Jsem sice monomáma, ale třikrát poměrně krátce po sobě, takže taky "nenormální". Když jsem vyrazila na nákupy s celým cirkusem, což zpočátku občas jinak nešlo, tak jsem taky slyšela litování, údiv, úděs a tak podobně. Dceru (ta je nejmladší) jsem navíc vozila ve vaku (ne v klokance, ale v babyvaku od Pechů), protože se narodila těsně před povodněmi a pak se ještě dlouho po Praze autem prakticky jezdit nedalo. A to byly teprve řeči! Celkem vzato: dokážu pochopit, že mít dvojčata je záhul, ale spoustu pitomých i dobře míněných komentářů si vyslechne pro to či ono asi každá máma, jelikož někteří lidé děti a práci s nimi spojenou považují za hrůzu (ostatně já někdy taky :-)). Ale nevidím v tom velký důvod ke stížnostem - prostě to patří k věci a moc jsem nepochopila, proč ti zrovna tohle vadí.
Jinak držím palce a trochu závidím - sama jsem dvojčata moc chtěla a neměla.
|
|
| aanka | •
|
(17.1.2005 21:48:22)
Ahoj, ja som maminka dvoch monodetičiek (5rokov, 10mesiacov), no, po prečítaní som si tiež pripadala trošku ako trapka, lebo keď stretnem stereomamičku, tiež občas vzdychnem, ako to zvláda (často som si pri temperamentnej dcérke vzdychla, že keby som mala také dvojčatá, tak si to asi hodím ;)) Mne tie reči (vačšina) pripadajú len ako neškodné frázy, ktorými ostatní iste nechcú provokovať mamičky dvojčiat. Takže som v rozpakoch. Nad čím sa rozčúliť? Určite nad bezohľadnosťou a nevšímavosťou, tých si užijú asi všetky maminy. Takže všetkým mamičkám mono aj stereo veľa síl pri výchove ratolestí.
|
|
|
|
| anicka, dominik 08/04 | 
|
(3.6.2005 17:00:04)
ja mam podobnou zkusenost jako pisatelka i kdyz vic by vam rekla asi moje mama, kdyz clovek vidi na ulici kocarek s dvojcatky tak kouka, ale predstavte si ze kolem vas projede kocarek ve kterem dve cerstva miminka spi a treti rocni sedi mezi nima. To pak byla legrace. Moje mamka ma spousty historek z dob kdy jsme byli mali, byli jsme tri do roka a pred temi lety to nebylo az tak obvykle jako dnes.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)