| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Klíčovou dírkou – Dvě

 Celkem 32 názorů.
 Jani+Dany05+Maty07 


moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 7:52:44)
musím říci, že článek mě opravdu hluboce oslovil a přiměl mě k zamyšlení, kde se vlastně nacházím. Jakokdybych se viděla. Už přes 2 roky čekám až se budu moci radovat z rostoucího bříška a kolem mě všechny mé kamarádky vesele rodí další nádherné potomky. Tak moc to s nimi prožívám. Tak moc jim to přeji. A tak moc potřebuji to vlastní. I ony vědí o mém problému a držím mi palce, aby i u nás doma brzy byla plná postýlka. Ale pochopíme jedna druhou, jde to? Snažíme se a důležité je, že o sobě víme a že si můžeme spolu posedět třeba zrovna v té kavárně :c))
 Petra 
  • 

Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 9:04:33)
Jani, znás prece to známé "prej a bude ti práno". Nepochybuju, ze i u Vás bude brzy postýlka plná.Jinak clánek se mi taky moc líbil. Moc hezky napsané, zvlást ten výraz "malé naspulené pusinky", to jako bych videla ty nase ...
 adelaide k. 


Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 9:50:14)
Děkuju pěkně! Zase jsem si naslzela do klávesnice :-)
 Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 


Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 12:13:22)
Krásné a dojemné, co víc k tomu dodat? To je prostě život...:-) V takových chvílích si uvědomím, jak ráda jsem, že jsem ta utahaná mamina a ne ta veselá, leč zatím pouze čekající...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 12:29:44)
Já si myslím, že ta čekající na mimčo nebyla tak moc veselá, jen se tak tvářila. Prostě si šla popovídat s kámoškou /utahanou mamčou/ a nechtěla řešit své problémy, protože mamča jich měla sama dost.
 Ingrid 
  • 

Re: Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 13:14:36)
Xantipo, řekla bych, žes tu popisovanou scénku pochopila líp než Ivana30... Já sama jsem již několik let nedobrovolně bezdětná, takže jsem se v tomhle článku logicky identifikovala s tou, která nemá děti, a taky bych řekla, že veselost je jenom takový úhybný, zastírací manévr vnitřního smutku. Já jsem byla z toho článku dost smutná, protože bohužel nemám takovou kamarádku, se kterou bych mohla řešit i ten svůj problém, ano, mám hodně kamarádek - maminek, se kterými probíráme jejich mateřské starosti, ale stejně tam cítím ten podtón toho, že ty starosti jsou vlastně radosti, a chybí mi takové nějaké porozumění. Málokdo se dokáže vžít do situace, kdy se několik let čeká na miminko, nejde to, taky bych ráda někdy zakřičela, že nejsem kariéristka, že nechci mít "pohodlný život bez dítěte", ale že mě to moc trápí...
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: pro Ingrid 

(30.11.2004 13:23:56)
Ingrid, opravdu to pro Tebe musí být těžké. Dokážu to pochopit, a určitě i Tvé kamarádky, ale asi bych pro Tebe nenašla slova útěchy. Slova jako - to nic, to bude dobré, to chce čas - to není pro Tebe určitě moc utěšující, hlavně když už čekáš dost dlouho. Je to těžké, co říci a jak povzbudit ženu, jako jsi Ty, to opravdu nevím a možná, že to neví nikdo.
 Jára, 1 dítě 


Re: Taky pro Ingrid 

(30.11.2004 14:41:56)
Zažila jsem podobné čekání na miminko, vím moc dobře, jaké to je i jak mohou být někdy zraňující setkání se šťastnějšími kamarádkami, ale věř, že ten "podtón", jak to teď vnímáš, není úmyslný. Těžko dávat rady, ale zkus se oprostit od toho čekání - někdy hraje velikou roli psychika. Já jsem otěhotněla měsíc poté, co jsem to už úplně vzdala a vnitřně se smířila s tím, že dítě mít nikdy nebudu. Moc Ti přeju, abys ty maminkovské radosti poznala co nejdřív.
 Majka s trochu odrostlou drobotinou 
  • 

Re: Re: Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 14:46:16)
Milá Ingrid,
jak moc Tě chápu a dokonce ale jak moc chápu i ty matky ostatní. Ještě před 10 lety nebylo jasné, jestli se nám podaří se dočkat konečně vymodleného potomka (byli jsme už 7 let po svatbě). Měla jsem za sebou haldu zbytečných vyšetření, doktorce to bylo srdečně jedno, nakonec jsem se upnula na práci a hlavně po několika letech ustaly hloupé otázky spolupracovníků a ustarané pohledy naší maminky (budoucí babičky). Stačilo "málo" - trochu na to zapomenout a zároveň se poohlédnout po novém doktorovi. Náhoda mi přihrála báječného a schopného doktora, který mne dal do pořádku za 4 měsíce a ve svých 31 jsem konečně čekala Zuzku. Nejnádhernější období v mém životě, pokud to nesrovnávám s jejím narozením - to bylo nad všechna očekávání.
Radovala jsem se a raduji z dětí dodnes, ale už se častěji dostávám do situace té matky, která taky potřebuje vydechnout a nemít přitom špatné svědomí, že si dovoluje odcházet. Dovolila jsem si po 10 letech ještě nastoupit na 3/4 úvazek do práce a to je taky přitěžující okolnost.
Zkrátka jsem si vyzkoušela obojí.
Jestli máte některá potřebu změnit doktora, vřele doporučuji soukromou ordinaci GEST, MUDr. Šulc a jiní, tel.: 286 885 754. (Praha).
Všem držím palce a přeju co nejvíc miminek a co nejméně pitomých otázek či poznámek od okolí.
Majka
 Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 


Re: Re: Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 14:56:26)
Holky já to pochopila dobře, jen jsem to slovo...veselou... měla napsat ..."veselou"...tak mi to promiňte;-) Proto jsem psala, že jsem ráda ta druhá, protože si nedovedu představit, že bych na dítě marně a dlouho čekala. Proto vám všem moc fandím a přeju brzo kulatá bříška!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(30.11.2004 18:03:55)
I mne se clanek moc libil, je strasne hezky napsany, je v nem hodne premysleni a srdicka. A i ja jsem rada, ze uz jsem ta "utahana mamina". Holky snazilky - drzim palecky, aby vam to co nejdriv vyslo. A hlavne to nevzdavejte - moje svagrova uz to temer udelala (po temer 10ti letech) a najednou ve 34 otehotnela. Ted je ji 39 a ma TRI nadherne kluky!
 Dáša 
  • 

Re: Re: Re: Re: moc hezky napsané :c) 

(1.12.2004 9:13:16)
Milá Ingrid,
taky jsem dlouho nemohla. Nyní mám 3 děti. Zkus pana doktora Jonáše v Praze. Jeho výrobky najdeš i na internetu pod Joalis. Přeji moc štěstí a hodně trpělivosti.
 Monika 
  • 

re: pro Ingrid 

(3.12.2004 0:27:42)
Ingrid, máš pravdu, že se těžko vžívá a chápe pocity člověka, který se o dítě snaží, ale snad tě povzbudí fakt, že moje sestřenice, které řekli, že přirozenou nikdy neotěhotní, měla velké zdravotní problémy, o dítě se pokoušela 12 let, během nichž prošla asi 7 pokusy o umělé oplodnění, nakonec porodila zdravou holčičku, které teď budou dva roky. Po 12 letech prostě vzdala svůj boj a smířila se s tím, že bude bezdětná a bylo to. Veškeré lékařské diagnózy byly vniveč. Budu držet palečky
 mati.h 


Re: moc hezky napsané :c) 

(2.6.2010 8:40:51)
Záleží na důvodu, proč jsi bezdětná - víc to tady nepročítám. Mně si např. rodiče adoptovali a stejně tak mé dvě sestřenice jejich rodiče.

Z mého okolí: Mám dvě známé - jedna otěhotněla po 5. umělém oplodnění za 11 let, ta druhá nešla ani do 2. pokusu za 20 let manželství, protože se jí to hnusilo. První známá žije svým děckem - někdy až moc, druhá známá se pokradmo dívá po třetí - mé kamrádce V., která má již 4. dítě. Ale ta druhá známá nedělá nic víc, aby si dítě pořídila, protože si doma neumí dupnout, když manžel adoptovat dítě nechce. Teď jí bylo 40 let, věnuje se raději psovi, kterého její manžel také nechtěl, ale už by si zvykl - určitě stejně jako na dítě adoptovaná, ale jí neúprosně biologic. hodiny odtikávají finální čas.~:( Další známá má x-tého parntera po nevydařeném bezdětném manželství a dala se na alkohol. Pak se šla léčit, teď se seberealizuje - opět staví na nohy, ale žádný partner, žádné vytoužené dítě na obzoru ... asi je někde pořádná chyba, která se neřeší.~;((
 Káně 


Moc hezke 

(30.11.2004 10:44:01)
cteni takhle po ranu. Diky
 FEMINKA 
  • 

Dva světy 

(30.11.2004 17:11:36)
Patřím k té skupině jakoby veselé a spokojená mladé paní. Je mi 30, v práci jsem udělala kariéru, mám super muže. Už 5-tý rok se snažíme o miminko. Čím vším jsme prošli je zbytečné psát. Mám strašně hodně koníčků a jsem velice společenská, můj diář je nacpaný divadly, kiny, kurzy, sportem, kosmetikou a kadeřníkem, často sedávávám taky v takové kavárně a upřímně a nahlas se směju historkám, které mi vyprávějí mé kamarádky, co zase Honzík provedl, co řekl Vojtíšek a že Klárka má ve školce ženicha, a že si ony maminky uštvané nemají čas zajít ani na manikůru a že jak já se mám, pořád někde lítám, že ony se nikam nedostanou a výkřiky: jéžíš, kdy já naposled byla v divadle? nejsou žádnou výjimkou.Už nevidí to, že přijdu domů a probrečím celou noc, že přestávám mít sílu s nima chodit na kafe, protože na nich vidím, že pokukují po hodinkách a stejně jsou myšlenkama doma. Mě doma nečeká nikdo, jen uklizený byt. Všechno na světě bych vyměnila za poházené hračky po celém bytě, za otisk ručiček od čokolády po nábytku a za dětský křik a smích.
Nechci, aby můj příspěvek vyzněl tak negativně, jak asi vyzněl, ale máme podanou žádost o adopci a strááášně se těšíme.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Dva světy 

(30.11.2004 17:37:29)
Feminko, donedavna jsem mela podobny zivot jako ty, a taky ty kafe s kamoskama-maminkama znam. Nam se nastesti mimco povedlo a vam strasne moc drzim palce, aby vam ta adopce brzo vysla!!!
 Červánek 


Re: Dva světy 

(30.11.2004 19:05:06)
Feminko,

z vyprávění znám spousty přípradů, kdy se po adopci "zadařilo" a přibylo k přijatému dítku i bio-dítko.

ale na Rodinu "dochází" moje kamarádka - a ta je toho přímo zářný příklad:

oficiálně dle lékařů nemohla nikdy otěhotnět přirozenou cestou - umělé oplodnění se nedařilo - po 2.pokusu si podali žádost o adopci a 3. pokus se podařil:o)
Přišel na svět první synátor:o) Potom si do KÚ jeli pro svoji dceru - děti jsou od sebe cca 1,5 roku. A tak jak pečovala ve shonu a kvapu o ty svoje 2 děti, tak najednou je podruhé těhotná - přirozenou cestou a lékaři jen koukají a koukají a budou mít tedy dohromady dětí 3:o)))

Držím palce, ať se ve shonu a kvapu taky podaří:o)))
 Petra 
  • 

Re: Re: Dva světy 

(30.11.2004 20:17:01)
Naprostý souhlas!! K adoptovanému opravdu casto pribude i vlastní, ackoliv jsou lékarské prognozy nepríznivé. Viz. Tereza Brdecková, spisovatelka, ta adoptovala dva kluky, protoze byla dle lékaru zcela neplodná. A vida, pak se jim podaril i biologický syn! A doktori jen zírali!
 květa 
  • 

Re: Re: Re: Dva světy 

(1.12.2004 8:54:45)
tereza boučková...
a doporučuji film "smradi" - silně autobiografické. realita výchovy dvou cikáňat a jednoho astmatika na české vesnici - protiváha k "našpuleným pusinkám"
 FEMINKA 
  • 

Re: Re: Dva světy 

(30.11.2004 21:59:22)
Holky, jste moc fajn a Vašich povzbuzení si moc a moc cením. Nechci na Vás působit jako nějaká chudinka, ale někdy je to fakt těžké a pobulím si, ale jindy si zase říkám kruciš babo ubulená, přestaň se litovat a něco dělej. Jsem ráda, že jsme se s manželem rozhodli pro adopci, přece když existuje cesta, tak proč se po ní nevydat.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Dva světy 

(1.12.2004 10:44:16)
Feminko, určitě Tvé kamarádky Tě nechtěly zraňovat. Prostě řekly: "Ty se máš, já nemám čas na kosmetiku, divadla, apod." Jen to řekly a prostě je vůbec nenapadlo, že Tě to tak zraňuje. Přes své problémy nevidí ty Tvé a možná se jim zdá, že vlastně žádné nemáš. Vím, že by si to s Tebou určitě žádná nevyměnila. Určitě vědí, jak Ti je. Je mi líto rodin, které se nedočkají vytouženého miminka a je mi moc líto miminek, o které jejich vlastní rodiče nestojí. Opravdu moc Ti přeji, aby se pro Tebe našlo miminko a Ty jsi mohla se svými kamarádkami povídat o tom, jak nestihneš kadeřníka, divadlo, kino, jak máš v bytě pomalované zdi, opatlanou kuchyň, apod. Pak budeš šťastná a třeba Tě ani nenapadne, že Věra, která sedí vedle a je tak spokojená, je vlastně nešťastná a chtěla by mít stejné starosti, a tak chodí do divadla, kina, ke kadeřníkovi apod.
 Misa3 


Re: Re: Re: Dva světy 

(2.12.2004 13:06:03)
Feminko, rozhodne Te nikdo za "uknouranou" nepovazuje. Touha mit dite, a obtiznost toho dosahnout, je skutecne velice stresujici. Nerada to pisu, ale vim to z vlastni zkusenosti. Stejne jako vim, ze byt utesovatelkou pritelkyn, ktere maji jine a casto velke starosti z detmi, neni take vzdy lehke. Pokud by zena, ktera problemy ma, ale dokaze o nich nemluvit, byla prezentovana jako nekdo, kdo je vzdy v dobre nalade a nikdy nepotrebuje nekoho u koho by se vybrecela, je to fikce. Vsichni nekoho potrebujeme i kdyz neni dobre zatezovat ty, kteri maji problemy, ktere nesou stejne tezce jako Ty ty sve, ale proste si zvykly, ze si u Tebe mohou vzdy vyzvednout dobrou naladu. Ano na chvili to pomuze i Tobe a pokud jsi je dokazala rozesmat, mas dobry pocit, zes nekomu pomohla. Je trochu otazka jestli to jsou skutecne pritelkyne, protoze jedna ze zakladnich podminek pratelstvi je jeho reciprocita( zvajemnost). Predstava nekoho, kdo problemy druhych vzdy jen rozebere a uklidni je a potesi, a na vlastni problemy tim zcela zapomene, je sice mila, ale je to fikce.

Pokud to cte nekdo z druhe strany tech, ktere jsou zvykle na pritelkyni, ktera je rozveseli a uklidni: uvazily jste vubec, ze je prece jen mozne, ze Vas Vase pritelkyne nekolikrat o pomoc slovne, nebo jen naznakem zadala a ze se setkala se zdesenym zamitnutim???

Feminko, takze pokud to skutecne probiha tak, ze sve kamaradky vzdy jen vyslechnes a rozveselis, nedivim se, ze zacinas mit pocit, ze jsi sama, ze Ti chybi nekdo, kdo by Te alespon vyslechl. Neni to slabost, je to jen hledani nekoho, kdo by Ti jako kamaradce poskytl, to co ty poskytujes jinym. Moznost se vypovidat a treba i vyplakat. A myslim, ze neni nutne rikat, ze znam z vlastni zkusenosti i tohle...MNastesti mam jednu kamadarku, ktera mi umozni se sverit s vecmi, ktere mi nahaneji strach a kvuli kterym mam obcas chut kricet. Nemyslim si, ze to cte, ale pokud prece jen, tak ji timto velice dekuji za to, ze vubec je. A ze mi obcas umozni mluvit o mnoha vecech, kterymi nemohu sve okoli zatizit.

A Feminko, pokud mas obcas pocit nespravedlnosti, neni to nic, co by bylo sobecke nebo slabosske, mas na to plne pravo. Pokus se najit nekoho, kdo Te bude brat takovou jaka jsi a kdo Ti umozni se obcas vyplakat a nebude po Tobe chtit jen neustaly usmev a dobrou naladu. Protoze sladke predstavy o "tetince Janince" z Broucku, najdeme asi skutecne jen v tech Brouccich.
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Dva světy 

(2.12.2004 13:06:34)
Feminko, moje sestra taky nemohla nikdy otěhotnět, pak si vzali miminko a hned se jim narodilo vlastní. Přeju Ti, aby se Ti to taky povedlo.
 Misa3 


Re: Re: Re: Dva světy 

(2.12.2004 13:09:46)
Feminko, rozhodne Te nikdo za "uknouranou" nepovazuje. Touha mit dite, a obtiznost toho dosahnout, je skutecne velice stresujici. Nerada to pisu, ale vim to z vlastni zkusenosti. Stejne jako vim, ze byt utesovatelkou pritelkyn, ktere maji jine a casto velke starosti s detmi, neni take vzdy lehke. Pokud by zena, ktera problemy ma, ale dokaze o nich nemluvit, byla prezentovana jako nekdo, kdo je vzdy v dobre nalade a nikdy nepotrebuje nekoho u koho by se vybrecela, je to fikce. Vsichni nekoho potrebujeme i kdyz neni dobre zatezovat ty, kteri maji problemy, ktere nesou stejne tezce jako Ty ty sve, ale proste si zvykly, ze si u Tebe mohou vzdy vyzvednout dobrou naladu. Ano na chvili to pomuze i Tobe a pokud jsi je dokazala rozesmat, mas dobry pocit, zes nekomu pomohla. Je trochu otazka, jestli to jsou skutecne pritelkyne, protoze jedna ze zakladnich podminek pratelstvi je jeho reciprocita( zvajemnost). Predstava nekoho, kdo problemy druhych vzdy jen rozebere a uklidni je a potesi, a na vlastni problemy tim zcela zapomene, je sice mila, ale je to fikce.

Pokud to cte nekdo z druhe strany tech, ktere jsou zvykle na pritelkyni, ktera je rozveseli a uklidni: uvazily jste vubec, ze je prece jen mozne, ze Vas Vase pritelkyne nekolikrat o pomoc slovne, nebo jen naznakem zadala a ze se setkala se zdesenym zamitnutim???

Feminko, takze pokud to skutecne probiha tak, ze sve kamaradky vzdy jen vyslechnes a rozveselis, nedivim se, ze zacinas mit pocit, ze jsi sama, ze Ti chybi nekdo, kdo by Te alespon vyslechl. Neni to slabost, je to jen hledani nekoho, kdo by Ti jako kamaradce poskytl, to co Ty poskytujes jinym. Moznost se vypovidat a treba i vyplakat. A myslim, ze neni nutne rikat, ze znam z vlastni zkusenosti i tohle...Nastesti mam jednu kamadarku, ktera mi umozni se sverit s vecmi, ktere mi nahaneji strach a kvuli kterym mam obcas chut kricet. Nemyslim si, ze to cte, ale pokud prece jen, tak ji timto velice dekuji za to, ze vubec je. A ze mi obcas umozni mluvit o mnoha vecech, kterymi nemohu sve okoli zatizit.

A Feminko, pokud mas obcas pocit nespravedlnosti, neni to nic, co by bylo sobecke nebo slabosske, mas na to plne pravo. Pokus se najit nekoho, kdo Te bude brat takovou jaka jsi a kdo Ti umozni se obcas vyplakat a nebude po Tobe chtit jen neustaly usmev a dobrou naladu. Protoze sladke predstavy o "tetince Janince" z Broucku, najdeme asi skutecne jen v tech Brouccich.
 Misa3 


Re: Re: Re: Dva světy 

(5.12.2004 10:29:46)
Feminko, i kdyz si myslim, ze nejde jen o to jak moc si prejes detatko, ale hlavne o to, ze muzes mit pocit, ze neni nikdo, kdo by Te byl ochoten brat takovou jaka jsi, i s obcasnymi starostmi, proste ze Tve kamaradky v tom nejpodstatnejsim selhavaji.

Ale pokud se zamyslim jen nad Tvou touzhou po detatku: planovana adopce je nejlepsi reseni, jak si sve prani naplnit. A take to, co pise jedna z ctenarek, i kdyz se to mozna zda naivni, je zcela pravdive, mnoho paru, ktere nemohly leta počít, splodi vlastni detatko, brzy po adopci. Proste sexualni napeti povoli, uz to, ze intimni chvile jsou venovany skutecne lasce a intimite a ne urcene jen k poceti detatka. Vztah se uvolni, uklidni a to, co se roky nedarilo je najednou tady. Zni to jako povera, ale znam takovych paru skutecne hodne. Takze se netrap, mozna, ze az se proletes vsi byrokracii, kterou se adopce zbytecne prodluzuje, najednou budes mit dve detatka, misto jednoho. Moc Ti to preji, aby se to brzy splnilo. :-)
 Lucka, Barunka 08/03 
  • 

Re: Dva světy 

(30.11.2004 20:31:38)
Feminko, držím palce ať vyjde obojí (adopce i vlastní mimi). Já něco podobného z vlastní zkušenosti neznám, ale asi před rokem jsem viděla na ČT 2 dokument o čekajících rodičích, kde nebyl výjimkou i pátý nezdařený pokus o umělé oplodnění. I když se mě to naštěstí netýká, rozbrečelo mě to a opravdu s vámi všemi soucítím. Možná, že si taky ten dokument viděla a tak víš, že to většinou všechno dobře dopadlo. Taky si myslím, že hlavní roli v tomto problému hraje psychika. Hlavu vzhuru.
 Melinda 


Re: Re: Dva světy 

(2.12.2004 21:23:57)
Já jsem byla docela dlouho součástí toho "čekatelského" světa, dneska to už je naštěstí jinak....
Nicméně - v živé paměti mám, jak do práce přišla kolegyně, ve 12tt, jak jsem s ní nemohla ani mluvit, a po jejím odchodu jsem dostala hysterický záchvat typu "proč ona a ne já".

a takové ty rady typu " nemysli na to..." Chi!!! Copak to jde??? Každé milování, kdykoliv, ráno ,v noci, pořád se honí hlavou " tak co, povede se dneska? ne? povedlo se minule? kdy "to" dostanu..."

Naštěstí to dopadlo dobře, a moje štěstí spinká kousek ode mě..:-)

Všem těm kamarádkám kamarádek přeju, aby brzy odešly na tu druhou stranu:-)
 Zuzka, syn 13 
  • 

Re: Dva světy 

(3.12.2004 14:21:40)
Nevím, zda by neprospělo trochu ubrat na aktivitě - ten nacpaný diář ... Což si trošku zalenošit a dát tělu čas a možnost sebrat sílu ?
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


Re: Dva světy 

(3.12.2004 18:30:08)
Milá Feminko, strašně strašně strašně moc ti držím palečky, aby vám to vyšlo, myslím, že kdybych byla ve tvé situaci naprosto jednoznačně bych sáhla po stejném řešení. Myslím, že je hodně maminek, které jsou už vší tou každodenní prací a starostma tak zavalené, že si ani neuvědomí jaký je to zázrak, že vůbec dostaly příležitost probdít noc u nespavého dítěte. Je někdy třeba si uvědomit jak strašně důležité je mít pro koho žít i když to stojí spoustu dřiny a odříkání. Cokoli co tomu člověk obětuje se mu totiž tisíckrát vrátí. Tyhle slova, které jsi tu napsala ty i mě dnes dávají novou chuť čelit všem problémům a nemocím, ale samozřejmě taky naplno užívat té krásy, kterou mateřství přináší. Blíží se vánoce a dokážu si jen mlhavě představit jak těžké musí takové svátky být pro ty, kteří si tak přejí je už netrávit jen ve dvou a ono se prostě nedaří. Takže ať se tou byrokratickou mašinérií úspěšně prokoušete a přeju vám ať vám třeba se zpožděním Ježíšek přinese ten nejhezčí dárek
 Marcela, Tom tri roky 
  • 

Smutne i vesele 

(30.11.2004 21:49:32)
Zalezi, kdo to cte, preji vsem kteri po tom touzi aby zazili pocit, ktery prinasi narozeni ditete, a pokud nejde vlastni, aby poznali aspon nejake teple rucicky a pusinky.
Dekuji za krasny clanek a preji hodne stesti

Marcela
 Jelimánek, syn 4 
  • 

Život 

(2.12.2004 10:20:54)
Je to opravdu ze života. Já sama se také scházím s kamarádkou, která je již 7 let vdaná a přes veškerou snahu se jim nepoštěstilo zatím otěhotnět. Vím, že se oba trápí. A každý měsíc s ní prožívám naději a následně smutek. Obdivuji ji, protože já samy bych to jen stěží psychicky zvládla. A sama v sobě si vždy připomenu, že jsem hrozně ráda, že na mě doma čeká "rošták" z ktérého mi denodenně jde hlava kolem.
Proto nejenom své kamarádce, ale i vám všem, které toužíte po děťátku ze srdce přeji, aby vaše přání bylo již brzy vyslyšeno.
Všem vám držím palce!

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.