| Riana, 9-letý syn | •
 |
(17.12.2004 9:51:37)
Souhlasím s tím, že hrát na hudební nástroj mám hodně do sebe! Můj otec i strýc hráli na klavír, tak ho babička měla doma. Ona mě také učila noty, prstoklad a podobně už v době, kdy jsem se ke klavíru přibatolila. Pamatuji, jak mi točicí židli podkládala polštářky, abych na klaviaturu vůbec dosáhla :)) Na střední škole jsem se sama naučila na kytaru, ještě později jsem zkoušela zobcovou flétnu. Takže řekla bych, že základ mám slušný.
Syn ale hrát NECHCE. Že ho to nezajímá, nebaví, radši si maluje nebo staví z Lega. Lákám ho, ale nedaří se. Přitom násilím ho nutit hrát nechci, nemělo by to smysl a jen by vůči hraní zatrpkl. Dokonce ani lákadlo, že na kytaru bude balit holky, nezabírá.
Já si musela klavír ve 12 letech vybojovat, on má všechno takříkajíc u nosu. Že by to bylo tím?! Já nevím...
Hezký den!
Riana
|
| Misa3 | 
|
(17.12.2004 12:15:35)
Riano, jsi si jista, ze je to pro Tveho syna tak nutne? Me tahaly do hodin klaviru od 7 let, absolvavala jsem asi 4x zacatky, etudy pro zacatecniky jsem po 5 letech klopytave a s odmlkami zvladla, ale klavir me nebavil, lec rodice usoudili, ze bych na klavir mela umet hrat a babicka(zila jsem u prarodicu) mela za to, ze kdyz jsou na tom trvaji a plati to, mela bych to absolvovat(a na muj nazor se nikdo neptal), takze jsem tam chodila az do...13 (?)let. Pak dedecek zemrel a ja se odstehovala k rodicum. Zacala jsem se flakat a do klaviru jsem postupne chodit prestala. Diky bohu za ty dary. Mam rada hudbu, ale vadi mi, ze pokud nekdo neni hubedne nadany je pokladan za analfabeta. Jako Tvuj syn jsem velice dobre kreslila a i kdyz jsem to nedotahla nijak daleko, byla to pro mne prijemna a odreagovavajici zaliba. Mam pocit, ze doba renezance je uz drobet pryc a snazit se vychovat dite vsestranne vzdelane, PROTI JEHO VULI, neni nejlespsi. Proste ho nech, pokud mu prozradis, co hudba prinasi Tobe a parkrat to zkusite a on dojde k dojmu, ze se mu to nelibi, nech ho. Zakladni vzdelani v hudebni oblasti se spise tykaji toho, aby dite dokazalo vychutnat hudbu jako umeni, i kdyz ji provozuje nekdo jiny. Ja nasla vztah k hudbe az po nekolika letech, ale nikdy jsem na nic nehrala. Jako vzdy upozornuji, ze existuji i jine formy umeleckeho projevu: Vytvarne umeni, literatura, herectvi atd. Nejak mi neni porad jasne, proc by mela byt hudba to hlavni. Pripada mi prihlouple zduraznovat, ze i bez vyluzovani melodii na jakykoliv nastroj, jsem udelala s dobrymi vysledky VS, ze mam 2 maturity a par zapoctu a zkousek z ruznych oboru mediciny a z psychologie. Proc by se mel kazdy hajit, ze neni pitomec i kdyz na zadny nastroj hrat neumi. A pokud mi dovolis nepeknou poznamku, mam za to, ze protoze zacina novy semestr, je tu zase snaha obnovit v lidech zajem o hudebni vychovu svych deti. Upozornuji, ze k umeleckemu projevu se nutit neda a patrne ani nema...dite, ktere talent proste nema, se s hudebne zamerene tride, se spoustou velmi nadanych deti, bude citit jako outsider a spis mu to ublizi, nez prospeje a umelecke sklony, nebo jiny druh talentu se u nej zrejme nerozvinou. Proboha, nech ho at ma moznost je rozvijet. Nasilne pokusy o predelani ditete k snovym vzorum matek a otcu konci spatne, vetsinou hlubokym rozporem a pocitem nespravedlnosti po obou stranach. Nechci byt oskliva ,ale to uz by bylo lepsi deti rovnou klonovat..:-))) :-(((
Omlouvam se vim, ze to myslis se svym synem co nejlepe a nechces nechat uniknout zadnou prilezitost k tomu, aby mel ze zivota co nejvice, ale neutrpi tim jeho vytvarne nadani? Jiste by byl pysny na sve nadani a na to, ze maminku zajima a ze mu fandi. Ziskal by tim pocit mamincina zajmu a opory. V mem mladi(jiste, davno tomu, ale prece jen..:-)))by bylo navic skutecne mozne, ze az by kolem nej zacaly pubertalni divky davat prednost chlapcum, kteri hrali na kytaru, zacal by s tim take...A dale, nevim co vis treba o Beatles, ale pokud si chabe pamatuji, alespon dva z nich na hudebni nastroje sahli az v puberte...Uznavam, ze si to mozna pletu s nejakou jinou znamou skupinou...Ale vím s jistotou, ze byli a jsou vytvarni umelci, kteri zacali tvorit kolem 50, 60 a pozdeji...proboha prece se clovek muze menit a vyvijet cely zivot, pokud mu ovsem netrva hezkych par let, nez setrese pachut vnucenych hodin hudby, kdy si pripadal nejmene nadany z cele tridy, nebo kdy mu to bylo soukromou ucitelkou neustale predhazovano. No nic, necham toho, nebo napisi dalsi esej,:-))) asi vis, co chci rict a neni treba to do nekonecna opakovat...
|
| Riana | •
|
(20.12.2004 10:28:49)
Ahoj :-)
mám dojem, že jsem neopomenula zdůraznit, že násilím ho nutit nechci, že by to nemělo smysl... Tudíž není co řešit. V žádném případě si nemyslím, že kdo nehraje na hudební nástroj, že je analfabet. To ani omylem. Jen mne normálně lidsky mrzí, že nemá moje sklony (v tomto případě ke hraní na něco). Nic víc.
Přeji Ti hezký den.
Riana
|
|
|
| monika + 3 | •
|
(17.12.2004 19:23:11)
Týrali jsme našeho chlapečka klavírem od první do čtvrté třídy. Sluch má perfektní, hlas též, klavír mu nečinil nejmenší problémy, šlo mu to výborně, jenom ho to "nebavilo". Teď je mu šestnáct, stále má perfektní sluch, občas ho nachytám při zpěvu (pobrukování), má pěkný hlas, ale myslím, že už neumí noty a hraní na jakýkoli hudební nástroj už ho nikdy bavit nebude. Dcera hrála 8 let. Občas si k tomu sedne. Hraje "rekreačně". S naším mrňousem (3 roky) uvidíme. Má sluch i hlas, brnká si na klavír, ale je stejná dubová palice jako ten starší. Čtyři roky to určitě nevydržím, když se nechytne, tak prostě hrát nebude. Uvidíme.
|
|
| Emina | •
|
(17.12.2004 19:53:23)
Ahoj, jestli ti muzu poradit, nenut ho ani nelakej, ale hraj a poslouchej sama. Jestli uz to tak delas, delas dobre:). On zacne sam, az prijde jeho cas. Je dost mozne, ze pak bude chtit jiny nastroj nez klavir, doprala bych mu to. Ponekud v rozporu s tim clankem moje zkusenost je, ze zmeskano neni nikdy. Znam hodne lidi, kteri zacali hrat pozde a hraji dobre, jsou profici. Taky znam kluka, ktery zacal na klavir z niceho v patnacti a ted hraje solove, technicky brilantne, s velkym prozitkem a naopak velkou spoustu deti, ktere byly v hudebce vynikajici, jevily se jako perspektivni, sly na konzervator a tam se dostaly na sve maximum v patnacti letech, dal uz se nerozvinuly. Na to, jaky bude z koho muzikant, ma vliv daleko vic (podle meho nazoru) podstatnejsich faktoru nez jen to, kdy zacne hrat. Aby se kdokoliv naucil hrat na hudebni nastroj, musi CHTIT hrat. Jinak to nejde a deti, ktere jsou ke hrani nuceny, nehraji dobre ani v pripade, ze je rodice donuti i cvicit. Mam na mysli trvale a pouze nuceny.
|
| Riana, syn 9let | •
|
(20.12.2004 11:19:30)
Ahoj Emi,
mluvíš mi z duše. Dobře hrát se naučí opravdu jen ten, kdo CHCE. Já už celý synkův život klavír nemám, z prostorových (kvůli postýlce) i finančních důvodů jsem ho musela prodat (i slzičku jsem uronila). Místo něj jsem si koupila na svou dobu dobrý keyboard a synek k němu sem tam sám sedne. Momentálně si brnkám na kytaru a musím podotknout, že častěji než syn přijde poslouchat naše 11-letá fenka!! Že by měla hudební sluch?! :-)))
Dle mých zkušeností z dětství byl problém mě ve 12 letech někam zařadit, střídali mi učitele snad každý rok...
Však uvidím.
Měj se moc hezky!
Riana
|
|
|
| Alicee | 
|
(18.12.2004 4:33:52)
Souhlasím s Míšou, je zbytečné a řekla bych i kontraproduktivní, svoje děti nutit do hraní na hudební nástroj.
Já jsem od malička pořád na něco hrála, od klavíru, po flétnu...rodiče zkoušeli co se dalo, jen abych chodila do hudebky. Dodnes si pamatuji jak nerada jsem to dělala, jak se mi tím vlastně hudba ošklivila.
Po letech jsem se k hudbě vrátila sama, začala se sama učit to, co jsem chtěla a konečně mohla hudbu vnímat jako něco krásného a tvůrčího a ne jako něco, co musím dělat.
Můj známy, který je muzikant a hudbou se živí, své děti odmítal dát do hudebky a do ničeho je, co se hudby týče nenutil. Říkal...ony přijdou samy, jestli budou chtít. A měl pravdu. Jeho syn je dnes výborný muzikant sám, ale začal se učit až když on sám chtěl, až když přišel za tátou s tím, že se chce učit...a hraje hrozně rád...:)
|
| Líza | 
|
(18.12.2004 7:30:00)
Taky se přidám se svou troškou. Já jsem chodila do hudebky asi 14 let. Hrát na klavír jsem se tam naučila fakt dobře. Co mám hudebce za zlé, je to, jaký důraz byl kladen na hraní z not a nulový důraz na vlastní kreativitu. Možná to znáte i ostatní: stupnice, etudy, dva tři přednesy, dynamika i tempo přesně podle zápisu v notách...jak papoušek. Jako malé dítě jsem si skládala. Během hudebky jsem přestala. Když jsem na gymplu hrála s kapelou, dalo mi hroznou práci se ke zbytkůpm své hudební tvořivosti tím nánosem papouškování a drilu prokopat. polde toho, co slýchám od kamarádek, je to v některých hudebkách pořád takové.
Já jsem naštěstí naši Verču do hudebky nepřihlásila, protože se sluchem na tom není tak, aby jí klasické hudební vzdělání tohoto typu něco mohlo dát. Místo toho jsme našli (myslela jsem, že jen jako "náhražku") soukromou paní učitelku a to byla veliká výhra.
Pracuje s Verčou na rozvíjení sluchu, na zlepšení zpěvu, všechno nenásilně, hravě, pro zábavu. Cvičení, která ji nebaví, omezují na minimum, protože - jak řekla paní učitelka - tu techniku se může učit i na vhodně vybraných lidových písničkách. Podporuje ji nejen v hraní podle not, ale i v hledání vlastních doprovodů v levé ruce, případě vytváření vlastních skladbiček. To je výuka hry na klavír podle mého gusta, a zdá se že i podle gusta mé dcery, kterou musím od klavíru odhánět násilím :-). Samozřejmě že počítám, že z ní nebude klavírní virtuoska. Chci jen, aby - bede-li mít chuť - si uměla zahrát pro radost, když jí třeba bude zrovna smutno. Aby měla požitek z hudby, aby mohla zažít nějaké společné muzicírování, až bude větší, pokud bude chtít.
|
| MirkaEyrová | 
|
(18.12.2004 15:36:25)
Lízo,
chci se zeptat, jak se, prosím Tě, hledá tak dobrá učitelka hudby? Možná bydlíš v Praze; my ne, jsme "obklopeni" "liduškami", ale kde sehnat soukromého učitele hudby, to bych opravdu nevěděla.-Kolik se tak platí za rok?
Dík. M.
|
| MirkaEyrová |
|
(18.12.2004 15:39:29)
Jo, ještě se zeptám všech, co své děti eventuelně vodili či vodí do hudebky. Je nezbytně nutné, aby aspoň jeden z rodičů uměl hrát na nástroj, na který se učí dítě (aby mohl doučovat nebo opravovat) - a pakliže neumí ani jeden, je nezbytné, aby dítě kromě hudebky (zákl. uměl. školy) mělo ještě soukromého učitele?
Dík. M.
|
|
| Líza |
|
(19.12.2004 20:25:04)
Mirko, já vlastně taky nevím, jak se hledá, a už vůbec nevím, jak najít tu "pravou", která dítěti i rodičům sedne. U nás to byla náhoda (ale náhody nejsou :-)))). Prostě k ní chodila kamarádka se svými dětmi a shodou okolností to je blízko od nás, tak jsme to zkusili. Teď jsem fakt příjemně překvapená výsledkem - moje "zakázka" byla totiž hravě a zábavně holku přidržet u hudby, tak aby se pokud možno naučila na klavír. Nic víc, nic míň. Bohužel ale naše paní učitelka má jen prá dětí, víc te´d nebere. Platíme za hodinu stovku, ale jen za skutečně odučené hodiny (ne za ty, které odpadnou pro nemoc apod.).
|
|
|
| Beata, 2 holčičky | •
|
(19.12.2004 23:33:31)
Dobrý den,
tento přístup k hudbě se mi též velice zamlouvá. Chodila jsem též cca 10 let na kytaru a 2 roky na piano. Skončila jsem též se stejným pocitem. Z not zahraji cokoli, ale improvizovat? Jak??? Tak jsem přestala, protože jsem se za to i trochu styděla a nechytlo mě to prostě u srdce. Můžu Vás poprosit, jestli jste z Prahy, o kontakt na tuto paní učitelku?
Děkuji mockrát
Beata
|
| Daria+1 | 
|
(20.12.2004 9:12:49)
Pocházím z celkem muzikantské rodiny, klavír byl doma ještě z dob kdy moje máma byla malá, a pravda je že mě do hudebky moc nutit nemuseli. Ba dokonce jsem toužila naučit se hrát na kdejaký možný hudební nástroj. Asi po půl roce přišlo rozčarování...nudné etudy, absolutně žádná možnost improvizace, donekonečna si přeříkávat "první druhá...." no málem se ze mě stal metronom...:), když jsem se pokusila odpočítávat zpěvem, spolu s hranou melodií (hrozně ráda zpívám:) ), dostalo se mi ostrého napomenutí, což osmiletému děcku moc chuti do hraní nepřidá. No moje trápení a čím dál víc rostoucí nechuť k nezáživným skladbám trvaly dva dlouhé roky...Vše ukončil koncert, na němž jsem měla zahrát zpaměti naprosto nemožnou skladbu, která mi nešla ani z not. Hodiny jsem nad ní probrečela a provztekala, naučila jsem se sotva dva takty a koncetr jsem totálně sabotovala. Ony dva takty jsem odehrála a pak odešla :-) Moje učitelka mámě navrhla, že by mě učila soukromě, a to byla pro naše poslední kapka ("Takže za víc peněz bude mít holka víc talentu?!!!):-)
No a dlouhé roky jsem se na klavír nemohla ani podívat.
Ale protože jsem, jak jsem už uvedla, velmi ráda zpívala, hudební nástroj mi chyběl citelně. Tak jsem se k němu asi v 16ti vrátila. Sháněla jsem si noty k populárním písničkám, od hudebně vzdělanějších kamarádů ve škole se učila různé typy doprovodů a postupně jsem začala i sama improvizovat. Bavilo mě hledat si akordy k písničkám podle sluchu a v sedmnácti jsem si vyprosila doma i kytaru.
Klavír jsme před pár lety (přes můj velký odpor) prodali....tak jsem si pořídila klávesy a hraju dál. A tak koukám na mého půlročního syna a tajně si přeju, aby po mě zdědil aspoň kapku lásky k hudbě, nějaký ten talent a sluch...nejlépe aby byl o moc lepší než já (kdybych měla tolik talentu co chuti, je ze mě světový virtuos...:-) ), ale vím přesně, že pokud bude chtít chodit do nějaké té hudební školy, a změní názor, nebudu to považovat za dětský rozmar (i kdyby snad byl) a budu respektovat jeho přání...
A zatím mu budu hrát a zpívat tak jako doposud. :-)´
Přeju vám všem hodně štěstí a trpělivosti v hudebním vzdělávání vašich dětí!!!
|
|
|
| Riana | •
|
(20.12.2004 11:27:02)
Ahoj Lízo,
vidíš - a já zase lituji, že jsem se z not hrát nenaučila. Ne že bych je neuměla :-) ale čtu je hóódně pomalu. Velice rychle jsem se totiž vždycky naučila skladbu zpaměti a tak noty byly potom jaksi zbytečné. Ale vlastní improvizace, to je fantazie!! Sama hraji skoro výhradně tímto způsobem a mít tak možnost převést si svou vlastní skladbu do orchestrální podoby, to by bylo žůžo!! Jenže soukromé studio nemám, takže zůstávám u své představy...
Ahoj Riana
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)