| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Zítra již může být pozdě

 Celkem 37 názorů.
 Riana, 9-letý syn 
  • 

Ale jak přimět? 

(17.12.2004 9:51:37)
Souhlasím s tím, že hrát na hudební nástroj mám hodně do sebe! Můj otec i strýc hráli na klavír, tak ho babička měla doma. Ona mě také učila noty, prstoklad a podobně už v době, kdy jsem se ke klavíru přibatolila. Pamatuji, jak mi točicí židli podkládala polštářky, abych na klaviaturu vůbec dosáhla :)) Na střední škole jsem se sama naučila na kytaru, ještě později jsem zkoušela zobcovou flétnu. Takže řekla bych, že základ mám slušný.
Syn ale hrát NECHCE. Že ho to nezajímá, nebaví, radši si maluje nebo staví z Lega. Lákám ho, ale nedaří se. Přitom násilím ho nutit hrát nechci, nemělo by to smysl a jen by vůči hraní zatrpkl. Dokonce ani lákadlo, že na kytaru bude balit holky, nezabírá.
Já si musela klavír ve 12 letech vybojovat, on má všechno takříkajíc u nosu. Že by to bylo tím?! Já nevím...
Hezký den!
Riana
 Misa3 


Re: Ale jak přimět? 

(17.12.2004 12:15:35)
Riano, jsi si jista, ze je to pro Tveho syna tak nutne? Me tahaly do hodin klaviru od 7 let, absolvavala jsem asi 4x zacatky, etudy pro zacatecniky jsem po 5 letech klopytave a s odmlkami zvladla, ale klavir me nebavil, lec rodice usoudili, ze bych na klavir mela umet hrat a babicka(zila jsem u prarodicu) mela za to, ze kdyz jsou na tom trvaji a plati to, mela bych to absolvovat(a na muj nazor se nikdo neptal), takze jsem tam chodila az do...13 (?)let. Pak dedecek zemrel a ja se odstehovala k rodicum. Zacala jsem se flakat a do klaviru jsem postupne chodit prestala. Diky bohu za ty dary. Mam rada hudbu, ale vadi mi, ze pokud nekdo neni hubedne nadany je pokladan za analfabeta. Jako Tvuj syn jsem velice dobre kreslila a i kdyz jsem to nedotahla nijak daleko, byla to pro mne prijemna a odreagovavajici zaliba. Mam pocit, ze doba renezance je uz drobet pryc a snazit se vychovat dite vsestranne vzdelane, PROTI JEHO VULI, neni nejlespsi. Proste ho nech, pokud mu prozradis, co hudba prinasi Tobe a parkrat to zkusite a on dojde k dojmu, ze se mu to nelibi, nech ho. Zakladni vzdelani v hudebni oblasti se spise tykaji toho, aby dite dokazalo vychutnat hudbu jako umeni, i kdyz ji provozuje nekdo jiny. Ja nasla vztah k hudbe az po nekolika letech, ale nikdy jsem na nic nehrala. Jako vzdy upozornuji, ze existuji i jine formy umeleckeho projevu: Vytvarne umeni, literatura, herectvi atd. Nejak mi neni porad jasne, proc by mela byt hudba to hlavni. Pripada mi prihlouple zduraznovat, ze i bez vyluzovani melodii na jakykoliv nastroj, jsem udelala s dobrymi vysledky VS, ze mam 2 maturity a par zapoctu a zkousek z ruznych oboru mediciny a z psychologie. Proc by se mel kazdy hajit, ze neni pitomec i kdyz na zadny nastroj hrat neumi. A pokud mi dovolis nepeknou poznamku, mam za to, ze protoze zacina novy semestr, je tu zase snaha obnovit v lidech zajem o hudebni vychovu svych deti. Upozornuji, ze k umeleckemu projevu se nutit neda a patrne ani nema...dite, ktere talent proste nema, se s hudebne zamerene tride, se spoustou velmi nadanych deti, bude citit jako outsider a spis mu to ublizi, nez prospeje a umelecke sklony, nebo jiny druh talentu se u nej zrejme nerozvinou. Proboha, nech ho at ma moznost je rozvijet. Nasilne pokusy o predelani ditete k snovym vzorum matek a otcu konci spatne, vetsinou hlubokym rozporem a pocitem nespravedlnosti po obou stranach. Nechci byt oskliva ,ale to uz by bylo lepsi deti rovnou klonovat..:-))) :-(((

Omlouvam se vim, ze to myslis se svym synem co nejlepe a nechces nechat uniknout zadnou prilezitost k tomu, aby mel ze zivota co nejvice, ale neutrpi tim jeho vytvarne nadani? Jiste by byl pysny na sve nadani a na to, ze maminku zajima a ze mu fandi. Ziskal by tim pocit mamincina zajmu a opory. V mem mladi(jiste, davno tomu, ale prece jen..:-)))by bylo navic skutecne mozne, ze az by kolem nej zacaly pubertalni divky davat prednost chlapcum, kteri hrali na kytaru, zacal by s tim take...A dale, nevim co vis treba o Beatles, ale pokud si chabe pamatuji, alespon dva z nich na hudebni nastroje sahli az v puberte...Uznavam, ze si to mozna pletu s nejakou jinou znamou skupinou...Ale vím s jistotou, ze byli a jsou vytvarni umelci, kteri zacali tvorit kolem 50, 60 a pozdeji...proboha prece se clovek muze menit a vyvijet cely zivot, pokud mu ovsem netrva hezkych par let, nez setrese pachut vnucenych hodin hudby, kdy si pripadal nejmene nadany z cele tridy, nebo kdy mu to bylo soukromou ucitelkou neustale predhazovano. No nic, necham toho, nebo napisi dalsi esej,:-))) asi vis, co chci rict a neni treba to do nekonecna opakovat...
 Riana 
  • 

Vždyť vím! 

(20.12.2004 10:28:49)
Ahoj :-)
mám dojem, že jsem neopomenula zdůraznit, že násilím ho nutit nechci, že by to nemělo smysl... Tudíž není co řešit. V žádném případě si nemyslím, že kdo nehraje na hudební nástroj, že je analfabet. To ani omylem. Jen mne normálně lidsky mrzí, že nemá moje sklony (v tomto případě ke hraní na něco). Nic víc.
Přeji Ti hezký den.
Riana
 monika + 3 
  • 

Re: Ale jak přimět? 

(17.12.2004 19:23:11)
Týrali jsme našeho chlapečka klavírem od první do čtvrté třídy. Sluch má perfektní, hlas též, klavír mu nečinil nejmenší problémy, šlo mu to výborně, jenom ho to "nebavilo". Teď je mu šestnáct, stále má perfektní sluch, občas ho nachytám při zpěvu (pobrukování), má pěkný hlas, ale myslím, že už neumí noty a hraní na jakýkoli hudební nástroj už ho nikdy bavit nebude. Dcera hrála 8 let. Občas si k tomu sedne. Hraje "rekreačně". S naším mrňousem (3 roky) uvidíme. Má sluch i hlas, brnká si na klavír, ale je stejná dubová palice jako ten starší. Čtyři roky to určitě nevydržím, když se nechytne, tak prostě hrát nebude. Uvidíme.
 Emina 
  • 

Re: Ale jak přimět? 

(17.12.2004 19:53:23)
Ahoj, jestli ti muzu poradit, nenut ho ani nelakej, ale hraj a poslouchej sama. Jestli uz to tak delas, delas dobre:). On zacne sam, az prijde jeho cas. Je dost mozne, ze pak bude chtit jiny nastroj nez klavir, doprala bych mu to. Ponekud v rozporu s tim clankem moje zkusenost je, ze zmeskano neni nikdy. Znam hodne lidi, kteri zacali hrat pozde a hraji dobre, jsou profici. Taky znam kluka, ktery zacal na klavir z niceho v patnacti a ted hraje solove, technicky brilantne, s velkym prozitkem a naopak velkou spoustu deti, ktere byly v hudebce vynikajici, jevily se jako perspektivni, sly na konzervator a tam se dostaly na sve maximum v patnacti letech, dal uz se nerozvinuly. Na to, jaky bude z koho muzikant, ma vliv daleko vic (podle meho nazoru) podstatnejsich faktoru nez jen to, kdy zacne hrat. Aby se kdokoliv naucil hrat na hudebni nastroj, musi CHTIT hrat. Jinak to nejde a deti, ktere jsou ke hrani nuceny, nehraji dobre ani v pripade, ze je rodice donuti i cvicit. Mam na mysli trvale a pouze nuceny.
 Riana, syn 9let 
  • 

Přesně tak! 

(20.12.2004 11:19:30)
Ahoj Emi,
mluvíš mi z duše. Dobře hrát se naučí opravdu jen ten, kdo CHCE. Já už celý synkův život klavír nemám, z prostorových (kvůli postýlce) i finančních důvodů jsem ho musela prodat (i slzičku jsem uronila). Místo něj jsem si koupila na svou dobu dobrý keyboard a synek k němu sem tam sám sedne. Momentálně si brnkám na kytaru a musím podotknout, že častěji než syn přijde poslouchat naše 11-letá fenka!! Že by měla hudební sluch?! :-)))
Dle mých zkušeností z dětství byl problém mě ve 12 letech někam zařadit, střídali mi učitele snad každý rok...
Však uvidím.
Měj se moc hezky!
Riana
 Alicee 


Re: Ale jak přimět? 

(18.12.2004 4:33:52)
Souhlasím s Míšou, je zbytečné a řekla bych i kontraproduktivní, svoje děti nutit do hraní na hudební nástroj.
Já jsem od malička pořád na něco hrála, od klavíru, po flétnu...rodiče zkoušeli co se dalo, jen abych chodila do hudebky. Dodnes si pamatuji jak nerada jsem to dělala, jak se mi tím vlastně hudba ošklivila.
Po letech jsem se k hudbě vrátila sama, začala se sama učit to, co jsem chtěla a konečně mohla hudbu vnímat jako něco krásného a tvůrčího a ne jako něco, co musím dělat.

Můj známy, který je muzikant a hudbou se živí, své děti odmítal dát do hudebky a do ničeho je, co se hudby týče nenutil. Říkal...ony přijdou samy, jestli budou chtít. A měl pravdu. Jeho syn je dnes výborný muzikant sám, ale začal se učit až když on sám chtěl, až když přišel za tátou s tím, že se chce učit...a hraje hrozně rád...:)
 Líza 


Re: Re: Ale jak přimět? 

(18.12.2004 7:30:00)
Taky se přidám se svou troškou. Já jsem chodila do hudebky asi 14 let. Hrát na klavír jsem se tam naučila fakt dobře. Co mám hudebce za zlé, je to, jaký důraz byl kladen na hraní z not a nulový důraz na vlastní kreativitu. Možná to znáte i ostatní: stupnice, etudy, dva tři přednesy, dynamika i tempo přesně podle zápisu v notách...jak papoušek. Jako malé dítě jsem si skládala. Během hudebky jsem přestala. Když jsem na gymplu hrála s kapelou, dalo mi hroznou práci se ke zbytkůpm své hudební tvořivosti tím nánosem papouškování a drilu prokopat. polde toho, co slýchám od kamarádek, je to v některých hudebkách pořád takové.
Já jsem naštěstí naši Verču do hudebky nepřihlásila, protože se sluchem na tom není tak, aby jí klasické hudební vzdělání tohoto typu něco mohlo dát. Místo toho jsme našli (myslela jsem, že jen jako "náhražku") soukromou paní učitelku a to byla veliká výhra.
Pracuje s Verčou na rozvíjení sluchu, na zlepšení zpěvu, všechno nenásilně, hravě, pro zábavu. Cvičení, která ji nebaví, omezují na minimum, protože - jak řekla paní učitelka - tu techniku se může učit i na vhodně vybraných lidových písničkách. Podporuje ji nejen v hraní podle not, ale i v hledání vlastních doprovodů v levé ruce, případě vytváření vlastních skladbiček. To je výuka hry na klavír podle mého gusta, a zdá se že i podle gusta mé dcery, kterou musím od klavíru odhánět násilím :-). Samozřejmě že počítám, že z ní nebude klavírní virtuoska. Chci jen, aby - bede-li mít chuť - si uměla zahrát pro radost, když jí třeba bude zrovna smutno. Aby měla požitek z hudby, aby mohla zažít nějaké společné muzicírování, až bude větší, pokud bude chtít.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Ale jak přimět? 

(18.12.2004 15:36:25)
Lízo,
chci se zeptat, jak se, prosím Tě, hledá tak dobrá učitelka hudby? Možná bydlíš v Praze; my ne, jsme "obklopeni" "liduškami", ale kde sehnat soukromého učitele hudby, to bych opravdu nevěděla.-Kolik se tak platí za rok?
Dík. M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Ale jak přimět? 

(18.12.2004 15:39:29)
Jo, ještě se zeptám všech, co své děti eventuelně vodili či vodí do hudebky. Je nezbytně nutné, aby aspoň jeden z rodičů uměl hrát na nástroj, na který se učí dítě (aby mohl doučovat nebo opravovat) - a pakliže neumí ani jeden, je nezbytné, aby dítě kromě hudebky (zákl. uměl. školy) mělo ještě soukromého učitele?
Dík. M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Ale jak přimět? 

(19.12.2004 20:25:04)
Mirko, já vlastně taky nevím, jak se hledá, a už vůbec nevím, jak najít tu "pravou", která dítěti i rodičům sedne. U nás to byla náhoda (ale náhody nejsou :-)))). Prostě k ní chodila kamarádka se svými dětmi a shodou okolností to je blízko od nás, tak jsme to zkusili. Teď jsem fakt příjemně překvapená výsledkem - moje "zakázka" byla totiž hravě a zábavně holku přidržet u hudby, tak aby se pokud možno naučila na klavír. Nic víc, nic míň. Bohužel ale naše paní učitelka má jen prá dětí, víc te´d nebere. Platíme za hodinu stovku, ale jen za skutečně odučené hodiny (ne za ty, které odpadnou pro nemoc apod.).
 Beata, 2 holčičky 
  • 

Re: Re: Re: Ale jak přimět? 

(19.12.2004 23:33:31)
Dobrý den,
tento přístup k hudbě se mi též velice zamlouvá. Chodila jsem též cca 10 let na kytaru a 2 roky na piano. Skončila jsem též se stejným pocitem. Z not zahraji cokoli, ale improvizovat? Jak??? Tak jsem přestala, protože jsem se za to i trochu styděla a nechytlo mě to prostě u srdce. Můžu Vás poprosit, jestli jste z Prahy, o kontakt na tuto paní učitelku?
Děkuji mockrát
Beata
 Daria+1 


Jak se mi ZUŠ proměnila v galeje 

(20.12.2004 9:12:49)
Pocházím z celkem muzikantské rodiny, klavír byl doma ještě z dob kdy moje máma byla malá, a pravda je že mě do hudebky moc nutit nemuseli. Ba dokonce jsem toužila naučit se hrát na kdejaký možný hudební nástroj. Asi po půl roce přišlo rozčarování...nudné etudy, absolutně žádná možnost improvizace, donekonečna si přeříkávat "první druhá...." no málem se ze mě stal metronom...:), když jsem se pokusila odpočítávat zpěvem, spolu s hranou melodií (hrozně ráda zpívám:) ), dostalo se mi ostrého napomenutí, což osmiletému děcku moc chuti do hraní nepřidá. No moje trápení a čím dál víc rostoucí nechuť k nezáživným skladbám trvaly dva dlouhé roky...Vše ukončil koncert, na němž jsem měla zahrát zpaměti naprosto nemožnou skladbu, která mi nešla ani z not. Hodiny jsem nad ní probrečela a provztekala, naučila jsem se sotva dva takty a koncetr jsem totálně sabotovala. Ony dva takty jsem odehrála a pak odešla :-) Moje učitelka mámě navrhla, že by mě učila soukromě, a to byla pro naše poslední kapka ("Takže za víc peněz bude mít holka víc talentu?!!!):-)
No a dlouhé roky jsem se na klavír nemohla ani podívat.
Ale protože jsem, jak jsem už uvedla, velmi ráda zpívala, hudební nástroj mi chyběl citelně. Tak jsem se k němu asi v 16ti vrátila. Sháněla jsem si noty k populárním písničkám, od hudebně vzdělanějších kamarádů ve škole se učila různé typy doprovodů a postupně jsem začala i sama improvizovat. Bavilo mě hledat si akordy k písničkám podle sluchu a v sedmnácti jsem si vyprosila doma i kytaru.
Klavír jsme před pár lety (přes můj velký odpor) prodali....tak jsem si pořídila klávesy a hraju dál. A tak koukám na mého půlročního syna a tajně si přeju, aby po mě zdědil aspoň kapku lásky k hudbě, nějaký ten talent a sluch...nejlépe aby byl o moc lepší než já (kdybych měla tolik talentu co chuti, je ze mě světový virtuos...:-) ), ale vím přesně, že pokud bude chtít chodit do nějaké té hudební školy, a změní názor, nebudu to považovat za dětský rozmar (i kdyby snad byl) a budu respektovat jeho přání...
A zatím mu budu hrát a zpívat tak jako doposud. :-)´
Přeju vám všem hodně štěstí a trpělivosti v hudebním vzdělávání vašich dětí!!!

 Riana 
  • 

Taky dobré 

(20.12.2004 11:27:02)
Ahoj Lízo,
vidíš - a já zase lituji, že jsem se z not hrát nenaučila. Ne že bych je neuměla :-) ale čtu je hóódně pomalu. Velice rychle jsem se totiž vždycky naučila skladbu zpaměti a tak noty byly potom jaksi zbytečné. Ale vlastní improvizace, to je fantazie!! Sama hraji skoro výhradně tímto způsobem a mít tak možnost převést si svou vlastní skladbu do orchestrální podoby, to by bylo žůžo!! Jenže soukromé studio nemám, takže zůstávám u své představy...
Ahoj Riana
 Eliska 
  • 

Ja nevim... 

(19.12.2004 8:59:41)
...hudba je sice prima vec a zpivani a hrani miminkum nejenze schvaluju, ale i sama provadim, ale myslim, ze pro male dite az do doby, nez jde do skoly, je dulezitejsi spis mit pristup k co nejruznejsim podnetum, nez ho k necemu cilene vest a drilovat ho.
Clanek mi prijde spis jako reklama na urcitou hudebni skolu nez opravdu uzitecna a nezavisla informace, obrazky prevzate z Instinktu jsou jen zjednoduseni a jsou pouzite mimochodem dost ucelove. Uz jsem tady cetla lepsi veci.
 Misa3 


Ja take ne :-)) 

(19.12.2004 13:04:52)
Pokud se tyka odborne stranky clanku, ano hubebni nadani a snadnost uceni jazyku spolu souvisi, ale je to spis veci souhry obou mozkovych hemosfer a vyvoje jejich center. Na druhou stranu lide s vytvarnym nadanim maji vetsinou dobrou prostorovou predstavivost, proto jsou jim blizke predmety jako je geometrie a matematika. Ano v zivote skutecne uzijeme casteji talent pro jatyky nez pro zemepis, ale vetsina nadani je dana z velke casti geneticky a mnoho predpoklady je vrozenych. Tahnout nekoho k necemu, pro co evidentne nema nadani, nebo se u nej jeste nerozvinulo, je zbytecne. Na druhe strane jako biolog mohu VYLOUCIT, ze by byl jakysi stop stav, kdy by se mozek mladeho cloveka prestal vyvijet, nove synapse se tvori i v mnohem pozdejsim veku, i kdyz obtizneji a tiz, ale clovek se vyviji stale a v jeho vyvoji nehraji tu nejhlavnejsi roli jen nove vedomosti, ale spis zkusenosti a schopnosti porozumet jinym. Dal, me dost desi zameny vyznamu slov "rozumet"(tomu co rika cizinec) a rozumet( ve smyslu chapat postoj druheho cloveka). Clovek muze umet nekolik reci a byt po strance emocni inteligence naprosty analfabet, tyhle dve roviny spolu nesouvisi a davat je dohromady vypada skoro jako manipulace. Neco ve stylu: chcete mit uspesnejsi dite? Dejte ho do hudebni skoly. Je sporne, zda umelecky nadani lide jsou uspesnejsi ve vztazich k druhym. Rekla bych spis, ze ani tyhle dva faktory spolu rovnez vubec nesouvisi. Pak tu mame "roztomily" vyraz "uspech", jehoz vyznam patrne zavisi na zebricku hodnot dotycneho jedince.

Jestli bych se mohla jeste dopustit zverejneni sveho nazoru, nemyslim si, ze by uspech odrazel to, kolik si dotycny dokaze vydelat, ani jak vysoko na spolecenskem zebricku se umisti a jak pevne lpi na materialnich hodnotach. Ale jak rikam, je to otazka nazoru (a navic meho, ze).
 Markéta s ročním klukem 
  • 

Co když nemám hudební sluch? 

(19.12.2004 20:37:42)
Když neumím dobře zpívat, mám dítěti i tak zpívat, nebo naopak udělám líp když budu zticha a nebudu ho kazit?
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Co když nemám hudební sluch? 

(20.12.2004 10:53:54)
I kdyz clovek nema hudebni sluch, ma malym detem zpivat, uci se tim vztahu k hudbe a nebudou mit samy strach se projevit hudbou. Taky to rozviji takovy ten smysl pro rytmus a jine veci, ktere zase napomahaji dobremu vyvoji reci. A v neposledni rade je to takove radostne delani neceho "spolecne" takze to prospiva i vzajemnym vztahum maminky a ditete.
Moje holka ma 15 mesicu, ja zpivam strasne, ale ona jak zaslechne hudbu, tak tanci a pri usinani uz mne napodobuje a zpiva si ukolebavky. Nebo nekdy ji pristihnu, jak si sama pro sebe neco tou svoji "reci" brouka a pohupuje se pritom. Ja se stydim, jak zpivam, ale pred ni ne, tak si hodne moc zpivame, kdyz jsme samy doma a nikdo cizi nas neslysi a neposmiva se mi.
Uvidis, je to fajn, zkazit tim nic nemuzes :-) Vsechny deti se pry rodi s hudebnim sluchem, ale nektere to casem zapomenou, protoze se to nepodporuje a evropske jazyky nejsou zvukomalebne jako treba asijske, kde ma i v dospelosti udajne snad 60 % lidi absolutni hudebni sluch, protoze zalezi i na tonu, aby to slovo neznamenalo neco jineho
 Emina 
  • 

Re: Co když nemám hudební sluch? 

(20.12.2004 17:44:43)
Hraj i zpivej co to pujde, sluch mu zkazis, kdyz mu hrat a zpivat nebudes. Venujte se hodne tancovani a vselijakym rytmickym vecem, treba rikani vselijakych banalnich vet na ruzne rytmy, je to docela dobra zabava, zvlast, kdyz se nekde ceka ("cekame tu na autobus", "kdy prijde tata", "uklizet se musi denne (hehe)" a pod.:))). Rytmus je v hudbe mozna to nejdulezitejsi i prvotni.
 x2 
  • 

Re: Re: Co když nemám hudební sluch? 

(27.3.2005 0:39:08)
to je pěkná blbost, já rytmus mám ale hudební sluch nic moc a můžu hrát leda na bubny
 Kukuk 
  • 

hudba ano, ale nemusi to byt iba... 

(19.12.2004 23:54:11)
hudba ano, ale nemusi to byt iba instrumentalny prednes. Hudba ma vela podob a vela sposobov prezitia a prednesu. Manzelov brat ma hudobne vzdelanie, venuje sa hudbe aktivne, aj na prahu 50tky. Manzel teraz uz nevieme z akych dovodov nema institucionalne hudobne vzdelanie, v 13stich sa samoucne vrhol na gitaru (krasne vecery, ked si s nim cicosi pospevuju) je to rok, ked prisiel cas predskolskych zapisov do ZUS, vybrali sme sa na vianocny koncert... kamaratka tam predvadzala umenie svojich ziakov a tak. deti sa nekonecne nudili, aj piesne ktore poznaju boli neuveritelne spotvorene, zahrate asi 15x pomalsie ako ich poznali, rodicia sa tesili ako ich dietka predpisovo zdvihaju a kladu ruky... tak sme ich nastastie v predstihu vyvarovali takehoto samoucelneho tryznenia. Chodia: syn do dramatickeho odboru, kde aj spieva, tak ako to ma rad a dcera do tanecnej. Zajtra ma prvy koncert, akurat som dosila kostym...dufam, ze to dobre dopadne. HUDBU MILUJU, ale im z nej nekazime radost.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 12:31:43)
I když nemám ráda na serveru Rodina reklamy (a článek Zdenka Simka reklamou je, i když velmi pěkně zaobalenou), musím s ním v tomto souhlasit. On vám totiž nenabízí dávat dítě do hudební školy typu ZUŠ, ale propaguje "svou" školu Yamaha.
Už tu o ní (ne)jednou byla řeč (naposledy na podzim a taky před 2 roky) a já k tomu opakovaně psala svoje zkušenosti (zkuste si dát do adresního řádku adresu
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=28019
nebo
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=129442
nebo do prostě vyhledávacího okýnka na hlavní stránce napište Yamaha a ono vám to nabídne plno přísěvků a zkušeností maminek a dětí...)

Ona totiž Yamaha je právě o tom NENUCENÍ, o improvizaci, o tom, že je to fakt učení hrou. Já tam chodila s mladší dcerou 4 roky a bylo to bezva.... Dokonce mne ta jejich výuka nadchla natolik, že jsem i 2 roky učila, jen aby se kurzy dále uskutečňovaly (naše vyučující se nám odstěhovala). Udělala jsem si kurz Yamahy a vzhledem k tomu, že mám pedagogické vzdělání i praxi a od 5 let zpívám, hraji na klavír a od 10 na kytaru, tak jsem mohla učit.
Pak jsem bohužel začala dojíždět do práce do jiného města, kde sice Yamaha je, ale já nemám čas učit a naše malá se sem nedostane :-(((, jinak jsme obě určitě pokračovaly.

Ahojk zdravím
Simča
 Haluška 


Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 13:37:42)
Moje dvouletá dcera chodí do Yamahy na "První krůčky k hudbě", to je moc fajn - dělá se to dost všestranně. Písničky jsou trošku slabší a vcelku neznámé (jejich).
Když jsem teď ale byla na koncertě předškolních dětí, nevěřila jsem. Děti, co se učí hrát na flétnu, nebyly pomlau schopné zahrát ani dva tóny, které po celou dobu písničky neustále opakovaly...

Takhle si teda hudební školu nepředstavuju. Pochopitelně nechci svoje děti do něčeho nutit, ale když budou chtít hrát (a já věřím, že to pro ně bude naprosto přirozené, když vidí rodiče pořád na něco hrát a zpívat), chtěla bycj, aby se už od začátku učily hrát kvalitně.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 14:05:48)
Halusko,

Ja neznam pristup Yamahy (nebydlim v Cechach), ale na druhou stranu mne nezarazi, ze predskolni deti neumely hrat na fletnu. Rikas, ze chces, aby se tvoje deti zacaly ucit hrat na nastroj kvalitne? Co tim myslis? Co je to kvalitne. Zacit papouskovat prstoklad a hrat neco mechanicky, nebo nejprve pochopit hudbu, naucit se hudbu slyset a vnimat, naucit se vnimat rytmus a potom teprve prestoupit na hru na nastroj. Co ja vim, tak v soucasne dobe se preferuje to druhe (proto mozna predskolaci neumely hrat na nastroj).

Vis, ja osobne jsem prosla tim opacnym. Ja jsem jiz od malicka byla drilovana hrat na klavir. Ano, hrala jsem, hrala jsem mnoho let - ale hudbe jsem nerozumela, necitila, proste hudba mi byla docela vzdalena. Co jsem nezharala (nadrilovane)z not, to jsem nezahrala vubec ( on nejake improvizaci ani neni rec.). Ja byla ucena hudbe zpusobem, ze pokud nezahraji perfektni stupnici tak nejsem schopna delat hubu. Takze ja se priklonuji k tomu druhemu.
 Haluška 


Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 15:22:07)
Lído,
naučit se hudbu slyšet a vnímat se dítě docela dobře může naučit i bez hudební školy. Pokud dám dítě do hudební školy, tak proto, že slyší a vnímá, a já chci, aby se naučilo hrát.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 16:04:28)
Halusko,

jak sama nazyvas skolu = je to "Hudebni skola" ne jenom skola hrani na fletnu.

Mozna, ze tve deti se "hudbu" naucily doma, u mne tomu tak nebylo, jelikoz rodice o hudbe a zpusobu, jak poslouchat hudbu moc nevedeli, takze krome toho, ze se doma hudba poustela, jsem o tom nic vic, nic min nevedela. Tzn. byla jsem pasivnim posluchacem. Ja tudiz preferuji metodu, nejpve deti naucit hudbu a potom teprve hru na nastroj. Mozna tva metoda funguje pro velmi nadane deti, ale jsou i deti, ktere tak nadane nejsou, ale presto mohou mit z hudby prijemny zazitek a navic dalsi smysl a rozvoj. Proc jim to otravovatjiz od utleho detstvi?
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 17:32:45)
Halusko,

jeste k tomu, ze deti neumely zahrat ani 2 noty. Mohla to byt mozna take trema. Ja jsem napriklad byla take velmi prekvapena, kdyz na predvanocni skolni besidce holky nezazpivaly vubec nic (3,5). Ani nepiply. A to ty 3 pisnicky, ktere tam zpivaly (rekla bych spise ucitelky nezli deti) umeji velmi dobre. Krasne zpivaji, rekla bych az neobvykle dobre na jejich vek (zpivaly dokonce drive, nez mluvily, i kdyz to zni divne), no a vysledek byl nula. Takze, treba take umeji vice, nez predvedly, ale nebyly by schopni to zahrat, pokud maji tremu.


 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 18:21:18)
Ještě jeden postřeh, souvisí i s tím, co dítě zahraje v předškolním věku na tu flétnu, ale pro mě hlavně s kvalitou učitelky: v naší školce běží kurzy hry na flétnu. Verča tam zpočátku nechodila, ale kvůli astmatu jsme to měli v plánu. Jenže pak byla besídka, na které děti z flétnového kroužku hrály, co se za rok naučily. Nejdřív slečna učitelka pozvala dvojici holčiček, které znám jako hyperaktivní uličnice, a ty pískaly naprosto mimo mísu, víceméně jeden tón celou dobu, a řehtaly se u toho. Pak ta slečna učitelka řekla "tak takhle to vypadá, když někdo doma na flétnu vůbec necvičí a ani trochu se nesnaží" (před všemi dětmi i rodiči) a pozvala další dvojici takových vzorňaček "a takhle to vypadá, když se tomu děti doma opravdu věnují". Holčičky zahrály krásně, to bezpochyby, ale učitelka byla u mě odepsaná. verča má smůlu, dýchání si musí trénovat jinak, ale do kroužku k téhle slečně nepáchne.
 Haluška 


Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(20.12.2004 15:15:46)
Předškolní děti: asi tak pětileté. Pochopitelně nevím, jak dlouho se učí, řekla bych, že to bude různé. Byl to takový mix.
Co se týče toho drilování versus improvizace: myslím, že zdravé je od obojího trochu.
Nejsem zastáncem ani jednoho ani druhého. Pokud nemám pro hudbu cit, dokážu možná skladbu mechanicky zahrát, ale není to ono. Pokud mám cit, ale neovládám techniku, taky to není ono.
Kvalitní učitel podle mého názoru to umí skloubit. Taky jsem měla v dětství učitelku na klavír, která ve mně spíš vypěstovala nechuť.
Mám ale pocit, že ta Yamaha je hrozně nenáročná, a tak se dítě třeba naučí nějak na tu flétnu pískat, ale jsem pro to, klást na dítě větší nároky (pochopitelně pokud to jde - ne za každou cenu).
Konkrétně na tu flétnu máme tady v ZUŠ velmi dobrého učitele (manžel k němu chodí ještě dneska :))
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(21.12.2004 3:20:31)
Souhlasím s tebou, drilování a improvizace jsou spolu propojeny.
I když je člověk talentovaný, tak talent samotný nestačí. Bez techniky nezaimprovizujete nic i kdybyste se na hlavu stavěli.
Je to nekonečné, musíte cvičit (drilovat), abyste byli schopní hrát na nějaké úrovni.
Několik let jsem se živila jako muzikant a není to jednoduché. Jakmile chvilku vynecháte, prsty zleniví a můžete znovu začít od začátku.
Tady se ale bavíte spíš o dětech a to je trošku jiné. Děti, k tomu aby je něco bavilo, potřebují motivaci. Potřebují hrát nejenom nudné etudy, ale i něco, s čím se dokážou identifikovat. I kdyby to měl být hloupý hit, který znají z rádia. Protože ten je jim většinou bližší než Bach. A když budou drilovat ten hit, naučí se také hodně.
Hodně štěstí s hudbou, je to potvora, ale krásná potvora.
 Sarka, rocni syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hudební učení nemusí být mučení... 

(27.12.2004 23:20:11)
zdravim Vas, se zajmem si procitam jednotlive prispevky a pripojuji svoji zkusenost.Se synem jsme zacali pomerne brzy "muzicirovat" v tom smyslu, ze jsem mu nejprve broukala ruzne melodie, nejenom detske ukolebavky, ale i pisne moderniho repertoaru,ktere doma poslouchame a musim rici, ze je to na malem dost videt.Dnes ma tri mala pianka, na ktera si brnka,miluje cokoliv nac se da bouchat-plechove krabice od susenek,ktere dobre zni a kdyz slysi muziku tak se pohupuje a smeje se. Upozornuji, ze tato vychova neni nijak cilena, jen to maleho bavi a zcela jiste mu to prospeje aniz bychom z neho vychovavali muzikanta.
 difo 
  • 

K hudbě ... 

(20.12.2004 14:12:56)
Schválně jsem si přečetla článek ještě jednou, ale tam se vůběc nehovoří o tom, že by dítě mělo umět na nějaký hudební nástroj za každou cenu. Tam se spíše píše o tom, že je důležité a by se dítě odmalička setkávalo s hudbou a zpěvem, třeba už i v prenatálním věku. Ono totiž už mimčo v bříšku reaguje na vnější podněty. Jenže - moderní hudba jako rep, rock nebo jak se všechny ty styly jmenují jsou po této stránce úplně a zcela mimo. Jen si představte. Ve městě je spoustu hluku a maminka si doma pustí rádio s .. uklidňujícími tóny ? ne pustí prostě rádio a bez výběru poslouchá co tam zrovna je. Bohužel je to většinou muzika sice hezká, ale příliš jak to říci rytmická?, vzrušující?, hektická?. Jako naše doba. Takže žádné ticho, žádný klid, jen ruch a hluk. Dospělí to snesou snáz, ale děti tím trpí.
Mimochodem, nejsem proti moderní hudbě, poslouchám jí také, ale pro děcka bychom měli vybírat. Myslím si. Jenže jsme bohužel generace, která se ve škole nad starou hudbou ošklíbala. K vlastní škodě. Dle mého názoru.
J.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: K hudbě ... 

(20.12.2004 19:24:31)
Difo, souhlasim s tebou. Jednak dle meho autor take minil tim, ze vest deti k hudbe neni jen to, aby hraly na nejaky nastroj, ale spise, aby byly vedeny k lasce k hudbe (ac v clanku zminuje hru na hudebni nastroj jako nenahraditelnou). Take se pripojuji k tvemu nazoru, ze hudbu pro deti bychom meli vybirat. Mne se treba libi rock (starsi), ale male jej nepoustim, protoze mi pro ni pripada prilis "rusivy".Take se mi velmi libi latinoamericka hudba a uz kdyz jsem byla tehotna, tak jsem ji hodne poslouchala. Taky ji casto zpivam lidove a trampske pisnicky (k tem obcas kytaru). Male se hudba od mala libila, vzdycky se pri ni skvele uklidnila a dnes si umi sama zapnout stereo a rict si o pusteni hudby. Dela to vetsinou jako prvni vec rano po probuzeni. No a taky samozrejme rada tancuje. Jak sama, tak s nami. Takze myslim, ze k hudbe bude mit hezky vztah a mozna i bude na neco hrat:-)
 Jazzmanka 


Umelecky rozvijet dite 

(20.12.2004 15:48:31)
Pekny den vsem,
me se to mluvi, kdyz jeste dite nemam a marne se o ne snazim:-(
Chtela jsem se ovsem podelit o sve zkusenosti asistentky na americke VS.
Ucila jsem tri roky na americke univeriste a zjistila jsem, jak katastrofalne nepripravene deti jsou. (ucila jsem francouzstinu) Kdyz jsem jim pustila francouzskou komedii s podtitulkama, usnuli mi u toho, kdyz tam totiz neni jeden vybuch za minutu, nezajima je to. Neumi precist delsi clanek, soustredit se vic nez pet minut, jediny zpusob, jak travi volne chvile je "party". Jedina hudba, kterou poslouchaji je rap (takove to "fuck your mother"). Pousteji to nahlas uprostred campusu a ja kracim do skoly vykladat jim o metafore okvetnich listku:-)))
Souhlasim s clankem, u ditete je nutne rozvijet ne nutne hudbu, ale vseobecne esteticky cit v nejrannejsim veku. Neni skutecne nutne je nutit u piana sedet, kdyz je to nebavi. Je spis dulezite je naucit rozeznat, co je vyssi umeni a co neni. Vzdyt pro umeni nejsou duleziti jen muzikanti, ale i ti, kteri jim chodi tleskat do divadel. Nemohou vsichni byt maliri, musi zde byt i ti, kteri si obraz koupi. Ted zalezi jen na nas, zda naucime nase dite kupovat spis loutky nez zabijacke postavicky, spis jazz nez "Superstar", spis koukat n CT2 nez na Novu. Ty priklady nejsou nutne nejlepsi, ale snad vime, o cem mluvime.
Predevcirem jsem byla na vanocni party u jednoho velmi bohateho pribuzneho. Vsechny deti z rodiny (5-12let) lezely vyvalene pred televini obrazovkou, sirokou jak stena jedne mistnosti, a koukaly na nahe pary simulujici... a mezitim hopsala Britney Spears a hekala cosi ... A ja rikala svemu americkemu muzi (hudebnimu teoretikovi): jestli budeme mit dite, tak toto nesmime pripustit. Ale v teto spolecnosti, a nedelejme si iluze, do Cech tento trend doputuje za zhruba deset, dvacet let, je skutecne narocne dite umelecky rozvijet a neustale prebijet ten naval vulgarity.
Maminky a tatinkove Cesti a cizi, dekuji za to, ze jeste resite nutnost dite umelecky orientovat.
 MirkaEyrová 


Re: Umelecky rozvijet dite 

(20.12.2004 19:42:20)
Jazzmanko,
ono už i u nás v Čechách se ta kulturnost národa trochu zvrtává. Obě komerční televize jsou napěchovaný buď slaďoučkýma telenovelama, nebo naopak kriminálkami a akčňáky, které běží prakticky celý den bez ohledu na to, že se na násilnosti běžně mohou dívat i děti, televize přejímají spoustu akčních "pohádkových" seriálů typu Pokémon a Tom a Jerry (kterým jsem se s chutí smála, když mi bylo nějakých sedmnáct, ale tři nebo pětiletýmu dítěti bych to v životě nepustila). Letos jako vánoční dárek pro děti (kromě mobilů a počítačových her) frčí Regenerátor (auto za 3,5 tis. Kč, které se po nárazu do překážky "zhroutí" a zmačknutím čudlíku či čeho zase dá do pořádku - to je výchova k zodpovědnosti na silnici jak noha), loni nejvíc frčely tzv. Smraďoši (odpudivě vyhlížející figurky vyluzující co nejodpudivější vůně)... - I u nás na školách se děti vzájemně kastují ne podle toho, kdo co umí nebo jaký je, ale podle toho, kdo má "frčící" značkové oblečení a nejposlednější model mobilu - a kdo je nemá, je "out". Což je o to těžší, že u nás: se každé druhé či třetí manželství rozvádí, a pokud si žena nenajde nového manžela, nemá jako rozvedená samoživitelka na růžích ustláno (a byt nejde po rozvodu automaticky na vychovatele dětí), asi dvě třetiny pracujících lidí dostává podprůměrnou mzdu (ta průměrná činí 17,5 tis. Kč měsíčně), matky s malými dětmi jsou často diskriminovány při přijímání do zaměstnání, nejsou rozšířená zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek atd. atd.
Rozhodně to není idyla, protože kvalita a kultura holt stojí peníze, a ne každý na to má. Kromě toho to taky stojí určitou práci a čas - a ti, kdo mají peníze, zase mnohdy nemají ten čas...
Ne, není to snadné - a to ani u nás v Čechách.
Zdraví a mnoho radosti přeje M.
 Misa3 


Re: Umelecky rozvijet dite 

(21.12.2004 21:50:53)
Jasmanko, myslela jsem ze to vidim prilis cerne, ale kdyz ctu o americke "kulture" mam pocit, ze jsem byla hrozny optimista. Vazne mi z toho jde mraz po zadech...Jako vzdy si rikam, jakou mam kliku, ze se toho pravdepodobne nedoziju. Ale pokud to vezmu mene sobecky, kdyz si vzpomenu na vsechny deti kamaradek a pratel, nektere vazne moc mile a jako by na svuj vek velmi citove vyspele, tak se o ne bojim, nebo se mozna bojim o jejich deti...
 Michal 
  • 

Hudba jinak aneb jak se dozvědět více... 

(4.1.2005 16:31:47)
Už jste někdy četli knihy Vlasty Marka?
To by jste nemuseli objevovat Ameriku s Yamahou... a objevíte, co může hudba přinést i dospělým...
:-/
http://www.eminent.cz/?menuitem=4&autor=119

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.