_

Ja jsem si dvojcata pral od chvile, kdy jsme se zacali o deti snazit, prisly mi take "vyhodnejsi". Zvlaste proto, ze bych mozna nechtel zustat jen u dvou. Teprve potom jsem zacal zjistovat a uvedomovat si, jake komplikace, at uz zdravotni nebo prakticke s tim mohou byt. Ale na nalade mi to neubralo.

A povedlo se a opravdu se citim dvojnasobne stastny a obdivuju svoji zenu. Bude to sice o trochu narocnejsi, ale jsem pripraveny pomahat jak to pujde.

Dovolim si tu ze sveho pohledu par poznamek, i kdyz holky vlastne nemame ani doma.

Auto: neni podle me zadna vetsi vyhra. Ono totiz musi byt kde zaparkovat, coz je ve vetsich mestech docela problem. A pokud to neni zrovna kombik, dvojceci kocar se stejne musi pro prepravu rozlozit. Takze pak musi byt kolem dost mista, aby sel vytahnout a slozit. Nic moc pro krehci unavene maminky.

Starsi pani: potkali jsme jednu sportovneji zalozenou dvojceci maminku, ta mela na kocarku pridelany cyklopocitac a rikala, ze kolem peti kilometru v hodine zacinaji nejen starsi pani odpadat. Chce to ale fyzicku :)

Mluvil jsem s par dospelymi, kteri byli ze dvojcat a vsichni byli nadseni a vzpominali moc pekne na sve detstvi.

Dvojcata jsou hodnejsi... Mozna ani ne tak, ze by min plakaly, ale clovek nema takovou prilezitost je prilis rozmazlit. Jsou pry skromnejsi, ale to plati i o viceclenych rodinach.

Kazdopadne diky za clanek. Uz se tesim na nase dvojceci historky